RNDr. Luděk Niedermayer (*1966) Youtube ze dne 14. 02. 2024 00:00:00

Mluvčí 04:  Děkuji za pozornost. Děkujeme.
Mluvčí 04:  Děkujeme.
Mluvčí 02:  spotkala a vy jste mluvil, tak to bylo tak zajímavé, že jsem vlastně musela škrtnout veškerý program v Ruselu a jenom jsem seděla a poslouchala jsem, protože já to mám teda opravdu tak, že bych vás mohla poslouchat pořád.
Mluvčí 03: Takže doufám, že to máte stejně.
Mluvčí 03:  Ano, dneska si budeme muset předávat mikrofony, takže když tak někdo zastavte pana Niedermayera.
Mluvčí 03: Já vás tady taky vítám na debatě Klima jako úkol.
Mluvčí 03: Zároveň bych chtěla moc poděkovat všem, kteří pozvání přijali.
Mluvčí 03: Je to pan ekolog profesor Bedřich Moldan.
Mluvčí 03:  Pan europoslanec Luděch Niedermayer, který pozval své vlastní předpozvání.
Mluvčí 03: Potom je to výzkumnice v Ústavu výzkumu globální změny Akademie věd České republiky Zuzana Harmáčková.
Mluvčí 03: Expert na inovativní vzdělávání Bob Kartous.
Mluvčí 03:  A závěrem zpěvák Tomáš Klus.
Mluvčí 03: Tak, dobrý večer.
Mluvčí 03: Koukám, kde je mikrofon.
Mluvčí 03: Ano, super.
Mluvčí 03: Já mám jednu otázku na vás, na všechny.
Mluvčí 03: Budeme si ten mikrofon velmi úspěšně podávat.
Mluvčí 03: Když máme název Klima jako úkol, co vnímáte vy ve svém oboru jako
Mluvčí 03:  váš hlavní úkol, co se týká změny klimatu.
Mluvčí 03: A začneme třeba... Tak co, pane Niedermayer?
Mluvčí 08: Tématicky.
Mluvčí 08: Já bych to rozdělal na dvě části.
Mluvčí 08: Jedna věc, o kterou soupravdu snažím, je přistupovat k tomuto úkolu jako jednotlivec, jako člověk, který má rodinu, děti a dělá nějaké aktivity.
Mluvčí 08:  A samozřejmě bolí mě, že některé mé aktivity jako cesty do práce letadlem nejsou zrovna pro klima úplně to nejlepší.
Mluvčí 08: A ve věcech, které můžu, chci na vlastní kůži se snažit o to, abych životní prostředí a hlavně naši planetu co nejvíc šetřil.
Mluvčí 08: A možná, že se k tomu dostaneme, že je překvapivé, že to jde.
Mluvčí 08: Ale před pár lety jsem na sebe vzal pozici politika
Mluvčí 08:  a jako politik cítím jako poněkud větší odpovědnost, protože samozřejmě já vás všechny můžu žádat a myslím si, že Tomáš tomu bude mnohem efektivnější, abyste si kupovali míň věcí, abyste třeba občas někam nejeli, abyste třeba jinak jedli atd.
Mluvčí 08: A spoustu lidí to dělá a mám z toho jako velkou radost a pak jsou nějaké velké věci, které prostě my jako jednotlivci nezvládneme.
Mluvčí 08:  nezvládneme zavřít uhelnou elektrárnu, to fakt nezvládneme, nezvládneme postavit dostatek obnovitelných zdrojů, nezvládneme zavést technologie, digitální technologie, který zajistí, že budeme lépe hospodařit s energiemi, které máme.
Mluvčí 08: A to je úkol politiků, čili já tady cítím jako zodpovědnost jako politika,
Mluvčí 08:  A vlastně, když jsme dávali dohromady tady tenhle program, tak jsem si uvědomil, že kdybychom tady seděli před pěti lety, tak nejenom, že někteří z nás by byli méně šediví, ale vlastně asi bychom se bavili možná, Jitko, o vaší dceři, nebo bychom se možná bavili o dětech mých dětí, protože jsem si říkal, hele, je tady nějaký problém a ten jako jednou přijde a nedopustíme, aby ten problém byl tak velkej, že bude těm jedem kazit život, ale to byla chyba.
Mluvčí 08:  Ono už je to prostě tady.
Mluvčí 08: Tento týden čtu, jak ve Francii demontují ližarský areál, který vedl do výšky tuším 1850 metrů, protože už jako zjistili, že tam fakt jako sníh nebude.
Mluvčí 08: To, co zažíváme každý léto, teplej, zažíváme extrémní meteorologický jevy.
Mluvčí 08: A to je prostě realita, o které bychom si asi před 5-10 lety mysleli, že třeba bude za 20 let.
Mluvčí 08:  A bohužel, jak věci, kteří se zabývají klimatem, dokládají, tak a nestává se to často, ty jejich výpočty nebyly alarmistické, ale byly bohužel příliš optimistické.
Mluvčí 08: Takže znovu se vracím k tomu, pro mě je to téma jako opravdu prostě hrozně důležitý a je to věc, je to úkol, ve kterém bychom fakt jako lidstvo neměli se lhat.
Mluvčí 03:  Já poprosím, teď vezmeme to zleva, poprosím vás, pane Kartousi, jak je to v oboru vzdělávání, jak to vnímáte?
Mluvčí 01: Já předně chci poděkovat za pozvání, protože zcela upřímně, pan Liedermeyer je pro mě můj nejoblíbenější europoslovence a doufám, že ho bude pokračovat v té kariéři.
Mluvčí 01: Já mám velkou výhodu, že jsme před dvěma dny organizovali konferenci na téma budoucnost vzdělávání.
Mluvčí 01: Jedna součást byla klima jako, ne úkol, ale jako úkol pro vzdělávací systém.
Mluvčí 01:  A byl tam Petr Daniš, což je vlastně ředitel organizace Tereza, která se snaží o postaru ekologické vzdělávání ve školách.
Mluvčí 01: Už se o to snaží hodně dlouho.
Mluvčí 01: Říká, my jsme vlastně z tohoto úhlu pohledu negramotní.
Mluvčí 01:  se negramotní z toho titulu, že nevíme o té hrozbě dostatek jako společnost, ne jako odborníci, jako společnost.
Mluvčí 01: A tím pádem tomu nedáváme dostatečnou pozornost a pravděpodobně z toho důvodu se nebudeme dostatečně kvalifikovaně rozhodovat o tom, co v té věci dělá.
Mluvčí 01: Takže já to vnímám jako úkol pro vzdělávací systém, nejenom klima, ale všechny otázky budoucnosti, které jsou důležité nikoliv pro tolik pro lidi, který mi teď 60.
Mluvčí 01:  kteří celku z přirozených důvodů mají v rukou politickou moc, to znamená ovládají to, co se v té společnosti děje, protože politika je vlastně to nastavování toho kurzu, kam směřujeme.
Mluvčí 01: Ale aby se prodloužil horizont, úvah do těch, řekněme, dekád, ve kterých budou dospívat moje děti a jejich děti, protože to je ten úkol, který by výchova vzdělávání měly přinášet a v těch zemích
Mluvčí 01:  ve kterých dokážou tady tuhle perspektivu prodlužovat, pro mě jsou to třeba skandinávské země, tam se ukazuje, že klima se stává velmi důležitým tématem vzdělávání.
Mluvčí 01: Třeba ve Finsku nedávno před pár lety udělali takovou kurikulární proměnu, znamená proměnili obsah vzdělávání tak, aby se týkal těch aktuálních výzev.
Mluvčí 01: To znamená, že právě klima je nějakým fenoménem, ke kterému se v určitém okamžiku to vzdělávání vztáhne a vlastně řeší se co s tím, jednak se samozřejmě
Mluvčí 01:  Ty mladí lidé vzdělávají, ale jednak si uvědomují, že to je nějaký důležitý problém ve budoucnosti.
Mluvčí 01: A to považuju za naprosto...
Mluvčí 01:  jedinečné z hodiska toho, jakým způsobem prostě s tím vzdělávání vlastně takovou informaci předávat.
Mluvčí 01: Já jsem nedávno dopsal druhou knihu na tému vzdělávání a mám tam jednu kapitulu, která se jmenuje Svět Elona Muska vs. Greti Thunbergové.
Mluvčí 01: Jo, a snažím se vlastně ukázat ten rozdíl v tom mindsetu těch jako tady těch reprezentantů, který doznačně míry definuje, že je to prostě nějaký sport, který v té společnosti je.
Mluvčí 03:  No a ten by mě zrovna zajímal, zkuste nám ho tak trochu popsat.
Mluvčí 03: Já tu knihu ještě nečetla.
Mluvčí 03: No mě by zajímalo právě, jak to teda má ten Elon Musk vs Greta.
Mluvčí 01: Jak byste to aspoň... Když se podíváte na vlastně tu trajektorii, vlastně úvah megalomana pro mě, který nepochybně má řadu dobrých nápadů, řadu ne, tak je to, že snaha za každou cenu vyniknout.
Mluvčí 01: Za každou cenu vlastně nějakým způsobem excelovat.
Mluvčí 01: Je to nějaká taková
Mluvčí 01:  nějaká vnitřní ambice, která jde mimo ty kategorie.
Mluvčí 01: No a pak je tady nějaká skandinávská teenagerka, která v zásadě nemá potřebu, alespoň tak to zpočátku určitě bylo, nemá potřebu sobě vztahovat nějakou ambici k tomu, aby u nás se dostala nějaký pědestál pomyslný, což ten Elon Musk teď na první chvíli má, že on potřebuje vystřelit tu raketu do toho vesmíru.
Mluvčí 01:  Nebudu zabíhat o psychoanalýze, ale je to s tím souvisí.
Mluvčí 01: A když to ona si říká dobře, tak my tady žijeme, žít tady budeme, je to naše perspektiva, naša budoucnost, tak v jakém světě se ocitneme.
Mluvčí 01: A klade tady tuhle základní otázku velmi správným způsobem.
Mluvčí 01: To je ten rozdíl základní.
Mluvčí 03: Děkuji.
Mluvčí 03: Jak to vnímáte vy, Zuzanu?
Mluvčí 03: Děkuji moc.
Mluvčí 14:  Já budu asi mluvit z pozici člověka, který se vinuje věděvou udřitelnosti, což je věda, která tak napomezí přírodní věd a společenský věd.
Mluvčí 14: A mně připadal teďka hrozně zajímavý ten příklad, který jste uváděl.
Mluvčí 14: Protože já si myslím, že náš úkol, pokud budu mluvit za společenské vědce nebo vědce o udřitelnosti, je vlastně ilustrovat nebo přinášet evidenci o tom,
Mluvčí 14:  že to, co se okolo nás děje a to, co se okolo nás děje vzhledem ke změně klimatu, je vlastně primárně jako společenská otázka, že ta společnost je alfo a omega toho, jak na straně příčin, tak vlastně na straně následků.
Mluvčí 14: A myslím si, že naším úkolem je snažit se jakoby co nejlíp ukázat a co nejlíp vysvětlit, že pokud chceme tuhletu otázku nějak řešit, což chceme.
Mluvčí 14:  tak že právě teď je už čas začít se ohlížet z té přírodověnné strany, na kterou jsme se ohlíželi doteď a kde jsme hledali informace doteď na tu společenskou stranu a hledat informace o tom, jaké procesy společenské, ekonomické a politické jsou ty, které nám právě můžou pomoct tuto otázku řešit.
Mluvčí 14: A mně to teď připadá hrozně příporný třeba v té souvislosti, kterou jste zmiňoval.
Mluvčí 14:  Třeba právě otázka lidí jako Elon Musk je skvělá otázka, protože my máme nějaký velký problém, což je změna klimatu.
Mluvčí 14: A pak máme takové výrazné postavy, jsou třeba miliardáři, kteří pro nás nějak symbolizují nějaké aktivity, které nám mohou připadat jako nápomocné nebo méně nápomocné.
Mluvčí 14:  v tohle tom případě možná teda méně nápomocné, protože to jsou nějaké aktivity, které mají velkou emisní stopu.
Mluvčí 14: A myslím si, že my právě můžeme přinést do toho obrázku tu otázku té společnosti a vlastně, jak my jako společnost tak tomuhle tomu stavíme.
Mluvčí 14: Chceme nějakým způsobem mít nějaké kolektivnější slovo v tom, jak se tyhle otázky řeší, nebo chceme ustoupit do pozadí a nechat tyhle otázky řešit právě jenom nějaké takové prominentní jednotlivé figury.
Mluvčí 14: Takže v mých očích ten úkol za mě a za nás jako společ
Mluvčí 14:  je snažit se dát společnosti dostupné informace a dostupné znalosti o tom, jak vlastně mohou fungovat společenské procesy tak, aby se nám podařilo nějak tu otázku o klimatu řešit.
Mluvčí 03:  A mě se ještě hrozně líbilo, že vy jste říkala, že vnímáte, že lidé si musí uvědomit, že nejsou lidé a pak je příroda, ale že to musí všechno fungovat dohromady, že není to tak, že teď se budeme starat o, nevím, o les, ale že to opravdu souvisí s tím, že pokud bude zdravý les, tak my budeme lépe dýchat.
Mluvčí 14:  To je skvělá poznánka, já se s tím úplně stotožňuji a myslím si, že právě tohle to přesně takhle jakoby je.
Mluvčí 14: Máme spoustu důkazů o tom, že svět funguje jakoby jeden systém.
Mluvčí 14: A vlastně je to i důkaz o tom, že když se snažíme řešit nějaké problémy, tak vlastně není úplně nejlepší přístup říct takové to, teď vyřešíme tu jednu věc, pak vyřešíme, až budeme mít čas tu druhou věc a potom nakonec tu třetí věc.
Mluvčí 14: Protože většinou ty věci chodí vlastně v nějakém komplexu.
Mluvčí 14: Takže přesně jak �
Mluvčí 14:  přírodních událostek a společenských událostek uvažovat nějak v souvislostech.
Mluvčí 03: Děkuji moc.
Mluvčí 03: Tomáši.
Mluvčí 06:  Jak já to můžu udělat ze svých pozice v práci, jo?
Mluvčí 03: V práci, no, ale vaše... Vaše práci je jako obsáhla, že jo?
Mluvčí 03: No, to... Tak začneme.
Mluvčí 06: Co ty písničky?
Mluvčí 06: Já si myslím, že vlastně v tuhle tu chvíli by se z nás měli stát největší kamarádi, protože já mám nějaké světlopozornosti a potřebujeme ho dát vám.
Mluvčí 06: To je, myslím, můj primární úkol.
Mluvčí 06: A jestli to budu dělat prostřednictvím písní nebo diskuzí,
Mluvčí 06:  je asi v zásadě jedno, ale potřebuju, nebo potřebujeme a já ze svý pozice potřebuju, jako ze pozice otce a dejme tomu nějakýho zodpovědnýho člověka, potřebuju, aby lidi jako jste vy byli slyšet, protože
Mluvčí 06:  společnost, ve které žijeme a doba, ve které žijeme, tak doba je poměrně nejasná a potřebuje jasné stanoviska, potřebuje kolikrát tabulku, potřebuje nějaké jasné, jednoduché vysvětlení a myslím si, že právě lidé, jako jste, vy to umějí, protože mě se strašně líbilo, jak jste to řekla, vlastně jste řekla krásné věci a mě bude ctít, když budu moc cvítit na vaše práce, protože to si myslím, že je v tuhle tu chvíli
Mluvčí 06:  u umělců, na který jde vidět, jako velmi žádoucí.
Mluvčí 06: Já to vnímám už další dobu, jako palčivost nějakých klimatických proměn.
Mluvčí 06: My když jsme před, kolik to je, deset let, před deseti lety jsme měli turné Recyclus, tak se nám vlastně všichni smáli, co se tady blbnejst, takovouhle věcí to nikdo nezajímá.
Mluvčí 06: A vlastně v tu dobu,
Mluvčí 06:  jsem se snažil proměnit taky vlastně produkty, které lidem dávám, ať už jsou to písně a snažil jsem se jako promluvat, bo snažím se promluvat těmi písněmi a stejně tak ty fyzické produkty jako jsou třeba ten merchandise, což jsou věci, prostě trička, mikiny, který jsme vlastně možná jako mezi prvníma, nevím jestli možná úplně první, začali dělat opravdu jako v ekologických
Mluvčí 06:  s ekologickýma firmama, dokonce teď na posledě to bylo, jak jsme se pokusili o takovou legraci s nanomateriálama, což jsou věci, které člověk nemusí moc prát a tak, ale tam je zase problém v tom, že lidi jsou zvyklí nakupovat levně a tyhle věci jsou prostě drahý.
Mluvčí 06: Žít zdravě a žít zodpovědně,
Mluvčí 06:  je vlastně docela drahý.
Mluvčí 06: A to je jedna z věcí, která zase, myslím si, je zase na vás, o tom se my staneme kamarádi, aby se prostě tyhle věci dali dohromady, nebo do pohybu, aby tak jako teď jsme se bavili o nějaký elektromobilitě a o tom, že jsou státy, kde je tenhle ten směr podporovaný i finančně a je to prostě supportováno jako vehementně, tak by to mělo začít i u nás co nejdřív.
Mluvčí 06: Aby být ekologický a šetrný neznamenalo prostě nutně
Mluvčí 06:  být bohatý prostě, že to je luxus.
Mluvčí 06: Naopak si myslím, že by to měl bejt trend.
Mluvčí 06: Já se teď zapletpám už s týkámi z mladýma lidma a jsem docela jako překvapenej a potěšenej, že opravdu být eco a být zodpovědný je jako cool a vlastně to jako funguje mezi těma mladýma a myslím si, že ta generace, na kterou je potřeba tohleto zacílit, je právě generace
Mluvčí 06:  jako mě a mých rodičů, že to jsou ty lidi, který potřebujeme v tuhle tu chvíli přesvědčit, protože já nejsem moc zastán se takový ty teze, že ty děti zachrání tu naši planetu, protože u toho kormidla jsou ty rodiče a zároveň cítí tu největší zadpovědnost, protože ji vidí před svýma očima, takže já jakožto rodič se budu snažit dělat co nejvíc a proto taky tady dneska jsem a děkuju za to, že tady můžu být.
Mluvčí 06:  Dělám co nejvíc pro to, aby na ty lidi, který mají co říct, protože já jsem jenom mluvící pochodeň jako nějaká, za kterou jde světlo, ale vlastně jsem prázdnej.
Mluvčí 06: A jen myctí, že budu prostě svítět a budu svítět na lidi, který mají co říct a můžou ty věci opravdu dát do pohybu.
Mluvčí 03:  A jak těžký respektive, no těžký, chtěla jsem říct lehký, ale těžký je to, je pro tebe sdíleta témata, která sice jsou jasná, ale oni jsou velmi komplexní.
Mluvčí 03: Mně přijde, že jakmile je téma sdílení jednoduše, nebo jakmile to má jasnou linku, uděláme to, stane se to, tak to většinou není úplně ideální řešení.
Mluvčí 06:  Problém je v té pozornosti, se kterou dnes zacházíme jako společnost asi moc šetrně.
Mluvčí 06: Můj manažer mi může potvrdit, že já si umím v rámci společnosti a komunikace s lidma vybírat opravdu ty nejlepší témata proto, aby mě lidi měli rádi.
Mluvčí 06: Protože většinou se snažím právě upozorněvat na ty největší bolesti a je mi asi jedno, jaký dopad to má na nějakou moji kariéru, protože tohle to jsou věci, které jsou jako nad to.
Mluvčí 06:  Je to dost často dost...
Mluvčí 06:  jako těžkej boj v rámci toho, když, když, já nevím, když si koupíte novou bundu, tak to na té sítě má tisíckrát větší odezvu, než to, když napíšete, že jste včera byla na třiděčstvé odpadu a že by bylo fajn ty plastový věci vyplachovat, protože jsou tam lidi, který to berou do ruky a to jsou takové pitominy, ale ty lidi to nezajímá, lidi nezajímají věci, které jsou nepříjemné, protože těch nepříjemných věcí máme strašně moc.
Mluvčí 06:  a neskoli pak jako komunikovat klimatický jako změny a to, že bychom se měli nějakým způsobem, pane bože, omezovat, prostě my teďkom v tuhle tu chvíli, když se nám konečně, že je trochu dobře,
Mluvčí 06:  No, tak jako furt ještě žijeme v trošku krátkozraký společnosti, ale věřím, že v momentě, kdy budou vznikat takovýhle buňky a kdy budou prostě lidi ochotný i za celu nějakého diskomfortu jít tím vlastním příkladem, protože to jsem se já za 15 let, kdy jsem, dejme tomu, na nějaký scéně a jsem viditelný, jako asi vyzkoušel nejdůkladněji, že říkat lidem, co mají dělat.
Mluvčí 06:  To nefunguje, protože lidi nechtěj z principu, ještě navíc u nás v naší společnosti po 40 letý zkušenosti s totalitou, nechtějí dělat, co jim říkáte.
Mluvčí 06: Ale jsou poměrně otevřený tomu vnímat to, co děláte vy a sdílet to tou zábavnou formou a tím, jak jsem říkal, udělat z toho nějaký trend, tak to si myslím, že je dost sexy a že to je jako v naší moci a v našich rukách.
Mluvčí 03:  Moc děkuji.
Mluvčí 03: Já teda, co se díká těch trendů a toho, že je to cool, tak jsem si právě četla rozhovor s tebou, kde jsi tuhle větu zmínil.
Mluvčí 03: A vlastně jsem se lekla, protože to je vlastně věta, kterou používám úplně přesně taky i se stejnými slovíčky.
Mluvčí 03: A říkala jsem si, jestli si třeba lidi myslí, že tě jako kopírují, ale já jsem to neslyšela ještě.
Mluvčí 06: Ne, to je v pohodě.
Mluvčí 03: Jo, tak my jsme takový dva, který... Rozhodně jsi moje hezčí kopie.
Mluvčí 03:  Tak a teď ještě pane Moldane, jak to výnímáte vy, co je vaším hlavním úkolem?
Mluvčí 10:  Tak především se musím přiznat, že mě název tady ty naší besídky, že klima jako úkol, beru jako velice šťastný, protože prostě je to úkol a musíme se nicméně ptát, pro koho je to úkol a na koho ten úkol, když má nějaký, kdyby měl něco splňovat, na koho je to za cíl.
Mluvčí 10:  začal tím, koho se to vlastně týká, na koho by to mělo mířit a to můj kolega tady vedle mě řekl velice přesně a na rozdíl od kolegy Kartouze naprosto souhlasím s tím, že tou nejdůležitější skupinou, na kterou bychom měli mířit, jestli chceme něco sdělovat,
Mluvčí 10:  jsou právě ti lidé, kteří jsou, jak on pravil, okolo šedesáti a kteří prostě rozhodují.
Mluvčí 10:  A to si myslím, že je absolutně klíčová věc.
Mluvčí 10: Já se ještě k tomu vrátím, ale ještě předtím chci říct, že když právě vidím takové různé jiné velké společenské skupiny, které nejsou samozřejmě úplně přesně
Mluvčí 10:  skvěle definovaný, ale řekněme podnikatelé, majitelé nebo hlavní představitelé firm, tak tam vidím, že to pochopení té klimatické problematiky je docela daleko.
Mluvčí 10: Že ti lidé, zejména ty větší firmy, protože jsou v kontaktu se zahraničím, musí být v kontaktu s zahraničím, takže v podstatě docela chápou, o co jde.
Mluvčí 10:  Když vezmeme mládež jako...
Mluvčí 10:  nedobře definovanou skupinu, tak tam vidím, že opravdu ti lidé, ačkoliv tedy jsem pedagog a musím přiznat, že se o tom teda moc ve škole neoučili, tak přesto teda poměrně dobře chápou, že klima je opravdu veliký problém, který je třeba komplexně řešit, to nebudeme opakovat, to všichni
Mluvčí 10:  jak si víme a docela dobře to chápu a jsou schopni ti mladí lidé pochopit, že to taky je na nich a že něco musí dělat a tak a můžeme se bavit co a jak.
Mluvčí 10: Ale ti lidé zejména teda musím přiznat, u nás politikové to je teda opravdu docela katastrofa.
Mluvčí 10:  protože já jsem přesvědčen o tom, že jestliže ti vedoucí představitelé v tom smyslu, že jsou to lidi, který jsou vidět, kteří publikují, kteří něco říkají, něco píší, jsou v televizi a jestliže tyhle lidi prostě se k věcem staví při nejlepším chladně
Mluvčí 10:  při nejhorším úplně nepřátelsky, tak je jasné, že to na ty lidi naprosto jednoznačně působí strašně negativní a že úplně to natšení mladých
Mluvčí 10:  to dost těžko může vyrovnat, protože právě tito představitelé, kteří jsou vidět denně v nejrůznějších médiích a přímých příležitostech,
Mluvčí 10:  tak samozřejmě tu problematiku strašním způsobem a naprosto zásadním hlivňují.
Mluvčí 10: Já jsem vždycky říkal, že řešení environmentálních problémů a samozřejmě klima je environmentální problém dneska určitě číslo jedna, takže musí začít v podstatě ze zhora, když se to tak nějak
Mluvčí 10:  trošku příměrem, že musí být ta retorika těch lidí, kteří rozhodují ve společnosti.
Mluvčí 10: Samozřejmě, že ta retorika nestačí, o tom nemusíme diskutovat, ale bez ní to jednoduše nejde.
Mluvčí 10:  Takže já musím říct, že jsem smutný, když třeba zrovna s chodou okolnostní dneska ráno, když čtu noviny, tak když tam čtu rozsáhlý článek o tom, jak prostě teda s tím klimatem, že to prostě musí zítězit zdravý rozum a že Václav Klaus už to vždycky říkal.
Mluvčí 10:  a že bychom se měli podívat, co on říkal a jako dát mu zapravdu.
Mluvčí 10: Já myslím, že to je tak totálně špatně, že prostě to neumím snad líp říct, protože prostě, když se potom odvoláváme na tzv.
Mluvčí 10: zdravý rozum, no tak to prostě nemůže fungovat, to klima je něco, co opravdu přesahuje naše normální
Mluvčí 10:  normální zkušenost.
Mluvčí 10: Prostě lidi mají tendenci se dívat na svět okolo sebe a ne její vývoj, že tak to bylo vždycky a bude to zase.
Mluvčí 10: Jenomže s tím klimatem to tak prostě není.
Mluvčí 10:  To je celá nová situace, kterou jsme nikdy nezažili, nikdo z nás nezažil, společnost nezažila a my musíme prostě vzít na vědomí, že se musí na to nějakým způsobem reagovat a pokud možno tak, že to je reakce promyšlená a
Mluvčí 10:  dopředu mířící a ne jenom reakce na to, co teda se okolo nás děje a nějakým způsobem se budeme snažit se s tím vyrovnat.
Mluvčí 10: Takže to si myslím, že je naprosto klíčová věc a musím říct, že osobně jsem velice smutný, že já už většinou mě asi nebo množí mě znáte a víte, že jsem v politice dlouho
Mluvčí 10:  A já jsem se vždycky snažil takzvaně ozeleňovat ten mainstream té politiky.
Mluvčí 10: A já se přiznám, že se mi to nikdy nepobedlo.
Mluvčí 10: Z toho jsem smutný, ale nicméně doufám, že přeci jenom se situace mění, zejména v posledním době velmi rychle.
Mluvčí 10: A že se to dokonce snad i trochu povede.
Mluvčí 03:  Takže vnímáte, že teď je přístup ke změně klimatu lepší než byl před lety?
Mluvčí 03: Mě totiž taky zajímalo.
Mluvčí 03: Jak vnímáte, že lidé obecně přistupují?
Mluvčí 10: Myslím, že určitě pořád se dělají nové a nové průzkumy.
Mluvčí 10:  co se lidi o tom myslí a je třeba říct, že když člověk se dívá na ty průzkumy v prvběhu, řekněme, posledních, já nevím, 15, možná 20 let, tak ten vývoj rozhodně je mimořádně pozitivní, takže z toho určitá naděje přeci jenom vyplývá.
Mluvčí 10: Otázka je, jestli je to dost a jestli je to dost rychle.
Mluvčí 10:  tak to jako je opravdu s velkým otazníkem, ale rozhodně ten vývoj je pozitivní, zrovna myslím včera, nebo kdy zveřejnili nový průzkum známé agentury Median a ten je docela zajímavý, protože
Mluvčí 10:  Nejen, že tedy lidé běžně chápou, když mluvíme o změně klimatu, o co vlastně jde, co to je, ale dokonce i chápou, že by měli sami k tomu nějak přispět.
Mluvčí 10: Horší už je, když potom se jich ptáte, co jako považují za důležité.
Mluvčí 10:  pro sebe tedy.
Mluvčí 10: No tak samozřejmě na prvním místě teď prostě česká klasika, budeme třídit odpad.
Mluvčí 10: To je prostě něco, co bez čeho se absolutně nikdo nemůže obejít, když se ho zeptáte, co děláte pro životní prosedí, no třídím odpad, takže to je
Mluvčí 10:  Když tohle odečtem, tak už dál je to poměrně zajímavé a například poměrně vysoko v té hierarchii, že jsou ochotni přizpůsobit svůj jídelníček, protože je známo, že velká ohlíková stopa je spojena s tím, že jíme moc masa.
Mluvčí 10:  A to ti lidé docela tak nějak chápou, neže by se toho úplně vzdali, ale to taky není snad cílem, ale chtějí to uměřit.
Mluvčí 10: Co je zajímavé je, a to mě trošku zarazilo a
Mluvčí 10:  souvisí to s tím, co říkal kolega Klus, to znamená, že jakmile se trošku jako chceme dotknout nějakých jako hlubších omezení, tak tam pozor.
Mluvčí 10: Takže například
Mluvčí 10:  Se jich ptali, jestli uvažujou o tom, že by třeba méně sdělají autem a víc MHD, tak to jako těch lidí, kteří na toto jsou schopni přistoupit, tak není tak dost.
Mluvčí 10:  Takže to jsou takové oblasti, které si mě pořád ještě mrzejí, že to jako nedošlo, upřímně řečeno, dost daleko, ale nicméně ten vývoj tady je a já doufám pevně, že bude pokračovat a že bude pokračovat dost rychle.
Mluvčí 03: To jste mě teda potěšil.
Mluvčí 03: Já se přiznám, že když jsem přemýšlela na tohle otázku, tak jsem se bála,
Mluvčí 03:  Odpověď bude negativní, že právě v poslední době jsme na tom hůř a asi je to tím, že přeci jenom sociální sítě a tak obecně jsou tam lidi, kteří křičí hodně na hlas, což dřív nekřičili možná, tak doufám, že se nenecháme překřičet.
Mluvčí 03: Mě by ještě zajímalo a zase možná zkusíme od vás, Bobe, jestli si pošlete mikrofon, jaká témata
Mluvčí 03:  Na jaká témata, podle vás, lidé nejvíc reagují?
Mluvčí 03: Jaká fungují, jaká nefungují?
Mluvčí 03: A jestli je to právě rozděleno věkem, což jsme si řekli, že je, tak jaká fungujou na jakou populaci?
Mluvčí 01: Děkuji, já zapojím tu svoji druhou kvalifikaci a to je takové každodenní sledování dezinformační scény, protože tohle je téma, které výsoce rozděluje společnost a já se k tomu vrátím ještě jednou upřesním.
Mluvčí 01: Já jsem nechtěl mluvit o tom, že nemáme přesvědčovat politiky,
Mluvčí 01:  Samozřejmě.
Mluvčí 01: Já jsem jenom řekl, že jejich motivace v 60 letech je pochopitelně nižší, než motivace těch 18 letech lidí, který před sebou mají, že jo.
Mluvčí 01: Prostě v průměru dožití ještě dalších více než 60 let, jo, tak to bylo i s Brexitem.
Mluvčí 01: Prostě starší lidé v jižní Anglii prostě chtěli dožít ve svém imperiálním snu, že jo.
Mluvčí 01: Prostě nepotřebuji vrátit, jo.
Mluvčí 01: Což je iluzie, ale prostě
Mluvčí 01:  Bohužel žijeme ve světě, kde se z iluze stává často, že prostě nějaký komplex, ze kterého ten člověk nechce vystoupit.
Mluvčí 01: A to se dostávám k té vaší otázce teďka.
Mluvčí 01: No, třeba Green Deal, takzvaný, jo, to je prostě červený hadr pro určitou část české společnosti, která se vymezuje, když to mělo zgeneralizovat antisystémově.
Mluvčí 01:  Green Deal v dezinformačních obsazích je popisován jako útok na naši suverenitu, což je celkově obvyklé.
Mluvčí 01: Je to diktát Evropské unie, je to snaha zničit naši existující, perfektně existující energetickou síť.
Mluvčí 01: Samozřejmě tady mluvím o těch bludech, které se tam neustále objevují.
Mluvčí 01:  Nedávno jsem poskytoval nějaký vkrátký interviu pro pořád 168 hodin stýkající se toho referenda o větrné energii v Josefově, kde prostě se rozšířil blud o tom, že podle čínské studie mají větrníky negativní dopad na lidské zdraví.
Mluvčí 01: V podstatě to bylo podobně pojato jako vysílače 5G sítí, což je pochopitelně z technologického hodiska úplně něco jiného.
Mluvčí 01:  Ale každopádně to vlastně útočilo na poměrně stejné intimní pocity toho, že když se mi něco může být nebezpečné mému zdraví, zdraví mých blízkých, tak se velmi vedlivě rozhodovat o tom, jestli to chci.
Mluvčí 01:  Ty větrníky tam nebudou, jo, nakonec.
Mluvčí 01: Protože vlastně i tohle mohlo nějakým způsobem ovlivnit rozhodování těch lidí.
Mluvčí 01: No takže je to téma, které vlastně ještěpne, se ukázalo, a pro určitou část české společnosti a praviděpodobně to zase budou starší lidé, to jenom tak jako pro vás informace, dezinformace nemíří na mladé lidi, protože oni nevolí.
Mluvčí 01:  Jo, dezinformace měří v zásadě, nebo jsou designovány pro ty části společnosti, které mají ten, to volební právo a protože starší lidé chodí volit nohama častěji, volí nohama, že prostě jsou disciplinovaní tady v tomhle, tak proto se vlastně část dezinformací poměrně intenzivně věnuje starším lidem.
Mluvčí 01:  tak je to štěpné téma, je součástí vlastně nějakého boje proti systému, kdy pro určitou část lidí, kterým se vlastně nelíbí ten svět takový, jaký je, tak pro ně to téma může být nějakým dalším důkazem toho, že se nás někdo snaží ohrozit.
Mluvčí 01: Protože nás vlastně nutí k něčemu, co nechceme.
Mluvčí 01: Ony podvědomně často netuší, že
Mluvčí 01:  kvůli svým vlastním potížím, nebo nějaké odcizenosti toho světa, ve kterém se odsitli hledají, že ho podvědomí tahle téma, takže se nákonec uzavírají v těch sociálních sítích v celkově pochopitelně, protože mě algoritmicky uzavírají do těch komorozvěn, že jo, a jim se to neustále, neustále, neustále dokola opakuje.
Mluvčí 01: No a je to pravděpodobně téma, který bude štěpnej do budoucnosti.
Mluvčí 01: My se to o tom s panem nejdromárem bavili před chvilkou, že byť, jak říká pan profesor, ta situace se
Mluvčí 01:  generálně, jako obecně zlepšuje, co se týká povědomí o tom tématu, tak jako ten rozpor té společnosti, ten i na tomhle tématu, jako pravděpodobně narůstá.
Mluvčí 01: A možná ještě jedna důležitá věc.
Mluvčí 01: Gardner dneska vydal článek o tom, že asi třetina Evropanů volí populisty.
Mluvčí 01: Posledních dvou, třech letech.
Mluvčí 01: Je to nárůst, který je dost vysoký za posledních 15 let.
Mluvčí 01: Ale pozor.
Mluvčí 01: Není populista jako populista.
Mluvčí 01:  Ve Finsku dopadly, zase umluvám, že se vytahuju v Finsku, ale tam byly nedávno parlamentní volby, tam na druhém místě skončili tzv.
Mluvčí 01: opravdový finovec, což je, vdle finských parametrů, populistická strana.
Mluvčí 01: Ale když se podíváte na jejich program týkající se klimatu, tak oni jsou jednozači pro okamžité řešení problémů s klimatem.
Mluvčí 01:  Stejně jako jsou pro pomoc Ukrajině, anebo jsou pro integraci v Evropské unii.
Mluvčí 01: Takže pozor, až budou čeští populisté, jako stejně jako tí finští, tak jsme vždy vyhráli.
Mluvčí 03: Ještě by mě zajímalo, co třeba funguje, ale teď jsme si řekli trochu, co nefunguje.
Mluvčí 03: Je něco, co by vyloženě, že by si ten člověk řekl, to je ono.
Mluvčí 01: Pamatujete si, když byl jedno takový suští léto, kdy začaly vysvěhat studny?
Mluvčí 01:  No to funguje skvěle.
Mluvčí 01: Takže katastrofy na ně prostě.
Mluvčí 01: No samozřejmě, jako ten osobní dotyk s tou realitou, protože česká geografická skutečnost nás ochraňuje před tím plně extrémním horkem, nebo před nějakými klimatickými výjevy až na výjimky, teda samozřejmě to tornádo na Jižní Moravě proběhlo, ale nejsme v té oblasti, kterou by zasahovaly hurikány, nebo prostě nějaké extrémní sucho.
Mluvčí 01: Ale tohle je vlastně okamžik, kdy ty lidi se říkají,
Mluvčí 01:  Jo, už je to tady.
Mluvčí 01: Tak tohle, no a pak...
Mluvčí 01:  Tohle je asi nejsilnější, no.
Mluvčí 01: A myslím si, že, abych se vrátil k té první odpovědi, myslím si, že se to dá významně ohlednit výchovou.
Mluvčí 01: A pokud se lhává v tomhle rodina, tak tady nemáme nic lepšího, než jsou školy.
Mluvčí 01: A tam jako se dá to vlastně zemínko zasadit tak, že ten člověk si pak nese to vědomí, že to je důležité.
Mluvčí 01: Určitě se budeme lišit i do budoucna v názoru na to, jak
Mluvčí 01:  kolik v mixu energetickém má být, já nevím, sluníčka, větru a něčeho jiného, ale určitě dobré, aby se o tom přemýšlelo, aby se ta diskuse vedla vlastně co nejkultivovnějším způsobem.
Mluvčí 03: Děkuji moc.
Mluvčí 03: Jak to vnímáte vy, paní Harmáčková?
Mluvčí 14:  Děkuji moc.
Mluvčí 14: Já rozhodně souzním s tím, co tady zazníváju.
Mluvčí 14: A já teďka jenom přemýšlím o tom, že možná, co mi teďka připadlo, že bych nejvíc chtěla okomentovat.
Mluvčí 14: Je to otázka toho, jak tady zaznělo, že my jako lidé máme tendenci chránit si nějaký svůj životní standard nebo nějaké pohodlí a že vlastně jakmile se ukáže, že třeba nějaký boj se změnou klimatu by obnášel nějaké omezení toho pohodlí, takže vlastně najednou v průzkumech zaznívá, že se nám do toho nechce.
Mluvčí 14:  A já chci jenom říct, že právě tohle je třeba zajímavý z pohledu jako společenský věc, který říkají, že tohle přesně takhle samozřejmě je.
Mluvčí 14: A že to jinak jako nebude, že všichni samozřejmě chceme nějaký svoje pohodlí chráně.
Mluvčí 14: Ale právě kvůli tomu, že tak je, tak my vlastně potřebujeme, ne jako by, no samozřejmě ano, potřebujeme jít tou cestou jako snažit se žít nějakým jako racionálním způsobem, ale zároveň my vlastně potřebujeme jako společnost udělat ty udřitelné, jako pro klimatické volby prostě
Mluvčí 14:  A vlastně tam potom nastupuje role politiky a role toho, kdo má potom možnost na tom vyšším měřítku budovat infrastrukturu, nastavovat nějaké pobýtky tak, aby to chování té společnosti mělo možnost se udržitelněji chovat.
Mluvčí 14:  A já teda se omlám a si dovolím tady anegdotickou evidenci.
Mluvčí 14: Já jsem byla teď na kolech v Břeclavi a úplně šíleně se mi líbilo, že když přijete ve Břeclavi na nádraží, tak tam je absolutně skvělá cyklověž, což je prostě mechanismus na ukládání kol, kde vám v bezpečí a v suchu to kolo i s tou bagáží, tak věž vyjede nahoru, schovává vám ho tam.
Mluvčí 14: Ta věž je podporovaná městem, takže je strašně levná, to kolo tam uložíte na den asi za 20 Kč.
Mluvčí 14:  A to je prostě fantastická infrastruktura, kterou který víte, že kdyby jste ji měli někde jako poblíž, tak pro vás cestování na kole najednou bude daleko přijatelnější možnost.
Mluvčí 14: Protože prostě se nebudete bářit o to kole.
Mluvčí 14: Přijdete, že ho někde nenajdete, že vám ho někdo sebere a tak dál.
Mluvčí 14: A tohle to je jako jednoduchý příklad, ale právě spousta výzkumu ukazuje, že tohle to platí se vším.
Mluvčí 14: S dopravou, s dostupností různých jako voleb toho, co jíme, co si kupujeme, s dostupností mody, jo, a tak dále, a tak dále.
Mluvčí 14:  Takže právě jako já chci říct, že já souzním s tím, že prostě vlastní pohodlí je silný faktor.
Mluvčí 14: A právě společenský lidé nám ukazují, že spíš než se snažíte jako prorazit hlavu z díl a snažíte se jako převychovat nás tady všechny k tomu, abychom se byli ochotní chovat jinak, tak je prostě potřeba jako nastavovat ty možnosti, který máme tak, aby nás to vlastně tak jako nenásilně k těm volbám tlačilo.
Mluvčí 14: A to je právě drazného pohodu role pro nás jako pro společnost a role pro politickou reprezentaci.
Mluvčí 03:  A na to já navážu, protože teď jako vytáhnu Finsko, já jsem žila ve Finsku.
Mluvčí 03: Můj partner je Fin, takže mně se hrozně líbí vaše příběhy.
Mluvčí 03: Dokonce teďko nedávno studoval, takže měl doma knihy a bylo to hrozně osvěžující vidět, jak se studuje ve Finsku, jak říkám, jak můžeš ten děl pysat, tyhle věci, když tam ta data a tak.
Mluvčí 03: A on jaká data?
Mluvčí 03: My se vlastně učíte hodně v souvislostech a tak.
Mluvčí 03:  Ale chtěla jsem říct s těmi volbami, tak jak jsme se bavili o tom jídle, tak já jsem se rozhodla asi před dokama půl, že budu jíst víc rostyně.
Mluvčí 03: A ve Finsku to bylo opravdu snadnější, protože úplně každá restaurace má minimálně jedno jídlo, který v tom jídelníčku je.
Mluvčí 03:  Myslím si, že to dokazuje, že jakmile tu možnost máme, tak jí prostě mnohem z nás uděláme, protože asi tušíme, že rostliná strava by byla pro nás zdravější, aspoň občas, ale pokud nemáme z čeho vybírat, tak asi si dáme smažák, že?
Mluvčí 03: Nebo?
Mluvčí 14: Já s tím hrozně rezonuju, protože já jsem teda žila pár let ve Stockholmu a jako právě teda musím říct, že a tam jsou i na to hrozně zajímavý studie, které ukazujou, že lidé, kteří se stěhují do Stockholmu za prací, já jsem byla jeden z nich,
Mluvčí 14:  Vlastně díky tomu, že v tom Stockholmu je hrozně velká nabízka vegetaránských dobrých míst, kde se můžete najíst, nemyslím tím dobrých jako drahých, ale dobrých jako dostupných a jako chutných, tak vlastně jsou výzkumy na to, které ukazujou, že v tom Stockholmu se z lidí stávají jako daleko víc, neřeknu jako striktní vegetariálni, ale prostě lidé, kteří jedí daleko méně masa, než jinde právě kvůli tomu, že tam je přesně tahle možnost.
Mluvčí 14: Takže znovu je to spíš na úrovni historky, ale potrhuje to ty studie, které máme k dispozici a které tohle ukazují.
Mluvčí 03: D
Mluvčí 03:  Teď je vaše chvíle.
Mluvčí 03: A teď nevím, můžete navázat jak na jídlo, tak na to, co na lidi funguje?
Mluvčí 08: Já se snažím být míň masožravec, ale úplně mi to nejde.
Mluvčí 08: Ale tady padlo hodně věcí, na které bych rád reagoval.
Mluvčí 08: Především to, co říkal Bob, to je smutný, že pokud to, co funguje, je pouze to, že prostě buď to tady bude sucho, nebo budou tornáda,
Mluvčí 08:  To je smutný, ale oni by měli fungovat i pozitivní věci, když u vaší vesnice někde za Prahou zlepší železniční dopravu, že tam bude jezdit lepší vlák, bude tam jezdit častěji a bude jezdit na elektřinu, nebude se u toho třepat a zapáchat, tak tím vlakem prostě budete jezdit líp.
Mluvčí 08: Když na Malým městě zásadně zlepší hromadnou dopravu a třeba místa autobusu tam budou jezdit
Mluvčí 08:  přeji menším hybridy, který jezdí třeba v Londýně už já nevím 10-15 let, ale ideálně něco na elektriku, tak zase víc lidí to bude používat a to jsme u toho, o čem říkala Bedřich Moldán, že je to volba politiků.
Mluvčí 08: Třeba v mém rodném městě se zdá, Brně se zdá, že se radnice soustředí na stavy parkovišť.
Mluvčí 08: A jsou to veřejné peníze, to jsou ty samé miliardy, za který můžete zlepšovat.
Mluvčí 08:  Veřejnou dopravu můžete v ní snížovat emise tím, že budete přecházet na elektriku, která nakonec pro vozně bude levnější.
Mluvčí 08: A nebo můžete stavět parkovací domy, ale když postavíte ty parkovací domy, tak se nebudete moc divit, že tam bude jezdit víc aut.
Mluvčí 08: Druhou věc, kterou jsem chtěl říct, mě se líbí, a vlastně Tomáš o tom mluvil a Jitkovi to taky děláte, třeba propagujete údržitelnou nebo nějakou ekologickou šetrnou modu a ona je dražší.
Mluvčí 08:  A jedna věc, která zaznívá hrozně v těch diskuzích, že ti lidi říkají, tak vy co chcete ty zelený nesmysly, jsou dražší a vy tady kazíte ekonomiku, protože chcete, aby lidi kupovali ty dražší věci.
Mluvčí 08: No jo, jenom že ten problém, proč je to drahý, je v tom, že jsme kdysi udělali chybu, že když jsme nastavovali náš daňovej systém,
Mluvčí 08:  tak jsme v cenách, s božím měj, zahodnit tzv.
Mluvčí 08: externality.
Mluvčí 08: Představte si, že máte plastovou lžíčku a že máte dřevěnou lžíčku.
Mluvčí 08: Ta dřevěná lžíčka je od sobnovitelného materiálu a dřív či později se rozloží a ta plastová, která třeba stojí stejně, bude někde ležet a bude to tam ležet strašnou dobu.
Mluvčí 08: Když to bude někde u šutru, tak z toho budou mikroplasty, které se dostanou do vzduchu, budete je dýchat.
Mluvčí 08:  Onemocníte, skončíte v nemocnici, bude to stát obrovské peníze.
Mluvčí 08: Nebo stejně tak, když jedete autem, který spaluje benzín a ještě to není nějaký dobrý auto, tak to pouští do vzduchu jedovatý látky, lidi to dýchají, zhoršuje se jim zdraví a společnost platí náklad na to, abychom je léčili.
Mluvčí 08: To je tzv.
Mluvčí 08: externalita.
Mluvčí 08:  A my jsme prostě s tímhle jako nepracovali.
Mluvčí 08: Nepracovali jsme s tím asi proto, protože jsme se to dřív neuvědomovali.
Mluvčí 08: Co jsou všechno důsledky aktivita A má důsedek B, ta má důsedek C, ta má důsedek D a na konci je to pekelně drahý.
Mluvčí 08: Jsme se to neuvědomovali.
Mluvčí 08: Teďka už se to uvědomujeme, ale neexistuje odvaha, já to chápu, pro tu změnu a to znamená, že ty věci, které bychom potřebovali, aby se děli, aby ten život byl víc udržitelný
Mluvčí 08:  aby ti naše děti měli šanci na slušný život, prosazujeme příkazy, zákazy a tak dále.
Mluvčí 08: A to je prostě potom ten kámen úrazu.
Mluvčí 08: A poslední věc, možná trochu v reakci na Bedřicha, který říká, že věci se zlepšujou.
Mluvčí 08: Já to nechci úplně spochyňovat, protože myslím, že je ten velký obrázek a Bedřich má obrázek 30 let, nebo jak dlouho vlastně, nebo ještě díle si, je Bedřich Moldán v politice.
Mluvčí 08: A za tu dobu opravdu došlo k obrovské změně.
Mluvčí 08:  celosvětově, že jo, pařížská konference, prakticky celý svět se dohodl, že bude snižovat emise, poučitým váháním prakticky celý svět má plán, jak bude snižovat emise.
Mluvčí 08: To je fakt zázrak, to se stalo v posledních pěti sedmi letech, Indie, Amerika, Čína, Japonsko, všichni prostě se
Mluvčí 08:  vydali tímhle směrem, což je opravdu obrovský, obrovský pokrok, protože před 10-15 lety by se o tématu nemluvilo a nikdo by si nedovedl představit, že země budou přijímat opravdu závazky, jak tento problém řešit.
Mluvčí 08: No ale pak je tam ten ultrakrátkej horizont a v něm teda, a Bob to asi ví, ty průzkumy veřejného mění říkají, že lidi chtějí chránit klima, chtějí chránit planetu.
Mluvčí 08: Myslím si, většina lidí
Mluvčí 08:  Přijímá jako ten slogan, máme jedinou planetu, musíme ji chránit, protože žádná druhá tady nikde není, čili tohle jako ano, chceme proto něco dělat, ano, chceme proto něco udělat a pak se to začne komplikovat.
Mluvčí 08: Pak je to třídění odpadu, jste mi říkal dvě zásadní věci, jak zachráníme klima, remísky a mokřady.
Mluvčí 08: Extremně populární, je to krásné, já jsem hrozně rád, když ty remísky a mokřady jsou, ale ono to nestačí.
Mluvčí 08:  No a teďka co jako dál.
Mluvčí 08: A tam i přesto, že podle těch průzkum veřejného měníctvu většina lidí přeje, aby si něco dělal, mě hrozně překvapuje, že vlastně politická strategie v Čechách bez zesporu většiny politického spektra je to spochybňovat.
Mluvčí 08: Šlapat na plyn vlastně toho, co neříká jakože
Mluvčí 08:  ne, kašleme na to klima, ale říká, ale ono je to složitý a ono je to drahý a ono to nejde a ono to počká a co ta Čína a co ta Indie?
Mluvčí 08: Budou to dělat taky.
Mluvčí 08: A to je vlastně ten převládající diskurs, který podle mě jako trochu nabírá vítr, čili já v těch posledních letech jako
Mluvčí 08:  možná třeba dvou, třech letech.
Mluvčí 08: Na jednu stranu velká euforie z toho, že jsme se opravdu začali hýbat.
Mluvčí 08: Máme plán, máme plán, který je reálnej, který může fungovat, který zlepší kvalitu život a bude ochraňovat postupně víc naši planetu.
Mluvčí 08: A zároveň ti, kteří se snaží do toho soukolí házet písek, prostě nabírají jako vítr do plachet.
Mluvčí 08:  Dneska rozhodnutí britský vlády revidovat svůj cíl vohledně osobní dopravy, to je prostě jako špatný signál.
Mluvčí 08: První reakce automobilek je to špatně vytváříte chaos a nejistotu, nicméně na ulicích se asi bude tleskat.
Mluvčí 03: Je, tak se to stalo, já jsem zapomněla otázku.
Mluvčí 03: Určitě, pojďte mě zachránit.
Mluvčí 10:  Dvě drobné poznámky.
Mluvčí 10: Jedna k tomu, co tady několikrát zaznělo, že jako je to drahý a tak.
Mluvčí 10: To je totiž docela zajímavá věc, když se podíváte
Mluvčí 10:  světě, proč získala, získali na popularitě elektroauta, tak nepochybně je to z velké části díky Elonu Muskovi, který prostě s tou Teslou víme, že teda zahýbal světem.
Mluvčí 10: A přitom si dovolím spekulovat, že on zvítězil, protože ta Tesla byla drahá.
Mluvčí 10:  Protože, protože prostě patřilo k dobrému tónu a ukázat já teda něco sem, já si můžu tadyhle dovolit prostě drahou Teslu.
Mluvčí 10: Kdyby on začal s nějakýma frňůskama, tak prostě nikdy neúspěje.
Mluvčí 10:  A to je podle mýho názoru docela důležité pozorování, co tady říkal kolega o tom, že ty věci jsou drahé.
Mluvčí 10: Já si myslím, že kdyby se podařilo opravdu, aby ty drahé věci tak nějak přišly jako do módy,
Mluvčí 10:  Tak prostě jako takový ty tadyhle co vidíme v televizi Kaufland prostě že jak už v podstatě dává všechno zadarmo, tak to že by asi
Mluvčí 10:  se dalo i tímhle tím způsobem trošinku překonat, takže, nebo aspoň vyrovnat, takže ono jako, myslím, že to není tak jako jednoznačné říkat, ono je to drahý, lidi si to nevyberou.
Mluvčí 10: To je fakt otázka.
Mluvčí 03: Takže Tomáši, my s toho musíme udělat ten trend.
Mluvčí 03:  Je to jasný.
Mluvčí 03: Musí to být cool, aby si to lidi chtěli koupit.
Mluvčí 03: My na tom velmi úsilovně pracujeme.
Mluvčí 03: Já už jsem si vzpomněla na otázku a to bylo, co myslíte, jestli můžeme ještě vrátit mikrofon panu Niedermayorovi, co myslíte, že je motivace těch politiků, kteří vlastně negují tu klimatickou změnu?
Mluvčí 08: Motivace politiků je, že chtějí být znovu zvoleni.
Mluvčí 08: A oni si myslí, že k tomu prostě vede cesta.
Mluvčí 08:  což je prostě špatný signál, tomu by asi potom mohl Bob asi toku elaborovat, proč to tak je, ale je to tak vidět, není to tak ve všech zemích, ale jak to vidím i v té evropské politice, já nemluvím jenom o České republice, tak tam určitý takový trend, jako bychom se lekli, že se to někam posunulo.
Mluvčí 08: Ti, kteří vlastně spochybňují to, jestli to jde a co čína a tak dále a tak dále a tak dále,
Mluvčí 08:  tak jsou schopni oslobovat určitou část voličů a zřejmě si hodně lidí v politice myslí, že to jsou hlasy, které se nejsnázejí dají získat.
Mluvčí 08: Já tam opravdu ten posun teďka bohužel vidím.
Mluvčí 03:  Děkuju.
Mluvčí 03: Tomáši, vrátíme se k té úplně původní otázce, jaká témata vnímáš, že tvoji třeba sledující nebo fanoušci na ně fungují zmiňovat, jaká nefungují v rámci ochrany klimatu a jestli vidíš rozdíl taky ve věku respektive.
Mluvčí 03: Co funguje na koho?
Mluvčí 06: Já musím říct, že mám štěstí na to, že
Mluvčí 06:  Ta moje základna mých sledujících je vlastně tak jako rovnoměrná, že popravdu, když se člověk podívá na koncert, tak je tam prostě babička s vnučkou a vnukem a jejich děti a je to takový, takže nemůžu říct, co funguje na jakou generaci, ale jak jsem říkal, nejvíc asi funguje to, protože děti
Mluvčí 06:  nás sledují z toho důvodu, že je zajímá, jak žijeme.
Mluvčí 06: Takže já jim to říkám a tím, že se snažím naplňovat takovýto krédot toho, že jak uvnitř, tak venku, tak to mám i za tím Plotem nebo za tím Prahem.
Mluvčí 06:  svýho domu, že já prostě jsem postavil téměř soběstačný dům, máme fotovoltaické panely, teplové čerpadlo, hospodaříme s vodou, takže máme šedou vodu a sbíráme dešťovou vodu do tří velkých nádrží.
Mluvčí 06: Máme svý slepice, máme elektroauto, já nevím co, tak to jsou všechno takové věci, které
Mluvčí 06:  ty lidi zajímají a zároveň podprahově jim můžeme ukázat, že to jakoby jde a že vlastně i ty náklady, které tím vzniknou, tak kolikrát se vlastně dost rychle jako vracejí zpátky na což lidi slyšejí.
Mluvčí 06: Pak je tady samozřejmě, o čem jsme se bavili, nebo o čem jste tady mluvil, že ty politici v tom vidějí prostě nějaké svoje potenciální vítězství ve volbách, tak to je jasný, protože daleko lépe se ve volbách nebo před volbama komunikuje to, že
Mluvčí 06:  zachováme ty starý časy a bude to všecko dobrý, nebojte, nebo vrátíme to staré Česko zase nám do ruky, než to, že bude všechno jinak.
Mluvčí 06: Ale ono to je potřeba udělat to jinak.
Mluvčí 06: Já jsem přesvědčený, ono to bude znít, že trošku zabíhám někam jinam, ale já si myslím, že i v rámci klimatických změn je velmi důležité zapracovat na
Mluvčí 06:  pocitu sebehodnoty lidí u nás a na nějakým jejich pocitu toho, že k něčemu jsou a protože od toho se potom velmi silně odvíjí vědomí z odpovědnosti jedince za celek.
Mluvčí 06: Já pracuji teď velmi intenzivně zatím teda na papíře a ve svých myšlenkách na tom, aby
Mluvčí 06:  se co nejdříve nějakým způsobem dostala někde mezi tělesnou výchovu a zásklady společenských věd, meditace do škol, protože lidi tím, že je na nás neustále kladený obrovské množství různých očekávání ze stran různých lidí okolo nás, ale i společnosti, tak máme čím dál tím méně času na sebe a svou vizi životní.
Mluvčí 06:  A v momentě, kdy člověk postrádá svoji osobní vizi ve svým životě a vlastně neví, kam jde, tak se samozřejmě velmi snadno překlené, já nevím, k lidem typu Reichl a tyhle ty určitě lidi, který ke ním je jedno, co říkají, hlavně, že to funguje.
Mluvčí 06:  A v momentě, kdy člověk má svou osobní vizi, tak je schopen se vědomně a platně podílet na nějaký vizi společnosti.
Mluvčí 06: Takže já si myslím, že i když to zní, že ty peníze nebo ta investice nebo ta pozornost politiku by šla jako by mimo klimatické změny, tak v momentě, kdy zapracujeme na tom, aby
Mluvčí 06:  a tady vznikla sebevědomá společnost, tak jako je to třeba v těch skandinávských zemích, tam ty lidi se tam mají takhle dobře, nebo prosazují takhle dobré věci z toho důvodu, že ta společnost je sebevědomá.
Mluvčí 06: A to my nejsme, protože tady se po našem osobním sebevědomí důpalo 40 let velmi vehementně a po tom, co tady bylo v 90. letech, tady nemohlo vzniknout moc lepší sebevědomí, protože tady prostě vítězila drzhost, dravost a nějaká nekultivovanost
Mluvčí 06:  A důsledkem toho jsou populisti tak, jak je máme tady, ale máme tady ty finský populisti.
Mluvčí 06: Protože finský populisti jsou finskýma populistama, protože jim nedává ta společnost šanci stát se takovýma budanskýma populistama, jako máme my.
Mluvčí 03:  Finsko.
Mluvčí 03: Já jsem si právě říkala, že bych se chtěla zeptat vás, štěpane Niedermajere, jak by jsme dokázali udělat z naší České republiky trochu Finska, aby jsme vlastně víc důvěřovali za prvé politikum.
Mluvčí 03: Já třeba vím, že opravdu Finové velmi rádi platí daně, což mě překvapilo.
Mluvčí 03:  Ale, no, opravdu.
Mluvčí 03: Já jsem se smála úplně stejně, ale oni... Taky mají ale snad 40 nebo 50 % vysoké daně, což je docela velké číslo.
Mluvčí 03: Ale o ním mě můj partner vlastně řekl krásnou větu.
Mluvčí 03: On říkal, jako, to by znamenalo, že jsem okradl svůj národ.
Mluvčí 03: A já jsem s toho měla úplně husí kůži, protože oni opravdu těm politikům tak důvěřují,
Mluvčí 03:  že mají pocit, že kdyby to udělali, tak by okradli sami sebe.
Mluvčí 03: Že tam prostě asi korupce možná nemá takový prostor atd.
Mluvčí 08: To je dlouhá cesta, je těžká otázka, ale já myslím, že by bylo fajn, kdyby to šlo prostě krok za krokem a já taky souhlasím s tím, co tady padlo, že kdybychom měli trochu víc jako hrdosti a taky trochu víc bychom mohli být hrdí na to, že jsme opravdu něco dokázali, tak by to možná všechno bylo jednodušší, ale když se třeba vrátím, to jenom pár měsíců zpátky, když
Mluvčí 08:  Naši politici, na kteří tady, a já jsem součástí toho, velká část společnosti nadává, tak vlastně mějí zodpovědnost za vedení Evropské unie, protože jsme předsednická země, byl to ten nejtěžší čas, protože plně akcelerovala ruská agrese na Ukrajinu a Putinovi se úspěšně podařilo udělat z dodávek zemního plynu zbraně.
Mluvčí 08:  A opravdu, to nepřehádím, naši politici, naši diplomati měli velkou zásluhu na to, že se nám to povedlo zvládnout.
Mluvčí 08: Já to stále považuji za zázrak, že jsme tu zimu zvládli.
Mluvčí 08:  velmi hladce, bez žádných velkých ekonomických škod, jako velkých ekonomických škod typu zavřených továren.
Mluvčí 08: Já ke svému překvapení jsem mohl chodit plavat do Podolí, kde byl jeden teplej bazén, vůbec jsem v to nedoufal.
Mluvčí 08: A opravdu to byla zásluha prostě našich politiků.
Mluvčí 08: Boužel pak došlo k tomu střihu a předsednictvo skončilo a my jsme se zase vrátili tam, kde jsme byli.
Mluvčí 08: A říkáme to naše pevné ne, nebo ale, anebo opatrně tohle ne.
Mluvčí 08:  zatímco tehdy jsme dokázali, že to fakt jako umíme, ale ta Evropa je jako hrozně zajímavá laborator v tom, že vlastně ti vrcholový poetici a nejenom jako premiéři, ale
Mluvčí 08:  I poslanci, oni se stále setkávají, cestují po té Evropě, jsou tady poslanci, kteří jezdí do toho Bruselu a ono vlastně hledat ty příkady, kde to funguje, kde se komu podařilo zlepšit vzdělávání, kdo rychle akceleroval veřejnou, třeba veřejnou dopravu nebo infrastrukturu, komu se daří v energetice, ono je to poměrně jednoduché a je to tak trochu copy-paste, já nemám tu ambici, abychom
Mluvčí 08:  že naše země by musela vždycky to úplně vést a zkoušet ty Zimmermanovi slepé uličky.
Mluvčí 08: Ono by stačilo, kdybychom velmi rychle následovali ty, které ji uspěly.
Mluvčí 08: A to si myslím, že by nám pomohlo, ale já se obávám, že... Tomáš, my jsme o tom mluvili, máme nějakou historii, která se na nás velmi zle podepsala.
Mluvčí 08: Podle mě to není jenom ta komunistická historie, jsou to taky exesi konce 90. let, který myslím si hodně lidem vzali důvěru v to, že
Mluvčí 08:  že prostě jsme se dostali do něčeho, co je zásadně kvalitativně lepšího.
Mluvčí 08: Čím máme to prostě těžké, ale pořádně mrzí, že nejsme schopni ty příklady víc jako vybírat a rychle je naplňovat.
Mluvčí 08: Ale věřím, že třeba jednoho dne k tomu dojde.
Mluvčí 08: Jsou zase oblasti, ve kterých se naší zemi určitě daří a v čem se nám bez zesporu daří, že je to jedno z nejlepších míst na život.
Mluvčí 08:  ale my bychom taky měli přemýšlet o tom, aby to bylo dobré místo na život třeba za 5, za 10 let a taky za 50 let pro naše děti a tam si myslím, že docela selháváme.
Mluvčí 03: Děkuji moc.
Mluvčí 03: Pane Moldane, já jsem četla pár článků samozřejmě o vás všech a líbilo se mi hrozně moc, že vy jste s Tomášem měli velmi podobný titulek, teda respektive, ano, vy jste měl titulek Nejničivější je konzumně orientovaná civilizace.
Mluvčí 03:  Tomáš měl, a už jsem si 8 měsíců nic nekoupil, mozek křičí, udělej si radost.
Mluvčí 03: Tak se vás obouze ptám, jak to děláte, abyste nekonzumovali tolik?
Mluvčí 10: Mozek, u mě je to poměrně jednoduché, protože
Mluvčí 10:  Díky tomu, že už je mi kolik mi je, tak v podstatě strašně moc toho nepotřebuju.
Mluvčí 10: Potřebuju to velice málo.
Mluvčí 10: Nepotřebuju příliš mnoho nových šatů, protože nikam nechodím, mám jich ve skříni dost.
Mluvčí 10: Nepotřebuju nové auto, protože mám jedno, cice už velmi staré, ale ve velmi dobrém stavu a
Mluvčí 10:  nesmrdí, protože je to takový auto, který je dobře udělaný a můj jídelníček je velmi jednoduchý, takže jako já mám v tomhletom ohromnou výhodu a moje děti jsou naprosto soběstačný, mají už svý další děti samozřejmě, takže pro mě osobně
Mluvčí 10:  Je to strašně jednoduchá věc.
Mluvčí 03: A byla i dřív?
Mluvčí 10: No poměrně asi jo, já jsem totiž se musím přiznat, že já jsem ve svém mládí a pořád se cítím být woodcrafterem, jestli víte co je woodcraft, nevíte, to je takovej lepší scouting.
Mluvčí 10:  Tak a jedním z vesel, kterým jsem se vždycky řídil, bylo, že je dobré se umět obejít s málem.
Mluvčí 10: Čili my jsme třeba, když jsme jezdili na tábory a podobně, tak jsme nikdy tuhle, když vidíte, jak dneska lidi jezdějí do přírody, tak musí mít
Mluvčí 10:  velkej nákladák nebo aspoň teda hodně velkou jakýkoliv auto a když někam zaparkujou a chtějí tam zůstat nějakou dobu třeba přes noc, tak asi tak půl hodiny vytahujou různý předměty z toho auta.
Mluvčí 10:  a prostě pak se tam rozlože a tak to my jsme nikdy tak jako nebyli.
Mluvčí 10: Prostě jsme chodili po Tatrách s baťochem, který jsme museli samozřejmě unést.
Mluvčí 10:  i s mojí ženou, protože jsme takhle chodili spolu a v tom baťochu bylo třeba jídlo na skoro celý týden.
Mluvčí 10: A to jídlo nebylo tak kvalitní, jako je dneska, takže pro mě to není moc velký problém, když jsme
Mluvčí 10:  se zmohli na to, že máme zahradu, tak jsme samozřejmě pěstovali všelijakou zeleninu a uvocné stromy a tak, takže já osobně jsem s tím opravdu nikdy žádný, aspoň si myslím, že jsem s tím žádný velký problém neměl.
Mluvčí 03: Mě by zajímala, jak manželka, když nesla těch 20 kg těch potravin.
Mluvčí 10: No, tak musela to vydržet, no.
Mluvčí 03:  A vydržela teda.
Mluvčí 03: Děkuji.
Mluvčí 03: Tomáši, jak se nekonzumně žije se čtyřmi dětmi?
Mluvčí 06: Se třemi?
Mluvčí 03: Ježiš, tak já už myslím do budoucnosti.
Mluvčí 03: Já bych těho moc přála, to čtvrté totiž.
Mluvčí 03: Moc díky.
Mluvčí 06: Já tobě taky.
Mluvčí 06: Já jsem měl
Mluvčí 06:  Nebo asi furt mám teďko mě to takovému útlumu, protože jsem si řekl v rámci svých práce s krocením mysli, že se prostě minulý rok na Vánoci, když se dělal ten Vánoční úkled pověstnej, tak jsem si všiml, že mám prostě všude věci.
Mluvčí 06: Všude byly věci, všude nějaké věci, prostě věci.
Mluvčí 06: Věc, a tamhle věc, a tohle taky věc, a to je taky, a tohle taky, a vlastně tohle to jsou dvě úplně stejné věci,
Mluvčí 06:  A jsem si řekl, a dobrý, tak to vůbec jako, tak stop.
Mluvčí 06: A dal jsem si tohle, že teda jako rok to vydržím.
Mluvčí 06: Je to masakr pro mě, protože já jsem, já nevím, jestli na to věříte, já jsem v rámci zvědokrulu, já jsem bík, jo.
Mluvčí 06: Takový zemitý znamení, který má ráda tu materii a si říkám, to se můžu vzít domů, to pak dostanem, si měl jsem z toho, mám radost, protože k tomu je i průpiska a to.
Mluvčí 03: A my kupuješ, že jo.
Mluvčí 06: Jo, tak já mám radost, mě to, fakt mě to prostě, já si umím udělat radost.
Mluvčí 06:  No a takže fakt se a ještě teď to už je to osm, teď je to devátej měsíc a a jdu prostě okolo nějaký černy a teď vidím tam tu konvíčku a říkám si a už si představu ten čaj a ty si říkám ale tak už jsi to vydržel devět měsíců tak ty bys jako mohl a už tam jdu vlastně dovnitř a teď už ji držím v ruce a říkám no tak to bude a pak to je pak si říkáš tak seš blbej úplně
Mluvčí 06:  A je to ten návyk prostě, to je, a je to fakt úplně automaticky.
Mluvčí 06: A pak jsou takový ty věci, kdy jako teda někam jdete a máte pocit, že musíte někomu něco přiníst, že jdete na tu návštěvu, tak nám když tohleto nesou jako přivší úce, já děkuju lidem, který k nám chodí na návštěvu a něco nám přinesou.
Mluvčí 06: A my proto máme s mojí ženou takový termín, když to je dzo.
Mluvčí 06:  To znamená díky za odpad.
Mluvčí 06: Většinou jsou to takový ty věci, že Jardo, prosím tě, vem to, já nevím, ten košíček vem, nebo něco.
Mluvčí 06: To je blbý, aby jsme tam přijeli bez něčeho, ne?
Mluvčí 05: Takže fakt vždycky někdo něco přiveze a tak, a ten má, to je tohle.
Mluvčí 06: Díky moc.
Mluvčí 06: Tam je chvíli na tý poličce a pak to dáte do šuplíku a pak to z toho šuplíku dáte do jinýho a pak tam už se to nevleze, tak to dáte.
Mluvčí 06: Prostě jako hromadění.
Mluvčí 06: Ono ne nadarmo, ta čeština je v tom krásná, protože se říká, že nakupujeme.
Mluvčí 06:  A ono to opravdu tak je, protože my dáváme nakupu.
Mluvčí 06: Už stále nakupujeme věci a jsou větší a větší ty kupy.
Mluvčí 06: A čím víc těch věcí máš, tak tím více člověk je na ně fixovaný a ta pozornost tam míří.
Mluvčí 06:  Miloslavi, to někdo nevezme, jo?
Mluvčí 06: A ono totiž souvisí pak i s tím pocitem nějaký jako svobody životní, že prostě najednou zjišťuju, že teda jako nic, prostě já nic nepotřebuju.
Mluvčí 06: Já občas teda budu potřebovat asi nějak, teď ještě furt dobrý chodím v tom, co jsem měl,
Mluvčí 06:  A potřebuji se najíst, potřebuji se umýt.
Mluvčí 06: To si kupuju normálně.
Mluvčí 06: Ale jinak vlastně opravdu nic nepotřebuji.
Mluvčí 06: A je to zaměřený na mě.
Mluvčí 06: To je jako moje cvičení.
Mluvčí 06: Takže je to tak, že když prostě děti přijdou si, že potřebuji novou tušku, tak neskatera jim udělám radost já.
Mluvčí 06: Ale jinak jim to jako koupím.
Mluvčí 06: Ale je prostě pro mě strašně důležité to pozorování
Mluvčí 06:  tý mysli.
Mluvčí 06: Protože se snažím jí opravdu jako využít k tomu, že mysl je dobrý sluha, ale špatný pán.
Mluvčí 06: A když člověk prostě neustále poslouchá a dělá to, co mu ta mysl radí, tak vlastně se dopracovává k tomu, kde teď jsme jako lidi.
Mluvčí 06: Protože mysl byla ta, která poradila člověku, že je nad přírodou a že on je pánem tvorstva prostě.
Mluvčí 06: Ale není to pravda.
Mluvčí 06: Protože i to, jak se tady mluví o tom, že jako musíme zachránit tu planetu, ale
Mluvčí 06:  Prdláj se jako planetě, jsme úplně jedno a to si poradí.
Mluvčí 06: Tady jde o to, aby se zachránilo lidstvo prostě a to je taky jako změna v rámci toho, to si myslím, že může fungovat v rámci toho, protože to, co funguje na lidi, je strach, že jo?
Mluvčí 06: A jako obrátit to, to teda jako...
Mluvčí 06:  Ten lesík bude v pohodě, ta voda taky se zpamatuje, ale my lidičky už tady nebudeme.
Mluvčí 06: A to si myslím, že by mohlo zapálit ten ohýnek, té zapálenosti pro to zachránit nás a udělat ten happy end pro tuto epizodu.
Mluvčí 06: V lednu obrovský nákup.
Mluvčí 06:  Právě, my tam máme dodávku elektrickou, ale pučíme si něco většího.
Mluvčí 06: No, no, no, no, no.
Mluvčí 06: Ale půjdem celá rodina, nejenom já, to já zase si umím pak podělit, jo?
Mluvčí 03: Mě právě napadalo, jestli třeba jako podvádíš ve stylu Tamarový, co bych si tak přál.
Mluvčí 03: Já bych si strašně, já jsem teď košel, já si ji nemůžu koupit, ale ta konvička a manželka by přišla, vy?
Mluvčí 06: Ani na dětí to nezkoušíš.
Mluvčí 05: Ne, ne, ne, ona to má naopak.
Mluvčí 05: Hezká, vy?
Mluvčí 05:  Že tě tam hodila moc, no.
Mluvčí 05: To je moje žena v tomhle.
Mluvčí 05: Já když se pro něco rozhodnu, tak ona mě umí podpořit.
Mluvčí 03: Já vím, že v nějakém rozhodu říkala právě, že si takovej ten tip, který se jeden týden rozhodne pro jogu a stane se to, že je joga, kari matku, tohle oblečení.
Mluvčí 03: Ale to se muselo změnit.
Mluvčí 06: Ale pozor, ale ona tam zapomněla doplnit to, že já se pro to rozhodnu, ale pak opravdu v tom musím být mestr světa.
Mluvčí 06: Mě to nepustí tak, jakože
Mluvčí 06:  to najednou už mě to nebaví, protože na ta karimatku už taky není tak hezká.
Mluvčí 06: Mě to, jako to zapálení, to já musím jako dokončit a dojít do nějaký fáze, kdy jsem jako uspokojen tím, že už jsem ovládl nějaký umění akvaristiky třeba.
Mluvčí 06:  Jo, ale takže to není jenom tak, že prostě teď mě baví tohle a druhý týden mě bude bavit něco jinýho.
Mluvčí 06: Jo?
Mluvčí 06: Aby bylo jasno.
Mluvčí 03: Já jsem to tak teda nepochopila, ale... No, no, no, no, no, to je právě ono.
Mluvčí 03: Děkuji.
Mluvčí 03: Já teďka předám ještě slovo panu Kartousovi.
Mluvčí 03: Abychom to měli tak jako... Protože já myslím, že nám utíká čas.
Mluvčí 03: Já nemám hodinky.
Mluvčí 03: Já tady pozoruju hodinky pana Niedermayera a možná mi někdo řekněte, kolik máme.
Mluvčí 03: Já si myslím, že to teda hoří, že jo?
Mluvčí 03:  Konec hoře všechno dělá.
Mluvčí 03:  Máme 15 minut.
Mluvčí 03: No tak, tak pořádku.
Mluvčí 03: Tak jsem se chtěla zeptat ohledně... Tak já to zpomalím.
Mluvčí 03: Připravte si, prosím vás, otázky.
Mluvčí 03: Všichni.
Mluvčí 03: Je možné, že budu náhodně vyvolávat, když mi bude zbývat čas.
Mluvčí 06: A krátký životopis, jenom co vás sem přivedlo.
Mluvčí 03: Přesně.
Mluvčí 03:  Co máš pocit, že se ti nejvíc podařilo v té oblasti vzdělávání?
Mluvčí 03: Co tě na tom nejvíc těší?
Mluvčí 03: Nebo možná takhle, zkus začít negativně, to znamená, co tě trochu filstruje a pak to vylepšíme tím těšením.
Mluvčí 01: Mně ještě napadl jeden nápad, jak vyděsit ty lidi.
Mluvčí 01: Já mám takový nápad, jak děsit.
Mluvčí 01: Ta první knížka byla, když to lidi četli, říkali, to je dobrý, ale to je strašná debka, tohle se nedá dočíst.
Mluvčí 01:  Když totiž se zdvihne hladina moří, přesunou se stovky milionů lidí z těch neobyvatelných oblastí země koule a to způsobí coho?
Mluvčí 01: Immigraci.
Mluvčí 01: A to je velké téma populistů.
Mluvčí 01: Tak to by bylo také jako výzva některým lidem.
Mluvčí 01: A to by byl takový blbej žert.
Mluvčí 01:  Co se nedaří je, že když se podíváte na ten technologický boom, který způsobuje všechno ostatní, to jsou ty dopady B, C, D a tak dále, tak nám se nedaří,
Mluvčí 01:  A v tomhle jsme šli všichni na stejné úrovni, abych nebral ty finy.
Mluvčí 01: Teď jsme měli konferenci z Dány a jsou taky poměrně dopredný, jak říkají Slováci.
Mluvčí 01: Co se nám nedaří je v tom vzdělávacím systému aktualizovat obsah, přístup těm dětem, studentům, výběr učitelů, třeba jich přípravu.
Mluvčí 01: To se nám fakt moc nedaří.
Mluvčí 01:  Co se ale daří, jak vidím, takže třeba některé věci, o kterých se před deseti lety vážně vydiskutovalo, jakože máme plnit teda ta učiliště těmi dětmi, které je potřeba v těch 16-17 letech vyhnat do těch montoven za ty nízké platy, protože to tady někdo potřebuje, tak to už se neděje.
Mluvčí 01:  Už se neděje, svá spoluprůmysl už říká, že už to nechce.
Mluvčí 01: Před desetí lety to ještě chtěl.
Mluvčí 01: To je docela významný pokrok, ale špatně na tom je, že to jde pomalu.
Mluvčí 01: A my, bohužel, vzhledem k dynamice naší éry, nemáme tolik času, abychom si dopřávali to, že si můžeme tak jako adaptovat podle našeho tempa.
Mluvčí 01: Já tomu říkám zeměnová aporie o Achillově a Žilově.
Mluvčí 01:  která původně měla úplně jiný význam, no to je matematický paradox, zřešitelný, že Achilles nikdy tu želvu nedožene.
Mluvčí 01: Protože ona vždycky udělá ten mikropohyb, který on musí náslivovat.
Mluvčí 01: Tak já jsem to trochu parafrázoval.
Mluvčí 01: A v té kníze píšu o tom, že Achilles to je ten technologický kalup, který nás jako někam, se někam žene.
Mluvčí 01:  Ta želva, to je ten institucionální vývoj, který říká, sorry, já mám svoje tempo.
Mluvčí 01: Já se někam hnát nebudu.
Mluvčí 01: A víš, co mi můžeš?
Mluvčí 01: Nemůžeš mě donutit.
Mluvčí 01: A to mě někdy připomíná, že v tom vzdělávacím systému, nejenom tam, v tom institucionálním systému, který z povahy věcí je prostě pevný.
Mluvčí 01: On má svoji velkou setrvačnost.
Mluvčí 01: Tak to se nám tam nedá říct.
Mluvčí 01:  Ale dá se poukázat právě na společnosti, které, a hodně to souvisí s tím, co říkal Tomáš, jo, prostě velká míra sebevědomí, hodně to souvisí s tím, že mají právě daleko větším, říká se tomu sociální kohezet, soudržnost, která pak vlastně v důsledcích protahuje ty horizonty, kam až se jsou schopni dívat, jo, protože je taky zodpovědnost, jo, to, co jste říkal, a jo, že prostě já ty denně platit budu, jo, prostě protože
Mluvčí 01:  Já si to nedovolím, moje svědomí v tomhle ohledu by bylo pravděpodobně nějakým způsobem poškozeno.
Mluvčí 01: Tak tohle jsou vlastně nějaké inspirace, kterým bychom se mohli se trochu víc zaměřit.
Mluvčí 01:  Co si neseme jako takovou daň, která je čistě specifická, pan profesor Moldan už to zmínil, to je nějaký paradigma, ve kterém žijeme.
Mluvčí 01: To jméno Klaus a ten jeho vliv, který bohužel se netýká jenom klimatu, ten tady do značné míry pořád přetrvává v různých takových
Mluvčí 01:  verzích, jo, různých jako na, na, nějakých jako následovnících, kteří buďto jsou odovědněni Paradigmatem, anebo v určitými zájmy, jo, protože tady prostě máme firmu, která vlastní vlastně s těch teplných elektráden, že jo, prostě po Evropě, jo, tak to je fakt, jo, když se podíváte na mediální dům, že jo, který je součástí tady tohle holdingu, tak prostě dělá, co dělá, to jsou pak ty názory o tom, a kdy ta Čína a Indie, že jo, prostě,
Mluvčí 01:  začne dělat to, co my.
Mluvčí 01: Dobré tohle znát, protože i tohle součástí vzdělání, určitá orientace v tom prostoru, ve kterém jsme, abychom si řekli, aha, takže tady tenhle pán nebo tahle paní to dělají proto, že jsou placeni nějakým zájmem.
Mluvčí 01: Já ty zájmy chápu, ale bylo by dobré, abychom je znali.
Mluvčí 01: Abychom tady tohle povědomí měli.
Mluvčí 01: A v tom si říkám, abych teda byl optimistický, což většinou nevívám,
Mluvčí 01:  tak že v tomhle se taky jako lecos vlastně daří.
Mluvčí 01: A že bychom, když bychom se měli srovnávat třeba jako Česká republika s těma ostatníma zeměma, které byly postížené podobno minulostí jako třeba Maďarsko, nebo jako třeba Polsko.
Mluvčí 01:  nebo jako možná, jako kdo ví, kam se vrátí Slovensko, že jo, po volbách teďka, tak si říkám, že je to vlastně dobrý, že my jsme taková poměrně stabilní výspa demokracie v tom středo-východoevropském regionu a s tohle mám velkou radost,
Mluvčí 01:  A myslím si, že vlastně dobré, že se tady spousta lidí snaží, aby to tak zůstalo.
Mluvčí 01: A já věřím v to, protože jsem přesvědčený o tom, že ta naděja je silná.
Mluvčí 01: Věřím v to, že se nám to půjdaří vlastně udržet, když třeba ty příští volby dopadnou nějak...
Mluvčí 01:  Třeba ne tak úplně, jako bychom si přáli, asi tady většina lidí v tomhle sálu.
Mluvčí 01: Ale že naučanská společnost je dostatečně silná a mnohostím souvisí to klima a vlastně tlak na to, aby ta politika se věnovala vlastně těm podstatným věcem.
Mluvčí 01: A já jsem přesvědčený o tom, že prostě to paradigma skutečně oslabí, ono už oslabuje teď, to myslím, to klausovské, a postupně odejde.
Mluvčí 01: Tak to je moje jako vize.
Mluvčí 03:  A je možný, že třeba by ta změna, že se vrátím ještě k tomu vzdělávání, že by šla opravdu přímo od studentů?
Mluvčí 03: Jako je tam vlastně prostor, aby navrhovali učitelům, vzniká nějaká taková komunikace?
Mluvčí 03: A nebo je to opravdu jako já jsem pán a ty jsi pes, jak to vnímáš?
Mluvčí 01: To je zajímavá otázka, důležitá, protože míří na kor.
Mluvčí 01: V těch skandinávských systémech je tam dost
Mluvčí 01:  ale jako velmi vysoký respekt vůčitěm učitelům.
Mluvčí 01: Ano, je to vzájemný, ti učitelé mají respekt vůčitěm studentům.
Mluvčí 01: Je to hodně partnerský a to tady často neplatí, často tady platí jiný přístup, že je to taková pomyslená hierarchie, já jsem teda ten učitel,
Mluvčí 01:  a myslím, že i tohle se mění.
Mluvčí 01: Asimetricky se dostává tohle i do české společnosti, což je také pozitivní.
Mluvčí 01: Určitě existují iniciativy mladých lidí, kteří se snaží upozorňovat na to téma.
Mluvčí 01:  A je samozřejmě v celkovou přirozené, že těhle mladí lidé za chvíli dospějí do věku, že jo, prostě kdy budou mít daleko větší vliv i na to konkrétní, na tu decizní sféru, že jo, prostě jakže budou pracovat na úřadech, nebo budou do politiky, nebo budou ve firmách, které evidentně se taky, že jo, prostě daleko více v rámci svých společenských odpovědností orientují sem.
Mluvčí 01: Takže já jsem přesvědčen o tom, že to skutečně může
Mluvčí 01:  vlastně celkorychle akcelerovat, ale zase se vrátím do začátek té debaty, tak jako určitě k tomu bude dobré, když ten hlas nebude udusáván, že jo, prostě v tom obrovském přepitku informací a když se nenecháme, že jo, prostě úplně zbytečně mást různými s proměnutím parazity, že jo, prostě kteří, jak říkala Tomáš, je úplně jedno, co řeknou, že jo, prostě hlavně, že to funguje.
Mluvčí 03: Děkuji moc.
Mluvčí 03: Mně by se ještě líbilo hrozně moc porovnat... Ano, klidně.
Mluvčí 03:  No, vlastně ano, vlastně ano, protože já jsem si říkala, že by mě bavilo porovnávat, vy se věnujete nějakým predikcím a odolností.
Mluvčí 03: Nějaká predikce do budoucna třeba, kdybyste, já vím, že tahle otázka musí padat velmi často a bude asi těžké na ní odpovědět, ale... Jak bude, no?
Mluvčí 03: Ano, ano.
Mluvčí 14:  Je to tak, že my děláme obor, který se jmenuje Studia budoucností.
Mluvčí 14: A samozřejmě tohoto otázku, jako jak bude, dostáváme pravidelně.
Mluvčí 14: A je to tak, že ten náš obor se jako snaží k této otázce postavit, ne tak, že se snaží věštit, což v podstatě ty věci nemůžeme.
Mluvčí 14: Ale snaží se k té otázce postavit tak, že vlastně pracujeme s celým portfoliem scenářů toho, jak by ta budoucnost mohla vypadat.
Mluvčí 14: A s úvahou o tom, co v těch budoucnostech funguje a nefunguje a který z těch budoucností bychom chtěli a nechtěli.
Mluvčí 14:  A ty budoucnosti, se kterýma pracuje globální politika, národní politika a tak dále, jsou všeho možnýho různýho typu.
Mluvčí 14: Od opravdu velmi negativních scénářů, který bychom asi nikdy zažít nechtěli, až po ty, které jsou opravdu takový, že by byly asi lepší pro jak lidi, tak přírodu.
Mluvčí 14: Ale já právě za sebe na závěr bych chtěla říct,
Mluvčí 14:  ty pozitivní scénáře mají jednu vlastnost, která se myslím, že speciálně právě v Čechách dík nějaký historické zkušenosti nebo dík nějakého kultuře je taková dost kontroverzní, protože ty scénáře, které mají tendenci v modelech dopadat líp, jsou ty, ve kterých lidi mají tendenci hledat společní řešení.
Mluvčí 14: A my jsme teď nedávno dělali nějaký průzkum v Čechách, který vycházel tak, že v Čechách slovo kolektivní řešení nebo společenství lidí nebo komunita mají vlastně strašně negativní nádej.
Mluvčí 14:  A ono se ukazuje, že to nás právě dělí třeba od těch severských zemí, kde tohleto naopak má nějaký pozitivní vybrat se, lidi ty slova mají rádi a cítí, že tam něco zatím je.
Mluvčí 14: Rádi platí daně.
Mluvčí 14: Takže já jenom bych tady chtěla na závěr možná zasít tuto myšlenku, že navzor je tomu, že nám tady trnou zuby a když se řekne slovo kolektivní řešení nebo společenský řešení a máme zatím ten nános nějakých historií a nějakého negativního přemýšlení.
Mluvčí 14:  Takže opravdu se vlastně ukazuje, že ty pozitivnější scénáře většinou jsou zakotvené jako v nějakých společných řešeních.
Mluvčí 14: V znamení společný řešení, nebránit se myšlence daní, protože ty daně potom zase vedou k procesování nějakých politik.
Mluvčí 14: Takže já to tady nechám tak jako doznít a za mě teda z hlediska scénářů tohleto je asi ten hlavní obsah.
Mluvčí 03: A ještě se mi líbilo, vy jste mluvila o tom, že když se změní jeden člověk, co to udělá s tím podhoubím?
Mluvčí 03:  Já vás to nechám doříct, protože se mi ta myšlenka hodně líbila.
Mluvčí 14: Já myslím, že to tak nějak asi naráží na to, co už tady mnohokrát zaznělo a vy jste to zmiňovala také, že vlastně ono jako přesně tak, jak recyklujeme nebo jak jíháme žárovky v obýváku, je věc, která vlastně na jednu stranu možná z hlediska celospolečenskýho rozdílu není tak markantní.
Mluvčí 14:  Ale ukazuje se, že vlastně to, co uděláme jako jednotlivci, má prostě nějaký jako distribuovaný dopad na naše okolí.
Mluvčí 14: A my těma svýma spotřebitelskýma volbama a životníma volbama vlastně nějakým způsobem jako utváříme tu poptávku a utváříme taky to svoje okolí.
Mluvčí 14: Takže já nevím, jestli k reagu na to, co jste měla nemyslit, ale z ního pohledu ta otázka toho osobního života je taková, že my vlastně tím svým osobním životem
Mluvčí 14:  Děláme nějakou mikrověc, ale hlavně ovládňujeme to svoje okolí a ovládňujeme tu společnost vokolo seba.
Mluvčí 14: To se ukazuje, že je opravdu klíčový.
Mluvčí 03: To je přesně ta myšlenka, na kterou jsem mířila.
Mluvčí 03: Vím, že pan Moldán zmínil, že politika není založená na odbornosti a že ho to frustruje.
Mluvčí 03: A to je právě otázka zrovna na vás jsem si říkala.
Mluvčí 03: Jestli s tím souhlasíte,
Mluvčí 08:  A co s tím můžeme udělat?
Mluvčí 08: Ten dnešní svět je tak pekelně složitej, že neočekávejte, ale je to paradox, protože společnost, média, nebo biznis, jakýma to máš, chce ty celebrity, chce ty jednotlivce, který to jako všechno vyřeší.
Mluvčí 08: Přitom ten svět směřuje přesně opačným směrem.
Mluvčí 08: Ty rozhodování jsou tak pekelně složitý.
Mluvčí 08:  že to jako nemůže vyřešit jako jeden člověk.
Mluvčí 08: Či nečekejte, že se najednou objeví někde nějaký genius, který všechno vyřeší, protože to všechno bude vědět.
Mluvčí 08: Myslím si, že odpověď na to je to, že ten systém, který dobře funguje, je velmi kvalitní systém kolektivní.
Mluvčí 08: Více hlav ví více.
Mluvčí 08:  a na tom se prostě musí stavět a podle mě je potřeba, aby v té politice lidi byli odpovědní.
Mluvčí 08: Bob tady otevřel pandořinu skřínku, o které by se dal mluvit velmi dlouho a to je vliv lobby na dnešní společnost a kolik nás stojí ten úspěšný vliv lobby, který opravdu je občas brutální, čili by bylo fajn, kdyby tomu lidi nepodléhali
Mluvčí 08:  a měli by prostě dělat tu svoji práci, to znamená hledat ty správný řešení a aktivně se jako na tom účastnit.
Mluvčí 08: Já jsem měl za důkonnosti včera, takovou jako zajímavou historku jsem poprvé prohrál nějaké hlasování o své zprávě, vybral jsem se to v dobrou chvíli, protože to byla věc, která je nezajímavá, bylo to jenom stanovisko pro jinej výbor.
Mluvčí 08:  který stejně jako nikdy to nevezme vážně, ale zajímavý bylo, jak jsem to prohrál, protože to vypadalo, že to prohráje, jako ten můj postoj jako brutálně a nakonec jsme to prohráli o jeden hlas, což byl velkej šok, měli jsme to prohrát řádově o deset, čili spoustu lidí jako nakonec změnilo názor a proč jsme to prohráli o jeden hlas, tak třeba proto, že jeden kolega uvázl na schodech a nepřišel.
Mluvčí 08:  Což je trochu smutný, jiná kolegyně zase se rozhodla, že ten týden nepoletí do Bruselu a zůstala jako ve svém hlavním městě a napsala mi hezkej mail, že by určitě hlasovala se mnou a že se omlouvá, že tam nebude.
Mluvčí 08: A nejvíc mě dovala třetí kolega, který mi řekl, no já jsem s tebou souhlasil, ale já jsem si myslel, že to není důležitý, tak abych nenaštval tu kolegyně, která seděla vedle mě, tak jsem hlasoval tak, jak chtěla ona.
Mluvčí 08:  No a tak já myslím, že je dobrý dělat jako dobře tu práci prostě.
Mluvčí 08: Rozhodovat se jako ve směru a hodně se tady točíme kolem odpovědnosti.
Mluvčí 08: Já si myslím, že
Mluvčí 08:  nesnažit se opravdu žít tak, jak říká Tomáš, dělat ty velké rozhodnutí, po kterých volá Bedřich Moldán, to znamená ty správné rozhodnutí, které musí udělat ti politici, že to je zodpovědné a prostě měli bychom být zodpovědní, tak snažme se být prostě co nejvíc zodpovědní.
Mluvčí 08:  A ještě jednou bych se vrátil, vy jste předtím pohoželi na takovou hezkou otázku, co se povedlo a já jsem si uvědomil, že podle mě dvě věci se hrozně povedly a nebudu už mluvit o tom, že fakt už si ta společnost, si ta politika vzala to klima jako témat, což je velkej úspěch, velkej pokrok, ale povedla se jedna věc, povedl se úžasně technologický pokrok.
Mluvčí 08: My máme k dispozici věci, který jsme neměli k dispozici za takový ceny, který to činí dostupný.
Mluvčí 08:  Kdybychom se před 20 lety rozhodli, že budeme chránit planetu, tak by to musel být opravdu dramatický zásah do způsobu života, takový jako zažívá Tomáš, když si nemůže vzít tady tušku.
Mluvčí 08: A ještě mnohem horší, to ještě projednáme.
Mluvčí 08:  Teďka prostě ty řešení existují.
Mluvčí 08: Vydate do toho obchodu a můžete si koupit, jednak si občas tu košili nemusíte koupit, a můžete si koupit nějakou košili, která méně zatěžuje životní prostředí, díl vydrží, nebo si můžete koupit quick fashion.
Mluvčí 08: Jdete si koupit auto, můžete si koupit auto, který má trojnásovně výšší spotřebu energie, spalovací auto, a který produkuje jedy, teďka v Mojdech, kteří nechají v obchodě milion korun, což v zásadě jsou firmy.
Mluvčí 08:  Tři čtvrtiny aut v České republice nakupují firmy, nikoliv k fyzické osobi, o tom mluvím.
Mluvčí 08: A nebo si prostě můžou koupit Škoda Kodiaq RS, auto, který bude jezdit se spotřebou 10 litrů.
Mluvčí 08: Stojí to stejné peníze.
Mluvčí 08: Vy můžete udělat tu volbu, protože ty čisté produkty existují, což je úžasný a dáváme to šanci, že to zvládneme.
Mluvčí 08:  To špatné je, že v některých zemích a v některých situacích ti lidi buďto neví, že by měli udělat tu lepší volbu, nechtějí ji udělat a co je podle mě selhání, nejsou vedení tomu, aby tu lepší volbu udělali.
Mluvčí 08: Třeba v případě firmních aut, tím, že je tam silniční daň na auta, který prostě zatěžují životní prostředí, čili v tom jsme bohužel selhali.
Mluvčí 08: Ale ty technologie je úžasná věc a druhá věc, která se nám povedla,
Mluvčí 08:  občanská společnost a posun mezi mladými lidmi, což já tomu věřím, nejsou to ti, kteří zavřou tuhelnou elektrárnu, ale bude to mít velký vliv a je to možná, že rychlejší, než by člověk čekal, když mé dítě, vyšší než já, 18 lete, mi řeklo, že si nebude dělat řidičák, protože nechce mít možnost, aby jezdil osobním autem, tak jsem si uvědomil, jak rychle se to hýbe.
Mluvčí 08: Mám k tomu prostě obrovský respekt.
Mluvčí 03:  No když se ta otázka povedla, tak já ji budu pokládat dál.
Mluvčí 03: Tak Tomáši, co myslíš, že se, řekněme to osobně, co se tobě povedlo?
Mluvčí 03: Co máš pocit, jestli tě povedlo v otázci klimatu?
Mluvčí 03: Předpokládám, že to bude ten dům.
Mluvčí 06: No, to jsou ty fyzické věci, ale stran nějakého širšího dopadu,
Mluvčí 06:  asi ustát si to, že to myslím vážně a že přes, jak jsem mluvil před deseti lety, když jsme vlastně to téma otevřeli tím Recyclus Tour a od té doby to do těch lidí vlastně konstantně peru, takže i přesto kolik mě to stálo energie, nervů a v některých případech i jako takových
Mluvčí 06:  Až bych řekl, hození, co se to hází do toho Žinta, flinty do Žita?
Mluvčí 06: Že jsem si řekl, to není možné, to už, to nemá, to stejně nemá smysl.
Mluvčí 06: Takže stejně tady dneska sedím stejně odhodlaný, jako před těmi deseti lety, protože, no to si asi, to se mi asi nejvíc povedlo, protože
Mluvčí 06:  udržet si nějakou kontinuitu v rámci světonázoru a v rámci nějakého přesvědčení, který člověk má a KOR, když je v pozici, kterou jde vidět a to v jakýkoliv, nemyslím v rámci showbiznesu, ale i když je to šéf firmy nebo politik nebo vědkyně, tak je to prostě důležitý, protože
Mluvčí 06:  A jak jste říkala, prostě i ten osobní mikropříběh, prostě stejně tou pavučinou se, většinou to bylo dokázané skrz tři lidi, se člověk může dostat k americkému prezidentovi, ne?
Mluvčí 06: Nebo tak nějak, že jo, no, že prostě ten dopad jako těch našich malejch činů je prostě obrovský, takže, takže ustát si to bevný rozhodnutí, to je moje jako největší podaření.
Mluvčí 03:  Mě napadl takový chtípek, to znamená, že jste všichni právě se dostali k americkému prezidentovi, protože já jsem v roce 2012 byla na soutěži Miss Universe, kterou vlastnil Donald Trump.
Mluvčí 03:  Nemáte záč, máte historku.
Mluvčí 03: Děkuji moc a vzhledem k tomu, že už se blížíme ke konci, tak ještě poslední otázka, pane Moldáne, taky by mě zajímalo, co máte, jaký máte pocit, co vám se povedlo.
Mluvčí 03: Pojďme se trochu pochválit, já vím, že u nás v Česku to není úplně trendy, protože jsem taky četla, že jste někdy říkal, že jste byl příšerný politik.
Mluvčí 03:  Ale pojďme to otočit, pojďte nám říct, co se vám opravdu povedlo a zkuste to přehnat.
Mluvčí 03:  Trochu po americku.
Mluvčí 10: Já se přiznám, že jak jste položila tu otázku, tak od té doby se pokouším na to nějak vymyslet nějakou odpověď a na žádnou jsem nepřišel.
Mluvčí 03: Nic se vám nepovedlo?
Mluvčí 10: No tak já nevím.
Mluvčí 10: Asi ten nikdo výmhne.
Mluvčí 10: Já jsem už se zmiňoval, že jsem se snažil ozelňovat politiky.
Mluvčí 10:  nebo politiku mainstream a to se mi prostě nepovedlo až do sudu vůbec, ale na druhé straně musím přeci jenom uznat, že já mám za sebou mnoha letou pedagogickou dráhu a že občas přeci jenom potkávám své bývalé studenty, dneska už jsou to šedovlase dámy třeba,
Mluvčí 10:  A nicméně vidím, že přeci jenom to moje úsilí vykládat vlastně pořád to stejný, že snad měla nějaký výsledek, tak to se mi snad povedlo.
Mluvčí 03: Moc rádi to, já myslím, že určitě, protože i proto jsme tady.
Mluvčí 03: A já mám ještě podle mě prostor na otázky.
Mluvčí 03:  Mohu, skvěle.
Mluvčí 03: Takže, připravili jste si ho do razy?
Mluvčí 03: Dámy a pánové, na ty máme prostor.
Mluvčí 03: Ano.
Mluvčí 03: Předává mikrofon.
Mluvčí 00:  Jmenuji se Matěj Petrík, jsem člen Český Pirátské strany a chtěl jsem se zeptat, včera jsem byl na pozvání Marcela Kolej v Bruselu a měla tam EPP takovou konferenci ohledně zemědělství.
Mluvčí 00: Osobně mi to přišlo, že to bylo spíš takovýto zemědělství těch 90. let, například spátečníkský zemědělství, že jakoby nemáme
Mluvčí 00:  posovat jakoby dál ty různý možnosti, jak například teďka byla přejata ta zeměnská politika, ty ekoplatby, které jsou prémiový a například v Čechách to nikdo prostě jako neaplikoval.
Mluvčí 00: Co jsem zkoukal statistiky, tak jenom bylo 50 žádností o ty ekoplatby, co jsou takový ty platby, které jsou jakoby, je potřeba mít víc zdruhů, crops, jak to jmenuji?
Mluvčí 00:  Jo, děkuju.
Mluvčí 00: V tom případě je tam potřeba nechat určité místo ladem a skladem a bohužel v Čechách to nikdo nechce.
Mluvčí 00: Bylo nějakých 23 tisíc pladeb za ty normální zemědělství, no pro ty normální firmy, no firmy jako plantářník.
Mluvčí 00: Že nejde potřeba spíš tohle zpřísnit a zrušit ty pladby, ty normální hospodářské soutěhy.
Mluvčí 00:  Mám se nejspíš to potřebovat takhle zdevidovat, aby se dostávali peníze fakt jenom na to ekologické odožidování jako zemědělství a tím pádem jakoby jsme donutili ty zemědělce dělat svoji práci ekologicky?
Mluvčí 08: To je podle mě téma na velmi dlouhou diskuzi, já jenom můžu říct, že jsme se tam nepotkali, protože jsem tam nebyl a nebyl jsem tam umyslně, protože můj názor na to je jiný,
Mluvčí 08:  Myslím si, že Česká republika je příklad, kde ten potenciál pro zlepšení je obrovský a to zlepšení probíhá prostě pomalu.
Mluvčí 08: Možná, že jednoho dne bychom se k tomu měli dostat, třeba můj kolega Jakub Hruška je v tom jeden z lidí, který, myslím, je v tom jako opravdu skvělý odborník a mě to trochu mrzí, že ty změny jsou tak pomalé.
Mluvčí 08: Není pravda, že tam ty změny nejsou, ale ty změny jsou pomalé,
Mluvčí 08:  To je další věc, která jednak pomáhá planétě, pomáhá životním prostředí, ale je taky pozitivní pro lidi.
Mluvčí 08: Ti z vás, kteří teda občas, a neměli bychom to tady říkat, lítají letadlem, protože musí tak vy bezpečně poznáte, kdy opouštíte Českou republiku, protože se úplně změní to, jak vypadají ty pole.
Mluvčí 08: Tak já bych řekl, že jako mrzí mě, že to nejde rychleji, ale doufám, že to půjde a bavili jsme se tady o vlivu lobbyzmu,
Mluvčí 08:  Čili to je zhruba jako ono.
Mluvčí 08: A nedomnívejme se jenom, že lobismus funguje jenom v České republice.
Mluvčí 08: Není to samozřejmě tak.
Mluvčí 03: Děkuju moc.
Mluvčí 03: Tamhle máme další dotáz.
Mluvčí 07: Dobrý večer, moje jméno je Ondřej Mirovský a
Mluvčí 07:  v současné době radím firmám, jak nastavovat strategii udržitelnosti.
Mluvčí 07: A chci jenom navázat na pana profesora Modana, že on je jeden z lidí, který mě inspiroval tyto otázky řešit.
Mluvčí 07: A to jsem nebyl jeho student, ale pouze jsem mu sledoval dlouhodobě.
Mluvčí 07: Moje otázka směřuje k tomu, to téma je o tom, podle mě, jak hlavně kulturovat tu politickou diskuzi o globálních změnách klimatu.
Mluvčí 07: Myslím, že to je jako největší nedostatek v České republice.
Mluvčí 07:  Bylo by dobré už skončit s těmi argumenty, že Čína a Indie nic nedělá.
Mluvčí 07: Obrovský technologický pokrok se právě objevuje v těchto zemích.
Mluvčí 07: Největší investice do obnovitelných zdrojů jsou v těchto zemích.
Mluvčí 07: A Evropa za 50 let fungování emitovala tylik CO2, že opravdu ty věci musíme řešit.
Mluvčí 07: A tak jenom se chci zeptat a navázat na to hlavní téma té diskuze, jak kulturovat tu debatu České republice, abychom toto neslíchali, aby tady nevítězili.
Mluvčí 07:  populističní, politikové, abychom skutečně to klima zaslyšeli pozitivně od politiků.
Mluvčí 01: Já na to nemám úplně dozačnou odpověď, to bychom museli změnit strukturu mediálního světa, museli bychom změnit strukturu ekonomiky, ono to nejde rychle, nejde to určitě tak, že bychom si teď řekli, tak to změníme.
Mluvčí 01:  To klausurské paradigma nám tady přižívá prostě od 90. let a pořád se s ním jak jako pereme, jo, to je, pořád spousta lidí, kteří má tohle mají někde, že jo, prostě zasazeno v hlavě, že jo, prostě a dívají se tím prismatem na okolní svět, takže nejde to rychle, určitě by bylo dobré,
Mluvčí 01:  Dá se s tím vlastně pracovat formou vzdělávání a formou toho, že lidé jako pan profesor Moldán nebo pan europoslanec Niedermayer, kteří mají velmi vysokou míru erudice, tak jsou častěji vidět.
Mluvčí 01: Třeba se bavíme začarovaném kruhu, že proto, aby byli vidět, potřebuje dostat prostor.
Mluvčí 01:  Já věřím to, že s tím posunem paradigmatu, o kterém už jsem tady mluvil, tak bude docházet i k tomu, že lidé, kteří mají tu přirozenou autoritu v té oblasti, tak budou mít i větší prostor.
Mluvčí 01: A bylo by také dobré, opakuju to, co jsem říkal předtím, mít určité povědomí o tom, z jakých informací čerpáme.
Mluvčí 01:  Protože pokud to povědomí máme a jsme schopni si pak zasadit do kontextu, aha, takže tenhle mediální dům patří do téhle skupiny a tenhle novinář tam pracuje, že ho tím pádem je za něco placeno, nemusí být ani cenzurován, protože má vnitřní autocenzuru, to je to taky, když vás někdo platí a má nějaký zájem, tak nebudete kritizovat jeho zájem, protože tam nebudete pracovat za chvíli.
Mluvčí 01:  a to je jednoduchá rovnice, tak že si to prostě uvědomím.
Mluvčí 01: Samozřejmě, já si můžu koupit mediální dům, já ne teda, ale jako když budu mít nějaký zájím, tak si ho koupím a tím pádem je z mého pozice jako legitimní, že ho používám v podpoře svých zájímů, ale je dobré to vědět.
Mluvčí 01: A tím pádem tam vzniká určitá milá rezistence vůči tomu, co takový novinář, takový mediální dům produkuje.
Mluvčí 01: A to je, jak jsem říkal, otázka vzdělávání.
Mluvčí 03: Děkuji moc.
Mluvčí 03: Máme další dotaz, tamhle.
Mluvčí 03:  Aha, tak já jsem viděla první slečnu vzadu a teď mikrofon už se blíží.
Mluvčí 12:  Dobrý večer, já jsem Magdalena Davis a já jsem chtěla moc poděkovat za tohletu debatu, myslím si, že je velmi potřeba.
Mluvčí 12: A chtěla jsem navázat na to, co padlo předtím, protože si myslím, že ta debata poměrně dobře popsala ty úspěchy a frustrace, které se týkají politiky a těch pomalých změn.
Mluvčí 12:  jisté úspěchy a neúspěchy v vzdělávání a možná i roli vědy, která má důležitou a přitom velmi omezenou roli se svázanými rukami za zády.
Mluvčí 12: A proto ta moje otázka směří k Tomášovi Klusovi.
Mluvčí 12: Jakou roli si myslí, že vlastně by mohla hrát kultura?
Mluvčí 12:  A protože já si osobně myslím, že vlastně tam pořád ještě máme velké rezervy.
Mluvčí 12: Vlastně celá ta environmentální krize, nejenom klimatická, se myslím do kultury zatím úplně nepromítla.
Mluvčí 12: Nebo alespoň já to nevidím.
Mluvčí 12: A chtěla jsem se zeptat, do jaké míry vlastně vnímáte třeba ten svůj příklad i ve vlivu na svoje kolegy a kolegyně z oblastí kultury.
Mluvčí 12: Jestli se tam nějaká změna díky tomu vašemu příkladu, případně příkladu jiných projevuje.
Mluvčí 12: Děkuji.
Mluvčí 06:  Děkuji.
Mluvčí 06: Já nejsem moc populární mezi svými kolegy.
Mluvčí 06: V rámci toho, že jsem si vždycky vzal něco a snažil jsem se na to svítit a ne vždycky to bylo populární, ať už šlo třeba o uprchlickou krizi, nebo jde o environmentalní témata, tak vlastně oni jsou to
Mluvčí 06:  dost často témata, který nenahání ty followery, jo?
Mluvčí 06: A ty vlivníci vlastně na ně moc neslyší.
Mluvčí 06: Já si myslím, že ta úloha kultury obecně je v tomhletom dost často klíčová, protože
Mluvčí 06:  Já a teď bez nějakých předsudků, já dost trpím tím, že vidím do jakého kulturního prostředí roste moje desítiletá dcera, když vidím ty idoly těch mladých lidí teď, jaký témata vlastně přinášejí,
Mluvčí 06:  To, co jsem myslel, čemu už odzvonilo, takový to já, já, já, tady mám zlatej řetěz, tamhle Bentley a spoustu různých věcí, kterýma se může sjet a já nevím, co ještě a tohle je jakoby super.
Mluvčí 06:  Tak já tím trpím.
Mluvčí 06: Ne z toho důvodu, že bych jim záviděl to, že mají prostě spoustu lidí, který jim fanděj, ale z toho důvodu, že necítěj zodpovědnost.
Mluvčí 06: Já jsem vždycky, a vždycky to pro mě bylo, ale já jsem jiná kategorie.
Mluvčí 06: Já jsem se vždycky považoval a vždycky se budu považovat za písničkáře a pro mě je i životně a i si to snažím jako hledat vždycky na druhých lidech důležitá autenticita.
Mluvčí 06:  toho, kdo jsem a jak se prezentuji.
Mluvčí 06: Já tam nemám nikdy velkej rozdíl mezi tím, kdo jsem u nás doma na mníšku a kdo jsem tady a kdo jsem prostě v Peci pod sněžkou.
Mluvčí 06: Já jsem furt stejnej a nemám tendenci hrát žádné role.
Mluvčí 06: A myslím si, že ta doba zatím je v tomhletom maličko zmatená,
Mluvčí 06:  My jsme se furt ještě nepopasovali s příchodem internetu a jeho možnostmi a už tady máme umělou inteligenci a tisíce krát rychlejší tempo toho, co všechno bude díky ní možný a vlastně
Mluvčí 06:  Bereme to za špatný konec a teď myslím nás umělce, že se snažíme stavět neustále nějaký překážky mezi nás a ty lidi, který nás sledují a tím pádem se oddělujeme a jdeme pryč od toho, co je řešením této situace a to je ta pospolitost.
Mluvčí 06:  Abych odpověděl v krátkosti, protože není tolik času.
Mluvčí 06: Myslím si, že toho kulturní scéna, a teď nechci mluvit za všechny, ale myslím si, že jako v globálu toho dělá vlastně velmi málo.
Mluvčí 06: Protože to pořád ještě nevykazuje
Mluvčí 06:  dostatečný... dostatečný kode... dostatečný kvotit... kvotitent cool a sexy tématu, jak by mohlo.
Mluvčí 06: Ještě pořád to není Zlatý řetěz a Bentley prostě.
Mluvčí 06: A to je škoda, protože si myslím, že ten vliv těchhletěch lidí, a to je jenom o tom prostě předzdílet informaci o tom, že by bylo fajn se od třízení odpadů posunout vo level vejš,
Mluvčí 06:  milí followeri prostě a to jako nestojí moc síly a přitom, nevím, no je to škoda, ale není nás moc a já už se vlastně po svejch posledních excesech, kdy jsem prostě se k tomu vyjadřoval a vlastně to neudělalo moc dobrou krev mezi kolegy, tak tak už jako nemám tendenci poučovat někoho, aby to dělal se mnou prostě, takže já to prostě dělám a buď se někdo přidá nebo ne.
Mluvčí 06:  A takhle si myslím, že ono to jako vlastně, to už jsem jako říkal, ono vlastně nefunguje říkat dělejte to jako já, ale prostě když chcete, tak pojďte.
Mluvčí 06: Ta roklinka z toho pána prstenu si myslím může vzniknout jenom tak, že si někdo někam sedne a začne prostě ty myšlenky takhle šířit a prostě se to začne chytat, nebo ne.
Mluvčí 01:  Já bych jenom tohle téma doplnil, protože tady i čeští tvůrci, a teď se úplně odkloníme, že řekněme od kategorie Celebrity, pochopili, že se dá velmi subverzivně působit tím, že třeba napíšete scénář k seriálu a v tom scénáři předložíte těm lidem něco důležitého o vzdělávání.
Mluvčí 01:  Takhle vznikla seriál Ombudsman, který vlastně šerfovala scenaristicky můj kamarád Tomáš Ferstek a on se vzal do hlavy, tak my těm lidem nedostaneme informace o vzdělávání, protože oni jsou pročitomu rezistentní.
Mluvčí 01: Oni jdou jako v tom informačním toku úplně jinými cestami, tak se rozhodl, tak já pro ně udělám seriál.
Mluvčí 01: Na ten seriál se podívá úplně jiná cílová skupina.
Mluvčí 01:  než jsou lidé, kteří jsou třeba na téhle debatě, kteří se zabývají a zajímají o věci veřejné.
Mluvčí 01: My jsme teďka s paní režisérkou napsali takový krátkej námět ke scénáři, který by měl pracovat s tématem dezinformace.
Mluvčí 01: Tak nám držte palce, aby to vyšlo, protože vlastně to taky může být jako cesta k lidem, kteří v oči tady tomuto tématu jsou vždycky, oh, Tomáš to zná.
Mluvčí 06: My vám budeme držet palce a vy si držte kluvouky,
Mluvčí 06:  Já jsem jeden takovej pořad dělal a jedním z tématů byla téma Chemtrails, který jsme mysleli, že už je jako bude hávno mrtvý, ale jako ty způsoby, kterýma mi nabízeli, že by mě zabili ty lidi, jako by v těch komentářích byli nevýdaný.
Mluvčí 06: Práce s dezinformacem a s touhletou scénou a snaha o to je jako přesvědčit, je teda velký oříšek.
Mluvčí 06: Takže tvůj, tvůj, tvůj.
Mluvčí 09:  Už mě slyšíte?
Mluvčí 09: Takový hrozně akademický a přitom je podle mě důležitý, jak pan Moldáne, pan Klus i pan Jindrmajer říkali, ty 50-60 letý lidi.
Mluvčí 09: Ale to nejsou ty akademici někde tady v Praze po těch úřadech.
Mluvčí 09: Já žiju na malý vesnici
Mluvčí 09:  a vlastně to tam nikoho nezajímá.
Mluvčí 09: Ale začalo je zajímat, když jsme měli možnost se připojit na čestičku.
Mluvčí 09:  že prostě je důležitý zaujmout tato 50-60 letovou generaci, která je vlastně úplně mimo, dělá někde nějakého děleníka u Lisu, ale má šanci, neže by bylo hloupý, ale zajímají se o něco trochu jinýho.
Mluvčí 09: A že tomu je možná výhoda pana Klauze,
Mluvčí 09:  Byť to asi není tady populární jméno, ale on dokáže jít tadyhle těm potřebám těchhle lidí naproti.
Mluvčí 09: Podle mě teďkonc tady u nás není, pan Moldán, teda promiň ne, žádnej zelený politik, který by byl branej touhletou kategorii lidí.
Mluvčí 09: A dokavat ho nenajdeme, nebo ty lidi si nenajdou, tak je prostě to tému oslovovat nebude.
Mluvčí 14:  Jo, děkuju moc za ten komentář.
Mluvčí 14: Já s tím zcela souzním.
Mluvčí 14: Znova zase jenom můžu potvrdit, protože i ty výzkumy ukazují, že pokud tohle má být téma, který je pro lidi nějakým způsobem přijatelný nebo zajímavý, tak se musí vázat k jejich osobnímu životu a k problémům, které řešejí ve svém osobním životě.
Mluvčí 14: A zase znova mě to přivádí k tý myšlence toho, že ty řešení se musí dělat snadný, musí se dělat navázaný na naše každodenní problémy a musí nám pomáhat
Mluvčí 14:  jako řešit nějakej náš osobní problém životní, zároveň s tím klimatem.
Mluvčí 14: Jo, to je bez pochyby a to i ten výzkum jako je potvrzuje.
Mluvčí 14: Ale jenom chci říct, jak jste říkal, že tam absentujou ty politici, který by třeba tohleto jako by reprezentovaly, jo.
Mluvčí 14: Já se nebudu tvářit, že jsem politolog, jo, ale
Mluvčí 14:  Myslím si, že znovu mě to zpátky přivádí k tomu, že pokud my s tímhletím chceme něco dělat, tak primárně musíme dát ten signál, že tyhle lidi jsme ochotní volit, nebo že je chceme volit.
Mluvčí 14: Takže já znovu bych chtěla zdůraznit, že ta politická nabídka přesně, jak jste to říkali, reaguje na tu poptávku a že ve chvíli, kdy nějaký témata budou evidentně tu společnost zajímat, tak asi teda bude jasný, že se na tom někdo politicky může tu kariéru udělat.
Mluvčí 14: Takže já sáma souhlasím s tím, že
Mluvčí 14:  politická nabídka by samozřejmě byla lepší, větší, ale zase ten signál podle mě vychází od nás a od toho, jak volíme.
Mluvčí 14: Děkuju.
Mluvčí 03: Ještě támhle máme dotaz.
Mluvčí 11:  Dobrý den, já jsem ze Scouta a chtěla jsem se zeptat, jak mám jako, no protože tady se mi tak prostřídaly emoce, že na začátku jako do prčic, tady pěkný, oni mluvějí, tak jsem motivovaná, potom jako je to blbý, tak deprese, že jo, a pak nahoru, wow, pecka, vlastně ne, vlastně jsme docela dobrý, srovnáme se, že jo, a jako co mám dělat, protože já vedu jako lidi 15 až 20, jo, je mi jedna 20, a co, jako jak já,
Mluvčí 11:  Jaká potřeba, aby jsme nesložili, když s nima mluvím?
Mluvčí 11: A na druhou stranu, já potřebuji, aby něco dělali, že jo?
Mluvčí 11: Protože oni nic nedělají.
Mluvčí 11:  Oni jsou jenom motivovaní, že jo?
Mluvčí 11: Super, jako my jsme všichni furt motivovaní.
Mluvčí 11: Ale třeba já, už jsem přestala třídit v odpad, jo?
Mluvčí 11: Už jsem to alergická, prostě já třídím v odpad.
Mluvčí 11: Panebože, já jsem se přesilovala do centra, já už ho netřídím, protože jsem byla zvyklá to mít před barákem, teď bych jako musela obejít blok, jo?
Mluvčí 11: Což je jako katastrofa, že jo?
Mluvčí 11: Ale jako jak o tom teda mám mluvit?
Mluvčí 11: Co mám jako dělat?
Mluvčí 11: Jaký má být jako ten...
Mluvčí 11:  Konec, jako mám jim říct.
Mluvčí 11: Jak je dostat do toho, že něco budou dělat, ale nebudou jako složený?
Mluvčí 11: Nebo jako... Víte, co myslím?
Mluvčí 11: A nevím, koho se mám zeptat.
Mluvčí 03: Takhle jako... Myslím, že si to možná můžeme rozdělit.
Mluvčí 03:  Mě napadlo, navážu na více méně všechny témata, které jsme tu říkali, podpořit to podhoubí, to znamená, asi bych jim neříkala, že jste přestyla třídit odpad, protože to bylo první, co jsem si řekla.
Mluvčí 03: Aha, tak dobře, ale zároveň si myslím, že je fajn,
Mluvčí 03:  Myslím si dělat to tak, jako to třeba děláme my dva s Tomášem, opravdu jako ukazovat ty dobrý příklady a moc to jako nenutit.
Mluvčí 03: Já třeba osobně, jak jsme se bavili o těch volbách, já prostě v volbách jako rozhodnutích, já vím, že já asi úplně do meníčka veganské menu nedostanu do každé restaurace, ale vlastně na svých sociálních sítích se snažím velmi často dávat recept na rostlinnou stravu třeba.
Mluvčí 03: To znamená, jako by z nějakého
Mluvčí 03:  svýho pohledu si myslím, že nasměrovat je třeba na inspirativní buď médium, lidi přesně, ať už influencery, nebo cokoliv podobného.
Mluvčí 03: A možná vy budete mít
Mluvčí 01:  Já bych to zobecnil, protože tady několikrát už padlo něco, co je velmi důležité a co v rámci výchovy, vzdělávání, v pedagogice má svou neměnnou platnost pro kohokoliv, na koho chcete působit, důležitější, co děláte, než to, co mu říkáte.
Mluvčí 01: To, kdo jste.
Mluvčí 01:  říká se to taková incongruence, ten nesoulad s tím, kdo jste a co říkáte.
Mluvčí 01: Jestliže někdo říká něco jiného, co dělá, stává se nedůvěryhodným.
Mluvčí 01: No, to je výborný.
Mluvčí 01: Ale teď jsem, já jsem vás nemyslel, ten odpad, jo, já myslím, že celkově to platí i proto, aby, říkáte, aby se nehroutili z toho, co
Mluvčí 01:  je čeká nebo čeho se obávají, to není způsobené klimatickou změnou.
Mluvčí 01: Žijeme ve světě, který zvyšuje míru nejistoty a naopak snížuje toleranci k nejistotě.
Mluvčí 01: A je dobré dávat mladým lidem naději, se vracím zase k tomu, co jsem chtěl změnit v té druhé knížce, to je první, která byla jako velmi depresivní.
Mluvčí 01:  tak ta druhá končí tím, že říkám, no už se tady padlo, pan mítr majorek to říkal, my máme velkou paletu technologií, které nám umožní zvládnout problémy tohoto světa, ale my musíme mít naději a přesvědčení o tom, že to chceme.
Mluvčí 01: A v okamžiku, kdy to tak je,
Mluvčí 01:  jenom dokončím, tak vlastně i ta další generace, která nastupuje, tak tu naději vnímá, pochopitelně.
Mluvčí 01: Když se podíváte, to je velká chyba naší, řekněme, dospělé generace, že vlastně ta naděje na to, co přijde v budoucnosti, se snížuje.
Mluvčí 01: O tom, že dobře už bylo, zvyšuje se vlastně počet názorů o tom, že dobře už bylo.
Mluvčí 01:  ale je velmi jednoduché si v takovém případě představit, jak to asi působí na to mladého člověka.
Mluvčí 01: Aha, tak dobře, už bylo, tak od toho bych se snažil.
Mluvčí 01: Takže mě zbývá jenom frustrace z toho, že už bude hůř a vlastně taková ta úzkost z toho, že se to blíží.
Mluvčí 01: Takže vlastně vlastním příkladem, což se týká toho, co dělám, ale to, že tu naději se snažím udržovat a předávat dál.
Mluvčí 11:  Jo, děkuji.
Mluvčí 11: A můžu ještě?
Mluvčí 11: Totiž já jako student, jako nemáme peníze, že jo?
Mluvčí 11: A co mám jako dělat?
Mluvčí 11: Protože my, já jsem se před rokem vdala a taky bych chtěla, jako to máš ten dům, ne?
Mluvčí 11: To je pecka.
Mluvčí 11: Ale vlastně, co mám jako dělat?
Mluvčí 11: Buď teď budu nakupovat ekologicky, teďkon, ale kde pak mám jako, no ono je to jako finanční, že jo?
Mluvčí 11: A na tohle se asi ptají všichni, že jo?
Mluvčí 11: Ono je to takový, ale jako já teď můžu žít ekologicky, ale kde pak mám vzít na tu hypotéku?
Mluvčí 11: Nebo našetřit si, nebo jako, no,
Mluvčí 11:  Jako myslím, že tohle se totiž všem těm scoutům i studentům honí hlavou, i když se to podle mě omývá furt do kola.
Mluvčí 14: Myslím si, že je to blb, ale... Jo, já na to můžu úplně bleskavě reagovat.
Mluvčí 14: Já chci říct, že se moc vážím vaší práce, protože si myslím, že pracovat s Lonnie Mallinem je naprosto klíčový a že je skvělý, že to děláte, když chápu, že to člověka stojí velký v osobní nasazení.
Mluvčí 14: A já ještě jenom na to zkusím jít tady trošku z jiného úhlu, než tady zazněl.
Mluvčí 14:  Já myslím, že znovu, člověk nemá žádné velké rady, ale výzkum mudřelosti ukazuje, že jedna z těch věcí, které můžete říct, je, že má hodnotu být aktivní občan.
Mluvčí 14: Ačkoliv tady v této společnosti třeba neslýcháme tohle to tak explicitně, že aktivní občanství je dobrá věc.
Mluvčí 14:  Tak tohle je z mýho pohledu nadějná a opravdu vlivná message, protože když vám projdou rukama mladí lidi, který budou vidět nebo budou mít v sobě zakotvený, že snažit se dosáhnout něco v té společnosti, ve které žijeme, je dobrá, důležitá věc.
Mluvčí 14: Tak jasně, vy tím nevyřešíte jednodázové všechny problémy světa, ale vychováte nějaký lidi, který budou platní v tomhle tomu a to si myslím, že je velkej vklad.
Mluvčí 03:  Já jsem k tomu ještě chtěla předat, protože vím, že tady zaznělo častokrát, že udržitelné rovná se drahé.
Mluvčí 03: Já tím, že se nějakou dobu snažím o nějaký udržitelnější život, tak jsem si uvědomila, že to častokrát je úplně ta nejlevnější varianta, která se vrací k našim babičkám, to znamená látkové plínky.
Mluvčí 03:  Je to neplýtvání jídlem, prostě nevyhazovat, opravdu se snažit.
Mluvčí 03: Jsou to věci ze secondhandu a teď je úžasný, že už jsou fakt dostupný a jsou to krásné kousky.
Mluvčí 03: A vlastně jenom se jako zamyslet nad tím a inspirovat se opravdu toho starší generací, protože ty peníze neměly a zároveň žili mnohem udržitelněji, než podle mě žijeme teďko my.
Mluvčí 03: A to je asi, ještě máme poslední dotaz, už krátce, protože, ještě byste chtěli něco říct?
Mluvčí 08:  Ještě můžu dvě věci, kdybych si troufil radit, jakože radit se nemá.
Mluvčí 08: Ale omlouvám se předem za to.
Mluvčí 08: Já bych asi radil nevěřit těm populistům, kteří říkají, že zařídí, že všechno bude prostě v pohodě.
Mluvčí 08:  že popíračům klimatu zapomeneme na klima, všechno bude v pohodě, najednou hypotéka bude zadarmo, jako studentka si všechno budete moct dovolit, nebudou žádný problémy, to je lež jako věž, to prostě tak nebude.
Mluvčí 08: Ti, kteří tohle věřejí třeba Donaldu Trumpovi jsou ti, kteří na jeho mandát nejvíc doplatili.
Mluvčí 08: Druhá věc, by bylo fajn, kdybyste zkusili věřit tomu, že se to dá zvládnout.
Mluvčí 08:  My máme ty nástroje, abychom to zvládli, my jenom můžeme udělat podle mě tragickou chybu, že nevyužijeme.
Mluvčí 08: Můžeme to zvládnout, opravdu to můžeme zvládnout.
Mluvčí 08: Ten technologický skok i toho proklinanýho maska.
Mluvčí 08:  nám pomohl, že máme technologie, se kterými se to prostě dá zvládnout.
Mluvčí 08: Čili zkusme trochu challengeovat ty, kteří říkají, že ne, že se to nedá zvládnout.
Mluvčí 08: Mimochodem Německo teďka vyrábí spoustu a pravděpodobně možná místy většinou elektřiny s uhlí.
Mluvčí 08:  V roce 2030, to je za rohem, bude vyrábět 80% elektřiny s obnovitelných zdrojů a v roce 35 100 teda jako v netu.
Mluvčí 08: Tak rychle se dají prostě ty změny dělat s těma technologiama.
Mluvčí 08: Si nebavíme o nějaký fantasmagory typu jadarný fůze nebo něco, to fakt v roce 30 a 35 nebude.
Mluvčí 08: Bavíme se o technologiích, který teďka existují, který se vyrábí, u kterých znáte tu cenovku a který mohrem vyrábí tu elektřinu nejlevněji.
Mluvčí 08: A potom jsou tam podle mě dvě úrovně,
Mluvčí 08:  Něco může člověk dělat sám a není toho tak málo.
Mluvčí 08: Mluvila o tom Jitka, mluvila o tom Tomáš a není pravda, že někdy ty lepší volby pro tu planetu jsou a priory dražší a pak fakt nepocenujeme tom, že na každým záleží.
Mluvčí 08: Ten můj příklad, opravdu pravdivý případ z toho hlasování, že kolega zůstal na schodech, to tak je.
Mluvčí 08: Zkuste nebýt ten hlas, který tam nepřijde a který rozhodne o tom, že to dopadne jinak, než si vy přijete.
Mluvčí 03:  Já vám moc krát děkuji, nám vypršel čas a já jsem si říkala, že bych chtěla poprosit o nějaké závěrečné slovo vás, pane Niedermajerek, vzhledem k tomu, že jste nás pozval na tuto debatu.
Mluvčí 03: Ale jestli vás nic nenapadá, tak mě dokonce se opravdu hrozně líbila ta vaše poslední věta.
Mluvčí 03: Tak to nechám na vás, jestli to tak necháme jako vyšumně.
Mluvčí 03:  A nebo jestli ji buď zopakujete, nebo si něco přidáte.
Mluvčí 08: Já to chtěl říct jako poslední větu, ale určitě musím udělat jednu věc.
Mluvčí 08: Potřebuji poděkovat svým kolegům, kteří bez nich by se to nestalo tady tohle.
Mluvčí 08:  A nemohl bych tudíž poděkovat vám za to, že jste přišli.
Mluvčí 08: Já jsem hrozně překvapený, kolik lidí přišlo a mám z toho prostě obrovskou radost.
Mluvčí 08: Či velký dík mému ofisu a vám.
Mluvčí 08: Velký dík IC za to, že to moderovala.
Mluvčí 08: A já jsem hrozně rád, že se podařilo vlastně dát ta tuhle skupinku dohromady, protože každý z těchto lidí dělá něco proto, aby ten svět byl lepší a dělá to v té oblasti, která je hrozně důležitá.
Mluvčí 08:  Bob zabává vzděláním bojem se zde s informacemi, což je zásadní věc.
Mluvčí 08: Zazná jako vědkyně hledá cestu, jak komunikovat s vámi a s politiky, aby víc pochopili, o co jde.
Mluvčí 08: A taky, aby to byli schopni líp artikulovat tom 50-tníkovi na té vesnici.
Mluvčí 08: Influenstři, kteří se v tomhle angažují, dělají úžasnou práci, protože žádnej politik, žádnej vědec nemá dosah jako vy.
Mluvčí 08:  To je prostě absolutně nepostradatelný a Budřej vychoval tisíce lidí, kteří to mají v hlavě v pořádku z tohohle hlediska a ještě v tom pokračuje.
Mluvčí 08: Jsem strašně hrdý, že tihle lidi sem přišli a hrozně moc jim za tohle děkuju.
Mluvčí 08: No a vám, fakt to co jsem řekl, já zatím stojím.
Mluvčí 08: Můžeme udělat, za prý můžeme to zvládnout, za druhý každý z nás může něco dělat.
Mluvčí 08:  Ty limity si stanovíme každý sám.
Mluvčí 08: Já jsem hrozně rád z toho, co dělá Tomáš, jak se tady hrá s tím perem, tak jsem si vzpomněl fakt na Václava Klauze v Chile.
Mluvčí 08: A hrozně mě vlastně pro reputaci naší republiky mrzí, že on neměl ten dvanáctiměsíční závazek, že ty cizí věci nebere.
Mluvčí 08: Ale holte, jako nevyšlo to.
Mluvčí 08:  Fakt můžeme jako něco pro to udělat a nepodceňujte to, že vlastně o tom, co se v téhle zemi rozhoduje, je jeden každej z nás a nikdy nevíte, kdy ten hlas je nejdůležitější, čili hrozně moc díky všem.
Mluvčí 13:  Děkujeme, děkujeme moc.
Mluvčí 13: Já si teda dovolím ještě za ten ofis, za ten tým ještě jednou moc poděkovat, že jste všichni přišli.
Mluvčí 13: A jenom bych chtěla vysvědlit, že my teda dáváme něco.
Mluvčí 13: Ovšem nejsou to věci, jsou to knihy.
Mluvčí 13: To budou mít děti určitě radost.
Mluvčí 13: A kytice, které dostanou dámy, jsou z udržitelného květinářství.
Mluvčí 08: Tak děkujeme.
Mluvčí 13: A samozřejmě po téhle debatě jste zváni na občerstvení tamhle v tom rohu.
Mluvčí 13: Bude to určitě hrozně dobrý, tak zůstaňte.
Mluvčí 04:  Děkujeme.
                                                            
  

Všechna vyjádření RNDr. Luděk Niedermayer (*1966)

Zdroj: Youtube
Detail politika: www.hlidacstatu.cz/osoba/ludek-niedermayer

Originální příspěvek

---

Záznam v JSON

https://api.hlidacstatu.cz/api/v2/datasety/vyjadreni-politiku/zaznamy/3adafbcdf31fe0ca7010d4666e816051 Popis API