Jednání vlády ČR - textová podoba dokumentu

                VLÁDA ČESKÉ REPUBLIKY

PAGE  
2

VLÁDA ČESKÉ REPUBLIKY

                                                                                          Příloha 

                                                                                          k usnesení vlády

                                                                                          ze dne 12. března 2014 č. 151
Stanovisko vlády 

 k návrhu poslanců Kateřiny Konečné, Karla Šidla a Václava Snopka na vydání zákona, kterým se mění zákon č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla), ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 239/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 56/2001 Sb., o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích a o změně zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla), ve znění zákona č. 307/1999 Sb., 
ve znění pozdějších předpisů
(sněmovní tisk č. 118)

Vláda na své schůzi dne 12. března 2014 projednala a posoudila návrh zákona, kterým se mění zákon č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla), ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 239/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 56/2001 Sb., o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích a o změně zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla), ve znění zákona č. 307/1999 Sb., ve znění pozdějších předpisů, a vyslovila s tímto návrhem nesouhlas z těchto důvodů:


Vláda si je vědoma problematických aspektů úpravy pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla, kdy porušení veřejnoprávní povinnosti provozovat na pozemních komunikacích pouze vozidlo, k němuž je sjednáno pojištění odpovědnosti, je postihováno v podstatě soukromoprávní sankcí v podobě příspěvku do garančního fondu vymáhaného Českou kanceláří pojistitelů, která je profesní organizací osob oprávněných poskytovat na území České republiky pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla. Nicméně navrhovaná změna této úpravy obsažené v zákoně č. 168/1999 Sb. je nesystémová, vnitřně rozporná, v řadě ohledů nedopracovaná a nedostatečně odůvodněná. Konkrétně lze poukázat například na tyto problémy navrhované úpravy:
1. V odůvodnění návrhu zákona se jako jeden z hlavních důvodů uvádí „bezvýchodná situace“ a „důkazní nouze“ osob, po nichž Česká kancelář pojistitelů vymáhá příspěvek, což má být způsobeno tím, že tyto osoby nemohou prokázat právní zájem na poskytnutí údajů z registru vozidel a proto nemohou tyto údaje potřebné k prokázání neoprávněnosti nároku získat. Právní zájem a tedy i nárok na poskytnutí údajů však v případě osob, po nichž je vymáháno uhrazení příspěvku na základě tvrzeného porušení zákonné povinnosti, nepochybně existuje. Bez ohledu na to je však tvrzený problém s přístupem k údajům z registru silničních vozidel vyřešen v § 5 odst. 6 zákona č. 56/2001 Sb. ve znění novely provedené zákonem č. 239/2013 Sb., která má nabýt účinnosti dnem 1. ledna 2015. Již platná a účinná právní úprava navíc ukládá České kanceláři pojistitelů povinnost zjistit si před zasláním výzvy k úhradě příspěvku všechny relevantní informace, a to zejména porovnáním údajů o pojištění odpovědnosti za újmy způsobené provozem vozidel s údaji z registru silničních vozidel. 

2. Návrh zákona zcela nevhodně a nesystémově užívá institut čestného prohlášení, které má být podle navrhovaného znění § 24c odst. 1 považováno za důkaz o tom, že nebyla porušena povinnost provozovat na pozemních komunikacích pouze vozidla se sjednaným pojištěním. V § 24d odst. 2 se pak zavádí jakási fikce pravdivosti tohoto čestného prohlášení, které je však pouze ničím nepodloženým tvrzením jedné ze stran právního vztahu; v navrhované podobě by tento institut fakticky negoval celou úpravu úhrady příspěvku, neboť pokud by čestné prohlášení bylo považováno za důkaz neexistence povinnosti uhradit příspěvek, stal by se příspěvek při jeho uplatnění fakticky zcela nevymahatelným, a to i v případném soudním řízení.
3. Pokud jde o formulační stránku předloženého návrhu zákona, zcela nevhodně a nesrozumitelně jsou vymezovány lhůty související s právem na úhradu příspěvku a jeho vymáháním. Například navrhované nové znění § 24c odst. 1 je vnitřně rozporné, když oproti znění obsaženému v dosud neúčinné novele provedené zákonem č. 239/2013 Sb. zahrnuje dvě nové věty upravující tříletou lhůtu, přičemž podle první z nich má právo na příspěvek náležet Kanceláři maximálně za dobu 3 let, zatímco podle druhé má právo na úhradu za období přesahující dobu 3 let zaniknout; odůvodnění k této pasáži navíc užívá pojmu „prekluze“, čemuž však ani jedna z těchto variant neodpovídá. Zjevně prekluzivní je naproti tomu lhůta podle § 24d odst. 1, která je však vymezena poněkud nejasně, pokud jde o její běh a zejména počátek. Nesrozumitelný je též odkaz na „lhůtu podle odstavce 2“ v § 24d odst. 2.
4. Nejasná je také formulace přechodného ustanovení, která užívá pojmu „řízení“, ačkoliv postup Kanceláře při vymáhání příspěvku lze těžko považovat za řízení ve smyslu, který je tomuto pojmu v českém právním řádu přikládán; pokud by mělo jít o řízení exekuční či soudní, jak zmiňuje odůvodnění, ta by mohla být dotčena pouze v případě výslovné úpravy, která by však zřejmě byla nepřípustně retroaktivní.
5. Nelze také souhlasit s částí odůvodnění předloženého návrhu, podle níž navrhovaná úprava nebude mít žádný hospodářský a finanční dopad na státní rozpočet, rozpočty krajů a obcí a na podnikatelské prostředí. Přijetí návrhu by v případech, kdy by příspěvek byl neoprávněně vymáhán na základě neaktuálních údajů z registru silničních vozidel, mohlo vést ke vzniku regresních nároků České kanceláře pojistitelů zejména vůči České republice – Ministerstvu dopravy, které je podle zákona č. 56/2001 Sb. provozovatelem registru silničních vozidel.
6. Zpracování předloženého návrhu zákona navíc neodpovídá ustáleným legislativně technickým zvyklostem, například pokud jde o členění návrhu, v němž novely jednotlivých zákonů nejsou zařazeny do samostatných částí, ale pouze do článků.