Facebook ze dne 07. 04. 2019 10:08:53

V nové publikaci s názvem "20000: O místech a lidech – Literárně-vizuální dokument o současné architektuře malých českých měst a obcí" od autorů Michaely Hečkové a Matěje Chabery je pěkný text o Dolních Břežanech.
 
"Dolní Břežany jsou černým koněm okresu Praha-západ. Obec, která se na přelomu nového tisíciletí začala nekontrolovatelně rozrůstat a snadno se mohla stát pouhou satelitní noclehárnou. Postavení periferie Prahy ale hbitě zvrátila. Jako když člověk uklouzne na ledu, zamává kolem sebe rukama, zasměje se, ale najednou stojí zase nohama pevně na zemi. Rodák z Českého Těšína, fyzik a nadšený obyvatel Břežan, Věslav Michalik, se společně se zdejším hnutím Rozkvět pustil v roce 2002 do smělých plánů na proměnu obce. Ještě téhož roku se stal místostarostou, o dva roky později pak starostou Břežan. Vznikla tu urbanistickoarchitektonická komise, která roku 2014 stanovila pozici obecní architektky, začalo se s regulací nahodilého stavebního boomu a nenápadná vesnice, které jste se do té doby spíše vyhýbali, se stala místem, kam se jezdí lidé podívat jako do muzea „dobré praxe rozvoje místa“.   

Bývalá zemědělská ves se postupně proměňovala s elegancí motýla deroucího se z útrob nenápadné kukly. Zrodilo se chybějící centrum obce s několikapatrovými bytovými domy a maloobchodními prostory, historické budovy postupně procházely rekonstrukcí a na půdě bývalého zemědělského zázemí bylo vystavěno laserové centrum ELI Beamlines, které provozuje nejsilnější laser na světě. Novinkou z poslední doby je sportovní hala v areálu školy od ateliéru Sporadical. Ta dokonce získala Národní cenu za architekturu. Nás ale zajímá, jak se proměňoval veřejný prostor obce. Nebo lépe: jak je možné v obci, která dříve ročně disponovala třemi až pěti miliony na investice, věnovat více než dvě stě padesát milionů korun do veřejného prostoru?  

„Když se ohlédnu za těmi patnácti lety, musím říct, že veřejný prostor v Dolních Břežanech se změnil tak výrazně, že si ani nejde představit větší změnu. První půlku té doby jenom připravujete projekty, a za tu další se to pak vyloupne. Samozřejmě to není zadarmo a jen tak. Chce to velké úsilí, nápady, odvahu a koncepci. A pokoru k místu. Lidé nejezdí za zábavou do Prahy, ale umí se zdržet i v místě domova.“ Anna Šlapetová, obecní architektka   

„Studium přírodních věd se mi hodilo z hlediska schopnosti rychle analyzovat problém a hledat jeho řešení. Stejně tak se mi hodila zkušenost z investičního bankovnictví z hlediska schopnosti pochopit finanční souvislosti a plánovat komplexní investiční projekty. Samozřejmě jsem se musel naučit vše, co souvisí se samosprávou obce a s výkonem státní správy. O tom jsem nevěděl zhola nic. Stejně tak jsem neměl tušení, co představuje proces územního plánování a rozhodování o územním rozvoji.“ Věslav Michalik  

Asi nejvýznamnější osobnost současné české krajinářské architektury, Zdeněk Sendler, byl osloven ke spolupráci Věslavem Michalikem na základě doporučení architekta Václava Dvořáka, s nímž tou dobou pracoval na obnově Valdštejnské zahrady v Praze. Jak může fungovat místo s osvíceným vedením, si vyzkoušel již na tvorbě klášterních zahrad v Litomyšli, park v Břežanech se však v jeho vlastní tvorbě provázal spíše s dávnou realizací netradičního parku Přírodní katedrála v Brně. Na té lze ostatně číst důmyslné principy autorova přístupu ke krajině: přirozenost, pokora, jednoduchost (ale ne minimalismus), silný cit pro regionální podstatu místa a zeleně, jakási cílená nebo komponovaná ledabylost či rozumná intencionální neudržovatelnost, silná práce s kamenem jako tvůrčím elementem a volná citace náboženských symbolů.  

„Můžete mít dokonalá portfolia a krásné webové stránky, ale stejně nejvíce věřím chemii. Prostě, jak si sednu s člověkem. A takhle to bylo v Břežanech. Nechodili jsme dlouho kolem horké kaše, od začátku bylo cítit, že do sebe všechno zapadá.“ Zdeněk Sendler  

„Proměna je to neuvěřitelná. Když jste Břežany projížděl v devadesátých letech, tak z toho na vás padala úzkost. Ani město, ani vesnice, nesourodý chaos.“ Zdeněk Sendler   

Sendlerova první realizace v dynamické obci, Keltský park, se nachází v místě, kde kdysi býval rybník Na sádkách, postupně však ustoupil skládce zeminy. Nepřístupné a děsivé místo se posléze stalo prostorem pro trávení volného času. Libreto parku odkazovalo k historické přítomnosti keltských oppid na území obce nebo v její blízkosti. Nejinak tomu bylo u nově vzniklého hřbitova. Nebo parku. Nebo parku se hřbitovem. Ačkoliv autor již dříve spolupracoval na revitalizaci jednoho starého hřbitova, břežanské místo odpočinku je jeho prvním, zcela novým místem tohoto typu. Ostatně, hřbitovy obecně nepatří mezi realizace, které by dnes někdo zadával. Opravují se staré, sem tam se nějaké likvidují.   

„Vlastně nevím, jak vznikl můj zájem o veřejný prostor. Možná je to tím, že jsem hodně cestoval a viděl, jak to vypadá jinde. Možná proto, že mě napadají konkrétní představy o tom, jak určité místo vylepšit. Možná proto, že cítím, jak konkrétní veřejný prostor ovlivňuje chování lidí v něm. Dnes už také proto, že vím, že investice do veřejného prostoru a kvalitní infrastruktury se obci vyplatí. Nejen finančně, ale také sociálně.“ Věslav Michalik  

„Úcta k mrtvým vyjadřuje mnohé, může to být zrcadlo lidí, místa, společnosti. Umělé kytky, hroby založené na minimální údržbě, většinou, až na světlé výjimky i celkem nevkusné, svědčí o mnohém. Chtěl jsem, aby vzniklo místo, kam lidi nepřijdou jenom na Dušičky, ale zajdou se sem třeba přirozeně projít.“ Zdeněk Sendler  

Hřbitov není solitérní. Splývá s okolní proměnlivou krajinou, která navazuje na obec, pole a Břežanské údolí. Svou filozofií se místo rozprostírá jako tichý most mezi historií a čekáním na budoucnost. Odkazuje dozadu. A snad i dopředu. Opět navazuje na historii obce a její osídlení, a to přes Kelty, Slovany až ke křesťanství. Kruhovou kompozici doprovází dvojité lipové stromořadí ve tvaru kříže. Uprostřed zase najdeme čtyři duby, tedy posvátné stromy Keltů. Kruhové kamenné zdi z rohovce jsou přirozeným domovem pro netřesky. Kruh doplňuje kříž. Vertikální osa sekunduje horizontální ose. Vše v harmonii, klidu a přirozeném ztišení. Vstupní brány jsou orientovány do jednotlivých světových stran a umožňují tak tolik potřebnou průchodnost všemi směry. Zdobí je barevné pásy skel, do kterých se za hezkého počasí laskavě opírají sluneční paprsky. Severní brána je černá, jižní červená, východní modrá a západní bílá. Symbolika nevyznívá jako prázdné gesto ani neobyvatelná póza. Samotný hřbitov, který se rozléhá na 3300 metrech čtverečních, doprovází necelé čtyři hektary okolního parku, jenž je doplněn stromy v rozvolněném rastru, keři, květnatými loukami a štěrkovými cestami. Kdyby tu nebyly náhrobky, člověk by si klidně myslel, že je v parku, kam si přišel jen tak odpočinout. Ostatně, když se vám podaří náhodně se zaposlouchat do telefonátu místní návštěvnice, která přinesla kytici na hrob, uslyšíte, jak vysvětluje, že je zrovna v parku. Dolním Břežanům vzniklo tedy nejen netradiční místo k poslednímu odpočinku, ale i zastavení, zklidnění a procházení.  

„Zatím působí jednotlivé náhrobky celkem neutěšeně, za několik desetiletí, až bude hřbitov více zaplněn a kamenné kruhy jednotlivých náhrobků se spojí v kompaktní linie, stromy se vzájemně propojí a vytvoří zelenou katedrálu. Teprve pak to bude prostorová harmonie, kterou jsem viděl na poli před pár roky.“ Zdeněk Sendler  

„Hřbitov se lidem líbí. Je moderní a tak důstojně chladný.“ Anna Šlapetová  

Krajinářská architektura by podle Sendlera neměla být výstavnickou činností s expozicemi, které vydrží sotva pár let, ale celkovou generační záležitostí s rozumnými nároky na údržbu. Dobře založený strom nebo trávník se mu zdá mnohdy rozumnější než tendenční okrašlování. Velebí odkaz daného místa a genius loci. Kontext a regionální krajinný ráz. Vedle navrhování zahrad, parků a krajinářských zásahů se věnuje také spolupráci s Nadací Proměny Karla Komárka. Pokud bychom hledali poslední větu, zněla by takto: Nedokonalost může být někdy nejen cesta, ale i cíl.  

„Co si myslím o udržitelnosti? No, u nás se říká: když si kupuješ opici, pamatuj, abys měl i na banány.“ Zdeněk Sendler
                                                            
  

Všechna vyjádření

Zdroj: Facebook
Detail politika: www.hlidacstatu.cz/osoba/veslav-michalik

Originální příspěvek

---

Záznam v JSON

https://api.hlidacstatu.cz/api/v2/datasety/vyjadreni-politiku/zaznamy/85d29898678042054581c49a6045060f Popis API