RNDr. Luděk Niedermayer (*1966) Youtube ze dne 14. 02. 2024 00:00:00

Mluvčí 01:  Dobrý den posloucháte další díl podcastu Luďka Nydrmajera.
Mluvčí 01:  Tento podkaz natáčíme krátce poté, co deníkdy Welt označil českou ekonomiku jako chorého muže Evropy.
Mluvčí 01: Natáčíme ho v době, kdy Evropská komise ministerstvo financí snížuje výhledy české ekonomiky a zároveň v době, kdy zejména čeští ekonomové nejsou příliš znepokojeni, protože vlastně se hraje o desetinky procenta, což není to, co
Mluvčí 01:  to, co mění svět.
Mluvčí 01: Přesto, ale jsem dlouhodobě přesvědčen, že diskuze o tom, jak si stojí česká ekonomika a jaké má vyhlídky, zejména na ekonomický růst, by měla být tématem dnem nebo aspoň jedním z tématu dne.
Mluvčí 01: A k tomu, abych tuto hypotéru si potvrdil nebo vyvrátil, jsem pozval do dnešního podcastu ekonoma, který sleduje Českou republiku zvenčí.
Mluvčí 01:  Je to Tomáš Dvořák, senior ekonomist ve firmě Oxford Economist, což je jedna z opravdu velkých analytických firm, sidlících ve spojeném království, ale pokrývající globální vývoj ekonomiky navíc těmi nejsofistikovanějšími.
Mluvčí 01:  nástroji typu velkých makroekonomických modelů a s ním se o tom budu bavit.
Mluvčí 01: Takže po tom dlouhém úvodu, Tomáši, jsem moc rád, že jste tady.
Mluvčí 01: Díky za pozvání.
Mluvčí 01: A připomínám, že se Tomášem jsem také setkal v Evropském parlamentu, kde jsem byl hrozně rád, že jsem s ním mohl pracovat a trochu mi chybí, protože těch ekonomických témat je tam opravdu teďka hodně.
Mluvčí 01:  Ale Tomáši, abych začal trošku odejnout dnešek od České republiky, mé zkušenosti s ekonomikou v době, kdy jsem byl v centrální banci, byly v době, kdy se v té ekonomice skoro nic neměnilo.
Mluvčí 01: Vlastně tam nebyl žádná velká téma.
Mluvčí 01: Ta velká téma byla, jak dostat inflaci z 1% na 2%.
Mluvčí 01:  Vy dyní pracujete v době, kdy ten svět je bezprecedentně složitý.
Mluvčí 01: Jak je těžké pro ekonomii v této době, kdy zažili jsme covid, zažili jsme energetickou krizi, zažili jsme rozpad odavateľských vztahů krátkodobě, jak je těžké prognozovat vývoj ekonomiky?
Mluvčí 00: Je to velmi těžké.
Mluvčí 00: Můj manažer v práci země dělá graci, že vlastně od toho dne, co já jsem nastoupil, tak všechno šlo, tak říkají zdoháje,
Mluvčí 01:  Můj pocit je, že od té doby, co jsem skončil v Banse v roce 2008, šlo všechno do haje.
Mluvčí 00: Možná už to začalo trošku dřív, ale je to pravda, že vlastně v situaci těchto velkých šoků globálních je makrokemická prognoza velmi těžká disciplína.
Mluvčí 00:  Ale možná o to důležitější, že vlastně, jak v pandemii, tak po tom, co se dělo během energetické krize a předušení dozadatelských řetězců, tak ty výhledy jsou ještě o něco důležitější, protože musí vlastně pomáhat makroekonomické politice nebo zpárské politice, jak ji správně vést.
Mluvčí 00: A makroekonomové by se vlastně neměli bát.
Mluvčí 00:  snaží se ty prognozy dělat, ale zároveň musí si přiznat to, že ta nejistota v rámci takovéhle šoku je opravdu vysoká.
Mluvčí 00: A i tu nejistotu jde v určitý mír kvantifikovat a to je vlastně možná často důležitější, než ten samotný, to co říkáme, ten centrální, ta centrální prognoza je důležitá kvantifikace těch rizik, to znamená nějakých
Mluvčí 00:  scénářů, můžou to být negativní scénáře, pozitivní scénáře, ale to je vlastně to, co tu hospodářskou politiku vede.
Mluvčí 00: Je to důležité pro centrální banky, je to důležité pro vlády, je to důležité i pro mezinárodní organizace, jako je Evropská unie.
Mluvčí 01:  Já jsem vždycky měl pocit, že hlavní síla toho modelování není v tom, že vám to řekne stuprocentně, jak ten svět bude vypadat, ale právě zajistit tu konzistenci, což ty modely určitě dělají.
Mluvčí 00: Je to přesně tak, vlastně, je to taková ta stará, takovým starý bonmoji, že všechny modely jsou vlastně chybné, což do jisté míry je pravda.
Mluvčí 00: Ty modely si většinou počítají na minulých datech a ty modely, které jsme použili třeba před covidem, vlastně žádnou takovou velkou pandemii nezažili.
Mluvčí 00:  ale na druhou stranu je vlastně pravda, že ta kvantifikace je nezbytná a
Mluvčí 01:  A právě ono to disciplinuje, jako tu diskuzi, protože z mého pohledu vždycky v té ekonomice bylo A, provázánost B, a tudíž není možné zároveň měnit A i B. A to mně připadá, že to hodně pomáhá.
Mluvčí 00: Je to tak, že vlastně ano, ten model dá se vnímat jako disciplinní nástroj jednak v rámci domácí ekonomiky, kde je vlastně skutečně všechno provázané se vším, urokové sezby s investicemi, investice s potenciálním růstem, ale taky roste provázanost, nebo ohromně rostla provázanost v globálním měřítku.
Mluvčí 00:  To je pro českou ekonomiku možná ještě jakoby zásadnější, protože ohromně vyrostla provázanost vstupem do Evropské unie, vstupem do jednotného trhu a zároveň se za posledních 20-30 let strašně změnil způsob, jakým se
Mluvčí 00:  S větou ekonomikou prohánějí různé finanční šoky.
Mluvčí 00: A vlastně ta velká finanční krize v roce 1908-1909 byla toho nejlepším ukazem, že vlastně něco, co vzniklo na trhu s realitami v Americe, se prohnalo s neuvěřitelnou sílou celým světem.
Mluvčí 00:  a vlastně ten model, který ekonomé používají, v centrálních bankách používáme ho my, tak tyhle ty spojitosti vlastně dovede shrnout dohromady.
Mluvčí 00: A zajistí, že vlastně ta prognáza, kterou my se snažíme vytvořit, je vnitřně konzistentní.
Mluvčí 00: To znamená,
Mluvčí 00:  Náš obchod se zahraničím nemizí někde v moři, musí pro něj být zahraniční poptávka a naše předpovědi třeba pro pohyb kurzu koruny musí být nějakým způsobem řízeny třeba urokovým diferenciálem nebo růstlým diferenciálem.
Mluvčí 01: Vy jste mě nahral na otázku, kterou a je úplně nechci položit, ale jenom musím říct, že mě hodně baví takové ty názory, že
Mluvčí 01:  Velmi vysoké úrokové jsou zbytky historického srovnání, které nejsou jenom v Čechách.
Mluvčí 01: Připomínám, že americká výnosová křivka je velmi podobná české výnosové křivce, tak často zaznívá, že to nebude mít vliv na dlouhodobě na trh s nemovitostmi, což je samozřejmě ekonomicky
Mluvčí 01:  velmi pochybná myšlenka, ale samozřejmě ti, kteří prodávají ty nemovitosti, ji rádi prezentují a dostávají do médií, ale poslední otázku, kterou jsem se na to chtěl zeptat, že zároveň ty velké šoky provokují velké reakce vlád.
Mluvčí 01: A myslím si, že z dobrých důvodů.
Mluvčí 01: Připomínám, že česká vláda vynaložila, tuším, 1100 miliard korun v loňském roce na podporu trhů s energiemi, aby ty extrémně vysoké Kremlin vyvojené ceny energii
Mluvčí 01:  zranili příliš mnoho ekonomiku a nesnížili ještě víc reálné příjmy lidí.
Mluvčí 01:  Ale za prvé z hlediska toho modelování a prognoz je těžké tady toho předem odhadnout, protože jsou to ad hoc politická rozhodnutí.
Mluvčí 01: A druhá věc, ty takto vynaložené peníze, ty nekončí tím, že jsou vynaložené, ale spadnou do státního dluhu a v některých zemích, zejména je to viditelné v Americe, ale dlouhodobě je to viditelné v Japonsku, ty dluhy strašně rychle roztou.
Mluvčí 01: Čili jak vlastně na jednu stranu pracovat s těmi ad hoc rozhodnutími vlády v tom modelování
Mluvčí 01:  Roste podle vás závažnost růstu zadlužení i těch zemí, které by považovány za nejvíc stabilní?
Mluvčí 00:  Tak nejdřív v tom prvním bodu, to se zase, já se tedy nechci kupit výmluvy, ale to se přijde skutečně těžko.
Mluvčí 00: Na druhou stranu je asi pravda, že v posledních letech vlády obecně po celém světě zaujaly o dost aktivnější postoj, než byl třeba případ nebo situace v letech právě po finanční krizi, kdy se hodně konsolidovaly věřejné finance a snažilo se možná vlastně jakoby vytvářet, možná se konsolidovalo až moc v některých případech.
Mluvčí 00:  tak vlastně covid, pandemie možná začala jako novou v nový období ve smyslu, že vlády se svojí fiskální politikou budou trošku aktivnější.
Mluvčí 00: A je vlastně pro
Mluvčí 00:  prognozování, pro předpovídání ekonomického růstu, protože si je vlastně důležité si všímat těch změn režimů.
Mluvčí 00: Režimů jak měnové politiky, která se možná dneska taky chová trošku jinak, nebo byla konfrontovaná s šokem, který už dlouho neviděla, tak třeba změna toho režimu fiskální politiky, která se dneska zdá se přesouvá do
Mluvčí 00:  o něco aktivnějšího rozpoložení a zhledem k tomu, co nás čeká v budoucnosti, a k tomu se určitě ještě dostaneme, co se týče transformací ekonomiky na nízkou, líkovou a podobně, tak ta aktivní vyschální politika bude hrát větší roli.
Mluvčí 01: Což jako se nedá úplně jednoduše rozporovat, to je do určité míry otázka politického přístupu, ale výsadkem toho jsou velmi vysoké deficity.
Mluvčí 01: A co to znamená?
Mluvčí 00: Je to tak a
Mluvčí 00:  To je složitá otázka, protože konkrétně v případě prognozování třeba dluhových kryzí vlastně ono neexistuje žádnou pevnou hranice, ve kterém je ten poměr dluhu k HDP neúnosný.
Mluvčí 00: Tady se vždycky dobrý příklad dává Japonsko, který má ohromně vysoké zadlužení vůči HDP a přitom nedá se říct, že by rostlo nějak zásadně, ale neprošlo si dluhou kryzí jako třeba Řecko.
Mluvčí 00:  Je vlastně těžko říct, je tam velká svoboda faktorů, důvěra zahraničení trhů je asi ta nejdůležitější a ta sama o sobě se předjelat nedá, protože je sama trošku subjektem impulzivních pohybů.
Mluvčí 00: Nicméně
Mluvčí 00:  Já vždycky rád říkám, že, toho jsme vlastně zmínili, že zadlužení, nebo to zadlužení, které se většinou měří, to znamená výše dluhů vůči HDP, má dvě pohybující se části.
Mluvčí 00: Jedna je ten dluh a druhá je právě nominální HDP.
Mluvčí 00: A jestli chcete vlastně snížit ten poměr, tak jsou vlastně dvě věci, které můžete dělat.
Mluvčí 00: Můžete se buďto snažit snižovat dluh skrze
Mluvčí 00:  přebytky státního rozpočtu, anebo samozřejmě snažit vlastně zvýšit růst HDP a byl jen reální, nenominální.
Mluvčí 00: I když samozřejmě inflovat dlouhde taky pryč.
Mluvčí 00: A vlastně inteligentní ciskávání politika by dělala obojí.
Mluvčí 00: Jistě.
Mluvčí 01: A samozřejmě pro ty ministry financí je teďka velmi stresující to, že někteří z nich si zvykli téměř za nulové úrokové sazby.
Mluvčí 01:  kdy stabilizovat tu výši dluhu k HDP, ještě navíc, když HDP roste není složité, ale třeba v Americe nyní existují prognozy, že při dnešním vývoji velmi brzy přeskočí náklad na dluhovou službu, jak náklady na obranu, tak poté i na sociální a zdravotní péči, což vlastně znamená, že obrovská část amerického rozpočtu bude vázána v dluhové službě.
Mluvčí 00:  Je to tak, že vlastně většina zemí se zaměřuje hlavně na servisování dluhu, to znamená splácení úroků a tu samotnou hromadu toho dluhu vlastně nechává stabilní.
Mluvčí 00: Amerika je v tomhletom velmi zvláštní země, vlastně jedinečná země jednak v tom, jak vede svoji makroekonomickou politiku, ale taky v tom, že má to
Mluvčí 00:  Čemu ekonome říkají exorbitant privilege a to vlastně je hlavně dané tím, že dolar je furt ta mezinárodní měna a ta vlastně americe, novamerickým politikům dává mnohem větší prostor k manévrování.
Mluvčí 00: Ale je pravda, že vlastně tím, jak po covidu vyrostly urokové SSB všude po světě,
Mluvčí 00:  tak najednou se hodně změnil ten kalkul a vlastně bolí trošku to, že teď růst minimálně v Evropě silně zpomaluje a správná, podle mě správná nastavení fiskální politiky měl být proticyklické.
Mluvčí 00: To znamená vytvářet si v časech růstu právě ten pološtář k tomu, aby se mohl korigovat ten
Mluvčí 00:  ten hospodářský cyklus a v čase krize vlastně ta fiskální politika může nastoupit.
Mluvčí 00: I tam množství nástrojů, některé lepší, některé horší.
Mluvčí 00: Ale pokud tady ten ploštař byl vyčerpan extrémními šoky jako covid, tak teď se vlastně dostáváme do pozice, kdy některé země musí konsolidovat, protože ty primární schodky rozpočtu jsou strašně vysoké.
Mluvčí 00: A přitom je to zrovna v momentě, kdyby ta ekonomika potřebovala nějakou rejexi.
Mluvčí 01:  Bavujeme se o výjimečnosti Ameriky, teďka se posuneme k výjimečnosti České republiky.
Mluvčí 01: Do jaké míry vás překvapuje to, že
Mluvčí 01:  Nyní stále častěji zaznívá, že nejsme ten mainstream, že možná máme některé problémy, které v tomto rozsahu jiné evropské země nemají a že vlastně ta neúplně dobrá data, kdy jsme jedna, neli jediná ze zemí, která se nevrátila na tu ekonomickou úroveň před pandemí, že to možná není náhoda a vlastně samo se to nespraví.
Mluvčí 01: Je to pro vás překvapení?
Mluvčí 00:  Je to pro mě překvapení a když budu parafrazovat předchozího prezidenta, tak je opravdu nutno říct, že tato země neskvétá.
Mluvčí 00: A když jsme vlastně nazývali Česko tím nemocným ochorým mužem Evropy, tak to je hlavně proto, že naše HDP je vlastně jediné ze zemí Evropské unie, které se ještě nevrátilo na tu předpanemickou úroveň.
Mluvčí 00:  Dá se samozřejmě říct, že HDP má sklony k revizím, takže možná ta tabulka bude vypadat jinak, až statistici revidují data, ale nicméně je zjevné, že ta slabost HDP není
Mluvčí 00:  kvůli nějakým statistickým chybám, není kvůli jednomu z komponent.
Mluvčí 00: Ta slabost české ekonomiky je vlastně daleko sáhla.
Mluvčí 00: A já musím říct, že mě vlastně trošku zaráží, když sleduju debatu v Česku, že máte pravdu, že jednak je tady ten pocit, že se to všechno spraví, že tady ta slabost je cyklická, že prostě teď procházíme obdobím, které je pro českou ekonomiku s její strukturou trošku složitější, což je pravda.
Mluvčí 00:  Ale to podle mě nemůže být celá otázka, dá se odpověď na otázku.
Mluvčí 00: Ale taky mě trošku zaráží, teď se tady budeme dívat spíš zpátky než dopředu, jak vlastně je téměř jako nějaká reakce na to, jaký byl třeba strašný propad reálného zpotřeby v domácnosti, 9%.
Mluvčí 00:  Jeden z nejvyšších FEU, pokud se na to hledá.
Mluvčí 00: Absolutně nejvyšší FEU, ale hlavně asi zhruba pětkrát vyšší, než jakých propad jsme zažili právě během finanční krize před 12-13 lety a když se mluví o spotřebě, tak spousta lidí si třeba představí, že je to nějaká nadspotřeba, že lidé utrácejí víc, než by museli.
Mluvčí 00: To není vůbec pravda.
Mluvčí 00: Spotřeba domácnosti je pravděpodobně mnohem lepší metrika kvality života,
Mluvčí 00:  nebo nějaké životní úrovně než HDP.
Mluvčí 00: A ten ten propat je vlastně zarážející a je možná pravda, že HDP padá o pár setinek každý kvartál, jenže takhle už padá strašně dlouho.
Mluvčí 00: Zatímco ostatní země rostou.
Mluvčí 00: A když se podíváme, měli bychom se asi poměřovat se zeměmi, které jsou nám nějakým způsobem blízké, a když se podíváme na Polsko, která naopak té tabulce EU, která se růstuje, nebo růstuje od pandemii týče, vévodí,
Mluvčí 00:  tak je asi vlastně zjevné, že někde je něco špatně.
Mluvčí 01: Já cítím z vás to, co cítím na sobě, že vás to mrzí, mě to taky mrzí, ale mám pocit, že to, že když to mrzení přejde do toho, že to budeme bagatelizovat, že se moc dále jako nedostaneme, tak teďka zase obujte do toho, jako opravdu profesionál, který pracuje s nejvýspěšnějším dostupným ekonomickým aparátem,
Mluvčí 01:  Takže rozdělme to na dvě věci.
Mluvčí 01: Jedna, můžou být nějaké krátkodobé faktory a vy jste o nich, Tomáši, mluvil.
Mluvčí 01: Ten dopad té energetické krizi na nás byl samozřejmě jako výrazně nadprůměrný.
Mluvčí 01: Odstartovali jsme toto období s vysokým strukturálním schodkem, což znamená, že ten prostor, o kterém vy jste mluvil, že by byl fajn, kdyby byl, tak vlastně byl záporný a proto konsolidujeme.
Mluvčí 01: Ale tohle jsou krátkodobé faktory.
Mluvčí 01:  Ale z toho, co říkáte, já taky z toho, jak se na to já trochu víc z dálky dívám, tak ten problém je taky střednědobej.
Mluvčí 01: Takže co je hlavně ten střednědobej problém?
Mluvčí 00: Je to tak a vlastně je tam určitá provázanost právě v tom, že jste říkal, že to, jak na nás dopadla energetická krize, což byl jeden z nejhybších dopodů v Evropě, právě protože naša ekonomika, co se náročnosti na energii přepočtu na HDP týče, je vlastně na tom se jedna z nejslabších v Evropě.
Mluvčí 00: Já se natuším po bulharsku?
Mluvčí 00: Po bulharsku, přesně tak.
Mluvčí 00:  A to vlastně je jedno s druhým, protože tady to byl vlastně symptom nebo důvod, proč u nás byla tak vysochá inflace, která v začátku škrtila tu ekonomiku, dneska už možná tolik ne, ale to je strukturální problém ekonomiky.
Mluvčí 01:  Či bavme se o minulé minimálně dekádě.
Mluvčí 01: Minulé minimálně dekádě néli dvou... Či dokonce ani ne minulá vláda, ale řada předchozích vlád přihlížela tomu, že jsme strukturalně zaostávali?
Mluvčí 00: Je to přesně tak, já se dokonce pamatuji, že to dobře nazval v článku jako energetický skanzen.
Mluvčí 00: A je to vlastně tak, že energetická náročnost té ekonomiky nás činí zranitelnými v určitěm energetickým šokům.
Mluvčí 00:  A nemyslíme si, že tenhle energetický šok byl poslední.
Mluvčí 00: Nemyslíme si, že vlastně v momentě, kdy ty dopady klimatické změny světově začnou vrůst a geopolitická situace se začne víc napínat, že tyhle ty globální nabídkové šoky nebudou častější.
Mluvčí 00: Jestli budou něco tak pravděpodobně častější.
Mluvčí 00: Možná, že už nebude další Ruská jenomaze, ale jenom se najde něco jiného.
Mluvčí 01:  Či velmi nejistý svět.
Mluvčí 01: Jaké další?
Mluvčí 01: O té energetice a já jsem tom vlastně hrozně rád, že došlo přeci jenom k určitému posunu.
Mluvčí 01: Proto není to dlouho, když jsme říkali, že máme nejlepší zejména elektroenergetiku v Evropě a ti ostatní nám to kazí a najednou i z těch nejvýšších míst od premiéra zaznívá, že naopak to je, což je dobrý začátek tady tohle, ale to asi nebude jediná slabost české ekonomiky tady tato.
Mluvčí 00:  Jediná slabost to nebude.
Mluvčí 00: Další téma, které můžeme otevřít a které je svým způsobem strukturální slabost české ekonomiky je to, že se stále straníme vstupu do eurozóny, který si myslím, že jestli ten ekonomický model, který máme, chceme
Mluvčí 00:  nějakým způsobem zachovat a tím myslím jakoby vysoký podíl průmyslu, tak asi dneska už bez tepat, že to euro by bylo prospěšnější.
Mluvčí 00: Nechci říkat, že euro je řešením všeho, je to záležním všelek, to asi ne, ale když si uděláme jednoduchou rozvahu, porovnáme pro a proti, tak z toho vyjde pozitivně.
Mluvčí 00:  A další, a to už je pravda, že ve veřejném prostoru zaznívá trochu víc, je ta otázka, jestli se vyčerpal český růstový model.
Mluvčí 00:  A když říkám český ruský model, tak tím myslím je vlastně model, který je založen na exportu, čili pro nás je strašně důležitý právě členství v jednotném společném trhu Unie a je to model, který je založen na vlastně technicky zdatné pracovní síle, kterou my pořád máme, ale která zároveň dlouho byla konkurenceschopná, co se týče platů.
Mluvčí 00:  A tady asi nemyslím si říct, že tady ten model vlastně se sám vždycky podkopává, protože čím ta ekonomika víc konverguje a rostou platy, tak tím se vlastně stává míň konkurence schopnou.
Mluvčí 00: A je vlastně už asi dneska na místě řešit, jestli Česko tady právě toho té úrovně nedosáhlo.
Mluvčí 00: A to je něco zase co je obtížně měřitelné, ale vlastně to, jak kvartál za kvartálem zaostáváme, tak tu otázku stále víc a víc nabízí.
Mluvčí 01:  Je to ve podle vás takové vysvětlení relativně slabých německých čísel, protože to Německo je ten odběratel často těch našich subdodávek?
Mluvčí 00: Do jistý míry musí, musí být, protože je prvné, že naša ekonomika je s tou Německou extrémně silně provázaná skrz automobilový průmysl, ale i skrz spoustu dalších.
Mluvčí 00: My jsme vlastně pevně zapojeni v tom dodavatelském řetězci a vlastně jsme skonal ten předposlední článek, který potom dodává do Německa a tam se vytvoří ten finální produkt.
Mluvčí 00:  Takže ten slabý výkon německé ekonomiky, která je vlastně dnes ta druhá nejhorší po nás, tak ten nás vždycky stáhne.
Mluvčí 00: A je možná na místě se ptát, jestli ten německý, ruský model taky netrpí problémy, které by nás mohly táhnout zpátky na druhou stranu.
Mluvčí 00: Ale já připomenu to, že další země střední Evropy taky jsou zapojené v tom řetězci a taky je pro ně německo hlavní.
Mluvčí 00:  ekonomický partner, ať je to Polsko, ať je to Maďarsko, ať je to Rumunsko, a Rumunsko třeba tady vyzběhnou, že Rumunsku se také ekonomicky dá říct výborně.
Mluvčí 01: Zajímavý také je, že to Německo na rozdíl od nás má velký fiskální prostor, který z politických důvodů, a já jsem vždycky na té fiskálně trochu opatrnější straně, tak on není využívaný, ale kdyby došlo k jeho využívání, tak je prostě největší v Evropě, bez zesporu, co my jsme na tom tak trošku opačně.
Mluvčí 00:  Je to tak a je to vlastně takový ekonomický evergreen, že je to škoda, kdyby jenom Německo bylo ochotnější, ani ne běžné výdaje, ale investice.
Mluvčí 00: Protože už vlastně strašně dlouho jsem mluvil o tom, jak Německu chybí digitální infrastruktura, jak vlastně ta dopravní infrastruktura, která kdysi byla klenotem v Německu i u nás.
Mluvčí 00: Tak už vlastně dneska zastarává Deutsche Bahn, už se to vlastně stalo v Evropě a to budete dobře vědět synonymem nespolehlivosti.
Mluvčí 01:  Což taky souvisí s tím, že se navýšila poptávka, což je skvělé, ale jakmile tam není ta nabídka, tak to vede k frustracím.
Mluvčí 00: Tak a největší frustraci zažijete v Norymberku v pátek večer, zhruba tak v 6 hodin odpoledne.
Mluvčí 01: Tak to jsem naštěstí neskoušel, ale vraťme se k tomu, či ta diagnóza je docela dobře popsaná a samozřejmě mně se zdá, že některé z těch věcí nejsou snadno řešitelné, protože v tom dnešním světě, který
Mluvčí 01:  Přece jenom nastartovat trochu k deglobalizaci a k politickým konfliktům je velmi těžký udržet pozici ekonomiky, která sází systematicky na vysoké čisté exporty.
Mluvčí 01: Protože ti, kteří musí mít ty korespondující čisté importy, se jim to nelíbí.
Mluvčí 01: A stejně jako Donald Trump řeknou,
Mluvčí 01:  ale to si budeme vyrábět doma.
Mluvčí 01: Čili tohle trochu ponechám stranou, ale jak složité je, pokud ta vaše hypotéza, která odpovídá hodně ve mém pohodu, je správná, jak složité se z toho dostat.
Mluvčí 01: Vidíme, že v Evropě spoustu zemí udělalo rychlé reformy, rychlé změny a postavilo své ekonomiky neuvěřitelně na nohy.
Mluvčí 00: Tohle je vždycky složité, vlastně mnohem líp se to hodnotí zpětně, ten pohled zpět je vždycky
Mluvčí 00:  A polisi z nášky, když člověk za to nemá co povědnat.
Mluvčí 00: Takže já rozhodně těm polisi-makerům, ať už jsou v Národní vlance nebo ve vládě, nezávidím, protože ta situace je skutečně složitá na druhou stranu.
Mluvčí 00: Asi by člověk jednak, jak říkáte, měl brát trošku útěchu v tom, že to je možné, že jiným ekonomikám se to povedlo.
Mluvčí 00: A jasně transformovat ekonomický model, to není na týden, není to na měsíc.
Mluvčí 00: Je k tomu potřeba dlouhodobější vize a je k tomu ideálně potřeba i
Mluvčí 00:  nějaký společenský koncenzus, protože tohle není záležitost na jednofunkční období.
Mluvčí 00: A nebo jednovládní období.
Mluvčí 00: Nicméně je asi taky dobrý říct, že není třeba strkat hlavu do písku, že to vlastně není konečná, že Česko má pořád spoustu věcí, díky kterým je atraktivní, má spoustu velký potenciál.
Mluvčí 00:  Ten já vidím hlavně v pracovní síle, která dneska chybí.
Mluvčí 00: A vlastně do budoucna vzhledem k našemu demografickému výhodu bude možná chybit víc.
Mluvčí 00: Ale ten potenciál tam je.
Mluvčí 00: Jsme vlastně ve světové měřítku jsme
Mluvčí 00:  V relativně perspektivní země jsme členy Evropské unie, jsme země se stabilním podnikatelským prostředím, se stabilním politickým prostředím, takže to není tak, že by nad náma svět zlomil hůl, ale zároveň se to musí trošku naprotičástečně, no hlavně taky protože ostatní nezahálejí.
Mluvčí 01: To je přesně to, co jsem chtěl říct, ta rychlost, se kterou se ty
Mluvčí 01:  ekonomiky mění, se kterou jsou vlády schopné reagovat, je, řekl bych, až dechberoucí.
Mluvčí 01: Veme si, že během té energetické krize některým zemím, které nepatří zrovna k těm rychlýkům, jako Německo, trvalo měsíce, než postavili a zprovoznili terminály na skapalněný zemní plyn.
Mluvčí 01: Mám pocit, že Tesla uberuji na postavy a továrnu tak rychle, jakoby u nás trvalo projednání stavebního povolení, a to ještě bez definitivního souhlasu.
Mluvčí 01:  Čili já vítám to, že je u nás opravdu snaha ty věci zlepšit, ale zlepšit se jenom tam, kde byli ti ostatní před pár lety, to asi nebude stačit teďka, že jo?
Mluvčí 00: To máte pravdu, že stačit nebude.
Mluvčí 00: A vlastně, jakoby prvním krokem v tomhletom procesu je vždycky vyjasnit si to, co bychom chtěli, čeho chceme dosáhnout.
Mluvčí 00: A tady vlastně se asi nabízí jakoby hodně v široké měřítku dvě možnosti.
Mluvčí 00: Buď to, jestli my si chceme zachovat
Mluvčí 00:  tu tradiční strukturu ekonomiky s tím, že náš promysl, který máme historicky, bude i nadále.
Mluvčí 00:  tak ale ten průmysl, který máme teď, tak ten zase tak dlouho nevydrží.
Mluvčí 00: Protože to je průmysl, když to řeknu, takové rozmáchlé možná minulého tisíceletí nebo minulého století, ale velké části to není průmysl do budoucna.
Mluvčí 00: A nebo to, co udělalo spousta v evropských nebo západních zemí v 60.70.
Mluvčí 00: 80. letech, že se přeorientovaly na služby.
Mluvčí 00:  a základním kamenem ekonomiky se staly služby a ten průmysl odešel do právě zemí, nejenom těch našich, ale mnohem dál na východ do Ázie, to je asi další možnost.
Mluvčí 01: Já to ještě raz komplikuju, my teďka natáčíme den před výročím 17. listopadu,
Mluvčí 01:  Já to beru tak, že z ekonomického hlediska jsme se v tom roce 1989 rozhodli, že chceme ekonomiku, která je dominantně soukromá, ve které panuje široká ekonomická svoboda a ta vláda dělá v úvozovkách jenom to, co musí.
Mluvčí 01: To znamená stanové pravidla a tak dále.
Mluvčí 01:  Jak vlastně to může přispět vláda, protože to jest i některé ty firmy během těch deseti let projdou útlumem, který může skončit až koncem, anebo provedou velkou reorientaci, která z nich udělá výherce v té transformaci, to nerozhoduje vláda, že jo, to rozhodují ty firmy.
Mluvčí 01: Takže co vlastně
Mluvčí 01:  ten stát může udělat to, aby jednak pokud zvolí tu čionu strategii, aby ji naplnil, ale vůbec, aby podpořil tu transformaci, by byla tak rychlá, aby se v té zemi dále dobře žila.
Mluvčí 00: Je to, veš si to vlastně řekl, hrozně dobře, že stát má určit pravidla a pak být takový velmi pozorný v tom, aby se ta pravidla dodržovala.
Mluvčí 00: To je, aspoň pro mě tedy bez debat.
Mluvčí 00:  A já vlastně, teď se trošku vrátím zpátky, já hledám velký optimizmus v tom, co se právě dělo, to možná zní trošku zvláštně, a co se dělo během covidu a potom během energetické kryze, kdy se ukázalo, že vlastně ohromné projekty, ohromné věci jsou možné a jsou možné v časovém měřícku, které jsme si mysleli, že možné není.
Mluvčí 00: To znamená výroba vakcín na úplně novou formu koronaviru, kterou nikdo neviděl během pár měsíců.
Mluvčí 00: A to ještě rozpomaly, no správně, ale spomaly i ty klinick
Mluvčí 00:  Stejně tak v energetické krizi se ukázuje ta rychlá reakce a vlastně stát, který dá ten impuls, ale potom soukromí sektor, který to vlastně dotáhne, když pracují takhle v tandemu, tak jsou vlastně schopni opravdu velkých věcí a to vlastně tyhle dvě epizody, byť byly náročné, tak by nám měli dát optimismus.
Mluvčí 00: A já si vždycky myslím, že stát toho nemusí dělat moc, ale to, co musí dělat, musí dělat dobře.
Mluvčí 00:  Ať už je to právě jakoby regulace v trhu, kde je to potřeba, ať je to nastavání pravidel tam, kde je to potřeba a jejich vynucování.
Mluvčí 00: Třeba oligopoly, monopolismus.
Mluvčí 00: To rozkásovčiš a k tomu se klidně můžeme dostat taky, tam je určitě o čem mluvit.
Mluvčí 00: A potom právě dávat ten průvodní impuls.
Mluvčí 00: A to můžou být investice do infrastruktury.
Mluvčí 00: To musí být investice do vzdělání, do výzkumu a vývoje.
Mluvčí 00: Protože
Mluvčí 00:  Jak angličtini říkají, if you build it, they will come.
Mluvčí 00: Vlastně, když to postavíte, tak ten soukromý sektor, ty firmy, které možná mají primárně, řeknu, sobeckou motivaci dělat zisk, tak ona dovede k tomu, aby v rámci těch pravidel začaly inovovat a když se tam skutečně udrží toho spojenářské prostředí, tak ten posun ku předu bude.
Mluvčí 00: To se vlastně není o co bát.
Mluvčí 01:  Kdybyste zmínil hospodářskou soutěž regulaci, pravděpodobně narážíte na energetiku, předpokládám, kde často zaznívá, že to řešení je, že stát tam na sebe vezme tu odpovědnost a nejenom, že to bude dobře regulovat, ale také to bude vlastnit.
Mluvčí 01: To jste myslel nebo ještě to myslíte šířej?
Mluvčí 00:  Jak energetiku, ale tak, kdybychom se spětně bavili o tom, proč u nás v Česku byla tak vysoká inflace, tak já myslím, že bychom určitě našli sektory, kde ta inflace trošku přiživilo právě to, že nebyl dostatek gospodářské soutěže.
Mluvčí 01: Ale to je ale zajímavý moment, protože v té ekonomii přece jenom ta ekonomie off-scale vítězí.
Mluvčí 01:  Já také mám pocit, že řada sektorů je dominována malým počtem fir, zejména těch úplně na konci, že to hraje nějakou roli, ale to taky není úplně jednoduché státem podpořit.
Mluvčí 00:  To je pravda a je vlastně těžký nastavit politiku, protože jestli používáme ten princip, že stát by neměl vybírat, jak se říká, vybírat vítěze, vybírat tu, kterou firmu, kterou podpoří, vlastně na okor těch ostatních, ale naopak nechat to konkurenční prostředí, aby to vítěz určilo samotno, tak zachovat tenhle princip a zároveň se snažit tu ekonomiku směřovat někam, právě směřovat v té transformaci, je náročné.
Mluvčí 01:  Vlastně mluvíte o něčem, co se hodně tam diskutuje, právě to vybírání těch vítězů je jeden z bodů, o kterém se některé země považují za důležité.
Mluvčí 01: Vytváří ty domácí šampiony, ty druhý mají pocit, že to bude ovlivňovat
Mluvčí 01:  fungování těch trhů, ale posmějme se teda na tu úroveň světa, kdy vy jste zmiňoval, že ta naša ekonomika je extrémně silně provázaná samozřejmě s Evropskou unii, ale ta globální ekonomika, ty provazby jsou velmi silné.
Mluvčí 01: Začali jsme u Ameriky.
Mluvčí 01: Jeden z problémů Ameriky je, že
Mluvčí 01:  Pravděpodobně neexistuje nic jako velká americká krize, protože se z ní okamžitě stává globální krize.
Mluvčí 01: Co jsou teď ty neurologické body, ty globální ekonomiky, které mohou vytvořit problémy, které se nás tak či onak dotknou?
Mluvčí 00: Tak tady vlastně nejde než na prvním místě nezmínit klimatickou změnu.
Mluvčí 00: A vlastně manifestace klimatické změny, které jednak člověk může vnímat ty krátkodobější impulzy v podobě těch vlastně
Mluvčí 00:  angličtini říkají extreme weather events, to znamená nějaké klimatické katastrofy typu povodně, požáry, extrémní mrazy.
Mluvčí 00: To je něco, co vlastně globálně jako nebude otřásat dál.
Mluvčí 00: Bude to pravděpodobně, velmi to stíží vlastně roli centrálních bank, protože právě ty nabídkové šoky, o kterých jsme se povědali na začátku, tak ty asi nevyhnutelně budou častější a ty se vlastně propíšou skrz ceny energetických komodit, skrz ceny jídla.
Mluvčí 00:  Druhým problémem, druhým tím bodem je ten pomalejší proces klimatické změny, to znamená to zvyšování teplo, které vlastně bude mít taky dopady v zemích blízko rovníku, může a to je něco, kde vlastně já se bez mučení přiznám, že nemám velkou expertizu, ale věřil bych, že to může hodně zahýbat z pohyby populace.
Mluvčí 00:  A vzhledem k tomu, že se blížíme k zajímavému volebnímu roku, tak to bude vlastně, když jsme zmínili Ameriku, to, co se stane v amerických prezidentských volbách.
Mluvčí 00: Protože to je k jakým vlastně diametrálním způsobem, diametrálně odlišně může americká politika fungovat přes příštího roku.
Mluvčí 00:  buď anebo v těch dvou volbách, které Amerika bude mít, tak to se taky prožene celým světem.
Mluvčí 00: A vlastně, ať chceme nebo ne, ta naše ekonomika je navázaná na Evropu a Evropa je silně provázaná s Amerikou a tyhle ty věci, byť vlastně my v nich nemáme žádný poradní hlas, tak nás ovlivní.
Mluvčí 01: Začnu od té klimatické krize.
Mluvčí 01: Vy to zmiňujete jako velké ekonomické, nejenom společenské, riziko.
Mluvčí 01:  Čím to je, že tolik lidí dáváte klimatické změně cenovku těm opatřením, které třeba uděláte, abychom ji změrnili?
Mluvčí 01: A vůbec se nemluví o té cenovce, která tam bude, když budeme příliš pomalí.
Mluvčí 01: Čím to je?
Mluvčí 00:  To je dobrá otázka, vlastně já na ní odpověď neznám.
Mluvčí 00: Věřil bych, že je to částečně proto, a to je v takovém případě vždycky, že toto počítání cenovky záleží přesně na modelu.
Mluvčí 00: Na nějakém komplikovaném modelu a k tomu si myslím, že široká veřejnost má často nedůvěru, protože to není úplně nic matatelného.
Mluvčí 01:  Čiže lidé vidí ten konkrétní výdaj, že třeba by neměli topit uhlím, ale nevidí ten konkrétní přínos, že ty změny počasí jim nejen nebudou otravovat život a jim nezdraží potraviny.
Mluvčí 00: To je ten problém.
Mluvčí 00:  Je tam jakoby tolik těch spojnic, kterými člověk musí projít, aby dovysvětlil ten koncový efekt právě třeba u ceny jídla, že jestli každou tu spojnici veřejno znímá skepticky, tak se to postupem času nasčítá.
Mluvčí 00: A taky u té klimatické změny o těch skutečně záležných problémů je fakt, že se to pohybuje pomalu a bohužel se to pohybuje tak pomalu, ta klimatická změna, že to možná si lidé na to stíhají zvykat, když se takhle řeknu.
Mluvčí 00:  že vlastně to nejteplejší léto nebylo o tolik teplejší než to minulé.
Mluvčí 01: Ale ten kumulativní efekt je samozřejmě drtivý.
Mluvčí 01: To je takový ten ekonomický přínos, že když foukáte do nafukovacího balonku, tak to, že když jste do něho minulé foukli, nepraskl, neznamená, že do něho můžete praskat dostatečně dlouho, protože jednoho dne prostě praskne.
Mluvčí 01: A co se s tím teda dá dělat?
Mluvčí 01: Protože to je právě, já myslím, že ona existuje, silná podpora,
Mluvčí 01:  lidí, zejména na západě, abychom s tím něco dělali.
Mluvčí 01: Ta podpora klesá, když se dostanete k těm konkrétním krokům, ale je vidět, že jako už existuje politický diskurs, který se spíš podporuje ten skepticism z provádění těch kroků.
Mluvčí 01: Co se teda dá dělat, aby to bylo víc pochopitelné?
Mluvčí 00:  No, určitě je důležitý vysvětlovat přesně ty dopady, ty negativní dopady, co se stane, když nebudeme činit nic.
Mluvčí 00: A těch je vlastně spousta.
Mluvčí 00: A když to vrátíme k tomu, o čem jsme se zvládli předtím, tak to bude, když se třeba náš průmysl neadaptuje, nebo náš energetický sektor se neadaptuje, tak tím bude trpět celá ekonomika.
Mluvčí 00: Protože to jsou zase věci, které se hýbou na globálním měřítku,
Mluvčí 00:  A když to řeknu moralně, tak řeknu, měli bychom to chtít udělat, protože je to potřeba.
Mluvčí 00: Protože ta klimatická změna je skutečně hrozbou pro celé lidstvo, nás včetně.
Mluvčí 00: A my nemůžeme říkat, Čína je ten největší začišťovatel, Čína musí dělat.
Mluvčí 00: To by se nám dělalo těžko, kdybychom sami nedělali nic.
Mluvčí 01: A víc Čína má závazky velmi podobné.
Mluvčí 00:  Řesně tak, ale když to řeknu cynicky, tak i když nám by se nechtělo, tak máme vlastně trošku smůlu v tom, že třeba právě ten průmysl, když se neadaptuje, tak ale pak nic neprodá, protože zase ty regulace třeba na prodě elektromobilů se dělají sice s naším vstupem v evropském parlamentu nebo na evropské úrovni, takže my do toho můžeme vstoupit.
Mluvčí 00:  Ale ta schoda je tam tak široká, že kdybychom dál až do ruku do latíce se to vyrábělo, to se spalací motorem.
Mluvčí 01: Tak je neprodáme.
Mluvčí 00: Tak si je prodáme maximálně, a vlastně ani si je neprodáme sami sobě.
Mluvčí 01: Navíc ty firmy, které nejsou české, by pravděpodobně přijali nějaké rozhodnutí.
Mluvčí 01: Ale poslední věc té klimatické změny, ze svého pohledu vlastně ta urgence a ta možnost to řešit vychází z obrovského technologického pokroku.
Mluvčí 01:  Často se mluví o tom, že je to ale pokrok hodně americký, hodně čínskej, jak si z tohohle hrdiska podle vás stojí Evropa?
Mluvčí 00: Ne tak dobře, jak by mohla.
Mluvčí 00:  Je vlastně pravda, že, a tady se zase vracíme k tomu fiskálnímu nebo obecně nějakému vládnímu aktivizmu v této oblasti, protože Amerika, no vlastně možná Čína byl ten první, kdo dobře pochopil, že ty sektory, které jsou pro tu změnu k čisté ekonomice, nízkou vlíku ekonomice potřeba, tak tím se bude dařit a na to si musíme zaměřit.
Mluvčí 00: Teď je to fotovoltaika, co to právě elektroauta.
Mluvčí 00:  Amerika si to uvědomila taky, mám pocit, že zaujímá spíš právě ten vysokotechnologický postoj, že bude podporovat skutečně ty tahouny, innovátory, kterých je v Americe nejenom Silicon Valley, ale všude spousta.
Mluvčí 00: A teď co bude dělat Evropa?
Mluvčí 00:  A je to vlastně pro nás trošku těžší, protože na rozdíl od Číny vlastně nejsme, že?
Mluvčí 00: Autoritářský stát a není to tak, že jak Politburo řekne, tak bude.
Mluvčí 00: A na rozdíl od Ameriky my možná nejsme takový takový technologický gigant.
Mluvčí 00: Ale a zároveň musíme ještě hledat shodu mezi osmou ano sedmou, sedmou a dvacetí dnes už členskými zeměmi.
Mluvčí 00: Ale to by zase nemělo být překážkou.
Mluvčí 00: Vlastně dokud si, dokud je čas a ten čas se krátí, tak
Mluvčí 00:  tak se ta svoda musí nalézt a musí se vybrat nějaká ta konkrétní cesta.
Mluvčí 00: A Evropa má spoustu inovativních průmyslových odběrí, které můžou hrát roli.
Mluvčí 01: Možná bychom neměli zapomenout, že vlastně ta asi nejlepší vakcína proti covidu vznikla v Evropě.
Mluvčí 01: Čiže zřejmě tyto věci jsou, není to tak sexy obrazně řečeno jako Google a Facebook nebo Amazon, ale pravděpodobně nějaký prostor máme.
Mluvčí 01:  Mluvíte o té Americe, to je asi geopolitické riziko, které by znamenalo, že ten režim by se hodně posunul.
Mluvčí 01: A nezmínil jste Čínu, tak na závěr, co Čína a my a co Čína a svět?
Mluvčí 00: Co Čína a my?
Mluvčí 00:  Vlastně jedna věc, kterou jsme ještě nezmínili a kterou můžeme na dobré zmínit je, že oběhem od osmdesátých, devadesátých let se spousta toho průmyslu přesmo ročíny právě hledajíc levnou pracovní sílu, ale ten trend se dneska obrací a ten trend se obrací dost zásadně.
Mluvčí 00:  Protože jednak možná uhčína není tak levná, co se pracovnící týče, ale jednak to není, ty firmy často zjistily, že to není tak skvělé místo, co se týče třeba ochrany intelektualního majetku, co se týče toho, že vlastně tam skutečně ten autoritárský režim může dělat co chce a vaše štěstí se tam může ze mna na dennost obrátit, tak spousta firm nyní
Mluvčí 00:  radši výrobu z Číny odsouvá, buď to dělá takovou tu politiku Čína plus jedna, když si vybere další destinace, nebo z Číny odchází úplně.
Mluvčí 00: A na té části, která stojí na levné pracovní síle, tam už my asi nemůžeme tolik nabídnout, to budou spíš země jako Vietnam, Laos, právě jihovýchodní Ázii, ale to, čemu se říká nearshoring, těch jakoby kapitálově intenzivní produkce, těch jakoby pokročilých produktů,
Mluvčí 00:  ten podle mě získá dost na síle v příštích pár letech a Česko je jedna ze zemí, která, když se bude snažit, tak má velkou šanci z tohodle benefitovat, z toho, že vlastně firmy budou odcházet z Číny, budou hledat kam.
Mluvčí 00: A jak jsem řekl už předtím, Česko má dost nabídnout, dost to nabídnout, hlavně závod Evropské firmy je blízko, to je stabilní země, ale tady zrovna řeknu, že právě to zlepšit, posílit tu naší představní sílu a hlavně zlepšit infrastrukturu pro nás bude zásadní.
Mluvčí 00:  A můžu taky říct, že vlastně to je otázka, kvůli kterémi novináři volají nejčastějic, ale není to kvůli Česku, je to kvůli Polsku.
Mluvčí 00: Protože se chtějí ptát.
Mluvčí 00: Protože se ptají Polsko, Polsku chce říct skvěle, Polsko to bude mít nejlepší výsledky z toho nearshoringu, tak jestli tam nám trošku neujiždí vlák.
Mluvčí 01:  Toto je ale přesně teda jako ta oblast, kde je ta příležitost, protože středměstej setkávají dva faktory.
Mluvčí 01: Jeden je, jak jste zmiňoval, do určité míry opouštění Číny, anebo hledání alternativní nebo blížší destinace pro výrobu.
Mluvčí 01: A druhý je samozřejmě nástup těch nových technologií, ale to, že ten objem těch investitů bude velký, to samozřejmě automaticky negarantuje, že Česko z toho získá podíl, který bychom potřebovali.
Mluvčí 01: Či co k tomu udělat?
Mluvčí 00:  No je to vyloženě s atraktivní Českou.
Mluvčí 00: Udělá to perspektivní zemí a nejenom v horizontu s výhledem jenom pro rok, pro dva, ale s dlouhodobým výhledem.
Mluvčí 00: To znamená ty firmy, zahraniční firmy, které budou přesvojat výrobu z Číny a budou snažit se o zkrácení dodatelských řetězců, proto se během covidu ukázalo riziko, se kterým spousta firm asi nepočítalo.
Mluvčí 00:  tak nemůžeme jenom přesně spolehat na to, co máme, to znamená, že jsme výhodně položení uprostřed Evropy, to se hodí, ale zároveň nemůžeme spolehat na to, co už nemáme, co už dneska užitřá Německu nebo Chorvatsku, a Německu, Romůnsku nebo Chorvatsku není právě ta cenová konkurenceschopnost pracovních sil a musíme teda posílit to, co můžeme mít, ten náš potenciál.
Mluvčí 00: A tady já znovu zmíním ty investice do vzdělání a taky
Mluvčí 00:  by bylo fajn, protože teď se bavíme o odvětvých s vysokou přenohodnotou, o odvětvých s vysokým požadavkem na vzdělání.
Mluvčí 00: Třeba zabráně tomu, čím se říká brain drain.
Mluvčí 00: Tomu, že vlastně spousta, já jsem možná ten poslední, co by to měl říkat, ale... A vy jste říkal, že nejni trávíte víc času v Česku.
Mluvčí 00: Nejni trávím víc času v Česku, přesně tak.
Mluvčí 00:  Tak, aby se ale právě ty šikovní mladí lidé, co odchází studovat na západní univerzity, což myslím, že je v krátkodoběm horizontu dobře, ale v dlouhodoběm horizontu bylo fajn, aby necítili tu nutnost odcházet na západní univerzity s tím, že tam to vzdělání bude lepší, tak abychom je aspoň dokázali nalákat zpátky.
Mluvčí 01:  Já bych možná poslední žádnostiho reakci doložil tu komplexitu toho rozhodování těch firm, kde vlastně investovat tím, že když Tesla hledala destinaci pro svůj závod v Evropě, tak nehledala Rumunsko, Bulharsko, ale usadila ho u Berlína.
Mluvčí 01:  a v tom Berlíně s německými regulacemi, s německými mzdami vyrábí elektromobily, které jsou brutálně konkurenceschopné vůči evropské produkci.
Mluvčí 01: Překvapuje vás to třeba, že takováhle firma nehledá nutně nebo respektová vůbec tu nejlevnější
Mluvčí 01:  cenu konkrétního dělníka, ale nakonec se usadí někde, kde byste ji vůbec nečekal a je tak masivně konkurenceschopná, protože evropské automobily, kteří zadíská elektromobily, dnes neohrožují čínská auta, ale ohrožuje Tesla z Berlína.
Mluvčí 01: Je to překvapení?
Mluvčí 00: Je to překvapení pro mě a je to vlastně překvapení pro kohokoliv, kdo prošel tím standardním ekonomickým vzděláním, že takhle by to na první pohled být nemělo.
Mluvčí 01:  Ale to, že to tak je... To znamená, že v té úvaze chybí nějaký faktor.
Mluvčí 00: To znamená, že v té úvaze chybí nějaký faktor.
Mluvčí 00: A teď co ten faktor je a jestli ho Česko může získat.
Mluvčí 01: Tak to zní tak nadějně, nebo respektive to vypadá jako vždycky, je to na nás, pro někoho je to dobrá, pro někoho je to špatná zpráva.
Mluvčí 01: Tomáše, já vám moc děkuju, že jste přišel, že jsme se bavili o českém nerůstu nebo pomalému růstu, o vývoji světa, také o tom, jak je těžké být ekonomem dnes.
Mluvčí 01:  Věřím, že to nebude poslední diskuze na toto téma.
Mluvčí 01: Ale pro dnešek je to všechno.
Mluvčí 01: Já vám chci poděkovat, že jste poslouchali podcast Lutíka Niedermeyera a slibuji, že brzy bude další pokračování.
Mluvčí 01: Naschedanou.
                                                            
  

Všechna vyjádření RNDr. Luděk Niedermayer (*1966)

Zdroj: Youtube
Detail politika: www.hlidacstatu.cz/osoba/ludek-niedermayer

Originální příspěvek

---

Záznam v JSON

https://api.hlidacstatu.cz/api/v2/datasety/vyjadreni-politiku/zaznamy/3eedaa5bbb66e58bc0b4e02e02392031 Popis API