Vážený pane předsedající, vážení kolegové, dovolte, abych prostřednictvím pana předsedajícího zareagoval na slova pana Farského, že ti, kteří se zadlužují, jsou neschopní. Já vám řeknu svůj příběh, ale on bude delší, takže pak požádám ještě jednou o vystoupení.
        V minulosti jsem podnikal. Měli jsme firmu. Když jsme neměli nic, tak jsme spolupracovali, bylo nás pět. Když se objevily peníze, začaly spory, já jsem z té firmy odešel. Moji společníci si v té době ještě asi za 200 tisíc nakoupili zboží, které si nechali, prodali, ale při tom dělení došlo k tomu, že tvrdili, ať to zaplatím já, já zase, ať to zaplatí oni, protože to měli. Vleklo se to asi pět let. Částka narostla téměř na milion. A stalo se, že jednou - mé právní zástupkyni zemřela matka, ona na ten soud nepřišla a já jsem to dostal zaplatit. Měl jsem zablokovaný účet, takže jsem si musel vypůjčit peníze, dát to na účet, šlo mi to do zisku a zaplatil jsem z toho ještě dalších 150 tisíc daň z obratu a dalších 150 tisíc zdravotního pojištění. Nakonec jsem zažaloval tuto právničku, soud jsem vyhrál. Ona mi tuto částku měla vrátit, takže zdá se, že pohádka měla krásný konec. Ale právnička se víceméně bránila, že ona nic nemá, tak jsem tuto pohledávku předal exekutorské firmě Vrána. Tato firma jí zabavila dům, prodala ho, ale výsledek byl ten, protože jsem nebyl jediný, které takto podvedla, že nakonec ten výtěžek stačil sotva na zaplacení té firmě Vrána, a já jsem zaplatil asi ten milion plus dalších 300 tisíc, které tam byly. Takže tak se lidé dostávají do dluhů, do dluhové pasti.