Děkuji. Tak já budu jenom stručně reagovat na pana poslance Martínka. No, pane poslanče, částečně souhlasím s tím, že máte pravdu. Nikdo se tady nebaví o těch výjimkách sociálního charakteru. Ale když ještě ta částka - pan prezident, když mluvil loni, tak pokud si dobře vzpomínám, tak mluvil o výjimkách, to musíte taky posuzovat v jakých cenách. Ono to má jakousi hodnotu, to vyjádření. Takže on tehdy mluvil o posouzení, myslím, že roku 2016. Takže já bych tady nehrála, jestli to je 318, nebo 380, nebo 250.
        Ale já bych řekla, já jsem se tady za ty tři roky, co jsem ministryní financí, v prosinci to bude tři roky, tak jsem se tady pokusila v několika balíčcích prosadit zrušení, nebo ani ne zrušení, prostě třeba omezení těch daňových výjimek. To bylo tady povyku! Neříkám, že vy. Já teď konkrétně nevím kdo. Mohla bych si úplně... Vy ne, vy ne, pane předsedo, vy ne, vy se do daňových výjimek nepletete. Kdyžtak váš kolega za vámi, vy určitě ne. To víte, to já prostě bych si nedovolila v životě vás z toho osočit. Ano, vy spolupracujete, přesně tak. Přesně tak.
        Takže já jenom připomenu některé. To byl boj. Pan prezident tady připomněl ty kotelny. Skutečně měl pravdu. Já jsem to tady tenkrát říkala, 25 korun, dotaci 100 milionů, šlo jenom, abychom to systémově narovnali. Nepodařilo se.
        Pak jsem dala do balíčku dvacet (2020?), aby se zrušilo osvobození výher z hazardu. Proč to má být osvobozeno? Vždyť máme lidi, kteří třeba vyhráli dvě miliardy. Máme prostě tyto případy. Proč by z toho neměli platit daň? Nakonec jsem tam dala, myslím, limit 100 tisíc po debatě na vládě a tady jsem musela ustoupit na milion. Já nevím co dalšího. Jo, odečet na hypotéky. Vždyť to je taky prostě distorze.
        A úplně největší boj, největší, který jsem tady sehrála, a jsem šťastná, že ten vyšel, protože ten byl ve dvou letech za 20 mld., to byla ta tvorba rezerv pojišťoven. Přes dvacet let vylobbovaná výjimka pro pojišťovny. V podstatě oni si tvořili daňově uznatelné rezervy, jak chtěli. To se podařilo díky tedy Poslanecké sněmovně, ale bojovala jsem o to strašně dlouho. A bylo to skutečně, prostě to dělá v tom jednom a v druhém roce 10 mld., 10 mld. necelých možná. To byla největší zatím.
        Takže je to, ty lobbistické zájmy a co teď prostě se děje se stravenkovým paušálem, no to je neuvěřitelné. Neuvěřitelné. A já tedy jsem rozhodnutá to dobojovat, ten stravenkový paušál, tvrdě budu za to bojovat. A to my ani nerušíme ty stravenky. To jsme ani nešli do tak tvrdého boje, o který se pokusil kdysi jeden tady můj předchůdce, a nevyhrál ho. Teď chápu proč. Teď říkám, že chápu proč.
        To je neuvěřitelné, jak oni tady chodí, prostě lobbují mezi těmi poslanci. Nebudu to ani popisovat, co se tady děje. Mně to docela, několik našich poslanců, kteří je vyprovodili tedy prostě pryč, tak mi to řeklo. Neuvěřitelné. A když už pochopili, že to nevzdám, já to tedy nevzdám, tak aspoň teď se snaží tady prostě prolobbovat, aby prošla ta účelovost. To znamená, ten chudák zaměstnanec, který dostane těch pár korun toho stravenkového paušálu, tak ještě by měl nosit účtenky, že si za to koupil tamhle někde špagety s kečupem a se sýrem? Takže asi tak. Takový je boj.
        Takže ona ta pravda není tak úplná. Takže nenapadejte pana prezidenta, on rozhodně není sociální (?). Já jsem s ním o tom debatovala x-krát, lze s ním debatovat, půjdu, jsme domluveni, já tu tabulku těch výjimek mám, vím, co je politicky reálné a co není. Vždyť tady nejsem první pátek. Ale na druhé straně cokoliv se sem dá, tak to je boj, jako byste si rvali játra z těla. Děkuji.