... zvýšit povědomí o cestách, jak postupovat krok za krokem, když mi není placeno výživné, popř. udělat nějaké spoty a říkat: Můžete už po měsíci neplacení to začít řešit. Nemusíte čekat čtyři měsíce na to, až vám nebude platit, můžete začít už po jednom měsíci nezaplacení. To jsou věci, které nám tady ve společnosti chybí. A věřte tomu, že každý z nás má ve svém nejbližším okolí člověka, který výživné neplatí. Možná to nevíte, možná to víte, ale nic s tím neděláte. Je to prostě celospolečensky přijímaný fakt, že neplatit výživné je u nás normální. Bohužel. Říkám bohužel. Zajímejme se o to. Není to úplně jednoduché pro toho rodiče, kterému není placeno. Ale podpořme ho a pomozme mu, když víme, jak na to.
        A já se ptám - když se tady apeluje od sociální demokracie na to, že vymahatelnost, no a co, tak je 10, možná 20 % - jak rozdílný přístup k vymáhání má stát a má ten samoživitel, kterému není placeno, když tu máme jeden právní stát a jednu legislativu. Ono něco jiného je dlužit na sociálním pojištění a něco jiného je dlužit na výživném. Pokud to samozřejmě postavíte na stejnou úroveň, ne-li na vyšší, tak se pak bavme o tom, že se možná ta vymahatelnost i ze strany státu zvětší, ale v každém případě je tady jedna legislativa, jeden stát a jsou stejné možnosti vymáhání.
        A paní předkladatelka Gajdůšková říká: Já se s vámi vsadím, že v momentě platnosti zákona to bude obráceně, že nebude 90 % neplatičů a 10 % platičů, ale že bude 90 % platičů a 10 % neplatičů jenom díky tomu, že začne vymáhat stát. Takže já tuto sázku přijímám. A pokud - pokud říkám - projde zálohované výživné přes třetí čtení, když ho teď pustíme do výboru, tak se s vámi, paní kolegyně prostřednictvím pana předsedajícího, velmi ráda vsadím. Doladíme jenom o co. Říkám, doladíme jenom o co, řeknu to ve druhém čtení nebo na výboru.
        Takže za mě jako závěrečné slovo je: nepodporuji tyto návrhy, ať se s tím Sněmovna vypořádá. Děkuji.