Děkuji. Takže Česká národní banka použila ve své připomínce odborné argumenty s tím, že požádala o vypracování RIA, aby na základě zhodnocení dopadů této regulace se stanovilo vhodně dlouhé období, po které mají (nesrozumitelné) banky, a Ministerstvo financí odpovědělo neodbornými politickými argumenty. Samozřejmě politické argumenty jsou zcela legitimní zejména v debatě v Poslanecké sněmovně, ale v komunikaci mezi Ministerstvem financí a Českou národní bankou nepovažuji argument typu: máme to v programovém prohlášení vlády, milá Česká národní banko, tím pádem vaši připomínku považujeme za takovou, že ji nezohledníme - to mi připadá skutečně málo a to je to, co jsem říkal, že mi tam chybí odborná argumentace. Rozumím, že když my jako zástupci opozice budeme vznášet politické argumenty proti tomuto návrhu, tak vláda logicky může používat také politické argumenty. Ale v debatě mezi Ministerstvem financí a Českou národní bankou bych skutečně nehledal odkaz na programové prohlášení vlády.
        Česká národní banka to nenechala jen tak být a ještě napsala stanovisko oficiálně k tomu vypořádání, a to vám odcituji, protože je velmi krátké: Česká národní banka nesouhlasí s vypořádáním své připomínky a trvá na rozporu z důvodu, že rozklad daňové povinnosti do dvou let nepovažuje za dostatečný vzhledem k odhadu dopadu navrhované úpravy na pojišťovny. - Myslím si, že nezávislý regulátor, Česká národní banka, neposuzuje návrh zákona podle toho, zda to bylo, či nebylo v programovém prohlášení vlády, ale podle toho, zda to může mít dopad na finanční trhy, které ze zákona střeží Česká národní banka. A takhle národní banka postupovala. Bohužel vláda jí nevyhověla s odkazem na programové prohlášení vlády.
        Abych necitoval pouze stanovisko vlády, opozice nebo České asociace pojišťovny, tak jsem si vytáhl citace renomovaných ekonomů, kteří působí ve veřejném prostoru v České republice. Jedenáctého června letošního roku proběhl k tematice zdanění technických rezerv pojišťoven kulatý stůl. A já vám odcituji hlavní závěry klíčových řečníků tohoto kulatého stolu. Říkám závěry.
        Miroslav Singer - nemusím představovat, dlouholetý guvernér České národní banky, který se z titulu své funkce dlouhodobě věnoval stabilitě finančních toků v České republice. Miroslav Singer řekl: V dřívějších letech jsme pojišťovny více hlídali vůči jiným finančním sektorům, a to i v porovnání s cizími zeměmi. A tento sektor vykázal velkou robustnost. Politikům to tak ušetřilo mnoho peněz, protože se nemuseli postarat o sektor, který by nefungoval, a vynaložit na tuto péči nemalé prostředky. - Jinými slovy Česká národní banka říká, že tím, j ak prováděla přísný dozor, ochránila stabilitu tohoto trhu, a tím pádem stát a politici nemuseli vynakládat prostředky daňových poplatníků na sanaci nějaké havárie na tomto trhu. ***
        Miroslav Singer dál v těch závěrech říká: Jeden z rozumnějších principů zdaňování je zdaňovat budoucí byznys, u kterého se každý může rozhodnout, jestli ho udělá, a to jak na straně klienta, tak na straně pojišťovny podle cenových hledisek. Princip by neměl zdaňovat nikoliv sektory, ale celou ekonomiku. Pokud by se zdaňoval sektor, neměla by se zdaňovat rozhodnutí, která nebyla byznysová, ale obezřetnostní. - Jinými slovy v tomto vystoupení bývalého guvernéra není a priori odmítnuta ta myšlenka, nicméně říká, že by to mělo být kdyžtak pouze v rámci celé ekonomiky a pouze na nové smlouvy. A do těch nových smluv by pojišťovny promítly nová pravidla, nové daňové zákony, a pak by záleželo jak na pojišťovně, jaký nabídne produkt, tak na konkrétním klientovi, zda ten produkt pro něho bude atraktivní, či nikoliv, ale bude to na jejich svobodné vůli. Tento návrh zasahuje již do dávno uzavřených smluv a to je ta možná retroaktivita, o které jsem mluvil.
        Dalším z řečníků byl Mojmír Hampl, asi nemusím taky představovat, bývalý viceguvernér České národní banky, který říká - a už ta první věta je klíčová: Nepovažuji tento návrh za moudrý už čistě z fiskálního a makroekonomického pohledu. Je to snaha získat jednorázový fiskální příjem, ze kterého už samo ministerstvo deklarovalo, že chce krýt opakující se výdaje, dokonce mandatorní výdaje. To dává smysl ve velmi krátkém horizontu, ale ne v pohledu makroekonomickém. Ve veřejném sektoru stále rezonuje téma odvodu zisku do zahraničí z ekonomiky, která má pořád jeden z největších podílů zahraničních investic na HDP. Je naprosto paradoxní, že vzniká tento návrh, který bude fakticky znamenat, že zahraniční vlastníci budou dodaněním technických rezerv schopni z tohoto sektoru odvést více prostředků, protože z toho dodanění získá pětinu fiskál, ale zbytek zůstane vlastníkům, a to z prostředků, které byly vytvořeny z peněz místních domácích pojistníků v dobré víře a z důvodu obezřetnosti.
        A dále říká bývalý viceguvernér České národní banky: Toto zdanění může také vést k nečekaným efektům na straně pojišťoven a jejich vlastníků, k efektům, které bych označil jako méně stability v sektoru, který je dominantně vlastněn zahraničními hráči. Mohl by být významnou motivací pro hledání způsobu, jak přeměňovat dceřiné společnosti na pobočky.
        Vidíte, že ve vyjádření bývalých významných členů regulátora se ty obavy, o kterých jsem mluvil, také objevují. A myslím si, že nikdo z nás je nemůže obviňovat z toho, že to je pohled opozice. To je pohled lidí, kteří roky úspěšně vedli Českou národní banku.
        A poslední citaci, kterou jsem si připravil, myslím, že v důchodové reformě je už takové zaužívané sousloví Bezděkova komise, návrhy Bezděkovy komise a tak dále, a jedním z řečníků na tomto kulatém stole byl také Vladimír Bezděk. Dovolte mi, abych ocitoval jeho názory: Tento způsob zdanění je nejhorší možnou snahou, jak dostat z tohoto sektoru požadovaný objem finančních prostředků. Vidíme zde rovinu daňově diskriminační, dále je tam mimořádně nízká technická kvalita návrhu, návrh je mimořádně distorzně škodlivý a komunikace Ministerstva financí vůči sektoru velmi špatná. Dělá to dojem, že se návrh schválně připravoval za zády sektoru, že tam je skoro ambice sektor za něco potrestat. - To jsou mimořádně tvrdá slova renomovaného ekonoma a ne opozičního politika.
        Další citace: V návrhu vnímám především potenciální ohrožení finanční stability sektoru pojišťoven. Návrh míří k tomu, aby v zásadě odčerpal vlastní kapitál pojišťoven v hodnotě zhruba ročního zisku, u některých pojišťoven i několika ročních zisků. Zdanění sice odčerpá zisk každé pojišťovny, ale nedopadne na všechny subjekty proporcionálně podle jejich tržní velikosti zisku, nebo v jiném indikátoru. Nepochybně budou případy, kdy je u konkrétní pojišťovny například odčerpán dvouletý zisk, a budou případy, kdy odčerpá jen zlomek ročního zisku. Povede to k tomu, že zdanění bude penalizovat ty společnosti, které účetní rezervy dnes drží relativně vyšší oproti solventnostním rezervám než jiné firmy, a tím pádem se chovaly obezřetněji ve prospěch klientů, aby s větší pravděpodobností dostály dlouhodobým závazkům vůči klientům, obezřetněji i z hlediska naplnění péče řádného hospodáře a v zájmu jejich akcionářů a zejména celé české ekonomiky.
        Řada pojišťovacích centrál, které působí v české ekonomice v tuto chvíli formou dceřiných společností, by mohla začít analyzovat převod dceřiné společnosti na zahraniční pobočku, protože tímto mechanismem by se dostaly z dohledové diskrece České národní banky. Zahraniční pobočky skrze celou instituci reportují ne České národní bance, ale přímo mateřské instituci dohledu v dané zemi a údaje o výši solventnostních rezerv, které mají být součástí daňového základu, by tak pobočky nemusely do domácí ekonomiky reportovat a je zde určité riziko, že by se mohly z tohoto záměru zdanění postaveného na solventnostních rezervách vymanit zcela, nebo částečně. Domácí subjekty, Ministerstvo financí a Česká národní banka, by pak měly menší, nebo vůbec žádný přístup k podstatným informacím určujícím daňový základ těchto zahraničních poboček, takže bych čekal, že návrh povede k nechtěným důsledkům. Nedivil bych se, kdyby centrály chtěly stáhnout veškerý disponibilní volný kapitál domů formou dividendy, a to z toho důvodu, že zdanění ve výši jednoročního zisku sektoru z pohledu akcionářů dramaticky zvyšuje míru rizikovosti provozování byznysu v České republice.
        Toto opatření je tedy ekonomický šrapnel na sektor a důsledky mohou být mimořádně závažné a očekávám, že se to nejvíce projeví v oblasti finanční stability. Kdyby například tím daňovým základem byl v nějaké podobě nový byznys či hodnota nového byznysu a tato daň by třeba měla charakter nějaké x-procentní přirážky k pojistnému, tak i přesto, že jsem zastáncem šetrnějšího státu a obecně nižší daňové kvóty v ekonomice, tak bych akceptoval, že je legitimním právem vlády si tu míru zdanění a míru veřejných výdajů určit. Díval bych se tedy alespoň na to, jestli na subjekty dopadne relativně podobně vzhledem k jejich velikosti, a to by tento návrh splňoval, tedy princip neutrality.
        Opakuje se tady vlastně názor, který vyjádřil bývalý guvernér, že přestože by s tím nesouhlasili, tak pokud by to dopadlo pouze na nové smlouvy, oba dva ekonomové uznávají, že je to legitimní právo vlády, s kterým můžete politicky souhlasit, nebo nesouhlasit, ale nezasahovalo by to do už uzavřených pojistných smluv. Tak jak návrh zní, tak zasahuje jak neživotní pojištění, tak životní pojištění. Ministerstvo zatím nevyhovělo ani připomínce České národní banky, aby bylo alespoň životní pojištění vyňato. Zde s vysokou pravděpodobností ten návrh povede dříve či později ke zdražení pojistného na českém trhu, protože to prostředí bude podstatně rizikovější pro provozování byznysu.
        Mám tady těch citací víc, ale myslím, že to stačilo, abych ukázal, že renomovaní ekonomové varují zejména před zdaněním smluv, které již v oblasti životního pojištění byly uzavřeny, a současně říkají, i když s tím nesouhlasí, pokud by se vláda rozhodla vytvořit nová pravidla pro nové smlouvy, pak už je to na byznysových plánech pojišťoven a na jejich budoucích klientech (řečník kašle), omlouvám se, zda by dopad těch daní se promítl například do cen pojistného, a každý by se mohl svobodně rozhodnout, zda ano, či ne.
        Teď se pokusím pár slov k argumentům, které zatím zazněly v té veřejné debatě.
        Nevím, jestli to bylo na rozpočtovém výboru, nebo na některém z podvýborů, zazněl argument, že pojišťovny si zlepšily uznatelnost daní pozměňovacím návrhem, který Poslanecká sněmovna schválila v roce 2000. K tomu chci říct, že tvorba technických rezerv byla vždy daňově uznatelná a v průběhu let se měnily výše a způsob stanovení limitu pro daňovou uznatelnost. V počátcích se za daňově uznatelnou považovala tvorba technických rezerv z neživotního pojištění do výše 60 % předepsaného pojistného a v případě životního pojištění se za daňově uznatelnou považovala celá tvorba technických rezerv. Tady vidíme, že na začátku byl rozdílný přístup u životního a neživotního pojištění, já bych řekl, že docela logicky, a bylo omezení u tvorby u neživotního pojištění, u životního ne. ***
        Ty rezervy životního pojištění, technické rezervy, představovaly v 90. letech přibližně 60-65 % z celkového objemu rezerv, nyní je to zhruba 80 %. Před zrušením limitu v roce 1999 činilo skutečné procento tvorby rezerv v neživotním pojištění 7,5 %, a tím pozměňovacím (návrhem) se zrušil ten limit, o kterém jsem mluvil, a z těch 7,5 % to bylo o rok později 11 %. Rychlejší růst rezerv v následujících letech byl způsoben zejména demonopolizací povinného ručení, kdy pojišťovny musely vytvořit rezervy - povinnost, kterou jim uložil zákon na pokrytí deficitu ve výši přibližně 5 mld., a v roce 2002 a 2003 pak rezervy na pojistné události vzrostly v důsledku škod způsobených rozsáhlými povodněmi.
        Pokud bychom simulovali daňovou uznatelnost rezerv do výše 60 % pojistného i po roce 2000, to znamená, jako by ten pozměňovací návrh Poslanecká sněmovna nikdy neschválila, tak od roku 2004, to znamená po tom období, kdy pojišťovny dělaly rezervy po těch rozsáhlých povodních a rozsáhlých škodách, tak již nikdy nedošlo k tvorbě rezerv nad původní parametr 60 % od roku 2004. To znamená, to už je 15 let. I kdyby ta regulace platila, tak za posledních 15 let by pojišťovny nepřesáhly ten parametr, který limitoval výši rezerv u neživotního pojištění. Jenom zopakuji, že v roce 2001 pojišťovny řešily enormní tvorbu rezerv na závazky ze starého systému povinného ručení, které stát přenesl na Českou kancelář pojistitelů, a v roce 2002 a 2003 byly ty katastrofální povodně a enormní plnění pojistných smluv. A chci zdůraznit, že všechny nároky z pojistných smluv byly uhrazeny bez peněz daňových poplatníků.
        To znamená, pokud by i po roce 2000 platila daňová uznatelnost pouze do 60 % pojistného včetně těch let, kdy pojišťovny reagovaly na změnu zákonů, tak stát by získal 9 mld. korun za 19 let. Získal by ale především v těch letech, kdy pojišťovny řešily extrémní povodně, čímž by je neústavně zatížil, a pojišťovny pak místo toho, aby platily škody klientům, mohly odvádět daně státu. To se naštěstí nestalo. Ale zvažme to číslo 9 mld. od roku 2000, pokud by ten pozměňovací návrh, kterým někteří v té debatě argumentují, že se tím výrazně zlepšilo postavení pojišťoven.
        Druhý argument, a byla to vlastně reakce na můj dotaz, myslím, že na rozpočtovém výboru, jestli existuje jiná evropská země, ve které se daní podle Solvency II, tak jsem slyšel jako příklad Rakousko, že v Rakousku sice nepoužívají Solvency II, ale mají přísnější zdanění rezerv, než navrhuje vláda. Tak jaká je skutečnost? Rakouský model zdanění rezerv vychází z účetních rezerv. V oblasti životního pojištění je 99 % rezerv daňově uznatelných. Devadesát devět procent rezerv v oblasti životního pojištění je daňově uznatelných. Sami jsme si schopni vyhodnotit, že rozdíl mezi 99 % a 100 % je zanedbatelný.
        V oblasti neživotního pojištění, mluvím o Rakousku, jsou rezervy rozděleny na krátkodobé a dlouhodobé. Za krátkodobé, které jsou plně daňově uznatelné, se považuje 70 % všech rezerv. To znamená, ze 100 % rezerv u neživotního pojištění se za krátkodobé považuje 70 % a jsou daňově uznatelné. To znamená, 70 % je už z tohoto pohledu z celkového objemu daňově uznatelných. Zbývajících 30 %, tedy dlouhodobé rezervy, jsou uznatelné z 80 %. Celkem je tedy daňově uznatelných 70 % a 80 % z 30, což je 24 %, takže 94 % všech rezerv neživotního pojištění je daňově uznatelných. Navíc v Rakousku je stále z 50 % uznatelná také vyrovnávací rezerva, která byla u nás před časem zrušena, což u nás bylo tehdy zhruba 5 mld. korun.
        Pokud bychom tedy aplikovali rakouský model do sněmovního tisku 509, který je podle tvrzení Ministerstva financí přísnější na pojišťovny než ten návrh, tak bychom zjistili, že daňově neuznatelných máme zhruba 4 mld. rezerv a z toho daň tvoří cca 1 mld. korun. Kdyby to tak bylo, tak si myslím, že v zásadě nevedeme debatu ke sněmovnímu tisku 509 o té části, která se týká pojišťoven. To znamená, kdybychom aplikovali ten rakouský model, tak se proti stávajícímu stavu skoro nic nezmění, rozpočet by získal zhruba 1 mld. korun ročně navíc. Tolik k argumentu, že v Rakousku jsou přísnější podmínky pro zdaňování technických rezerv. Myslím, že na konkrétním případu a aplikaci rakouského práva, rakouského přístupu jsem ukázal, že tento argument není relevantní.
        My někdy v debatě používáme, my z opozice, abych byl přesný, ne vláda, termín, že se jedná o sektorové zdanění, a vláda argumentuje, že to sektorové zdanění není. Myslím si, že pravdu mají obě dvě strany. My to používáme proto, že se jedná o daň pouze pro jeden sektor, ale klasická sektorová daň se chápe jako dodatečná přirážka k dani z příjmů právnických osob. Takže v úzkém slova smyslu má pravdu vláda, v širším slova smyslu, že tato navržená daň dopadá pouze na pojišťovny, má pravdu opozice. A víte, že kolegové z České strany sociálně demokratické mají takový dlouhodobý daňový hit, se kterým často předstupují před veřejnost. Říkají tomu sektorová daň pro banky. Jednou je to dodatečná přirážka k dani z příjmů právnických osob, někdy je to návrh na zdanění aktiv těch bank. To je čistá sektorová daň a tu hlavní vládní strana odmítá a má v tom naši podporu.
        Ale já jsem si jenom připravil několik čísel, když porovnáváme tyto dva sektory. Zopakuji, my jsme proti sektorové dani, kterou navrhují socialisté, ale abychom si udělali představu o tom, jak je který sektor ziskový. Mám tady údaje kumulované a zprůměrované, takže nebudu mluvit o jednotkových bankách, to by nebylo vhodné, a mám kumulované a zprůměrované údaje za roky 2009-2018, což je deset zdaňovacích období. Myslím, že to je dostatečná doba, abychom byli schopni porovnat i případnou změnu trendu, nebo ne.
        Průměrný roční zisk před zdaněním - roční zisk před zdaněním: bankovní sektor 78 mld., pojišťovny 14 mld. - průměrný roční za těch deset let. Efektivní daňová sazba je u bank 16,5 %, u pojišťoven 19,5 %. Průměrná roční daň bankovního sektoru je zhruba 13 mld. a průměrná roční daň u pojišťoven 2,8 mld. Jsou to zprůměrovaná čísla. Aktiva - banky měly, já to zaokrouhlím, 4,1 bil. v roce 2009 a 7,3 bil. v roce 2018, tudíž nárůst aktiv byl o 3,2 bil., což je zhruba o 78 %. Pojišťovny měly aktiva necelých 400 mld. v roce 2009 a v roce 2018 520 mld. Rozdíl je zhruba 123 mld., nárůst aktiv za těch deset let o 31 % v pojišťovnictví, v bankovnictví o 78 %. Vlastní kapitál banky měly v roce 2009 320 mld., v roce 2018 necelých 580 mld., rozdíl byl 257 mld. Vlastní kapitál banky za deset let zvedly o 80 %, což je 257 mld. ***
        Pojišťovny měly vlastní kapitál necelých 74 mld. v roce 2009. Vlastní kapitál v roce 2018 byl asi 98 mld., takže nárůst vlastního kapitálu bylo 24 mld. U bank 254, u pojišťoven 24, to znamená, to je desetina. Ale bylo to 33 % u pojišťovnictví oproti 80 % u bankovnictví.
        Tolik jenom k porovnání těchto dvou odvětví. A sami zvažte, zda je rozumné na odvětví pojišťovnictví přidávat nějakou další daň. Argument, který jsem v debatě zaznamenal od pana ministra vnitra, byl, když my upozorňujeme na možné riziko zdražení pojistného - říkám možné riziko, ne že se to určitě stane - tak pan ministr vnitra říká: Vždyť už jsme to jednou zažili. A nic se nestalo. Říká se tomu povinné ručení, nebo povinné pojištění za odpovědnost způsobenou vozidlem. Já budu asi používat to povinné ručení, myslím, že to je název, který se v obecné češtině častěji používá. A argument pana ministra je, že povinnost do speciálního fondu byla zavedena od 1. ledna 2014 a nic se nestalo.
        Pravda je jiná. Průměrná cena, mám tady graf, nebudu vám to ukazovat, průměrná cena toho povinného pojištění prostě rostla. To znamená, že ten dodatečný odvod do speciálního fondu zaplatili klienti. Když se podíváte i do účetních závěrek pojišťoven, tak zjistíte, že to fungovalo tak, jak se dalo předpokládat. A to je hlavní nedostatek obecně sektorové daně, protože sektorovou daň ve skutečnosti nakonec zaplatí klienti i těch bank. A dojde jenom k vyšší míře přerozdělování. To už naši kolegové z ČSSD neříkají. Jen říkají: To jsou ty tučné banky, ty mají ty tučné zisky. Pojďme je více zdanit! A zapomínají dodat, že logickým chováním banky bude, že to nakonec zaplatí klienti. To by se říkalo mnohem hůř, kdybychom měli říkat poctivě: Milí klienti bank, budete mít dražší služby, protože my to od vás vybereme, ty peníze, a pak vám možná něco vrátíme v rámci přerozdělování. Všechna čísla tomu odpovídají a je to naprosto logické a předvídatelné chování. A jsem rád, že v této Sněmovně existuje jistá - já bych řekl dokonce ústavní - většina, která odmítá nápady na zavedení sektorové daně.
        Myslím, že když mluvíme o pojišťovnictví, tak bychom si mohli připomenout ta smutná fakta z posledních dvou velkých povodní, které zasáhly území ČR. Já jsem z města, kde jsme ty povodně zažili už před 22 lety. A jenom takový povzdech na okraj. Je to povzdech na fungování všech vlád od té doby. Klíčovým opatřením k tomu, aby se taková nešťastná a rozsáhlá povodeň nemohla opakovat například v Opavě, je výstavba nové přehrady Nové Heřminovy. A přestože uběhlo 22 let, tak stát nebyl schopen prosadit výstavbu této přehrady, a že se vystřídalo za tu dobu vlád s různým politickým zabarvením! To je spíš jenom ukázka toho, jak obtížné je prosazovat nějaké větší stavby, které, je to pravda, menšímu počtu občanů zhorší životní podmínky, případně zasahují do jejich majetků, ale současně potenciálně ochrání desetitisíce jiných občanů a majetek těchto desetitisíců občanů a všech firem, které na daném území podnikají.
        A protože je to tak hodně dávno a my, kteří jsme to zažili na vlastní kůži, o tom úplně často nemluvíme a neradi na to vzpomínáme, kromě té solidarity a nasazení integrovaného záchranného systému, a také si myslím, že právě proto, že ty povodně jak v roce 2002, tak v roce 1997 měly tak dramatické dopady, tak právě proto se podle mne dramatickým způsobem zlepšil integrovaný záchranný systém.
        Takže v tom roce 1997 - bylo to v červenci, 5. a 16. července, byla zaplavena zhruba třetina území. Nejvíce Morava a východní Čechy. Postiženo bylo 536 měst a obcí ve 34 okresech. Například části Ostravy, Otrokovic, Opavy, Přerova, Olomouce. Nejtragičtější statistika je, že o život přišlo 50 lidí. Většina z nich utonula a někteří zemřeli v souvislosti s povodní z jiných důvodů. Nejtragičtější následky byla obec Troubky. Já myslím, že mnozí z nás si to pamatují. Evakuováno bylo takřka 80 tis. lidí. Škody byly zhruba za 63 mld. korun, což v té době činilo 12 % státního rozpočtu. Musíme si uvědomit, že v té době ten státní rozpočet měl úplně jiný objem. Samozřejmě k likvidaci škod a k likvidaci těch následků přispěchal i stát. V roce 1997 vláda uvolnila 11,4 mld. korun. A pak parlament schválil převod z toho účtu privatizace na povodňový účet ve výši 4 mld. korun a postupně byly uvolňovány další finance. Byly vydány tzv. povodňové dluhopisy, které byly ve výši až do 5 mld. korun. A vláda požádala i Evropskou komisi o možnost použití prostředků ve výši zhruba 1,5 mld. korun. V té době jsme ještě nebyli členským státem.
        Škody na památkách činily zhruba 6 mil. korun. Například v Kroměříži bylo zatopeno více než 90 % Podzámecké zahrady. Já to říkám proto, že i díky vytvořeným rezervám pojišťovny dostály všem svým závazkům. Podobná situace nastala o pět let později. Zatopené stanice metra. Škody za 7 mld. jenom na veřejné dopravě v Praze. Opět pojišťovny dostály všem svým závazkům. A možná právě díky tomu, že byl zrušen ten limit na daňové uznávání technických rezerv neživotního pojištění, i na základě toho pojišťovny dostály.
        Když to shrnu, myslím si, že není rozumný nápad dodatečně zatížit více než 10 mld. celý sektor. A jenom odkážu na naši podrobnou debatu v rozpočtovém výboru. Myslím si, že můžeme v debatě a v hlasování odlišit vlastně tři modely. Buďto neprojde vůbec, což je varianta, kterou bychom preferovali my jako občanští demokraté. Nebo to projde, tak jak chce vláda. To je zase určitě varianta, kterou preferují vládní strany. Anebo se pokusíme o nějaký kompromis, například vypustit z oblasti zdanění technických rezerv tu oblast životního pojištění. Jinak mimochodem doporučil rozpočtový výbor - ale mnozí, kteří sledují jednání výboru, já bych řekl, přeceňují výsledky hlasování ve výboru, já myslím, že klíčové je hlasování na plénu, protože u daňového balíčku, a pan (nesrozumitelné) to potvrdí, jsme hlasovali asi o šedesáti pozměňovacích návrzích a s výjimkou dvou to dopadlo plus jeden nebo minus jeden hlas. A teď je jedno, kdo měl momentální většinu, takže kromě toho, že jsme se, řekl bych skoro jednomyslně, shodli u těch plynových kotelen, všechna ostatní hlasování byla velmi těsná. A pro plénum Poslanecké sněmovny to není určující, jestli v daném hlasování měla vládní většina plus jeden hlas, nebo plus dva hlasy, anebo i opozici se občas podařilo získat většinu v rozpočtovém výboru. Ale také plus jeden hlas.
        To znamená, je to věc, která není černobílá, a na kterou bychom se mohli zaměřit. Tím považuji za ukončený ten nejdelší blok ve svém vystoupení. Nejdelší proto, že ho považuji za nejvíce kontroverzní. K těm ostatním blokům už budu mluvit mnohem kratší dobu. ***
        Teď jsem si napsal hazard jako čtvrtý blok. A musím říct, že mě k vystoupení v této oblasti inspirovaly vlastně jednak zpráva Ministerstva financí, která hodnotila Účtenkovku po dvou letech, a potom zpráva z minulého týdne, nebo zprávy z minulého týdne, které vlastně vycházely z údajů, které poskytlo Ministerstvo financí.
        Pokud si dobře pamatuju ta čísla, tak za provoz Účtenkovky zaplatili daňoví poplatníci za ty dva roky 150 milionů korun. Až budeme ve státním rozpočtu projednávat některé pozměňovací návrhy, které budou v řádech desítek nebo možná jednotek milionů korun a budeme slyšet, že na to nejsou peníze alokovány ve státním rozpočtu, tak si vzpomeňme, kde stát utratil 150 milionů korun.
        Důvodem pro zavedení Účtenkovky měla být motivace občanů, aby si vyžadovali účtenku, účet. Tak já jsem ho chtěl vždy, účet. Mě nikdy nenapadlo, že bych někde něco posílal. Ale jsou mezi námi jiní, kteří podle mě propadli Účtenkovce. Když mluvíme o závislostech, tak zvažme sami, jestli je normální, že hráč, který poslal největší počet účtenek za měsíc, jich bych schopen vyprodukovat 11 tisíc účtů za měsíc. A protože platí pravidlo, aby ty účty neposlal zřejmě personál, takže aby ten účet byl zařazen do slosování, tak platí, že za jeden den z jedné provozovny pouze jeden účet. Takže pokud máte 11 tisíc účtenek měsíčně, tak přibližně zaokrouhleme, je to necelých 400 účtenek denně. A protože to nemůže být z jednoho obchodu, to znamená, stát se tváří, že věří tomu, že ten člověk každý den navštíví zhruba 380 prodejen a v každé z nich udělá účet. To se myslím úplně popírá. Navíc jsem se dočetl, že existují bazary, kde si hráči, patologičtí hráči, vyměňují účtenky za 0,01 koruny. Mě napadá, vidím pana poslance Nachera, tak když on dneska utratí třikrát tady, bude mít tři účtenky, tak by mohl za 0,01 koruny směnit s někým, kdo utratí tři účtenky někde jinde. Přijde vám to normální? Pan poslanec Nacher to samozřejmě neudělá. Já chci jenom - má tu smůlu, že zrovna na něj vidím, když se dívám doleva. Tak tady ten účel ta účtenková loterie vůbec neplní. A byl to jenom takový pokus ukázat, že to nejsou jenom ty hazardní společnosti, ale v tomto případě i stát, který pod vidinou snadné výhry, věcné výhry, motivuje některé občany k tomu, aby sehnali 11 tisíc účtů a zaregistrovali je.
        Já jsem se v prvém i druhém čtení věnoval tomu institutu zdanění výher, který považuji za nešťastný z důvodu obtížné vymahatelnosti, kromě toho, že je to dodatečné daňové zatížení. V prvém čtení mnozí z poslanců zde vystupovali, ukazovali matematické příklady, že pokud by ten návrh zůstal v původním znění, tak jak byl předložen do Poslanecké sněmovny, tak zejména u kurzovních sázek by se mohlo stát, že v okamžiku, kdy vyhrajete při poměrně nízkém kurzu a vsadíte poměrně vysoký obnos a tu výhru zdaníte 15 procenty, tak nakonec váš výsledek bude minus. Myslím, že ten argument zaujal Ministerstvo financí a Ministerstvo financí připravilo ve spolupráci s konkrétními poslanci rozpočtového výboru pozměňovací návrh, který má tuto nelogičnost odstranit. To je sice pravda, to se tím návrhem asi podaří, ale podívejme se, za jak absurdních okolností.
        Ano, bude se danit pouze rozdíl mezi vloženými a vyhranými prostředky, ale současně se říká, že zdaňovací období je rok. A pokud to myslíme vážně a pokud by to měla Finanční správa někdy zkontrolovat, tak každý, kdo například hraje Sportku, by si měl ve svém nějakém, a to není účetní deník, to nevím, deník sportkaře nebo deník kurzového sázkaře, nebo ten nejhorší případ, deník toho, kdo háže peníze do těch beden, vést a psát. Dneska, 29., ne, to bylo včera, dneska je 30. října, jsem vsadil 260 korun a vyhrál jsem 303 korun. Za dnešní den mám zisk 43 korun. Takhle by to měl vést celý rok. Na konci roku by měl sečíst vsazené a vyhrané prostředky. Jsem si jist, že bohužel většina jich bude v minusu, logika hazardních her, jinak by to nefungovalo. Ale ti, kteří budou čirou náhodou v plusu, protože to je jenom otázka štěstí, ne umění toho člověka, tak to budou muset doložit a říct jé, já jsem vyhrál 101 tisíc anebo, a to byl rozumný potenciální návrh rozpočtového výboru, tady tu hranici zvednout na milion korun, a jdu to danit. Ale ono je v zásadě jedno, jaká bude hranice, jestli deset tisíc, sto tisíc, milion nebo deset milionů. Jakým způsobem ta daňová správa ověří, že ta částka, ten daňový základ, je správný? Já si to vůbec neumím představit. Taková absurdita, že bude mít jako deníček hráče a bude si tam psát, kolik vsadil a kolik vyhrál. Možná by to bylo to nejvýchovnější, co by ti hráči mohli pro sebe udělat, aby viděli, jak ztrátová činnost to je. Fakt si to neumím v praxi představit. Možná se pak dozvíme od těch, kteří to navrhli a prosadili v rozpočtovém výboru - a je to lepší než ten stávající stav, to je třeba říct, proti tomu původnímu vládnímu návrhu je to prostě lepší. Ale podle mě je to neproveditelné. Nezkontrolovatelné. A neměli bychom do zákona napsat paragrafy, které se nedají zkontrolovat, a tím pádem účinně vymáhat. Vyrobíme tím problém nejen daňovým poplatníkům, ale také pracovníkům Finanční správy. Protože po nich spravedlivě nemůžeme chtít, aby to řádně zkontrolovali, případně doměřili, nebo řekli ano, v pořádku, ten limit byl nižší, než je stanovený v zákoně. Samozřejmě čím vyšší ten limit bude, tím menší skupiny daňových poplatníků se to bude týkat, to je pravda. Ale ten problém s kontrolou a vymahatelností zůstává bez ohledu na výši té hranice.
        Tak jsme se snažili zjistit, jak je to jinde v Evropě. Jestli jinde v Evropě se například plošně zdaňují všechny výhry, jak je to v tom navrženém zákoně, sněmovním tisku 509, a jak je to také v tom pozměňovacím návrhu, který rozpočtový výbor, tentokrát bych řekl výraznější většinou než jednoho dvou hlasů, doporučil Poslanecké sněmovně. Jediné, na co jsem se mohl odkázat, už jsem z toho jednou citoval, to byla RIA Ministerstva financí z roku 2015, takže novější informaci nemám, v opozici ani nemáte kapacity, jak to zjišťovat. A v té analýze RIA z roku 2015 Ministerstvo financí tehdy napsalo: žádná země EU neaplikuje plošné zdanění výher. Mimochodem za výsledkem z roku 2015 bylo doporučení nezavádět zdanění výher, protože to jsou právě ta rizika kontroly, proveditelnosti, nákladů na správu takové daně, náklady na kontrolu a podobně.
        My jsme tady v minulém volebním období přijali nový zákon o dani z hazardu. Pokud si ti, kteří tady seděli, vzpomenou, tak nakonec získal širokou politickou podporu. Nebyl to souboj koalice versus opozice. Ano, Poslanecká sněmovna na rozdíl od tehdejší vlády prosadila jinou míru zdanění podle škodlivosti konkrétního druhu hazardu. A je pravda, ten argument se opakuje u toho tisku, že tehdejší vláda vlastně navrhovala to samé, co navrhuje tato vláda. Ale tehdejší Sněmovna to odmítla a přijala vlastní pravidla, která se aplikují teprve - paní ministryně mi pomůže - řekl bych tři zdaňovací období, pokud se nepletu. Poprvé to bylo snad 2016, mám pocit. Takže zatím máme výsledky za tři.
        A například pro občanské demokraty byl klíčovým instrumentem v tom zákoně registr hráčů, který má sloužit, abychom vyloučili z hazardu ty, kteří například pobírají nějaké dávky, společnost jim je dává a oni pak ty peníze, které dostávají jako pomoc od společnosti, utrácejí v hazardu. Musím poctivě přiznat, že paní ministryně s tím po letech pohnula, a podle informací, které od ní mám, tak nejpozději v polovině příštího roku to reálně vznikne, poté co proběhne zkušební provoz, a podle mě teprve potom můžeme očekávat ty pozitivní dopady zavedení takového registru. ***
        My jsme se tady přeli o tom, jestli nemá být širší ta blokace, my jsme třeba navrhovali v zásadě všechny příjemce sociálních dávek, protože na to se skládá společnost, tak není žádný důvod, když se na to složí společnost, aby ten, který tu pomoc dostane, aby ji použil k nějakým hazardním hrám. Nicméně podle mě se k tomu můžeme vrátit, až po roce či dvou vyhodnotíme konkrétní dopady. Současně platí technologický rozvoj v oblasti hazardu. Myslím si, že nejenom ten tlak obcí a Ministerstva financí, když se snižuje počet heren a počet VHP, to je výherních hracích přístrojů.
        Realita bude taková, že hazard se bude přesouvat na internet, a tam je otázka zdanění mnohem komplikovanější. To si řekněme otevřeně, je to mnohem komplikovanější vzhledem k tomu, že vlastně můžete sázet na server po celém světě a je velmi obtížné tam dohledat daňové poplatníky a určit jim spravedlivou daň. Myslím si, protože neznáme přesné dopady kromě toho, že známe fiskální dopady - vidíme to v minulých letech, kolik stát vybral, případně se můžeme zeptat, nevím, jestli třeba Svaz měst a obcí nebo Ministerstvo financí má celkové údaje, kolik z hazardu přichází do městských rozpočtů, tak já nemám představu, řekl bych, že toho je víc, než přichází do státního rozpočtu (nesrozumitelné) těch pravidel. Tak si myslím, že máme pořádně vyhodnotit dopady toho nového hazardního zákona, a poté případně přistoupit ke změnám sazeb u jednotlivých typů hazardu. A měli bychom brát v úvahu i společenskou škodlivost těch jednotlivých...
        Já vím, že je velmi těžké hájit například zdanění či nezvýšení daní u hazardu. Nicméně když použiji tu nejčastější loterii, kterou znám odmala jako dítě, to je sportka, znám rodiny, které roky sázejí buď stejná čísla, nebo jiná čísla. To sám za sebe úplně neoznačuji slovem hazard. Mně to připadá jako taková pohádka pro dospělé. Kdo by nechtěl vsadit kdysi 18 korun, jeden sloupec stál 6 korun, to si pamatuju, nevím, kolik to je dneska, už nevím, a získat za to milion korun. To je pohádka pro dospělé a nevím, jestli tohle zrovna... Já vím, že to logicky padá do hazardu, ale když se o tom bavíme, označit ty, kteří si vsadí do sportky, za ty, co propadli hazardu, to tu odvahu nemám a nemyslím si ani, že by to bylo pravé označení.
        Jiná věc jsou ty herny. To je úplně jiný případ a myslím si, že i to by měl zohledňovat zákonodárce, když určuje výši zdanění. A podle mě právě proto ta minulá Sněmovna rozlišila různé sazby daně u různých typů hazardu. Samozřejmě tam jsou - ať už podrobnější debata, vidím pana předsedu Bartoška, myslím, že je to dlouholetý návrh KDU-ČSL, ne-li jeho osobně, aby peníze z hazardu byly přímo určené někam. Musím říct za nás, že to nepodporujeme, že si myslím, že to má rozhodovat vláda, že čím víc svážeme daňové výnosy konkrétních výdajů státního rozpočtu, tím míň dáme politického prostoru pro rozhodování vlády, tím míň dáme prostoru pro politické priority vlády. A platí to pro každou vládu. Mandatorní a kvazimandatorní výdaje tvoří více než tři čtvrtě státního rozpočtu. Reálná politická debata, teď nemluvím o změnách nějakých zákonů, ale reálná politická debata u státního rozpočtu se nám smrskla zhruba na 25 % výdajů. To je ten souboj, v kterém svádíme politický souboj opozice versus vláda, nebo vláda versus opozice. Připadá mi to hrozně málo pro každou vládu, která vyhraje s nějakým politickým programem, a pak jí zůstane 25 % celkových příjmů státního rozpočtu. A navíc, zase z těch 25 % na mnohých procentech je shoda, takže to není... Ten skutečný souboj je ještě o mnohem nižší částku. Proto trošku... nesouhlasím s názorem, že to je nejdůležitější zákon roku. Právě proto, jak se zužuje prostor pro politický souboj.
        Tolik k tomu hazardu. Potom jestli budeme podrobně procházet jednotlivé pozměňovací návrhy, tak jsou tam návrhy, které se týkají živých her, zrovnoprávnění například pokeru, podmínky v České republice s podmínkami v jiných státech a podobně.
        Chtěl bych ještě jednou upřít vaši pozornost k mým pozměňovacím návrhům, které jsou tady k dani z příjmů, které se týkají elektromobility. Já vím, že Ministerstvo financí tento návrh nedoporučilo Poslanecké sněmovně ke schválení, ale chtěl bych, abychom se ještě jednou nad tím zamysleli. Česká republika přijala nějaké mezinárodní závazky, můžeme polemizovat, jestli jsou rozumné, nebo ne, ale ta polemika nikam nevede. My jsme ty závazky přijali a plnit je musíme. A - otočil jsem se, abych viděl na pana ministra životního prostředí, protože bezesporu jeho resort bude přispívat k tomu, zda ty závazky, která Česká republika přijala, naplníme, nebo ne.
        Musím říct, že v tom základním pohledu, který prezentuje vláda, se vlastně shodujeme. Říkáme, že ano, tyto závazky jsme přijali, ale bavme se o racionálních opatřeních, která na jedné straně povedou ke splnění závazku České republiky, na druhé straně nebudou snižovat konkurenceschopnost českých podnikatelů a nedopadnou zásadním způsobem na příjmy našich obyvatel. To myslím, že je základní přístup, na kterém se s vládou shodujeme, a jsme připraveni hledat opatření, která by k plnění těch cílů.
        Pokud mám dobrá čísla, tak abychom plnili naše závazky, tak v roce 2030, což je sice za dlouhých 11 let, ale není zase tak daleko, jak to vypadá, by mělo v České republice jezdit zhruba 250 tis. elektromobilů. A pokud odborníci uvádějí, že na 10 elektromobilů potřebujete jednu dobíjecí stanici, tak za těch 11 let by mělo být 25 tis. dobíjecích stanic. Když se podíváte na stávající stav, letos, loni, předloni, tak zjistíte, že pokud se něco nezmění, tak se absolutně k těm číslům nemůžeme dostat a bude to velký problém pro Českou republiku, pro automobilky, které vyrábějí v České republice. A o významu automobilového průmyslu jako celku pro Českou ekonomiku se nemusíme přesvědčovat. Myslím, že je naprosto klíčový.
        Různé země k tomu přistupují různě. My jako pravicová strana určitě odmítáme dotace, nicméně limitujícím faktorem kromě faktorů technických, dojezdové vzdálenosti a podobně, je také cena. A pokud chceme provést nějakou pozitivní motivaci, ať už firem, nebo občanů, a současně odmítáme přímé dotace, což odmítáme, tak ten návrh obsahuje tři rozumné věci. Poslanec Juříček řekl v prvém nebo v druhém čtení, že ví, kde ten návrh vznikl. Já jsem říkal, že se tím nijak netajím. Vznikl na půdě automobilového průmyslu. Není důvod to nějak tajit a říkat, že jsme to nekonzultovali s automobilových průmyslem, že to nejsou návrhy, které automobilový průmysl jako celek podporuje. Je to vlastně zkrácení odpisové doby jak u elektromobilů, když to říkám takhle zjednodušeně, protože ten návrh podle daňového zákona je trošku složitější, a to vlastní přeřazení z druhé do první odpisové skupiny, to znamená, nevytváříme žádnou speciální, jenom se pokoušíme tímto opatřením zvýšit motivaci firem, aby ta vozidla pořizovaly. A protože k těm vozidlům potřebujete dobíjecí stanice, tak stejně tak navrhujeme přeřazení dobíjecích stanic do jiné odpisové skupiny.
        Ministerstvo to odmítlo. Mě by zajímalo od pana ministra životního prostředí, jestli to považuje za rozumné, nebo nerozumné. Pokud tyto návrhy považuje za nerozumné, veďme o tom debatu: tak pane ministře, jaká jsou rozumná opatření, která by dopomohla směřovat k těm vysokým číslům, která by v České republice měla být za 11 let? Doufám -