Vážená paní předsedající, dámy a pánové, za prvé se pokusím trochu ubrat tedy páru těm emocím a za druhé trošku dodám jakási fakta, která tady ještě úplně nezazněla. Musím říct, že tedy pandemie covid je prostě a jednoduše fascinující fenomén. A teď si dovolím tedy jakousi určitou objektivizaci v podstatě tohoto fenoménu.
        Takže ten fenomén se tady objevil někdy v březnu 2020 a my jsme se naprosto zalekli v této době, přijala se brutální nebo v podstatě spontánně vznikla brutální opatření a v podstatě ta opatření byla z té obavy. V zásadě se ještě v té době tedy nic nedělo. Pak byly další vlny. A teď musím říci, ta objektivizace je, představme si, že v této zemi denně umírá přibližně 330 lidí. Na vrcholu, tedy krize té pandemie, umíralo o 200 lidí denně více. A byla to doba, kdy jsme se skutečně zcela spontánně tedy obávali. Musím říct, že žiji na vesnici, a to byla doba, kdy skutečně ta vesnická hospoda půl roku byla zavřená. Ti lidé tam prostě spontánně nechodili. A to už se nikdy potom neopakovalo.
        Teď je situace je taková, že umírá denně přibližně 80 lidí nad tu běžnou úmrtnost, která je přibližně těch 330 lidí denně, což vůbec není zanedbatelné, v žádném případě, je to tedy zásadní fenomén, ale my se nebojíme, protože my už to nebudeme. Tehdy jsme se báli, protože jsme to mohli být my. My už dneska víme, že to nebudeme, protože prostě jsme očkovaní, prodělali jsme to, takže my už to nebudeme. Ale je to naprosto zásadní fenomén. Naprosto zásadní fenomén! Kromě toho to má samozřejmě další doprovodné efekty, jako nemocnost, hospitalizace - 3 700 lidí v nemocnicích není zanedbatelné, 300 lidí na intenzivní péči není zanedbatelné. A já jsem si udělal z Všeobecné zdravotní pojišťovny průzkum poklesu onkologických výkonů za ty dva roky pandemie a ten pokles je přibližně nějakých 18-20 %, zásadních onkologických výkonů, které jsou v podstatě neodkladné. To jsou tzv. odkladné, ony jsou de facto neodkladné. Podezření na karcinom jater, žlučových cest, žaludku, tlustého střeva, prostě to jsou neodkladné zákroky. Takže chci říci, že to má zcela jakýsi tedy objektivní v podstatě tedy... Tak.
        Teď další fantastický fenomén je nepředvídatelnost. Mě úplně fascinuje, když si promítnu od začátku ty predikce toho ÚZISu, a musím říci, že...Tak. Na začátku profesor Dušek - 100 tisíc denně. To se nikdy nestalo. Teď na podzim stolová hora, a to se nestalo. Naopak byl velmi rychlý pokles. Takže nepředvídatelnost. Takže my se nesmíme nechat zcela ukonejšit tím, že je všechno úplně v pořádku, protože to už jsme se dvakrát takhle nechali ukonejšit. Já jsem tedy pozitivní, jsem optimista, ale nesmíme se nechat tedy ukonejšit. ***
        Neprošlo jazykovou korekturou, neautorizováno !
        Takže my musíme ve špatných časech být připraveni na časy tedy horší. Já tedy problém, který považuji za velmi významný, je, že my postrádáme skutečně univerzálně respektovanou autoritu. Respektovaná autorita vychází z instituce a z jejích reprezentantů. My tuto univerzální autoritu typu Kochova institutu prostě zkrátka nemáme a prostor je vyplněn, já to nazývám tedy influencery, z nichž mnozí si tedy v rámci pandemie dělají osobní kariéru, ale nemají tedy to spontánní zázemí té autority, která tedy vyplývá skutečně z mnohaleté skutečně vědecké práce v té oblasti. Takže to je tedy, bych řekl nějaký, snažím se popsat obsah toho problému.
        Teď tedy obrana té pandemie. Za prvé, ta pandemie jako taková je nesmírně proměnlivá. Takže prostě ty varianty zkrátka se chovají jinak, takže to, co máme dnes, je něco jiného, než co bylo v podstatě za těch předchozích variant, a dá se říci velmi jednoduše, že jsou snad pouze dvě konstanty obrany před tou pandemií, a to je tedy vakcinace. Musím říci, mám pocit, že totálně vakcinovaní, úspěšně vakcinovaní, to znamená tři dávky, skutečně vůbec neumírají. Takže řekl bych, že skutečně ta vakcinace třemi dávkami je naprosto protektivní. Nikoliv tedy před přenosem infekce, nikoliv před onemocněním, ale před úmrtím. Takže to je jedna konstanta. A druhá konstanta je naprostá izolace, což je samozřejmě fenomén, který v podstatě je nepřijatelný, a všechno ostatní, co je mezi tím a co dneska tedy tady aplikujeme v rámci omikronu, tak je velmi diskutabilní a my nevíme váhu jakéhokoliv toho opatření, jaká tedy opatření je, a já se kloním tedy k názoru tomu, že s tím omikronem ta protecti-, ta schopnost ochrany všech těch opatření, která tady aplikujeme, je nulová. Tak to je můj dneska tedy osobní názor. A já teď ještě k tomu musím říci, v životě jsem se sám nesetkal s tím, že bych tak rychle musel měnit své názory, protože zkrátka ta biologie celého procesu se mění velice rychle.
        A teď tedy k těm opatřením a tomu legislativnímu rámci. Už jsem se tedy zmínil, že skutečně jasným protektivním opatřením je ta vakcinace, dostatečná vakcinace. A to je skutečně výtka stávající vládě, která toto zcela podcenila, naprosto to nerozvíjí a ta vakcinace je nedostatečná. A já jsem tedy bohužel přesvědčen, že ta vysoká nadúmrtnost, která tady stále je, přibližně 80 lidí denně, jde skutečně za tou nedostatečnou vakcinací, a o tom jsem tedy přesvědčen. Takže to je tedy moje velká výtka. Tady se prováhal ten moment, kdy se měla nařídit povinná vakcinace před těmi dvěma třemi měsíci, která by skokově tu provakcinovanost v tento moment zvýšila. To se prostě nestalo. Takže to je tento moment.
        A potom je tedy ta legislativa, která dneska byla probírána velmi široce, to znamená pandemický zákon, nouzový stav. Když to velmi jednoduše shrnu, tak výhodou nouzového stavu je, že je velmi robustní. A nevýhoda je, že za prvé je velmi krátký, to znamená, že v podstatě, jak jsme už tady zažili, tak Sněmovna nedělá nic jiného, než tady diskutuje, protože pochopitelně vždycky bude opozice proti nouzovému stavu, takže nedělá nic jiného, než tedy že exekutiva ho vyhlašuje a opozice ho bude v podstatě kritizovat. Takže to je jedna nevýhoda. Druhá věc, že ta robustnost svádí k jeho zneužití, že je velmi jednoduché, aby tedy exekutiva vyhlásila opatření, která jsou nepřiměřená. Takže to jsou tedy ty nevýhody nouzového stavu.
        A pak tady máme skutečně ten zákon o veřejném zdraví, který leccos umožňuje, nicméně on nepostihuje v podstatě ty parametry pandemie v nějakém plošším formátu. Takže když to velmi tedy shrnu, a nejsem tedy právník, takže nepůjdu do detailů, jak šel tedy tady pan kolega Michálek, já jsem přesvědčen, že my potřebujeme tedy nějaký mezičlánek mezi nouzovým stavem a zákonem o veřejném zdraví, nicméně jsem přesvědčen, moje přesvědčení a přesvědčení celého našeho klubu ANO je, že tento zákon byl zprocesován nesprávně. Ten zákon byl šit zbytečně horkou jehlou, je tam řada problémů, je tam celá řada výhrad, není na to konsenzuální názor a vrátil bych se skutečně na počátek. Nejdřív by lékaři-epidemiologové měli definovat konkrétní potřeby a právníci by měli definovat proces. Takže k tomu bych se tedy vrátil. V této situaci máme do podzimu, opravte mě, čas. Není nebezpečí zprodlení. Když zítra nebude pandemický zákon, nebude nouzový stav, tak se patrně nic nestane. Já myslím, že pod to se můžeme podepsat na velmi mnoho procent, že do podzimu se nic nestane. Máme čas na to, abychom se k celé záležitosti vrátili a vyřešili to přijatelným konsenzuálním způsobem. Děkuji za pozornost. (Potlesk poslanců ANO 2011.)