Vážený pane premiére, vážené paní ministryně, vážení páni ministři, dámy a pánové, aby nebyli zvýhodněni ti, kteří mě potkali na balkoně, rovnou říkám, že moje vystoupení bude poněkud delší. Takže kdo si chce jít dát kávu, v klidu si může jít dát kávu, možná i večeři stihnete, pokud se s ní nebudete příliš courat.
        První poznámka k panu poslanci Bláhovi, který nám v zásadě vždycky řekne, že nám všechno vysvětlí u sebe v kanceláři, ale bohužel tady v sále nám toho většinou moc nevysvětlí. Tak představa, že daně za nás udělá stát, je krásná, akorát jsme se k tomu opravdu neposunuli za posledních pět let, co hnutí ANO vládne, ani o jeden jediný milimetr. Naopak stát od nás chce stále více a více a rozhodně nám v placení daní nepomáhá.
        Já jsem v minulém volebním období patřil k jedněm z těch obětí tady zdivočelého hlasování tehdejší vládní koalice, jak jsme to nazvali, až zločinného spiknutí předsedy Poslanecké sněmovny s předsedou poslaneckého klubu ANO, které omezilo rozpravu a kdy jsem ve třetím čtení zákona o elektronické evidenci tržeb nebyl vůbec připuštěn ke slovu, nemohl jsem uplatňovat svoje návrhy. Ústavní soud bohužel posléze prohlásil, že míra zásahu do našich jednotlivých individuálních poslaneckých práv nebyla taková, aby zrušil zákon pro protiústavnost procedury, což mě mrzelo. Přesto zrušil třetí a čtvrtou vlnu zejména pro rozpor s ústavním pořádkem této země a proto, že zmocnění, která byla dávána vládě, byla příliš široká. (Nápověda: Odložil.) Ne prosím, neodložil, zrušil. Já bych prosil paní ministryni, Ústavní soud nemůže nic - když už mi napovídá, což by tedy neměla, ale beru to tak, že to bylo přátelské, tak jenom přátelsky odpovídám: Ústavní soud nemůže nic odložit. To není pravomoc, kterou by Ústavní soud měl. Ústavní soud může něco zrušit a pak to znovu může někdo prosadit, nebo prosadit v jiné variantě, nebo prosadit něco jiného, ale ten, kdo za to odpovídá, je znovu tato Sněmovna. Ne ten Ústavní soud. Ten třetí a čtvrtou vlnu zrušil pro rozpor s Ústavou zejména v otázce zmocnění, která byla dána vládě, ale i v dalších otázkách.
        A nyní dovolte, abych předtím, než se vyjádřím sám, krátce ocitoval tři čtyři strany, déle to nebude, krátce ocitoval z onoho menšinového stanoviska pěti soudců Ústavního soudu, kteří se klonili k tomu, že měl být zrušen zákon o elektronické evidenci jako celek a neměla být ponechána v platnosti ani první a druhá vlna. ***
        Prosím prolog. J. Lynn, A. Jay: Jistě, pane premiére. Zkrácená citace:
        Profesor Rosenblum chtěl vědět, proč jaderné síly odstrašují Rusy od toho, aby nás napadli.
        "Protože vědí," odpověděl jsem pevně, "že když nás napadnou, stisknu ten knoflík."
        "A stisknete ho?" Vypadal překvapeně.
        "No…," váhal jsem, "vy myslíte, že ne?"
        "A vy myslíte, že ano?"
        "Jako poslední možnost, ano. Určitě." Znova jsem o tom uvažoval. "Aspoň si to myslím."
        "Co to je ta poslední možnost?"
        "Když Rusové vpadnou do západní Evropy." Aspoň to mi připadalo samozřejmé.
        Profesor Rosenblum mě kriticky pozoroval. "Nelamte si s tím hlavu. Proč by se Rusové měli snažit obsadit celou Evropu? Nejsou schopni ovládnout ani Afghánistán. Ne, jestli na nás něco zkusí, bude to salámová taktika." Profesor rozvíjel řadu potenciálních scénářů. Nejprve si vymyslel bouře v Západním Berlíně, budovy jsou v plamenech a hasiči z Východního Berlína přejedou hranice, aby pomohli. Zeptal se mě, jestli bych v takovéhle situaci zmáčkl knoflík.
        Samozřejmě, že ne. Rosenblum přikývl a zeptal se, jestli bych jej stiskl, kdyby s těmi hasiči přijela i východoněmecká policie. Opět jsem zavrtěl hlavou.