Děkuji. Vážený pane předsedající, kolegyně, kolegové. Vážený pane poslanče, vaším prostřednictvím, pane předsedající, děkuji za ten dotaz. Já mám dneska takový zvířecí den. Tak byly vydry, teď je vlk. Oni samozřejmě mají jedno společné, byť vydry tady byly dlouhodobě a pouze byly takřka také možná téměř vyhubeny. Máte pravdu, vlk se vrací do českých a moravských krajů po víc jak sto letech a samozřejmě začínají vznikat konflikty. A to, co společnost brala jako skutečně návrat atraktivního predátora, tak to dneska někteří chovatelé vidí jako vážný problém, protože samozřejmě ta situace je pro ně tam, kde jsou rozšiřující se vlčí smečky, komplikovanější u stád především ovcí, koz ale i třeba hovězího dobytka, protože samozřejmě vlk skolí celkem bez problému i tele, které bylo doteď volně na pastvinách. A samozřejmě nyní ti chovatelé mají problémy, které dříve neměli.
        Samozřejmě že máme radost z návratu vlka. Nicméně je potřeba i se zapojit do řešení těch konfliktů, které dnes nastávají hodně třeba na Broumovsku, ale také na Šumavě nebo v rámci Kokořínska, Máchova kraje, kde mimo jiné také vlastně bylo výjezdní zasedání výboru pro životní prostředí Poslanecké sněmovny a problematikou vlka se zabýval také zemědělský výbor. Takže je vidět, že to téma je opravdu velmi živé.
        A teď už k tomu, co nejenom budeme dělat, ale i co děláme. Protože v té řekněme obecné rovině je za prvé zajímavý transfer zkušeností. Protože s vlkem má dlouhodobou zkušenost Polsko, Sasko, Bavorsko a další země, také Slovensko. Dokonce, a musím říct, že to není pro nás v této chvíli vzor, ale třeba na Slovensku se víc než 90 až 100 kusů vlka ročně loví v rámci výjimky. Víme, že velké debaty právě probíhají v Německu, v obou spolkových zemích, o kterých jsem hovořil, a je tam zájem, aby existovala akceptace vlka v člověkem pozměněné přeshraniční krajině. A tak se také jmenuje ten společný projekt, na kterém se podílí česká a německá strana.
        Další velmi konkrétní opatření, a ta už jsou dnes financována, jsou preventivní opatření, tak jak jste přesně zmínil, kdy prostřednictvím operačního programu Životní prostředí, tedy evropských fondů, v rámci aktivity předcházení, minimalizace a náprava škod způsobených zvláště chráněnými druhy živočichů lze podpořit investici do opatření, která zabrání škodám nebo účinně je sníží. Například je to už vámi zmíněný systém ohrazení nebo vylepšení stávajícího ohrazení, popřípadě pořízení pasteveckého psa. Projekty přijímá Státní fond životního prostředí a minimální výše nákladů je 100 tisíc korun. Máme už řadu chovatelů, kteří tento systém využívají. A také samozřejmě roste výše náhrady škod. Například v roce 2017 byly vyplaceny náhrady za škody způsobené vlkem ve výši 788 tisíc korun, což se zdá relativně málo, ale je to osminásobek částky, která byla vyplacena v roce 2014. A je zřejmé, že tyto částky budou růst.
        Takže jedna věc je prevence, druhá věc je optimalizace řekněme, nebo náhrada vzniklé škody. A ta třetí je i optimalizace té náhrady škody, protože my jsme iniciovali jednání, které bylo i s Ministerstvem zemědělství a Svazem chovatelů ovcí a koz, kteří mají tu praktickou zkušenost. Jednali jsme i o zohlednění chovatelské hodnoty zvířat, to znamená, aby ta náhrada zohlednila nejenom cenu masa, ale i to, že to zvíře samozřejmě má svoji chovatelskou hodnotu. A proto jsme také vyzvali k tomu, aby tyhle aspekty byly zváženy a aby při výpočtu škod, které pak vyplácejí vlastně krajské úřady, byly zohledněny pro chovatele lepší podmínky, výhodnější podmínky, než je tomu dneska.
        Ale závěrem bych chtěl říct, že ta problematika opravdu bude zjevně, tak jak se budou ty vlčí smečky rozšiřovat, tak bude skutečně nutno, aby oba rezorty, jak životní prostředí, tak zemědělství, se v ní aktivně angažovaly, aby pak nedošlo k tomu, že chovatelé se budou bránit sami a budou vlky nekontrolovatelně střílet.