RNDr. Luděk Niedermayer (*1966) Youtube ze dne 06. 03. 2024 00:00:00

Mluvčí 00:  Dobrý den, posloucháte nebo sledujete další díl podcastu Elučka Nydrmajera, tentokrát z pražské kavárny Art of Alchemy.
Mluvčí 00: A mé pozvání přijal člověk, který bez nadsázky má pravděpodobně největší zásluhu na tom, že se v naší zemi dá žít a dýchat a že naše země se snaží o to, aby chránila přírodu, životní prostředí.
Mluvčí 00:  také budoucnost naší planety.
Mluvčí 00: Tímto člověkom je profesor Bedřich Moldán.
Mluvčí 00: Pane profesora, vítám vás v našem podcastu.
Mluvčí 01: Děkuji za pozvání a děkuji za milá úvodní slova.
Mluvčí 00: Já myslím, že odpovídají realitě.
Mluvčí 00: Já bych chtěl využít toho, že jste byl první ministr životního prostředí v České republice.
Mluvčí 00: Byl jste člověk, který se
Mluvčí 00:  zabýval, vysudoval jste chemii a zabýval jste se životním prostředím, jak životním prostředím, tak také prakticky tím jste se angažoval ve věci jako je tramské hnutím, tuši Woodcraft, nebo jak se jmenovalo to společenství.
Mluvčí 00: A tak bych se s váma chtěl vlastně pobavit o tom, kam jsme se za těch 35 let posunuli, co se nám povedlo a co se nám
Mluvčí 00:  neúspěch, nebo je to vůbec možné schrnout to, co jsme těch 35 let v této oblasti udělali?
Mluvčí 01: Tak já myslím, že rozhodně schrnout to jde a dá se říct, že celé to období těch 35 let se dá trochu rozdělit na několik takových fází.
Mluvčí 01: Když se nový režim začal uplatňovat v roce 89,
Mluvčí 01:  Já jsem byl jmenován ministrem životního prostředí, což byla taková kuriozita, protože předtím žádné ministerstvo životního prostředí nebylo a vláda mě jmenovala nejdřív ministrem bez potveje.
Mluvčí 01: Řekli tak, my chceme udělat ministerstvo životního prostředí, ale musíte si vymyslet, jak to bude vypadat.
Mluvčí 01:  A portfej nedostanete.
Mluvčí 01: Bylo to velmi hektická doba, protože to bylo 5. prosince 1989 a bylo předstávat, že to ministerstvo začalo fungovat od 1. ledna 1990.
Mluvčí 01:  Přičemž samozřejmě základ každého takového centrálního orgánu ministerstva jiné je kompetenční zákon, takže bylo potřeba vypracovat novelu kompetenčního zákona, zcela radikální novelu v tomto smyslu, což se nám podařilo, při té přijetosti se zrušili tři ministerstva a jedno vzniklo.
Mluvčí 01:  a jsme získali velmi širokou škálu kompetencí, takže celkem se ministerstvo velmi rychle rozběhlo a je třeba říct, že ty kompetence založily
Mluvčí 01:  velmi účinný, dá se říct, takový skalet celé legislativy životního prostředí, který naštěstí platí do dnes.
Mluvčí 01: Říkám naštěstí pro to, že o některé ty kompetence bohužel to ministerstvo velmi záhyb přišlo.
Mluvčí 00: Určitě spoustu lidí poté říkalo, že tohle se nemělo stát, že jo?
Mluvčí 00: To asi jste někdy potom slyšel, ne?
Mluvčí 01:  No jo.
Mluvčí 01: Jak myslíte, nemělo stát?
Mluvčí 00: No, že spoustu lidí si myslelo, že ohled na životní prostředí příliš skomplikuje ty změny, které v té ekonomice probíhaly.
Mluvčí 01: No, tak já myslím, že tohleto v té první fázi rozhodně neplatilo v žádném případě.
Mluvčí 01:  My jsme naopak měli velkou podporu veřejnosti a když říkám veřejnost, tak myslím třeba i politických orgánů, jako jsou KS Němovna a podobně a bylo to způsobeno tím, že především tím, že lidé si uvědomovali, jak katastrofální stav životního prostředí u nás je.
Mluvčí 00:  To jste mi právě teďka trošku nahrál, protože jsem chtěl připomenout nový film Kara Strachoty, Chceme dýchat, který vlastně připomínal to, že před těmi dnes nejznámějšími protesty v Praze, 17. listopad 1989, které zahájily kolaps komunistického režimu, začly sice menší, ale dobře viditelné protesty v Teplicích, které reagovaly na tom, že
Mluvčí 00:  Prostě to životní prostředí bylo k nežití.
Mluvčí 00: Vy jste to tehdy už sledoval jako člověk, který si zabral životním prostředí.
Mluvčí 00: Byl jste velmi kompetentní chemik.
Mluvčí 00: Jak byste hodnotil ten stav, který tedy byl v roce 89 a který teda zdědělil do toho začátku nový režim?
Mluvčí 01:  byl opravdu velmi špatný, zejména v oblasti toho znečištěního vzduší, což zase byl nejhorší v těch pánevních okresech, to znamená s centrem někde v těch Teplicích a Most a Duchcov a podobně.
Mluvčí 01:  Takže to bylo opravdu mimořádně špatné a mimořádně pro lidi nebezpečné, takže lidé to vnímali velmi úkorně.
Mluvčí 01: Jedna z věcí, která k tomu velmi pomohla,
Mluvčí 01:  Já jsem taky dosti fungoval ještě před listopadem v rámci takového společenství, které se nazýval Ekologická sekce biologické společnosti Přičicávé a jednoho dne nás pod dojmem našich seminářů, které byly velmi otevřené, tak nás oslovil
Mluvčí 01:  člověk ze sekretariátu tehdejšího ministerského předsedy a vžádal si otevřenou zprávu o stavu životního prostředí s tím, že bude, jaksi nebude zveřejněná, ale že to je prostě pro ten úzký okruh toho nejvyššího vedení.
Mluvčí 01: A my jsme to teda udělali jenom, že samozřejmě se chybička trošku vlodila, takže neokamžitě se to dostalo na západ.
Mluvčí 01:  a vysílala to nakonec celá řada štvových vysíleček, na začátku samozřejmě se Svobodnou Evropou, a jelikož to byla doba, kdy česká populace i slovenská populace, samozřejmě zatím každý toto poslouchal, takže prostě to vešlo ve známost.
Mluvčí 00:  Čiže od toho se odvíjela na začátku ta silná společenská politická podpora.
Mluvčí 01: Přesně tak.
Mluvčí 00: Ale co jsme teda v té první fáze vlastně udělali?
Mluvčí 00: Jak rychle jsme se začali posouvat?
Mluvčí 01: Udělali jsme skutečně téměř neskutečný pokrok.
Mluvčí 01: Protože třeba řeknu příklad netištěního z duší.
Mluvčí 01:  My jsme začali, celé to ministerstvo začalo pracovat velmi rychle a velmi intenzivně a naštěstí byly mezi námi velmi výborní právníci, kteří byli taky schopni formulovat všechny ty
Mluvčí 01:  kompetence a připravit základní zákony, které, jak říkám, ještě platí do dneška.
Mluvčí 01: Řeknu takový příklad, zákon o znečištění ozduší, který byl přijat, že legislativní proces chvíli trvá, čili bylo to připraveno už v roce 90, ale od roku 92 to
Mluvčí 01:  platí a platí dodnes mimochodem a tam bylo stanoveno, že vypouštění škodlivin bude drasticky omezeno, byly prostě stanoveny velmi přísné limity, ale byla tam stanovena
Mluvčí 01:  takzvaná grace period, neboli tedy doba jakéhosi odkladu účinnosti toho zákona a ta byla stanovena na celých sedm let.
Mluvčí 01: A v průběhu těch sedmi let opravdu ty hlavní znečišťovatele, tedy příkladem je třeba Česk, který samozřejmě vlastnila
Mluvčí 01:  vlastní rozhodující zdroj.
Mluvčí 01: Elektrárny, velké výtopiny a podobně.
Mluvčí 01: A ten čes okamžitě začal na tom pracovat, to je také dáno samozřejmě tím, že tehdy
Mluvčí 01:  Bylo mimořádně osvícené vedení toho Česu, vedl to paní Žír Petr Kárasa, to je člověk opravdu výjimečný.
Mluvčí 01: A oni v tom roce 90, já jsem řekl 92, no to už bylo 91, ale prostě v tom roce 98,
Mluvčí 01:  Když jsme zjišťovali, jaký ten stav je, tak jsme v podstatě k svému trošku i překvapení, všem velmi příjemnému, zjistili, že ty limity jsou dodržovány a že objem těch emisí klesl prakticky o nějakých 85, možná 90%.
Mluvčí 01:  Takže to znamená, že se toto povedlo a povedlo se taky i mnoho dalších věcí.
Mluvčí 01: Stabilizovala se ochrana přírody, zavedl se systém odpadového hospodářství, vylepšily se
Mluvčí 01:  vylepšili se řeky a vůbec zdroje vody.
Mluvčí 01: Takže stalo se toho nejenom v tom smyslu, že tedy se položil takový ten teoretický základ, to znamená ty zákony, ale že se skutečně i fakticky toho hodně stalo.
Mluvčí 01: Ještě k tomu bych poznamenal,
Mluvčí 01:  Je to samozřejmě otázka taky peněz, jestli na to ty peníze jsou.
Mluvčí 01: A tehdy, dneska máme nejrůznější zdroje peněz, máme evropské zdroje a mnoho dalšího, ale tehdy nic takového nebylo.
Mluvčí 01:  Takže to, jak těch 40 miliard tehdejších ten Čes vykouzlil, to samo o sobě by asi stálo za rozbor, protože to je podle mě vysloveně zázračná věc.
Mluvčí 01: Takže to se povedlo na vzdory tahleta upatření se
Mluvčí 01:  provedla vlastně na vzdory tomu, že těch peněz bylo málo, ale v průběhu těch prvních deseti let se zvýšilo celkový objem investicí, teď mluvím o investicích, vysloveně v oblasti životního prostředí asi 2,6 % ADP, což je opravdu hodně.
Mluvčí 00:  Když tady o tomhle mluvíte, tak to si bavíme jako o řekněme prvních deseti letech nebo ještě o kratším období.
Mluvčí 01:  v těch prvních deset let bylo skutečně raketové zlepšení, včetně tedy té ochrany přírody a prakticky všech oblastí životního prostředí.
Mluvčí 01: Takže je to asi k tomu ještě takovou malou poznámku,
Mluvčí 01:  Já jsem byl v roce 1998 jmenován hlavním vyjednavačem o vstup do Evropské unie za rozsáhlou kapitolu životního prostředí a my jsme jezdili s mým výborným asistentem Honzou Dusíkem
Mluvčí 01:  jsme jezdili neustále do Bruselu, jezdili jsme na Votočku, měli jsme Frequent Flyer, takže to je vidět, že jsme tam byli v podstatě každou chvíli.
Mluvčí 01: Když jsme tak jako tam vyjednávali, tak jsme si všimli,
Mluvčí 01:  Oni nás trošku, ti kolegové z toho DG environment moc neberou vážně, protože prostě co nám tyhle špinavci Evropy budou tady něco vykládat.
Mluvčí 01:  A my jsme připravili takovou barvnou brožůrku, kterou jsme pak distribuovali dokonce na všechny velvyslanectví, který Česká republika má po světě, která se jmenuje Ten Years of Transition, čili prostě jsme zhodnotili těch deset prvních let
Mluvčí 01:  opravdu, když si to člověk prohlídne, včetně těch map znečištění a map čistoty toků a všechno ty statistické údaje, tak ten výsledek byl skutečně spektakulární.
Mluvčí 00: Já bych jenom připomněl, možná k těm vaším různým mezinárodním angažmám se ještě dostaneme a připomněl bych, že pan Dusík byl klíčový vyjednavač našeho dnešního předsednictví, respektive toho posledního.
Mluvčí 00:  ve kterém se podařilo České republice vyjednat zcela zásadní klimatické zákony.
Mluvčí 00: Ale já bych možná o těch deseti let udělal takový střih, protože vy jste tady mluvil o kvalitě vodních toků, mluvili jste tady o odpadovém hospodářství, o kvalitě vzduchu.
Mluvčí 00: A teď, když se na to díváme, perspektivou roku 2024,
Mluvčí 00:  tak člověka nemůže nenapadnout, jestli jsme pak někde tak trošku neuvázli.
Mluvčí 00: Protože jsme jedna z mála zemí, která neustále tvrdošeně vozí odpad na skládky.
Mluvčí 00: Víme, že jsme měli velký problém s fatálním znečištěním řeky Bečva.
Mluvčí 00:  a vlastně se z mého pohledu nepodařilo nějak věrohodně zjistit, kde se stala ta chyba a jak zajistit, že se to nebude opakovat.
Mluvčí 00: A do té mořejky bych dodal třeba to,
Mluvčí 00:  že jedna z velkých elektráren, která pravděpodobně produkuje největší množství jedovatých látek, nedávno získala výjimku na to, že může pokračovat v produkování nadlimitního množství látek jako AirTouch.
Mluvčí 00:  Takže skoro to naznačuji, jestli se pak ta dynamika nějak nezbrzdila.
Mluvčí 00: A teďka mluvím jenom o životním prostředí, k klimatu se dostaneme později.
Mluvčí 01: Jak to vnímáte?
Mluvčí 01: Já jsem už na začátku řekl, že to 35 leté období, které máme za sebou, lze tak nějak rozsvázovat na
Mluvčí 01:  různé periódy a zdůraznil jsem vlastně tu první do toho roku 1990.
Mluvčí 01: A poté skutečně nastal poměrně veliký zlom.
Mluvčí 01: Je to dáno mnoha věcmi, já bych se, nechci kritizovat minulé vlády, ale prostě ať už to byl Václav Klaus nebo
Mluvčí 01:  nebo Miloš Zeman, tak pro životní prostředí absolutně nebyl žádný smysl.
Mluvčí 01: A naopak byla, jestli byl nějaký cíl ani ať už explicitně vyjádřený nebo implicitní, tak to bylo v podstatě teda dohánění západu po všech stránkách.
Mluvčí 00: O všem nikoliv po této.
Mluvčí 00: Což je zvláštní, že jsme to z toho byli schopni oddělit a mysleli jsme si,
Mluvčí 00:  ten západ rychej doženeme tím, když budeme produkovat více škodlivin.
Mluvčí 01: No to je právě bohužel to smutné a ještě takže bych vůbec nevyučoval, že právě ty politické různé projevy například explicitní Václava Klause
Mluvčí 01:  a mnohé další vedly k tomu, že lidé postupně velmi ztratili zájem o životní prostředí a ta velká veřejná podpora, které jsme se těšili v tom roce 90. a dalších, tak se naprosto rozplynula a naopak taková retorika, která používá termínu jako terorista a podobně,
Mluvčí 01:  tady se velmi rozšířila, takže je to nejen tím, že ti vedoucí politikové tímto způsobem se chovali, ale je to dáno i tím, že byli jsme trošku v oblasti environmentální obětí svého úspěchu, protože
Mluvčí 01:  lidé dospěli k závěru, že vlastně už je to všechno dobrý.
Mluvčí 01: A že už nejsme za tou Evropou tak výrazně spožděni, i když snad něčemu přasano, ale třeba se dívali na Polsku a říkali, no tak my jsme podstatně lepší dneska než ty Poláci.
Mluvčí 00: A to je ta doba, o které jsem na začátku říkal, že pravděpodobně to, čeho jste vydosahl v 90. letech, začalo překážet.
Mluvčí 00:  To tedy takhle bylo.
Mluvčí 01: Tak u nim už ty kompetence v průběhu těch 90. let byly poměrně omezeny a ztreceny, když se podíváme, je to trošku řekněme detail, ale důležitý na začátku.
Mluvčí 01:  jsme podle toho kompetenčního zákona mělo ministerstvo životního prostředí celou řadu prostě kompetenci, který rychle ztratilo, řeknu příklad územní plánování.
Mluvčí 01: A takových příkladů nechci jít do detailů, je samozřejmě mnohem víc.
Mluvčí 01: Takže prostě se vosekaly vlastně i tyhle ty věci
Mluvčí 01:  Dá se říct, že to asi nikomu moc nevadilo, i když když se potom podíváme trošku, ohlédneme ne o 30 let, ale současná doba, tak pořád například to územní plánování zdaleka není v pořádku.
Mluvčí 01: Takže to se prostě nepovedlo a těch věcí, které se nepovedly je hodně.
Mluvčí 00: Jak dlouho tady tohle období teda trvalo, které znamenalo určitý
Mluvčí 00:  Někdo mohl říct, že to je překývnutí kyvadla z jedné strany na druhou, ale samozřejmě ten překvmit vedl k tomu, že se ty změny zastavili a z toho, když jsme byli nastartováni třeba na nějakou dynamiku opravdu dohánění, jsme začali znovu zaostávat.
Mluvčí 01: Skončilo to tohle období?
Mluvčí 01: Já si bohužel myslím, že to v období ještě neskončilo.
Mluvčí 01: A že prostě jsme v takovém tom regresu pořád
Mluvčí 01:  Nejdřív bylo přeci jen určité vylepšení, potom v roce 1990, totiž když jsme vstupovali do Evropské unie,
Mluvčí 01:  Jednou z nepřekročitelných podmínek je, že musíme přijmout zákony, které jsou ve rámci toho známenho akis communitare, to znamená v podstatě všechny bez výjimky.
Mluvčí 01: To nevíš, můžou být nějaká přechodná v období, ale krátká a nevýznamná.
Mluvčí 01:  To jsme všechno udělali a tím pádem se přijala řada nových zákonů, které výrazně pomohly.
Mluvčí 01: Takže byl to takový impuls dobrý, ale co se podařilo například v oblasti znečištění vod, protože tam opravdu se postavilo velké množství různých čistíren a podobně,
Mluvčí 01:  nebo třeba i v tom odpadovému spoudářství a řada další věcí.
Mluvčí 01: Takže to bylo takové vzepětí, ale prostě v poslední době, když říkám, tak myslím posledních, já nevím, 10-15 let, čili ne včera,
Mluvčí 01:  tak se to opravdu zastavilo a spíš vidíme právě takový regress.
Mluvčí 01: Když to srovnám, ono je dobré to srovnávat s celou Evropou a my dneska, to znáte samozřejmě sám dobře z parlamentu, tak Česká republika patří k těm zemím, které brzdí,
Mluvčí 01:  rozhodně nikdy nenavrhují nějaké environmentálně progresivní opatření.
Mluvčí 01: Stačí, když si člověk podívá na to, jak se staví jednotlivé státy,
Mluvčí 01:  k výrobě elektřiny s uhlí, tak zase my jsme kdyžsi žili za železnou oponou, která průce oddělovala přeci jenom ten střet a východ od toho západu a dneska
Mluvčí 01:  Žijeme v podstatě za uhelnou oponou, což je teda hrozné poznání, takže já samozřejmě můžeme analizovat všechny ty příčiny, proč k tomuhle tomu došlo, ale prostě ta situace u nás absolutně není dobrá a nedá se říct, že by se nějak zásadně lepčovala.
Mluvčí 00:  V kterém momentu třeba někdo začal trochu větší pozornost věnovat tomu, že naše ekonomika uvázla na velmi vysoké energetické náročnosti, která patří k nejvyšším v Evropě.
Mluvčí 00: Produkujeme strašně moc emisí na hlavu.
Mluvčí 00:  Opět v tom patříme dokonce ke špičkovým zemím na světě.
Mluvčí 00: Nikomu tady tohle nepřípadlo, že je to otázka, která by se měla řešit.
Mluvčí 00: Mělo by se zvažovat, zdali to nemůže mít nějaké velmi negativní projevy do ekonomiky, že to představuje určitý rizikový faktor, protože já jsem mnohokrát zaznamenal jako ekonom
Mluvčí 00:  Takové to vysvětlování a ono je to dané strukturovou ekonomiky a s tím se vůbec nic nedá dělat, ale to není ani půlka té pravdy, to je prostě jenom jeden z faktorů, protože samozřejmě, že zvyšovat energetickou efektivitu je možné a samozřejmě, že je možné snížovat náročnost energetiky na fosilní a neobjednovitelné zdroje, tak jak to vidíme v jiných zemích.
Mluvčí 00: Vlastně tohle téma se u nás vůbec neobjevovalo ve řejných diskuzích,
Mluvčí 01:  Já musím se smutkem konstatovat, že samozřejmě to sledují velmi pečlivě od toho začátku a že opravdu bohužel se mezi těmi čelnými představiteli nenašel vůbec nikdo, kdo by tuhletu rukavici zdvihl a kdo by tohleto téma měl na nějaké
Mluvčí 01:  co nejvyšší úrovni vlády a podobně opravdu zdvihl a když se podíváme na to, jaké bylo třeba obsazení ministerstva životního prostředí, tak člověk by řekl, že aspoň ty ministři, teda nějak něco,
Mluvčí 01:  v tomhletom budou hlasitě, byď třeba budou ukřičení, ale prostě něco nějak zdvihnou, ale bohužel se tak nestalo až do snad úplně poslední doby.
Mluvčí 01: Náš současný minister pan Hladík se opravdu v tomhletom velmi snaží, ale do té doby nebylo nic.
Mluvčí 01:  Já si bohužel vzpomínám třeba i na ministra Brabce, který byl předtím až do roku 21 a ten byl vlastně 8 let ministrem.
Mluvčí 01:  za něj.
Mluvčí 01: Samozřejmě se taky přece něco zpovedlo, povedlo se mu, že jasně mohlo prošet celkem slušný zákon, novel zákona o ochraně přírody, což pomohlo národním parkům, zejména Šumavě, ale jinak teda
Mluvčí 01:  Je to smutná story, protože když minister životního prostředí bojuje za to, abychom dostali výjimku z evropských pravidel, co se týče maximálního objemu zkládkování například,
Mluvčí 01:  a podsunuje termíny a podobně a prostě ty transpozice jsou strašně pomalé, nedůsledné a často spožděné, takže často nám hrozí, naštěstí teda novináři o tom příliš nepíší, ale často nám hrozí všejaké infringementy právě
Mluvčí 01:  z oblasti životního prostředí, což teda, když to vidím, je takovou malinkou perličku.
Mluvčí 01: V tom roce, já nevím, 90, teda řekněme, nebo 90, po roce 90 někdy, v tom roce, já nevím, 97, jsem vyhrabal tuhle nějaký svůj vlastní článek
Mluvčí 01:  který, když jsem si přečetl, tak mi připadá dneska totálně absurdní, protože já jsem vyjádřil obahu, že u nás je ten progres k tomu zlepšení životního prostředí tak rychlý, že jsem vyjádřil obahu, že nás Evropská unie bude brzdit.
Mluvčí 01:  Takže to tedy opravdu, ta situace je dneska úplně totálně jiná.
Mluvčí 00: Tak aspoň vidíme, že ne všechny obavy se naplní.
Mluvčí 00: Bohužel u téhle by člověk zrovna byla rád, ale to vlastně mě vede k tomu, že nyní je ta agenda životního prostředí úzce spětá s ochranou planety.
Mluvčí 00: A z toho, co říkáte, se dá logicky vyvodit, že
Mluvčí 00:  na to, že opravdu snižování emisí skleníkových plynů se stane jednou z klíčových politika, jeden z klíčových úkolů pro dnešní svět, jsme traby absolutně nepřipraveni.
Mluvčí 00: Je to tak.
Mluvčí 01:  Tak to je celkem smutná historie v této zemi, protože to snižování samozřejmě k němu postupně dochází, ale zase je třeba to vidět trošičku v širších a historických souvislostech.
Mluvčí 01: A někdy je to tak, že
Mluvčí 01:  Samozřejmě dneska už je celá řada těch závazků, které jednotlivé státy mají, tak mají charakter mezinárodní a začalo to vlastně ke odkým protokolem v roce 1997, kde jsme se zavázali k určitému snížení emisí, jenže s výjimkou až úplně poslední doby
Mluvčí 01:  Všetky ty závazky byly formulovány, že se srovnává ten stav současný s rokem 1990.
Mluvčí 00: A tam nám samozřejmě pomohla drastická restrukturalizace ekonomiky, čili jsme se vlastně k těm cílům dostali zadarmo.
Mluvčí 01:  Přesně tak.
Mluvčí 01: A tím pádem tady nebyl ani ten mezinárodní tlak, že bychom teda něco v tom opravdu dělali, takže ta historie slinžování emisí skleníkových plynů v této zemi je smutná historie, protože
Mluvčí 01:  Bylo dlouhé období někdy prostě po roce 2010 nebo podobně, kdy vlastně se vůbec ty emisy nesnižovaly nebo snižovaly minimálně.
Mluvčí 00: Pane profesore, já bych vás tady přerušil.
Mluvčí 00: Vy jste mluvil o panu Dusíkovi a myslím si, že je spoustu lidí, kteří se pohybují v té oblasti životního prostředí,
Mluvčí 00:  jsou vaši žáci nebo dřív spolupracovníci.
Mluvčí 00: Vy často se angažujete na přednáškách pro mladé, pro Fridays for Futures a je to asi smutný, že stále potřeba jeden vysvětlovat, proč je třeba snižovat emise, ale když narazíte na někoho, kdo je k tomu skepticky naladěný, co jsou ty vaše hlavní argumenty, kterým vysvětlujete, proč to musíme dělat?
Mluvčí 01: No tak
Mluvčí 01:  Samozřejmě, že především každému zdůrazňuji, nebo vůbec zdůrazňuji, že zkrátka je tady určité vědecké poznání, které není vymyšleno, které prostě jsou to fakta, která jsou doložitelná a že ta fakta
Mluvčí 01:  říkají a ty všetky vědecké poznatky říkají, že je potřeba proti tomu něco dělat a to hned.
Mluvčí 01: A že protože z různých důvodů fyzikální chemie a podobně se mohou úplně projevit
Mluvčí 01:  až za mnoho desetiletí, tak přeci jenom nejde o, zdaleka nejde o ten nějaký jenom konečný stav, ale o ten celý průběh, který, když uděláme něco hned, tak prostě ten průběh zpomalíme a ten celkový sledek bude přeci jenom, nebude tak katastrofální, jak nám hrozí.
Mluvčí 01:  To je ten hlavní argument a musím říct, že nejčastěji ale se setkávám s takovým argumentem, že tedy my především Evropská unie, ale samozřejmě i Česká republika, její podíl na těch emisích je tak nízký, že ať děláme, co děláme,
Mluvčí 01:  Takže prostě ty Číňany nějak nepřeplačíme a na to je opravdu poměrně snadná odpověď především.
Mluvčí 01: Vy jste to ostatně zmínil na začátku.
Mluvčí 01: Především se ty emise musí počítat na hlavu, protože prostě zkratka Číňanů je více a s tím se nedá nic dělat.
Mluvčí 01:  Druhá věc je, že není rozumné počítat jenom současné v podstatě okamžité emise, ale emise kumulativní, protože ten celý průšvih s tou změnou klimatu už je založen několik desetiletí, možná staletí.
Mluvčí 00: Respektive od Brumisové revoluce vlastně, kdy jsme začali pálit ten uhlík uložený pod zemí.
Mluvčí 01:  A my právě jsme jednou z těch zemí, kde tohleto postupovalo velmi rychle, takže naše zásluha, nechci říct vina, to je takové příliš emocionální slovo, ale naše zásluha na tom, jak to klima v současné době vypadá, je podstatně větší než třeba u těch Čínanů.
Mluvčí 00: Mně taky to zní absurdně.
Mluvčí 00:  Já myslím, že nejlepší používat neutrálně termín podíl.
Mluvčí 00: Náš podíl byl na tom prostě vysoký, ale mě v té diskuzi taky strašně chybí to, že ti lidé nerespektují, že stejně tak jako Evropská unie má své závazky, tak mají závazky ostatní země.
Mluvčí 00: A stejně tak jako lec, kdo spochybnuje, že Evropská unie je splnit, tak my stejně tak spochybnujeme závazky těch ostatních zemí.
Mluvčí 00:  ale třeba v případě Číny, která opravdu dominuje v některých těch technologiích, které jsou užitečné pro snižování skleníkových plynů, nemám obavy, že oni ty technologie nebudou naplno využívat, ale abychom uzavřeli tady tuhle argumentační část, tak asi jsme se shodli na tom, že vlastně ta agenda, která v posledních letech opravdu hodně odstartovala, po pařížské konferenci hlavně, nás teda zastihla nepřipravené tak trochu.
Mluvčí 00:  Jak hodnotíte tu situaci teď v České republice?
Mluvčí 01:  To je skutečnost opravdu, že tady ta připravenost od toho, řekněme, zlatého období těch devadesátých let pořád to klesá dolů dolů a v souvislosti s tím sebeuspokojením se nikdo nenašel a nenašla vůle, abychom se na to opravdu připravili.
Mluvčí 01:  A je to způsobeno samozřejmě mnoha věcmi od chybějící retoriky těch politiků až po připravenost jednotlivých ministerstev, až po
Mluvčí 01:  řekněme ten fakt, že ty závazky, které, už jsme o tom mluvili, ve snižování emisí byly formulovány od toho roku 90. tak jako ti čelní představitelé například na příslušných ministerstech si prostě vůbec nepřipouštěli, že bychom to nesplňovali a že teda je potřeba se připravit na něco dalšího z tohohle hlediska.
Mluvčí 01:  Je samozřejmě velmi, a teď mluvím za sebe, za svůj osobní názor, říkám, z tohohle hlediska je mimořádně smutná ta výhradní koncentrace na jadernou energetiku, protože jaderná energetika je něco, o čem bychom mohli samozřejmě dlouho mluvit
Mluvčí 01:  Já jsem známým odpůrcem tohoto směru, ale to nechci rozvíjet.
Mluvčí 01: Ale jisté je, že ať už je to jak se, tak tím, jak říkáme, nebo říkají naši čelní představitelé, my se spolehneme na jádro, tak druhá část té vědy je,
Mluvčí 01:  že se minimální pozornost věnuje současné době a sledování těch trendů, které všude na světě.
Mluvčí 01: Zmínil jste Čínu a samozřejmě v Evropě existují, že se prostě
Mluvčí 01:  U nás s těm odnovitelným zdrojům prostě věnovala minimální pozornost a celému, když se podíváte, tak vlastně teprve dneska se uvažuje o různých zákonech, které by měly tyhle věci prostě podporovat, které
Mluvčí 01:  Tady léta, dá se říct, desetiletí chybějí na rozdíl od evropských států, takže já tady vidím opravdu ten dluh té politické reprezentace.
Mluvčí 00: Vy jste začal mluvit o energetice, která z hlediska snižování emisí je zcela zásadní, protože při výrobě energii právě ty emise tradičně vznikaly.
Mluvčí 00: Jak jsme se vlastně dostali do té situace, kdy
Mluvčí 00:  kdy začala energetická krize, tak jsme se ho ledbali tím, že máme vlastně nejlepší energetiku téměř na světě, protože podívejte se, my umíme vyrobit elektřinu z uhlí a samozřejmě nám to pomohlo a pomohlo to celé Evropě v těch kritických měsících, ale poté jsme se velmi brzy dostali k poznání, že v té energetice strašně zástáváme a že existuje riziko, že nebudeme schopni dodávat elektřinu za nízkou cenu,
Mluvčí 00:  s tím, že samozřejmě ta energetika musí být stále čistší, abychom splněli ty emisní závazky.
Mluvčí 00: Jak to vlastně, že se u nás desítky let v té energetice nic nedělo?
Mluvčí 00: Vlastně neprobíhají nové investice a spíš to vypadalo, že jsme nějak opečovávali ten stav, který se dá přidovnat do určité míry k skanzenu.
Mluvčí 01:  No to je právě ten, už jsme o tom se o tom několikrát zmínili, to je takový ten stav sebeuspokojení, že u nás, když to vezměte třeba z hlediska výpadků elektřiny,
Mluvčí 01:  tak já si nespomínám, že za posledních mnoho let by tady byly v České republice nějaké ty blackouty.
Mluvčí 01: Na rozdíl od mnoha zemí, určitě třeba se podívejme na spojené státy, různé evropské státy, takže prostě takové to přesvědčení o tom, že my jsme vlastně strašně dobrý.
Mluvčí 01:  tady trvá hrozně dlouhou dobu a skutečně si myslím, že ta energetika někdy prostě na přelomu toho tisíceletí a s tím něco, co bylo, když srovnáme, co bylo za minulého režimu a co se změnilo, tak ta energetika prakticky žádným vývojem neprošla.
Mluvčí 01:  a ten vývoj jako třeba na rozdíl třeba od, já nevím, oceláren a jiných typů těžkého pnumyslu.
Mluvčí 01: Takže prostě to je, že jo, podle toho známého anglického řečení don't fix anything if it is not broken.
Mluvčí 01: To znamená nic neměň, když to funguje.
Mluvčí 00:  Čím jsme si nevšimli, že ten svět se mění v podstatě?
Mluvčí 01: To je, to je, to myslím, ta naprosto zásadní věc, že jsme prostě ne, možná všimli, ale rozhodně nevěnovali tomu pozornost.
Mluvčí 01: Já si například vzpomínám, že jsem byl pozván
Mluvčí 01:  na jednu konferenci, která se tady koná periodicky totiž o jaderné energii a tam jsem samozřejmě na velké nelibosti a velké nepozornosti celého publika kázal o tom, že ta jaderná energie není úplně to, když nic jiného, tak není to ten totální, prostě ta totální záchrana, že jsou jiné věci.
Mluvčí 01:  Ale já si vzpomínám, že na té konference tam byly čelní představitelé české energetiky a že tam povznikla, to bylo někdy před nějakými patnácti lety, deseti, dvanácti, patnácti lety, že tam povznikla diskuse o té německé energií v Ende a že ti lidé prostě se tomu vysmívali.
Mluvčí 01:  Buď se tomu vysmívali, anebo si ťukali na čelo a říkali, no ty Němci se úplně zbláznili.
Mluvčí 01: Já jsem pak měl možnost mluvit s nějakým kolegou z Německa, už nevím, kdo to byla, ale bylo to právě z toho energetického sektoru, a tak jsem tohle tomu říkal, co jako ty Češi se, jak se na to dívají, on říkal, no víte, ono to tak jednoduché ani u nás není, ale
Mluvčí 01:  My máme obrovskou podporu veřejnosti.
Mluvčí 00: Víte, co je na tom zajímavé, že najednou jsme se dostali do situace, kdy jeden z největších problémů naší ekonomiky je, že budeme mít výrazně dražší elektřinu, než Německo, z toho energii vende.
Mluvčí 00: Ale já bych se ještě vrátil trošku k tomu jádru, mně to připadá, jakoby velká část společnosti měla v mládí povinnou četbu Asimova nadaci, která je vlastně prošpikovaná vírou v jadernou energii,
Mluvčí 00:  Mě tam jako na té diskuzi hrozně překvapuje, že Česko se velmi často zaštiťuje ekonomikou.
Mluvčí 00: A my víme oba, ne proto, že my dva jsme na to přišli, ale proto, že čteme prostě ty světové analýzy, že v dnešní době ta jaderná elektřina je strašlivě drahá.
Mluvčí 00: Jak se stalo, že vlastně
Mluvčí 00:  je tady nadproporční víra v to, že ten náš problém vyřeší zdroj energie, který dneska vychází ekonomicky prostě strašně špatně.
Mluvčí 01: Jak jsme se k tomu dostali?
Mluvčí 01: Tomu, že vychází špatně, to je skutečně mimořádný paradox.
Mluvčí 01: Protože především dovolte Alinkou malinké rozšíření toho pohledu,
Mluvčí 01:  Především nejde jenom o zdroje té elektřiny, tady jde o celý systém energetický, který je daleko širší a má spoustu jiných věcí a my jsme se zaměřili prostě akorát na ty zdroje, to ostatní jsme tak jako vypustili, že to jako funguje.
Mluvčí 01:  Takže to je jedna věc, ale když člověk jede z Vídně do Brna, tak prostě zjistí, že v Čechách nefouká.
Mluvčí 00:  Říká vždycky Karel Schwarzenberg, že ho překvapilo, že na té hraniční čáři se ten vítr zastaví a tudíž u nás se ten větr nikdo nedá postavit.
Mluvčí 01: Tak to je takový příklad.
Mluvčí 01: A samozřejmě hraje v tom roli takový ten slavný solární tunel na přelomu let 2008, 2009, 2010.
Mluvčí 01:  který zase na solární energetiku vrhl velmi špatné světlo.
Mluvčí 01: I když se podíváme, jak to vlastně vzniklo, tak ta solární energetika za to absolutně nemůže.
Mluvčí 01: To byly prostě nejrůznější politické, politicko-ekonomické hrádky.
Mluvčí 01:  a nicméně to pořád trvá, takže u nás pořád ta důvěra v ty centrální velké zdroje prostě trvá.
Mluvčí 01: A musím říct, že mě to překvapuje, že to je napříč celou společností.
Mluvčí 01: Tady není
Mluvčí 01:  rozdíl politický, prostě všichni přísáhají na jednou energetiku.
Mluvčí 01: Já to vůbec nechápu, protože prostě jako někteří lidé samozřejmě píšou i v Americe, že jako bude renesance a tak dále, ale nebude.
Mluvčí 01: Nebude, protože prostě když se stačí se podívat,
Mluvčí 01:  Právě z té ekonom, čili na ty ceny.
Mluvčí 01: To je propastný rozdíl.
Mluvčí 01: My samozřejmě pořád tady chybí nové energetiky, tedy celý takový účinný systém toho skladování energie a demand side, prostě management a to všecko, ale na tom se intenzivně pracuje a já jsem naprosto přesvědčen, že se to v krátké době podaří vyřešit a to tak.
Mluvčí 01:  Ne jenom, že to funguje někde v laboratoři, ale že to prostě funguje na trhu.
Mluvčí 01: A ta jaderná energetika, vždyť se stačí podívat na ty ceny a to nejsou zdaleka jenom investice.
Mluvčí 00: Když se posneme do druhé části, kde se odehrává ta klimatická politika,
Mluvčí 00:  tak jsou to podniky.
Mluvčí 00: Tam máme tu v úvozovkách výhodu, že to není česká politika, protože tím, že Evropa zavedla systém emisních povolenek, tak vlastně ten systém je takový trochu autopilot.
Mluvčí 00: V okamžiku, kdy firmy snížují emise dostatečně rychle, tak ty emisní povolenky jsou poměrně levné.
Mluvčí 00: V okamžiku, kdy se nedaří snižovat emise, ty ceny vyskočí a motivují to další snižování.
Mluvčí 00: Takže by se dalo říct, že vlastně
Mluvčí 00:  tamta role České republiky není, protože je to celé evropský systém.
Mluvčí 00: Na druhou stranu já občas zaznavenávám
Mluvčí 00:  ze strany podniků takový ten přístup, že neberme to vážně, ono to přejde tady toto.
Mluvčí 00: Co si o to myslíte a kam by tady tohle mohlo vést?
Mluvčí 01: No tak to mě trošku připomíná, když jsem teď před chviličkou citoval ten přístup těch českých energetiků k té energii Vendeck, který říkali, vždyť ono je to pustí, ty Němce, vždyť je to blbost.
Mluvčí 01:  Tak podobně je to s těmi povolenkami a je to samozřejmě jenom důkaz toho, že ti lidé nejsou dost vzdělaní, že nevidí, jaký je vývoj a zejména po ekonomické stránce to vidí skuzečně krátko zrac a je to prostě omyl těch
Mluvčí 01:  nástrojů, které budou i do budoucna se uplatňovat a ty povalenky, to je jeden, o čem jsme vždycky mluvili a přemýšleli o těch ekonomických nástrojích pro zlepšení životního prostředí,
Mluvčí 01:  dost se jich neosvědčilo, ale zrovna ty povolenky ano.
Mluvčí 01: Takže to je prostě taková celkově prostě nevzdělanost, ale určitě zdůrazněná našimi politiky a samozřejmě i novináři, kteří prostě, když se mluví o povolenkách, tak to vidí jedině jako zátěž podniků.
Mluvčí 00:  Ano, mimochodem, ty povolenky vytváří obrovský balík peněz, který my dostáváme ve větší míře než ostatní, protože v rámci Evropské unie je to přerozdělené, tudíž to vytváří prostor pro to, aby ty investice do dekarbonizace byly podporovány, ale vy jste tady říkal, že je to neznalost, ono bohužel ta neznalost může vést k tomu, že ty firmy nezvládnou tu změnu a dostanou se na šikmou plochu a když jich bude hodně, tak to poškodí ekonomiku.
Mluvčí 00:  Není to jenom individuální problém lidí, ale může to mít jako docela velké ekonomické důstatky.
Mluvčí 01: Myslím si, že je opravdu velký problém a zase jdeme zpátky k té retorice těch čelních představitelů, která je samozřejmě základem retoriky novinářské.
Mluvčí 01: Já jsem dromna před tírem četl
Mluvčí 01:  dlouhý článek pana Rodolfa Baráka v Lidovkách, který prostě, už ten titulek, tak existuje něco, co se jmenuje Zelená dohoda pro Evropu, ale
Mluvčí 01:  Češi tomu neřeknou než Green Deal.
Mluvčí 01: Přičemž to už, jak řeknete ten Green Deal, tak už samou osobě to vyvolává prostě negativní konotace.
Mluvčí 01: A já si třeba vzpomínám, že odbočuju, že
Mluvčí 01:  Právě jsem říkal, že i ty ministři životního prostředí prostě, jakoby člověk řekl, že ponesou zelenou vlajku dopředu, ale takový ministr Brabec se o tomhletom v úhozovkách Green Dealu vyjádřil velmi, velmi nelichotivě a takových prostě projevuje strašně moc.
Mluvčí 01: No tak když si to ty
Mluvčí 01:  představitelé toho, těch podniků a lidé prostě přečtou, no tak jako, to se nerýmuje v žádném případě.
Mluvčí 00: Tak ono, možná ten politik riskuje to, že bude zvolen, ale ten majitel firmy, který podcení tento vývoj, může způsobit, že přijde o práci stovky nebo tisíce lidí.
Mluvčí 00: Další část vlastně toho snižování emisí podstatná se odehrává v oblasti dopravy,
Mluvčí 00:  a v oblasti energii pro nemuvitosti, myslím si, že jsme to jasně viděli v době energetické krize, kdy právě touto cestou se podařilo vlastně všem Evropám ušetřit strašně moc energie, tam jsme aspoň v téhle oblasti trošinku, jak se anglicky říká on the track a posouváme se tam, nebo i tady se vám zdá, že to jde spíš pomalu?
Mluvčí 01:  Rozhodně je to pomalu a rozhodně je to takové, mě u toho chybí prostě taková přeci jenom vize trošku dopředu a my to všechno je jenom reakce.
Mluvčí 01:  na reakce na Evropu, na celý světový vývoj, ale že by tady bylo trošičku pohled dopředu, to mě naprosto chybí a to je něco, co mě ve skutečnosti hrozně moc mrzí a když tohle to říkám, tak si dovedu představit, jak okamžitě
Mluvčí 01:  nějaký, kdybych měl nějakého oponenta zde tak řekne, no ale teď to nemáš vůbec pravdu, podívej se, my se díváme na jadernou energetiku, to se dívám hodně dopředu a to je přesně ten příklad, který je úplně špatný, protože my musíme
Mluvčí 01:  řešit věci dneska z perspektivů budoucností.
Mluvčí 01: Tímco jaderná energetika, nechci už proti tomu mluvit, ale každopádně mluvíme o prostě situaci za, já nevím, 15, 20 let a
Mluvčí 01:  Dneska máme obrovské množství problémů.
Mluvčí 01: Dneska máme také k dispozici nejrůznější fondy, evropské a podobně, abychom to posunuli dopředu.
Mluvčí 01: U nás tu energetiku v zásadě se neděje nic.
Mluvčí 00: Ono to nezní úplně optimisticky, ale zajímavý na tom je, že vy hodnotíte, a to není vaše hodnocení, na to existují data, že opravdu v těch 90. letech jsme udělali obrovský posun.
Mluvčí 00:  a navíc jsme ten posun udělali tzv.
Mluvčí 00: za své peníze, protože na Země neměla zdroje a přesto je na to vyložila.
Mluvčí 00: Teďka jsme v opačné situaci, kdy, decentně řečeno, zmínujete, že zaostáváme a občas také jsme některé věci nepochopili a zároveň disponujeme ale obrovské množství peněz, které do toho můžeme investovat.
Mluvčí 00: Dovedete si představit, že dojde k tomu přesunu zase do té atmosféry 90. let a my se začneme rychle posouvat?
Mluvčí 00:  A aby se to stalo, co by se muselo stát?
Mluvčí 01: Tak zase znova a znova se vracím k té vrcholné politické reprezentaci a když vidím, jak se k tomu staví a v tomto případě ve vzácné schodě jak vládnoucí garnitura, tak opozice.
Mluvčí 01:  tak musím říct, že propadám bez naděj, protože to opravdu teda ten přístup k tomu není perspektivní, nevychází z úvah.
Mluvčí 01: Na jedné straně jsou tady ta data z celého světa,
Mluvčí 01:  Včetně Číny, my jsme několikrát zmluvili o Číni, ale když se člověk podívá na to, jak Čína zavádí obnovitelné zdroje energie, tak jenom tak mimochodem za minulý rok Čína
Mluvčí 01:  zvýšila výkon svých obnovitelných zdrojů víc, než celý zbytek světa.
Mluvčí 01: Takže to je prostě něco, co my jako nebereme na vědomí a nám pak tady máme vlivné podnikatele, tyka Českřetinským, který prostě skupujou
Mluvčí 01:  a já jsem zvědavej, co vy v tom parlamentu, jestli konečně tu energetickou chartu teda zrušíte, protože to je jedna z takových překážek té cesty dopředu.
Mluvčí 00: Já musím říct, že kdybych chtěl hrát na tu pesimistickou linku,
Mluvčí 00:  tak připadá mi, že část politiky se tak trochu u nás inspiruje a ono i v jiných zemích zaznívají jako dnes trochu skeptičtější hlasy k tomu, než třeba před dvěmi, třemi lety, ale já bych stále hledal ten zdroj optimismu, tak to zkusím jinak a nabídnu dva a zajímavě na ně váš názor.
Mluvčí 00: Ten první je mladá generace, kde je část mladé generace
Mluvčí 00:  v těchto věcech nejenom velmi aktivní, ale vystupují neskutečně kompetentně.
Mluvčí 00: Není to nějaký povyk na ulicích, ale je to znalost věcí a jsou to konkrétní, z mého pohledu, často velmi smyslůplné požadavky.
Mluvčí 00: A druhá věc je transformace řady firm, což začíná od těch největších, které opravdu tu agendu ochrany planety vzali velmi vážně.
Mluvčí 00:  a které vlastně postupně, k překvapení řady menších firm, tlačí ten požadavek na zodpovědnost dolů v těch dodavatelských řetězcích.
Mluvčí 00: Vidíte, že tady tohle by mohlo přinést tu změnu i v České republice?
Mluvčí 01: Ano, jestliže mluvíme o těch pozitivních stránkách, to jsou přesně ty dvě věci, které jste zmínil, které bych rozhodně také zdůraznil, protože jediná naděje je opravdu ta mladá generace.
Mluvčí 01:  ale tam mám jistou obavu, že prostě ta taková zahošklost, ta obava z toho špatného vývoje do budoucna může být velkou překážkou a že často vede, já jsem se setkal s řadou těch nejmladších kolegů 20+,
Mluvčí 01:  kteří opravdu jsou tím úplně paralyzováni, že říkají ten svět prostě a my nebudeme mít děti a my nechceme vůbec do toho jít.
Mluvčí 01: Jste nám zavařili, vy dospělí tak dokonale, že z toho se vůbec nevidíme.
Mluvčí 01: Takže to je jisté nebezpečí, ale jinak jistě.
Mluvčí 01: To je ta hlavní naděja.
Mluvčí 01: Co se týče těch podniků, tak tam naprosto souhlasím taky.
Mluvčí 01:  Já jsem nedávna poslouchal diskusy nějakých takových velkých manažérů v rádiu a musím říct, že na rozdíl od různých debat rucholných politiků, v tom jistá naděje je.
Mluvčí 01: A že taková ta schemata jako ESG a podobně, tak to prostě
Mluvčí 01:  jako berou ti lidé vážně, ale trošku bych řekl, že to je dáno tím, že u nás spousta těch rozhodujících podniků
Mluvčí 01:  je vázána na ty zahraniční vlastníky a zahraniční struktury a tam prostě tyhle věci jsou mnohem dál.
Mluvčí 01: Takže na štěstí to s tohle sem přichází, ale musím říct,
Mluvčí 01:  Je to sice paradoxní a trošku i absurdní, ale že člověk potom slyší vyjádření i, řekněme, Česu, tak je podstatně environmentálně chápavější pro tu situaci, než jsou ti politikové.
Mluvčí 00: Což je také dano zahraničními vlastníky samozřejmě, protože Čes je obchodovaný na burze,
Mluvčí 00:  a já to sleduji hodně z té své profesní stránky, ten přístup investorů, že velkou část z nich nezajímá jenom to, jaký je odhad zisku na příští kvartál, ale pro ty, kteří jim dávají peníze ke zprávě, jsou důležité jiné faktory, to prostě sehrává opravdu velkou roli.
Mluvčí 00: A nakonec jsme teda z toho něco málo toho optimismu dostali.
Mluvčí 00: Já bych tady jenom chtěl připomenout těm, kteří chtějí rezignovat,
Mluvčí 00:  že prostě nesmí rezignovat, protože to, jaký bude svět, záleží na každém z nás.
Mluvčí 00: Já už připomněl, myslím si, že jsem se dočetl, že jste jednou kandidoval do Senátu a prohrál jste o pár desítek hlasů.
Mluvčí 00: A vzpomínám si na jedné volbě, kdy dokonce o vstupu do zastupitelstva rozhodl pro politickou stranu jeden hlas.
Mluvčí 00: Takže ono záleží na každém tom hlasu.
Mluvčí 00: A kdybyste to neviděli přes tu politiku, já si vždycky vzpomínám na Jacka Nicholsona v přeletu k ukačím hnízdem,
Mluvčí 00:  kde řekl, že to aspoň zkusil.
Mluvčí 00: A já bych byl v tomhle možná o trošinku větší optimista než vy a věřím, že když na to nebudeme rezignovat, budeme se snažit a hlavně když se myšlenkovi víc otevřeme tomu, co se děje běžně ve světě, že uspějeme.
Mluvčí 00: Možná ne tak spektakulárně jako v těch 90. letech i díky vám, ale uspějeme.
Mluvčí 00:  tak bych nám chtěl popřát, že aby se to povedlo a vám pane profesore moc děkuji za to, že jste byl hostem mého dnešního podcastu a těším se při dalších pokračování.
Mluvčí 00: Naschrannou.
Mluvčí 01: Děkuji.
Mluvčí 01: Naschrannou.
                                                            
  

Všechna vyjádření RNDr. Luděk Niedermayer (*1966)

Zdroj: Youtube
Detail politika: www.hlidacstatu.cz/osoba/ludek-niedermayer

Originální příspěvek

---

Záznam v JSON

https://api.hlidacstatu.cz/api/v2/datasety/vyjadreni-politiku/zaznamy/33ef0a609be5230e329ac220d1dfd69f Popis API