Vážený pane předsedající, vážení dva nejdůležitější páni ministři, vážené kolegyně, vážení kolegové...(Předsedající: Jsou tady tři ministři.) Pardon, pane ministře, omlouvám se. On to stejně nezaregistroval. Takže dámy a pánové, dovolte, abych i já se vyjádřil k těmto připravovaným ústavním zákonům o ochraně přírodního bohatství a abych se pozastavil speciálně u té nejdůležitější suroviny, to je voda.
        Já jsem už při svém vystoupení k vodnímu zákonu popisoval důležitost vody pro zachování života na Zemi. Voda je opravdu základní podmínka života. A pokud my si tady tyto životní zdroje zničíme, tak život na Zemi zanikne.
        Základním problémem v současnosti není ani tak nedostatek vody nebo snižující se hloubka spodní vody, ale je to nedostatečná ochrana vodních zdrojů. A já bych byl rád, aby vědomé poškozování vodních zdrojů bylo bráno jako trestný čin. Voda se nesmí stát artiklem pro tvorbu zisku. A veškeré peníze získané z prodeje, aby byly vráceny do ochrany a čistoty vodních zdrojů, a ne aby skončily na účtech překupníků nebo většinou nadnárodních společností. Voda je strategická surovina a její distribuce by se měla vrátit do rukou státu.
        Dámy a pánové, řekněte, kdo se o svěřený majetek stará lépe. Trvalý majitel, nebo jen dočasný majitel či pronajímatel, který se řídí heslem "po mně potopa"? Pardon, tady bych řekl "po mně sucho", že? Nevím, čím byli motivováni naši političtí předchůdci, že distribuci základní životní suroviny prodali zahraničním monopolům. Tímto prodejem je český občan trestán dvakrát. Poprvé to je, kdy zisky distributorů odcházejí do zahraničí, a podruhé špatně uzavřenými smlouvami, které jsou v neprospěch obyvatel měst a státu ČR.
        Totiž o dotace z fondů EU může žádat pouze vlastník vodního zdroje nebo vlastník technického zařízení. A takto jsou naši lidé trestáni podruhé. Uzavřené smlouvy jsou protiprávní a zdá se, že i dnes to kompetentním lidem nevadí. Dámy a pánové, vše kolem vody nakonec zaplatí zase čeští občané. Děkuji.