Upozornění: Text přílohy byl získán strojově a nemusí přesně odpovídat originálu. Zejména u strojově nečitelných smluv, kde jsme použili OCR. originál dokumentu stáhnete odsud
Celý záznam 20140625-usneseni-470-2014 najdete zde
VLÁDA ČESKÉ REPUBLIKY
VLÁDA ČESKÉ REPUBLIKY
Příloha
k usnesení vlády
ze dne 25. června 2014 č. 470
Stanovisko vlády
k návrhu poslanců Kristýny Zelienkové, Jany Pastuchové, Margity Balaštíkové, Jeronýma Tejce, Miloslava Janulíka, Radima Fialy, Miloslavy Vostré, Jitky Chalánkové, Jaroslava Zavadila, Jaroslava Krákory, Jaroslava Faltýnka, Martina Stropnického, Igora Nykla, Karla Raise, Bronislava Schwarze, Antonína Sedi, Josefa Vondráška, Pavla Čiháka, Heleny Langšádlové, Milana Brázdila, Jiřího Petrů, Jiřího Holečka, Romana Procházky a Bohuslava Chalupy na vydání zákona, kterým se mění zákon č. 565/1990 Sb., o místních poplatcích,
ve znění pozdějších předpisů
(sněmovní tisk č. 219)
Vláda na své schůzi dne 25. června 2014 projednala a posoudila návrh zákona, kterým se mění zákon č. 565/1990 Sb., o místních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, a zaujala k tomuto návrhu neutrální stanovisko.
Vláda v obecné rovině sice souhlasí se záměrem předkladatelů řešit velice citlivý aktuální společenský problém spočívající ve vymáhání nedoplatků na místních poplatcích vůči nezletilým osobám se všemi právními důsledky, nicméně návrh zákona v předložené podobě vykazuje nedostatky, které by se měly v dalším legislativním procesu zohlednit:
1. Vláda zastává názor, že předložený návrh zákona nepředstavuje systémové řešení problému spočívajícího v existenci poplatkové povinnosti u všech nezletilých osob, a to bez rozdílu, zda vyrůstají v rodině nebo jsou umístěny v zařízení pro péči o děti a mládež, navíc za situace, kdy se z povahy věci jedná převážně o osoby, které nejsou výdělečně činné, a tady ani reálně nemohou poplatkovou povinnost splnit, a často se v důsledku procesního postupu
o existenci svého dluhu dozví až po dosažení zletilosti. Návrh zákona
v předložené podobě představuje řešení problému pouze částečné, neboť sice navrhuje osvobození od poplatku, avšak pouze u zákonem specifikované skupiny nezletilých osob umístěných do zařízení pro péči o děti a mládež. Na ostatní nezletilé osoby, tedy převážně děti žijící v rodině, by se takové osvobození vztahovat nemělo, a poplatková povinnost se všemi důsledky jim tedy zůstává zachována.
2. Navrhované nové znění § 12 je vnitřně rozporné, když není zřejmý vztah věty první a věty druhé tohoto ustanovení. Přenesení poplatkové povinnosti je totiž řešeno tak, že podle věty první přechází v případě vzniku nedoplatku povinnost nedoplatek uhradit na zákonné zástupce poplatníka, podle věty druhé se však zákonní zástupci poplatníka dnem následujícím po dni splatnosti stávají sami poplatníky. Ustanovení by proto mělo být zpřesněno, přičemž se dává ke zvážení, zda by povinnost zákonných zástupců hradit poplatek neměla být upravena vhodnějším, více jednoznačným a přímým způsobem než přesunem role poplatníka až po okamžiku splatnosti poplatku, resp. vzniku nedoplatku. Není ostatně ani zřejmé, proč je přechod poplatkové povinnosti nově vázán na den splatnosti poplatku, a nikoli na den vzniku poplatkové povinnosti, jako je tomu doposud.
3. Předložený návrh předpokládá, že nově by mohlo docházet k promíjení poplatku, příp. jeho příslušenství, i z moci úřední. Vzhledem k tomu, že do samostatné působnosti obce patří, aby formou obecně závazné vyhlášky upravila mj. i otázky úlev a případného osvobození od poplatku, je věcí úvahy, zda je takové opatření přiměřené. Navrhovaná právní úprava promíjení poplatku na návrh nebo i z moci úřední každopádně představuje zvýšenou administrativní zátěž obcí, potažmo krajů jako odvolacích orgánů.
4. Přechodná ustanovení obsažená v článku II přestavují retroaktivní zásah, a to jak do práv příjemce poplatku, tedy příslušné obce, tak zejména v případě přechodného ustanovení v bodě 2 do práv zákonných zástupců nezletilých poplatníků.
