Elektronická knihovna legislativního procesu - textová podoba dokumentu

                III

Vládní návrh

ZÁKON

ze dne …. 2011,

kterým se mění zákon č. 218/2003 Sb., o odpovědnosti mládeže za protiprávní činy  a o soudnictví ve věcech mládeže a o změně některých zákonů (zákon o soudnictví ve věcech mládeže), ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony
Parlament se usnesl na tomto zákoně České republiky:

ČÁST   PRVNÍ

Změna zákona o soudnictví ve věcech mládeže

Čl. I
Zákon č. 218/2003 Sb., o odpovědnosti mládeže za protiprávní činy a o soudnictví ve věcech mládeže a o změně některých zákonů (zákon o soudnictví ve věcech mládeže), ve znění zákona č. 383/2005 Sb., zákona č. 253/2006 Sb., zákona č. 345/2007 Sb., zákona č.129/2008 Sb. a zákona č. 41/2009 Sb., se mění takto:

1. V § 93 se na konci odstavce 1 tečka nahrazuje čárkou a doplňuje se písmeno g), které zní:

 „g) ochranné léčení.“.
2. V § 93 se za odstavec 3 vkládají nové odstavce 4 a 5, které znějí:

„(4) Ochranné léčení může soud pro mládež uložit dítěti mladšímu patnácti let, jestliže spáchalo čin jinak trestný 

a)   ve stavu vyvolaném duševní poruchou, nebo 

b)  pod vlivem návykové látky nebo v souvislosti s jejím zneužíváním, jde-li o dítě, které se oddává zneužívání takové látky, 

a jeho pobyt na svobodě bez uložení ochranného léčení je nebezpečný. 

(5) Podle povahy nemoci a léčebných možností soud pro mládež uloží ochranné léčení ústavní nebo ambulantní. Ústavní léčení může soud pro mládež změnit dodatečně na léčení ambulantní a naopak. Ochranné léčení potrvá, dokud to vyžaduje jeho účel. Soud pro mládež nejméně jednou za dvanáct měsíců přezkoumá, zda důvody pro další pokračování ochranného léčení trvají, jinak je zruší.“.
             Dosavadní odstavce 4 až 9 se označují jako odstavce 6 až 11.

3. V § 93 odst. 8 se na konci textu věty druhé doplňují slova „ , s výjimkou ochranného léčení, které lze uložit a vykonávat i po dovršení osmnácti let věku dítěte“.  

4. V § 93 odst. 11 větě druhé se za slova „o upuštění od uložení opatření“ vkládají slova „ , o změně uloženého opatření“.

5. Za § 94 se vkládá nový § 94a, který včetně nadpisu zní:

㤠94a
Výkon ochranného léčení


(1) Výkon ochranného léčení nařídí soud pro mládež zdravotnickému zařízení, v němž má být ochranné léčení vykonáno. K nařízení výkonu ochranného léčení soud pro mládež pro potřeby zdravotnického zařízení připojí znalecký posudek, opis protokolu o výslechu znalce nebo opis lékařské zprávy o zdravotním stavu dítěte mladšího patnácti let, pokud v průběhu řízení byly opatřeny. Je-li dítě, u něhož bylo uloženo ústavní ochranné léčení, při pobytu na svobodě nebezpečné pro své okolí, zařídí soud pro mládež bezodkladně jeho dodání do zdravotnického zařízení; jinak je vyzve prostřednictvím jeho rodičů nebo jiného zákonného zástupce nebo
osoby, které bylo dítě svěřeno do výchovy nebo jiné obdobné péče, k nástupu ochranného léčení v přiměřené lhůtě, kterou zároveň stanoví. Nenastoupí-li dítě uložené ochranné léčení ve stanovené lhůtě, může soud pro mládež u ústavního ochranného léčení nařídit jeho dodání do zdravotnického zařízení nebo u ambulantního ochranného léčení nařídit jeho předvedení v součinnosti s příslušnými státními orgány. 

(2) Soud pro mládež požádá zdravotnické zařízení, aby mu oznámilo, kdy bylo s výkonem ochranného léčení započato. Zároveň požádá zdravotnické zařízení, aby soudu pro mládež podalo neprodleně zprávu, jestliže pominou důvody pro další pokračování ochranného léčení  nebo nastanou důvody pro jeho změnu. Nebude-li ochranné léčení vykonáno tak, aby do jednoho roku od jeho započetí bylo rozhodnuto o jeho zrušení, podá zdravotnické zařízení nejméně dva měsíce před uplynutím lhůty jednoho roku od počátku výkonu ochranného léčení nebo od předchozího rozhodnutí o jeho pokračování návrh na jeho další pokračování. V návrhu na propuštění z ochranného léčení, na jeho změnu nebo zrušení anebo v návrhu na jeho další pokračování zdravotnické zařízení popíše průběh a výsledky ochranného léčení a uvede důvody navrhovaného postupu. O tom je třeba zdravotnické zařízení poučit.


(3)  O změně způsobu výkonu ochranného léčení rozhoduje soud pro mládež na návrh zdravotnického zařízení, státního zástupce, dítěte, na němž se vykonává ochranné léčení,  zákonného zástupce dítěte, příslušného orgánu sociálně-právní ochrany dětí, anebo i bez takového návrhu.

(4) Soud pro mládež na podkladě vyžádaných zpráv sleduje výkon ochranného léčení a nejméně jednou za dvanáct měsíců od započetí jeho výkonu nebo od předchozího rozhodnutí o jeho pokračování, přezkoumá, zda důvody pro jeho další pokračování trvají. O dalším pokračování ochranného léčení nebo o zrušení uloženého ochranného léčení rozhodne soud pro mládež na návrh zdravotnického zařízení, státního zástupce, dítěte, na němž se vykonává ochranné léčení, zákonného zástupce dítěte, příslušného orgánu sociálně-právní ochrany dětí, anebo i bez takového návrhu.“. 

ČÁST  DRUHÁ  

Změna trestního řádu

Čl. II
V § 351a zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění zákona č. 48/1973 Sb., zákona č. 265/2001 Sb. a zákona č. 129/2008 Sb., se na konci odstavce 1 doplňuje věta „Ústavní ochranné léčení může za podmínek stanovených v trestním zákoníku soud změnit na zabezpečovací detenci, jestliže na základě návrhu nebo zprávy zdravotnického zařízení, ve kterých popíše průběh a výsledky dosavadního léčení, vykonávané ochranné léčení nevedlo ke splnění jeho účelu pro chování osoby, na níž se ochranné léčení vykonává, a tuto přeměnu vyžaduje účinná ochrana společnosti a nutnost působení na osobu, na níž se ochranné léčení vykonává, prostředky zabezpečovací detence.“.
                                                        ČÁST TŘETÍ
        ÚČINNOST
     Čl. IV

Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. července 2011.

Důvodová zpráva                                     

Obecná část 

Hodnocení dopadů regulace podle obecných zásad

 Podle bodu 3 části první (procesní pravidla) Obecných zásad pro hodnocení dopadů regulace, jež byly schváleny usnesením vlády č. 877 ze dne 13. srpna 2007, nebyla RIA na tento návrh zákona aplikována, neboť se jedná o novelu obecného procesního předpisu, pro který je stanovena výjimka.

Zhodnocení platného právního stavu, odůvodnění hlavních principů navrhované právní úpravy, včetně dopadů navrhovaného řešení ve vztahu rovnosti mužů a žen, a vysvětlení její nezbytnosti jako celku

     Ve stávající platné právní úpravě zákona o soudnictví ve věcech mládeže  není umožněno soudu pro mládeže uložit dítěti mladšímu patnácti let, které se dopustí činu jinak trestného, ochranné léčení. Jde o případy, kdy takové dítě trpí dušení poruchou a čin spáchá ve stavu vyvolaném takovou poruchou nebo pod vlivem návykové látky nebo v souvislosti s jejím zneužíváním. Až dosud se takové případy v praxi řešily léčbou, vykonávanou v rámci uložené ochranné výchovy na základě dobrovolnosti. Léčba mnohdy skončila zároveň s ukončením ochranné výchovy a pacient přestal být pod lékařským dozorem a léčbou.

      Navrhovaná úprava má za cíl vyloučit možnost, aby osoba, která představuje nebezpečí pro své okolí se mohla vyhýbat další pro něho potřebné léčbě. Soud pro mládež  na základě znaleckých posudků rozhodne o léčbě buď ve formě ústavní nebo, v méně závažných případech, o léčbě ambulantní. Podle povahy nemoci a léčebných možností soud může ochranné léčení ústavní změnit na ambulantní. Tento návrh zákona tak upravuje některé otázky související s ukládáním a výkonem ochranného léčení, které je třeba aktuálně řešit s ohledem na požadavek zajištění účinnější ochrany společnosti před trestně postižitelným jednáním osob, které trpí duševní chorobou nebo závislostí spojenou se zneužíváním návykových látek. Především se v rámci novelizace zákona č. 218/2003 Sb., o soudnictví ve věcech mládeže (dále jen „ZSM“), zamýšlí v souladu s požadavky psychiatrů
 upravit v § 93 a násl. ZSM možnost ukládání ochranného léčení dětem mladším patnácti let.


Soudu se stanoví povinnost na podkladě vyžádaných zpráv sledovat výkon ochranného léčení a nejméně jednou za dvanáct měsíců od započetí výkonu (nebo od předchozího rozhodnutí o pokračování) přezkoumat, zda zákonné důvody trvají. O dalším  pokračování ochranného léčení nebo o jeho zrušení může soud rozhodnout i bez návrhu oprávněných osob, kterými jsou příslušné zdravotnické zařízení, dítě, na kterém se vykonává ochranné léčení, zákonný zástupce dítěte, příslušný orgán sociálně-právní ochrany dětí a státní zástupce.

Vzhledem k tomu, že praxe je nejednotná při posuzování otázky, zda lze ústavní ochranné léčení uložené před 1. lednem 2009 přeměnit na zabezpečovací detenci, jak u nově uložených ochranných léčeb umožňuje nový trestní zákoník (srov. § 99 odst. 5 věta druhá tr. zákoníku), navrhuje se tuto možnost výslovně upravit v § 351a odst. 1 tr. řádu s odkazem na podmínky vymezené v § 100 odst. 1, 2 tr. zákoníku. a odborné vyjádření zdravotnického zařízení, z něhož vyplývá, že s ohledem na chování osoby, na níž se vykonává ústavní ochranné léčení, toto neplní svůj účel, a proto je třeba k zajištění účinné ochrany společnosti působit na takovou osobou  v rámci zabezpečovací detence.

Podle vyžádaného vyjádření Ministerstva zdravotnictví k otázce nákladů, bylo zjištěno, že na základě kvalifikovaného odhadu, vycházejícího z reálných nákladů na lůžko a den u pacientů s ochranným léčením ústavním a nákladů na hospitalizaci pacientů oddělení dětské a adolescentní psychiatrie v Psychiatrické klinice Bohnice, budou činit náklady u dětských pacientů cca 1900 Kč/den při výkonu ochranného léčení ústavního. Odhad ceny ambulantního ochranného léčení činí cca 4 700 Kč/měsíc.

Ministerstvo zdravotnictví dále uvedlo, že náklady na ochranné léčení jsou pojištěncům hrazeny z veřejného zdravotního pojištění. Osoby, které nejsou pojištěnci podle zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění, ve znění pozdějších předpisů, ani pojištěnci z ostatních členských států Evropské unie, Evropského hospodářského prostoru a Švýcarska podle příslušných předpisů Evropských společenství, případně ani pojištěnci dalších států, se kterými má Česká republika uzavřeny smlouvy o sociálním zabezpečení, hradí poskytnutou zdravotní péči z vlastních zdrojů. Cena zdravotní péče není pro nepojištěné osoby, podle platných cenových předpisů vydaných Ministerstvem zdravotnictví, regulována (maximální ani věcně usměrněnou cenou). 

Uložení ochranného léčení dítěti mladšímu patnácti let bude nepochybně rozhodnutím ojedinělým. Například u dětských vrahů se může, podle dosavadního trendu, jednat o jeden nebo dva případy ročně. Kolik z těchto případů bude vyžadovat uložení ústavního ochranného léčení, nelze odhadnout. Jestli v průběhu let bude některý z těchto jedinců ze skupiny nepojištěných osob, nelze rovněž odhadnout. Půjde však o zanedbatelný počet případů, které nebudou mít významný dopad na státní rozpočet. Pro základní orientaci lze uvést, že ochranná výchova byla v roce 2008 uložena 36 dětem, v roce 2009 byla uložena 61 dětem.

Stávající právní úprava nemá bezprostřední ani sekundární dopady na rovnost mužů a žen a nevede k diskriminaci jednoho pohlaví, neboť nijak nerozlišuje ani nezvýhodňuje jedno z pohlaví a nestanoví pro něj odlišné podmínky. Navržená úprava má stejné dopady na muže i ženy.

Zhodnocení souladu navrhované úpravy s ústavním pořádkem České republiky


Navržená právní úprava je konformní s ústavním pořádkem České republiky.

Zhodnocení souladu navrhované právní úpravy s mezinárodními smlouvami, předpisy Evropské unie, judikaturou soudních orgánů Evropské unie a obecnými právními zásadami práva Evropské unie 

Problematika, která je předmětem návrhu zákona, není v rozporu s mezinárodními smlouvami, kterými je Česká republika vázána, ani s právními akty Evropské unie, judikaturou soudních orgánů EU a není součástí obecných právních zásad práva Evropské unie.

Zvláštní část

K části první – změna zákona č. 218/2003 Sb., o odpovědnosti mládeže za protiprávní činy a o soudnictví ve věcech mládeže a o změně některých zákonů (zákon o soudnictví ve věcech mládeže)

K bodu 1.:
Podle současného převažujícího názoru zejména psychiatrů se specializací na dětskou psychiatrií by mělo být možno ukládat ochranné léčení i dětem mladším patnácti let, ač podle dřívějších názorů postačovalo vykonat léčení v rámci ochranné výchovy. Změna těchto názorů byla ovlivněna některými konkrétními případy, které se v České republice staly a vyžadují pokračování v léčení i po ukončení ochranné výchovy, která  musí být uzavřena spolu s dovršením 18 let, resp. 19 let věku dítěte. Proto se navrhuje doplnění ustanovení § 93 odst. 1 ZSM o další opatření spočívající v ochranné léčbě.

K bodu 2.:
U dětí mladších patnácti let nelze z povahy věci hovořit o nepříčetnosti či zmenšené příčetnosti, neboť nejsou trestně odpovědné z důvodu svého věku, a  proto nepáchají trestné činy, ale jen činy jinak trestné. Vzhledem k tomu je třeba v novém odstavci 4 § 93 ZSM upravit zvláštní podmínky pro uložení ochranného léčení, které jsou poněkud odlišné od podmínek ukládání ochranného léčení dospělým pachatelům, neboť je třeba přihlédnout ke zvláštnostem psychického stavu těchto dětských pacientů, jenž bude třeba zjišťovat na základě znaleckého posudku z oboru psychiatrie se specializací na dětskou psychiatrii. V zásadě tedy postačí pro uložení ochranného léčení jen duševní porucha, resp. zneužívání návykových látek mající povahu návyku a spáchání činu jinak trestného pod jejich vlivem nebo v souvislosti s jejich zneužíváním, což však vždy musí soud pro mládež velmi odpovědně zvážit, aby uložení opatření ochranného léčení bylo adekvátním způsobem reakce na spáchaný čin jinak trestný. Ochranné léčení zejména v ústavní formě je mimořádně závažným omezením osobní svobody léčeného, a to zejména díky neurčitosti svého trvání. Proto je třeba zjišťovat zákonné podmínky pro uložení ochranného léčení zejména v ústavní formě s mimořádnou pečlivostí. Jelikož právě hrozba nebezpečí ze strany dítěte mladšího patnácti let bude hlavní skutečností, která tento závažný zásah do jeho základních práv opravňuje, je zřejmé, že mezi těmito dvěma zájmy musí existovat určitá proporcionalita; tedy čím vyšší nebezpečí ze strany takového dítěte hrozí, tím vyšší je možnost omezení jeho osobní svobody (srov. přiměřeně nález Ústavního soudu ze dne 3. 11. 2004, sp. zn. IV. ÚS 502/02, uveřejněn pod č. 166 ve sv. 35 Sb. nál. a usn. ÚS ČR).
Dále se v novém odstavci 5 § 93 ZSM navrhuje upravit formy ochranného léčení – ústavní nebo ambulantní, tedy v podobě, ve které je ukládáno i u mladistvých a dospělých pachatelů, a možnost změny ústavního léčení na léčení ambulantní a naopak. Ochranné léčení potrvá, dokud nebude splněn jeho účel, což je závislé nejen na léčebných možnostech daných vědeckým rozvojem a praktickým uplatňováním léčebných postupů, ale i na přístupu léčeného dítěte k jednotlivým léčebným opatřením. Soud pro mládež nejméně jednou za dvanáct měsíců přezkoumá, zda důvody pro další pokračování ochranného léčení u dítěte trvají, čímž je zajištěn pravidelný přezkum s tím, že jakmile bude zjištěno splnění účelu ochranného léčení, musí být toto ochranné opatření zrušeno, popř. při zjištění, že je vhodná jiná forma léčení, změněno na formu, která je adekvátní léčebnému procesu a navazujícím skutečnostem.

K bodu 3.:
Podle dosavadního znění § 93 odst. 6 věta druhá ZSM lze dítěti opatření podle odstavce 1 § 93 ZSM uložit až do dovršení osmnácti let věku. Vzhledem k tomu, že ochranné léčení z hlediska své povahy a ochrany společnosti, jak navrhují psychiatři,
 je třeba uložit a vykonávat až do splnění jeho účelu, a to bez ohledu na dovršený věk dítěte, navrhuje se úprava, která na rozdíl od ostatních opatření ukládaných dítěti mladšímu patnácti let není vázána na dovršení věku osmnácti let, ale umožňuje vykonávat ochranné léčení i v jeho pozdějším věku, pokud to vyžaduje zejména ochrana společnosti. Ve výjimečných případech může jít i o mnohaletý výkon tohoto ochranného opatření.

K bodu 4.:
Úprava § 93 odst. 11 ZSM navazuje na možnost změny ochranného léčení z ústavního na ambulantní a naopak. O této změně bude soud pro mládež rozhodovat usnesením, a to stejně jako o zrušení uloženého opatření ochranného léčení. 

K bodu 5.:
V tomto ustanovení se navrhuje upravit výkon ochranného léčení, a to s přihlédnutím k tomu, že na vykonávací řízení se jinak vztahují předpisy upravující občanské soudní řízení (srov. § 96 ZSM), tedy zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, který neobsahuje zvláštní ustanovení vztahující se k výkonu ochranného léčení. Navrhované ustanovení především upravuje nařízení výkonu ochranného léčení, včetně úkonů s tím souvisejících, zejména dodání do výkonu ochranného léčení u jeho ústavní formy a předvedení k výkonu ambulantního ochranného léčení v součinnosti s příslušnými státními orgány (orgánem sociálně-právní ochrany dětí, Policií České republiky apod.).

Soud pro mládež bude sledovat výkon ochranného léčení na základě zpráv zdravotnického zařízení, které je mu povinno podat neprodleně zprávu, jestliže pominou důvody pro další pokračování ochranného léčení  nebo nastanou důvody pro jeho změnu. S přihlédnutím k tomu, že ochranné léčení je uloženo v řízení, které svou podstatou je řízením opatrovnickým podle občanského soudního řádu, který se zde uplatní subsidiárně, upravuje se periodický roční přezkum trvání ochranného léčení na základě vyjádření zdravotnického zařízení, ve kterém je ochranná léčba vykonávána. O dalším pokračování ochranného léčení nebo  o zrušení uloženého ochranného léčení rozhodne soud pro mládež na návrh zdravotnického zařízení, státního zástupce, dítěte, na němž se vykonává ochranné léčení,  zákonného zástupce dítěte, příslušného orgánu sociálně-právní ochrany dětí, anebo i bez takového návrhu. Tím je zajištěno, aby ochranné léčení mohlo splnit svůj účel, a to včetně potřebné ochrany společnosti před nebezpečnými osobami trpícími duševní poruchou nebo závislostí na některé z návykových látek, a zároveň, aby ochranná léčba byla vykonávána pouze po nezbytně nutnou dobu.

K části druhé – změna zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád) 

V návaznosti na potřebu praxe se navrhuje doplnění ustanovení § 351a tr. ř. o podrobnější úpravu přeměny ochranného léčení uloženého před 1. 1. 2009 na zabezpečovací detenci. V ustanovení § 351a odst. 1 tr. ř. je totiž zatím v tomto směru uvedeno jen, že „o změně způsobu výkonu ochranného léčení na návrh zdravotnického zařízení, státního zástupce nebo osoby, na níž se vykonává ochranné léčení, anebo i bez takového návrhu rozhoduje ve veřejném zasedání okresní soud, v jehož obvodu je zdravotnické zařízení, ve kterém se ochranné léčení vykonává; tento soud rozhoduje na návrh zdravotnického zařízení nebo státního zástupce i o změně ústavního ochranného léčení na zabezpečovací detenci.“ Řešeného problému se tedy týká v podstatě jen věta za středníkem, a proto je navrhována podrobnější úprava, ve které je především výslovně uvedeno, že změna ochranného léčení je možná jen v případě, pokud jsou splněny podmínky uvedené v trestním zákoníku, což vyplývá již z § 99 odst. 5 tr. zákoníku. Dalšími podmínkami je zjištění, že dosavadní vykonávané ústavní ochranné léčení nevedlo ke splnění jeho účelu pro chování odsouzeného (zejména v tomto směru přichází v úvahu maření ochranného léčení, odmítání léčby apod.), a že přeměnu vyžaduje účinná ochrana společnosti a nutnost působení na odsouzeného prostředky zabezpečovací detence. Splnění těchto podmínek bude soud zjišťovat z návrhu nebo ze zprávy zdravotnického zařízení, ve které zdravotnické zařízení popíše průběh a výsledky dosavadního vykonávaného ochranné léčení a důvody, pro něž toto nevedlo k splnění jeho účelu. 

K části třetí - účinnost
Účinnost je stanovena s přihlédnutím k předpokládané délce legislativního procesu a k době potřebné k seznámení s novou právní úpravou.
V Praze dne 16. února 2011
předseda vlády

RNDr. Petr Nečas v. r.
ministr spravedlnosti

JUDr. Jiří Pospíšil v. r.
� Srov. např. Švarc, J. Ochranné léčení by mělo být možné uložit i pachatelům mladším 15 let. Psychologie dnes, 2010, č. 3, s. 40. 


� Srov. Švarc, J. Ochranné léčení by mělo být možné uložit i pachatelům mladším 15 let. Psychologie dnes, 2010, č. 3, s. 40.





PAGE  
8