Vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, vážená vládo, milá veřejnosti, projednáváme dnes dva, resp. čtyři dokumenty o hospodaření a fungování veřejnoprávní České televize. K těmto dokumentům osobně nemám po jejich prostudování větších výhrad po formální ani věcné stránce. Navíc, a to je pro mě důležité, jejich přijetí nám doporučil volební výbor, který jejich obsahu věnoval zcela jistě odpovídající pozornost i potřebný čas. Já doporučení svých kolegů členů tohoto výboru respektuji, přijímám a budu hlasovat pro přijetí těchto dokumentů. Zároveň mi ale dovolte poznámky k práci České televize v širších souvislostech.
        Za prvé. Vnímám ve veřejném prostoru kolem sebe, v řadách novinářů a médií i v řadách poslanců spekulace o nepotřebnosti veřejnoprávní televize, resp. veřejnoprávních médií vůbec. Média studuji a vím, že pro komplexnost mediálního systému je existence veřejnoprávních médií vedle těch komerčních nezbytná. A úmyslně teď nemluvím o ochraně nebo o ohrožení demokracie. Tuto argumentaci totiž považuji za víceméně ideologickou a vlastně nedostatečnou. Opakuji, komplexnost mediálního systému v evropské tradici vyžaduje existenci a fungování nezávislých veřejnoprávních médií. ***
        Druhá poznámka, nikoliv však významově podřadná. Jde o to, jak veřejnoprávní média fungují, a to dnes nejen v ekonomickém slova smyslu, ale pro mě zejména v kritériích profesionálně odvedené žurnalistiky. Dámy a pánové, na to se zaměřuji já, když sleduji Českou televizi, poslouchám Český rozhlas, registruji práci České tiskové kanceláře. Apeluji proto na zaměstnance, vedení a rady těchto institucí, aby hlavně profesionalita byla hlavním kritériem, podle kterého posuzují výsledky své práce novinářské i manažerské.
        Mé výhrady k České televizi tak směřují právě vůči profesionální úrovni zpracování informací. Trend snižování kvality a politické bulvarizace, které můžeme v poslední době a v konkrétních případech sledovat, není z mého pohledu dlouhodobě přijatelný. Současná situace není však snad ani tak chybou moderátorů, jak se často říká, ale spíše chybou editorů a vedení televize, které nevytvoří jasné mantinely pro způsob, jakým moderátoři na obrazovkách opakovaně a neustále prezentují informace, komentují dění, kladou tendenční otázky, přerušují své hosty. Jsem přesvědčen, že ve chvíli, kdy sledujeme politický rozhovor, nemáme ze způsobu vedení rozhovorů vědět politický názor tazatele otázek, tedy moderátora. Avšak v českých reáliích je opak pravdou a ve velkém počtu relací i České televize je politický názor moderátora divákovi jasný a jednoznačný.
        Toto však není žurnalistika média veřejné služby, tedy média, které má být standardem kvalitní a objektivní žurnalistiky. Proto se na ně také všichni skládáme prostřednictvím televizního poplatku sumou cirka sedm miliard korun, což není málo. Rád bych zdůraznil, že v těchto názorech nejsem sám, jak vychází i z nedávné diskuze na jednání Rady České televize na téma profesionality zpravodajství.
        Jak jsem již řekl na začátku, tyto mé výhrady však nejsou důvodem k zamítnutí výročních zpráv za rok 2016 a 2017, které naopak podpořím, a věřím, že tato naše celodenní rozprava přispěje k obrácení negativního trendu vnímání média veřejné služby a nenecháme dopustit kvůli krátkodobému zaváhání diskreditaci médií veřejné služby pro velkou část budoucích generací. Důvěra se snadno ztrácí, ale složitě získává zpět.
        Děkuji za pozornost.