Děkuji. Budu již krátký. Jenom bych se rád vyjádřil k tomu procesu. Tady vlastně v prvním čtení máme něco, o čem všichni víme, že do dalšího čtení půjde něco úplně přepracovaného, něco jiného. A já bych si to dovolil vlastně přirovnat, ten stavební zákon bych si dovolil přirovnat prostě k autu. My tady máme nějaké auto, se kterým někdo jezdí pomalu, někdo s ním jezdí rychle a my jsme nestudovali pořádně a ministerstvo nestudovalo pořádně, proč někdo s tím autem jezdí pomalu, a teď se tady vlastně navrhuje jiné auto, u kterého všichni tvrdí, že má jezdit rychle. Ale všichni mají pochybnosti o tom, jestli ty součástky korespondují, a teď místo, co by se vrátilo tomu navrhovateli, aby to znovu prověřil, tak se řekne, pustíme to dál a na těch výborech prostě každý navrhne nějakou převodovku, nějaký volant, nějakou řadicí páku a ono to dopadne dobře. Všichni víme, že to dobře nedopadne, dokonce to říká i Nejvyšší správní soud, že to nedopadne dobře, a my teď budeme hlasovat o tom, jestli ty obavy Nejvyššího správního soudu bereme vážně a vrátíme to k přepracování, anebo jestli je nevezmeme vážně a dopadne to špatně.