Můj srpen 1968 Někteří z vás se mě ptají, jak jsem prožil události konce 60. let. Rád bych se s vámi v trochu delším textu podělil o pocity, se kterými jsem vnímal tehdejší dobu. 21. srpna 1968 mi bylo 19 let a onen tragický den jsem neprožil v Praze, ale doma v Jablunkově na letních prázdninách po prvním ročníku VŠCHT. Dodnes vidím maminku, která ono srpnové ráno přiběhla domů – chodila do práce už před šestou, najednou se ale objevila a podivně přiškrceným hlasem říkala, abychom si pustili rádio. A tak jsme zjistili, že k nám dorazila tzv. „spřátelená“ vojska. Spolu s ostatními jsme začali otáčet silniční ukazatele, sundávat tabulky se jmény ulic a kreslit matoucí šipky, které nikam nevedly. Vyráběli jsme také transparenty s nápisy jako „Ivani, iditě domoj“. Na „pomoci“ našemu slezskému regionu se podílela také polská armáda – jedna jejich jednotka se opravdu nechala zmást a místo na slovenskou Čadcu vyrazila podle námi otočeného ukazatele po silnici do slepého údolí říčky Lomné. Okupace byla pro nás všechny šokem a já jsem si říkal, že to takhle přece nemůže zůstat, že to Západ nedovolí… Když jsem o tom mluvil se strýcem, maminčiným bratrem, člověkem, který aktivně zažil válku, řekl mi, že Rusové tady budou napořád, odsud se prý jen tak nehnou. Tehdy jsem mu nevěřil, jednotkou dočasného pobytu se ale opravdu málem stal „jeden furt“. Naštěstí se nakonec i strýc dožil toho, že okupanti odsud odtáhli, trvalo to ale přes dvacet let. Samotný jednadvacátý srpen jsem tedy prožil v Jablunkově, ale už v září jsem byl zpět v Praze. Na univerzitách okamžitě začaly studentské protesty a stávky. Trávili jsme ve škole celé dny, spali na dekách v posluchárnách, protestovali jsme, jak se dalo, jenže odezvu to mělo jen u malé části veřejnosti – podporu nám vyjádřila alespoň řada umělců, vzpomínám si třeba na vystoupení Evy Olmerové nebo Marty Kubišové. Nastupující normalizaci to ale samozřejmě nezastavilo… Neměli bychom také zapomínat na události srpna 1969. Při prvním výročí okupace to už nebyli Rusové, ale Češi, kteří stříleli do Čechů, a většina našich politických hrdinů Pražského jara tomu ochotně asistovala – velmi mě zklamal třebaAlexander Dubček svým podpisem pod tzv. pendrekovým zákonem. Nebyl ale jediný, celá řada lidí postupně začala měnit své postoje a zásady. Pražské jaro tak vystřídal studený podzim normalizace a já se zařekl, že takový režim rozhodně podporovat nebudu. I za cenu toho, že skončím jako řadový vědec bez možnosti kariérního postupu, jsem opakovaně odmítl vstoupit do KSČ. Dnes máme to štěstí, že na rozdíl od doby před 50 lety nečelíme sovětským tankům a můžeme se svobodně vyjadřovat a otevřeně kritizovat to, co se nám nelíbí. Tak to prosím dělejme! A snažme se, aby se nám v naší zemi žilo co nejlépe. V zemi, kde slušnost opět nebude slabost a jejíž lidé se budou cítit hrdými Čechy a Evropany. Nezapomínejme, že demokracie a svoboda nejsou samozřejmostí, ale výsadami, za které se, slovy generála Fajtla, vyplatí vždy bojovat!
Všechna vyjádření prof. Ing. Jiří Drahoš, DrSc. (*1949)
Zdroj:
Facebook
Detail politika:
www.hlidacstatu.cz/osoba/jiri-drahos
| Záznam v JSON |
https://api.hlidacstatu.cz/api/v2/datasety/vyjadreni-politiku/zaznamy/EA5AEB7F7D5A2CE0AE96E6E27AAA9077
Popis API |
Pokud máte tip na zajímavý zdroj dat, podělte se s ostatními. Anebo se koukněte na nápady ostatních.
Chybí vám zde nějaká data? Přidejte je a pomozte i ostatním, je to snadné.
