(Poslankyně Procházková použije desinfekci na ruce.) Kdo to udělá... (Předsedající: Prosím.) Já se nebojím, já jsem oočkovaná proti všemu možnému a právě takovéto projevy, jak jsme teď vyslechli od kolegy Lubomíra Volného, prostřednictvím pana předsedajícího, jsou ty, které velmi zpochybňují názory lidí, a i ti, kteří už byli přesvědčeni, že se oočkovat dají, tak začnou mít s tím velký problém. Je mi to líto. Já musím říct (a vy?) jste mě vyzval, můžeme si pak to vyříkat před dveřmi, jaká ta vakcína byla, ale jsem očkovaná proti prasečí chřipce, jsem oočkovaná i pro normální chřipce letos. Nikdy se mi nic nestalo. A teď vám něco řeknu zajímavého. Uvědomil jste si, že ta práva, která vy jste tady teď říkal, tak mají i ti druzí? To právo vaše končí u mých dveří, u mě a vždycky víme, že ti neočkovaní profitují z těch očkovaných. A co teď řeknete těm lidem, kteří se oočkovat nemůžou vzhledem k tomu zdravotnímu stavu? Jak ti lidé, jaká teď mají podle vás práva, když se nemůžou oočkovat tou novou vakcínou? Tak nikam nesmí, protože vědí, že to chytí? Protože se tady bude pohybovat spousta lidí neočkovaných, bezpříznakových. Kde jsou jejich práva? Já to nezpochybňuji, ta práva. Každý máme svoje práva, ano, ale musí být nějaký pořádek. Nemůžeme tady z toho udělat prostě nějaký... to takhle nejde. Ten stát, ano, bude za to zodpovědný, určitě se k té zodpovědnosti přihlásí, ale podle mě ta práva nikomu nebudeme, nebudeme to vnucovat, ta vakcína je dobrovolná. A vůbec nechápu o čem tady byla doposavad řeč. A jestli chcete, můžeme si složení vakcín vypovídat venku. Děkuji.