Děkuji za slovo, pane místopředsedo. Vážený pane poslanče, budu trošku delší v úvodu, protože si myslím, že většina kolegů, při vší úctě, možná neví, o čem se budeme bavit.
        Pod pojmem reverzní hypotéka se může skrývat řada různých a často velmi odlišných konstrukcí, které mají však společné jedno, že typickým klientem je senior, který se vzdá vlastnického práva k nemovitosti s tím, že ji může užívat k bydlení nadále, a to do smrti nebo do uplynutí dohodnuté doby. Za to pak dostává od protistrany poskytovatele reverzní hypotéky určité protiplnění. Může se jednat o jednorázovou peněžní částku, doživotní nebo časově omezenou rentu, úlevu na splátkách klasické hypotéky nebo jiné půjčky, neúčelový úvěr se splátkou v podobě budoucí realizace zástavního práva poskytovatele k nemovitosti či kombinací.
        Z toho vyplývá, že pojem reverzní hypotéka není ustálený. Jedná se jen o pojem marketingový, který reálně nemusí vyjadřovat podstatu produktu, o kterém jste hovořil před chvílí, tak jak jej vnímá zákon o spotřebitelském úvěru nebo občanský zákoník. Právní úprava se tedy uplatní vždy podle konkrétního typu smluvního vztahu. Protože jak už jsem zmiňovala, nejedná se o homogenní produkt, často nejde ani tak o službu finanční jako spíš realitní.
        Jaká jsou rizika pro spotřebitele. Kdybych to náhodou nestihla, tak vás potom poprosím o doplňující otázku. Velkým etickým problémem reverzní hypotéky je už ta samotná konstrukce tohoto produktu, která obsahuje jednak prvek spekulace, nebo také tzv. sázky na smrt klienta, protože existuje přímá úměra - čím dříve klient zemře, tím více poskytovatel reverzní hypotéky vydělá.
        Rizikem pro klienty může samozřejmě být, jak bylo zmíněno i v interpelaci, dožití se věku, s nímž je spojeno ukončení závazku poskytovatele reverzní hypotéky vyplácet klientovi rentu. Klient v takové situaci přichází o významnou část svých pravidelných příjmů, k čemuž dochází v pozdějším seniorském věku, kdy naopak senior potřebuje spíš více peněz, protože se může dostat do složité životní situace spojené s nemocí, ztrátou partnera apod. Dalším rizikem pro klienta může být značná ekonomická nevýhodnost té směny, v uvozovkách, nemovitosti za jednorázovou částku nebo časově omezenou rentu. Suma sjednaných závazků poskytovatele reverzní hypotéky může být například jen jedna třetina tržní ceny nemovitosti. V neposlední řadě je zde nutno zvážit i riziko plynoucí z bankrotu poskytovatele reverzní hypotéky: spotřebitel již nemusí být vlastníkem nemovitosti a zároveň přijde o vyplácený sjednaný příjem.
        A teď se omlouvám tedy za ten delší úvod - považovala jsem to za nutné - a pokusím se odpovědět na položené otázky. Jak už jsem říkala, ne vždy může tedy reverzní hypotéka být finanční službou, produktem ve smyslu tedy spotřebitelského úvěru na bydlení, to je vztahem mezi věřitelem a dlužníkem, který má Ministerstvo financí ve své legislativní působnosti. Je nutné si uvědomit, že role Ministerstva financí je na finančním trhu omezena pouze na oblast regulace, tedy na předkládání návrhů zákonů.
        Pokud v daném případě produkt rysy spotřebitelského úvěru naplňuje, řídí se pak samozřejmě zákonem o spotřebitelském úvěru, který byl prosazen v minulém volebním období, když ministrem financí byl Andrej Babiš, a jeho poměrně přísnými ustanoveními na ochranu spotřebitele. Zmíním především omezení sankcí z prodlení, zákaz nekalých obchodních praktik a nepřiměřených obchodních podmínek, povinnost jednat s odbornou péčí, plnit řadu informačních povinností apod. Plnění těchto povinností pak posuzuje Česká národní banka coby příslušný orgán dohledu.
        Nejedná-li se o regulovanou finanční službu, je bez znalostí konkrétní smlouvy problematické určit, kdo v konkrétním případě vykonává dohled. Může to být Česká obchodní inspekce, mohou to být živnostenské úřady. A řešit soukromoprávní spor jsou potom příslušné soudy. V případě regulovaných finančních služeb pak finanční arbitr, který je sice nezávislý, ale je zařazen do rezortu Ministerstva financí.
        Ministerstvo financí potom podobně jako Česká národní banka již v minulosti před reverzními hypotékami a jejich riziky varovalo. Na druhou stranu nelze paušalizovat, protože si lze představit situace, kdy v konkrétním případě může takový produkt pomoci spotřebiteli vyřešit jeho složitou finanční situaci.
        Obecná rada je stejná jako v jakékoliv jiné situaci, když si něco kupujeme nebo obstaráváme. Vždy je potřeba důkladně zvážit, co získáváme, co za to zaplatíme. Poradit se s nezávislým odborníkem, nejednat impulzivně. A smlouvu, u které máme sebemenší pochybnosti, nepodepisovat.
        Na podporu vyšší finanční gramotnosti občanu České republiky vytvořilo Ministerstvo financí aktualizovanou národní strategii finančního vzdělávání, kterou vláda schválila 13. ledna tohoto roku a kde právě máme ambici po deseti letech, kdy se Ministerstvo financí zaměřovalo na vzdělávání ve školách malých dětí, studentů, zaměřit se právě na nejzranitelnější skupiny obyvatel (upozornění na čas), seniory a sociálně slabé.