Děkuji za slovo. Vážený pane místopředsedo, vážená paní vicepremiérko, milé kolegyně, milí kolegové, dovolte mi, abych vystoupil k projednávanému návrhu zákona, který se týká posunu akcí a využití mechanismu tzv. voucherů k tomu, aby se ulevilo těm, kteří jsou v kulturní oblasti, zejména v oblasti pořádaných akcí tímto postiženi.
        Musím přiznat, že v jarním období ve mně ten návrh vyvolával určité rozpaky. Jednalo se tehdy o normu, která byla předložena velmi rychle, nicméně běh času nakonec ukázal, že se jedná o jednu z dílčích forem podpory, která může pomoci, a chtěl bych tedy v této souvislosti avizovat, že klub Občanské demokratické strany je připraven tento návrh podpořit.
        Chci ale, dámy a pánové, k tomu dodat nyní jednu podstatnou věc, a to je to, že tento samotný návrh zákona sám o sobě, i když bude schválen, představuje opravdu jenom minimální způsob, jak pomoci postiženým oblastem kultury, postiženým kulturním akcím a zejména lidem, kteří v kultuře působí. Jarní období vyvolalo pocit, že poté, co odezní ta nejakutnější část epidemie, a poté, co přišla velká rozvolnění, že v tom letním období se vlastně ten kulturní provoz vrátí zpátky do relativně běžných kolejí a že sektory, které byly ovlivněny velmi negativně tou jarní koronavirovou krizí, získají čas na to, aby alespoň částečně zahojily ztráty, které jim vznikly, a aby se ten mechanismus, na základě kterého vlastně kulturní byznys v tom neutrálním, dobrém slova smyslu funguje, mohl znovu oživit a fungovat.
        Pak přišla podzimní vlna epidemie, ve které se nyní, teď nacházíme. Přišla znovu velmi drakonická opatření ve vztahu ke kultuře a fakticky jsme nejenom ve stejné situaci (jako) na jaře, ba co jsme v situaci dokonce, která je horší, protože ta omezená letní sezóna nestačila k tomu, aby se škody nahradily, a vlastně nepodařilo se díky tomu, jak brzo druhá vlna epidemie přišla, ztráty znovu nahradit. Jenom, dámy a pánové, připomínám, že v současné době se nacházíme v situaci, kdy vlastně již několik týdnů nemohou probíhat vůbec žádné kulturní akce, že jsou zavřené kulturní instituce, že s nemůžou provozovat kulturní akce ani na veřejnosti, ani na volných veřejných prostranstvích, ani v budovách. Prostě tento sektor je nyní, v současné době úplně zastavený.
        Dámy a pánové, v minulých týdnech několikrát zazněla slova, která byla podle mého názoru nanejvýš nešťastná a která mluvila o tzv. volnočasových aktivitách a o tom, že ta opatření, která vláda přijímala zejména v minulých třech týdnech, vlastně nijak nezasahují ekonomické aktivity v této zemi. ***
        Neprošlo jazykovou korekturou, neautorizováno !
        Já chci nyní hovořit v tom kontextu, že kulturní aktivity, kulturu samotnou potřebujeme z pohledu toho, co my prožíváme, jakým způsobem kulturu potřebujeme, v čem je pro nás kultura důležitá, ale v tom kontextu, že se jedná o velmi důležité, zdůrazňuji, ekonomické odvětví. Jenom připomenu, že sektor hudební, zaměstnává nebo živí, to je správný termín v tomto kontextu, více než 100 tis. lidí, a že ti jednotliví výkonní umělci jsou jenom špičkou v této skupině, že je na ně navázána celá řada dalších profesí, která je nezbytná k tomu, aby celý tento sektor fungoval.
        Chci také zdůraznit, že se jedná o špičkové umělce, kteří procházejí napříč jednotlivými žánry. Ne nadarmo v České republice jsou tolik žádaní. Zvukaři, laik designéři, ti, kteří staví pódia. To znamená vedle té sekce, nebo vedle té části umělecké také ti, bez kterých vlastně toto nemůže fungovat. Odhaduje se mimochodem, že tento sektor měl před krizí roční obrat v řádech téměř 20 mld. korun. Také je důležité říci, že vedle institucí, které jsou v uvozovkách kamenné, tak velká většina lidí, která těmto sektorům působí, jsou lidé, kteří pracují jako OSVČ nebo v malých firmách a pro které je toto vlastně to, že jsou na tzv. volné noze, základní způsob obživy.
        V současné době znovu zdůrazňuji, tento sektor nefunguje, koncerty se nekonají, hudební kluby zavírají. Stejně tak to platí pro sektor divadel, ať už to jsou ta divadla veřejná nebo divadla nezávislá, která nemají veřejné zřizovatele a pro které je tato situace opravdu devastující. Mimochodem také jenom připomenu, když jsme tady hovořili o tom, že některé ty oblasti nemají žádnou ekonomickou návaznost, že právě na kulturní aktivity je navázán sektor gastronomie, cestovního ruchu, ubytování a také to, že vlastně funguje na sezónním principu, tedy to, že v tom letním období, kdy jsou festivaly, velká venkovní vystoupení, ti lidé získávají nějakou rezervu, která jim umožňuje zvládnout to období podzimní a zimní.
        To je, dámy a pánové, v současné době všechno zavřené a nic z toho vlastně fungovat nemůže. A já chci při tomto vystoupení apelovat nejenom na to, abychom pomohli tou formou zákona, který tady je teď připraven, ale abychom si jako Poslanecká sněmovna byli vědomi nezbytnosti kultury, potřebnosti kultury pro život v naší zemí a také na to musí tedy navázat nějaké konkrétní kroky. Tím prvním bylo již v dubnu letošního roku vyčlenění zhruba 1 mld. korun ze státního rozpočtu na pomoc kultuře, která byla alokována na Ministerstvo kultury, které ji postupně zpracovává. Musím přiznat... (Odmlka pro hluk z pravé části sálu.)