Jednání vlády ČR - textová podoba dokumentu

                Příloha
                                                                             usnesení vlády
                                                                             ze dne 31. července 2018 č. 493

                                              STANOVISKO VLÁDY

k návrhu poslanců Lukáše Černohorského, Tomáše Martínka, Jakuba Michálka, Ivana
        Bartoše a dalších na vydání zákona, kterým se mění zákon č. 166/1993 Sb.,
                  o Nejvyšším kontrolním úřadu, ve znění pozdějších předpisů
                                              (sněmovní tisk č. 230)

         Vláda na své schůzi dne 31. července 2018 projednala a posoudila návrh zákona,
kterým se mění zákon č. 166/1993 Sb., o Nejvyšším kontrolním úřadu, ve znění pozdějších
předpisů, a zaujala k tomuto návrhu zákona neutrální stanovisko s tím, že upozorňuje
na některé níže uvedené skutečnosti, které doporučuje při dalším projednávání tohoto
návrhu zohlednit.

1. O rozšíření stávající omezené kontrolní působnosti Nejvyššího kontrolního úřadu
    v obdobném rozsahu, jaký byl navržen poslanci, usiluje i vláda, což vyjádřila jako jeden
    ze svých závazků v Programovém prohlášení vlády, takže v tomto smyslu obecně lze se
    záměrem obsaženým v předloženém návrhu souhlasit. Práce na legislativním zakotvení
    nového rámce rozsahu kontrolní působnosti Nejvyššího kontrolního úřadu zahájila vláda
    již počátkem tohoto roku a v současné době je příslušný návrh novely zákona
    o Nejvyšším kontrolním úřadu již zpracován a je projednáván legislativními orgány vlády.

2. V této souvislosti vláda upozorňuje na to, že nyní poslanci předložený návrh zákona
    obsahově vychází ze znění výše zmíněného návrhu zákona zpracovaného
    a předloženého vládě ministrem spravedlnosti a předsedou Legislativní rady vlády.
    Zároveň je třeba zdůraznit, že tento návrh zákona byl projednán v rozsáhlém řádném
    připomínkovém řízení, jehož výsledky poslanecký návrh zákona nereflektuje, a to
    zejména v otázce týkající se rozsahu kontrol, kterým by nově měly podléhat územní
    samosprávné celky. Poslanci omezují tento rozsah pouze na kraje, statutární města
    a hlavní město Prahu. Poslanecký návrh tak v podstatě pomíjí 99,6 % obcí (statutárních
    měst je v České republice v současné době 26 včetně hlavního města Prahy), tedy
    daleko významnější skupinu obcí než návrh předložený vládě ministrem spravedlnosti a
    předsedou Legislativní rady vlády. Schválením poslaneckého návrhu v předloženém
    znění bez rozšíření rozsahu subjektů, které by měly nově podléhat kontrolám ze strany
                                                        2

    Nejvyššího kontrolního úřadu, by tak zřejmě již nenaplňovalo cíl, o který vláda usiluje
    v rámci Programového prohlášení vlády.

3. Vláda dále upozorňuje, že není zřejmé, na základě jakého kritéria přistoupili
    předkladatelé v případě obcí kontrolovaných Nejvyšším kontrolním úřadem k omezení
    jejich rozsahu pouze na statutární města. Statutární města se od jiných obcí s rozšířenou
    působností odlišují v zásadě pouze tím, že se jejich území může (ale nutně nemusí)
    členit na městské obvody nebo městské části s vlastními orgány samosprávy. Tato
    skutečnost se ve vztahu k výkonu kontrolní působnosti Nejvyššího kontrolního úřadu
    nejeví jako relevantní. K rozšiřování resp. zužování okruhu subjektů podléhajících
    kontrole Nejvyššího kontrolního úřadu by pak v případě statutárních měst docházelo
    na základě novelizace zákona o obcích, který je určuje formou jejich jmenovitého výčtu,
    aniž však stanoví jakákoli kritéria, která musí statutární město pro přiznání tohoto
    označení splňovat, což ve vztahu k úpravě rozsahu subjektů podléhajících kontrolám
    Nejvyššího kontrolního úřadu nepovažuje vláda za vhodné.

4. Vláda si je zároveň vědoma určitého administrativního zatížení územních
    samosprávných celků, které by mohlo rozšíření kontrolní působnosti Nejvyššího
    kontrolního úřadu na územní samosprávné celky znamenat, a proto rozsah těchto kontrol
    rovněž navrhuje omezit, a to, pokud jde o obce, pouze na ty, které vykonávají rozšířenou
    působnost. U těchto obcí lze, vzhledem k jejich velikosti, počtu obyvatel a rozsahu
    činnosti předpokládat, že možnost Nejvyššího kontrolního úřadu kontrolovat jejich
    hospodaření bude pro Nejvyšší kontrolní úřad dostatečná pro nanejvýš potřebné
    prověření správnosti nakládání s veřejnými prostředky na úrovni územních
    samosprávných celků.

5. V neposlední řadě vláda upozorňuje, že návrh zákona vykazuje také některé legislativně
    technické nedostatky, jako je například nesprávný odkaz v čl. I bodě 4 v § 3a odst. 1
    písm. c) bodě 10, podle nějž mají kontrole Nejvyššího kontrolního úřadu podléhat školské
    právnické osoby zřízené územním samosprávným celkem uvedeným v odstavci 2,
    přičemž v odstavci 2 však žádné územní samosprávné celky uvedeny nejsou.

6. Vzhledem ke všem výše uvedeným skutečnostem vláda považuje za vhodné, aby daná
    problematika byla řešena komplexně prostřednictvím již výše zmíněného vládního návrhu
    zákona.