Znamená to tedy, že když se rodič rozhodne přerušit, respektive ukončit dříve čerpání rodičovského příspěvku a následně o něj znovu požádá, nově bude mít nárok na celkovou valorizovanou částku ke dni opětovného požádání, a nikoli na původní vyměřenou částku. Tady je bezpochyby prostor pro spekulace, a to vše z jednoduchého důvodu. Celková částka, tak jak je pozměňovací návrh napsán, se odvíjí ode dne vzniku nároku na příspěvek, nikoliv ode dne narození dítěte, jako je tomu doposud. Nemusím asi ještě ani vysvětlovat, že do celé té vlastně kombinace hraje i peněžitá pomoc v mateřství atd., atd.
        Nemohu také vynechat ani administrativní zátěž a nepřehlednost celého systému. Stabilně máme zhruba 110 tisíc (dětí), které se každý rok narodí. Dokážete si představit, že třeba jenom desetina těch maminek se chodí pravidelně ptát na úřad práce, jestli jim byla rodičovská a její valorizace vyměřena správně, protože každá maminka na tom dětském hřišti, i když mají skoro stejně staré děti, bude mít úplně jinou částku. Já si myslím, že to je úplně absurdní.
        Návrh ale skrývá i reálné riziko snížení celkové částky rodičovského příspěvku. Na rozdíl od valorizace důchodů totiž pozměňovací návrh paní poslankyně Richterové nemyslí na situaci, kdy bude reálně klesat mzda. To přitom nastalo v roce 2013. Podle návrhu by v takové situaci výše rodičovského příspěvku klesla. A já se ptám: To skutečně chcete, aby v hospodářské recesi reálně výše rodičovského příspěvku klesla? Bylo to zamýšleno tímto pozměňovacím návrhem? Já si myslím, že je to velmi nežádoucí. Je to velmi špatně. A já s tím souhlasím, že rodičovská nebyla tak dlouho navyšována, proto jsme s tím jako sociální demokracie přišli a i proto musíme mít valorizační mechanismus a bude to jedna z priorit transpozice Work-Life Balance, ta má platit od poloviny roku 2022, zatímco navrhovaná valorizace paní poslankyně Richterové má platit od ledna roku 2021. V kontextu změn, které nás čekají, jediné, čeho bychom touto změnou docílili, je neuvěřitelný zmatek a několikanásobné koncepční změny pro rodiny s dětmi, s malými dětmi, v takto krátkém časovém úseku ani ne dvou let. A opět, podle mého názoru by se přesně takto legislativa tvořit neměla.
        Zdůrazňuji, že máme povinnost směrnici implementovat. Prosím tedy, pojďme ukončit ty diskuze, že to je možnost. My máme povinnost směrnici implementovat. Ráda bych upozornila, že v souvislosti s transpozicí této evropské směrnice, pokud nebude naše legislativa řádně upravená, nás čeká jednorázová pokuta ve výši 1 milionu 310 tisíc eur, tedy zhruba 34 milionů korun, a penále do doby, než bude směrnice transponována, ve výši 2,4 milionu korun za každý den. To znamená, že budeme muset směrnici transponovat, jinak to bude velmi drahé, a to bezesporu nechceme takto zatěžovat státní rozpočet. Jen ještě pro pořádek uvádím, že zavést musíme například nepřenositelné volno pro oba dva rodiče ve výši dvou měsíců na rodičovskou, nebo budeme muset prodloužit otcovskou na dvojnásobek současné délky.
        Směrnice však neupravuje pouze oblast péče o malé děti, ale celkově možnosti slaďování práce a rodiny. Obsahuje požadavky i směrem k ošetřovnému nebo například i k pracovním podmínkám rodičů. Směrnice také zavazuje státy, že volno na péči musí být kryto adekvátním příjmem, tedy dávkou, která má být v takové výši, aby rodiče motivovala k využívání všech možných nástrojů slaďování práce a rodiny.
        Celkově tedy směrnice obsahuje 10 požadavků na členské státy, které jsou spolu různě provázány, přičemž některé splňujeme již nyní a některé by náš systém zásadně zkomplikovaly, jako například právě ty dva nepřenositelné měsíce pro každého z rodičů, co se týká rodičovské. Já se domnívám, že pro naši právní úpravu systému mateřské a rodičovské se jedná o tak velký zásah, že by bylo vhodné celý systém kvůli té Work-Life Balance směrnici přehodnotit, zjednodušit, koncepčně pročistit při současném zachování maximální svobody volby životní strategie pro všechny rodiče. To znamená, bude to opravdu velký zásah.
        Už jsem také několikrát zmiňovala, že já osobně se přikláním k variantě, že rodičovský příspěvek bude pojistná dávka v podstatě jako mateřská, ale prodloužená a bude odrážet předchozí příjmy. Tím se v podstatě do toho systému zavede automatický valorizační mechanismus, který bude srozumitelný a spravedlivý. Bude se odvíjet vlastně od předchozího příjmu, tak jako dneska peněžitá pomoc v mateřství. Rodiny budou moci plánovat svůj rodinný život a nebude docházet k tak velkému propadu životní úrovně. Jak už jsem zmiňovala, myslím si, že je strašně demotivující pro většinu mladých lidí, když narození dítěte znamená propad životní úrovně. To chceme měnit, všechny ty návrhy, které mám připravené, už jsem zmiňovala.
        To znamená, že na transpozici té směrnice bude potřeba se řádně připravit, bude nás čekat v druhé polovině roku 2020 (?) její účinnost a Ministerstvo práce a sociálních věcí poctivě, tak jak to děláme v komisi pro spravedlivé důchody, připraví několik různých scénářů zleva doprava, které poctivě vydiskutujeme tak, aby ta odpovídající veřejná debata k tomu proběhla zejména na půdě tohoto parlamentu, samozřejmě v Senátu, s odbornou veřejností, se zástupci rodinných (a) mateřských center atd., atd., na úrovni tripartity, tak aby příští vláda mohla pak rozhodnout, kterou z těch variant zvolí a schválí.
        Já dlouhodobě tvrdím, že naše rodinná politika má své nedostatky. Moje priority v této oblasti jsou jasné: navýšení rodičovské, podpora jeslí, pomoc rodinám v nouzi, to znamená lepší vymáhání výživného, zálohovaného výživného, ale také zejména podpora částečných úvazků a podpora startovacích bytů pro rodiny s dětmi. Téměř všechny tyto návrhy jsou již v legislativním procesu. ***
        Nicméně kvůli popsaným nedostatkům, zejména však kvůli tomu, že pozměňovací návrh paní poslankyně Richterové je nekoncepční a nesystémová změna, která zavádí několikatisícové rozdíly ve výši rodičovské mezi rodiny se stejně starými dětmi a skrývá v sobě i riziko poklesu rodičovské v případě hospodářské recese a zároveň je nesmírně administrativně náročná, tak z těchto důvodů MPSV zaujímá k pozměňovacímu návrhu negativní stanovisko.
        Další dva pozměňovací návrhy paní poslankyně Richterové upravují to samé, proto se k nim vyjádřím najednou. Návrhy zvyšují maximální hranici měsíčního čerpání příspěvku pro ty, kterým nebylo možné stanovit denní vyměřovací základ, nebo byl příliš nízký. To znamená, jedná se o podporu těch, co před narozením dítěte nepracovali. Ti, kteří pracovali, díky předchozím příjmům mohou čerpat vyšší částky až do výše své peněžité pomoci v mateřství. A zde upozorňuji, že u rodičovského příspěvku lze dokládat příjmy jak otce, tak matky. Návrhy chtějí zvýšit hranici ze 7 600 korun na zhruba měsíčně 10 tisíc, resp. v jednom případě je hranice stanovena na jedné třicetině celkové částky a v druhém případě na fixní hodnotě 10 tisíc korun. Navrhovatelka argumentuje zejména návratem do práce a tím, že vlivem prodloužení celkové doby pobírání rodičovské přesáhneme ochrannou lhůtu v zaměstnání po dobu tří let. Nicméně to není pravda. Ochranná lhůta tří let se přece vztahuje na zaměstnance, kteří předtím pracovali. Ale vy tady mluvíte o lidech, kteří nepracovali, nemají stanovený denní vyměřovací základ. To znamená, že těch se návrh na zvýšení maximální hranice 7 600 korun netýká. Celý pozměňovací návrh je vlastně postaven na nepravdivé úvaze, a tím pádem jsou ty argumenty nerelevantní. Chci také zdůraznit fakt, že když umožníme těmto rodinám čerpat rodičovský příspěvek ve vyšších částkách a vyčerpat tak celý příspěvek dříve, jediné, čeho docílíme, je to, že se dříve propadnou do systému hmotné nouze. A znovu opakuji, že se tady bavíme o rodinách, kdy ani jeden z rodičů předtím nikdy nepracoval. To znamená, my jim umožníme rychlejší čerpání rodičovské a ti se propadnou do systému hmotné nouze.
        Ještě další věc, aspekt tohoto návrhu. Rodičovská, jak je dnes nastavena, tak ta přeci nikomu nebrání návratu do práce. My máme tak vysokou flexibilitu nastavení rodičovské, že lze čerpat rodičovskou a zároveň po celou dobu pracovat. To znamená, to je další úvaha, která neodpovídá zdůvodnění toho pozměňovacího návrhu. (Hluk v sále.)
        Zároveň by tento pozměňovací návrh znamenal zvýšené výdaje státního rozpočtu o dodatečných 1,3 miliardy ročně. A opakuji ještě jednou, jsou založeny na nepravdivé úvaze. Proto k návrhům E2 i E3 za Ministerstvo práce a sociálních věcí zaujímám negativní stanovisko. (Odmlka pro hluk.)