Vážený pane místopředsedo, vážení členové vlády, vážený pane ministře spravedlnosti, milé kolegyně, vážení kolegové, dovolte mi možná poněkud zevrubněji se vyjádřit k předložené novele insolvenčního zákona. Já se ještě na začátek vrátím k debatě a k poměrně netradičním legislativním postupům, kde tady máme nějaký sněmovní tisk, který už nyní ve druhém čtení projednáváme ve znění osmnáctistránkového, jakéhosi kvazikomplexního pozměňovacího návrhu. Bohužel to je podle mě trochu nešťastný postup, který ale vůbec nejde na hlavu pana ministra současného, ale jde na vrub původního předkladatele, tedy pana ministra Pelikána. Myslím si, že to je přesně ukázka toho, jak bychom neměli v rámci legislativního postupu pracovat a neměli bychom předkládat do Sněmovny tisky, které zjevně potom tady ve Sněmovně musí projít takto hlubokým přepracováním. Bohužel to není jenom otázka insolvenčního zákona, ale i některých. Na druhou stranu chci říci zcela jednoznačně alespoň z dosavadní komunikace s panem ministrem Kněžínkem, že tyto věci se mění výrazně k lepšímu. ***
        Já bych rád shrnul na úvod práci podvýboru pro problematiku exekucí, insolvencí a oddlužení. Někde se v médiích objevilo, že Sněmovna blokuje projednávání novely a že se jí nevěnujeme. Prosím, to jsou mýty. To chci skutečně vyvrátit. Říkal to tady i pan zpravodaj. Podvýbor se nad touto materií sešel sedmkrát. Jenom těch 52 pozměňovacích návrhů jsme projednávali sedm hodin. To snad jasně dokládá to, že to skutečně nikde neleželo. Přiznám se, že ta komplikovanost pro mě osobně jako poslaneckého nováčka byla možná vynikající školou. A za to bych měl panu ministru Pelikánovi poděkovat, protože, alespoň co se legislativy týče, toto skutečně bylo skvělé školení. Po těch sedmi hodinách strávených i s Ministerstvem spravedlnosti a s panem ministrem osobně nad těmi pozměňovacími návrhy vznikl právě ten podklad, který následně prošel poměrně hladce ústavněprávním výborem. Já bych chtěl poděkovat za spolupráci právě i panu ministrovi a Ministerstvu spravedlnosti, kolegům z podvýboru a také legislativě Poslanecké sněmovny a pracovníkům ústavněprávního výboru. Zcela jistě si to zaslouží, protože té práce nad tím bylo skutečně mnoho a bylo zde stráveno mnoho hodin. Děkuji.
        A teď už k samotné novele. Nechci tady opakovat to, co říkal už třeba pan zpravodaj. Jenom velmi stručně. To klíčové je, že se mění celá filozofie přístupu k oddlužení. To znamená, ta ambice tady je jednoznačná a to bylo už u toho původního návrhu. Chceme do procesu oddlužení dostat více lidí než dnes. Ten obrovský nepoměr, kdy máme téměř 900 tis. lidí zatížených exekucí a z toho více jak 420 tis. plus minus, dneska už asi spíše plus, jsou zatíženi vícečetnou exekucí, to znamená tři a více, je v tom, že ročně do oddlužení vstupuje cca 20 tis. osob, protože se tam prostě nedostanou, protože nesplní podmínky. A to se tímto návrhem mění. Já věřím, že bude přijat, jak byly schváleny i pozměňovací návrhy. To znamená, umožníme vstoupit de facto téměř všem. Tím jediným limitem, zásadním limitem, zůstane výše dluhu, která nesmí přesáhnout tisícinásobek existenčního minima, což dneska činí asi 2,2 mil. korun.
        Je velmi důležité, že špunt, který teď je na vstupu, se odstraní. Naší ambicí i pozměňovacích návrhů bylo to, aby se ten špunt nikam nepřesunul, protože pokud bychom ho přesunuli na závěr procesu, tak ničemu nepomůžeme a bylo by to špatně. Nota bene ten špatný výsledek by se poznal až za pět let. To skutečně nebylo naší ambicí, naším cílem, a proto jednou z důležitých součástí, a to je vlastně obsahem těch osmnácti stránek, řekněme z nějakých 80 %, jsou návrhy, které upravují procesní ekonomii celého procesu oddlužení. Mají výrazným způsobem zjednodušit projednávání u insolvenčních soudů. Proto jsme intenzivně komunikovali i s insolvenčními soudci. A zároveň také má zjednodušit práci a jasně nastavit principy a pravidla pro insolvenční správce. Protože pokud na někoho bude teď kladen velký důraz a význam v celém procesu, tak to budou právě soudy a budou to insolvenční správci. A možná právě proto, před chvílí tady kolega Dominik Feri odůvodňoval navýšení odměny za sepis. Já se nedomnívám, že je to podstatné a důležité. Dokonce to nepožadují ani ti, kteří se tomu věnují. Protože pokud projdou pozměňovací návrhy a výrazným způsobem se zjednoduší celý ten sepis, tak tam skutečně ten důvod k navýšení odměny odpadá. Nota bene, pokud se tady shodneme, že chceme pomoci dlužníkům, tak v případě, že je zatížíme další vyšší platbou, to znamená, platbu za ten sepis platí samozřejmě ten dlužník, to myslím by nebyla cesta úplně správným směrem. Ale beru, že to je naprostá marginálie v celém obsahu.
        Ta klíčová věc, o které se vedla dlouhá debata, je těch pět let a zároveň ten trvající jakýsi červený semafor, který ten dlužník musí mít před sebou, aby věděl, že po těch pět let bude žít ve velmi nuzných podmínkách a musí plnit vše tak, aby mu to oddlužení nebylo zrušeno. To znamená, musí dělat maximum pro to, aby nejenom plnil to, co mu už ze zákona bude nařizováno, to znamená platba insolvenčnímu správci a ve stejné výši i platba věřitelům, ale bude dělat maximum pro to, aby splatil alespoň těch 30 % dluhu, protože soudce potom bude právě posuzovat toto jeho úsilí. Proto jsme i v jednom pozměňovacím návrhu jasně definovali, že dlužník je povinen vynakládat veškeré úsilí, které lze po něm spravedlivě požadovat. Je to formulace, se kterou si samozřejmě potom musí poradit ti soudci a správci, protože v případě, že tam bude indikován jakýkoliv nepoctivý záměr, a to je odpověď na tu námitku, vždyť tam tedy jakási nula zůstává, tak ten dotyčný skutečně bude pod dohledem správců a soudců, a bude-li indikován jakýkoliv nepoctivý záměr, tak prostě a jednoduše mu během těch pěti let to oddlužení bude zrušeno.
        Já myslím, že to je součást celé ambice i podvýboru - hledat rozumné vyvážené řešení, kdy na straně jedné víme, že jsou tady seriózní věřitelé a nejenom šmejdi, a jejich práva je potřeba také v přiměřené míře hájit, a na straně druhé jsou tady dlužníci, kteří někteří jsou také zodpovědní, jsou si vědomi svých dluhů a chtějí s těmi dluhy bojovat. A pak samozřejmě tady bude skupina dlužníků, kterým je to úplně jedno. Můžeme přijmout cokoliv a oni do toho stejně nepůjdou, protože život mimo standardní ekonomickou zónu jim vyhovuje. A jim nepomůže nic, respektive oni nechtějí pomoci. Tak samozřejmě s tím si neporadíme.
        Ještě bych rád zdůraznil jednu věc. Některé pozměňovací návrhy cílí, a to považuji také za velmi rozumné, na osoby, které jsou, řekněme, zranitelnější, ať už jsou to osoby pobírající starobní důchod anebo například matky samoživitelky. Právě ta priorita placení výživného, kdy dotyčný dlužník musí to výživné platit, jinak prostě nebude oddlužen, je velmi potřebná a velmi důležitá. Já jsem rád, že se to tam v rámci těch pozměňovacích návrhů také objevilo.
        Dovolte mi ještě říci jednu věc. Dohoda, a nakonec je to dohoda i s Ministerstvem spravedlnosti, byla taková, že nechceme v rámci novely insolvenčního zákona řešit odměny insolvenčních správců, ač tady takové nějaké ambice byly nebo jsou. Nepovažuji to za rozumné, protože moc netušíme, co to s tím systémem udělá. Domluva je taková, že se k té věci vrátíme rok po nabytí účinnosti celé novely, a pak se bavme o tom, zda do odměn insolvenčních správců zařadit nějaký motivační prvek a případně jakým způsobem. V tuto chvíli by to bylo trochu věštění z křišťálové koule. Já osobně se domnívám, že lépe je tuto věc ponechat na úrovni vyhlášky ministra, nikoliv dávat do zákona, kde se to potom vždycky podstatně hůř mění.
        Rád bych ještě velmi stručně připomněl, že ta novela sama o sobě není samospasitelná. Je potřeba říci, že tady nebude vítězů a nebude poražených. Pokud přijmeme něco kompromisního, tak vždycky budou námitky z jedné i druhé strany, že jsme dostatečně nešetřili práva těch nebo oněch. Ale my tady nemůžeme jít jinou cestou, skutečně tady jde o to najít rozumný vyvážený kompromis. A je důležité, aby souběžně s novelou byla učiněna ještě další, doprovodná opatření.
        Za jedno z klíčových považuji úpravu vládního nařízení o takzvaném nezabavitelném minimu, které je dneska stanoveno fixně a vlastně způsobuje to, že ti dlužníci nemají žádnou motivaci k tomu více si vydělat, nemají motivaci k tomu, aby pracovali tak dobře, aby dostávali odměny, prémie, aby měli případně dva pracovní poměry a tak dále, a tak dále, protože jim stejně všechno nad částku, která, když to tedy bude samostatná osoba, činí dneska asi 9 338 korun, tak ta částka jim prostě stejně bude zabavena. Já si myslím, že je důležité zapojit do toho motivační faktor, který řekne ano, ty jsi šikovný, pracuješ, děláš, co můžeš, tak ti také více zůstane. A zároveň tím samozřejmě také větší částka půjde na úhradu těch dluhů a závazků vůči věřitelům, takže věřitelé na tom také vydělají. Je to velmi důležité. My jsme požádali Ministerstvo spravedlnosti, aby se této věci věnovalo. Na podvýbor jsme dostali jakýsi podklad k debatě a věříme, že toto se na úrovni vládního nařízení také změní a bude to ku prospěchu těch, kteří se právě v insolvenci nacházejí.
        Důležitou součástí samozřejmě bude úprava exekučního řádu. Klíčová věc, která by výrazným způsobem z mého pohledu srazila počet exekucí, je možnost daňových odpisů nedobytných pohledávek, kdy dneska věřitelé jenom proto, aby se pak mohli vykázat u Finanční správy, zahajují dopředu jasně marné exekuce. To je věc, která se nepodařila připravit do této novely. Pracujeme na ní a už v avizovaném tisku novely exekučního řádu toto musí být zakomponováno, protože to nepřímo bude mít samozřejmě vliv i na proces insolvencí. ***
        Pak jsou tady další věci typu např. zde už ležícího tisku na omezení reklamy na spotřebitelské úvěry, finanční gramotnost atd., ale to jsou věci doprovodné. Já tím chci jenom říci, že ta novela insolvenčního zákona sama o sobě samospasitelná není a musí ji doprovázet další kroky.
        Na závěr mi dovolte jenom stručně představit dva pozměňovací návrhy, které dávám samostatně mimo komplexní návrh z ústavněprávního výboru. Ten jeden je jediným bodem z asi 18, kde jsme se s ministerstvem nakonec neshodli. Tento pozměňovací návrh bude potom načten v podrobné rozpravě. Jedná se vlastně o to, co má být součástí návrhu na povolení oddlužení. Protože chceme-li to opravdu zjednodušit a měníme ten systém na vstupu, tak jsem přesvědčen o tom, že je zbytečné, aby součástí návrhu byly předpokládané příjmy na příštích 6 nebo 12 měsíců, protože to stejně bude věštění z křišťálové koule. Proto navrhuji, aby v tom návrhu byly pouze údaje o aktuálních příjmech dlužníka a očekávaných příjmech. I to bude číslo, které bude skutečně jakýmsi předpokladem. Ale to, jakou výši příjmu případně by uvedl dlužník, které předpokládá, nebude mít stejně vůbec žádný vliv na to, zda mu bude nebo nebude to oddlužení povoleno. Čili já se domnívám, že je zbytečné to tímto zatěžovat. Navrhujeme tam i to, aby údaje o příjmech dlužníka stačily za posledních 6 měsíců, nikoliv za posledních 12 měsíců a aby nebylo potřeba k tomu dokládat listiny, protože dlužníci jsou často ve velmi prekérní situaci, pak to někde tahají z krabic od bot pod postelí, nemohou najít doklady o příjmech apod., je zbytečné asi tímto jim bránit v rychlém vyřízení návrhu na povolení oddlužení.
        Takže to je jeden návrh, který se týká procesní ekonomie, který bude potom načten v podrobné rozpravě.
        Druhá věc, řekněme, je už zásadnější. Je to věc trochu politické povahy. Je to pozměňovací návrh, který předkládám společně s panem poslancem Petrem Sadovským z klubu ANO, a týká se té druhé varianty, tedy možnosti oddlužení za tři roky v případě, že dlužník splatí 50 % dluhu. My se osobně domníváme, a tak jsme to konzultovali právě i s kolegou Sadovským, že tato možnost je poměrně nebezpečná. Protože pokud někdo je schopen za tři roky splatit 50 %, tak jsem přesvědčen, že za uváděných pět let je schopen splatit možná dokonce celých 100 % nebo podstatně více. Rozumíme té ambici ministerstva, které samozřejmě vychází i z nějakých zahraničních zkušeností, přestože se domníváme, že směrem k věřitelům by bylo velmi vhodné tuto hranici navýšit. Po poměrně komplikovaných jednáních s předkladateli jsme došli ke kompromisnímu řešení ve výši 60 %. Tedy budeme navrhovat, aby splnění oddlužení bylo schváleno v případě, že dlužník v době tří let od schválení oddlužení splatí nezajištěným věřitelům alespoň 60 % jejich pohledávek. Říkám, je to kompromis, ke kterému jsme nějakým způsobem dospěli. A já vám předem děkuji za jeho podporu, protože myslím, že to je právě jedna z cest a jeden ze symbolů, jak dospět k rozumnému kompromisnímu řešení. Znovu říkám, nebude tady vítězů, a věřím, že tady nebude ani poražených.
        Díky za podporu celé novele, protože ta skutečně pomůže řešit zoufalou situaci dluhových pastí a zároveň i velmi špatnou situaci věřitelů v České republice. Děkuji.