Vážený pane předsedající, vážená Sněmovno, vážený pane poslanče prostřednictvím pana předsedajícího, já také nesnáším jakoukoliv dehonestaci čehokoliv. Myslím si, že polévání jakýchkoliv soch čímkoliv prostě není důstojné a nepatří mezi kulturní projevy. Musím říci, že v té čtvrti bydlím a kolem toho pomníku chodím každý den. Naštěstí v tu dobu jsem nebyl přítomen, kdy to bylo polito, a chodím tam teď kolem vyčištěného pomníku. Mně se to prostě nelíbí.
        Já bych chtěl říci to, co jste zmínil. Pomník maršála Ivana Stěpanoviče Koněva, který je tam umístěn na náměstí Interbrigády, nebyl nikdy prohlášen za kulturní památku. Ale nachází se v památkové zóně v Dejvicích, respektive v Bubenči, to jsou horní Holešovice. Z hlediska státní památkové péče je tak nezbytné postupovat v souladu se zákonem o státní památkové péči. Je třeba ale říci, že ten památník, tak jak jste zmínil, je opravdu v majetku, ve správě městské části Praha 6, která je zodpovědná za nakládání s tím památníkem. Z hlediska památkové péče je proto věcně příslušným orgánem Magistrát hlavního města Prahy.
        Nicméně já rád dělám mediátora, já se pokusím zastavit u pana starosty na Praze 6 a promluvit s ním. Ale chtěl bych tedy říci jednu věc, že po stránce té věcné, historické, je mnohem důležitějším a mnohem... tím orgánem, který k tomu má blíž, Vojenský historický ústav nebo Akademie věd. Čili zkoumat tu věcnou správnost, o které mohou někteří diskutovat, to, že maršál Koněv osvobodil Prahu nebo vjel tehdy v čele tehdejší Rudé armády do Prahy, o tom asi nemůže být sporu. Že můžeme být i jim vděčni za osvobození Prahy, to také myslím si snad kulturní člověk nebude zpochybňovat. Tu jeho účast v Maďarsku a v roce 1968 je možné nějak kulturně připomenout, ale způsob, jakým se to udělá, to asi je třeba opravdu domluvit s Prahou 6. Já slibuji, že tím mediátorem se stanu a za panem starostou Kolářem se dostavím v tomto smyslu. A půjdu tam nikoliv jako ministr, ale jako občan Prahy 6.