Děkuji. Já jsem nečekal, že moje vystoupení na obhajobu zrušení povinné maturity z matematiky vyvolá takovou záplavu reakcí. Jsem za ni rád, za tu diskusi, určitě bych rád také vedl někdy rozpravu s panem emeritním rektorem Vondrákem na téma, jak má vlastně vypadat vůbec vzdělávací systém a střední školství v České republice, protože v tom si asi poměrně významně nerozumíme.
        Musím znovu odmítnout představu, že kladení dalších a dalších překážek tomu, aby studovali studenti úspěšně střední školy, má k něčemu být dobré nebo má nějak řešit situaci na vysokých školách. A jsem rád, že pan ministr tady reagoval se sérií několika poznámek na toto téma.
        Ale proč jsem chtěl vystoupit, je, abych reagoval, pane předsedající, vaším prostřednictvím, na vystoupení paní poslankyně Majerové Zahradníkové. Já jsem učil od roku 1999, dívám se na paní poslankyni, v době těch 30 let, o kterých mluvím. A paní poslankyně, musím říct, že to, co vy jste tady řekla, je podle mého názoru nejen nestoudné, ale je to především urážka českých učitelů za posledních 30 let. Paní poslankyně, říkat to, že jsou dnes děti, nebo že české školství je podstatně horší, než bylo před 30 lety, je prostě urážkou českých učitelů. Nezlobte se na mě, ale je to prostě tak! (Nesouhlasné reakce některých poslanců.) Učí mnoho desítek tisíc, 150 tisíc učitelů, kteří odvádějí skvělou práci. A říci, že za posledních 30 let dělali svou práci tak, že dneska je školství mnohem horší než před 30 lety, mě osobně uráží. Nebo mě osobně to neuráží, já jsem svou učitelskou práci dělal, jak jsem nejlépe uměl. Ale jestli toto říkáte, tak to řekněte všem těm učitelům, kteří 30 let na českých školách působí a snaží se dělat tu práci, jak nejlépe mohou. Děkuji.