Děkuji za slovo. Vážený pane předsedající, vážené paní poslankyně, vážení poslanci, já jsem byl vyzván, abych se tady vyjádřil k této problematice, protože to je problematika velice složitá a hlavně dlouhodobě neřešená. Pan kolega Okamura se spletl hned v první větě. Protože bohužel - není to bohužel, je to tak, náš spojenec je přece Turecko. To je člen NATO. Asi jste zapomněl, pane místopředsedo. Toto je Severoatlantická smlouva (ukazuje několik listů papíru), 4. duben 1949, tehdy ještě neměly smlouvy na 500 stran, jak máme dneska, podepsaná ve Washingtonu. Turecko se jako Řecko stalo členem NATO v roce 1952.
        Takže bych chtěl jenom říct, že samozřejmě se Česká republika ztotožňuje se společným postupem Evropské unie. Kdy byl přijat společný postup? V pondělí 14. 10. v 8 hodin zasedli ministři zahraničních věcí a odsoudili, Evropská unie odsoudila, tuto vojenskou operaci. Je to velké neštěstí, nemělo se to stát, umírají lidé, je to nepřijatelné, ale zároveň jsem přesvědčen, že celé situaci by bylo možné předejít, kdyby s tureckým prezidentem světové mocnosti včetně EU aktivně vyjednávaly a snažily se s Tureckem, které je členem NATO, najít společné řešení. ***
        Já jsem četl tady v jednom antibabišovském deníku, že budu vysvětlovat výrok o Sýrii, a paní kolegyně, paní poslankyně Černochová tady říká, že vlastně jsem úplně mimo a že jsem nic nepochopil. Tak já vám tady přečtu část projevu prezidenta Erdogana na Valném shromáždění OSN v roce 2017, kde vyzývá všechny krajiny a mezinárodní organizace, aby mu pomohly s 3,2 milionu uprchlíků, kteří jsou v Turecku. Evropa selhala totálně v migraci, mimochodem selhala i teď, ale k tomu se ještě dostanu, protože jsme nebyli schopni vlastně vyřešit migraci, my jsme nebyli schopni porazit pašeráky, my jsme nebyli schopni zastavit ten proud migrantů tehdy 2015 ze Sýrie, a vyřešili jsme to tak, že jsme se domluvili s Tureckem, že mu dáme 6 miliard eur. V tomhle projevu říká prezident Erdogan, že dostal jenom 820 milionů eur a že ho to stálo už 30 miliard dolarů, ten pobyt uprchlíků. Takže to se píše rok 2017.
        A teď vás poprosím, paní kolegyně Černochová, se soustřeďte na projev pana prezidenta Erdogana... (Poznámka posl. Černochové.) Já se omlouvám, ale já vás můžu oslovovat přímo, říkali kdysi. Ale můžu prostřednictvím. Kdy 24. 9., a to je úterý, začalo Valné shromáždění OSN. Čekalo se Trumpa a potom vystoupil prezident Erdogan. A co říká? Naše rozhovory se Spojenými státy s cílem vytvořit bezpečnostní zónu v Sýrii pokračují. Máme cíl vytvořit mírový koridor s hloubkou 30 kilometrů a s délkou 480 kilometrů, který zabezpečí dva miliony Syřanů s podporou mezinárodní komunity, a pokud by hloubka této zóny byla rozšířena až po Dajr az-Zaur - Rakka line, tak se to navýší až na 3 miliony, říká pan prezident Erdogan 24. 9. 2019 v úterý odpoledne. Takže já nevím, jestli paní poslankyně také tohle pochopila, že tady bude nějaká akce. Já jsem to nepochopil. A kdo to pochopil? Vždyť to slyšel celý svět, tenhle jeho projev! Celý svět to slyšel! We are determined on this matter, we have already started necessary preparations. Jsme rozhodnuti a připravujeme se.
        Já jsem prezidenta Erdogana potkal, my jsme měli recepci, v úterý večer. Pan Trump, moc na nás neměl času, na nikoho z nás moc, tak jsme prohodili pár slov. Já jsem se ho ptal, proč nemluvil o Evropě, proč sliboval Johnsonovi skvělou smlouvu a nám nic, a ve středu jsem měl schůzku s prezidentem Erdoganem a ptal jsem se ho, a tady samozřejmě v novinách čtu, že Ivan Gabal - vlastně co jsem si to vůbec dovolil. Tak já vám přečtu zápis z jednání, který dělal protokol na Úřadě vlády. Pan velvyslanec Kmoníček byl u toho.
        AB otevřel téma tzv. safe zone v severní Sýrii, které rovněž diskutovali během setkání začátkem září, a uvedl, že oni hovořili na summitu V4 plus západní Balkán v Praze, to bylo 12. září, a že V4 má zájem o projektu hovořit, a dobrou příležitostí by byla návštěva prezidenta Erdogana v Budapešti v listopadu. Mimochodem tedy maďarská vláda má s Tureckem G to G, takže mají společné zasedání vlády myslím 7. listopadu. AB, to jsem já (smích v plénu), chce projekt dále analyzovat s experty na region a migraci. Chci dále ten projekt analyzovat. Protože mně prezident Erdogan říkal, že tu zónu - já se ho ptám, no dobře, ale když to budete dělat vy, tak všichni budou říkat, že budete agresor, a já říkám, proč to nemůže udělat Evropská unie? Postavit ty byty, domy, školy, školky, nemocnice, že bychom to udělali my jako EU, že by to bylo pod kontrolou, vám moc nebudou věřit. Takže AB chce projekt dále analyzovat s experty na region a migraci. Prezident Erdogan k tématu migrace dodal, že Turecko již vydalo 14 miliard dolarů na pomoc uprchlíkům, zatímco z EU dostalo zatím jen 3 miliardy eur z přislíbených 6 miliard. A teď pozor - upozornil, že peníze z EU nejdou do tureckého rozpočtu, nýbrž neziskovým organizacím.
        V reakci na dotaz prezident Erdogan shrnul svoji představu safe zone. Měla by sahat asi 30 kilometrů do syrského vnitrozemí a pojmout asi dva miliony lidí, kteří budou ubytováni v domech se zahradou vhodnou pro pěstování zemědělských plodin. Právě potravinovou soběstačností by se zóna lišila od uprchlických táborů. V zájmu zajištění základních služeb pro obyvatele by zde mohly být vybudovány i školy a nemocnice. O migrační otázce, protože já jsem se ho zeptal, jak je na tom, my jsme všichni byli v New Yorku čtyři pět dní, všichni, jestli už o tom hovořil. A pan prezident Erdogan říká: Hovořil jsem s německou kancléřkou Merkelovou, premiéry Borisem Johnsonem a Giuseppem Contem, o otázce uprchlických táborů také s generálním tajemníkem OSN Guterresem. A já jsem se ho ptal: A mluvil jste už s prezidentem Trumpem? A on říká: Ne, čekám na termín, a když ho nedostanu, vrátím se. Pokud vím, tak ho ani nedostal. Jak jsem skončil u prezidenta Erdogana, přicházel prezident Macron. Francie, člen bezpečnostní rady OSN, to všichni víme.
        Takže já se vrátím ke svému jednání v Ankaře 2. až 4. září 2019, protože tady pan Gabal má starosti, že... Co to tady říkal? Že ten dokument, že spoluzodpovědnost za vypuknutí války a takové nesmysly. To jsou zápisy, které dělá protokol. Jsou tam velvyslanci u toho. Takže já samozřejmě jsem do Turecka šel proč? Hlavně kvůli Adularyi, to je vaše dědictví, nebo my jsme to zdědili po vás, 12 miliard v čudu z rozpočtu, a protože tam máme dva lidi ve vězení. To byla hlavní témata mé cesty. A samozřejmě ekonomická mise.
        Tady mám zápis z toho jednání v Ankaře. Prezident Erdogan pokračoval tématem migrace. Turecko zadržuje migranty pro mír Evropy, která se není schopna dohodnout ani na kvótách. Evropa zažívá posledních pět let klidné období, zatímco Turecko situaci aktivně řeší. Prezident Erdogan ocenil i význam V4 a vyjádřil naději na společné turecko-české projekty. Poté poukázal na pro Turecko citlivé téma přesunu ambasád do Jeruzaléma atd. Následně se AB, to jsem mluvil tady samozřejmě hlavně o ekonomických věcech, se věnoval tématu migrace. Ocenil plán Turecka investovat do nárazníkové zóny v severní Sýrii, tak jak všichni, tak jak Spojené státy s ním jednaly dlouho. Mimochodem 26. října 2018, to byl pátek, byla tady paní Merkelová, večer jsem byl s Emmanuelem Macronem a v sobotu 27. října letěli oba z Prahy do Istanbulu na schůzku s prezidentem Putinem a Erdoganem - 2018. A co tam vyřešili tedy? Nikdy jsem se to nedozvěděl, co tady vyřešili. ***
        Takže já jsem ocenil ten plán stavět byty a infrastrukturu. V životě by mě nenapadlo, že se stane, co se stalo. V životě nikdy. Stavět byty, infrastrukturu, aby se lidé mohli vrátit zpět. Evropa podle AB není v přístupu k Sýrii jednotná, nejlepším řešením by nicméně podle premiéra byl Marshallův plán se Sýrií. AB uvedl po návratu z Turecka navštívit v Budapešti demografický summit, kde bude jednat s premiéry Viktorem Orbánem a Peterem Pellegrinim a prezidentem Vučičem. Takže s nimi může projednat i záležitosti zmíněné během návštěvy v Turecku.
        Takže co teda vlastně, se ptám, dělala Evropská unie z hlediska diplomacie? My máme toho pana high-rep, tu paní Mogherini. Teďka se samozřejmě všechno zkomplikovalo. Jako zahraniční politika Evropské unie de facto neexistuje. Každý si dělá, co chce. Když byl tady Heiko Maas, tak se ho ptám - to je super, že prezident Macron bude mluvit s Putinem a Zelenským a budou řešit Ukrajinu a Rusko. A oni říkají - no, my jsme o tom nevěděli.
        Takže ano, mě mrzí a mám starosti o bezpečnost našich lidí, bezpečnost Evropy a o neschopnost Evropy řešit migraci. Řešit migraci. No a samozřejmě v tom New Yorku jsme byli všichni. Já nechápu, proč teda to nikdo neřešil. Vždyť to vlastně tady řekl pan prezident. Samozřejmě že nikomu neřekl - a nemůžete mně říkat, že jsem úplný hlupák, že to bylo jasné. Nebylo to jasné. Já jsem řekl ano, nedělejte to vy, měla by to dělat Evropa. No a samozřejmě, můžeme se teda bavit, jak to všechno proběhlo.
        9. 10. bohužel se to stalo. 10. 10. zasedla Rada bezpečnosti OSN. A stálí členové bezpečnostní rady OSN Británie, Francie, Německo, Belgie s Polskem - tedy nyní jako volení členové v radě zasedají - v prohlášení Turecko vyzvali, aby jednostrannou vojenskou operaci zastavilo. Pětice evropských států rovněž varovala, že obnovení bojů povede k dalšímu podkopávání stability celého regionu a ohrožení životů civilistů.
        No a proč teda - Spojené státy jsou náš spojenec. Jak jsme to teda vyjednali? A teď samozřejmě Johnson má asi jiné starosti. Ale já se budu ptát pana prezidenta Macrona, co teda vyjednali. Proč Spojené státy a Rusko daly veto? Proč jsme nepřesvědčili bezpečnostní radu, aby okamžitě zastavila tu agresi? Proč tam nikdo nezaletěl?
        A teď vám přečtu, co řekl generální tajemník NATO Stoltenberg 9. 10. v Římě. Seděl jsem s ním u stolu. Byl tam Mike Pompeo, v New Yorku, všichni byli v pohodě. Nikdo neměl čas se starat o situaci v Turecku. Byli tam pět dní. A US ally Turkey je far front of crisis. Has legitimic security concern about Syria. A Turecko trpělo obrovské teroristické ataky a vlastně přijalo miliony syrských uprchlíků. Tak já nevím, jestli to je nějaký agresivní stát.
        Proč se to NATO hned nesetkalo? Já jsem se ptal našich služeb, nikdo neměl žádnou informaci, nikdo nám nic neřekl. Spojené státy se rozhodly, že stáhnou vojáky, což je samozřejmě podle mého názoru chyba. A možná jsme tam mohli mít z Evropy, údajně, ale to jsem nedohledal, že v minulosti Spojené státy nabízely evropským členům bezpečnostní rady OSN, aby tam poslaly i svoje zastoupení. Ale to nedopadlo.
        Takže dneska jsme v situaci - ano, je to nepřijatelné. Bohužel ta operace asi pokračuje. Jednotlivé státy - už z toho je vidět, jak ta Evropa funguje. Každý něco řekl, každý něco vyzval místo toho, aby - ano, to prohlášení bylo jednotné. Ale ohledně například vývozu zbraní... Tak zajímavý je výrok šéfa německé diplomacie Heiko Maase z 15. října. To je co? To je dneska vlastně, ne? Šéf německé diplomacie Heiko Maas je vůči hospodářským sankcím zdrženlivý. Je důležité, abychom vedli s Tureckem dialog, abychom na ně mohli působit. No to objevil Ameriku pan ministr. To tam přece už byla paní kancléřka v říjnu 2018.
        A já jsem byl jeden z mála evropských premiérů, který o tom mluvil v tom New Yorku. Večer jsem mluvil se Charlesem Michelem, premiérem Belgie. A říkám: Mluvil jste s Erdoganem? Musíme to řešit. Byl tam luxembourgský premiér, byli tam další, irský premiér a maltský premiér. A bavili jsme se o tom, že konečně už musíme nějakým způsobem systémově vyřešit tu migraci. Ano, protože samozřejmě vyhrožování Evropě migranty je špatně. To je špatně.
        Takže Evropa má obrovské problémy a znovu se ukázala jako totálně neschopná akce. To je krize! To měl někdo skočit do letadla, okamžitě tam jet! A znovu, já se budu ptát. Vy se ptáte mě, já se budu ptát. Protože hlavně Francie je stálým členem bezpečnostní rady OSN. A samozřejmě teď je tam dočasně i Německo a další země. Takže je to katastrofa. Evropa má plno problémů, i když to vypadá tak, že ten brexit nakonec dopadne. Ale odchází ta Velká Británie, bohužel.
        Spojené státy, obchodní dohoda nefunguje, máme plno problémů, vidíme, jak funguje nový parlament. Viděli jsme pomstu jednotlivých politických frakcí na kandidátovi Francie na komisaře. To je asi pomsta za toho spitzenkandidáta, nebo nevím, jak to mám číst, to se nikdy ještě nestalo. Takže teďka nevíme, jestli bude ta nová Komise, nebo nebude nová Komise.
        Takže je to velký problém. A my jsme vlastně přišli s tím, V4 - já jsem to projednával s V4, s premiéry. To, že paní prezidentka Čaputová má nějaký názor, to je fajn. Ale já mluvím ne s prezidenty, ale s premiéry. A na první pohled, no kdo by nechtěl, aby ty lidi se vrátili domů do Sýrie a žili v míru a klidu. Možná i těch 700 tisíc uprchlíků, kteří jsou nelegálně v Evropě a nedostali azyl, by se perspektivně mohlo vrátit. A je to na dobré cestě.
        Mimochodem já jsem v New Yorku jednal i se zmocněncem Spojených států na Sýrii Jeffreyem. Jednal jsem s ministrem zahraničních věcí Sýrie, protože i s tou Sýrií musíme mluvit. Já jsem se angažoval. No a tady doma samozřejmě je to vždycky pro dobrotu na žebrotu. Místo toho, abyste to ocenili, že Česká republika se angažovala, tak jsem samozřejmě předmětem kritiky. Ale to je samozřejmě normální.
        Takže já jen chci říct, že je to problém. Mimochodem nejen to, že je teď problém s Tureckem, ale ještě západní Balkán, kde jsme slíbili hory doly. Paní kancléřka, pan prezident Macron. Změnit jméno, ústavu, referendum, všechno. A znovu mám signály, že nejsme schopni - nebo hlavně Francie nechce, nechce se vůbec začít s tou Severní Makedonií a Albánií bavit. Jenom začít rozhovory, které mohou trvat patnáct, dvacet, třicet, let. Ani to nejsme schopni. A slíbili to, to je ten problém. A Erdoganovi slibovali mraky věcí. A potom jak to tedy dopadne s tím západním Balkánem? Když my jsme vystupovali na Evropské radě, devět zemí jsme podpořili, Severní Makedonii hlavně, tak bylo řečeno, že tedy německý Bundestag ještě nerozhodl. Tak teď už rozhodl, ale teď zase máme jiné státy, které tomu brání. ***
        Takže takhle funguje Evropská unie, Evropská komise, Rada, a to je o tom, o čem já mluvím. Protože my se chceme angažovat. My to chceme řešit, ano. Není Evropská unie jenom Německo a Francie a předseda Komise. Já si myslím, že ta nová Komise bude o mnoho lepší. A je to pro nás důležité, protože my jsme součástí Evropy, my musíme bojovat za to, aby Evropa byla jednotná, aby řešila ty problémy. A samozřejmě já to vidím. Kdo je dneska nejbližší? Kdo by měl tedy vyjednávat s Amerikou tu obchodní smlouvu? Kdo je největší spojenec? No Polsko a Irsko. A když tedy prezident Macron bude vyjednávat s paní Merkelovou, s prezidentem Ukrajiny problém s Ruskem, fajn.
        Ale my o tom mluvíme - a v tom Turecku jsem se také angažoval a dopadlo to, jak dopadlo, protože v New Yorku nebyl zájem. V New Yorku jsme měli jenom climate. Climate change. Od rána do večera. Climate change. Jako kdyby Evropa neměla jiné problémy, jenom klima. Přitom Česká republika je jedna z mála, která plní ten klimat. Tady lidé demonstrují, nevím, kde všude. Zastavují dopravu. Nechť přijdou. Brabec, Toman a já, my se jim budeme věnovat. My jim vysvětlíme, co všechno děláme. Takže Evropa je climate, máme zelený parlament. Bohužel i v Rakousku to vypadá, všude budou zelení.
        A samozřejmě když jste tedy mluvili o tom předsednictví - já jsem, pane Rakušan, hlasoval pro. Jsem vám to chtěl vysvětlit, jak se plýtvá penězi na Ministerstvu zahraničních věcí. A už máme to téma - předsednictví, energetika. Jádro a vnitřní trh. To bude naše téma. A samozřejmě, nechci tady zdržovat, já tady mám plno - můžu vám ukázat, kolik nás stojí struktury. Kolik je lidí, co mají na starosti Evropu na zahraničních věcech, na Úřadě vládě, v Bruselu. Kolik nás to stojí. Už dneska stovky milionů. Takže já chápu, že kolegové nechtějí šetřit, ale budou muset. Ale to není téma. Já rád... určitě mě budete interpelovat. Nebo pokud budete chtít na to schůzi, já s tím problém nemám.
        Takže já bych chtěl jenom říct, že jsem rád, že jsem tady mohl vystoupit, že jsem mohl tedy říct... Mimochodem, těch zemí, které tedy vyhlásily to embargo, Německo zastavilo i Francie zastavila vývoz zbraní do Turecka, tak zbraňové dodávky do Turecka v roce 2018 dosáhly částky 240 milionů eur, to je 6,27 miliardy. To je jedna třetina veškerého německého vojenského exportu. Jedna třetina. V prvních měsících tohoto roku Berlín prodal Ankaře zbraně v hodnotě 184 milionu eur, to je 4,7 miliardy korun, čímž se stalo Turecko pro Německo největším zbraňovým odběratelem.
        A z V4 jsme my jediní pozastavili ty vývozy, samozřejmě to je nějaké gesto, já tomu rozumím. Ale obávám se, že na to, abychom zastavili, co se děje, tak místo toho, aby někdo skutečně okamžitě to řešil, aby se setkalo jako NATO, to je náš... to je vlastně podle NATO, to je náš spojenec. Já jsem dneska o tom mluvil, že možná bychom po sedmdesáti letech si měli to přečíst, co tam vlastně je. Jak to tedy je. Jaká je bezpečnost Evropy.
        Já jsem nikdy nechtěl evropskou armádu. Ale Kanada a Spojené státy a Turecko mají jiné asi problémy jako evropské členské státy NATO. A já už jsem se v srpnu 2015 ptal, když chodily miliony uprchlíků, že na co máme to NATO, když nezaútočíme na ty pašeráky, kteří vydělali 6 miliard eur. Tak jsme udělali Sofia operation, tam jsem byl, která je poskládána z jiných zemí než NATO. Je tam i Rakousko a to je dobře. Ale měli bychom se konečně zamyslet nad bezpečností Evropy. Protože zkrátka to NATO má asi taková pravidla jako EU. Asi tak si to představuji, že nikdo o tom nepřemýšlel, kdyby se stalo například tohle, co se stalo. Je tam nějaký článek 5, nechci to ani číst radši.
        Takže já jsem vám chtěl jenom vysvětlit, že ta kritika, která odzněla na moji hlavu, je nespravedlivá, že jsem nikdy, ani ve snu by mě nenapadlo, že to může takhle dopadnout, že o té zóně mluví prezident Erdogan od roku 2017. Tady to řekl, před pár týdny, že my nejsme členem bezpečnostní rady OSN, že jsou tam země evropské, které to měly řešit. Že ta Evropa je neakční. Ano, než jako se to všechno seběhlo. Místo toho, aby okamžitě, je to krize, aby se to okamžitě řešilo, tak to se nestalo. A bohužel to bude mít hlavně dopad na nás, jak to tak vypadá.
        Takže za mě asi všechno.
        Já samozřejmě zítra jdu na výbor pro evropské záležitosti, abych projednal ten mandát. A určitě, vy se ptáte mě, já se budu ptát těch, kteří mají na to papír, aby byli akční. Já jsem se snažil. Já jsem se snažil. Nebyl o to zájem v New Yorku. A samozřejmě to, co se stalo, je absolutní katastrofa. A teď jde o to, aby skutečně skončila. Aby lidé přestali umírat, protože to je hrozné. A samozřejmě budeme v tom pokračovat, budeme se snažit a budeme říkat našim kolegům v Evropě - tak nás nechte také jednat, když jste byli neschopní to vyjednat. Já jsem neměl mandát evropské - ani Rady, ani Komise. Dělal jsem to proto, protože jsem šel řešit do Turecka úplně jiné věci, a v rámci toho samozřejmě mě zajímá ten názor. A tak jsem si to všechno nastudoval. A doufám, že jsem vám dal i trošku jiný obraz toho, jak to všechno vypadá. I když znovu opakuji, že ta agrese je nepřijatelná, je potřeba ji okamžitě skončit. Děkuji. (Potlesk v sále.)