Upozornění: Text přílohy byl získán strojově a nemusí přesně odpovídat originálu. Zejména u strojově nečitelných smluv, kde jsme použili OCR. originál dokumentu stáhnete odsud
Celý záznam ALBSCKRGU5Z2 najdete zde
Stanovisko
Českomoravská konfederace odborových svazů
STANOVISKO
Českomoravské konfederace odborových svazů k návrhu ústavního zákona, kterým se mění ústavní zákon č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky, ve znění pozdějších ústavních zákonů
Obecně k návrhu
ČMKOS s navrženou změnou nesouhlasí a požaduje ponechat původní znění.
Odůvodnění:
1. Předkladatel navrhuje doplnit stávající znění článku 7 Ústavy o text „zejména vody a půdy“.
Návrh považujeme za zbytečný a zavádějící. Stávající znění je podle našeho názoru vyhovující a dostatečné jakožto znění ústavního zákona, který musí mít obecný charakter, nemůže být kazuistický. I sám navrhovatel v důvodové zprávě uvádí: „Článek 7 Ústavy vyžaduje jak ochranu životního prostředí před zdroji ohrožení (chemické látky a přípravky, odpady a obaly, radioaktivní záření, geneticky modifikované látky apod.), tak i účinnou a systémovou ochranu jednotlivých složek životního prostředí (např. ovzduší, voda, půda, les, příroda a krajina). To znamená, že chráněn musí být jak celý systém, tak jednotlivé části i vazby mezi nimi.“ Aniž bychom zpochybňovali nutnost ochrany vod a půdy, souzníme s výše uvedeným, tedy že chráněny musejí být jak jednotlivé složky životního prostředí tak i vazby mezi nimi. Výslovně upřednostňovat některou ze složek nepovažujeme za vhodné. Dle našeho názoru právě to, že byly a stále jsou v praxi dlouhodobě opomíjeny vazby mezi jednotlivými složkami, přispívá k jejich ohrožení a nevyváženosti. Navíc v případě, že by se prokázala nutnost upřednostnit některou ze složek (např. pro zcela akutní kritický stav), je věcí zákonodárce a moci výkonné, aby zareagovali včas a účinně. Pokud by se jednalo o složku, kterou zákonodárce v ústavě neupřednostnil, byl by pak takový zásah problematický, protože by muselo dojít ke změně Ústavy.
1. Navrhovatel si v důvodové zprávě protiřečí. Většina jejího textu je zaměřena na upřednostnění vody a půdy, přitom však současně navrhovatel uvádí, že „každý případ zásahu do životního prostředí je třeba posuzovat individuálně (podle okolností konkrétního případu), tj. návrhem se nevytváří závazná hierarchie složek životního prostředí (ve smyslu upřednostňování ochrany některé z nich).“ Není tedy jasné, jaký konkrétní význam má mít „zdůraznění vody a půdy“ v Ústavě pro praxi zákonodárné, výkonné a soudní moci.
1. Jsme přesvědčeni, že stávající znění článku 7 Ústavy je zcela vyhovující i pro snahu o šetrné využívání vody a půdy, o čemž svědčí to, že navrhovatel neuvedl ani jediný příklad toho, jak stávající znění článku 7 Ústavy brání v prosazování této snahy!
1. Zákonodárce uvádí: „Stávající znění čl. 7 Ústavy zakotvující princip odpovědnosti státu je z hlediska definování státních cílů v oblasti životního prostředí příliš vágní a zcela nedostatečně reflektuje důležitost ochrany životního prostředí, kterou jí současná společnost přikládá.“ S odůvodněním nesouhlasíme, sám navrhovatel uvádí: „Z judikatury Ústavního soudu ČR rovněž vyplývá, že odpovědnost státu za příznivé životní prostředí v čl. 7 Ústavy představuje „ústavně zakotvený úkol státu“ a „ústavní povinnost“.
1. Předkladatel dále navrhuje nahradit pojem „ochrana přírodního bohatství“ pojmem „ochrana životního prostředí“ s odůvodněním, že smyslem návrhu je sjednocení terminologie na ústavní úrovni s pojmy vymezenými v zákonných normách zejména v zákoně č. 17/1992 Sb., o životním prostředí. Z legislativního hlediska nesouhlasíme s postupem, kdy se má terminologie ústavního zákona měnit podle zákona. Soulad terminologie s Ústavou měli zabezpečit navrhovatelé zákonných norem.
1. Navrhovatel tvrdí, že pojem „přírodní bohatství“ je zastaralý a právními předpisy nedefinovaný. Právní pojem „přírodní bohatství“ se však v právních předpisech vyskytuje (např. zákon č. 449/2001 Sb. o myslivosti, zákon č. 334/1992 Sb., o ochraně zemědělského půdního fondu). A sám navrhovatel v důvodové zprávě uvádí, že „ochranou „přírodního bohatství“ se obecně rozumí ochrana všech složek přírodního prostředí, druhů organismů nebo konkrétních ekosystémů a jejich vzájemných vazeb, i přírodního prostředí jako celku. Za složky tohoto bohatství se považují ovzduší, vody, horniny, půda, organismy, ekosystémy a energie.“
1. Dne 6. ledna 2020 Ministerstvo životního prostředí na svých webových stránkách uveřejnilo text o novele zákona o životním prostředí s odůvodněním „Novela zákona o ochraně přírody a krajiny na základě evropské legislativy nově specifikuje, jakým způsobem bude stát bojovat s invazními nepůvodními druhy rostlin a živočichů. Ty jsou totiž rizikem pro naše přírodní bohatství, způsobují citelné hospodářské škody a v některých případech ohrožují i lidské zdraví.“ Sám navrhovatel tedy pojem „přírodní bohatství“ v rámci legislativního procesu používá.
Tuto připomínku považujeme za zásadní.
V Praze dne 29. listopadu 2022
2
