Děkuji za slovo. Vážené kolegyně, vážení kolegové, vláda pětikoalice do Sněmovny předložila svůj konsolidační balíček a nebojím se pohledět pravdě do očí, jedná se veskrze a pouze o balíček daňový. O jednotlivých aspektech tohoto balíčku mluvili a budou jistě ještě mluvit mí kolegové, já bych se rád zaměřil a vystoupil proti vládnímu návrhu na zvýšení daně z nemovitosti, který předložil premiér Fiala a ministr financí Stanjura. Rozumím sice tomu, že naše země stojí před finančními výzvami, avšak nesouhlasím s tímto konkrétním návrhem jako vhodným řešením. Při hledání zdrojů pro financování vládních výdajů je zvýšení daně z nemovitosti považováno za snadné a rychlé řešení. Příznivci navýšení k tomu uvádí, že vlastníci, kteří mají na to, aby vlastnili nemovitost, mají přece finanční prostředky i na pokrytí těchto nákladů. Avšak tato představa je nespravedlivá a zkreslená.
        Jak vidíme v naší zemi, vlastnictví nemovitosti není jen pro bohaté, jak by mohl někdo namítnout nebo se nás snad snažit přesvědčit. Vlastnictví nemovitosti je univerzální cíl pro mnoho Čechů od mladých rodin, které chtějí stabilní domov pro své děti, po starší občany, kteří si za léta své práce našetřili na vlastní byt či dům. V naší republice je situace odlišná od většiny evropských zemí, téměř 80 % naší populace bydlí ve vlastních domovech. Po roce 1989 se lidé v Československu a později České republice, kteří byli dlouhodobě omezováni v možnosti vlastnit bydlení, začali snažit získávat vlastní majetek. To vyústilo v rozsáhlou privatizaci bytových fondů a nárůst vlastnického bydlení u nás. Mnoho Čechů se také rozhodlo pro vlastnictví bytu nebo domu kvůli finančním výhodám.
        Vlastníci mají kontrolu nad svým majetkem a nemusí platit nájem, což je dlouhodobě ekonomicky výhodnější. Kromě toho mají možnost využívat hypoteční úvěry a výhody spojené s daňovými úlevami pro majitele nemovitosti. Dalším faktorem potom je, že vlastnictví bydlení je vnímáno mnoha Čechy jako důležitý symbol úspěchu a stability. Tradiční hodnoty a psychologické aspekty tak tedy rovněž hrají roli při rozhodování se pro vlastní bydlení. Lidé často chtějí mít svůj vlastní domov, který si mohou přizpůsobit svým potřebám a svému vkusu. Platí rovněž, že pronájem bytů nejen v České republice je spojen s určitou nejistotou. Pronajímatelé mají možnost zvýšit nájemné, ukončit nájemní smlouvu nebo provést jiné změny, které mohou narušit stabilitu nájemníka. Mnoho lidí proto nejen z těchto zmíněných příčin preferuje vlastnictví bytu nebo domu, protože jim poskytuje větší jistotu a kontrolu nad jejich bydlením. Toto všechno ve výsledku znamená, že návrh na zdvojnásobení daně z nemovitosti by se dotkl drtivé většiny českých domácností. To není otázka, která by měla být považována za marginální nebo zanedbatelnou. Toto je otázka, která se dotkne životů skoro všech občanů naší země.
        Je důležité také zdůraznit, že máme v Česku dlouhodobě zásadní problém s cenami nemovitostí, s výstavbou a jsme jako země fakticky uprostřed bytové krize. Ceny nemovitostí v posledním desetiletí rostly výrazně rychleji než mzdy. Pro nákup bytu potřebujeme v průměru 15 ročních příjmů, což je nejvíce ze všech zemí Evropské unie. Zásadní princip politiky této vlády v oblasti bydlení, když už nemá plán, jak lidem s byty pomoci, by měl být - nedělat nic, co by dostupnost bydlení ještě výrazně zhoršilo. Tento krok v podobě zvyšování daní z nemovitosti jde zcela opačným směrem. A co bude důsledkem zvyšování daně z nemovitosti? Nejedná se pouze o výši nákladů pro vlastníky nemovitostí. Toto zvýšení daně se promítne do nákladů na bydlení pro všechny, včetně nájemníků. Znovu opakuji a zdůrazňuji, že tento ekonomický nesmysl z hlavy ministra financí Stanjury se dotkne opravdu každého občana.
        Vláda argumentuje, že zvýšení daně z nemovitosti je v uvozovkách jenom o stovky korun. Tento argument je zavádějící. Ano, v některých lokalitách může být navýšení o několik set korun, ale existují také lokality, kde to bude výrazně více. Musíme brát v úvahu, že každé zvýšení daně z nemovitosti má dopad na celkovou daňovou zátěž našich občanů. Připomeňme si, že se nacházíme v období, kdy Česká republika zaznamenává největší propad reálných mezd ve své historii a současně největší propad ze všech zemí OECD. Zvyšovat v tomto kontextu daň z nemovitostí je z mého pohledu zcela nepřijatelné. Majitelé nemovitostí, kteří nyní čelí vyšším daním, budou nuceni přenést tyto náklady na své nájemníky. To znamená vyšší nájemné pro lidi, kteří již sotva dokážou platit své účty, to znamená méně peněz v kapsách našich občanů, méně peněz, které mohou utratit v naší ekonomice, a v konečném důsledku třeba i méně pracovních míst.
        Vláda tvrdí, že zvýšení daně z nemovitostí je způsob, jak dosáhnout rovnováhy mezi příjmy a výdaji státu. Ale já se ptám, proč se vláda nesnaží šetřit a snižovat své výdaje místo zvyšování daní? Nebylo by spravedlivější a efektivnější přijmout opatření k omezení plýtvání veřejnými prostředky? ***
        Neprošlo jazykovou korekturou, neautorizováno !
        Majitelé nemovitostí v Česku totiž nenesou zodpovědnost za neschopnost vlády Petra Fialy, nenesou zodpovědnost za neschopnost ministra financí Stanjury, který neumí a nedokáže hospodařit se svěřenými finančními prostředky. Každý jen trošku ekonomicky gramotný nemůže tento vládní daňový balíček podpořit. Za sebe říkám, že rozhodně budu proti. Když nestojí na straně občanů vláda, musí na jejich straně stát opozice ve Sněmovně. Děkuji za pozornost.