Vážený pane předsedo, vážené přítomní, dámy a pánové, dovolte, abych se vyjádřil jako praktikující lékař, to znamená jako člověk, který má zcela mimořádný autentický v podstatě vhled do lidské společnosti.
        Takže za prvé jsou to pacienti, kteří se s tím praktikujícím lékařem radí kompletně o všem - o svých finančních problémech, partnerských problémech, sexuální orientaci. Dále bych nechtěl spekulovat o odlišné psychologii jednotlivých manželství, ale je faktem, že v podstatě gayové směřují, podobně jako ženy směřují stále ještě tradičně do určitých zaměstnání, podobně gayové směřují do určitých zaměstnání, takže je vídáme například dnes více a více v oblasti sester. Máme běžně sestry jako sestry-ženy a sestry jako muže-gaye. A já musím říci, že jsem s nimi denně v kontaktu, a mohl bych říci, že v se podstatě konfrontuji s touto problematikou, ale to by nebylo správné. To není pro mě problematika. Já jsem s touto skutečností zcela sžitý a nenacházím zásadní problémy, které by ospravedlňovaly jakoukoliv odlišnost stejnopohlavních a heteropohlavních svazků. Je zcela jasné - a nezazněla tady slova naprosté většiny psychologů a psychiatrů, včetně například prof. Höschla - že gayové jsou nadáni stejnou schopností citu, stejně stálým citem a schopností budovat svazek, který je v podstatě stejně kvalitní, není naprosto odlišný od heterosexuálního svazku. A to, že nejsou dva stejnopohlavní jedinci schopni plodit děti, to naprosto tady nezpochybňuji, nicméně jsou schopni tyto děti vychovávat a já bych velmi rád, aby se problematika sirotčinců otevřela právě pro tato kvalitní manželství a tito je mohli vychovávat (upozornění na čas) a mohli vychovávat naprosto na stejné úrovni jako svazky heterosexuální.
        Děkuji za pozornost.