Upozornění: Text přílohy byl získán strojově a nemusí přesně odpovídat originálu. Zejména u strojově nečitelných smluv, kde jsme použili OCR. originál dokumentu stáhnete odsud
Celý záznam 20091130-usneseni-1449-2009 najdete zde
VLÁDA ČESKÉ REPUBLIKY
Příloha
k usnesení vlády
ze dne 30. listopadu 2009 č. 1449
Stanovisko
vlády k návrhu zákona o zrušení listinných akcií na majitele a
o změně některých souvisejících zákonů
(sněmovní tisk č. 954)
Vláda na jednání své schůze dne 30. listopadu 2009 projednala a posoudila
návrh zákona o zrušení listinných akcií na majitele a o změně některých souvisejících
zákonů (sněmovní tisk č. 954) a zaujala k němu dále uvedené stanovisko.
Vláda je si sice vědoma potřeby přijmout opatření, která by směřovala
k zamezení zneužívání anonymity vlastnických vztahů v akciových společnostech ke
korupčnímu jednání, jakož i k legalizaci výnosů z trestné činnosti v naší společnosti,
zejména považuje z hlediska veřejného zájmu za nutné dořešit, aby v případě zadávání
veřejných zakázek byla vlastnická struktura uchazečů jednoznačně známa. Předložený
návrh zákona se však snaží řešit problém, který je složitý, pouhým zákazem vydávat
listinné akcie na majitele, a v této souvislosti vláda doporučuje zvážit možné negativní
dopady navrhované právní úpravy, k nimž zejména patří:
- snížení atraktivity akciových společností založených podle českého práva,
neboť anonymita je jedním z pojmových znaků akciové společnosti a tu je
předloženým návrhem zákona navrhováno odstranit; daleko prestižnější pro investory
by pak nepochybně byly akciové společnosti založené podle konkurenčních právních
řádů, čímž by se výrazně snížila konkurenceschopnost českého akciového práva,
- vyvolání značných nákladů, které by akciové společnosti byly nuceny
vynaložit v souvislosti s přeměnou listinných akcií na majitele, jako například náklady
na svolání valných hromad, administrativní náklady spojené se změnou formy
a podoby akcií, náklady na případné právní a ekonomické poradenství v dané věci
apod.
Vláda dále upozorňuje, že zásah do základních práv a svobod osob chráněných
Ústavou a Listinou základních práv a svobod, a to zejména do práva vlastnického,
který navrhovaná právní úprava nepochybně představuje, shledává vláda
nepřiměřeným. Nepřiměřenost návrhu zákona spočívá především v tom, že na úkor
značného narušení stávajících práv a soukromoprávního uspořádání vnitřní organizace
2
akciových společností zavádí opatření, které nepovede k deklarovaným cílům, tj. ke
zvýšení transparentnosti akcionářské struktury a zabránění zneužívání listinných akcií
na majitele při rozhodování o veřejných zakázkách a legalizaci výnosů z trestné
činnosti. Předložený návrh zákona zdaleka nepostihuje všechny legitimní a legální
metody, kterými bude i nadále možné dosáhnout uvedených nežádoucích jednání.
Zakrýt skutečné vlastnictví akcií v akciové společnosti by nadále bylo možné
například vlastnictvím akcií přes další osobu, domicilovanou v jiné jurisdikci, která
neumožňuje zjistit skutečné vlastníky, založením společnosti podle práva jiného státu,
které neumožňuje zjištění skutečných vlastníků, a následné přenesení sídla této
společnosti do České republiky, využití tichého společenství a jiné.
Z ustálené judikatury Ústavního soudu přitom vyplývá, že právní předpis musí
projít tzv. testem proporcionality (viz například rozhodnutí sp. zn. IV.ÚS 956/09),
během kterého se zkoumá, zda je právní předpis způsobilý dosáhnout zamýšleného
cíle, jímž je ochrana jiného základního práva, zda splňuje kritérium potřebnosti, podle
něhož je povoleno použití pouze těch prostředků, jež jsou ve vztahu k dotčeným
základním právům a svobodám nejšetrnější a zda splňuje kritérium přiměřenosti
v užším smyslu, podle kterého újma na základním právu nesmí být nepřiměřená ve
vztahu k zamýšlenému cíli. Tímto testem by předložený návrh zákona, vzhledem ke
všem výše uvedeným výhradám, zjevně neprošel.
V neposlední řadě vláda rovněž upozorňuje na to, že předložený návrh zákona
vykazuje i závažné legislativní a legislativně technické nedostatky, které by ve svém
důsledku způsobily nemalé aplikační problémy zákona v praxi. Jedná se zejména
o tato pochybení:
- naprostá nevhodnost přijímat v dané věci nový samostatný zákon, neboť
stávající právní úprava umožňuje dosáhnout navrhovaného cíle přijetím novel
stávajících zákonů a odpovídajících přechodných ustanovení; přijetí zcela nového
zákona upravujícího pouze zrušení jedné formy a podoby akcií a postup při jejich
přeměně představuje zbytečné tříštění právní úpravy, které by jen zvýšilo
nepřehlednost úpravy dané oblasti v našem právním řádu,
- věcné nepromítnutí návrhu na zrušení listinných akcií na majitele do
souvisejících ustanovení, které lze shledat například v těchto skutečnostech:
- předložený návrh zákona nijak neřeší právní důsledky pro obdobné listinné
cenné papíry, pro které zachovává jejich formu na doručitele, a které mají přímou
vazbu na listinné akcie na majitele, a to listinných poukázek na akcie při zvyšování
základního jmění akciové společnosti upsáním nových akcií, které mají ve smyslu
§ 204b odst. 2 formu cenného papíru na doručitele, a listinných opčních listů, které lze
ve smyslu § 217a odst. 2 rovněž vydávat pouze jako cenné papíry na doručitele,
3
- neřešení stávajících právních vztahů souvisejících se současnou existencí
listinných akcií na majitele, a to otázku zachování zástavních a jiných zajišťovacích
práv k tomuto druhu cenného papíru po navržené změně jeho formy či podoby,
- pro případ, kdy akciová společnost nesplní zákonem stanovenou povinnost
přeměnit podobu listinných akcií na majitele na akcie zaknihované nebo jejich formu
na akcie na jméno, a k přeměně akcií dojde ex lege na zaknihované akcie na majitele,
neobsahuje návrh zákona žádné donucovací prostředky, které by zajistily, aby emitent
akcií tuto změnu realizoval, tj. zveřejnil informaci o přeměně v Obchodním věstníku a
rovněž informoval o této skutečnosti způsobem umožňující dálkový přístup, jak to
ukládá § 112 zákona č. 256/2004 Sb., o podnikání na kapitálovém trhu, ve znění
pozdějších předpisů,
- legislativně technicky není návrh na zrušení listinných akcií na majitele
promítnut například ani v § 156 odst. 7 obchodního zákoníku.
