Upozornění: Text přílohy byl získán strojově a nemusí přesně odpovídat originálu. Zejména u strojově nečitelných smluv, kde jsme použili OCR. originál dokumentu stáhnete odsud
Celý záznam 20190617-usneseni-427-2019 najdete zde
Příloha
usnesení vlády
ze dne 17. června 2019 č. 427
STANOVISKO VLÁDY
k návrhu poslankyně Lenky Kozlové na vydání zákona, kterým se mění zákon
č. 203/2006 Sb., o některých druzích podpory kultury a o změně některých
souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů
(sněmovní tisk č. 488)
Vláda na své schůzi dne 17. června 2019 projednala a posoudila návrh zákona,
kterým se mění zákon č. 203/2006 Sb., o některých druzích podpory kultury a o změně
některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů, a zaujala k němu
nesouhlasné stanovisko, a to zejména z těchto důvodů:
1. Vláda je toho názoru, že předložený návrh zákona nepřípustně zasahuje do rozhodování
územního samosprávného celku při zřizování a řízení jím zřízených příspěvkových
organizací.
2. Návrh zákona nesystémově směšuje právní úpravy příspěvkových organizací
zřizovaných státem a příspěvkových organizací zřizovaných územními samosprávnými
celky, a to bez respektování odlišností, které tyto příspěvkové organizace mají. V tomto
směru lze předložený návrh zákona považovat za nepřímou novelu zákona č. 250/2000
Sb., o rozpočtových pravidlech územních rozpočtů, ve znění pozdějších předpisů, který
problematiku příspěvkových organizací územních samosprávných celků podrobně
upravuje. Z návrhu zákona především nevyplývá, jakou právní úpravou by se finanční
hospodaření příspěvkových organizací v oblasti kultury řídilo. V současné době
se finanční hospodaření státních příspěvkových organizací řídí zákonem č. 218/2000
Sb., o rozpočtových pravidlech a o změně některých souvisejících zákonů (rozpočtová
pravidla), zatímco hospodaření příspěvkových organizací zřízených územními
samosprávnými celky se řídí zákonem o rozpočtových pravidlech územních rozpočtů.
Směšování režimu státních příspěvkových organizací a příspěvkových organizací
v působnosti územně samosprávných celků je zásadně nevhodné i z důvodu rozdílného
majetkoprávního režimu. Pro státní příspěvkové organizace platí zákon č. 219/2000 Sb.,
o majetku České republiky a jejím vystupování v právních vztazích, zatímco v případě
příspěvkových organizací zřízených územními samosprávnými celky zákon
2
o rozpočtových pravidlech územních rozpočtů, což předložený návrh zcela pomíjí.
V nově formulovaném § 4, který se týká postupu zřizovatele při rozdělení, sloučení,
splynutí nebo zrušení, zůstaly zachovány postupy založené na příslušnosti hospodařit
s majetkem, které jsou spojeny výhradně se státními příspěvkovými organizacemi.
3. Upravovat pro územní samosprávné celky možnost zřídit, zrušit nebo změnit
příspěvkovou organizaci v zákoně č. 203/2006 Sb. je podle mínění vlády zcela
nadbytečné, neboť kraje i obce tak mohou činit již na základě zákona o rozpočtových
pravidlech územních rozpočtů. Není též jasné, proč by právě příspěvkové organizace
v oblasti kultury měly být upraveny jinak než ostatní příspěvkové organizace zřizované
rovněž územními samosprávnými celky. Stanovení shodných náležitostí zřizovací listiny
příspěvkové organizace zřizované samosprávným územním celkem a příspěvkové
organizace zřizované státem je navíc terminologicky i věcně nevhodné a taková úprava
postrádá praktické opodstatnění.
4. Konstrukce závaznosti rozhodnutí komise pro výběr vedoucího příspěvkové organizace
v oblasti kultury ve vztahu ke zřizovateli této příspěvkové organizace je nesystémovým
zásahem do vztahu mezi zřizovatelem a příspěvkovou organizací. Vzhledem k tomu,
že státní příspěvkové organizace v oblasti kultury jsou z valné většiny finančně závislé
na státním rozpočtu a hospodaří se státním majetkem, lze podle názoru vlády považovat
za legitimní zásadní působnost zřizovatele na postavení vedoucího organizace, a to
z důvodu majetkové i finanční odpovědnosti zřizovatele ve vazbě na stát a jeho
hospodaření.
5. Nejasný je též vztah ustanovení navrhovaného zákona týkajících se jmenování
a odvolání vedoucího příspěvkové organizace k zákoníku práce. Navrhovaná míra
ochrany vedoucích příspěvkových organizací v oblasti kultury není vyvážena
odpovídajícími požadavky na jejich vzdělání, kvalifikaci, odbornost a zkušenosti a není
spravedlivá ve vztahu k vedoucím příspěvkových organizací mimo oblast kultury.
6. Předložený návrh právní úpravy je vnitřně rozporný, neboť nepoužívá důsledně pojem,
který sám zavádí, tedy „příspěvková organizace v oblasti kultury“.
7. Z navržené úpravy bezúhonnosti v § 3a odst. 4 vyplývá, že případy spáchání trestného
činu, který pro svoji nízkou míru závažnosti není řešen v soudním řízení vyslovením viny,
a který tak může být ukončen již v přípravném řízení rozhodnutím státního zástupce, mají
pro pachatele z hlediska předkládaného návrhu zákona větší dopady než některé typově
závažnější případy, ve kterých dojde k vydání odsuzujícího rozsudku soudu. Vláda je
toho názoru, že řešení trestní věci odklonem by z hlediska posouzení bezúhonnosti
nemělo být relevantní, jelikož to neodpovídá smyslu odklonů v trestním řízení.
3
8. Vláda dále konstatuje, že poslanecký návrh zákona neřeší situaci, kdy u žádného
z uchazečů výběrová komise neshledá, že ve výběrovém řízení uspěl.
9. Z nově navrhovaného ustanovení § 3c nevyplývá, kolik členů má zřizovatel do výběrové
komise jmenovat, ani zda jich má být lichý či sudý počet, přičemž pro takový případ chybí
ustanovení řešící rovnost hlasů členů výběrové komise při výběru kandidáta. Podle § 3d
odst. 6 má být rozhodnutí výběrové komise pro zřizovatele závazné. Není však zřejmé,
v jakém rozsahu má být závazné, resp. co je míněno rozhodnutím. Zákon totiž v § 3d
odst. 2 pouze uvádí, že výběrová komise určí uchazeče, kteří ve výběrovém řízení uspěli
a sestaví jejich pořadí. Z navrhovaného textu není jasné, jak bude dále postupováno
v případě, kdy komise určí dva nebo více vhodných uchazečů.
10. Navrhovaným vypuštěním slova „státní“ v ustanovení § 5 zákona o některých druzích
podpory kultury se do legislativní zkratky „vypůjčitel“ dostávají i příspěvkové organizace
zřizované územními samosprávnými celky, což ve vztahu k ustanovení § 6 až 9 tohoto
zákona není vhodné, neboť by se tím příspěvkovým organizacím zřizovaným územními
samosprávnými celky otevřela možnost žádat o poskytnutí státní záruky za vypůjčený
předmět podle uvedené zákonné úpravy, avšak bez související procesní úpravy.
11. Formulace zmocňovacího ustanovení § 3e nově doplňovaného do textu zákona je
podle názoru vlády pro svou neurčitost značně problematická, neboť není zřejmé, jaké
„další náležitosti výběrových řízení“ by měla navazující prováděcí právní úprava
upravovat.
12. Návrh zákona neobsahuje přechodná ustanovení, která by upravila postup, jak nový
režim příspěvkových organizací v oblasti kultury vztáhnout na existující příspěvkové
organizace zřízené územními samosprávnými celky a na vedoucí stávajících státních
příspěvkových organizací. Bylo by proto nezbytné mj. též postavit na jisto, zda a jaká
část předchozího působení ve funkci vedoucího státní příspěvkové organizace se má
započítávat do nově stanoveného šestiletého období.
