Děkuji. Jenom dvě konkrétní poznámky.
        Pokud jde o práva pacientů, veřejný ochránce práv má nepřímou možnost se zabývat tím, jak byla jejich práva naplněna, nebo nebyla. Tito lidé mají podle zákona z roku 2011 o zdravotních službách možnost využít poměrně funkční stížnostní mechanismus. Já mohu potom přezkoumat, zda vyřízení stížnosti bylo řádné, úplné, přiléhavé. Chci říci, že je to sice nepřímý způsob, ale také je to vlastně příspěvek k naplnění práv pacientů a dáváme často nějaká doporučení krajským úřadům, které jsou tou druhou instancí, jak postupovat.
        Pokud jde o dětského ombudsmana, to, co bývá ve světě chápáno jako dětský ombudsman, je člověk, který vyřizuje individuální stížnosti, a to skutečně můžeme dělat a děláme to způsobem podle mě velmi citlivým - komunikací s dětmi. Jsou to zkušené pracovnice a komunikují i hodně neformálně. Jde většinou spíše o poradenství, i když někdy z toho taky vyplyne zahájení šetření. A druhá oblast, kterou nepokrýváme, je obecně osvětová a systémová činnost, která kontroluje naplňování práv dětí ve všech sférách, jak to třeba teď máme za úkol dělat u osob se zdravotním postižením.
        To jen pro informaci poslancům a poslankyním, aby zhruba věděli, kde jsou hranice. A chci říci, že veřejný ochránce práv byl zřízen k tomu, aby kontroloval činnost úřadů a nikoliv soukromých osob. Děkuji.