Bohužel v tuto chvíli není na stole žádný návrh, který by situaci regionů zlepšil, nebo alespoň který by zastavil jejich propad. A skutečně tady čelíme velkému problému, protože se rozpadá naše země tak, jako se rozpadá naše společnost. Vyjeďte do regionů a podívejte se, jaká je dostupnost základních služeb nebo kvality vzdělání třeba už v těch zmiňovaných Karlovarském nebo Ústeckém kraji.
        To, proč je to takový problém pro Českou republiku, je to, že tam prostě ztrácíme talenty. Ve chvíli, kdy tam lidé, děti, nemůžou dosáhnout na alespoň srovnatelně kvalitní vzdělání jako v centrech, tak prostě přicházíme o potenciál lidí, který v těch regionech je. A já si myslím, že to je obrovská škoda pro Českou republiku. Protože my nejsme zemí, kde můžeme očekávat nějaké velké zásoby ropy, ani to lithium se neukázalo být takovou spásou, jak někdy bylo ukazováno. Prostě největší bohatství České republiky je v lidech České republiky. A nemůžeme si dovolit talentem lidí České republiky plýtvat tak, jako se to děje dnes.
        Tento návrh je velice jednoduchý v tom legislativním provedení, ale samozřejmě velice těžký z hlediska jeho politického prosazení. Já si také nedělám ambici, že tak jak byl do prvního čtení poslán a na třináct měsíců dneska už je tady zaparkován, že ve stejném znění bude ve třetím čtení schválen. Určitě budou různé návrhy z regionů na to, že některý z těch ústředních orgánů by měl zůstat v Praze, i to se může stát. Některé se třeba přemístí do jiných regionů, než jsou navrženy. Ale ta podstata toho návrhu směřuje k tomu, abychom dlouhodobě posílili postavení regionů, a to posílili jak z hlediska vzdělanosti, tak z hlediska ekonomické síly.
        Proč vzdělanosti? To není o tom, že tam přemístíme 300 nebo 400 pracovních míst, na která je požadováno vysokoškolské vzdělání, že je přemístíme z centra do regionů. To není jenom o těchto lidech. Ale oni mají své potomky, oni mají svoje děti, oni mají svoje partnery. A pro svoje děti budou vyžadovat kvalitnější vzdělání už od základních škol, kde prostě ty rozdíly už dneska začínají. A oni tím, že pro své dvě děti ve školním kolektivu si vymůžou kvalitnější školu, tím pomůžou i dalším dvaceti v kolektivu. A to je něco, co nemůžeme přehlížet.
        To, že s těmito necelými pěti tisíci pracovními místy do regionu přijde na platech něco kolem 2,5 až 3 miliard korun, je samozřejmě druhá otázka a druhý pohled, který samozřejmě těm regionům taky pomůže. Ale to není ta primární pomoc. Primární pomoc je v tom, že se nám pak bude dařit i sehnat třeba zdravotní péči do těchto regionů. Víte, jak odpovědělo 77 % lékařů, když se jich ptali, jestli vyrazí dělat do regionu obvoďáka? Jak těch 77 % řeklo ne? A jejich základní důvod byly ne finance, ale byl ten, že tam pro svého partnera nebo partnerku nenajdou adekvátní zaměstnání.
        On je to problém. Když v tom místě nejsou pracovní místa pro vysokoškolsky vzdělané lidi, tak ty regiony prostě upadají. A to je neúprosná statistika, to není názor. A jestli je v našem zájmu, že chceme těmto regionům České republiky - ať je to Moravskoslezský kraj, ať je to Jihočeský, Západočeský, Ústecký kraj, nebo Karlovarský kraj - jestli jim chceme dlouhodobě pomoci, a tím pomoci i centru a celé České republice, tak s tím prosím něco dělejme.
        A jediný návrh zákona, který s tím objektivně něco dělá a ty rozevírající se nůžky alespoň zastavuje jejich rozevírání, je právě sněmovní tisk 313 a bod 98. Já vás tímto žádám, abyste souhlasili s tím, že po třinácti měsících, kdy leží ve Sněmovně a nepohnul se nikam dál, abychom ho alespoň v prvním čtení projednali, a to 3. prosince jako první bod po senátních tiscích. Děkuji za podporu. Česká republika si to zaslouží. Děkuji. (Hluk v sále je stále silný.)