Elektronická knihovna legislativního procesu - textová podoba dokumentu

                pz_WB_zm�nov� z�kon_do vl�dy.docx
		VI.



PLATNÉ ZNĚNÍ OBČANSKÉHO SOUDNÍHO ŘÁDU 

S VYZNAČENÍM NAVRHOVANÝCH ZMĚN





§ 75a



	(1) Návrh na předběžné opatření, který neobsahuje všechny náležitosti nebo který je nesrozumitelný anebo neurčitý, předseda senátu odmítne, jestliže pro tyto nedostatky nelze pokračovat v řízení; ustanovení § 43 se nepoužije.



	(2) Je-li navrhovatel oznamovatelem podle zákona upravujícího ochranu oznamovatelů, nelze návrh odmítnout jen z důvodu, že neobsahuje vylíčení všech skutečností odůvodňujících nařízení předběžného opatření.





§ 75b 



	(1) K zajištění náhrady škody nebo jiné újmy, která by vznikla předběžným opatřením, je navrhovatel povinen složit nejpozději ve stejný den, kdy podal u soudu návrh na nařízení předběžného opatření, jistotu ve výši 10 000 Kč a ve věcech týkajících se vztahů mezi podnikateli vyplývajících z podnikatelské činnosti ve výši 50 000 Kč. Dospěje-li předseda senátu k závěru, že složená jistota zjevně nepostačuje k zajištění náhrady škody nebo jiné újmy, která by vznikla předběžným opatřením, anebo že jde o opětovný návrh na nařízení předběžného opatření, který ve věci týchž účastníků požaduje z obdobných důvodů stejnou nebo obdobnou zatímní úpravu poměrů, vyzve navrhovatele bezodkladně, aby do 3 dnů složil doplatek jistoty ve výši, kterou stanoví s přihlédnutím k okolnostem případu. Podalo-li návrh na předběžné opatření více navrhovatelů, jsou povinni jistotu a doplatek jistoty složit společně a nerozdílně. 

 

	(2) Nebude-li jistota podle odstavce 1 složena, předseda senátu návrh na předběžné opatření odmítne. 

 

	(3) Odstavce 1 a 2 neplatí, 

 

a) jde-li o předběžné opatření ve věci výživného; 



b) jde-li o předběžné opatření ve věci pracovní nebo je-li navrhovatel oznamovatelem podle zákona upravujícího ochranu oznamovatelů;



c) jde-li o předběžné opatření ve věci náhrady újmy na zdraví; 

 

d) osvědčí-li navrhovatel spolu s návrhem na nařízení předběžného opatření, že jsou u něj splněny podmínky pro osvobození od soudních poplatků (§ 138); 



e) je-li tu nebezpečí z prodlení, v jehož důsledku by mohla navrhovateli vzniknout újma,
a navrhovatel spolu s návrhem na nařízení předběžného opatření osvědčí, že jistotu bez své viny nemohl složit. 



	(4) Byl-li návrh na nařízení předběžného opatření pravomocným usnesením soudu prvního stupně zamítnut, byl-li tento návrh pravomocně odmítnut nebo bylo-li řízení o tomto návrhu pravomocně zastaveno, soud složenou jistotu vrátí. V případě, že soud nařídil předběžné opatření, bude jistota vrácena, jestliže marně uplynula lhůta k žalobě podle § 77a odst. 2 nebo jestliže nabylo právní moci rozhodnutí soudu o žalobě podané podle § 77a odst. 2 a z tohoto rozhodnutí vyplývá, že jistota nebude použita k uspokojení práva na náhradu škody nebo jiné újmy. 





§ 75c



	(1) Nepostupoval-li podle § 75a nebo podle § 75b odst. 2, předseda senátu nařídí usnesením předběžné opatření, jestliže bude prokázáno, že je třeba, aby byly zatímně upraveny poměry účastníků, nebo že je tu obava, že by výkon soudního rozhodnutí byl ohrožen, a jestliže budou alespoň osvědčeny skutečnosti, které jsou rozhodující pro uložení povinnosti předběžným opatřením. 

 

	(2) O návrhu na předběžné opatření rozhodne předseda senátu bezodkladně. Není-li tu nebezpečí z prodlení, může předseda senátu o návrhu na předběžné opatření rozhodnout až do uplynutí 7 dnů poté, co byl podán. 

 

	(3) O návrhu na nařízení předběžného opatření rozhodne předseda senátu bez slyšení účastníků. 

 

	(4) Pro předběžné opatření je rozhodující stav v době vyhlášení (vydání) usnesení soudu prvního stupně.



	(5) Má se za to, že jsou splněny předpoklady podle odstavce 1, je-li navrhovatel oznamovatelem podle zákona upravujícího ochranu oznamovatelů.

 



§ 76f



	(1) Právní jednání, které bylo učiněno tím, pro něhož je výrok vykonatelného usnesení o nařízení předběžného opatření závazný, je neplatné, jestliže jím byla porušena povinnost uložená vykonatelným usnesením o nařízení předběžného opatření. Soud 
k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Věta první a druhá se nepoužije, dovolá-li se právního jednání osoba, která je oznamovatelem podle zákona upravujícího ochranu oznamovatelů.

 

	(2) Bylo-li účastníku předběžným opatřením uloženo, aby nenakládal s určitou nemovitou věcí, pozbývá návrh na vklad práva týkajícího se této nemovité věci, o němž dosud nebylo příslušným orgánem pravomocně rozhodnuto, své právní účinky; to platí 
i tehdy, jestliže účastník učinil právní jednání týkající se nemovité věci dříve, než se usnesení o nařízení předběžného opatření stalo vykonatelným. 





§ 133a



(1) Pokud žalobce uvede před soudem skutečnosti, ze kterých lze dovodit, že ze strany žalovaného došlo k přímé nebo nepřímé diskriminaci

 

a) na základě pohlaví, rasového nebo etnického původu, náboženství, víry, světového názoru, zdravotního postižení, věku anebo sexuální orientace v oblasti pracovní nebo jiné závislé činnosti včetně přístupu k nim, povolání, podnikání nebo jiné samostatné výdělečné činnosti včetně přístupu k nim, členství v organizacích zaměstnanců nebo zaměstnavatelů a členství a činnosti v profesních komorách56b),

 

b) na základě rasového nebo etnického původu při poskytování zdravotní a sociální péče, v přístupu ke vzdělání a odborné přípravě, přístupu k veřejným zakázkám, přístupu k bydlení, členství ve spolcích a jiných zájmových sdruženích a při prodeji zboží v obchodě nebo poskytování služeb56c), nebo

 

c) na základě pohlaví při přístupu ke zboží a službám56d), je žalovaný povinen dokázat, že nedošlo k porušení zásady rovného zacházení.



(2) Pokud žalobce uvede před soudem skutečnosti, ze kterých lze dovodit, že byl ze strany žalovaného postižen nebo znevýhodněn proto, že je oznamovatelem podle zákona upravujícího ochranu oznamovatelů, je žalovaný povinen dokázat, že nedošlo k postižení nebo znevýhodnění žalobce z tohoto důvodu. 











____________________ 

56b) Směrnice Rady 2000/43/ES ze dne 29. června 2000, kterou se zavádí zásada rovného zacházení s osobami bez ohledu na jejich rasu nebo etnický původ.

 	Směrnice Rady 2000/78/ES ze dne 27. listopadu 2000, kterou se stanoví obecný rámec pro rovné zacházení v zaměstnání a povolání.

 	Směrnice Rady 2004/113/ES ze dne 13. prosince 2004, kterou se zavádí zásada rovného zacházení s muži a ženami v přístupu ke zboží a službám a jejich poskytování.

 	Směrnice Rady 97/80/ES ze dne 15. prosince 1997 o důkazním břemenu v případech diskriminace na základě pohlaví.

56c) Směrnice Rady 2000/43/ES ze dne 29. června 2000, kterou se zavádí zásada rovného zacházení s osobami bez ohledu na jejich rasu nebo etnický původ.

56d) Směrnice Rady 2004/113/ES ze dne 13. prosince 2004, kterou se zavádí zásada rovného zacházení s muži a ženami v přístupu ke zboží a službám a jejich poskytování.









































































PLATNÉ ZNĚNÍ KOMPETENČNÍHO ZÁKONA S VYZNAČENÍM NAVRHOVANÝCH ZMĚN





§ 11

	

(1) Ministerstvo spravedlnosti je ústředním orgánem státní správy pro soudy a státní zastupitelství.

 

	(2) Ministerstvo spravedlnosti vystavuje právní posudky k úvěrovým a garančním dohodám, v nichž je smluvní stranou Česká republika.

 

	(3) Ministerstvo spravedlnosti je ústředním orgánem státní správy pro vězeňství; je mu podřízena Vězeňská služba České republiky. Ministerstvo spravedlnosti zajišťuje telekomunikační síť Vězeňské služby České republiky.

 

	(4) Ministerstvo spravedlnosti je ústředním orgánem státní správy pro probaci a mediaci.

 

	(5) Ministerstvo spravedlnosti je ústředním orgánem státní správy pro střet zájmů.

 

	(6) Ministerstvo spravedlnosti zastupuje Českou republiku při vyřizování stížností na porušení Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a jejích Protokolů a Mezinárodního paktu o občanských a politických právech a koordinuje provádění rozhodnutí příslušných mezinárodních orgánů.

 

	(7) Ministerstvo spravedlnosti poskytuje peněžitou pomoc obětem trestné činnosti a uspokojuje majetkové nároky osob poškozených trestným činem z peněžních prostředků z majetkových trestních sankcí.



	(8) Ministerstvo spravedlnosti je ústředním orgánem státní správy pro ochranu oznamovatelů.





















PLATNÉ ZNĚNÍ ZÁKONA O VOJÁCÍCH Z POVOLÁNÍ

S VYZNAČENÍM NAVRHOVANÝCH ZMĚN



§ 150

	Odvolání proti rozhodnutím vydaným podle § 145 odst. 1 písm. d) až f) a proti personálním rozkazům vydaným podle § 145a odst. 1 nemá odkladný účinek. Na návrh odvolatele, který je oznamovatelem podle zákona upravujícícho ochranu oznamovatelů, může odvolací orgán přiznat odkladný účinek odvolání proti rozhodnutí, které má znaky odvetného opatření, i v případech podle věty první. Návrh na přiznání odkladného účinku podle věty druhé lze podat pouze ve lhůtě pro podání odvolání. O návrhu na přiznání odkladného účinku podle věty druhé rozhodne odvolací orgán bezodkladně; proti tomuto rozhodnutí se nelze odvolat. 













































PLATNÉ ZNĚNÍ SOUDNÍHO ŘÁDU SPRÁVNÍHO S VYZNAČENÍM NAVRHOVANÝCH ZMĚN

§ 73

Odkladný účinek žaloby

	(1) Podání žaloby nemá odkladný účinek, pokud tento nebo zvláštní zákon nestanoví jinak.

	(2) Soud na návrh žalobce po vyjádření žalovaného usnesením přizná žalobě odkladný účinek, jestliže by výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí znamenaly pro žalobce nepoměrně větší újmu, než jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným osobám, a jestliže to nebude v rozporu s důležitým veřejným zájmem.

	(3) Soud na návrh žalobce po vyjádření žalovaného může usnesením přiznat žalobě odkladný účinek, jde-li o žalobu proti rozhodnutí, které má znaky odvetného opatření  podle zákona upravujícího ochranu oznamovatelů, a to za předpokladu, že žalobce navrhl přiznání odkladného účinku již v řízení před správním orgánem. 

	(3) (4) Přiznáním odkladného účinku se pozastavují do skončení řízení před soudem účinky napadeného rozhodnutí.

	(4) (5) O návrhu na přiznání odkladného účinku rozhodne soud bez zbytečného odkladu; není-li tu nebezpečí z prodlení, rozhodne do 30 dnů od jeho podání. Usnesení o návrhu na přiznání odkladného účinku musí být vždy odůvodněno.

	(5) (6) Usnesení o přiznání odkladného účinku může soud i bez návrhu usnesením zrušit, ukáže-li se v průběhu řízení, že pro přiznání odkladného účinku nebyly důvody, nebo že tyto důvody v mezidobí odpadly.



§ 107

Odkladný účinek

	(1) Kasační stížnost nemá odkladný účinek; Nejvyšší správní soud jej však může na návrh stěžovatele přiznat. Ustanovení § 73 odst. 2 až 5  § 73 odst. 2 až 6 se užije přiměřeně.

	(2) Kasační stížnost proti rozsudku vydanému v řízení ve věcech porušení pravidel financování volební kampaně má odkladný účinek.



§ 117

Odkladný účinek návrhu

	(1) Podaný návrh nemá odkladný účinek; soud jej však může na návrh přiznat. Ustanovení § 73 odst. 2 až 5  § 73 odst. 2 až 6 se užije přiměřeně.

	(2) Právní mocí rozhodnutí o povolení obnovy se vykonatelnost obnovou dotčeného rozhodnutí odkládá do právní moci rozhodnutí v obnoveném řízení.

PLATNÉ ZNĚNÍ ZÁKONA O SLUŽEBNÍM POMĚRU PŘÍSLUŠNÍKŮ BEZPEČNOSTNÍCH SBORŮ S VYZNAČENÍM NAVRHOVANÝCH ZMĚN

§ 190

Odvolání

	(1) Účastník může podat odvolání proti rozhodnutí služebního funkcionáře do 15 dnů ode dne jeho doručení. Účastník podává odvolání u služebního funkcionáře, který rozhodnutí vydal.

	(2) Jestliže účastník v důsledku chybějícího, neúplného nebo nesprávného poučení podal odvolání po uplynutí stanovené lhůty nebo u nepříslušného služebního funkcionáře, má se za to, že je podal včas a u příslušného služebního funkcionáře, učiní-li tak nejpozději do 90 dnů ode dne, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.

	(3) Účastník může vzít odvolání zpět, dokud mu není doručeno rozhodnutí o odvolání. Vezme-li účastník odvolání zpět, nemůže je podat znovu.

	(4) Odvolání nemá odkladný účinek, s výjimkou odvolání proti rozhodnutí o uložení kázeňského trestu, o náhradě škody nebo o povinnosti vrátit bezdůvodné obohacení.  Na návrh odvolatele, který je oznamovatelem podle zákona upravujícího ochranu oznamovatelů, může odvolací orgán přiznat odkladný účinek odvolání proti rozhodnutí, které má znaky odvetného opatření; to neplatí, jde-li o odvolání, které má odkladný účinek podle věty první. Návrh na přiznání odkladného účinku podle věty druhé lze podat pouze ve lhůtě pro podání odvolání. O návrhu na přiznání odkladného účinku podle věty druhé rozhodne odvolací orgán bezodkladně; proti tomuto rozhodnutí se nelze odvolat.

	(5) Služební funkcionář, který napadené rozhodnutí vydal, může rozhodnutí zrušit nebo změnit, jestliže odvolání plně vyhoví. Proti tomuto rozhodnutí je možno podat odvolání. Jestliže tak neučiní, je povinen předložit odvolání spolu se svým stanoviskem do 15 dnů ode dne jeho podání odvolacímu orgánu.

	(6) Odvolacím orgánem je služební funkcionář nadřízený služebnímu funkcionáři, který napadené rozhodnutí vydal. Jde-li o rozhodnutí ředitele školy, je odvolacím orgánem ministerstvo, a jde-li o rozhodnutí vedoucího organizační části ministerstva nebo rektora policejní akademie, je odvolacím orgánem ministr vnitra.

	(7) Odvolací orgán přezkoumává napadené rozhodnutí a řízení, které mu předcházelo, v rozsahu, jaký je uveden v odvolání. Zákonnost přezkoumává v celém rozsahu. K vadám řízení přihlíží jen tehdy, pokud mohly mít vliv na zákonnost nebo správnost napadeného rozhodnutí.

	(8) Odvolací orgán je povinen rozhodnout o odvolání bez zbytečného odkladu, nejpozději do 90 dnů ode dne jeho podání. Jsou-li pro to důvody, odvolací orgán rozhodnutí změní nebo zruší a řízení zastaví, popřípadě rozhodnutí nebo jeho část zruší a věc vrátí k novému projednání služebnímu funkcionáři, který napadené rozhodnutí vydal; jinak odvolání zamítne a rozhodnutí potvrdí.

	(9) Proti rozhodnutí o odvolání není možno podat odvolání.

PLATNÉ ZNĚNÍ ZÁKONA O INSPEKCI PRÁCE

S VYZNAČENÍM NAVRHOVANÝCH ZMĚN



§ 3



	(1) Úřad a inspektoráty kontrolují dodržování povinností vyplývajících z

 

a) právních předpisů, z nichž vznikají zaměstnancům, příslušnému odborovému orgánu nebo radě zaměstnanců nebo zástupci pro oblast bezpečnosti a ochrany zdraví při práci2) práva nebo povinnosti v pracovněprávních vztazích včetně právních předpisů o odměňování zaměstnanců, náhradě mzdy nebo platu a náhradě výdajů zaměstnancům,

 

b) právních předpisů stanovících pracovní dobu a dobu odpočinku,

 

c) právních předpisů k zajištění bezpečnosti práce,

 

d) právních předpisů k zajištění bezpečnosti provozu technických zařízení se zvýšenou mírou ohrožení života a zdraví a právních předpisů o bezpečnosti provozu vyhrazených technických zařízení,

 

e) právních předpisů o zaměstnávání zaměstnankyň, mladistvých zaměstnanců3), zaměstnanců pečujících o děti, jakož i zaměstnanců, kteří prokázali, že převážně sami dlouhodobě pečují o fyzickou osobu, která se podle zvláštního právního předpisu považuje za osobu závislou na pomoci jiné fyzické osoby ve stupni II (středně těžká závislost), ve stupni III (těžká závislost) nebo ve stupni IV (úplná závislost)3a),

 

f) právních předpisů upravujících výkon umělecké, kulturní, sportovní a reklamní činnosti dětmi4),

 

g) právního předpisu, který stanoví povinnost uskutečnit veřejnou výzvu nebo výběrové řízení na obsazení místa úředníka nebo na obsazení místa vedoucího úředníka územního samosprávného celku, jakož i to, zda veřejná výzva nebo výběrové řízení byly provedeny včetně jejich průběhu75),

 

h) právního předpisu upravujícího péči o dítě v dětské skupině76).,



i) právního předpisu upravujícího ochranu oznamovatelů.



 

	(2) Úřad a inspektoráty rovněž kontrolují dodržování

 

a) kolektivních smluv5) v částech, ve kterých jsou upraveny individuální pracovněprávní nároky zaměstnanců vyplývající z právních předpisů, jakož i vnitřních předpisů podle § 305 zákoníku práce,

 

b) vnitřních předpisů vydaných podle zákoníku práce6a), jestliže zakládají práva zaměstnanců.

 

	(3) Úřad a inspektoráty kontrolují dodržování právních předpisů upravujících právní postavení zaměstnanců vyslaných k výkonu práce v rámci nadnárodního poskytování služeb79), přičemž ve vzájemné souvislosti posuzují zejména následující skutečnosti:

 

a) za účelem zjištění skutečného místa výkonu činnosti zaměstnavatele v České republice úřad a inspektoráty provedou celkové posouzení všech skutečností charakterizujících činnosti, jež provádí zaměstnavatel v České republice, popřípadě též v jiném členském státě Evropské unie, v němž je usazen, přičemž se vezme v úvahu období 5 let předcházející vyslání zaměstnance; při tomto posouzení jsou zohledněny zejména následující skutečnosti:

1. místo, kde má zaměstnavatel své sídlo, popřípadě kde má administrativní zázemí,

2. místo, kde zaměstnavatel platí daně a příspěvky sociálního pojištění,

3. členský stát, který vydal zaměstnavateli povolení k výkonu příslušné činnosti, případně kde je zaregistrován u obchodní komory nebo jiných profesních subjektů v souladu s právem daného členského státu,

4. místo, kde zaměstnavatel vykonává hlavní předmět podnikání, a kde zaměstnává zaměstnance vykonávající administrativní práce,

5. místo, kde zaměstnavatel přijímá zaměstnance do pracovněprávního vztahu a odkud jsou zaměstnanci vysíláni,

6. rozhodné právo, kterým se řídí pracovněprávní vztahy uzavřené mezi zaměstnavatelem a vysílanými zaměstnanci,

7. objem zaměstnavatelem realizovaných nadnárodních služeb nebo výše obratu uskutečněného v jiném členském státě Evropské unie s přihlédnutím ke specifické situaci zejména nově založených podniků a malých a středních podniků,

 

b) za účelem zjištění, v jakém členském státě Evropské unie zaměstnanec dočasně vyslaný k výkonu práce v České republice obvykle koná práci, se zkoumají veškeré skutečnosti charakterizující tuto práci a zaměstnance, přičemž je zkoumáno zejména

1. zda zaměstnanec vykonává práci v České republice po omezenou dobu,

2. místo, kde zaměstnanec obvykle vykonává svoji práci podle nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I) nebo podle Úmluvy o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Římská úmluva),

3. datum, ke kterému bylo vyslání zaměstnance zahájeno,

4. zda se zaměstnanec po skončení vyslání vrací do jiného členského státu Evropské unie, ze kterého byl vyslán, anebo má v tomto jiném členském státě Evropské unie pokračovat ve výkonu práce,

5. povaha vykonávaných činností,

6. skutečnost, zda dopravu, stravování a ubytování poskytuje nebo proplácí zaměstnavatel, který zaměstnance vysílá, a způsob jejich poskytování nebo proplácení,

7. zda pracovní místo bylo opakovaně obsazované týmž nebo jiným zaměstnancem.

 

	(4) Úřad a inspektoráty vykonávají kontrolu také v případech stanovených zvláštními právními předpisy9).





§ 6 



	(1) Působnost úřadu a inspektorátů se vztahuje na

 

a) zaměstnavatele a na jejich zaměstnance, na právnické osoby, u kterých jsou vykonávány veřejné funkce, a na fyzické osoby vykonávající veřejné funkce,

 

b) fyzické osoby, které jsou zaměstnavateli a samy též pracují15),

 

c) fyzické nebo právnické osoby podnikající podle zvláštního právního předpisu16) a nikoho nezaměstnávající17),

 

d) spolupracujícího manžela nebo dítě osoby uvedené pod písmeny b) a c)18),

 

e) fyzickou nebo právnickou osobu, která je zadavatelem stavby (stavebník) nebo jejím zhotovitelem, popřípadě se na zhotovení stavby podílí podle zákona o zajištění dalších podmínek bezpečnosti a ochrany zdraví při práci18a), a na koordinátora bezpečnosti a ochrany zdraví při práci na staveništi podle zákona o zajištění dalších podmínek bezpečnosti a ochrany zdraví při práci18b),

 

f) vysílající a přijímající organizace a dobrovolníky při výkonu dobrovolnické služby podle zvláštního právního předpisu19),

 

g) právnické osoby, které vykonávají činnost školy nebo školského zařízení, další právnické osoby nebo fyzické osoby, u nichž se uskutečňuje praktické vyučování žáků středních škol, odborných učilišť20) nebo vyšších odborných škol,

 

h) věznice, právnické nebo fyzické osoby zaměstnávající odsouzené a na odsouzené21),

 

i) právnické a fyzické osoby, u kterých je prováděn výkon umělecké, kulturní, sportovní a reklamní činnosti dětmi4),

 

j) rodinný závod77),



k) osoby povinné zřídit vnitřní oznamovací systém podle právního předpisu upravujícího ochranu oznamovatelů



	(dále jen "kontrolovaná osoba").

 

	(2) V zařízeních Generální inspekce bezpečnostních sborů, ozbrojených sil a bezpečnostních sborů v působnosti Ministerstva obrany, Ministerstva vnitra, Ministerstva spravedlnosti a Ministerstva financí, v zařízeních Bezpečnostní informační služby, Úřadu pro zahraniční styky a informace, Národního úřadu pro kybernetickou a informační bezpečnost a Národního bezpečnostního úřadu, jakož i v objektech, s nimiž je příslušné hospodařit Ministerstvo vnitra, kde by kontrolou mohlo dojít k ohrožení utajovaných skutečností, může být kontrola provedena jen se souhlasem příslušného ministerstva a v zařízeních Bezpečnostní informační služby, Úřadu pro zahraniční styky a informace, Národního úřadu pro kybernetickou a informační bezpečnost a Národního bezpečnostního úřadu jen se souhlasem jejich ředitele. Nebude-li souhlas podle věty první udělen, zajistí ten, kdo odmítl souhlas udělit, provedení kontroly ve své působnosti a podá do 60 pracovních dnů ode dne odmítnutí udělení souhlasu písemnou zprávu o výsledku provedené kontroly orgánu inspekce práce, který o souhlas požádal.

 

	(3) V právních vztazích zaměstnanců vykonávajících ve správních úřadech státní správu jako službu, kterou Česká republika poskytuje veřejnosti, upravených služebním zákonem, mohou úřad a inspektoráty kontrolovat jen věci týkající se doby výkonu státní služby a přestávek ve státní službě, služební pohotovosti, státní služby přesčas a v noční době, bezpečnosti při výkonu státní služby22) a plnění povinností vyplývajících ze zákona upravujícího ochranu oznamovatelů.

 

	(4) Působnost úřadu a inspektorátů se nevztahuje na

 

a) vojáky v činné službě povolané k výkonu vojenského cvičení nebo služby v operačním nasazení podle branného zákona,

 

b) vojáky z povolání podle zákona o vojácích z povolání24),

 

c) fyzické osoby vykonávající službu v bezpečnostních sborech podle zákona o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů25),

 

d) kontrolované osoby v rozsahu, ve kterém u nich vykonává vrchní dozor orgán státní báňské správy26),

 

e) kontrolované osoby v rozsahu, ve kterém u nich vykonávají dozor orgány státního zdravotního dozoru27),

 

f) kontrolované osoby v rozsahu, ve kterém u nich vykonává kontrolní činnost Státní úřad pro jadernou bezpečnost28),

 

g) kontrolované osoby v rozsahu, ve kterém u nich vykonávají dozor drážní správní úřady a Drážní inspekce29),

 

h) bezpečnost provozu určených technických zařízení v ozbrojených silách České republiky30),

 

i) činnost bezpečnostního sboru při služebním zákroku31) nebo zásahu podle zvláštních právních předpisů32),



j) činnost Agentury na ochranu oznamovatelů podle zákona upravujícího ochranu oznamovatelů.

 

	(5) Místní příslušnost inspektorátu k výkonu kontroly se řídí místem činnosti kontrolované osoby a u organizační složky státu jejím sídlem; ve správním řízení se řídí místní příslušnost správním řádem. Úřad může v jednotlivých případech hodných zvláštního zřetele, zejména z důvodu podjatosti, písemně pověřit provedením kontroly jiný než místně příslušný inspektorát.



§ 11

Přestupky na úseku rovného zacházení



	(1) Fyzická osoba se dopustí přestupku na úseku rovného zacházení tím, že

 

a) nezajistí rovné zacházení se všemi zaměstnanci, pokud jde o jejich pracovní podmínky, odměňování za práci a poskytování jiných peněžitých plnění a plnění peněžité hodnoty, a odbornou přípravu a příležitost dosáhnout funkčního nebo jiného postupu v zaměstnání,

 

b) diskriminuje zaměstnance (§ 16 zákoníku práce),

 

c) postihne nebo znevýhodní zaměstnance proto, že se zákonným způsobem domáhal svých práv a nároků vyplývajících z pracovněprávních vztahů,



d) nezavede vnitřní oznamovací systém podle zákona upravujícího ochranu oznamovatelů,



e) v souvislosti s podaným oznámením učiní vůči zaměstnanci odvetné opatření podle zákona upravujícího ochranu oznamovatelů,

 

f) nezajistí příslušné osobě podmínky k výkonu jejích povinností podle zákona upravujícího ochranu oznamovatelů,



g) postihne příslušnou osobu za výkon jejích povinností podle zákona upravujícího ochranu oznamovatelů,







h) nevede evidenci oznámení po dobu a v rozsahu podle zákona upravujícího ochranu oznamovatelů,



i) nezajistí, aby informace o způsobech podávání oznámení podle zákona upravujícího ochranu oznamovatelů byly dostupné pro všechny zaměstnance,

 

d)j) neprojedná se zaměstnancem nebo na jeho žádost se zástupci zaměstnanců jeho stížnost na výkon práv a povinností vyplývajících z pracovněprávního vztahu.

 

	(2) Za přestupek podle odstavce 1

 

a) písm. a), b) nebo c) až e) lze uložit pokutu až do výše 1 000 000 Kč,

 

b) písm. d)f, g)  a j) lze uložit pokutu až do výše 400 000 Kč.,



c) písm. h) a i) lze uložit pokutu až do výše 200 000 Kč.





§ 24

Správní delikty právnických osob na úseku rovného zacházení



(1) Právnická osoba se dopustí správního deliktu na úseku rovného zacházení tím, že



a) nezajistí rovné zacházení se všemi zaměstnanci, pokud jde o jejich pracovní podmínky, odměňování za práci a poskytování jiných peněžitých plnění a plnění peněžité hodnoty, a odbornou přípravu a příležitost dosáhnout funkčního nebo jiného postupu v zaměstnání,

 

b) diskriminuje zaměstnance (§ 16 zákoníku práce),



c) postihne nebo znevýhodní zaměstnance proto, že se zákonným způsobem domáhal svých práv a nároků vyplývajících z pracovněprávních vztahů,



d) nezavede vnitřní oznamovací systém podle zákona upravujícího ochranu oznamovatelů,



e) v souvislosti s podaným oznámením učiní vůči zaměstnanci odvetné opatření podle zákona upravujícího ochranu oznamovatelů,

 

f) nezajistí příslušné osobě podmínky k výkonu jejích povinností podle zákona upravujícího ochranu oznamovatelů,



g) postihne příslušnou osobu za výkon jejích povinností podle zákona upravujícího ochranu oznamovatelů,



h) nevede evidenci oznámení po dobu a v rozsahu podle zákona upravujícího ochranu oznamovatelů,



i) nezajistí, aby informace o způsobech podávání oznámení podle zákona upravujícího ochranu oznamovatelů byly dostupné pro všechny zaměstnance,

 

d)j) neprojedná se zaměstnancem nebo na jeho žádost se zástupci zaměstnanců jeho stížnost na výkon práv a povinností vyplývajících z pracovněprávního vztahu.

 

(2) Za správní delikt podle odstavce 1

 

a) písm. a), b) nebo c) až e) lze uložit pokutu až do výše 1 000 000 Kč,

 

b) písm. d)f), g) a j) lze uložit pokutu až do výše 400 000 Kč.,



c) písm. h) a i) lze uložit pokutu až do výše 200 000 Kč.





















































PLATNÉ ZNĚNÍ ZÁKONA O STÁTNÍ SLUŽBĚ S VYZNAČENÍM NAVRHOVANÝCH ZMĚN



§ 168

Odvolací řízení

(1) Odvolacím orgánem je

a) ve věcech kárné odpovědnosti kárná komise druhého stupně,

b) v ostatních věcech služby nadřízený služební orgán.

(2) Odvolání nemá odkladný účinek. To neplatí při odvolání proti rozhodnutí ve věcech kárné odpovědnosti, o odbytném, odchodném a náhradě nákladů podle § 110. Na návrh odvolatele, který je oznamovatelem podle zákona upravujícího ochranu oznamovatelů, může odvolací orgán přiznat odkladný účinek odvolání proti rozhodnutí, které má znaky odvetného opatření; to neplatí, jde-li o odvolání, které má odkladný účinek podle věty druhé. Návrh na přiznání odkladného účinku podle věty třetí lze podat pouze ve lhůtě pro podání odvolání. O návrhu na přiznání odkladného účinku podle věty třetí rozhodne odvolací orgán bezodkladně; proti tomuto rozhodnutí se nelze odvolat.

(3) Odvolá-li se státní zaměstnanec proti rozhodnutí o odvolání ze služebního místa představeného nebo o skončení služebního poměru, lze přezkoumat i služební hodnocení obsahující závěr o tom, že ve službě dosahoval nevyhovující výsledky.

(4) Odvolá-li se státní zaměstnanec proti rozhodnutí o uložení kárného opatření, nelze mu v řízení o odvolání uložit přísnější kárné opatření.











4





vt_WB_zm�nov� z�kon_do vl�dy.doc
VII.

Vypořádání připomínek k materiálu s názvem:

Návrh zákona, kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím zákona o ochraně oznamovatelů

Dle Jednacího řádu vlády byl materiál rozeslán do meziresortního připomínkového řízení dopisem ministra spravedlnosti dne 31. 10. 2018,
s termínem dodání připomínek do 28. 11. 2018. Vyhodnocení tohoto řízení je uvedeno v následující tabulce:


		Rezort

		Připomínky

		Vypořádání 



		Ministerstvo dopravy

		Úvod: 


Požadujeme, aby veškeré změny provedené v návrhu zákona o ochraně oznamovatelů na základě připomínek uplatněných Ministerstvem dopravy byly odpovídajícím způsobem promítnuty do příslušných částí návrhu souvisejícího změnového zákona.

K části druhé (změna zákona o zřízení ministerstev a jiných ústředních orgánů státní správy České republiky)


Požadujeme, aby nově doplňovaný odstavec 8 zněl: „Ministerstvo spravedlnosti je ústředním orgánem státní správy pro ochranu oznamovatelů“. Tato připomínka souvisí se zásadní připomínkou uplatněnou Ministerstvem dopravy k návrhu zákona o ochraně oznamovatelů, podle níž by měla být samostatná věcná působnost svěřena zákonem správnímu úřadu jako celku, nikoliv pouze jeho organizačnímu útvaru (viz připomínka Ministerstva dopravy k ustanovení § 13 návrhu zákona o ochraně oznamovatelů).


Tato připomínka je zásadní.

		Akceptováno. 





		

		K části šesté (změna zákona o státní službě), čl. IX


Dané ustanovení mimo jiné zrušuje zmocňovací ustanovení obsažené v zákoně o státní službě, na jehož základě bylo vydáno nařízení vlády č. 145/2015 Sb., o opatřeních souvisejících s oznamováním podezření ze spáchání protiprávního jednání ve služebním úřadu (přičemž návrh současně zrušuje i tento prováděcí právní předpis). V dané souvislosti požadujeme upravit návrh zákona o ochraně oznamovatelů tak, aby z něj jednoznačně vyplývala zřejmá souvztažnost mezi působností služebního orgánu a ochranou oznamovatelů ve služebních úřadech (včetně povinnosti vytvoření a správy vnitřního oznamovacího systému). Nová právní úprava by za žádných okolností neměla vést k diskontinuitě stávajících mechanismů zavedených ve služebních úřadech, ale toliko k jejich zlepšení. 


Tato připomínka je zásadní.

		Akceptováno.





		

		K části šesté (změna zákona o státní službě), čl. XI (přechodné ustanovení)


Požadujeme doplnění přechodného ustanovení, podle něhož budou prošetřování zahájená podle nařízení vlády č. 145/2015 Sb., o opatřeních souvisejících s oznamováním podezření ze spáchání protiprávního jednání ve služebním úřadu, ve znění účinném do dne nabytí účinnosti návrhu zákona, dokončena podle dosavadní právní úpravy. Dosavadní navržené přechodné ustanovení nelze na popsanou situaci použít, neboť prošetřování podezření ze spáchání protiprávního jednání ve služebním úřadu není správním řízením (správní řád se na ně vůbec nepoužije). Dále požadujeme doplnění přechodného ustanovení, podle něhož prošetřovatelé určení podle nařízení vlády č. 145/2015 Sb., o opatřeních souvisejících s oznamováním podezření ze spáchání protiprávního jednání ve služebním úřadu, ve znění účinném do dne nabytí účinnosti návrhu zákona, se budou považovat za příslušné osoby podle návrhu zákona.

Tato připomínka je zásadní.

		Akceptováno jinak.


Ponecháno zmocňovací ustanovení obsažené v zákoně o státní službě, na jehož základě bylo vydáno nařízení vlády č. 145/2015 Sb.



		Ministerstvo financí

		1. Obecně

Požadujeme, aby materiál byl koncipován bez personálních dopadů a aby v případě přijetí navrženého zákona byla veškerá agenda zabezpečena v rámci dosavadních personálních limitů a objemu prostředků na platy všech dotčených subjektů veřejné sféry, a to především reorganizací, využitím kapacit z přirozeně utlumujících se agend, z dlouhodobě neobsazených míst či celkovou optimalizací vnitřních personálních procesů. Vzhledem k navrženému datu účinnosti bude pro vnitřní personální audity dostatek času. Požadujeme doplnit návrh usnesení vlády, důvodovou zprávu, případně další relevantní materiály o jasnou deklaraci, že zabezpečení uvedené agendy bude realizováno bez nároku na zvýšení personálních kapacit a objemu prostředků na platy u všech dotčených subjektů, jejichž odměňování je financováno 
ze státního rozpočtu. 


Tato připomínka je zásadní.

		ROZPOR


Neakceptováno.

Jak je uvedeno v Závěrečné zprávě z hodnocení dopadů regulace (RIA), návrh zákona je koncipován v tom smyslu, aby byl finanční a personální dopad na zaměstnavatele, kteří budou povinni zřídit interní oznamovací systémy, co nejnižší.


Návrh zákona sám o sobě stanoví pouze základní rámec, který budou muset vnitřní oznamovací systémy naplňovat, přičemž bude na každém zaměstnavateli, jak si vnitřní oznamovací systém nastaví. Zaměstnavatelé z řad veřejného sektoru již obdobné oznamovací systémy mají, čímž pro ně tato povinnost nebude představovat větší zátěž.


Navíc dle provedených kvalifikovaných odhadů bude činit uskutečněný počet oznámení přibližně 100-400 ročně. Povinnost zřídit vnitřní oznamovací systém přitom bude dopadat přibližně na 5 000 až 6 000 zaměstnavatelů. Počet oznámení učiněných u jednoho zaměstnavatele se tak bude pohybovat maximálně v jednotkách případů ročně. 


To nepředstavuje pro zaměstnavatele nijak výrazné finanční ani personální zatížení.


Veškeré finanční náklady, stejně jako otázky personální, byly doplněny do závěrečné zprávy z hodnocení dopadů regulace (RIA).


Z hlediska finanční zátěže je nutné také zmínit, že právnické osoby, které již fakultativně zavedly vnitřní oznamovací systémy ve smyslu novely č. 183/2016 Sb. zákona o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim, mohou tyto oznamovací systémy využít také pro účely ochrany oznamovatelů.


Minimalizovat finanční zátěž mohou subjekty povinné zřídit vnitřní oznamovací systémy také tím, že oznamovací kanály bude sdílet více subjektů. Tuto možnost návrh zákona o ochraně oznamovatelů nezakazuje, a vzhledem k předpokládanému počtu podaných oznámení je možnost sdílení vnitřních oznamovacích kanálů pro více subjektů vhodná po stránce finanční i účelové.



		

		2. Část šestá, Změna zákona o státní službě, čl. IX, bod 1. (§ 168 ZSS)


Nesouhlasíme se skutečností, že odvolání proti jakémukoliv rozhodnutí oznamovatele bude mít odkladný účinek. V prvé řadě je zde užit neurčitý pojem, tj. „odvolání proti rozhodnutí“, což je de facto jakékoliv rozhodnutí služebního orgánu, které by z povahy věci vůbec nemuselo souviset s oznámením protiprávního jednání. Současně může dojít ze strany oznamovatele ke zcela účelovému podání oznámení, kdy do doby vyřízení oznámení nelze bez dalšího o otázce jeho služebního poměru rozhodovat. 
V případě některých typů rozhodnutí by to znamenalo i značnou administrativní a především finanční zátěž pro služební úřad (zejména rozhodnutí o skončení služebního poměru). S ohledem na uvedené a zejména pak s odkazem na § 12 návrhu zákona o ochraně oznamovatelů požadujeme, aby bylo od odkladného účinku v tomto případě upuštěno.


Tato připomínka je zásadní.

		Neakceptováno.

Přiznání odkladného účinku má významnou roli pro účinnou ochranu oznamovatelů. Jeho přiznáním dochází k nemožnosti zaměstnavatele učinit vůči zaměstnanci, který učinil oznámení, jakékoli negativní právní kroky. 


Účinnost právních jednání zaměstnavatele, která již vůči oznamovateli podnikl, je odložena do doby, než příslušný orgán ověří, že tato právní jednání nebyla učiněna jako odvetná opatření za podané oznámení.


Smyslem návrhu zákona je poskytnout oznamovateli zvýšenou účinnou ochranu a vytvořit takové podmínky, aby se oznamovatel nebál učinit oznámení. Jestliže by byl odkladný účinek přiznáván jen fakultativně, nebyly by vytvořeny dostatečné podmínky pro účinnou ochranu oznamovatelů.


Ze znění čl. IX bodu 1. jasně vyplývá, že odkladný účinek se bude týkat pouze odvolání podaného oznamovatelem podle zákona upravujícího ochranu oznamovatelů. Dále je v textu upraveno, že se to týká jen odvolání proti rozhodnutí. 


Nelze se tak ztotožnit s touto připomínkou, protože návrh zákona jasně stanovuje, že se musí jednat pouze o odvolání proti rozhodnutí dle návrhu zákona o ochraně oznamovatelů, což bude v zásadě rozhodnutí v meritu věci. 



		

		3. Část šestá, Změna zákona o státní službě, čl. IX, bod 2. (§ 168a ZSS)

Uvádíme obdobnou argumentaci, jako v předešlé připomínce, tj. zejména otázku účelovosti podání oznámení oznamovatelem a s tím spojenou enormní administrativní a finanční zátěž. Rovněž odkazujeme na §§ 73 odst. 2 a 107 odst. 1 soudního řádu správního, kdy máme za to, že přiznání odkladného účinku by mělo zůstat v pravomoci správního soudu, který dle svého uvážení rozhodne o jeho případném využití. Jelikož správní soud musí o jeho užití rozhodnout bez zbytečného odkladu, domníváme se, že tato právní úprava je dostatečná pro zajištění právní ochrany oznamovatele. S ohledem na uvedené požadujeme, aby bylo upuštěno od vložení ustanovení do zákona o státní službě ohledně odkladného účinku v případě podání žaloby a kasační stížnosti. 


Tato připomínka je zásadní.

		Neakceptováno.


Dle vypořádání předchozí připomínky.



		

		1. Obal materiálu – Obsah


Upozorňujeme, že v obsahu na obalu materiálu na vládu ČR by nemělo být opomenuto uvedení bodu Vypořádání připomínkového řízení v souladu se šablonami Jednacího řádu vlády ČR.


Tato připomínka je doporučující.

		Akceptováno.



		

		2. Předkládací zpráva, odst. 2


Uvedeno „…zákona 361/2003 Sb. …“, namísto „…zákona č. 361/2003 Sb. …“. 


Tato připomínka je doporučující.

		Akceptováno.



		

		Důvodová zpráva

3. A. obecná část, bod 1., pátý odstavec


Uvedeno „…oznámil protiprávního jednání…“, namísto „…oznámil protiprávní jednání…“. 


Tato připomínka je doporučující.

		Akceptováno.



		

		4. A. obecná část, bod 9., písm. A), odstavec „Přiměřenost“


Uvedeno „…předsedat…“, namísto „…předseda…“. 


Tato připomínka je doporučující.

		Akceptováno.



		

		Materiál - obecně


5. V obecné rovině k materiálu MSp rozeslaném do MPŘ upozorňujeme, že v MPŘ je současně materiál MV „Analýza jednotlivých aspektů činnosti, práv 
a povinností státních zaměstnanců a úředníků územních samosprávných celků ve vztahu k protikorupčnímu působení“, v němž MV doporučuje mimo jiné zakotvení institutu whistleblowingu do úpravy zákona č. 312/2002 Sb., 
o úřednících územních samosprávných celků a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů a tomu odpovídá i navržený úkol pro ministra vnitra 
v návrhu usnesení. MV přitom ve svém materiálu uvádí, že případný návrh novely zákona č. 312/2002 Sb. by měl následovat až poté, co bude předmětná problematika vyřešena na úrovni EU (myšlen shodně jako v materiálu MSp návrh směrnice Evropského parlamentu a Rady o ochraně osob oznamujících porušení práva Unie) a zjevně tedy až podle výsledného znění směrnice EU hodlá zvážit, „zda bude odůvodněné připravit speciální právní úpravu pro postavení úředníků ÚSC, nebo zda bude odpovídající úprava provedena obecně pro zaměstnance v režimu zákoníku práce“. Doporučujeme proto prověřit, zda a do jaké míry by měl materiál MSp reagovat na materiál MV, a to včetně zvážení, zda by případně problematika oznamovatelů z řad úředníků ÚSC neměla být v návrhu zákona o ochraně oznamovatelů řešena výrazněji resp. výslovněji (zatím lze jen ze zmínky o vybraných obcích coby zaměstnavatelích v § 5 odst. 1 písm. d) soudit, že navrhovaný zákon by měl dopadat i na zaměstnance a tedy zřejmě i úředníky obcí; v doprovodném zákoně se nicméně novela zákona č. 312/2002 Sb. nenavrhuje).

Tato připomínka je doporučující.

		Akceptováno. Vysvětleno.

Materiál MV „Analýza jednotlivých aspektů činnosti, práv a povinností státních zaměstnanců a úředníků územních samosprávných celků ve vztahu k protikorupčnímu působení“ byl na základě doporučujících připomínek předkladatele návrhu zákona o ochraně oznamovatelů doplněn v kapitole týkající se whistleblowingu o text:


„Současná vláda se ve svém programovém prohlášení zavázala, že předloží účinné právní nástroje k ochraně oznamovatelů korupce (whistleblowing). Tento závazek je dále rozvinut v návrhu Vládní koncepce boje s korupcí na léta 2018 až 2022. Úkol ke zpracování návrhu zákona o ochraně oznamovatelů je také obsažen v Plánu legislativních prací vlády na zbývající část roku 2018. Od 31. října 2018 probíhá meziresortní připomínkové řízení k návrhu zákona o ochraně oznamovatelů. Cílem návrhu zákona o ochraně oznamovatelů je zajistit zaměstnancům, státním zaměstnancům ve služebním poměru, vojákům z povolání a příslušníkům bezpečnostních sborů důvěryhodné kanály pro podávání oznámení o protiprávních jednáních, o kterých se dozvěděli v souvislosti se svým zaměstnáním či službou, a následnou ochranu v situacích, kdy jsou v souvislosti s tímto oznámením v zaměstnání či ve službě postiženi či znevýhodněni. Navrhovaná opatření mají sloužit nejen k ochraně potenciálních oznamovatelů protiprávního jednání, ale také k prevenci protiprávního jednání obecně. 


Z návrhu zákona o ochraně oznamovatelů vyplývá, že předkladatel neshledává potřebu speciální právní úpravy pro úředníky územních samosprávných celků a že ve vztahu k nim postačí obecná právní úprava platná pro zaměstnance v režimu zákoníku práce (na pracovní poměr úředníků územních samosprávných celků se zákoník práce vztahuje subsidiárně, zákon o úřednících územních samosprávných celků upravuje jen nezbytné odlišnosti od obecného režimu).“



		

		6. Návrh zákona je třeba opatřit nadpisem „Návrh“.

Tato připomínka je doporučující.

		Akceptováno.



		

		7. Podle návrhu zákona má být zřízena „Agentura,“ která ale bude z organizačního hlediska odborem Msp. Dáváme proto ke zvážení, aby zákon přímo stanovil, že příslušné činnosti bude vykonávat MSp.


Tato připomínka je doporučující.

		Akceptováno. 






		

		8. Je otázkou, nač bude mít i MSp svůj vnitřní oznamovací systém, když v jeho rámci bude působit Agentura.


Tato připomínka je doporučující.

		Vysvětleno. 


Agentura má plnit roli vnějšího oznamovacího systému. Zaměstnanci zařazení na MSp by měli mít stejná práva použít vnitřní oznamovací systém odlišný od Agentury.



		

		9. Jaké budou vlastní výstupy činnosti Agentury, když nebude (a ani nemůže být) oprávněna projednávat přestupky a stíhat trestné činy?


Tato připomínka je doporučující.

		Vysvětleno. 


Vedle informativní a poradenské činnosti bude náplní činnosti Agentury na žádost oznamovatelů vydávání osvědčení o tom, že na základě jejich oznámení informovala příslušný orgán o podezření na protiprávní jednání.


Agentura dále povede evidenci týkající se osvědčení.



		

		Materiál


10. Část první Změna občanského soudního řádu, čl. I, bod 1., § 78h; část šestá Změna zákona o státní službě, čl. IX bod 2., § 168a


Nadpis provést tučným písmem. Tato připomínka se týká i části šesté, čl. IX bod 2, § 168a. V odstavci 1 vložit za slova „jednání účastníka,“ slovo „a“.


Tato připomínka je doporučující.

		Akceptováno částečně.

Nadpis proveden tučně, slovo „a“ nevloženo.



		

		11.
Část první, Změna občanského soudního řádu, čl. I, bod 1., § 78h, odst. (2)


Měla by být konkrétně (procentuálně) stanovena pracovní odměna, která bude určena oznamovateli po dobu, dokud nebude rozhodnuto ve věci samé. Jelikož je zde uvedeno neurčité spojení, tj. „část pracovní odměny“, mohlo by docházet k velmi odlišné aplikační praxi. Doporučujeme upravit.


Tato připomínka je doporučující.

		Neakceptováno.


Výraz „část pracovní odměny“ používá již platná právní úprava (§ 76 odst. 1 písm. b) občanského soudního řádu), aniž by bylo nutné ji stanovit procentuálně.  Mělo by být na soudu, jakou výši části pracovní odměny v konkrétním případu určí. Podle názoru předkladatele by nebylo vhodné, aby stejnou procentuální výši pracovní odměny dostal jak oznamovatel dosud pracující za minimální mzdu, tak oznamovatel s vysoce nadprůměrným příjmem.



		

		12.
Část první, Změna občanského soudního řádu, čl. II Přechodné ustanovení; a obdobně články V, VII, XI v dalších částech


Čl. formulovat takto: „Řízení podle zákona č. 99/1963 Sb., ve znění pozdějších předpisů, zahájená přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, se dokončí podle zákona č. 99/1963 Sb., ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona.“ Obdobě doporučujeme formulovat i čl. V, čl. VII a čl. XI.


Tato připomínka je doporučující.

		Neakceptováno.



		

		13.
Část druhá Změna zákona o zřízení ministerstev a jiných ústředních orgánů státní správy České republiky, čl. III, první odstavec


Uvedeno „…zákona 257/2000 Sb. …“, namísto „…zákona č. 257/2000 Sb. ...“.


Tato připomínka je doporučující.

		Akceptováno.



		

		14.
Část šestá, Změna zákona o státní službě, čl. X., Zrušovací ustanovení


Článek systematicky náleží až čl. XI – Přechodné ustanovení, neboť to se týká zákona č. 234/2014 Sb. Mělo by se tedy jednat o „ČÁST SEDMÁ“, která by byla nazvána „Zrušovací ustanovení“.


Tato připomínka je doporučující.

		Akceptováno jinak.

Ponecháno zmocňovací ustanovení obsažené v zákoně o státní službě, na jehož základě bylo vydáno nařízení vlády č. 145/2015 Sb.



		

		15.
Část šestá, Změna zákona o státní službě, čl. XI Přechodné ustanovení


Požadujeme, aby byl doplněn právní režim, v jakém budou dokončena šetření již zahájená podle nařízení vlády č. 145/2015 Sb. Hmotněprávní a procesně právní rámec šetření oznámení je specifikován pouze ve zmíněném nařízení vlády.


Tato připomínka je doporučující.

		Akceptováno jinak.


Ponecháno zmocňovací ustanovení obsažené v zákoně o státní službě, na jehož základě bylo vydáno nařízení vlády č. 145/2015 Sb.



		

		16.
Část sedmá


V návaznosti na připomínku č. 12: dosavadní část sedmou je třeba označit jako „ČÁST OSMÁ“ a vypustit slova „Čl. XI“.


Tato připomínka je doporučující.

		Akceptováno jinak.






		

		Závěrečná zpráva z hodnocení dopadů regulace (RIA), Shrnutí závěrečné zprávy RIA


17.
Bod 3.1: Doporučujeme uvést do souladu požadavek na počet zaměstnanců Agentury, kde je zmiňováno 25 zaměstnanců. V návrhu zákona o ochraně oznamovatelů je uváděno 20 zaměstnanců stejné Agentury.

Tato připomínka je doporučující.

		Akceptováno.



		

		18.
kap. 3.5 – varianta IV


Ve věci Agentury doporučujeme uvést, jak byly určeny náklady spojené s její dislokací, jak uvádí v bodu 3.1 shrnutí a kap. 3.5 Závěrečná zpráva RIA (dále „ZZ RIA“) a uvést, kde by Agentura měla sídlit, když MSp nemá v současné době volné místo v budovách, které spravuje. V bodě 3.1 shrnutí ZZ RIA je uvedeno, že 5 z cca 20/25 zaměstnanců by mělo být vysokoškolsky vzděláno 


v magisterském studijním programu, avšak v kap. 3.5 je uvedeno, že odbor by se měl skládat z ŘO, 2 VO, 3 IT specialistů a dalších 5 vysokoškolsky vzdělaných osob, což se lze domnívat, že vysokoškolsky vzdělaných osob by mohlo být ve skutečnosti více a tedy doporučujeme případně tuto informaci aktualizovat. Ve stejné kapitole 3.5 je navíc uvedeno, že hrubý plat na jednoho zaměstnance je 35 000 Kč, přičemž doporučujeme detailněji odůvodnit, zda je tento průměr skutečně reálný (i v případě 9 středoškolsky vzdělaných osob).


Tato připomínka je doporučující.

		Akceptováno.



		Ministerstvo kultury 

		K čl. I bodu 1 - § 78h odst. 1 OSŘ

Návrh zavádí možnost předsedy senátu rozhodnout na návrh oznamovatele, že jednání účastníka, který je dotčenou osobou uvedenou v oznámení, učiněné vůči navrhovateli, které je předmětem řízení o věci samé, nevyvolává právní účinky. Dále může předseda senátu nařídit tomuto účastníkovi (tedy dotčené osobě), aby se zdržel dalšího jednání vůči navrhovateli do doby, než soud rozhodne o věci samé, nebo do doby určené předsedou senátu.


Tuto konstrukci pokládáme za chybnou. Nelze obecně zavést možnost rozhodnout, že (jakékoli, bez bližšího určení) právní jednání dotčené osoby vůči oznamovateli (navrhovateli) nevyvolává právní účinky. Je třeba pamatovat na situace, kdy oznamovatel učinil oznámení, jež se týká zaměstnavatele, a přesto zaměstnavatel musí vůči zaměstnanci – oznamovateli činit právní jednání, protože to ukládají jiné právní předpisy.

 Z téhož důvodu nelze obecně připustit možnost zakázat dotčené osobě (typicky: zaměstnavateli) zdržet se právních jednání vůči oznamovateli (typicky: zaměstnanci). Návrh zde nedává předsedovi senátu diskreční pravomoc – předseda senátu je povinen na návrh oznamovatele rozhodnout podle tohoto ustanovení. I v situaci, že mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem vznikne vztah oznamovatel – dotčená osoba, může zaměstnavatel ukládat zaměstnanci pracovní úkoly, může nařídit zaměstnanci čerpání dovolené, může stanovit zaměstnanci termín pro pracovně lékařskou prohlídku apod. To vše vyplývá ze zákoníku práce, resp. ze zákona o státní službě. Zároveň není možné, z výše naznačených důvodů, aby se zaměstnavatel (dotčená osoba) zdržel dalšího jednání vůči oznamovateli (zaměstnanci) – je například povinen vyplácet zaměstnanci plat či jej průběžně hodnotit podle zákona o státní službě.


Obecně by tedy předseda senátu měl mít možnost (nikoli povinnost – je třeba pamatovat na možnost šikanózně podaných návrhů, resp. žalob) rozhodnout pouze o jednáních, která mají přímý vztah k soudem řešené věci.


Navrhujeme proto, aby ustanovení znělo:


„(1) Před zahájením nebo v průběhu řízení o věci samé může předseda senátu na návrh toho, kdo je oznamovatelem podle zákona upravujícího ochranu oznamovatelů, rozhodnout, že jednání účastníka, který je dotčenou osobou uvedenou v oznámení, učiněné v přímé souvislosti s oznámením vůči navrhovateli, které je předmětem řízení o věci samé, nevyvolává právní účinky.“


Tato připomínka je zásadní.

		Neakceptováno

V připomínce je uvedeno, že předseda senátu může rozhodnout o tom, že jakékoli právní jednání osoby dotčené oznámením nebude vyvolávat právní účinky. Tento závěr však neodpovídá pojetí návrhu zákona. 


Připomínka rozporuje ust. § 78h odst. 1 o.s.ř., ve kterém je tato možnost předsedy senátu upravena. Jednáním se v tomto případě rozumí takové jednání ze strany osoby dotčené oznámením, které lze chápat jako odvetné opatření ve smyslu ust. § 2 odst. 5 návrhu zákona. Odvetným opatřením se pak rozumí jakékoliv jednání nebo pohrůžka jednání jdoucí k tíži oznamovatele vyvolané oznámením. 


Současně je také nutné uvést, že zaměstnavatel může vůči zaměstnanci učinit právní jednání, které by za jistých okolností mohlo být chápáno jako odvetné opatření. Zaměstnavatel tak však nesmí učinit v souvislosti nebo v návaznosti na podané oznámení. Pokud by tak učinil, bylo by to považováno za odvetné opatření ve smyslu návrhu zákona. 

V případech, kdy by zaměstnavatel dal zaměstnanci výpověď z pracovního poměru, lze ji považovat za platnou, pokud zaměstnanec neplnil své pracovní povinnosti; tedy výpověď učinil ze zákonných důvodů. 

Návrh zákona pouze zakazuje odvetná opatření ze strany osoby dotčené oznámením vůči oznamovateli. 


Pokud tedy zaměstnavatel postupuje na základě zákona, a nikoli jako odvetný krok vůči oznamovateli, nelze jeho jednání považovat za neplatné a předseda senátu by nerozhodl o tom, že takové jednání zaměstnavatele nevyvolává právní účinky.  



		

		K čl. I bodu 1 - § 78h odst. 2 OSŘ


Požadujeme ustanovení konstruovat jako možnost, nikoliv jako povinnost s ohledem na to, že je nutné pamatovat na šikanózní návrhy ze strany oznamovatelů. Dále je potřeba text upravit, aby zahrnoval i zaměstnance vykonávající práce mimo pracovní poměr. 


Navrhujeme následující znění ustanovení:


„(2) Soud může nařídit účastníkovi podle odstavce 1, aby poskytl navrhovateli alespoň část mzdy nebo platu, jde-li o trvání pracovního poměru nebo prací konaných mimo pracovní poměr a jestliže to navrhovatel spolu s návrhem na nařízení opatření podle odstavce 1 navrhne.“.


Tato připomínka je zásadní.

		Neakceptováno.

Smyslem návrhu zákona je poskytnout oznamovateli zvýšenou účinnou ochranu a vytvořit takové podmínky, aby se oznamovatel nebál učinit oznámení. K tomu mu napomůže zákonná garance alespoň části mzdy nebo platu; její výše je ponechána na uvážení soudu. 






		

		K čl. I bodu 2 - § 133a OSŘ


Požadavek prokázání neexistence konkrétní okolnosti nebo skutečnosti, patří k  obtížným. Zatímco prokázání pozitivní skutečnosti či okolnosti lze důkazně realizovat, důkaz neexistence téhož je pojmově poněkud spornější. Navíc tato povinnost jde v daném případě za žalovanou stranou. Máme za to, že k zavedení obráceného důkazního břemene zde není důvod. Navrhovaná konstrukce – byť ji zná stávající § 133a OSŘ a opírá ji o předpisy komunitárního práva – vystavuje zaměstnavatele riziku podávání šikanózních žalob. 


Doporučujeme tento bod vypustit.


Tato připomínka je doporučující.

		Neakceptováno.


Zavedením sdíleného důkazního břemene nedochází ke zhoršení postavení zaměstnavatele, ale k vyrovnání pozic mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem v případném sporu. Zaměstnanec totiž v případě sporu se zaměstnavatelem vždy představuje slabší stranu, jak z hlediska prostředků na právní zastoupení a financování soudní pře, tak i z hlediska opatřování důkazního materiálu atd. Sdílené důkazní břemeno proto považujeme za integrální součást návrhu.



		

		K čl. IV bodu 2, čl. VI bodu 2 a čl. IX bodu 2 


Podle našeho názoru je zbytečné, aby dané zákony kategoricky stanovily odkladný účinek podané žaloby a kasační stížnosti. Toto téma řeší dostatečně § 73 a § 107 soudního řádu správního. Pokládáme za vhodné ponechat přiznání odkladného účinku na správním soudu – nejeví se jako praktické, aby odkladný účinek měla i šikanózní podání, učiněná třeba s cílem poškodit dotčenou osobu.


Doporučujeme tyto body vypustit.


Tato připomínka je doporučující.

		Neakceptováno.


Přiznání odkladného účinku má významnou roli pro účinnou ochranu oznamovatelů. Jeho přiznáním dochází k nemožnosti zaměstnavatele učinit vůči zaměstnanci, který učinil oznámení, jakékoli negativní právní kroky. 


Účinnost právních jednání zaměstnavatele, která již vůči oznamovateli podnikl, je odložena do doby, než příslušný orgán ověří, že tato právní jednání nebyla učiněna jako odvetná opatření za podané oznámení.


Smyslem návrhu zákona je poskytnout oznamovateli zvýšenou účinnou ochranu a vytvořit takové podmínky, aby se oznamovatel nebál učinit oznámení. Jestliže by byl odkladný účinek přiznáván jen fakultativně, nebyly by vytvořeny dostatečné podmínky pro účinnou ochranu oznamovatelů.



		Ministerstvo obrany

		K části třetí (změna zákona o vojácích z povolání)


Požadujeme celou tuto část z návrhu vypustit.


Odůvodnění: Přijetím uvedených ustanovení může dojít k omezení personálních změn týkajících se vojáků z povolání, které jsou pro fungování ozbrojených sil nezbytné. V případě, že dojde přijetím této úpravy k zavedení odkladného účinku u personálních rozkazů, a to až do rozhodnutí celé věci Nejvyšším správním soudem ČR, bude mít tato skutečnost negativní dopad na fungování ozbrojených sil. Taková řízení totiž trvají měsíce až roky, během kterých nebude moci dojít vlivem odkladných účinků rozhodnutí služební orgánů k realizaci zamýšlených a zejména potřebných personálních opatření.


Dále je třeba uvést., že přijetím navržených ustanovení se zakládá faktický zákaz nejen propuštění například pro členství v politické straně, čímž zákon o ochraně oznamovatelů nabourává samotné ústavní principy oddělitelnosti politiky a armády, ale i např. v důsledku pravomocného odsouzení za úmyslný trestný čin, za který je voják odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody a vykonává trest (do doby přezkumu rozhodnutí, tedy po dobu dalších několika let obvykle trvajícího soudního řízení, bude tedy voják placen a formálně zařazen na služebním místě dokonce i ve výkonu trestu).


Tato připomínka je zásadní.

		Neakceptováno

Změny zákona o vojácích z povolání učiněné v souvislosti s přijímanou právní úpravou whistleblowingu spočívají v přiznání odkladného účinku u odvolání proti rozhodnutí ve smyslu návrhu zákona o ochraně oznamovatelů. 


Dále je stanoveno, že podání žaloby oznamovatelem proti rozhodnutí má odkladný účinek, stejně jako podání kasační stížnosti. 


Nelze se ztotožnit s uplatněnou připomínkou, že by tyto změny přímo ohrožovaly bezpečnost státu a ozbrojených sil.


Stejně tak se nelze přiklonit ani k argumentaci, že návrh právní úpravy v zásadě zakládá faktický zákaz nejen propuštění např. pro členství v politické straně, čímž nabourává ústavní principy oddělitelnosti politiky a armády. Návrh zákona sice stanovuje obecný zákaz právních jednání ze strany osoby dotčené vůči oznamovateli, avšak pouze takových, která byla učiněna v souvislosti s učiněným oznámením. Jak v případě členství příslušníka v politické straně, tak i při jiných zákonných podmínkách, může být tato osoba propuštěna. Na takové situace se návrh zákona nevztahuje, protože takové jednání nelze považovat za odvetné opatření učiněné v souvislosti s podaným oznámením ve smyslu návrhu zákona o ochraně oznamovatelů.    



		

		K části šesté (změna zákona o státní službě), čl. IX, bodům 1 a 2


Požadujeme ustanovení vypustit, popřípadě nahradit přesným taxativním vymezením, která rozhodnutí se odkládají.


Odůvodnění: Argument obdobný jako k části třetí. I zde je tendence odložit rozhodnutí o skončení služebního poměru např. po marném uplynutí doby, po kterou byl státní zaměstnanec zařazen mimo výkon služby z organizačních důvodů, v souvislosti se služebním hodnocením či pozbyl-li státní občanství, popřípadě zdravotní způsobilost.


Tato připomínka je zásadní.

		Neakceptováno

Návrh zákona v čl. IX bodu prvním, poslední část věty, jasně stanovuje, že se odkladný účinek týká pouze odvolání podaného proti rozhodnutí ve smyslu návrhu zákona o ochraně oznamovatelů. Tím se dle přijímané právní úpravy rozumí rozhodnutí v meritu věci.  



		

		K části šesté (změna zákona o státní službě), čl. IX, bodu 3 a čl. X:


Požadujeme ponechat dosavadní systém a naopak jej včlenit jako součást vnitřního systému zákona.


Odůvodnění: Zrušení celého systému prošetřovatelů v rámci státní služby je nešťastné a nesmyslné. Dosavadní systém je nastaven nařízením vlády, je jednotný a dnes již konečně funkční. Zrušením dojde pouze k tomu, že jednotlivé služební úřady nastaví vlastní, vzájemně nesouvisející a různorodá řešení, která půjdou jen těžko metodicky uchopit. Namísto toho, aby dosavadní systém byl zachován (neboť není v rozporu se zákonem o ochraně oznamovatelů) a naopak v oblasti státní služby začleněn do zákona jako již existující, je zbořen a stavěn znova.


Tato připomínka je zásadní.

		Akceptováno.





		

		K části IV. Důvodová zpráva


K odůvodnění části první, bodu 2 a dalším částem materiálu


Požadujeme do návrhu blíže odůvodnit, proč dochází k rozšíření institutu obráceného důkazního břemene.


Odůvodnění: Předložený návrh, resp. odůvodnění, se věcnými důvody pro rozšíření tohoto velmi nestandardního postupu prakticky nezabývá, byť jde o změnu velmi významnou. Pro takový postup musí být řada argumentů, která jej dostatečně ospravedlní. To však předložené odůvodnění neobsahuje.


Tato připomínka je zásadní. 

		Neakceptováno.

Důvodová zpráva zdůvodňuje přijetí obráceného důkazního břemene ve věcech oznamovatelů hned na několika místech. Odkázat přitom lze zejména na část na str. 14 a 15. Oznamovatel bude v důsledku této úpravy povinen u soudu prokázat jen skutečnost, že byl vystaven jinému zacházení než osoba ve srovnatelné pozici. Je poté na zaměstnavateli, aby prokázal oprávněnost svého postupu. 


V opačném případě by totiž oznamovatel měl v mnoha případech omezenou možnost, jak prokázat existenci odvetného opatření ze strany osoby dotčené oznámením. 


Přijetím této varianty řešení je současně brán zřetel na vývoj judikatury jak Evropského soudu pro lidská práva, tak i Ústavního soudu ČR.  



		Ministerstvo práce a sociálních věcí

		1. Obdobně jako k vlastnímu návrhu zákona o ochraně oznamovatelů uvádíme, že vzhledem ke skutečnosti, že Návrh směrnice o ochraně osob oznamujících porušení práva Unie (dále jen „Směrnice“) je stále v legislativním procesu v rámci EU, kdy v současné době není zřejmé, jakou podobu (znění) nakonec Směrnice bude mít, máme za to, že předkládaný návrh zákona o ochraně oznamovatelů a také doprovodný návrh zákona, kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím zákona o ochraně oznamovatelů, jsou předčasné, neboť by mohlo záhy po jejich přijetí dojít k nutnosti je novelizovat z důvodu změn provedených ve finálním znění Směrnice, které za současného stavu nemohou být předkladateli známy. Navrhujeme proto nerealizovat návrh zákona o ochraně oznamovatelů, shodně tak jeho doprovodný zákon před tím, než bude v rámci EU přijata Směrnice.


Tato připomínka je zásadní.

		ROZPOR


Neakceptováno.

Návrh zákona o ochraně oznamovatelů je předkládán na základě Plánu legislativních prací vlády na zbývající část roku 2018.


Jeho přijetím dojde k naplnění závazků současné koaliční vlády hnutí ANO a ČSSD.


Návrh zákona byl vypracován na základě dlouhodobých příprav a po četných jednáních pracovních komisí podílejících se na jeho vzniku.


Návrh zákona je předkládán v souvislosti s projednávaným návrhem směrnice Evropského parlamentu a Rady o ochraně osob oznamujících porušení práva Unie, který se nachází v legislativním procesu Evropské unie.



		

		2. V zákoně č. 251/2005 Sb., o inspekci práce, ve znění pozdějších předpisů, ani v návrhu zákona o ochraně oznamovatelů není konkrétně vymezena působnost inspektorátů, co by správních orgánů projednávajících přestupky, které upravuji skutkové podstaty vzešlé z porušení povinností v návrhu zákona. Není tak zřejmé, zda bude inspekce práce oprávněna pouze k projednání přestupku, popřípadě i k provádění kontroly na úseku ochrany oznamovatelů. 


Tato připomínka je zásadní.

		Akceptováno.





		

		K jednotlivým částem


K části páté čl. VIII – Změna zákona o inspekci práce


K bodu 1 - § 11 odst. 1



Navrhuje se do zákona o inspekci práce doplnit tři nové skutkové podstaty přestupku, a to shodně pro fyzickou osobu, právnickou osobu a podnikající fyzickou osobu [písm. d) až f)]. 



Pokud jde o navrhované znění písmene d) je nutné vzít na vědomí, že v zákoně o ochraně oznamovatelů není výslovně ukotven zákaz bránit oznamovateli (zaměstnanci) v podání oznámení a změnový zákon počítá pouze se sankcí za takové jednání. Z tohoto důvodu se jeví jako vhodné takovou povinnost do zákona o ochraně oznamovatelů výslovně zakotvit. Rovněž podotýkáme, že kontrola údajného bránění zaměstnanci (oznamovateli) v podání oznámení je takřka nekontrolovatelná orgány inspekce práce, neboť se mnohdy jedná o ryze subjektivní hodnocení ze strany oznamovatele. Z tohoto důvodu navrhujeme zcela vypustit navrhované znění písmene d).



K navrhovanému znění písmene e) uvádíme, že z hlediska veřejného práva není podle našeho názoru hypotéza dostatečně konkrétní, neboť sám zákon o ochraně oznamovatelů poskytuje toliko demonstrativní (a jak již bylo výše uvedeno i nedostatečný) výčet odvetných opatření.



Navrhujeme přeformulovat navrhované znění písmene f) a to přímo s použitím odkazu na zákon o ochraně oznamovatelů.


Tato připomínka je zásadní.

		Akceptováno.





		

		K bodům 1 a 4 - § 11 odst. 1 a § 24 odst. 1 


Uvedená ustanovení stanoví pokutu do výše až 1 000 000 Kč v případech, kdy zaměstnavatel nezřídí vnitřní oznamovací systém podle zákona upravujícího ochranu oznamovatelů, neseznámí zaměstnance s jeho fungováním nebo jinak neplní povinnosti stanovené zákonem upravujícím ochranu oznamovatelů. Vzhledem ke skutečnosti, že nezřízení vnitřního systému nijak neomezuje možnost podat oznámení příslušným orgánům či Agentuře, dáváme do úvahy, zda není navrhovaná sankce příliš vysoká.


Tato připomínka je zásadní.

		Akceptováno.



		

		K části šesté – Změna zákona o státní službě


K bodu 1 - § 168



Navrhuje se, aby odvolání podané oznamovatelem (odvolání proti rozhodnutí) mělo odkladný účinek. 



a) Tento odkladný účinek není navázán na konkrétní věcný obsah odvolání, ale pouze a přímo na osobu oznamovatele, to znamená, že se vztahuje na jakékoliv odvolání oznamovatele, bez ohledu na okolnosti a důvody vlastního rozhodnutí. V řadě případu tak může nastat situace, kdy odkladný účinek odvolání jde proti principům a pravidlům zákona o státní službě (ZSS):  


 - rozhodnutí podle § 48 ZSS, tzn. zproštění výkonu služby z důvodu zahájení trestního stíhání proti dotyčnému,    


 - rozhodnutí podle § 65 ZSS, tzn. zařazení mimo výkon služby pro důvody pozastavení výkonu služby, např. zvolení za uvolněného člena zastupitelstva.



b) Není zřejmé, zda odkladný účinek odvolání bude moci oznamovatel využívat u kteréhokoliv služebního úřadu, u kterého bude v budoucnu působit, anebo zda platí jen u služebního úřadu, kde bylo oznámení podáno.     



c) Aby byl institut odkladného účinku odvolání aplikovatelný, musí být minimálně služební orgán věrohodně informován o tom, že státní zaměstnanec je v pozici oznamovatele. Tato skutečnost není v návrhu novely zákona o státní službě ale ani v návrhu zákona o ochraně oznamovatelů nijak řešena.             



d) odkladný účinek odvolání bude uplatněn i u zaměstnance, který podal vědomě nepravdivé oznámení (to může být zjištěno i později).  


Tato připomínka je zásadní.

		Neakceptováno.


Přiznání odkladného účinku má významnou roli pro účinnou ochranu oznamovatelů. Jeho přiznáním dochází k nemožnosti zaměstnavatele učinit vůči zaměstnanci, který učinil oznámení, jakékoli negativní právní kroky. 


Účinnost právních jednání zaměstnavatele, která již vůči oznamovateli podnikl, je odložena do doby, než příslušný orgán ověří, že tato právní jednání nebyla učiněna jako odvetná opatření za podané oznámení.


Smyslem návrhu zákona je poskytnout oznamovateli zvýšenou účinnou ochranu a vytvořit takové podmínky, aby se oznamovatel nebál učinit oznámení. Jestliže by byl odkladný účinek přiznáván jen fakultativně, nebyly by vytvořeny dostatečné podmínky pro účinnou ochranu oznamovatelů.



		Ministerstvo pro místní rozvoj

		Bez připomínek.

		



		Ministerstvo průmyslu a obchodu

		Bez připomínek.

		



		Ministerstvo spravedlnosti

		Připomínky nezaslány.

		



		Ministerstvo školství‚ mládeže a tělovýchovy

		Bez připomínek.

		



		Ministerstvo vnitra

		K čl. I bodu 1 – k § 78h občanského soudního řádu:


1. Navržená úprava umožňuje přijmout opatření pouze za situace, kdy je účastník řízení dotčenou osobou. Dotčenou osobou však nemusí být pouze účastník řízení (zaměstnavatel), ale rovněž další osoby působící u zaměstnavatele, na které oznámení směřovalo či se jich oznámení týkalo, a zaměstnavatel, na kterého oznámení nesměřovalo, chce zato oznamovatele postihnout či znevýhodnit. Z tohoto důvodu je nezbytné umožnit přijmout opatření rovněž vůči jednání účastníka, který není dotčenou osobou uvedenou v oznámení, učiněné vůči navrhovateli (oznamovateli). 

2. Odstavec 2 zavádí povinnost poskytnout navrhovateli alespoň část pracovní odměny, jde-li o trvání pracovního poměru. Uvedené soud nařídí na základě návrhu oznamovatele (navrhovatele), aniž by soud mohl zvážit oprávněnost nebo neoprávněnost takového návrhu. Navrhované znění tak presumuje nezákonné skončení pracovního poměru a nezohledňuje, že by skončení pracovního poměru mohlo být soudem shledáno v souladu se zákonem, jelikož nijak neřeší případnou kompenzaci nákladů při nařízení poskytnutí alespoň části pracovní odměny. S ohledem na průměrnou délku trvání soudních řízení pak tato částka nemusí být nezanedbatelná. V tomto ohledu je nezbytné kompenzaci nákladů doplnit. 


Tyto připomínky jsou zásadní.

		1. Akceptováno částečně.

Nejen dotčenou osobou ale také osobou jednající s dotčenou osobou ve shodě, popř. vzájemné dohodě či na základě pověření.


2. Akceptováno jinak.

Nově se vychází z obecné úpravy předběžného opatření s tím, že pro řízení ve věcech oznamovatelů jsou předvídané výjimky z obecné právní úpravy (blíže § 76 odst. 1 občanského soudního řádu). 



		

		K čl. III – k § 11 odst. 8 kompetenčního zákona:


Požadujeme změnu kompetenčního zákona bez náhrady vypustit, neboť se nejedná o ustanovení vymezující působnost Ministerstva spravedlnosti, nýbrž o ustanovení upravující jeho organizační součást. Takováto úprava náleží do organizačního řádu. 


Tato připomínka je zásadní.

		Akceptováno jinak.

Nově doplňovaný odstavec 8 zní: „Ministerstvo spravedlnosti je ústředním orgánem státní správy pro ochranu oznamovatelů“.



		

		K čl. IV bodům 1 a 2 – k § 150 a § 151 zákona o vojácích z povolání:


1. Novelizační bod 1 může vyvolávat dojem, že zákon o ochraně oznamovatelů obsahuje úpravu odvolání (viz použití slov „odvolání podaného oznamovatelem podle zákona upravujícího ochranu oznamovatelů“). Je  třeba upřesnit, že ustanovení dopadá na odvolání osoby, která je oznamovatelem, nikoliv na odvolání podle zákona upravujícího ochranu oznamovatelů. Dále požadujeme specifikovat odvolání, s nimiž má být spojen odkladný účinek, resp. vymezit, proti kterým napadeným rozhodnutím konkrétně mohou tato odvolání směřovat. Domníváme se, že předkladatel nezamýšlel vázat odkladný účinek na veškerá odvolání oznamovatele (např. včetně těch, která se služebního poměru vůbec netýkají). Doporučujeme rovněž zvážit, zda má být zachována možnost vyloučit odkladný účinek rozhodnutím správního orgánu podle § 85 odst. 2 správního řádu. 

2. Podobným způsobem požadujeme upravit rovněž text novelizačního bodu 2 (§ 151) týkající se správní žaloby a kasační stížnosti. Toto ustanovení též postrádá bližší určení, proti kterým rozhodnutím konkrétně mohou směřovat správní žaloby a kasační stížnosti oznamovatele, s nimiž má být spojen odkladný účinek. Současně požadujeme navrhované ustanovení neinkorporovat do zákona o vojácích z povolání, nýbrž do soudního řádu správního.

3. Tyto připomínky dále přiměřeně vztahujeme na čl. VI body 1 a 2, tj. § 190 odst. 4 a § 196 odst. 2 zákona o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů, a čl.  IX body 1 a 2, tj. § 168 odst. 2 a § 168a zákona o státní službě.

Tyto připomínky jsou zásadní.

		1. Akceptováno částečně.


V návaznosti na částečné akceptování připomínky byl změněn normativní text § 150 zákona o vojácích z povolání.

,, Odvolání proti rozhodnutím vydaným podle § 145 odst. 1 písm. d) až f) a proti personálním rozkazům vydaným podle § 145a odst. 1 nemá odkladný účinek. Na návrh odvolatele, který je oznamovatelem podle zákona upravujícícho ochranu oznamovatelů, může odvolací orgán přiznat odkladný účinek odvolání proti rozhodnutí, které má znaky odvetného opatření. Návrh na přiznání odkladného účinku podle věty druhé lze podat pouze ve lhůtě pro podání odvolání. O návrhu na přiznání odkladného účinku podle věty druhé rozhodne odvolací orgán bezodkladně; proti tomuto rozhodnutí se nelze odvolat“.

2., 3. Akceptováno jinak.

Úprava odkladného účinku žaloby proti rozhodnutí, stejně jako u kasační stížnosti, je začleněna do soudního řádu správního formou výjimky z obecné úpravy odkladného účinku. 



		

		K čl. VIII bodu 1 – k § 11 odst. 1 písm. d) zákona o inspekci práce:


Požadujeme přehodnotit, zda má být bránění zaměstnancům v podávání oznámení podle zákona o ochraně oznamovatelů postihováno pouze přestupkovým právem, a to s ohledem na nebezpečnost takového jednání. Postihovat toto nebezpečné jednání stejnou sankcí jako v případě postihu za nezřízení vnitřního oznamovacího systému [§ 11 odst. 1 písm. f)], považujeme za nevyvážené. 


Tato připomínka je zásadní.

		Akceptováno.

Výčet sankcí v ZIP upraven ve shodě s MPSV, mimo jiné byl rozšířen počet skutkových podstat, tyto byly navázány na hmotněprávní ustanovení v zákoně o ochraně oznamovatelů a dále byly horní sazby peněžitých sankcí rozčleněny do tří kategorií dle jejich závažnosti.



		

		K čl. VIII bodům 1 a 4  – k § 11 odst. 1 písm. f) a § 24 odst. 1 písm. f) zákona o inspekci práce:


Skutková podstata spočívající „v jiném neplnění povinností stanovených zákonem upravujícím ochranu oznamovatelů“ je zcela neurčitá a odporuje Zásadám tvorby právní úpravy přestupků (dále jen „Zásady“) schváleným usnesením vlády č. 498 ze dne 31. 7. 2018. Podle bodu 3.2.2 Zásad je tzv. zbytková skutková podstata přípustná pouze ve výjimečných případech (zejména v případě velkého množství povinností v daném zákoně). Je třeba, aby správní trest u této skutkové podstaty byl stanoven přiměřeně ve srovnání se skutkovými podstatami, jejichž objektivní stránka je formulována určitě. Horní hranice sazby pokuty za takový přestupek by proto měla být výrazně nižší než u přestupků, jejichž objektivní stránka je v témže zákoně vymezena určitě.  S ohledem na výše uvedené přichází v úvahu zakotvení zbytkové skutkové podstaty přestupku pouze u protiprávních jednání nízké typové závažnosti. Současně je nutné, aby zbytková skutková podstata pouze doplňovala ostatní skutkové podstaty typově závažnějších přestupků v daném zákoně, vymezené některým ze „standardních“ způsobů podle bodu 3.1 Zásad. 

V posuzovaném případě nejsou uvedené požadavky splněny. To je zřejmé již ze skutečnosti, že je stanovena vysoká horní hranice sazby pokuty (1 mil. Kč), a to navíc ve shodné výši jako v případě ostatních skutkových podstat v písmeni d) až f). Požadujeme proto uvést navrženou úpravu do souladu se Zásadami.


Tuto připomínku obdobně vztahujeme na zbytkovou skutkovou podstatu podle čl. VIII bodu 4 [srov. § 24 odst. 1 písm. f)].


Tato připomínka je zásadní.

		Akceptováno.


Výčet sankcí v ZIP upraven ve shodě s MPSV, mimo jiné byl rozšířen počet skutkových podstat, tyto byly navázány na hmotněprávní ustanovení v zákoně o ochraně oznamovatelů a dále byly horní sazby peněžitých sankcí rozčleněny do tří kategorií dle jejich závažnosti. 





		

		K čl. VIII bodům 2 a 5 – k § 11 odst. 2 písm. d) až f) a § 24 odst. 2 zákona o inspekci práce:


Požadujeme řádně odůvodnit, popř. revidovat, navržená rozpětí pokut za nově zaváděné přestupky, a to v souladu se Zásadami (bod 2.5). Předkladatel by se v důvodové zprávě měl zaměřit na porovnání přestupků, pro které je v daném zákoně zakotven stejný druh a rozpětí správního trestu. V tomto případě se nabízí zejména porovnání typové závažnosti se stávajícími přestupky podle § 11 odst. 1 písm. a) až c), pro které je stanovena shodná horní hranice sazby pokuty (1 mil. Kč). Předkladatel by měl dále porovnat nově zaváděné přestupky mezi sebou. V případě, že typová závažnost přestupků podle § 11 odst. 1 písm. a) až f) není shodná, je třeba úpravu rozdělit a zákonná rozpětí pokut náležitě diferencovat podle povahy konkrétní porušené povinnosti. V této souvislosti vyvolává pochybnosti zejména typová závažnost jednání spočívajícího v „neseznámení zaměstnance s fungováním vnitřního oznamovacího systému“ [srov. § 11 odst. 1 písm. f)]. Toto jednání se nám jeví jako relativně méně závažné ve srovnání s ostatními skutkovými podstatami podle § 11 odst. 1. K problematice výše pokuty u tzv. zbytkové podstaty [„jinak neplní povinnosti…“ – § 11 odst. 1 písm. f)] odkazujeme na předchozí zásadní připomínku.


Připomínku obdobně vztahujeme k čl. VIII bodu 5, tj. k § 24 odst. 2.  


Tato připomínka je zásadní.

		Akceptováno.

Výčet sankcí v ZIP upraven ve shodě s MPSV, mimo jiné byl rozšířen počet skutkových podstat, tyto byly navázány na hmotněprávní ustanovení v zákoně o ochraně oznamovatelů a dále byly horní sazby peněžitých sankcí rozčleněny do tří kategorií dle jejich závažnosti, a tu ve výši horní hranice pokuty do 1 000 000 Kč, do 400 000 Kč a pro nejméně závažné přestupky a správní delikty do 200 000 Kč . 



		

		K čl. IX bodu 1 – k § 168 odst. 2 zákona o státní službě:


1. Zavádí se odkladný účinek odvolání podaného oznamovatelem, a to vůči jakémukoli rozhodnutí vydanému ve věci služebního poměru oznamovatele. Podle zákona 
o státní službě je služební poměr státních zaměstnanců upravován ve většině případů právě rozhodnutími (viz § 159 odst. 1 zákona o státní službě). Rozhodnutí je tak kromě vzniku a skončení služebního poměru vydáváno i ve věcech odměňování; povolení kratší služební doby, zvýšení vzdělání nebo výkonu jiné výdělečné činnosti; změn služebního poměru atd. Pokud by všem rozhodnutím vydaným ve věci služebního poměru oznamovatele byl přiznán odkladný účinek, byla by tím vyloučena předběžná vykonatelnost rozhodnutí i v těch případech, kdy by oznamovatel odvolání nepodal, tj. tato rozhodnutí by byla vykonatelná nejdříve s právní mocí daného rozhodnutí, a to podle § 74 odst. 1 správního řádu. Uvedené by pak mohlo zavést nerovnost např. při odměňování státních zaměstnanců, a to s ohledem na odlišný okamžik vykonatelnosti rozhodnutí o platu státního zaměstnance, kde je rozhodnutí s ohledem na zákonem vyloučený odkladný účinek odvolání předběžně vykonatelné, a rozhodnutí státního zaměstnance – oznamovatele, kde je odkladný účinek rozhodnutí přiznán, a rozhodnutí je tak vykonatelné až jeho právní mocí.  

2. Navrhovaná změna § 168 odst. 2 zákona o státní službě přiznává odkladný účinek odvolání pro všechna rozhodnutí ve věci služebního poměru oznamovatele, tedy i pro případy, kdy taková úprava není zcela zjevně důvodná, např. odvolání ze služebního místa a převedení na jiné služební místo z důvodu pozbytí zdravotní způsobilosti, v důsledku uplynutí doby, na kterou byl státní zaměstnanec zařazen nebo jmenován na služební místo, z důvodu ztráty způsobilosti seznamovat se s utajovanými informacemi; zproštění výkonu služby; zařazení mimo výkon služby z důvodu mateřské nebo rodičovské dovolené, výkonu funkce v odborové organizaci, pro pozastavení služby; zařazení/jmenování na jiné služební místo apod.  Uvedený návrh změny § 168 odst. 2 zákona o státní službě pak neodpovídá důvodové ani předkládací zprávě, ve kterých je uvedeno, že „zvýšení ochrany těch oznamovatelů, kteří jsou v některém ze služebních poměrů, proběhne doplněním zákona o vojácích z povolání, zákona o služebním poměru příslušníku bezpečnostních sborů 
a zákona o státní službě tak, aby došlo k rozšíření odkladného účinku v řízeních, která mají za následek propuštění, odvolání nebo jiný postih osoby, která je současně oznamovatelem“ a dále, že „v případě změn zákonů upravujících služební poměry jednoznačně přiznává odkladný účinek ve vymezených případech“.

3. Zcela neřešen je pak samotný způsob oznámení služebnímu orgánu, že státní zaměstnanec je oznamovatelem. Navrhovaná právní úprava zákona o ochraně oznamovatelů vychází z možnosti ochrany totožnosti oznamovatele. Služební orgán tak při vydání rozhodnutí ve věci služebního poměru nemusí vědět, že se jedná o osobu oznamovatele, jejímuž odvolání zákon přiznává odkladný účinek, případně tuto skutečnost nemá prokázanou tak, aby mohl postupovat při vydání rozhodnutí dle navrhovaného znění § 168 odst. 2 věty druhé. Bude tedy na oznamovateli, aby v takovém případě upozornil služební orgán na skutečnost, že je oznamovatelem, případně tuto skutečnost doložil. K tomu podotýkáme, že zavedení odkladného účinku odvolání oznamovatelů není relevantní pouze v případě, kdy oznamovatel podá odvolání. Přiznání odkladného účinku odvolání musí být promítnuto i do poučení vydávaného rozhodnutí. Dále má přiznání odkladného účinku vliv na vykonatelnost rozhodnutí, kdy toto rozhodnutí nebude moci být předběžně vykonatelné – jako je tomu v případě státních zaměstnanců, jež nejsou oznamovateli, a vykonatelné tak bude nejdříve nabytím právní moci, tj. až po uplynutí lhůty pro podání odvolání (§ 74 správního řádu). Z uvedeného vyplývá, že služební orgán musí vědět, že jde o oznamovatele, a to již od okamžiku, kdy se jím stane, což je zcela v rozporu se smyslem navrhovaného zákona o ochraně oznamovatelů.    

4. Ve zvláštní části důvodové zprávy k návrhu zákona o ochraně oznamovatelů je sice k § 2 odst. 1 navrhovaného zákona uvedeno, že oznámení musí být učiněno v souvislosti s výkonem práce nebo služby, tedy musí jít o jednání, o kterém se zaměstnavatel (patrně myšleno zaměstnanec) dozvěděl prostřednictvím svého zaměstnání nebo v souvislosti s ním, avšak v případě přiznání odkladného účinku odvolání oznamovatele pro všechna rozhodnutí ve věci jeho služebního poměru je tento odkladný účinek přiznán bez ohledu na to, zda oznámení bylo nebo nebylo podáno vůči konkrétnímu služebnímu orgánu nebo jemu podřízenému zaměstnanci. Není tedy zohledněno, že oznamovatel může v rámci svého služebního poměru být jmenován nebo zařazen (a to na základě své vlastní vůle – tj. na základě výběrového řízení) na služební místo v jiném služebním úřadě, kdy po této změně služebního úřadu bude k vydávání rozhodnutí ve věci jeho služebním poměru nadále příslušný služební orgán v tomto jiném služebním úřadě. V takovém případě není dán žádný důvod pro přiznání odkladného účinku, když rozhodnutí vydává služební orgán, vůči němuž, případně vůči zaměstnancům v jeho služebním úřadě, oznámení podáno nebylo.  

5. V důvodové zprávě není dostatečně zhodnocen předpokládaný hospodářský a finanční dopad navrhované úpravy. V případě přiznání odkladného účinku není zohledněna situace související se zrušením služebního místa na základě systemizace nebo její změny. Systemizaci služebních a pracovních míst a její změny schvaluje vláda. Pokud je služební místo na základě systemizace nebo její změny zrušeno, služební poměr státního zaměstnance nadále trvá. V takovém případě služební orgán převede státního zaměstnance na jiné vhodné služební místo dle § 61 odst. 1 písm. c) zákona o státní službě [představeného státního zaměstnance odvolá podle § 60 odst. 1 písm. a) a převede podle § 61 odst. 1 písm. b) zákona o státní službě], případně, pokud nenalezne jiné vhodné služební místo, zařadí státního zaměstnance mimo výkon služby z organizačních důvodů podle § 62 zákona o státní službě. Rozhodnutí o převedení na jiné služební místo je předběžně vykonatelné, 
tj. i v případě, že státní zaměstnanec podá odvolání proti rozhodnutí o převedení, je povinen na uvedeném služebním místě vykonávat službu, za což je mu poskytován stanovený plat. V případě přiznání odkladného účinku odvolání by státní zaměstnanec nemohl vykonávat službu na tomto služebním místě a až do rozhodnutí v odvolacím řízení by státní zaměstnanec nemohl konat službu pro překážky 
na straně služebního úřadu podle § 106 odst. 3 zákona o státní službě a po tuto dobu by mu služební orgán musel vyplácet plat ve výši 100 % platu určeného dle původního (tj. zrušeného) služebního místa. S ohledem na automatické přiznání odkladného účinku žaloby a kasační stížnosti oznamovatele by tento plat příslušel oznamovateli i po celou dobu soudního řízení až do vydání pravomocného rozhodnutí krajského soudu, resp. do rozhodnutí Nejvyššího správního soudu 
o kasační stížnosti, přičemž by ale státní zaměstnanec po celou tuto dobu nevykonával službu a byl by mu poskytován plat ve výši 100 % původního platu. Takové výdaje služebního úřadu nejsou zahrnuty v objemu finančních prostředků 
na platy státních zaměstnanců úřadu.

6. Návrh automatického odkladného účinku pak jednoznačně pomíjí skutečnost, 
že právě s ohledem na zcela zásadní zvýhodnění oznamovatele v případě podání odvolání, žaloby či kasační stížnosti může docházet ke  zneužívání tohoto institutu s cílem zajistit si zvýhodnění ve formě automatického odkladného účinku, což by v praxi znamenalo, že budou činěna účelová oznámení. V tomto ohledu neposkytuje dostatečné záruky mající za cíl předejít a případně se rychle a efektivně vypořádat s takovými účelovými oznámeními ani návrh zákona o ochraně oznamovatelů. Navíc důvody (resp. podmínky) pro zproštění výkonu služby, převedení na jiné služební místo, odvolání ze služebního místa představeného nebo skončení služebního poměru jsou v zákonu o státní službě taxativně stanoveny, tj. v jiných než zákonem stanovených případech nemůže být daný institut použit. Zákon o státní službě tedy poskytuje dostatečnou ochranu. Navíc v drtivé většině jsou důvody pro aplikaci daného institutu založeny na skutečnostech nezávislých na činnosti služebního orgánu, resp. služebního úřadu (trestní stíhání, vazba, zdravotní důvody, pozbytí základních předpokladů pro výkon služby nebo některých požadavků, uplynutí doby, apod.). Nelze tedy učinit závěr, že by pak bylo použití toho či onoho institutu „odvetným opatřením“ vůči oznamovateli.          


S ohledem na výše uvedené je zavedení odkladného účinku odvolání, tak jak je navrhováno, zcela nežádoucí. Úpravu je třeba odmítnout. 

Tyto připomínky jsou zásadní.

		1. Akceptováno jinak. 


§ 168 odst. 2 nově zní:


,, Odvolání nemá odkladný účinek. To neplatí při odvolání proti rozhodnutí ve věcech kárné odpovědnosti, o odbytném, odchodném a náhradě nákladů podle § 110. Na návrh odvolatele, který je oznamovatelem podle zákona upravujícího ochranu oznamovatelů, může odvolací orgán přiznat odkladný účinek odvolání proti rozhodnutí, které má znaky odvetného opatření. Návrh na přiznání odkladného účinku podle věty třetí lze podat pouze ve lhůtě pro podání odvolání. O návrhu na přiznání odkladného účinku podle věty třetí rozhodne odvolací orgán bezodkladně; proti tomuto rozhodnutí se nelze odvolat. “


2. Neakceptováno. Vysvětleno. 


S ohledem na nové znění § 168 odst. 2 zákona o státní službě se lze odkladného účinku domáhat pouze proti rozhodnutí, které má znaky odvetného opatření, a nikoli proti všem typům rozhodnutí.

3. Akceptováno jinak.

§ 168 odst. 2 nově zní:


,, Odvolání nemá odkladný účinek. To neplatí při odvolání proti rozhodnutí ve věcech kárné odpovědnosti, o odbytném, odchodném a náhradě nákladů podle § 110. Na návrh odvolatele, který je oznamovatelem podle zákona upravujícího ochranu oznamovatelů, může odvolací orgán přiznat odkladný účinek odvolání proti rozhodnutí, které má znaky odvetného opatření. Návrh na přiznání odkladného účinku podle věty třetí lze podat pouze ve lhůtě pro podání odvolání. O návrhu na přiznání odkladného účinku podle věty třetí rozhodne odvolací orgán bezodkladně; proti tomuto rozhodnutí se nelze odvolat. “


S ohledem na nové znění § 168 odst. 2 zákona o státní službě je nutné zmínit, že přiznání odkladného účinku není automatické, nýbrž je možné ho přiznat pouze na návrh a o jeho přiznání rozhoduje odvolací orgán. Ten také posoudí, zda je osoba skutečně oznamovatelem ve smyslu zákona o ochraně oznamovatelů (např. na základě předloženého platného potvrzení).

4. Akceptováno jinak. 

§ 168 odst. 2 nově zní:


,, Odvolání nemá odkladný účinek. To neplatí při odvolání proti rozhodnutí ve věcech kárné odpovědnosti, o odbytném, odchodném a náhradě nákladů podle § 110. Na návrh odvolatele, který je oznamovatelem podle zákona upravujícího ochranu oznamovatelů, může odvolací orgán přiznat odkladný účinek odvolání proti rozhodnutí, které má znaky odvetného opatření. Návrh na přiznání odkladného účinku podle věty třetí lze podat pouze ve lhůtě pro podání odvolání. O návrhu na přiznání odkladného účinku podle věty třetí rozhodne odvolací orgán bezodkladně; proti tomuto rozhodnutí se nelze odvolat. “


5.  Neakceptováno. Vysvětleno.

Jak je uvedeno v Závěrečné zprávě z hodnocení dopadů regulace (RIA), návrh zákona je koncipován v tom smyslu, aby byl finanční a personální dopad na zaměstnavatele, kteří budou povinni zřídit interní oznamovací systémy, co nejnižší.


Veškeré finanční náklady, stejně jako otázky personální, byly doplněny do závěrečné zprávy z hodnocení dopadů regulace (RIA).


Připomínka směřuje na specifické případy. Systemizace a zrušení služebních míst je skutečností, která bezesporu může postihnout každého státního zaměstnance. Avšak jen výjimečně je bude možné chápat jako odvetné opatření.


I když k těmto situacím může dojít, nelze je kvalifikovaně zhodnotit a promítnout do závěrečné zprávy RIA při výpočtu hospodářských a finančních dopadů. Náklady, které vzniknou při situacích popsaných v připomínce, je nutné chápat jako náklady konkrétních řízení. Jejich výše potom závisí na celé řadě skutečností (délka řízení, právní zastoupení, složitost případu, pracovní pozice, atd.). Z toho je zřejmé, že odhadnout předem výši nákladů není možné. Takové náklady však nesouvisí se zřízením Agentury a oznamovacích kanálů, ani s provozními náklady. Je tak neúčelné a nedůvodné zahrnovat je do závěrečné zprávy z hodnocení dopadů regulace RIA.


6. Akceptováno jinak.

§ 168 odst. 2 nově zní:


,, Odvolání nemá odkladný účinek. To neplatí při odvolání proti rozhodnutí ve věcech kárné odpovědnosti, o odbytném, odchodném a náhradě nákladů podle § 110. Na návrh odvolatele, který je oznamovatelem podle zákona upravujícího ochranu oznamovatelů, může odvolací orgán přiznat odkladný účinek odvolání proti rozhodnutí, které má znaky odvetného opatření. Návrh na přiznání odkladného účinku podle věty třetí lze podat pouze ve lhůtě pro podání odvolání. O návrhu na přiznání odkladného účinku podle věty třetí rozhodne odvolací orgán bezodkladně; proti tomuto rozhodnutí se nelze odvolat. “

Nově tedy přiznání odkladného účinku není automatické, nýbrž je možné ho přiznat pouze na návrh a na jeho přiznání nemá oznamovatel právní nárok.





		

		K čl. IX bodu 2 – k § 168a zákona o státní službě:


Dané ustanovení zavádí automatický odkladný účinek i pro případ podání žaloby oznamovatelem proti rozhodnutí a shodně i pro podání kasační stížnosti. Dosavadní úpravu obsaženou v § 73 soudního řádu správního pokládáme za dostačující. Odkladný účinek žaloby na návrh žalobce přiznává soud. Soud je dostatečně nezávislý orgán i s ohledem 
na potřebu zajištění ochrany oznamovatelů. 


Zavedení § 168a zákona o státní službě v navrhovaném znění dále s ohledem 
na § 68 odst. 1 písm. a) soudního řádu správního, tj. na skutečnost, že oznamovatel může podat žalobu až po vyčerpání řádných opravných prostředků, tedy po rozhodnutí odvolacího orgánu, nijak nezohledňuje a neřeší, že žalobu lze podat i proti jiným rozhodnutím ve věci služebního poměru než pouze proti rozhodnutí o skončení služebního poměru. Pokud odvolací orgán zamítne odvolání a rozhodnutí potvrdí, rozhodnutí nabývá právní moci dnem doručení oznamovateli a tímto dnem je též vykonatelné. V případě např. rozhodnutí 
o převedení na jiné služební místo (v důsledku zrušení služebního místa na základě systemizace nebo její změny) je oznamovatel povinen vykonávat službu na tomto jiném služebním místě. Následně oznamovatel podá žalobu, jež má odkladný účinek, tj. službu na jiném služebním místě již vykonávat nemůže. Není řešena otázka postavení zaměstnance v takovém případě. Takový státní zaměstnanec bude zřejmě v režimu překážek na straně na straně služebního úřadu podle § 106 odst. 3 zákona o státní službě. Není ovšem zřejmé, zda mu bude poskytován plat ve výši 100 % platu podle posledního služebního místa, na které byl převeden rozhodnutím, vůči němuž je podána žaloba, nebo podle předchozího již neexistujícího služebního místa, které bylo zrušeno. Je pak tedy otázkou, zda se zavedením navrhované úpravy služební orgán nebude muset rozhodovat ve věcech služebního poměru oznamovatele, které nejsou zákonem o státní službě upraveny, resp. zda nebude muset „nějak“ upravit postavení oznamovatele. Takové rozhodování by ale mohlo být v rozporu 
s § 2 odst. 1 a 2 správního řádu. 


Posuzovaný legislativní materiál nijak neřeší nárok služebního úřadu na náhradu vynaložených (zpravidla platových) nákladů na oznamovatele v případě, kdy služební orgán nebo zaměstnanec zařazený v příslušném služebním úřadu, nebude shledán vinným, tedy nebude osobou, jež oznámené jednání spáchala, nebo nebude prokázáno, že k jednání vůbec došlo apod. 


S ohledem na výše uvedené je zavedení odkladného účinku žaloby a kasační stížnosti zcela nežádoucí a je třeba úpravu v tomto směru odmítnout. 


Tato připomínka je zásadní.

		Akceptováno jinak.


§ 168 odst. 2 nově zní:


,, Odvolání nemá odkladný účinek. To neplatí při odvolání proti rozhodnutí ve věcech kárné odpovědnosti, o odbytném, odchodném a náhradě nákladů podle § 110. Na návrh odvolatele, který je oznamovatelem podle zákona upravujícího ochranu oznamovatelů, může odvolací orgán přiznat odkladný účinek odvolání proti rozhodnutí, které má znaky odvetného opatření. Návrh na přiznání odkladného účinku podle věty třetí lze podat pouze ve lhůtě pro podání odvolání. O návrhu na přiznání odkladného účinku podle věty třetí rozhodne odvolací orgán bezodkladně; proti tomuto rozhodnutí se nelze odvolat. “

Nově tedy přiznání odkladného účinku není automatické, nýbrž je možné ho přiznat pouze na návrh a na jeho přiznání nemá oznamovatel právní nárok.





		

		K čl. IX bodu 3 a čl. X – k § 205 písm. d) zákona o státní službě a k zrušovacímu ustanovení:


Prostřednictvím novelizačního bodu 3 v čl. IX dochází v zákoně o státní službě ke zrušení zmocňovacího ustanovení, na jehož základě bylo vydáno nařízení vlády 
č. 145/2015 Sb., o opatřeních souvisejících s oznamováním podezření ze spáchání protiprávního jednání ve služebním úřadu. V návaznosti je pak navrhováno zrušit i samotné nařízení vlády. Právní úprava whistleblowingu je součástí systému státní služby a je v gesci Ministerstva vnitra, které dle kompetenčního zákona plní v oblasti státní služby koordinační roli. Vzhledem k tomu, že navrhovaná právní úprava zasahuje do kompetencí Ministerstva vnitra, požadujeme k nové právní úpravě širší diskusi.


Tato připomínka je zásadní.

		Akceptováno.


Ponecháno zmocňovací ustanovení obsažené v zákoně o státní službě, na jehož základě bylo vydáno nařízení vlády č. 145/2015 Sb.



		

		K čl. VIII – obecně k novelizaci zákona o inspekci práce:


Upozorňujeme, že v podmínkách státní služby mohou státní úřady inspekce práce a inspektoráty ve služebních úřadech kontrolovat jen věci týkající se doby výkonu státní služby a přestávek ve státní službě, služební pohotovosti, státní služby přesčas a v noční době a bezpečnosti při výkonu státní služby (vizte § 6 odst. 3 zákona o inspekci práce). Navrhujeme tedy ustanovení podrobit revizi.


Tato připomínka je doporučující.

		Akceptováno.



		

		K nadpisu zákona:


Doporučujeme, v souladu s navrhovaným zákonem o ochraně oznamovatelů, v nadpisu zákona místa roku „2018“ užít rok „2019“. 


Tato připomínka je doporučující.

		Akceptováno.



		

		K čl. I bodu 1 – k § 78h odst. 5 soudního řádu správního:


S ohledem na správné označování paragrafů, navrhujeme před text „76e“ a číslici „77“ vložit paragrafovou značku „§“. 


Totéž doporučujeme provést v platném znění s vyznačenými navrhovanými změnami. 


Tato připomínka je doporučující.

		Akceptováno.



		

		K důvodové zprávě:


 Doporučujeme v obecné části, konkrétně pak v části 8 věnované zhodnocení dopadů návrhu ve vztahu k ochraně soukromí a osobních údajů, vynechat první větu, ve které je uvedeno, že návrh zákona nevyvolává žádné dopady na ochranu soukromí a osobních údajů, když v následující větě je napsáno, že návrh zákona vyvolává minimální dopady 
a dále je rozvádí. 


Tato připomínka je doporučující.

		Akceptováno.



		Ministerstvo zahraničních věcí

		Bez připomínek.

		



		Ministerstvo zdravotnictví

		Bez připomínek.

		



		Ministerstvo zemědělství

		K části první (změna občanského soudního řádu), § 78h. 


Je třeba upřesnit, zda se „oznamovatelem podle zákona upravujícího ochranu oznamovatelů“ rozumí jen osoba, jíž bylo vydáno osvědčení Agenturou, nebo každý oznamovatel. Dotčená osoba podle zákona o ochraně oznamovatelů zpravidla nebude účastníkem řízení předpokládaného v § 78h, tím bude z povahy věci zaměstnavatel. Doporučujeme proto rozšířit působnosti toto ustanovení i na zaměstnavatele oznamovatele. 


Dále doporučujeme upřesnit, co se rozumí částí odměny (§ 78h odst. 2), neboť současná formulace nemusí vést k dosažení sledovaného účelu (např. při části odměny o velikosti jedné tisíciny).


Tato připomínka je doporučující.

		Vysvětleno.


Oznamovatel podle zákona upravujícího ochranu oznamovatelů je definován v § 2 odst. 3: „Oznamovatelem se podle tohoto zákona rozumí osoba, která podala oznámení podle odstavce 1, přičemž se opodstatněně domnívá, že oznamované informace jsou v době podání oznámení pravdivé.“ Z toho vyplývá, že se jedná o každého oznamovatele bez ohledu na to, zda mu bylo Agenturou vydáno osvědčení. 


Výraz „část pracovní odměny“ používá již platná právní úprava [(§ 76 odst. 1 písm. b)], aniž by bylo nutné ji stanovit procentuálně.  Mělo by být na soudu, jakou výši části pracovní odměny v daném konkrétním případu určí. Podle názoru předkladatele by nebylo vhodné, aby stejnou procentuální výši stanovenou zákonem dostal jak oznamovatel dosud pracující za minimální mzdu, tak oznamovatel s vysoce nadprůměrným příjmem.



		

		K části šesté (změna zákona o státní službě), § 168 odst. 2 a § 168a. 


Nesouhlasíme s nově nastaveným pravidlem, že v případě odvolání proti rozhodnutí ve věcech služby podaného oznamovatelem podle zákona upravujícího ochranu oznamovatelů, bude mít toto odvolání odkladný účinek, a to i včetně podání žaloby a kasační stížnosti.


V současné právní úpravě se přiznává odkladný účinek pouze odvoláním proti rozhodnutí ve věcech kárné odpovědnosti, o odbytném, odchodném a náhradě nákladů podle § 110. V ostatních případech se odkladný účinek jednotlivých odvolání vyloučil z důvodu nutnosti zabezpečit řádný výkon služby ve služebním úřadě, kdy v rámci řízení ve věcech služby je nutné efektivně reagovat na nastalé změny. Téměř ve všech případech řízení ve věcech služby bylo vyloučení odkladného účinku vhodné. Pro ilustraci lze předestřít následující příklad: služební místo státního zaměstnance bude na základě změny systemizace zrušeno. Služební orgán v souvislosti s touto změnou převede státního zaměstnance na jiné služební místo. Státní zaměstnanec, který je zároveň oznamovatelem ve smyslu výše uvedeného, nebude chtít na dané místo nastoupit a z toho důvodu podá do rozhodnutí o převedení odvolání. Vzhledem ke zrušení služebního místa tohoto státního zaměstnance nebude tento státní zaměstnanec moci vykonávat službu až do rozhodnutí odvolacího orgánu (příp. soudů v rámci správního soudnictví). Po celou tuto dobu bude pobírat 100 % svého průměrného výdělku. Než se dané řízení dořeší, může být navíc zrušeno i služební místo, na které byl státní zaměstnanec převeden, popř. může nastat změna u státního zaměstnance takového druhu, že služební místo již pro něj nebude vhodné, což bude do konkrétního řízení vnášet další nejistotu. V každém případě bude mít dané opatření spíše „obstruující“ charakter.


Nejdůležitější je ale skutečnost, že služební úřad je v první řadě povinen zajistit řádný výkon služby, státní zaměstnanec je právě z toho důvodu např. ihned povinen nastoupit na nové služební místo, aby řádný výkon služby na daném služebním místě zajistil. V případě, že jeho odvolání je poté shledáno oprávněným, pak o něm služební orgán rozhoduje znovu. S ohledem na tuto skutečnost je nepravděpodobné, že by státní zaměstnanec mohl být rozhodnutím služebního orgánu nezvratně dotčen, naopak stávající postup je racionálním řešením řízení ve věcech služby, je to řešení procesně ekonomické, které by mělo v testu proporcionality v rámci komparace s hypotetickými dopady řízení ve věcech služby na oznamovatele obstát. 


V neposlední řadě upozorňujeme na skutečnost, že díky raritně přiznávanému odkladnému účinku, budou příslušní zaměstnanci útvarů vykonávajících agendu řízení ve věcech služby obeznámeni minimálně se skutečností, že státní zaměstnanec je oznamovatel. S ohledem na ochranu jeho totožnosti nepovažujeme dané opatření vhodné tedy ani z hlediska ochrany samotného oznamovatele.


Tato připomínka je zásadní.

		Neakceptováno.

V čl. IX bodu 1. je stanoveno, že je odkladný účinek přiznán, pokud jde o odvolání proti rozhodnutí. Jak je uvedeno v důvodové zprávě, jedná se o rozhodnutí ve věci samé. Této koncepci odpovídá i pojetí připravované právní úpravy whistleblowingu.


Připomínka směřuje na specifické případy. Systemizace a zrušení služebních míst je skutečností, která bezesporu může postihnout každého státního zaměstnance. Avšak jen výjimečně je bude možné chápat jako odvetné opatření.


Dále je nutné zdůraznit, že pokud v rámci systemizace dojde ke zrušení služebního místa a případnému převedení na jiné služební místo, nebude tento krok možné považovat za odvetné opatření ze strany osoby dotčené oznámením, protože systemizaci služebních a pracovních míst schvaluje vláda. Oznámení by se tak muselo týkat přímo člena nebo celé vlády, což je situace, ke které může dojít jen zřídka.


Sdělení totožnosti služebnímu orgánu, resp. osobám, které budou v daném řízení rozhodovat, nelze chápat jako krok proti pojetí návrhu právní úpravy ochrany oznamovatelů. Správní řízení je obecně neveřejné, pokud zákon nestanoví jinak. Osoby příslušné k rozhodování takových případů jsou tak ze zákona zavázány nesdělovat podrobnosti ve věci. V tomto případě tak budou bezesporu povinny utajit totožnost oznamovatele, stejně jako okolnosti daného případu. 


V případě, že by došlo k vyzrazení těchto skutečností, bude se bezesporu jednat o porušení jejich zákonem daných povinností a budou podrobeny odpovědnosti.






		Ministerstvo životního prostředí

		V důvodové a předkládací zprávě je uvedeno, že: „změna občanského soudního řádu zakotví zvláštní druh předběžných opatření ve věcech oznamovatelů tak, aby byli zaměstnanci chráněni před postihem ze strany zaměstnavatele až do doby, kdy soud buď rozhodne v jejich sporu se zaměstnavateli, nebo kdy vyjdou najevo dosud neznámé skutečnosti, kvůli kterým se na zaměstnance již nebude hledět jako na oznamovatele.“


a) Požadujeme uvést, jakým způsobem budou oznamovatelé chráněni poté, co soud rozhodne v jejich sporu se zaměstnavateli.


b) Žádáme uvést příklady neznámých skutečností, kvůli kterým se na zaměstnance již nebude hledět jako na oznamovatele.


Tato připomínka je zásadní.

		Neakceptováno.

a) Pokud soud dospěje k závěru, že podané oznámení bylo důvodné a jednání ze strany osoby dotčené oznámením vůči oznamovateli lze chápat jako odvetné opatření, nevyvolává toto odvetné opatření žádné právní účinky. Soud dále rozhodne o tom, aby se osoba dotčená oznámením nadále zdržela obdobných odvetných opatření vůči oznamovateli. 


b) Takovými skutečnostmi mohou být například nová svědectví, nahrávky rozhovoru, písemnosti, aj. důkazy, které budou svědčit o tom, že podané oznámení bylo pouze účelové.  



		Úřad vlády ČR - Odbor kompatibility

		Stav relevantní právní úpravy v právu EU: 


Problematika ochrany oznamovatelů není v obecné rovině na úrovni práva Evropské unie prozatím upravena. V současné době se projednává návrh směrnice Evropského parlamentu a Rady o ochraně osob oznamujících porušení práva Unie, kterým se návrh zákona o ochraně oznamovatelů inspiroval. Předkládaný doprovodný návrh neodráží text návrhu směrnice, ale je nezbytný k naplnění zákona o ochraně oznamovatelů.


Připomínky a případné návrhy změn: 


K předloženému materiálu neuplatňujeme z hlediska slučitelnosti s právem EU žádné připomínky.


Závěr:


Návrhem zákona není do právního řádu České republiky implementováno právo EU a návrh není s právem EU v rozporu.


Tato připomínka je doporučující.

		Vzato na vědomí.



		Úřad vlády ČR – Rada pro výzkum, vývoj a inovace

		Připomínky nezaslány.

		



		Úřad vlády ČR - Vedoucí Úřadu vlády

		Bez připomínek.

		



		Agrární komora České republiky

		Připomínky nezaslány.

		



		Akademie věd České republiky

		Bez připomínek.

		



		Asociace krajů České republiky 

		Připomínky nezaslány.

		



		Asociace malých a středních podniků a živnostníků ČR 

		Bez připomínek.

		



		Asociace samostatných odborů

		Bez připomínek.

		 



		Bezpečnostní informační služba ČR

		K části čtvrté návrhu – změna zákona o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů


Navrhujeme část čtvrtou z návrhu vypustit. 


Odůvodnění: 


Ustanovení obsahuje dva novelizační body, jejichž obsahem je přiznání odkladného účinku odvolání, pokud jej podala osoba, která je oznamovatelem podle zákona o ochraně oznamovatelů, a stejně tak správní žalobě a kasační stížnosti oznamovatele. 


K tomu je třeba uvést, že zákon o služebním poměru vychází ze zásady, že odvolání účastníka odkladný účinek nemá, pokud není výslovně uvedeno jinak. Současný výčet výjimek je poměrně úzký a každá z výjimek má zřejmý smysl. Nově navržené doplnění tuto koncepci zcela rozvrací, když se týká jakéhokoli odvolání proti rozhodnutí ve věcech služebního poměru (tedy např. i proti rozhodnutí o odměně, nebo rozhodnutí o změně služebního příjmu vydané výhradně v reakci na změnu tarifů stanovených nařízením vlády). To vše přitom v závislosti na statusu odvolatele znamená dvojí procesní režim. To je nežádoucí nejen z důvodu zvýšené administrativní zátěže (dvojí vzor všech rozhodnutí), ale též z hlediska narušení principu právní jistoty, protože služebnímu funkcionáři nemusí být status odvolatele v okamžiku vydání rozhodnutí znám (viz zejm. § 184 odst. 1, kde vydání rozhodnutí je prvním úkonem v řízení.


V případě druhého novelizačního bodu pak platí totéž – plošné přiznání odkladného účinku správní žalobě je ve vztahu k účelu sledovanému návrhem nedůvodně široké. 


Dále pak považujeme za nesystematické zavádět odkladný účinek případné kasační stížnosti do zákona o služebním poměru. Toto ustanovení dle našeho názoru jednoznačně patří do § 107 soudního řádu správního. 


S ohledem na náš negativní názor na aplikaci návrhu o ochraně oznamovatelů v podmínkách služebního poměru příslušníků bezpečnostních sborů (viz připomínky k tomuto návrhu) navrhujeme úplné vypuštění části čtvrté. Jako minimální variantu vypořádání této připomínky pak připouštíme (pouze však pro případ vyloučení zpravodajských služeb z působnosti zákona o ochraně oznamovatelů) omezení odkladného účinku odvolání, správní žaloby a kasační stížnosti na užší okruh rozhodnutí smysluplně navázaný na § 12 návrhu zákona o ochraně oznamovatelů.


Tato připomínka je zásadní.  

		Neakceptováno.

V čl. VI bodu 1. je stanoveno, že je odkladný účinek přiznán, pokud jde o odvolání proti rozhodnutí. Jak je uvedeno v důvodové zprávě, jedná se o rozhodnutí ve věci samé. Této koncepci odpovídá i pojetí připravované právní úpravy whistleblowingu.


Odkladný účinek tak nebude připuštěn u každého odvolání proti rozhodnutí ve služebním poměru, avšak jen proti rozhodnutí meritornímu v režimu zákona o ochraně oznamovatelů.


Přiznání odkladného účinku má významnou roli pro účinnou ochranu oznamovatelů. Jeho přiznáním dochází k nemožnosti zaměstnavatele učinit vůči zaměstnanci, který učinil oznámení, jakékoli negativní právní kroky. 


Účinnost právních jednání zaměstnavatele, která již vůči oznamovateli podnikl, je odložena do doby, než příslušný orgán ověří, že tato právní jednání nebyla učiněna jako odvetná opatření za podané oznámení.


Smyslem návrhu zákona je poskytnout oznamovateli zvýšenou účinnou ochranu a vytvořit takové podmínky, aby se oznamovatel nebál učinit oznámení. Jestliže by byl odkladný účinek přiznáván jen fakultativně, nebyly by vytvořeny dostatečné podmínky pro účinnou ochranu oznamovatelů.



		Česká advokátní komora

		Připomínky nezaslány.

		



		Česká národní banka 

		Bez připomínek.

		



		Česká komora architektů

		Připomínky nezaslány.

		



		Česká komora autorizovaných inženýrů a techniků činných ve výstavbě 

		Bez připomínek.

		



		Česká lékařská komora

		Připomínky nezaslány.

		



		Česká lékárnická komora

		Připomínky nezaslány.

		



		Česká stomatologická komora

		Bez připomínek.

		



		Českomoravská konfederace odborových svazů

		Obecně k návrhu


Výše uvedený návrh zákona projednala Legislativní rada Českomoravské konfederace odborových svazů na svém zasedání č. 24/2018, dne 27. ledna 2018.


ČMKOS návrh zákona zásadně odmítá jako celek. Pro odůvodnění odkazujeme na naše stanovisko ze dne 28. listopadu 2018 k návrhu zákona o ochraně oznamovatelů.


Navíc uvádíme, že řešení předpokládané návrhem zákona v části první, Změna občanského soudního řádu, v § 78h odst. 1 a § 78h odst. 2 je nesystémové. Považujeme za zcela neodůvodnitelné, aby byla zavedena pozitivní diskriminace spočívající ve zvýšené ochraně oznamovatele tím, že soudem bude rozhodnuto, že jednání dotčené osoby učiněné vůči oznamovateli nevyvolává právní účinky nebo že soud nařídí tomuto účastníkovi, aby se zdržel dalšího jednání vůči oznamovateli a že soudem bude rozhodnuto, že oznamovateli bude přiznána alespoň část pracovní odměny. V obou případech ještě předtím, než bude soudem rozhodnuto, že je oznamovatel v právu, včetně ingerence státu resp. Inspekce práce.  Pokud by taková úprava měla být zavedena, požadujeme stejná opatření při neplatném (nezákonném) propuštění ze zaměstnání pro všechny. 


Tyto připomínky považuje ČMKOS za zásadní.

		ROZPOR


Neakceptováno.

Potřeba přijetí právní úpravy problematiky ochrany oznamovatelů vychází z Plánu legislativních prací vlády na zbývající část roku 2018.


Přijetím návrhu zákona dojde k naplnění závazků současné koaliční vlády hnutí ANO a ČSSD.


Návrh zákona byl vypracován na základě dlouhodobých příprav a po četných jednáních pracovních komisí podílejících se na jeho vzniku.


Návrh zákona je předkládán v souvislosti s projednávaným návrhem směrnice Evropského parlamentu a Rady o ochraně osob oznamujících porušení práva Unie, který se nachází v legislativním procesu Evropské unie.


Právní úprava ochrany oznamovatelů obsažená v občanském soudním řádu má za cíl poskytnout ochranu oznamovatelům před odvetnými opatřeními ze strany osoby dotčené oznámením (zpravidla zaměstnavatelem) učiněnými v návaznosti na podané oznámení. 


Neúčinnost těchto odvetných opatření trvá do dne rozhodnutí soudu o podaném oznámení.


Tato pravidla tak nijak nezakládají nerovnost mezi oznamovatelem a osobou dotčenou oznámením, nýbrž předchází negativním a v mnoha případech již nenapravitelným důsledkům ve sféře oznamovatele.

V případě, že se oznámení ukáže jako účelové, má to pro oznamovatele důsledky jak v rovině soukromoprávní, tak i veřejnoprávní.



		Český báňský úřad

		Český báňský úřad (dále jen „ČBÚ“) vznesl připomínky k návrhu zákona o ochraně oznamovatelů. Kromě jiného ČBÚ doporučuje z navrhovaných variant řešení ochrany oznamovatelů v právním řádu České republiky zvolit variantu II – Minimalistické řešení, spočívající v úpravě občanského soudního řízení doplněním výslovné úpravy ochrany oznamovatelů. 


Odůvodnění:


Evropská unie členským státům prozatím neukládá povinnost zavést v národních právních řádech ochranu oznamovatelů v obecné rovině žádným právním předpisem 


a legislativní proces k návrhu Směrnice Evropského parlamentu a Rady o ochraně osob oznamujících porušení práva Unie ještě není ukončen (viz Důvodová zpráva, str. 8). Z tohoto důvodu doporučujeme s přijetím nové právní úpravy vyčkat do doby, než bude přijata evropská právní úprava. Obdobně - podle předloženého materiálu - v dané věci postupovala i většina států Evropské unie. 


Tato připomínka je doporučující.

		Neakceptováno. 


Varianta II (pouze úprava občanského soudního řízení doplněním výslovné úpravy ochrany oznamovatelů) vychází z návrhu, který byl schválen usnesením dřívější vlády dne 8. února 2017. Aktuálně předložený návrh zákona (varianta IV) odpovídá aktuálnímu politickému zadání.



		Český statistický úřad

		Bez připomínek.

		



		Český telekomunikační úřad

		Bez připomínek.

		



		Český úřad zeměměřický a katastrální

		K části šesté (změna zákona o státní službě)


K bodům 1 a 2


Požaduji, aby odvolání proti rozhodnutí služebního orgánu podané oznamovatelem mělo stejný režim jako podání podané jakoukoliv jinou osobou – tj. aby takovému odvolání (event. podání žaloby nebo kasační stížnosti) nebyl obecně přiznán odkladný účinek. Navrženou právní úpravu považuji za nekoncepční a diskriminační vůči ostatním odvolatelům. V mnoha případech je přiznání odkladného účinku odvolání proti rozhodnutí služebního orgánu zcela nevhodné a může vést až k nemožnosti zajištění řádného výkonu služby. Paušální přiznání odkladného účinku podáním, která učiní oznamovatel (odvolání, žaloba, kasační stížnost), navíc zcela jistě povede ke zneužívání této možnosti, kdy právě z tohoto důvodu budou oznámení podávána zcela účelově. 


Tato připomínka je zásadní. 

		Neakceptováno.

V čl. IX bodu 1. je stanoveno, že je odkladný účinek přiznán, pokud jde o odvolání proti rozhodnutí. Jak je uvedeno v důvodové zprávě, jedná se o rozhodnutí ve věci samé. Této koncepci odpovídá i pojetí připravované právní úpravy whistleblowingu.


Oznamovatel, který učiní vědomě nepravdivé oznámení, může být odpovědný podle obecných právních předpisů (nejčastěji za trestný čin pomluvy dle § 184 trestního zákoníku nebo v soukromoprávní rovině za porušení práva na ochranu osobnosti dle občanského zákoníku). 


Tím je zajištěn předpoklad, že nebude docházet k legálnímu podávání vědomě nesprávných oznámení nebo oznámení účelových.



		Družstevní asociace ČR

		Připomínky nezaslány.

		



		Energetický regulační úřad

		Připomínky nezaslány.

		



		Finanční arbitr

		Připomínky nezaslány.

		



		Generální inspekce bezpečnostních sborů

		I.


V Části čtvrté – změna zákona o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů v bodě 1. a 2. navrhujeme vypustit navrhovaná doplnění – zásadní připomínka:


1. V § 190 se na konci textu odstavce 4 doplňují slova „a s výjimkou odvolání podaného oznamovatelem podle zákona upravujícího ochranu oznamovatelů, jde-li o odvolání proti rozhodnutí“.


2. V § 196 se na konci textu odstavce 2 doplňují slova „; to platí i v případě podání žaloby oznamovatelem podle zákona upravujícího ochranu oznamovatelů proti rozhodnutí a rovněž pro podání kasační stížnosti“.


Odůvodnění


Využít již stávajícího institutu v právním řádu, kdy soud může přiznat odkladný účinek v konkrétním případě.


Tato připomínka je zásadní.

		Neakceptováno.

V čl. VI bodu 1. je stanoveno, že je odkladný účinek přiznán, pokud jde o odvolání proti rozhodnutí. Jak je uvedeno v důvodové zprávě, jedná se o rozhodnutí ve věci samé. Této koncepci odpovídá i pojetí připravované právní úpravy whistleblowingu.


Odkladný účinek tak nebude připuštěn u každého odvolání proti rozhodnutí ve služebním poměru, avšak jen proti rozhodnutí meritornímu v režimu zákona o ochraně oznamovatelů.






		

		II.


V Části třetí – změna zákona o vojácích z povolání, v části šesté – změna zákona o státní službě – navrhujeme vypustit navrhovaná doplnění -  doporučující připomínka.


Odůvodnění


Využít již stávajícího institutu v právním řádu, kdy soud může přiznat odkladný účinek v konkrétním případě.


Tato připomínka je doporučující.

		Neakceptováno.

Přiznání odkladného účinku má významnou roli pro účinnou ochranu oznamovatelů. Jeho přiznáním dochází k nemožnosti zaměstnavatele učinit vůči zaměstnanci, který učinil oznámení, jakékoli negativní právní kroky. 


Účinnost právních jednání zaměstnavatele, která již vůči oznamovateli podnikl, je odložena do doby, než příslušný orgán ověří, že tato právní jednání nebyla učiněna jako odvetná opatření za podané oznámení.


Smyslem návrhu zákona je poskytnout oznamovateli zvýšenou účinnou ochranu a vytvořit takové podmínky, aby se oznamovatel nebál učinit oznámení. Jestliže by byl odkladný účinek přiznáván jen fakultativně, nebyly by vytvořeny dostatečné podmínky pro účinnou ochranu oznamovatelů.



		Grantová agentura ČR

		Připomínky nezaslány.

		



		Hlavní město Praha

		k části první čl. I bodu 1 (§ 78h odst. 1) a 2 (§ 133a odst. 2), části třetí čl. IV bodu 1 (§ 150) a 2 (§ 151), části čtvrté čl. VI bodu 1 (§ 190 odst. 4) a 2 (§ 196 odst. 2), části páté čl. VIII bodu 1 (§ 11 odst. 1 písm. d) až f)) a 4 (§ 24 odst. 1 písm. d) až f)), části šesté čl. IX bodu 1 (§ 168 odst. 2) a 2 (§ 168a):


· v souladu s čl. 45 odst. 4 Legislativních pravidel vlády doplnit odkaz na poznámku pod čarou a v ní uvést citaci jiného právního předpisu nebo jeho ustanovení


Tato připomínka je doporučující.

		Neakceptováno.





		

		k části první čl. I bodům 1 a 2 (§ 78h a § 133a odst. 2): 


· doporučujeme rozšířit osobní působnost ochranných procesních institutů, v souladu s § 12 návrhu zákona o ochraně oznamovatelů, i na osoby jim blízké (v opačném případě bude uplatnění předběžného opatření proti propuštění bratra oznamovatele dotčenou osobou u soudů stěží úspěšné; obdobně je třeba přistupovat i v případě přenesení důkazního břemena na dotčenou osobu v případě, že je oznamovatel anebo osoba jemu blízká v souvislosti s oznámením znevýhodněna);


Tato připomínka je doporučující.

		Neakceptováno.





		

		k části druhé čl. III (§ 11 odst. 8):


· v souladu s čl. 45 odst. 4 a 5 Legislativních pravidel vlády doplnit normativní odkaz na jiný právní předpis v podobě jeho zkráceného názvu nebo zobecněného názvu umožňujícího jednoznačné určení tohoto jiného právního předpisu nebo nenormativní odkaz na jiný právní předpis s použitím slov „jiný právní předpis“, včetně odkazu na poznámku pod čarou a v ní uvést citaci tohoto jiného právního předpisu nebo jeho ustanovení


Tato připomínka je doporučující.

		Neakceptováno.



		

		k části třetí čl. IV bodu 1 (§ 150), části čtvrté čl. VI bodu 1 (§ 190 odst. 4) a části šesté čl. IX bodu 1 (§ 168 odst. 2):


· zvážit navrhovaný text, neboť je přiznáván odkladný účinek odvolání proti rozhodnutí podaného oznamovatelem podle zákona o ochraně oznamovatelů, avšak Důvodová zpráva k návrhu zákona na ochranu oznamovatelů uvádí „Pro osvědčení vydané Agenturou bude platit presumpce správnosti a nelze se proti němu bránit žádným formálním opravným prostředkem, nýbrž důkazem opaku. Ve správním soudnictví se lze domáhat ochrany před nečinností spočívající v nevydání osvědčení požadovaného oznamovatelem.“ (vzhledem k tomu, že podle návrhu zákona o ochraně oznamovatelů se na postup podle zákona o ochraně oznamovatelů, s výjimkou ustanovení týkajících se vydávání osvědčení Agenturou na ochranu oznamovatelů, nepoužije správní řád, není zcela zřejmé, o jaké odvolání se jedná, a to ani z textu Důvodové zprávy k navrhovanému zákonu)


Tato připomínka je doporučující.

		Neakceptováno.

Přiznání odkladného účinku má významnou roli pro účinnou ochranu oznamovatelů. Jeho přiznáním dochází k nemožnosti zaměstnavatele učinit vůči zaměstnanci, který učinil oznámení, jakékoli negativní právní kroky. 


Účinnost právních jednání zaměstnavatele, která již vůči oznamovateli podnikl, je odložena do doby, než příslušný orgán ověří, že tato právní jednání nebyla učiněna jako odvetná opatření za podané oznámení.


Smyslem návrhu zákona je poskytnout oznamovateli zvýšenou účinnou ochranu a vytvořit takové podmínky, aby se oznamovatel nebál učinit oznámení. Jestliže by byl odkladný účinek přiznáván jen fakultativně, nebyly by vytvořeny dostatečné podmínky pro účinnou ochranu oznamovatelů.






		

		k části páté čl. VIII bodu 1 (§ 11 odst. 1 písm. e)) a 4 (§ 24 odst. 1 písm. e)):


· v souladu s čl. 26 odst. 6 Legislativních pravidel vlády čárku na konci nahradit středníkem


Tato připomínka je doporučující.

		Neakceptováno.






		Hospodářská komora České republiky

		Připomínky nezaslány.

		



		Kancelář Poslanecké sněmovny

		Připomínky nezaslány.

		



		Kancelář prezidenta republiky 

		Bez připomínek.

		



		Kancelář Senátu

		Připomínky nezaslány.

		



		Kancelář veřejného ochránce práv

		Připomínky nezaslány.

		



		Komora auditorů ČR 

		Připomínky nezaslány.

		



		Komora daňových poradců ČR

		Bez připomínek.

		



		Komora patentových zástupců ČR

		Připomínky nezaslány.

		



		Komora veterinárních lékařů ČR

		Připomínky nezaslány.

		



		Konfederace umění a kultury

		Bez připomínek.

		



		Konfederace zaměstnavatelských a podnikatelských svazů

		Připomínky nezaslány.

		



		Krajský úřad Jihočeského kraje

		Přijetí tohoto zákona se odvíjí od přijetí zákona o ochraně oznamovatelů. Vzhledem k tomu, že Jihočeský kraj navrhuje přepracování zákona o ochraně oznamovatelů, navrhuje zároveň, aby spolu s ním byl přepracován i tento návrh zákona. Jeho přijetí bez hlavního právního předpisu postrádá smysl. 


Tato připomínka je zásadní.

		ROZPOR


Neakceptováno.

Potřeba přijetí právní úpravy problematiky ochrany oznamovatelů vychází z Plánu legislativních prací vlády na zbývající část roku 2018.


Přijetím návrhu zákona dojde k naplnění závazků současné koaliční vlády hnutí ANO a ČSSD.


Návrh zákona byl vypracován na základě dlouhodobých příprav a po četných jednáních pracovních komisí podílejících se na jeho vzniku.


Návrh zákona je předkládán v souvislosti s projednávaným návrhem směrnice Evropského parlamentu a Rady o ochraně osob oznamujících porušení práva Unie, který se nachází v legislativním procesu Evropské unie.


Přijetím navrhované právní úpravy whistleblowingu dojde k přijetí komplexní ochrany oznamovatelů, zřízení specializovaného útvaru a větší osvětě veřejnosti.


Obecným zákazem budou postihnuta jakákoli odvetná opatření ze strany osoby dotčené oznámením vůči oznamovateli učiněná v souvislosti s podaným oznámením. Oznamovatel se bude moci dovolat ochrany skrze speciální ustanovení a nebude se tak muset nadále domáhat poskytnutí ochrany skrze obecné právní instituty. 



		Krajský úřad Jihomoravského kraje

		Schvalování zákona před účinností směrnice Evropského parlamentu a Rady, o ochraně osob oznamujících porušení práva Unie 2018/0106 (COD) (dále jen „směrnice EU“) je předčasné.


Tato připomínka je zásadní.

		Neakceptováno.

Potřeba přijetí právní úpravy problematiky ochrany oznamovatelů vychází z Plánu legislativních prací vlády na zbývající část roku 2018.


Přijetím návrhu zákona dojde k naplnění závazků současné koaliční vlády hnutí ANO a ČSSD.


Návrh zákona byl vypracován na základě dlouhodobých příprav a po četných jednáních pracovních komisí podílejících se na jeho vzniku.


Návrh zákona je předkládán v souvislosti s projednávaným návrhem směrnice Evropského parlamentu a Rady o ochraně osob oznamujících porušení práva Unie, který se nachází v legislativním procesu Evropské unie.



		Krajský úřad Karlovarského kraje

		Bez připomínek.

		



		Krajský úřad Kraje Vysočina

		Připomínka k návrhu zákona jako celku


Neztotožňujeme se s přehnaně koncipovanou ochranou oznamovatelů, která povede pouze k budování kultu udavačství. 


Načasování tohoto legislativního návrhu na dobu, kdy je připravována právní úprava na evropské úrovni, nám taktéž nepřijde jako šťastné a vhodné.


Tuto připomínku považujeme za zásadní.

		Neakceptováno.

Potřeba přijetí právní úpravy problematiky ochrany oznamovatelů vychází z Plánu legislativních prací vlády na zbývající část roku 2018.


Přijetím návrhu zákona dojde k naplnění závazků současné koaliční vlády hnutí ANO a ČSSD.


Návrh zákona byl vypracován na základě dlouhodobých příprav a po četných jednáních pracovních komisí podílejících se na jeho vzniku.


Návrh zákona je předkládán v souvislosti s projednávaným návrhem směrnice Evropského parlamentu a Rady o ochraně osob oznamujících porušení práva Unie, který se nachází v legislativním procesu Evropské unie.


Přijetím navrhované právní úpravy whistleblowingu dojde k přijetí komplexní ochrany oznamovatelů, zřízení specializovaného útvaru a větší osvětě veřejnosti.


Obecným zákazem budou postihnuta jakákoli odvetná opatření, která osoba dotčená oznámením vůči oznamovateli učinila v souvislosti s podaným oznámením. Oznamovatel se bude moci dovolat ochrany skrze speciální ustanovení, a nebude se tak muset nadále domáhat poskytnutí ochrany skrze obecné právní instituty.



		Krajský úřad Královéhradeckého kraje

		Bez připomínek.

		



		Krajský úřad Libereckého kraje

		Bez připomínek.

		



		Krajský úřad Moravskoslezského kraje

		Vzhledem ke skutečnosti, že předmětná směrnice Evropského parlamentu a Rady je zatím v legislativním procesu a není tak známa její definitivní podoba, doporučuje Moravskoslezský kraj vyčkat s předložením návrhu zákona až na schválení této směrnice.


Tato připomínka je doporučující.

		Neakceptováno.


Návrh zákona o ochraně oznamovatelů je předkládán na základě Plánu legislativních prací vlády na zbývající část roku 2018. Jeho přijetím dojde k naplnění závazků současné koaliční vlády hnutí ANO a ČSSD.


Předložit návrh zákona vládě ještě před přijetím uvedeného návrhu směrnice na úrovni EU je politickým rozhodnutím.



		Krajský úřad Olomouckého kraje

		Bez připomínek.

		



		Krajský úřad Pardubického kraje

		K zákonu jako celku

Vzhledem k tomu, že se neztotožňujeme s myšlenkou zákona o oznamovatelích trestné činnosti, neboť se domníváme, že vytvoření navrženého systému připomíná doby již minulé a zároveň, pokud jsme správně informováni, připravuje se zpracování této problematiky na evropské úrovni, jsme toho názoru, že netřeba iniciativně předbíhat evropskou úpravu, která může být v konečném důsledku odlišná.


Tato připomínka je zásadní.

		ROZPOR


Neakceptováno.

Potřeba přijetí právní úpravy problematiky ochrany oznamovatelů vychází z Plánu legislativních prací vlády na zbývající část roku 2018.


Přijetím návrhu zákona dojde k naplnění závazků současné koaliční vlády hnutí ANO a ČSSD.


Návrh zákona byl vypracován na základě dlouhodobých příprav a po četných jednáních pracovních komisí podílejících se na jeho vzniku.


Návrh zákona je předkládán v souvislosti s projednávaným návrhem směrnice Evropského parlamentu a Rady o ochraně osob oznamujících porušení práva Unie, který se nachází v legislativním procesu Evropské unie.


Přijetím navrhované právní úpravy whistleblowingu dojde k přijetí komplexní ochrany oznamovatelů, zřízení specializovaného útvaru a větší osvětě veřejnosti.


Obecným zákazem budou postihnuta jakákoli odvetná opatření, která osoba dotčená oznámením vůči oznamovateli učinila v souvislosti s podaným oznámením. Oznamovatel se bude moci dovolat ochrany skrze speciální ustanovení, a nebude se tak muset nadále domáhat poskytnutí ochrany skrze obecné právní instituty.



		Krajský úřad Plzeňského kraje

		Bez připomínek.

		



		Krajský úřad Středočeského kraje




		Připomínky nezaslány.

		



		Krajský úřad Ústeckého kraje

		Bez připomínek.

		



		Krajský úřad Zlínského kraje

		Vzhledem k tomu, že jsme odmítli myšlenku zákona o ochraně oznamovatelů (viz č.j.  KUZL 76353/2018), odmítáme také změnový zákon s výše uvedeným návrhem zákona související. 

Tato připomínka je zásadní.

		ROZPOR


Neakceptováno.

Potřeba přijetí právní úpravy problematiky ochrany oznamovatelů vychází z Plánu legislativních prací vlády na zbývající část roku 2018.


Přijetím návrhu zákona dojde k naplnění závazků současné koaliční vlády hnutí ANO a ČSSD.


Návrh zákona byl vypracován na základě dlouhodobých příprav a po četných jednáních pracovních komisí podílejících se na jeho vzniku.


Návrh zákona je předkládán v souvislosti s projednávaným návrhem směrnice Evropského parlamentu a Rady o ochraně osob oznamujících porušení práva Unie, který se nachází v legislativním procesu Evropské unie.


Přijetím navrhované právní úpravy whistleblowingu dojde k přijetí komplexní ochrany oznamovatelů, zřízení specializovaného útvaru a větší osvětě veřejnosti.


Obecným zákazem budou postihnuta jakákoli odvetná opatření, která osoba dotčená oznámením vůči oznamovateli učinila v souvislosti s podaným oznámením. Oznamovatel se bude moci dovolat ochrany skrze speciální ustanovení, a nebude se tak muset nadále domáhat poskytnutí ochrany skrze obecné právní instituty.



		Národní bezpečnostní úřad

		Připomínky nezaslány.

		



		Národní úřad pro kybernetickou a informační bezpečnost




		Bez připomínek.

		 



		Nejvyšší kontrolní úřad

		Bez připomínek.

		



		Nejvyšší soud

		K navrhované změně občanského soudního řádu v návrhu zákona, kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím zákona o ochraně oznamovatelů, uvádím následující. Podle nového ustanovení § 78h odst. 2 OSŘ „soud nařídí účastníkovi podle odstavce 1, aby poskytl navrhovateli alespoň část pracovní odměny, jde-li o trvání pracovního poměru a jestliže to navrhovatel spolu s návrhem na nařízení opatření podle odstavce 1 navrhne“. Uvedené ustanovení zřejmě předpokládá, že rozváže-li zaměstnavatel se zaměstnancem (oznamovatelem) pracovní poměr výpovědí, okamžitým zrušením, popřípadě zrušením ve zkušební době a stane-li se platnost tohoto rozvázání předmětem soudního sporu, nebude zaměstnanec u zaměstnavatele nadále vykonávat práci, neboť mu to zaměstnavatel neumožní [protože bude mít za to, že pracovní poměr na základě (sporného) rozvázání skončil]. Takový předpoklad se ale zdá být v rozporu s navrhovaným ustanovením § 78h odst. 1 OSŘ, podle něhož “před zahájením nebo v průběhu řízení o věci samé rozhodne předseda senátu na návrh toho, kdo je oznamovatelem podle zákona upravujícího ochranu oznamovatelů, že jednání účastníka, který je dotčenou osobou uvedenou v oznámení, učiněné vůči navrhovateli, které je předmětem řízení o věci samé, nevyvolává právní účinky, nebo nařídí tomuto účastníkovi, aby se zdržel dalšího jednání vůči navrhovateli do doby, než soud rozhodne o věci samé, nebo do doby určené předsedou senátu“. Rozhodne-li předseda senátu podle § 78h odst. 1 OSŘ, že rozvázání pracovního poměru se zaměstnancem výpovědí, okamžitým zrušením, popřípadě zrušením ve zkušební době nevyvolává právní účinky, pak je zaměstnavatel povinen zaměstnanci (oznamovateli) i nadále přidělovat práci a za vykonanou práci mu platit mzdu nebo plat, i když je platnost rozvázání pracovního poměru předmětem soudního sporu mezi zaměstnancem a zaměstnavatelem a i když je zaměstnavatel toho názoru, že pracovní poměr platně skončil.


Tato připomínka je zásadní.

		Neakceptováno.


Smyslem nového ustanovení § 78h odst. 1 a 2 je zamezit negativním dopadům odvetného opatření ze strany osoby dotčené oznámením vůči oznamovateli v souvislosti s podaným oznámením. 


Skrze tato ustanovením se může oznamovatel dovolat toho, aby negativní dopady ze strany zaměstnavatele byly vůči němu co nejmenší. 

Posouzení, zda jde ze strany osoby dotčené oznámením o odvetné opatření, pak závisí na rozhodnutí soudu. Do doby rozhodnutí soudu rozhodne předseda senátu na návrh oznamovatele, že učiněné jednání ze strany osoby dotčené oznámením nevyvolává právní účinky, popř. aby se zdržel dalších obdobných jednání.

V zásadě by tak měl oznamovatel stále plnit své pracovní povinnosti, tedy postupovat tak, jako by odvetné opatření zaměstnavatel neučinil. Je však na rozhodnutí zaměstnavatele, zda bude práci oznamovateli přidělovat nebo ne. Zaměstnavatel má právo určit náplň práce svého zaměstnance. Pokud se rozhodne, že zaměstnanci, jenž je oznamovatelem, nebude přidělovat žádnou práci, je to jeho volba, avšak povinnost vyplácet zaměstnanci finanční odměnu je jeho povinností, které se nelze zprostit.


Účelem odst. 2 je pak zajistit, aby se oznamovatel v důsledku těchto skutečností neocitl ve finanční nouzi. 



		Nejvyšší správní soud

		K čl. IV bodu 2, k čl. VI bodu 2, k čl. IX bodu 2

V zákoně o vojácích z povolání, o příslušnících bezpečnostních sborů a o státní službě se má pro oblast služebních poměrů nově stanovit, že žaloby ve správním soudnictví a kasační stížnosti podané „oznamovatelem podle zákona upravujícího ochranu oznamovatelů“ mají ze zákona odkladný účinek. 


Tato ustanovení doporučuji z návrhu vypustit.


Tato připomínka je doporučující.

		Neakceptováno.

Přiznání odkladného účinku má významnou roli pro účinnou ochranu oznamovatelů. Jeho přiznáním dochází k nemožnosti zaměstnavatele učinit vůči zaměstnanci, který učinil oznámení, jakékoli negativní právní kroky. 


Účinnost právních jednání zaměstnavatele, která již vůči oznamovateli podnikl, je odložena do doby, než příslušný orgán ověří, že tato právní jednání nebyla učiněna jako odvetná opatření za podané oznámení.


Smyslem návrhu zákona je poskytnout oznamovateli zvýšenou účinnou ochranu a vytvořit takové podmínky, aby se oznamovatel nebál učinit oznámení. Jestliže by byl odkladný účinek přiznáván jen fakultativně, nebyly by vytvořeny dostatečné podmínky pro účinnou ochranu oznamovatelů.



		

		K přezkumu rozhodnutí ve věcech služebního poměru


Jde o úpravu nekoncepční s ohledem na přezkum ostatních rozhodnutí ve věcech služebního poměru, kde má nadále platit obecná úprava přiznávání odkladného účinku v konkrétním případě soudem. Navíc by tento návrh založil značnou právní nejistotu ohledně toho, zda konkrétní žaloba či kasační stížnost odkladný účinek má, či nikoliv. Právě ohledně posouzení otázky, zda žalobce splňuje definiční kritéria „oznamovatele“ podle navrhovaného zákona o ochraně oznamovatelů a zda je napadené rozhodnutí nebo zásah oním zakázaným odvetným opatřením, se totiž může vést před správními soudy spor, a teprve podle výsledku tohoto sporu pak bude zpětně možné říci, zda byla na počátku řízení splněna kritéria pro vznik odkladného účinku ze zákona. Žalobce přitom bude pochopitelně vycházet z toho, že odkladný účinek nastal, žalovaný naopak z předpokladu, že tomu tak není. Automatický odkladný účinek má být zásadně založen na jednoduchém ověření zákonných podmínek (např. typ napadeného rozhodnutí), nikoliv na výsledku věcného posouzení sporu. Navíc jsou uvedená ustanovení i nadbytečná. Pokud by potřeba předběžné ochrany oznamovatele v řízeních před správními soudy vznikla, lze ji poskytnout standardní cestou přiznání odkladného účinku soudem na žádost žalobce či stěžovatele. Lze očekávat, že navzdory navrhované právní úpravě by žalobci a stěžovatelé, právě s ohledem na právní nejistotu, stejně uplatňovali návrh na přiznání odkladného účinku žaloby, resp. kasační stížnosti, o němž by soudy musely rozhodnout. Ani zamítnutí návrhu na přiznání odkladného účinku by pak kýženou právní jistotu nepřineslo, neboť by nebylo možné v této fázi řízení jednoznačně určit, zda nastal nebo nenastal odkladný účinek ze zákona.


Navrhovaná ustanovení tedy nebudou funkční.


Tato připomínka je zásadní.

		ROZPOR


Neakceptováno.

Přiznání odkladného účinku má významnou roli pro účinnou ochranu oznamovatelů. Jeho přiznáním dochází k nemožnosti zaměstnavatele učinit vůči zaměstnanci, který učinil oznámení, jakékoli negativní právní kroky. 


Účinnost právních jednání zaměstnavatele, která již vůči oznamovateli podnikl, je odložena do doby, než příslušný orgán ověří, že tato právní jednání nebyla učiněna jako odvetná opatření za podané oznámení.


Smyslem návrhu zákona je poskytnout oznamovateli zvýšenou účinnou ochranu a vytvořit takové podmínky, aby se oznamovatel nebál učinit oznámení. Jestliže by byl odkladný účinek přiznáván jen fakultativně, nebyly by vytvořeny dostatečné podmínky pro účinnou ochranu oznamovatelů.






		Nejvyšší státní zastupitelství 

		Připomínky nezaslány.

		



		Notářská komora ČR 

		Připomínky nezaslány.

		



		Rada pro rozhlasové a televizní vysílání

		Připomínky nezaslány.

		



		Správa státních hmotných rezerv

		Bez připomínek.

		



		Státní úřad pro jadernou bezpečnost

		Bez připomínek.

		



		Svaz měst a obcí ČR

		K zákonu jako celku

Svaz měst a obcí České republiky odmítá návrh zákona o ochraně oznamovatelů jako celek. Podle kritéria přiměřenosti legislativně technického řešení nemá samostatná „komplexní“ úprava ochrany oznamovatelů opodstatnění. Svaz města a obcí ČR preferuje řešení umožňující maximální využití stávajících institutů a právních režimů, včetně stávajícího rozsahu kompetencí orgánů veřejné moci. S ohledem na provázanost zákona, kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím zákona o ochraně oznamovatelů, se zákonem na ochranu oznamovatelů odmítáme zákon, kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím zákona o ochraně oznamovatelů rovněž jako celek.

Tato připomínka je zásadní. 

		ROZPOR


Neakceptováno.

Potřeba přijetí právní úpravy problematiky ochrany oznamovatelů vychází z Plánu legislativních prací vlády na zbývající část roku 2018.


Přijetím návrhu zákona dojde k naplnění závazků současné koaliční vlády hnutí ANO a ČSSD.


Návrh zákona byl vypracován na základě dlouhodobých příprav a po četných jednáních pracovních komisí podílejících se na jeho vzniku.


Návrh zákona je předkládán v souvislosti s projednávaným návrhem směrnice Evropského parlamentu a Rady o ochraně osob oznamujících porušení práva Unie, který se nachází v legislativním procesu Evropské unie.






		Sdružení místních samospráv ČR

		Připomínky nezaslány.

		



		Svaz průmyslu a dopravy České republiky 

		Připomínky nezaslány.

		



		Technologická agentura

		Bez připomínek.

		



		Unie zaměstnavatelských svazů ČR

		Připomínky nezaslány.

		



		Úřad národní rozpočtové rady

		Bez připomínek.

		



		Úřad pro dohled nad hospodařením politických stran a hnutí

		Připomínky nezaslány.

		



		Úřad pro ochranu hospodářské soutěže

		Bez připomínek.

		



		Úřad pro ochranu osobních údajů

		Bez připomínek.

		



		Úřad pro přístup k dopravní infrastruktuře

		Bez připomínek.

		



		Úřad pro technickou normalizaci

		Připomínky nezaslány.

		



		Úřad pro zahraniční styky a informace ČR

		K Části čtvrté


Navrhujeme celou část čtvrtou z návrhu vypustit. 


Odůvodnění: 


Uvedené ustanovení obsahuje dva novelizační body, jejichž obsahem je přiznání odkladného účinku odvolání, pokud jej podala osoba, která je oznamovatelem podle zákona o ochraně oznamovatelů, a stejně tak správní žalobě a kasační stížnosti oznamovatele. 


Zákon o služebním poměru vychází ze zásady, že odvolání účastníka odkladný účinek nemá, pokud není výslovně uvedeno jinak. Současný výčet výjimek je poměrně úzký a každá z výjimek má zřejmý smysl. Předkladatelem navrhované doplnění tuto koncepci zcela rozvrací, když se týká jakéhokoli odvolání proti rozhodnutí ve věcech služebního poměru (tedy např. i proti rozhodnutí o odměně, nebo rozhodnutí o změně služebního příjmu vydané výhradně v reakci na změnu tarifů stanovených nařízením vlády). To vše přitom v závislosti na statusu odvolatele znamená dvojí procesní režim. Takovýto stav je však nežádoucí nejen z důvodu zvýšené administrativní zátěže (dvojí vzor všech rozhodnutí), ale též z hlediska narušení principu právní jistoty, protože služebnímu funkcionáři nemusí být status odvolatele v okamžiku vydání rozhodnutí znám (viz zejm. § 184 odst. 1, kde vydání rozhodnutí je prvním úkonem v řízení).


V případě druhého novelizačního bodu pak platí totéž – plošné přiznání odkladného účinku správní žalobě je ve vztahu k účelu sledovanému návrhem nedůvodně široké. Rovněž považujeme za nesystematické zavádět odkladný účinek případné kasační stížnosti do zákona o služebním poměru. Toto ustanovení dle našeho názoru jednoznačně patří do § 107 soudního řádu správního. 


S ohledem na náš negativní názor na aplikaci návrhu zákona o ochraně oznamovatelů v podmínkách služebního poměru příslušníků zpravodajských služeb (viz připomínky Úřadu pro zahraniční styky a informace k tomuto návrhu) navrhujeme úplné vypuštění části čtvrté. 


Tato připomínka je zásadní.

		Neakceptováno.

V čl. VI bodu 1. je stanoveno, že je odkladný účinek přiznán, pokud jde o odvolání proti rozhodnutí. Jak je uvedeno v důvodové zprávě, jedná se o rozhodnutí ve věci samé. Této koncepci odpovídá i pojetí připravované právní úpravy whistleblowingu.


Odkladný účinek tak nebude připuštěn u každého odvolání proti rozhodnutí ve služebním poměru, avšak jen proti rozhodnutí meritornímu v režimu zákona o ochraně oznamovatelů.


Přiznání odkladného účinku má významnou roli pro účinnou ochranu oznamovatelů. Jeho přiznáním dochází k nemožnosti zaměstnavatele učinit vůči zaměstnanci, který učinil oznámení, jakékoli negativní právní kroky. 


Účinnost právních jednání zaměstnavatele, která již vůči oznamovateli podnikl, je odložena do doby, než příslušný orgán ověří, že tato právní jednání nebyla učiněna jako odvetná opatření za podané oznámení.


Smyslem návrhu zákona je poskytnout oznamovateli zvýšenou účinnou ochranu a vytvořit takové podmínky, aby se oznamovatel nebál učinit oznámení. Jestliže by byl odkladný účinek přiznáván jen fakultativně, nebyly by vytvořeny dostatečné podmínky pro účinnou ochranu oznamovatelů.





		Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových

		Bez připomínek.

		



		Úřad průmyslového vlastnictví

		Bez připomínek.

		



		Ústav pro studium totalitních režimů

		Připomínky nezaslány.

		



		Ústavní soud

		Připomínky nezaslány.

		



		

		

		



		

		

		






V Praze, 14. února 2019 


Vypracoval:

Mgr. Bc. Dalibor Fadrný


Mgr. Petr Šolc

Mgr. et Mgr. Michal Švec










Podpis:

Stránka 57 (celkem 57)