Děkuji za slovo, pane předsedo. Vaším prostřednictvím se pokusím reagovat na dotaz či názor pana poslance. Já s ním souhlasím v tom, že naše opatření nevyřeší nedostatečnou nabídku nových, nebo v podstatě nových nemovitostí, nových bytů na trhu, zejména v těch lokalitách, kde to napětí je největší. My také nemáme za úkol tady řešit bytovou politiku v České republice. To prostě není náš mandát a nemůžeme ani nic reálně v tom udělat. My máme ze zákona povinnost pečovat o finanční stabilitu v této zemi. Finanční stabilita znamená, že finanční sektor u nás je to téměř rovná se banky, protože více než 75 % veškerých aktiv finančního sektoru se nachází v bankách, rovná se pečovat o to, že české banky budou stabilní, odolné vůči výkyvům, které nutně v cyklické ekonomice, jakou tržní ekonomika je, přicházejí.
        Jestliže jsme vyhodnotili situaci za posledních několik let, že růst úvěrů na financování nákupu a pořízení nemovitostí je vysoce nadprůměrný, patříme mezi země, kde v Evropě tyto úvěry rostou zdaleka nejrychleji spolu se Slovenskem a ještě několika málo zeměmi, tak samozřejmě na to musíme reagovat. To, že stávající úrovně zadlužení českých domácností jsou nižší, než je tomu v západní Evropě, je naprosto v pořádku, máte pravdu, na tom nic nebudu rozporovat. Nicméně argumentovat stavem, který v mnoha případech je zjevně kritický, protože zadluženost západoevropských domácností v některých zemích je skutečně problém, tak to není podle mého názoru argument pro to, abychom nedělali opatření preventivního charakteru, která povedou a mají vést k tomu, že se pokud možno do takovéto situace nedostaneme. Čili my skutečně nekřičíme, že hoří, ale upozorňujeme na to, že nebudou-li se dělat některá opatření, může někdy hořet, a pokud bude hořet, tak nejsme připraveni na to si s tím požárem dostatečně rychle a efektivně poradit. A my tady tímto plníme svůj zákonný mandát.
        Pokud jde o to, co dělá stát, stát má nějakou bytovou politiku, pro tu používá různé nástroje, stát samozřejmě také reaguje na specifické situace, řekněme, které nejsou možná na prvních stránkách novin, protože na prvních stránkách novin je to, že co je to za tragédii, že mladý absolvent vysoké školy si teď nebude moci pořídit vlastní nemovitost v Praze. Tak já vás upozorňuji na to, že to je normální stav. To je normální stav mých mladých let, to je normální stav 99 % všech hlavních měst v Evropě a to je podle mne normální stav i v České republice. Čili státní politika míří na to, aby pokud možno lidé, kteří si chtějí pořídit nemovitost řekněme na jiném než extrémním trhu, jako je Praha, to měli, při pochopitelně nižších možnostech výdělkových, které jsou v regionech, snazší, čili je to svého druhu sociální podpora pro pořízení nemovitosti v omezeném rozsahu. Jestliže stát do této věci nějakým způsobem investuje v řádu stamilionů korun, možná jednotek miliard, tak je jasné, že to nemůže nahradit trh s hypotékami, který za rok obsluhuje sto miliard a více korun. To, myslím, že ani ambicí státu nebylo.
        Já v tom zásadní rozpor nevidím. My cílíme na banky. My necílíme na rodiny, mladé, staré, středně věkové. My cílíme na banky, protože to je naše zodpovědnost, a proto tato makroobezřetnostní opatření uskutečňujeme. Děkuji vám.