Upozornění: Text přílohy byl získán strojově a nemusí přesně odpovídat originálu. Zejména u strojově nečitelných smluv, kde jsme použili OCR. originál dokumentu stáhnete odsud
Celý záznam 20190227-usneseni-136-2019 najdete zde
Příloha
usnesení vlády
ze dne 27. února 2019 č. 136
STANOVISKO VLÁDY
k návrhu poslanců Václava Klause, Zuzany Majerové Zahradníkové, Aleše Juchelky,
Patrika Nachera, Stanislava Juránka, Radima Fialy, Iva Pojezného, Petra Pávka
a dalších na vydání zákona, kterým se mění zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník,
ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 251/2016 Sb., o některých přestupcích,
ve znění zákona č. 178/2018 Sb., (sněmovní tisk č. 384)
Vláda na své schůzi dne 27. února 2019 projednala a posoudila návrh zákona,
kterým se mění zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů, a zákon
č. 251/2016 Sb., o některých přestupcích, ve znění zákona č. 178/2018 Sb., a zaujala
k tomuto návrhu nesouhlasné stanovisko, a to zejména z následujících důvodů.
1. Vláda vnímá rostoucí význam veřejných sociálních sítí jako prostoru pro realizaci
svobody projevu a s tím související zvýšenou roli soukromých subjektů stanovujících
pravidla pro používání těchto sítí. Vláda by proto přivítala jak větší transparentnost
těchto pravidel, při jejichž nastavení a uplatňování by nemělo docházet k přímé ani
nepřímé diskriminaci žádného legitimního světonázoru, tak posílení možnosti obrany
dotčených uživatelů před neadekvátními zásahy ze strany provozovatele nebo správce
sítě. Ačkoliv lze tedy souhlasit s předkladateli v tom, že svoboda projevu by na veřejných
sociálních sítích neměla být svévolně omezována, jimi navrhované řešení by vedlo
především k podstatnému snížení právní jistoty nejen u provozovatelů a správců
veřejných sociálních sítí, ale i u jejich uživatelů. Nová, velmi úzce pojatá pravidla
pro mazání a znepřístupňování příspěvků uživatelů by pak navíc výrazně uvolnila
možnosti šíření škodlivého obsahu na sociálních sítích. V důsledku toho by se tak mohlo
stát, že předložený návrh by sice zajistil široký prostor k veřejné diskuzi, v praxi by však
byl tento prostor zaplaven a zaplevelen urážlivými, spamujícími, dezinformačními nebo
vulgárními příspěvky, čímž by společenská diskuze byla prakticky znemožněna.
2. Navrhovanou cestu regulace veřejných sociálních sítí prostředky trestního práva vláda
považuje za nežádoucí a v rozporu se zásadou subsidiarity trestní represe, tedy, že
trestní právo jako prostředek určený k ochraně zákonem stanovených zájmů musí být
užíváno jen tehdy, pokud užití jiných právních prostředků ke sjednání nápravy
nepřichází v úvahu, neboť již byly vyčerpány nebo jsou zjevně neúčinné či nevhodné.
2
Jedná se o oblast, jejíž regulace by typicky měla být vyhrazena sféře civilního práva, kde
je ostatně rozvinuta poměrně bohatá judikatura zabývající se hranicemi svobody
projevu, popřípadě správnímu právu.
3. Navrhované znění nových skutkových podstat trestného činu „Porušování svobody
projevu“ a přestupku „Přestupek porušení svobody projevu“ obsahuje řadu vágních
pojmů, které jsou buď zcela neurčité, nebo se zvolená slova či obraty v právním řádu
používají pro označení něčeho jiného, anebo jsou již pro označení téhož jevu nebo
institutu používány pojmy jiné. Taková nepřesnost zákonné úpravy je nevyhovující
z hlediska požadavku právní jistoty a představuje porušení jedné z hlavních zásad
trestního práva „nullum crimen sine lege certa“. Vágní je například požadavek
na používání více než sto tisíci registrovanými uživateli. Není zřejmé, zda je počet
registrací v dané sociální síti míněn pro Českou republiku, nebo celosvětově. Z návrhu
dále jednoznačně nevyplývá, zda by stačilo, že uvedená sociální síť má příslušné
množství uživatelů pouze zaregistrováno, bez ohledu na to, zda jsou nebo nejsou
aktivní. Pojem „příspěvek“ pak zná právní řád České republiky pouze ve významu
příspěvku finančního (např. členský příspěvek člena spolku, příspěvek na penzijní
připojištění). Namísto označení „příspěvek“ by bylo vhodnější pracovat s pojmem
„obsah“ nebo „obsah informací“ podle zákona o některých službách informační
společnosti, popřípadě pojmem „informace“ podle směrnice Evropského parlamentu a
Rady 2000/31/ES ze dne 8. června 2000 o některých právních aspektech služeb
informační společnosti, zejména elektronického obchodu, na vnitřním trhu (směrnice
o elektronickém obchodu). Není rovněž zřejmé, jaká témata by měla spadat
pod „důležité otázky veřejného zájmu“, nebo jaká diskuze veřejná není a jaká již ano.
Kritérium pro rozlišení, zda půjde o trestný čin nebo o přestupek, spočívající pouze
v subjektivní stránce (tj. naplnění specifického úmyslu, který bude navíc ne zcela
jednoduše prokazatelný), nelze považovat za praktické, neboť poměrně dlouhou dobu
nemusí být zřejmé, zda bude daný úmysl prokázán nebo nikoli.
4. Vláda upozorňuje, že návrh zavádí zvláštní kategorii obsahu, který „není v hrubém
rozporu s trestními předpisy, mezinárodními smlouvami, kterými je Česká republika
vázána, nebo s dobrými mravy“, zároveň však o něm nelze říci, že je legální. Bylo
by totiž dovoleno odstranit, zakázat nebo jiným způsobem znepřístupnit pouze takový
obsah, který je v hrubém rozporu s trestními předpisy, mezinárodními smlouvami nebo
s dobrými mravy. Pokud by však posuzovaný obsah byl pouze v rozporu „běžném“,
nikoli „hrubém“, pak by byl příslušný „provozovatel či správce“ postaven před otázku,
zda smí nebo nesmí takový obsah znepřístupnit. Pokud by jej ponechal, nedopustil by
se sice trestného činu nebo přestupku porušování svobody projevu, přesto by však jeho
jednání nemuselo být legální, protože by mohl porušit povinnost stanovenou jinými
3
právními předpisy přikazujícími poskytovateli služby za určitých okolností nelegální
obsah odstranit (§ 5 zákona o některých službách informační společnosti). Nepřesnost a
nelogičnost navrhované právní úpravy, která znemožňuje jejím adresátům předem
rozlišit, zda jednají v souladu s právem anebo protiprávně, by v praxi nutně vedla
k absurdním situacím, v nichž by s cílem dostát povinnostem uloženým jedním zákonem
porušovali povinnosti nebo zákazy stanovené zákonem jiným.
5. Navržená podoba sankcí je nepřiměřená. Výše trestní sazby v základní skutkové
podstatě trestného činu porušování svobody projevu (6 měsíců až 3 roky) neodpovídá
výši sazby za typově srovnatelná jednání obsažená v hlavě II zvláštní části trestního
zákoníku, kde je horní hranice trestní sazby stanovena na 2 roky. Navrhované pokuty
u přestupku jsou pak extrémně vysoké, navíc nejsou ani odstupňované podle míry
závažnosti jednání. Absurdita navrhované pokuty až 50 000 000 Kč vynikne ve srovnání
například se shodnou výší pokuty stanovené pro provozovatele jaderné elektrárny
za porušení povinností týkajících se provozu jaderného reaktoru (§ 178 odst. 5 písm. b)
atomového zákona).
6. Vláda konstatuje, že předkladatelé bohužel nerozlišují, zda obsahem příspěvku je
informace nebo názor. Rozlišování názorů nebo komentářů a zpravodajských informací
je přitom podstatným rysem i u regulace rozhlasového a televizního vysílání, kde platí
pravidlo, že názory nebo hodnotící komentáře musí být odděleny od informací
zpravodajského charakteru (§ 31 zákona o provozování rozhlasového a televizního
vysílání). Zatímco vyjádřené názory a hodnocení skutečnosti nelze ověřovat z hlediska
jejich pravdivosti, informace jako údaje o skutečnosti předmětem ověřování z hlediska
pravdivosti jsou. Ústavní soud pak ve svém nálezu I. ÚS 453/03 odepřel ústavní ochranu
sdělování vědomě nepravdivých informací s tím, že legitimitu zveřejnění informace nelze
dovodit, pokud byla dominantně motivována touhou poškodit difamovanou osobu, pokud
šiřitel sám informaci neověřil, anebo pokud ji poskytl bezohledně, aniž by se řádně staral
o to, zda je nebo není pravdivá. Nelze proto hovořit o tom, že by čl. 17 Listiny základních
práv a svobod garantoval právo na šíření dezinformací, tudíž znepřístupňováním
příspěvků obsahujících dezinformace nedochází k omezení svobody projevu a práva
na informace.
7. Navržená úprava představuje velmi striktní regulaci, která v zásadě brání tomu, aby
mohly být provozovány pouze tematicky zaměřené platformy, u nichž provozovatel nemá
zájem na tom, aby se na nich vyskytla diskuze netýkající se odborného tématu,
například proto, že to ostatní uživatele obtěžuje. V takovém případě není zřejmé, jaký je
veřejný zájem na tom, aby provozovateli bylo bráněno v tom, aby si nastavil svá vlastní
pravidla pro uživatele diskuzní platformy, včetně mazání příspěvků pohybujících se
4
mimo věcné téma, které samozřejmě mohou zahrnovat i vyjadřování politických nebo
jiných společenských názorů.
8. Přijetí návrhu by podle názoru vlády představovalo potenciálně výraznou zátěž
pro orgány činné v trestním řízení, neboť lze předpokládat, že by se na ně s trestními
oznámeními obracela celá řada osob, které by nebyly spokojeny s odstraněním svých
příspěvků, protože by je nepovažovaly za závadné ve smyslu předkládaného návrhu.
V této souvislosti vláda připomíná, že v návrhu chybí hlubší analýza předpokládaného
počtu případů postihovaných prostředky správního a trestního práva a nelze tak
bez dalšího souhlasit s tvrzením, že navržený trestní a správní postih uvedeného
jednání nebude mít dopady na státní rozpočet, lze-li naopak důvodně předpokládat, že
počet oznámených protiprávních jednání a zátěž orgánů s tím spojená nebude
zanedbatelná .
9. Vláda v neposlední řadě vyjadřuje pochybnost o vymahatelnosti navrhované právní
úpravy, jelikož imanentním znakem používání nejznámějších sociálních sítí a podobných
platforem je mezinárodní prvek. Protože provoz a správa sociální sítě je celosvětovou
záležitostí, je také možné, že se správce nebo provozovatel dostane do situace, kdy
dodržení navrhované právní úpravy bude v rozporu s dodržením právní úpravy v jiné
jurisdikci.
