Pane předsedající, kolegyně, kolegové, já jsem čekal, až bude zahájena rozprava, abych mohl reagovat na pana senátora. Já jsem ho pečlivě poslouchal, dával tady určité příklady. Já bych chtěl vědět, kdo mu psal ten jeho projev. Protože člověk, který byl narozen v roce 1930, nastoupil do důchodu v roce 1990, jak může mít dneska 16 nebo 17 tisíc důchod? Prosím vás, v roce 1990 byl můj tchán horník v důchodu a měl nejvyšší důchod 3 tisíce korun. To znamená, že v tomhle případě, který uvádíte, v roce 1990 tenhle člověk mohl mít důchod nějakých 1 500 korun. To znamená, ukažte mi jednoho člověka, který byl řadový zaměstnanec, nikoliv horník, policajt, voják, který šel do důchodu a měl skutečně v roce 1990 takový důchod, aby valorizací dosáhl důchodu 16 nebo 18 tisíc, jak jste to udělal. Tomu nevěřím. To je za prvé.
        A za druhé. Vy jste mě urazil. Já se omlouvám prostřednictvím pana předsedajícího, protože jste uváděl příklad, že žena vychovává dvě děti. Já mám taky dvě děti a myslím, že jsem je vychovával stejně jako moje žena. Děkuji.