Vážený pane předsedající, vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, ono je to trošku složitější. Když se podíváme na to, kolik je u nás obchodováno léčivých přípravků, je to 8 288 kódů, z toho 5 506 je hrazeno z veřejného zdravotního pojištění. Z toho je samozřejmě zřejmé, že žádná lékárna nemůže v danou chvíli disponovat celým sortimentem na trhu. Zkrátka to není ani technicky možné.
        Když jsem se ptal na to, jaká vlastně ta situace dneska je, SÚKL přijal do 30. 5. pět podnětů přímo od lékárníků a jeden prostřednictvím zástupců České lékárnické komory. Nejsou to desítky podnětů, jsou to skutečně jednotky. Takže také je otázka, jak velký ten problém je, jestli je skutečně systémový, anebo je to problém nějakých jednotlivých případů. Ale já ho nechci zlehčovat, určitě ne, určitě ten problém existuje, nechci ho nějak bagatelizovat.
        Znovu opakuji, tady se novelizoval - já jsem shodou okolností u toho byl, když jsem pracoval na Ministerstvu financí, sledoval jsem to - novelizoval se zákon o léčivech, dal se tam onen pozměňovací návrh, ano, vedla se o něm diskuze. Na druhé straně je pravda, že Ministerstvo zdravotnictví nebylo úplně příznivcem tohoto pozměňovacího návrhu, upozorňovalo na ty problémy, které jsou a které bohužel tam jsou stále, protože ten pozměňovací návrh se zkrátka přijal v tom znění.
        To že tam není jasně dána kompetence toho nebo onoho subjektu, tedy Státního ústavu pro kontrolu léčiv, který má stanovovat tržní podíly, není tam jasně dáno, na základě čeho, z čeho se mají počítat, jestli jenom z receptových léků, nebo i z volně prodejných, jestli se má jednat o objem vyjádřený finančně, nebo o objem vyjádřený v počtu balení atd., to tam zkrátka nikde není definováno, jak vlastně ten tržní podíl stanovovat. A to je problém toho, že se to dělalo takto, řekněme na koleni, pozměňovacím návrhem, řádně se to neprodiskutovalo. Ale to už je samozřejmě pozdě bycha honiti, je to v tom zákoně dané. Já pouze říkám, že my v současné době, ani SÚKL na základě té současné platné právní úpravy nemůže efektivně toto vymáhat a je nutné přijmout změnu legislativy, která ale určitě nemůže být otázkou let. My na tom pracujeme, máme v zásadě z 80 % připravenou změnu. Jedná o ní ona pracovní skupina. Chceme ten návrh předložit určitě do konce roku. ***
        Chceme jít slovenskou cestou. Slováci to mají podle mě velmi dobře uděláno. Ta povinnost je přenesena nikoliv na distributora, ale na výrobce a výrobce musí držet určitý objem léků. Na základě takzvaného emergency systému musí dodat do 48 hodin lék. Lékárna, pokud ten lék nemá, se obrátí na výrobce a ten musí ten lék dodat, nikoliv distributor. Výrobce ho samozřejmě může dodat skrze distributora, může ho dodat sám. To už je jedno, ale ta povinnost bude přenesena na výrobce. Takto to na Slovensku funguje a myslím si, že velmi dobře. Je to lepší případ než tu povinnost mít na distributorech, a to z jednoho prostého důvodu, že zkrátka u nás stále máme poměrně velký objem reexportů, který provádějí právě distributoři - bohužel v některých případech i lékárny, což je nezákonné, u distributorů je to zákonné. Na druhou stranu pokud ten lék není dostupný, tak to také není zákonné, ale děje se to. Ty reexporty tady jsou.
        Já doufám, že také změníme v tomto ještě legislativu opět po vzoru Slovenska, kdy stejně jako v případě emergency dodání léků by i otázka reexportu měla být na výrobcích, kteří by měli zkrátka rozhodovat, kdo jak bude léky distribuovat. Byla tam sice nějaká debata o tom, jestli to je v souladu s evropským právem, ale podle mých informací je, takže musíme udělat tyto dvě změny. (Předsedající upozorňuje na čas.)
        Je to otázka nastavení legislativy pro reexporty a pak otázka emergency dodání léků, a ta povinnost bude na výrobcích. Toto připravíme v řádu měsíců. Teď aktuálně jsme přesvědčeni, že v současném stavu zákon není dobrý a není se na něj ta povinnost úplně aplikovat.