Upozornění: Text přílohy byl získán strojově a nemusí přesně odpovídat originálu. Zejména u strojově nečitelných smluv, kde jsme použili OCR. originál dokumentu stáhnete odsud
Celý záznam 20151120-usneseni-932-2015 najdete zde
Příloha
usnesení vlády
ze dne 20. listopadu 2015 č. 932
STANOVISKO VLÁDY
k návrhu poslanců Daniela Korteho, Martina Novotného, Lukáše Pletichy, Petra
Adama, Václava Klučky, Miloslava Janulíka, Ivana Gabala a dalších na vydání zákona
o ochraně práv osob při nakládání s genetickými vzorky a profily v souvislosti
s prováděním forenzní analýzy DNA (zákon o DNA)
(sněmovní tisk č. 635)
Vláda na své schůzi dne 20. listopadu 2015 projednala a posoudila návrh zákona
o ochraně práv osob při nakládání s genetickými vzorky a profily v souvislosti s prováděním
forenzní analýzy DNA (zákon o DNA) a vyslovila s tímto návrhem zákona nesouhlas,
a to zejména z následujících důvodů:
1. Předložený návrh zákona má podle předkladatelů za cíl odstranění stávajícího
nežádoucího stavu spočívajícího v absenci právní úpravy, která by regulovala analýzu
biologického materiálu, jeho uchovávání stejně jako uchovávání získaných profilů DNA
v příslušné databázi a také likvidaci zajištěných vzorků biologického materiálu či profilů
DNA. Přestože vláda vnímá potřebu ochrany základních práv a svobod všech osob, proti
nimž se vede trestní řízení, považuje za nutné upozornit na potřebnost poměřování
těchto práv se zájmem společnosti na efektivním výkonu pravomocí orgánů činných
v trestním řízení, jakož i s právy obětí trestných činů. Vzhledem k této konstataci se
neztotožňuje s některými omezeními možnosti uchovávat profily DNA, jež jsou
předloženým návrhem zákona navrhovány, a to pouze ve vztahu k vybraným kategoriím
trestných činů, jakož i k délce doby stanovené pro uchovávání profilů. Vláda zároveň
upozorňuje, že předložený návrh zákona obsahuje řadu věcných chyb a legislativně-
technických nedostatků. Terminologie návrhu zákona neodpovídá současnému stavu
poznání, je zastaralá a zavedené pojmy nejsou jednotně používány, což vede
i ke zmatečnosti a nejednoznačnosti navrhované právní úpravy.
2. Vláda považuje návrh zákona za nekoncepční z toho pohledu, že je jím řešena toliko
jedna oblast nakládání s DNA, a to pro potřeby trestního řízení a jiných úkolů Policie
2
České republiky. Návrh zákona řeší jen malou, dílčí část problematiky genetických
databází bez systémového pohledu a návaznosti na problematiku dalších genetických
databází (soukromě detektivních, paternitních, prediktivně genetických, klinicko-
genetických, vědeckých (biomedicínských), genealogických, biogeografických,
nutrigenetických) a na problematiku znalectví.
3. Vláda poukazuje na stávající právní úpravu obsaženou v zákoně o Policii České
republiky, trestním řádu a zákoně o ochraně osobních údajů, která se jeví býti
dostatečnou. Na obdobném základě jsou Policií České republiky provozovány i jiné
evidence, v nichž jsou zpracovávány osobní údaje. Jestliže neexistuje speciální zákon
například o databázi daktyloskopických otisků, není tedy vhodné regulovat oblast
nakládání se vzorky a profily DNA odlišným způsobem. Důvody předkladatelů pro
nutnost přijetí speciální právní úpravy, tj. nefunkčnost stávajícího systému, nelze
přijmout, když v oblasti problematiky zpracování citlivých údajů došlo v uplynulém období
k velice výraznému posunu.
4. Pokud jde o opakovanou odvolávku předkladatelů na Doporučení Výboru ministrů Rady
Evropy R (92), pak vláda podotýká, že se jedná o dokument nezávazný, který je navíc již
značně zastaralý a překonaný. Naopak na podporu nynějšího řešení, tj. zachování
stávajícího stavu, hovoří i judikatura, příkladmo rozsudek Městského soudu v Praze ze
dne 10. září 2013, sp. zn. 10 A 30/2010 či rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne
30. dubna 2014, sp. zn. 4 As 168/2013. Správní soudy v České republice tak dospěly
k závěru, že současná právní úprava je v souladu se závěry Evropského soudu pro
lidská práva, jež byly učiněny ve věci S. a Marper proti Spojenému království, které
předkladatelé na mnoha místech důvodové zprávy uvádějí a jimiž tolik zdůvodňují
potřebnost přijetí předkládaného návrhu zákona.
5. Vláda se nedomnívá, že by bylo vhodným řešením uchovávat v navržené Databázi
profilů DNA profily osob obviněných, odsouzených nebo s uloženým ochranným léčením
či zabezpečovací detencí pouze ve vztahu k některým vybraným kategoriím trestných
činů. Vláda naopak konstatuje, že pro zajištění maximální praktické využitelnosti
Databáze profilů DNA a pro efektivní a účelnou práci orgánů činných v trestním řízení,
jakož i s ohledem na nutnost poskytovat všem obětem trestných činů bez rozdílu podporu
a ochranu jejich práv, by bylo třeba umožnit uchovávání profilů osob ve vztahu ke všem
3
kategoriím trestných činů. S ohledem na navrhovanou podobu § 7 by totiž Policie České
republiky nově nebyla oprávněna uchovávat profil DNA pachatelů majetkové
a hospodářské trestné činnosti. Výrazně omezena by však byla i ve vztahu k pachatelům
násilné a sexuálně motivované trestné činnosti. Vláda dále upozorňuje, že z poznatků
kriminologie lze dlouhodobě usuzovat na v trestní praxi poměrně častý výskyt
tzv. nestejnorodé recidivy, tedy jevu, kdy se pachatel opakovaně dopouští trestných činů
odlišného druhu (například kombinace majetkových a násilných trestných činů).
I vzhledem k této skutečnosti proto vláda považuje za vhodnější uchovávat v Databázi
profilů DNA profily osob odsouzených za trestný čin bez v předkládaném návrhu učiněné
distinkce. Předkladatelé návrhu zákona při stanovení okruhu pachatelů, jejichž profil DNA
bude uchováván v databázi profilů DNA, odkazují v důvodové zprávě na německou,
francouzskou, maďarskou a švédskou právní úpravu, vláda však poukazuje na
skutečnost, že existuje celá řada evropských zemí, jejichž právní úprava je obdobná
právní úpravě České republiky, například Rakousko, Dánsko, Estonsko, Finsko,
Lotyšsko, Litva, Skotsko, Slovensko, Anglie a Wales.
6. Vláda má za to, že přijetí návrhu zákona by paradoxně vedlo k oslabení ochrany citlivých
osobních údajů, neboť v případě možnosti přístupu externích subjektů, tj. znalců, by
Policie České republiky ztratila současnou plnou kontrolu nad přístupem do databáze
profilů DNA, a nebyla by tak již schopna zajistit dosavadní standard ochrany osobních
údajů. Nadto lze vyslovit pochybnost o schopnosti externích subjektů vůbec analýzu DNA
provádět, neboť znalci z oboru zdravotnictví, odvětví genetika se primárně zaměřují na
zcela odlišný způsob analýzy DNA, kterou provádějí k jiným účelům.
7. Ustanovení § 2 písm. a) obsahuje věcně nepřesnou formulaci, neboť lidské tělo nenosí
informaci o DNA, naopak DNA je nositelem informace; v lidském těle mohou být i jiné
DNA, například bakteriální, virová, houbová a v trávicím traktu i živočišná a rostlinná
DNA. V § 2 písm. b) uvedený termín „alfanumerický kód“ nezahrnuje všechny další formy
záznamu DNA profilu (elektroforetogram, QR kód apod.); ustanovení je tedy třeba
upřesnit nebo definovat obecněji. Termín „nekódující“ je zavádějící a může tak vést
k chybnému výkladu jednotlivých ustanovení. V § 2 dále chybí vymezení pojmu kontrolní
vzorek; v návrhu je rozporuplně kontrolní vzorek definován jako nespotřebovaná část
vzorku a jako nespotřebovaný alikvot DNA, chybí vymezení pojmu izolát a meziprodukt
a není důsledně používán termín „DNA profil“ (v zákoně většinou pouze „profil“,
v důvodové zprávě „DNA profil“). V zákoně není řešena problematika archivace
4
obrovského množství dat ze vzorku (řádově terabytů) a návrh zákona nepočítá
se současným rozvojem fenotypizačních metod (například určení barvy očí, barvy vlasů
nebo biogeografického původu).
8. V § 10 upravujícím likvidaci profilů DNA není zohledněna celá řada aspektů, se kterými
je nutno se vypořádat, neboť návrh zákona například vůbec nebere v potaz, že trestní
řízení může končit jinak, než jen pravomocným odsouzením a přitom se jedná o okolnosti
důležité pro posouzení dalšího zpracování osobních údajů. Ve vztahu ke stanovení lhůty
pro likvidaci profilů DNA není v návrhu zákona pamatováno ani na možnost využití
mimořádných opravných prostředků, a tím i „obživnutí“ pravomocně rozhodnuté věci.
V praxi se lze přitom setkat s případy, kdy státní zástupce po uplynutí relativně dlouhé
doby po nabytí právní moci rozhodnutí ve věci samé podá úspěšný návrh na obnovu
řízení v neprospěch obviněného ve světle nově získaných důkazů, kterými mohou
v krajním případě být i nově zajištěné stopy DNA na místě činu. V takovýchto případech
by však vzhledem k dřívější likvidaci profilů obviněných osob v databázi DNA nebylo
možné tyto porovnat s profilem osoby, jejíž DNA byla dodatečně zajištěna na místě činu,
čímž by mohlo dojít ke zmaření možnosti zjistit skutkový stav věci, o němž nejsou
důvodné pochybnosti, a tím i účelu celého trestního řízení.
9. Návrh zákona vykazuje také značné množství nedostatků legislativně-technického
charakteru, zejména pokud jde o používanou terminologii. Jako příklad lze uvést, že
v § 2 písm. a) je za „vzorek“ označen biologický materiál, který je nositelem informace
o DNA, avšak v § 2 písm. c) je nositelem člověk, z jehož těla vzorek pochází. Dále jsou
pojmy vymezené i mimo § 2, který je nazván „vymezení některých pojmů“, například
v návaznosti na definici obsaženou v § 2 písm. b) „profilem výsledek analýzy“ je v § 3
odst. 1 obsažena definice analýzy, která je nadto za použití slovního spojení „Analýzou
se rozumí proces analýzy“ definicí v kruhu. Nejsou jasně vymezena oprávnění, například
v § 9 odst. 2 se umožňuje přímý přístup do databáze profilů DNA, zatímco z § 6 odst. 4
má zřejmě vyplývat, že o přístupu do této databáze rozhodne policie. Návrh zákona
obsahuje i nejasné formulace, například v § 7 odst. 1 písm. a) až c) používá slovní
spojení „zločin obecně ohrožující“, resp. „úmyslný trestný čin obecně ohrožující“, která
neodpovídají terminologii zavedené trestním zákoníkem; měl-li snad předkladatel touto
formulací na mysli trestné činy obecně nebezpečné podle hlavy VII zvláštní části
trestního zákoníku, měl v předloženém návrhu použít formulaci právnímu řádu již
známou. V § 6 odst. 1 je chybně odkazováno na zvláštní zákon, aniž by bylo zřejmé,
o jaký jiný zákon, v souladu s nímž se vzorky odebírají nebo získávají, jde; tento neurčitý
5
odkaz je třeba nahradit odkazem normativním. Úprava využití kontrolního vzorku v rámci
trestního řízení podle § 5 odst. 3 návrhu do navrhovaného zákona nenáleží, jde o úpravu
náležející do právní úpravy trestního řízení, tedy trestního řádu; uvedené ustanovení je
tak nežádoucí nepřímou novelou jiného zákona (trestního řádu). Povinnost vymezená
v § 3 odst. 5 je příliš neurčitá; je nezbytné jasně stanovit, za jakých okolností nastane
nutnost přezkoumání správnosti analýzy a jaké informace mají být sdělovány. V § 3 odst.
4 návrhu zákona je stanoven okruh subjektů oprávněných k analýze biologického vzorku
za použití odkazu na zákon č. 36/1967 Sb., o znalcích a tlumočnících, ve znění
pozdějších předpisů; způsob, jakým tak bylo učiněno, však lze považovat za rozporný
s jednotlivými instituty právě uvedeného zákona, přičemž kontradikci lze spatřovat ve
skutečnosti, že zákon o znalcích a tlumočnících, na rozdíl od předloženého návrhu
zákona, nestanovuje kategorii „specializace“ pro stanovení oboru a odvětví výkonu
znalecké činnosti znalci, jakož ani kategorii „odvětví“ pro stanovení výkonu téže činnosti
znaleckými ústavy, pročež nelze na tyto kategorie v předmětném návrhu zákona
odkazovat.
