Jednání vlády ČR - textová podoba dokumentu

                Příloha
                                                                             usnesení vlády
                                                                             ze dne 31. července 2018 č. 497

                                              STANOVISKO VLÁDY

  k návrhu poslanců Marka Bendy, Heleny Válkové, Marka Výborného, Jana Chvojky,
  Dominika Feriho, Jana Farského a dalších na vydání zákona, kterým se mění zákon

               č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů
                                              (sněmovní tisk č. 237)

         Vláda na své schůzi dne 31. července 2018 projednala a posoudila návrh zákona,
kterým se mění zákon č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů,
a zaujala k němu nesouhlasné stanovisko, a to zejména z následujících důvodů:
1. Vláda si uvědomuje problém zvyšujícího se zatížení Nejvyššího správního soudu

     v agendě kasačních stížností, nicméně má pochybnosti stran některých aspektů
     předkladateli navrhovaného řešení a možnosti vzniku případných nezamýšlených
     a nežádoucích důsledků.
2. Vzhledem k tomu, že předložený návrh zákona obsahuje zásadní změnu koncepce
     správního soudnictví a řízení o kasační stížnosti, považuje vláda za vhodné, aby právní
     úpravě takového významu předcházela rozsáhlá odborná debata o možnostech a
     vhodnosti změny a podrobná analýza širších dopadů, včetně vyhodnocení účinnosti
     institutu nepřijatelnosti kasační stížnosti v oblasti mezinárodní ochrany a včetně
     předpokladu dopadů na Ústavní soud.
3. Vláda upozorňuje, že ačkoliv Ústavní soud potvrdil ústavní konformitu institutu odmítnutí
     kasační stížnosti Nejvyšším správním soudem pro nepřijatelnost podle § 104a soudního
     řádu správního, učinil tak pouze pro oblast mezinárodní ochrany. V tomto ohledu
     vyvstává pochybnost, zda lze bez dalšího učinit závěr, že soulad s ústavním pořádkem
     by byl dán ve všech oblastech správního práva.
4. Podle poznatků vlády se část odborné veřejnosti přiklání namísto k rozšíření
     nepřijatelnosti kasační stížnosti spíše ke změně vymezení nepřípustnosti kasační
     stížnosti, což vyvolává pochybnost, zda byl navrhovanou úpravou zvolen nejvhodnější
     přístup.
                                                       2

5. Vláda je toho názoru, že obecné vymezení podmínky přijatelnosti kasační stížnosti
    by mohlo ve vztahu k otázce právní jistoty účastníků řízení být vnímáno jako
    nedostatečné. Ačkoliv je kritérium přesahu vlastních zájmů stěžovatele konkretizováno
    v judikatuře Nejvyššího správního soudu, považuje vláda za žádoucí zvážit v tomto
    ohledu konkretizaci zákonného textu.

6. Vláda upozorňuje, že pokud je záměrem návrhu zákona posílit roli Nejvyššího správního
    soudu v oblasti sjednocování judikatury správních soudů, měly by se předně respektovat
    instrumenty, jejichž existenci v kontextu sjednocovací role Nejvyššího správního soudu
    soudní řád správní zjevně předvídá. Vláda si však zároveň uvědomuje, že názor
    na sjednocování judikatury správních soudů prostřednictvím stanovisek Nejvyššího
    správního soudu není jednotný.

7. Vláda je toho názoru, že předkládaný návrh by mohl jít proti systémové hierarchii
    výstavby opravných prostředků. S jejich vysokým počtem v českém právním řádu
    by se měla jejich propustnost směrem nahoru zužovat. Podle navrhované právní úpravy
    by však Nejvyšší správní soud mohl připustit k meritornímu přezkoumání jen malý počet
    kasačních stížností a zbytek by pro nezjištění dostatečné závažnosti věci mohl
    odmítnout usnesením. Vláda se tak obává, že by přijetí navrhované právní úpravy mohlo
    vyvolat nárůst počtu ústavních stížností řešících pouze to, zda má napadená věc
    dostatečnou závažnost.

8. Ačkoliv si návrh zákona klade za cíl především urychlení řízení před Nejvyšším
    správním soudem, vláda upozorňuje, že podle odborné literatury zavedení institutu
    nepřijatelnosti kasační stížnosti samo o sobě prakticky nijak nesnížilo nápad kasačních
    stížností ve věcech mezinárodní ochrany a nemělo ani zásadnější vliv na délku řízení
    před Nejvyšším správním soudem. Podle této odborné literatury se podstatně nesnížil
    ani objem práce, jež tyto případy vyžadují, neboť náročnost zpracování průměrného
    spisu ve věcech mezinárodní ochrany se příliš neliší od jiných zhusta prejudikovaných
    agend.