Upozornění: Text přílohy byl získán strojově a nemusí přesně odpovídat originálu. Zejména u strojově nečitelných smluv, kde jsme použili OCR. originál dokumentu stáhnete odsud
Celý záznam RACK7A4AQ2YF najdete zde
쿐놡 > ڴ က ڶ ڦ ڧ ڨ ک ڪ ګ ڬ ڭ ڮ گ ڰ ڱ ڲ ڳ ꗬÁ䁕Ѕ ዸ¿ က 訔 橢橢鮬鮬 Ѕ牀 ⸘Ļ ' ૾ ૾ ૾ ଔ ନ ନ ନ ଼ 鸤 鸤 鸤8 鹜Ќ ꉨД ଼ 录Ǟ Ꚉ Ꚉ" ꚪ ꚪ ꚪ ꚪ ꚪ ꚪ 婀 婂 婂 婂 婂 婂 婂$ 愳ɒ 掅d 婦с ନ 눐 ꚪ ꚪ 눐 눐 婦 ନ ନ ꚪ ꚪ 座6 눐ˎ ନ ꚪ ନ ꚪ 婀 눐 婀 ц 䟐հ ନ ନ 劰 ꚪ ꙼ ﯠ䎟祍Lj 鸤 듞〜 䵀T 垴ʌ 廝x 录 䶔Ԝ 揩 ɢ 揩¨ 劰 ଼ ଼ ନ ନ ନ ନ 揩 ନ 劰Ԅ ꚪ̖ ꧀ȴ ꯴DŽ 궸ј ꚪ ꚪ ꚪ 婦 婦 ଼ ଼ 헄 봤 j ଼ ଼ ā Důvodová zpráva Obecná část I. Závěrečná zpráva z hodnocení dopadů regulace Přípravě návrhu zákona o Policii České republiky a návrhu zákona, kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím zákona o Policii České republiky, předcházelo vypracování materiálu „Reforma Policie České republiky“ a související problematiky vnitřní bezpečnosti, který na základě analýzy zásadních problémů policejní činnosti obsahoval návrh základních tezí reformy, která byla rozdělena do 10 pilířů. Tento materiál byl dále předložen k odborné diskuzi v rámci Ministerstva vnitra a, Policie České republiky a dále senátorům, a poslancům Parlamentu České republiky, hejtmanům, primátorům statutárních měst a dalším subjektům. Analýzy obsažené v tomto dokumentu společně s připomínkami dalších oslovených míst jsou základem pro zpracování vyhodnocení dopadů. Rozsah a struktura závěrečné zprávy odpovídá skutečnosti, že práce na návrzích obou zákonů byly zahájeny ještě před nabytím účinnosti novely Legislativních pravidel vlády a Obecných zásad pro hodnocení dopadů regulace (RIA), tj. před 1. listopadem 2007. Nicméně je třeba zdůraznit, že ještě před započetím legislativních prací byly analyzovány nedostatky současného systému a posuzovány možnosti řešení, které byly poskytovány odborné veřejnosti k vyjádření. Teprve poté byly zahájeny legislativní práce. 1. Důvod předložení Název: Návrh zákona, kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím zákona o Policii České republiky Identifikace problému, cílů, kterých má být dosaženo, rizik spojených s nečinností Podle stávající právní úpravy je Policie České republiky ozbrojeným bezpečnostním sborem působícím v oblasti vnitřního pořádku a bezpečnosti. Plní hlavní roli na poli ochrany veřejného pořádku a bezpečnosti, ochrany osob a majetku, odhalování, prověřování a vyšetřování trestných činů, chrání vybrané osoby a objekty, je činná v oblasti bezpečnosti silničního provozu, dosud chrání státní hranici, dohlíží na režim pobytu cizinců, vedle toho odhaluje přestupky, některé též projednává a také plní úkoly státní správy v oblastech, kde to stanoví zákon. Policie České republiky však není jediným a výhradním subjektem, který se podílí na zmíněných činnostech. Řadu úkolů zde plní i ústřední orgány státní správy, záchranné sbory a havarijní služby, zpravodajské služby, ozbrojené síly a v neposlední řadě některé úkoly při zajišťování vnitřní bezpečnosti plní i územní samosprávné celky (kraje a obce). V současné době je v Policiei České republiky zařazeno 45295 policistů (tabulkový stav je 47416 služebních míst). Zároveň v této instituci pracují i občanští zaměstnanci, kterých je 11353 (tabulkový stav je 11030 pracovních míst). V oblasti dohledu nad místními záležitostmi veřejného pořádku se dělí o působnost s obcemi, které je mohou zajišťovat za pomoci obecních policií. V oblasti ochrany osob a majetku se dělí o odpovědnost s právnickými a fyzickými osobami. Faktorem, který výrazně negativně ovlivňuje rozsah a četnost obecné bezpečnostní služby, je řada činností, při nichž Policie České republiky poskytuje poměrně rozsáhlý servis soukromým či veřejným subjektům na úkor běžného výkonu služby v území. Jedná se o různé druhy asistencí, suplování pořadatelské služby při kulturních, sportovních a společenských akcích, doručování zásilek soudů, doprovody peněžních transportů, rozměrného nebo nebezpečného nákladu apod. Ze sdělení Policie České republiky správ krajů a Policie České republiky správy hl.m. Prahy za II. pololetí roku 2006 vyplývá, že od soudů obdržely celkem 82479 žádostí o doručení písemností, přičemž nejvíce jich bylo požadováno od policejních orgánů Policie České republiky správy Severočeského kraje (21760), správy Severomoravského kraje (14744) a správy Západočeského kraje (11207). U ostatních správ krajů se jejich počet pohyboval od 9400 (správy Jihomoravského kraje) do 3800 (správa Jihočeského kraje). Počet realizovaných převozů zatčených osob k soudu za I. pololetí roku 2006 dosahoval úrovně za celý rok 2004. V posledním období jde rovněž o velkou četnost asistencí soudním exekutorům. Například za I. pololetí roku 2006 bylo zaznamenáno 2433 případů žádostí o asistenci policie při soudních exekucích. Tyto asistence by bylo možno převést např. do kompetence justiční stráže. Za I. pololetí roku 2006 bylo dále realizováno více než 6000 příkazů k zatčení, přičemž u Policie České republiky správy hl.m. Prahy to bylo 1580 příkazů, u správy Severočeského kraje 1360, u správy Severomoravského kraje 1230, u správy Jihomoravského kraje 700, u správy Středočeského kraje 450 příkazů k zatčení a u ostatních správ krajů se pohyboval jejich počet okolo 200. Naprostá většina případů zatčení obviněného byla ukončena tím, že po dodání zatčeného soudu, jehož soudce příkaz k zatčení vydal, byla zatčenému předána písemnost, kterou mu nebylo možné do té doby doručit, a následně nebylo výjimkou, že po několika minutách od dodání soudu byl soudcem propuštěn na svobodu. V minulých letech se stále zvyšoval podíl uniformované policie na trestním řízení, aniž by byla v odpovídajícím rozsahu personálně posílena (např. v roce 1980 obvodní oddělení policie zpracovala se stavem 10227 policistů 67825 trestných činů, v roce 1990 se stavem 10420 již 111958 a v roce 2005 se stavem 13772 policistů dokonce 267880 trestných činů). V roce 2006 bylo základními útvary služby pořádkové a železniční policie evidováno celkem 1.925 769 spisů. Z výše uvedeného celkového počtu bylo 1. 264 560 obyčejných čísel jednacích, 323337 spisů přestupkových a 337872 spisů v trestním řízení. Roční zatíženost všech obvodních (místních) oddělení pořádkové policie a oddělení železniční policie se pohybuje v rozsahu 284144 spisů. Příslušníky služby pořádkové a železniční policie bylo v roce 2006 zjištěno celkem 869 503 přestupků podle zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o přestupcích“). Výrazně nejvíce přestupků bylo zjištěno na úseku bezpečnosti a plynulosti silničního provozu podle § 22 zákona o přestupcích a to 555973. Nutno dodat, že policisté obvodních oddělení plní úkoly na úseku bezpečnosti a plynulosti silničního provozu především v místech, kde není zřízena městská (obecní) policie a bezpečnostní situace si zajištění plnění těchto úkolů vyžaduje. Například v roce 2006 bylo policejním prezidentem vyhlášeno celkem 22 dopravně bezpečnostních akcí „KRYŠTOF“, na kterých se kromě policistů služby dopravní policie podílelo i 21761 policistů pořádkové a železniční policie. Kromě centrálně vyhlášených dopravně bezpečnostních akcí jsou vyhlašované i krajské a okresní dopravně bezpečnostní akce a na těchto se ve značné míře rovněž podílejí policisté služby pořádkové a železniční policie. Realizace uvedených akcí značně zkracovala dobu, kdy policisté mohli poskytovat službu veřejnosti v souladu s principy community policing. Dále následují přestupky proti majetku podle § 50 zákona o přestupcích, kterých bylo zjištěno 173399 a na úseku veřejného pořádku a občanského soužití podle § 47 až § 49 zákona o přestupcích, kterých bylo 98015. Přestupků na úseku ochrany před alkoholismem a jinými toxikomaniemi podle § 30 zákona o přestupcích bylo zjištěno 25415. V blokovém řízení bylo řešeno celkem 594 455 přestupků, přičemž byla na pokutách uložena celková částka ve výši 287 087 170 Kč a správním orgánům bylo oznámeno nebo odevzdáno podle § 58 odst. 1 a odst. 3 písm. a) zákona o přestupcích k projednání 148708 přestupků. V současné době musí Policie České republiky vést správní řízení v několika oblastech: cizinecká problematika, zbraně, střelivo a výbušniny, přestupky na úseku ochrany před alkoholismem a jinými toxikomaniemi, domácí násilí. Činnosti policie jako správního úřadu nemohou podle dosavadní legislativy vykonávat občanští zaměstnanci policie, což znesnadňuje policii možnost, aby pro tyto činnosti získala kvalitní personální zázemí (zvlášť zřetelné u jazykové vybavenosti policistů – úředníků cizinecké policie). Policisté jsou v kontextu shora uvedeného často v každodenní praxi silně zatíženi formálně značně náročnými administrativními úkony a v podstatě nepříliš produktivní byrokratickou činností. Policie České republiky poskytuje služby, spočívající v usměrňování dopravní situace v místech konání větších kulturních, sportovních a společenských akcí, při doprovodech nadměrných nákladů apod. V řadě případů tak vykonává činnost, která je zastupitelná prostřednictvím pořadatelské služby nebo jiných civilních specializovaných subjektů. Tyto „vedlejší“ úkoly často odčerpávají značné personální a materiální kapacity, využitelné jinak k plnění primárního poslání. Další činností je vyšetřování dopravních nehod včetně těch, kde dojde pouze ke škodě na majetku, a účastníci se v rámci zákonné možnosti nedohodnou na vyřízení věci bez účasti policie. Vzhledem ke stále vysokému počtu dopravních nehod, administrativní náročností úkonů při jejich zpracování a současným početním stavům, není tato služba schopna garantovat přiměřené reakční časy. Úroveň poskytované služby se tak stává častým terčem kritiky veřejnosti, neboť vedle časových ztrát bezprostředních účastníků dopravních nehod blokuje propustnost komunikací i pro ostatní účastníky silničního provozu. V jejich očích se tak hlavními viníky vzniklé situace stávají nikoliv účastníci nehody, ale „pomalí“ policisté. CÍL: Základním cílem je posouzení, které ze svých současných úkolů by Policie České republiky v rámci systému vnitřní bezpečnosti státu měla plnit i nadále, a o které by se naopak měla podělit s jinými subjekty. Souběžně s tím je třeba zvážit, které ze stávajících pravomocí Policie České republiky je nutno jí zachovat, popř. které je třeba doplnit nebo naopak jí odejmout. Tímto by mělo být dosaženo tzv. odbřemenění Policie České republiky od „nepolicejních činností“ a policie by tak mohla lépe alokovat své zdroje na zajišťování svého poslání tj. zajišťování vnitřního pořádku a bezpečnosti. 2 . Návrh řešení včetně vyhodnocení nákladů a přínosů Možnosti řešení byly navrhovány a posuzovány na základě výše stanoveného cíle. Důležitou částí návrhů je: převedení agend, které přímo nesouvisejí s úkoly Policie České republiky na jiné subjekty, např. oblast cizinecké problematiky na civilní úřady, pomocné úkony ve správním řízení ve prospěch správních úřadů, správní trestání v oblasti drog, případně i v oblasti zbraní a střeliva); odbourání činností, které Policie České republiky zatěžují na úkor jiných činností, které by měla poskytovat občanům, jedná se zejména o doručování obsílek pro soudy, převozy zatčených osob, asistence exekutorům, apod.; také tyto činnosti by měly být převedeny na jiné subjekty; rozšíření okruhu subjektů, které mohou provádět některé činnosti, např. měření rychlosti vozidel; zjednodušení současného duplicitního systému orientačního a lékařského vyšetření povinných osob; zajišťování přepravy osob do záchytných stanic svěřit jiným subjektům; některé činnosti vykonávané doposud policisty svěřit občanským zaměstnancům policie. Základní principy navrhovaných řešení Činnosti/agendy, které jsou navrhovány k přesunu, budou zajišťovány civilními úřady. Dojde buď k přesunům v rámci Ministerstva vnitra, a nebo na jiné subjekty veřejné moci. Svěření některých činností civilním zaměstnancům nebo úřadům by mělo přinést úspory pro státní rozpočet, jelikož průměrné roční náklady na jednoho policistu se značně liší od nákladů občanského zaměstnance. Průměrné roční náklady na jednoho policistu včetně režijních nákladů: Cca 735 tis. Kč. Průměrné roční náklady na jednoho zaměstnance obce včetně režijních nákladů: Cca 470 tis.Kč. V případě přesunů v rámci Policie České republiky z policistů na občanské zaměstnance dojde k úsporám peněz vynakládaných na mandatorní mzdové výdaje a zbude více peněz na investice. Pokud dojde k delimitaci činností zajišťovaných nyní Policií České republiky na Ministerstvo vnitra, nepředpokládá se žádný nárůst tabulkových míst v souvislosti se zajišťováním nových činností. Ostatní ústřední správní úřady, obce a kraje by měly zajišťovat většinu činností v rámci svých stávajících personálních a materiálních kapacit. Výjimky jsou uvedeny vždy u konkrétních činností. V souvislosti s výše uvedeným je potřeba novelizovat celou řadu právních norem. U jednotlivých právních norem bylo provedeno vyhodnocení dopadů především ve smyslu změn oproti současnému stavu. U návrhů změn, které jsou technického nebo procesního charakteru, nebylo hodnocení v souladu s Obecnými zásadami pro hodnocení dopadů regulace provedeno. Změna zákona o podpoře sportu (bezpečnost sportovních aktivit) Projevy násilí, intolerance apod. návštěvníků některých sportovních utkání jsou výrazným bezpečnostním rizikem, ohrožujícím zdraví, život a majetek všech. Jedná se o faktor výrazně narušující vnitřní bezpečnost, jehož eliminace navíc obvykle vyžaduje nasazení specializovaných sil policie, což je do budoucna neudržitelné. V souladu se zásadou „vnitřní bezpečnost je věcí všech“, prosazovanou Ministerstvem vnitra, je nově stanoveno, že tam, kde to vyžaduje ochrana bezpečnosti osob a majetku, bude vlastník sportovního zařízení povinen vydat a zveřejnit návštěvní řád a v něm podle místních podmínek upravit pravidla chování všech osob, které mají co do činění se sportovními podniky zde probíhajícími. Tím bude primární odpovědnost za bezpečnost osob a majetku ve vybraných sportovních zařízeních (kritérium výběru je uvedeno v předchozí větě), svěřena vlastníkovi tohoto zařízení. Tato nová právní úprava je zařazena do jediného možného nosiče, kterým je zákon o podpoře sportu. Teprve v případě, kdy vlastník předmětného sportovního zařízení přes veškerá učiněná opatření by nebyl schopen vlastními silami zabezpečit klid a pořádek ve sportovním zařízení, mohla by být využita Policie České republiky. Pro ilustraci lze uvést, že jenom v souvislosti s konáním fotbalových zápasů jarních kol I. Gambrinus ligy roku 2007 služba pořádkové a železniční policie Policie České republiky provedla 167 policejních opatření na ochranu veřejného pořádku v souvislosti s tzv. diváckým násilím. Z toho 68 opatření bylo prováděno s klasifikací „rizikový zápas“. Celkem muselo být nasazeno 10 601 příslušníků Policie České republiky. V této souvislosti bylo nad zákonem stanovenou dobu odpracováno 36 733 přesčasových hodin. Jako formu preventivního působení a minimalizace policejních opatření ve smyslu předchozího odstavce, zavádí návrh změnového zákona oprávnění státu (Ministerstva vnitra) v případě, že vlastník zmíněného sportovního zařízení závažným způsobem poruší některou ze svých povinností stanovených zákonem, zakázat, po určenou dobu, účast návštěvníků na konkrétních sportovních podnicích. Smyslem tohoto záměru není v žádném případě omezování sportu, ale vždy a pouze ochrana bezpečnosti osob a majetku. Rovněž tak, pokud Policie České republiky bude muset ve sportovním zařízení obnovit veřejný pořádek v důsledku nečinnosti nebo nepřijetí adekvátních opatření ze strany vlastníka sportovního zařízení, bude mít nárok na úhradu vynaložených nákladů. Tato konstrukce zcela odpovídá novému pojetí odpovědnosti za bezpečnost osob a majetku ve sportovních zařízeních a je analogií již existujících právních úprav. Nelze připustit, aby policie i nadále nahrazovala pořadatelskou službu při aktivitách tohoto druhu. Dopady: Při zabezpečování sportovních akcíi dochází k nárůstu spotřeby pohonných hmot, maziv a především mzdových nákladů, které souvisí s proplácením přesčasových hodin. Mezi jednotlivými policejními správami jsou však podstatné rozdíly v počtu sportovních akcí, které zabezpečují, proto i vynakládané částky na zajišťování akcí jsou značně odlišné. Správa Jihočeského kraje uvádí, že se jedná o minimální náklady. Oproti tomu správa Středočeského kraje vyčíslila náklady na 29 rizikových akcí ( ze 106 fotbalových utkání I. a II. Ligy a mezinárodních utkání) na 12,19 mil. Kč za rok a správa Západočeského kraje na 6,96 mil. Kč. Uvedené částky by v případě převedení odpovědnosti na vlastníka sportovního zařízení znamenaly úspory správ. V případě, že Policie České republiky bude muset přesto zasáhnout v důsledku nečinnosti nebo nepřijetí adekvátních opatření ze strany vlastníka sportovního zařízení, bude jí náležet úhrada takto vynaložených nákladů. Tímto dochází k přenosu odpovědnosti za bezpečnost osob a ochrany majetku v konkrétních sportovních zařízeních z Policie České republiky na jejich vlastníky. Jak již bylo uvedeno výše, zavádí návrh změnového zákona oprávnění státu (Ministerstva vnitra) možnost, při naplnění zákonných podmínek, po určenou dobu zakázat, po určenou dobu, účast návštěvníků na konkrétních sportovních podnicích. Smyslem tohoto záměru není v žádném případě omezování sportu, ale vždy a pouze ochrana bezpečnosti osob a majetku ve sportovních zařízeních, jejichž vlastníci jsou povinni vydat a zveřejnit návštěvní řád.. Dopady: Nově vznikají úkoly pro Ministerstvo vnitra, které bude zajišťovat rozhodovací činnosti ve vztahu ke sportovním utkáním (rozhodování o neúčasti návštěvníků na konkrétních sportovních utkáních). Tyto úkoly však budou zajišťovány v rámci stávajících kapacit ministerstvaMinisterstva vnitra bez požadavku na navýšení počtu tabulkových míst. Změna zákona o přestupcích Hlavním cílem navrhované úpravy přestupkového zákona je odbřemenění Policie České republiky od nadměrného zatěžování činnostmi, které ne přímo souvisí s plněním úkolů stanovených jí zákonem o Policii České republiky (jejím primárním posláním) a znemožňují jí tak do značné míry plnit stěžejní úkol, kterým je zajišťování veřejného pořádku a vnitřní bezpečnosti. Podobně jako u jiných „nepolicejních“ činností (doručování soudních obsílek, realizace příkazů k zatčení pouze z důvodů doručení písemností) je Policie České republiky povinna věnovat nemalé personální kapacity převážně na výkon administrativních činností a nemůže tak policisty posílat „do ulic“. To je také případ současné povinnosti nejen odhalovat a prošetřovat přestupky na úseku alkoholismu a toxikomanie, ale také tyto přestupky projednávat v nezkráceném správním řízení. Pro ilustraci, jen za rok 2006 prošetřovala Policie České republiky těchto přestupků 25 415. V obdobných případech se nabízí analogie s jinými přestupky, např. proti majetku, na úseku veřejného pořádku a občanského soužití, nebo na úseku bezpečnosti a plynulosti silničního provozu, kde rovněž Policie České republiky provádí potřebná šetření a zajišťuje důkazní prostředky, věc pak ale předává příslušnému správnímu orgánu. Dopady: Návrh proto směřuje alespoň k částečnému odbřemenění Policie České republiky od projednávání těchto přestupků v nezkrácením správním řízení. Pokud Policie České republiky nadále nebude provádět nezkrácené správní řízení a dojde k přesunu projednávání přestupků na správní orgány (obce), dojde k úspoře fondu pracovní doby policistů s tím, že v jednotlivých správách se možnosti úspor značně liší. Příklad: správa Jihočeského kraje uvádí, že v současné době je 98% přestupků vyřizováno na místě, velké úspory tedy nelze očekávat. Vedle tohoto správa Středočeského kraje uvádí, že by při přesunu agendy došlo k úspoře fondu pracovní doby 10 policistů. Zároveň je nutno odstranit nepřesnou resp. zavádějící formulaci týkající se oprávnění obecní policie projednávat přestupky v blokovém řízení tak, aby odpovídala skutečnému rozsahu povinností a oprávnění obecní policie jako orgánu obce resp. strážníka. Změna zákona o obecní policii 1) Obecní policie a krizové situace Doposud neexistuje možnost obce, která zřídila obecní policii, pomoci jiné obci kdekoliv v České republice při vzniku krizových situací. Aktuální veřejnoprávní smlouvy uzavírané v oblasti obecní policie jsou založeny na konstrukci, kdy obce se musejí nacházet na území jednoho kraje a navíc jedna ze smluvních stran nesmí mít zřízenu obecní policii. Tato forma spolupráce obcí při zabezpečování místních záležitostí veřejného pořádku byla koncipován zejména pro ty situace, kdy vnitřní bezpečnost státu není přímo a výrazně ohrožena. Pokud však dojde k vyhlášení krizového stavu, splnění výše zmíněných podmínek současné veřejnoprávní smlouvy je brzdou účinné a rychlé vzájemné pomoci obcí. V České republice odpovídající právní úprava chybí a obce po ní, zejména po zkušenostech s přírodními katastrofami volají (viz usnesení vlády č. 1214 ze dne 21. září 2005). Proto je zpracován návrh na vytvoření mechanismu vzájemné pomoci obcí v oblasti zabezpečování místních záležitostí veřejného pořádku) při vzniku krizových situací a vyhlášení krizových stavů prostřednictvím obecní policie, aniž by musely být splněny podmínky. 2) Zaměstnanci obce zařazení do obecní policie Stávající zákon nerozlišuje mezi strážníkem a ostatními zaměstnanci obce zařazenými k obecní policii, což v praxi zejména na straně veřejnosti vyvolává řadu problémů, na koho a v jakém rozsahu se mohou obrátit se žádostí o pomoc. Jako optimální řešení se jeví rozdělení zaměstnanců obce zařazených do obecní policie na strážníky, čekatele (strážník, který doposud neabsolvoval zkoušku z odborné způsobilosti a není držitelem osvědčení) a ostatní zaměstnance (technickohospodářští pracovníci, obsluhy kamerových systémů apod.) 3) Vymezení věcné působnosti Úkoly obecní policie jsou dosud stanoveny demonstrativně, což v praxi v důsledku extenzivního nebo naopak zužujícího výkladu přináší celou řadu problémů a navíc jde o kontraproduktivní jev ve vztahu k právním jistotám strážníků, ale zejména osob, vůči kterým realizují opatření, zákroky, úkony. Z tohoto pohledu je v rámci předložené novely zákona o obecní policii věcná působnost stanovena taxativně s tím, že tato je konkrétně realizována prostřednictvím resp. v rozsahu povinností a oprávnění strážníka. 4) Spolupráce obecní policie s dalšími subjekty Návrh novely zákona o obecní policii vytváří doposud chybějící právní základ mechanismů, prostředků pro stanovení zásad a forem spolupráce obecní policie a zejména Policie České republiky v oblasti zabezpečování místních záležitostí veřejného pořádku a navazuje tak na právní úpravu obsaženou v novém zákoně o Policii České republiky. 5) Podmínky vzniku, trvání pracovního poměru strážníka Od roku 1995 jsou neustále rozšiřována oprávnění obecní policie, resp. strážníků. Přitom podmínky pro vznik, trvání a zánik pracovního poměru jsou v podstatě totožné jako v roce 1992, kdy obecní policie začaly být zřizovány. S ohledem na výše uvedené je třeba klást mnohem větší důraz na trestněprávní, morálněvolní a zdravotní podmínky vzniku a zániku pracovního poměru. Novela zákona o obecní policii na tuto skutečnost reaguje. 6) Odborné předpoklady Stávající odborné předpoklady strážníka a způsob jejich ověřování neodpovídá aktuálnímu rozsahu oprávnění obecní policie resp. strážníka. Proto musí být podmínky ověřování odborné způsobilosti před zkušební komisí Ministerstva vnitra zpřísněny. Dopady: V souvislosti se zpětným převzetím agendy vydávání osvědčení o splnění stanovených odborných předpokladů strážníků Ministerstvem vnitra dojde k posílení státního rozpočtu o správní poplatky spojené s vydáváním osvědčení. V letech 2009 až 2012 je předpokládáno vydání cca 3000 osvědčení strážníků ročně. Z toho vyplývá každoroční příjem státního rozpočtu ve výši cca 600 tis. Kč. Na krajských úřadech agendu spojenou s vydáváním, pozastavováním platnosti a odnímáním osvědčení doposud vykonával minimálně 1 zaměstnanec. Na základě realizované změny by mělo dojít k úsporám nákladů na tato místa, jelikož výše uvedené činnosti již nebudou zabezpečovány. Na Mministerstvu vnitra, kterým tato činnost byla zabezpečována do roku 2000, tuto agendu vykonávali 3 zaměstnanci pro území celé České republiky. Pokud dojde k přijetí navrhovaného řešení, bude situace obdobná. Zajištění této činnosti nebude znamenat zvýšení požadavku na počet tabulkových míst. Agenda bud zajišťována v rámci stávajících kapacit ministerstvaMinisterstva vnitra. 7) Oprávnění strážníka Rozsah oprávnění strážníků je dostatečný a odpovídá jejich hlavnímu úkolu – zabezpečování místních záležitostí veřejného pořádku. Tudíž objektivně neexistuje potřeba je rozšiřovat, ale naopak dílčím způsobem zúžit. Rovněž stávající formulace některých oprávnění strážníka, z pohledu zákonem požadovaných formálních úkonů s nimi spojených, nadbytečně zatěžují osoby, vůči nimž je prováděn úkon, zákrok či jiné opatření, ale i samotného strážníka. V dalších případech znění některých ustanovení zákona o obecní policii neodpovídá speciální právní úpravě obsažené v jiném zákoně (jedná se např. o oprávnění požadovat vysvětlení, oprávnění požadovat prokázání totožnosti, oprávnění odebrat zbraň, oprávnění odejmout věc, oprávnění použít technický prostředek k zabránění odjezdu vozidla, oprávnění použít donucovací prostředek včetně služební zbraně); proto je novela zákona o obecní policii odpovídajícím způsobem modifikuje. Za účelem vyloučení rozdílné interpretace obdobných oprávnění strážníka a příslušníka Policie České republiky v souvislosti s přijetím nového zákona o Policii České republiky, je rovněž nutno, tam, kde je to možné a žádoucí, sjednotit jejich dikci, aniž by docházelo k zásadnímu rozšiřování kompetencí obecní policie resp. strážníka a vzniku pozitivních nebo negativních kompetenčních sporů. 8) Přístup obecní policie do informačních systémů Obecní policie v aplikační praxi právních norem naráží na problémy spojené s přístupem do informačních systémů. Je to dáno mj. i tím, že současný zákon o obecní policii postrádá mechanismy předávání informací zde obsažených. V novele zákona o obecní policii je tudíž jednoznačně upraveno, do jakých informačních systémů má obecní policie přístup a pravidla této činnosti. 9) Působnost Ministerstva vnitra Ministerstvo vnitra nedisponuje dostatečnými prostředky metodiky a kontroly ve vztahu k obecním policií. Absence metodického usměrňování obecních policií ze strany Ministerstva vnitra se v praxi mj. projevuje i tím, že řada obecních policií, zejména po poslední novele zákona o obecní policii z roku 2002, zaměřuje svoje působení především na oblast provozu na pozemních komunikacích a nevěnuje se tolik, na rozdíl od předchozího období, jiným, mnohdy důležitějším oblastem spadajícím do místních záležitostí veřejného pořádku. Pro ilustraci tohoto trendu lze uvést, že v roce 2006 strážníci v České republice odhalili 1 391 371 přestupků proti bezpečnosti a plynulosti silničního provozu, z nichž 808 147 projednali v blokovém řízení, zatímco všech ostatních přestupků odhalili pouze 384 334 a blokově jich projednali 149 264. Podobná situace existovala i v roce předchozím. Přitom důvody pro takový přístup, často uváděné zřizovateli těchto orgánů obce (např. získání finančních prostředků pro další rozvoj obecní policie) jsou liché, protože výnosy blokových pokut představují cca desetinu nákladů spojených s financováním obecních policií. Řešením výše uvedených nedostatků je, vedle jiných opatření, i definování působnosti a pravomoci Ministerstva vnitra (koordinační, dozorová a sankční) v předmětné oblasti. Dopady: Dozorová činnost v oblasti obecní policie bude zajišťována v rámci stávajících kapacit ministerstvaMinisterstva vnitra bez nároku na navýšení počtu tabulkových míst. Změna zákona o rozpočtových pravidlech a zákona o majetku státu V souvislosti s návrhem zákona o Policii České republiky dochází k zásadní změně dosavadního ekonomického fungování tohoto ozbrojeného bezpečnostního sboru. Změny ekonomického charakteru se dotknou i práce Ministerstva vnitra. Vše je nutno odpovídajícím způsobem promítnout do výše uvedenýchtohoto zákonůa. Dopady: Vyhodnocení dopadů navrhovaných změn je součástí Závěrečné zprávy z hodnocení dopadů návrhu zákona o Policii České republiky. Rozšířením výjimek při určení peněz z prodeje majetku České republiky tak jako je tomu v případě Armády České republiky, bude moci Policii České republiky operativně disponovat prostředky získanými z prodeje majetku, se kterým hospodaří. Policii České republiky bude tak disponovat odpovídajícími ekonomickými nástroji a efektivněji plnit své úkoly. V případě nepřijetí novely zákona o rozpočtových pravidlech by se při přerozdělením takto získaných prostředků v rámci státního rozpočtu nemusel zpátky Policii České republiky dostat jejich celý původní objem. Změna zákona o silničním provozu 1) Oprávnění zjišťovat přítomnost alkoholu a jiných návykových látek v organismu řidiče Podle stávajícího zákona o silničním provozu může výše uvedenou činnost vykonávat pouze příslušník Policie České republiky a strážník obecní policie. Přitom tabákový zákon svěřuje toto oprávnění ve vztahu k osobám, které vykonávají činnost, při které by mohly způsobit ohrožení života, zdraví nebo majetku (tím nepochybně řízení vozidla v silničním provozu je), i dalším subjektům. Z tohoto důvodu je nutno sjednotit úpravy tabákového zákona a zákona o silničním provozu a to tak, že povinností řidiče bude podrobit se orientačnímu vyšetření případně odbornému lékařskému vyšetření na výzvu také příslušníka Vojenské policie, zaměstnavatele nebo jeho ošetřujícího lékaře. Dopady: Povinností řidiče bude podrobit se orientačnímu vyšetření, případně odbornému lékařskému vyšetření na výzvu také příslušníka Vojenské policie, zaměstnavatele nebo jeho ošetřujícího lékaře. 2) Měření rychlosti vozidel dalšími subjekty Podle současné právní úpravy mohou rychlost vozidel měřit Policiie České republiky, obecní policie a podnikatelské subjekty. Posledně zmíněné však nemohou pořizovat osobní údaje účastníků v silničním provozu. Jimi opatřené důkazy obsahující osobní údaje pro potřebu správních řízení mají problematickou hodnotu (viz § 12 občanského zákoníku - ochrana osobnosti). Navíc u nich nejsou, na rozdíl od Policiie České republiky a obecní policie stanovena žádná specifická pravidla pro výkon této živnosti. Novela zákona o silničním provozu založením výslovného oprávnění podnikatelským subjektům měřit rychlost vozidel tento nedostatek odstraňuje. Dopad: Pozitivní dopad se očekává zejména na menší obce, které nemají zřízenu obecní policii a v jejich územním obvodu dochází na některých kritických místech k častému porušování maximální povolené rychlosti. Tyto obce budou moci na základě uzavřené smlouvy se soukromým subjektem oprávněným k úřednímu měření rychlosti ochránit veřejný pořádek ve svém územním obvodu. Současně je v rámci efektivního výkonu této činnosti nutné stanovit, že soukromoprávní subjekty mají povinnost postupovat v součinnosti s Policiií České republiky a obecní policií. 3) Zvýšení limitu škody nad stávající hranici 50 tis. Kč Podle stávající právní úpravy, dojde-li při dopravní nehodě k usmrcení nebo zranění osoby nebo k hmotné škodě převyšující zřejmě na některém ze zúčastněných vozidel včetně přepravovaných věcí nebo na jiných věcech částku 50 000 Kč, jsou účastníci dopravní nehody mj. povinni neprodleně ohlásit dopravní nehodu příslušníkovi Policie České republiky a setrvat na místě dopravní nehody až do jeho příchodu nebo se na toto místo neprodleně vrátit po poskytnutí nebo přivolání pomoci nebo ohlášení dopravní nehody. Dále pak, pokud při dopravní nehodě dojde ke hmotné škodě na některém ze zúčastněných vozidel včetně přepravovaných věcí nebo na jiných věcech nižší než 50 000 Kč, jsou účastníci dopravní nehody povinni ohlásit tuto nehodu příslušníkovi Policii České republiky, jestliže se nedohodnou na míře účasti na způsobení vzniklé škody nebo byla-li hmotná škoda způsobena na majetku třetí osoby. V roce 2006 Policie České republiky šetřila celkem 187 965 nehod s hmotnou škodou, účastí třetí osoby a následky na životech a zdraví. Z uvedeného počtu bylo 165 850 nehod jen s hmotnou škodou a dalších 22 115 nehod skončilo s následky na životech nebo zdraví. Členění nehod „jen s hmotnou škodou“ podle hodnoty odhadu hmotné škody na jednotlivých vozidlelch, ukazuje následující tabulka. Data vycházejí ze systému počítačové evidence nehod v silničním provozu Policejního prezidia České republiky. rok 2006do 50 tisícnad 50 tis.Počet nehod - celkem140 52225 328tj.% z celkového počtu84,715,3Účast třetí osoby84 01913 559tj.% z celkového počtu86,113,9 Počet nehod, kde hmotná škoda na žádném z vozidel nepřesáhne 50 000 Kč, představuje téměř 85% z celkového počtu nehod jen s hmotnou škodou (nebo také nehod bez následků na životech nebo zdraví) a počet nehod nad touto hranicí pak představuje jen 15,3%. Podle současné právní úpravy musí být nehody, kde byla způsobena hmotná škoda na majetku třetí osoby, rovněž šetřeny Policií České republikyR. Přitom z pohledu výše škody (do 50 000 Kč) tvořily tyto nehody více jak 40 % všech dopravních nehod s výší škody do 50 000 Kč. Dopady: Zvýšením limitu škody nad stávající hranici 50 000 Kč dojde k výraznému omezení působení Policie České republiky na úseku dopravních nehod. Jelikož musí být každé motorové vozidlo odpovídajícím způsobem pojištěno, otevírá se tak podnikatelskému prostředí možnost vyřizovat škodní události operativně a bez účasti Policie České republiky. Úspory na straně Policie České republiky: Průměrná doba trvání vyšetření a zpracování nehody včetně dopravy na místo nehody cca v hodnotě 2,3 hodiny;, pak zvýšením limitu škody nad 50 000 Kč dojde minimálně k úspoře cca 16 000 hodin. Taxativně stanovit čas na šetření silniční dopravní nehody nelze. Odráží se zde totiž několik faktorů, které dobu šetření mohou negativně ovlivnit. V prvé řadě se jedná o rozlišení druhu ukončení šetření dopravní nehody. Může jít o dopravní nehodu, kdy její šetření je ukončeno na místě v rámci blokového řízení, popřípadě věc je odložena ve smyslu ustanovení § 58 odst. 3 písm. b) zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů (střet vozidla se zvěří, škodní událost). Dále se může jednat o dopravní nehody, kdy šetření pokračuje i po návratu z místa dopravní nehody a věc se následně odevzdává příslušnému správnímu orgánu k projednání podle zvláštních předpisů, oznamuje se příslušným správním orgánům k jejich projednání, popřípadě se jedná o podezření z naplnění skutkové podstaty trestného činu. Nicméně v prvé řadě je nutné zohlednit dobu potřebnou na dojezd výjezdové skupiny na místo dopravní nehody. Samotná doba dojezdu výjezdového vozidla na místo dopravní nehody se odvíjí od velikosti teritoria okresu, kde k dopravní nehodě došlo, a od klimatických podmínek v době výjezdu. Nejde samozřejmě porovnávat okres Jindřichův Hradec například s okresem Děčín nebo Praha-venkov, kde s ohledem na velikost okresu a v některých případech i dostupnost budou dojezdové časy výjezdových vozidel na místo dopravní nehody zákonitě delší. Porovnáním dojezdových časů lze udělat kvalifikovaný odhad, kdy čas dojezdu na místo dopravní nehody se přibližně pohybuje někde mezi 30 – 60 min. V průměru se bude tedy jednat o čas 45 min. na dojezd k dopravní nehodě od doby, kdy se příslušník Policie České republiky o této dozvěděl. Následuje čas potřebný pro samotné šetření dopravní nehody, kdy výjezdová služba získává základní údaje o příčinách vzniku dopravní nehody a o průběhu nehodového děje, přičemž provede vytěžení účastníků dopravní nehody, ohledání místa dopravní nehody a další prvotní a neodkladné úkony s tím spojené (dechová zkouška, vyžádání dokladů potřebných pro řízení motorového vozidla, provedení lustrací apod.), vyhotoví náčrtek, provede fotodokumentaci a v případě, že jsou splněny podmínky pro postup ve smyslu ustanovení § 84 přestupkového zákona, tak sepíše „Protokol o nehodě v silničním provozu s projednáním“. Na místě dopravní nehody si výjezdová služba svou činnost koordinuje a to tak, že převážně jeden příslušník Policie České republiky komunikuje s účastníky dopravní nehody a druhý zjišťuje a zajišťuje stopy a provádí dokumentaci (náčrtek místa dopravní nehody, foto). Samotné sepsání protokolu je rovněž závislé odna počtu zúčastněných a to jak řidičů, tak spolujezdců a svědků, kdy tyto osoby musí být rovněž zavedeny do systému LOTUS NOTES. V průměru lze odhadnout čas potřebný na veškerou činnost spojenou s šetřením dopravní nehody, jejíž šetření je ukončené na místě v rámci blokového řízení, na 35 – 40min., který samozřejmě může být i překročen. Po návratu z místa dopravní nehody na útvar Policie České republiky musí, v případě, že nenastane žádný technický problém a dopravní nehoda je zadokumentována do výpočetní techniky na místě samém, výjezdová služba zapracovat nashromážděná data do stacionárního počítače, přesunout do databáze fotodokumentaci pořizovanou na digitálním fotoaparátu a doplnit statistický formulář. Dobu trvání celého tohoto aktu lze odhadnout na 10 – 15 min. Celkovou dobu, kterou výjezdová služba šetří dopravní nehodu, jejíž šetření je ukončeno na místě v rámci blokového řízení, lze za optimálních podmínek rozvrhnout následně: Jízda na místo dopravní nehody od chvíle oznámení 45 min. Činnost výjezdové služby na místě dopravní nehody 40 min. Jízda zpět na základnu 45 min. Činnost po návratu z místa dopravní nehody 10 min. Celkem 2 hod. 20 min. Snížení zatíženosti Policie České republiky při nešetření těchto dopravních nehod nelze však zobecnit na všechny dopravní nehody, jejichž šetření je ukončeno v rámci blokového řízení. Zde je třeba rovněž zohlednit nutnost šetření dopravních nehod, kdy výše vzniku hmotné škody nedosahuje hranice, kdy podle zákona o silničním provozu jsou účastníci dopravní nehody povinni neprodleně ohlásit dopravní nehodu policistovi, ale i přes to žádají, aby byla dopravní nehoda Policií České republiky šetřena. Jako důvod udávají obavu z následného uplatňování vzniklé hmotné škody, popřípadě je nahlášení dopravní nehody po nich požadováno jejich pojistitelem. Dojde-li k dodatečnému nahlášení dopravní nehody, tak následné šetření je významně náročnější. Současně je nutno upozornit na skutečnost, že i přes výše uvedené je nutné zachování nepřetržitosti služby Policie České republiky na daném úseku. I přes navrhované výrazné snížení počtu dopravních nehod, které by Policie České republiky šetřila, je nezbytné zachovat optimální počty příslušníků Policie České republiky na příslušných útvarech. Policie České republiky plní totiž řadu dalších úkolů v oblasti provozu na pozemních komunikacích včetně výkonu dohledu nad BESIP. Právě do této oblasti by se značná část z agendy dopravních nehod „uvolněných“ příslušníků Policie České republiky mohla přesunout a tím pádem naplnit jeden z primárních úkolů státu v předmětné oblasti. 4) Předávání informací o přestupcích (vedle stávajících informací o nehodách) proti bezpečnosti a plynulosti silničního provozu pojišťovnám Navrženou změnu lze považovat za doprovodné opatření ke zvýšení limitu škody pro povinné hlášení dopravní nehody Policii České republiky. Měla by umožnit zpřístupnit pojišťovnám informace o přestupcích na úseku bezpečnosti a plynulosti silničního provozu. Informace o těchto přestupcích a jejich pachatelích umožní pojišťovnám zohlednit ve své pojistné politice rizikovost i těch pojistníků, kteří opakovaně páchají zmíněné přestupky, nicméně dosud nezpůsobili žádnou dopravní nehodu. O těchto potenciálně i velmi rizikových pojistnících, na rozdíl od dopravních nehod, pojišťovny informace nemají. Dnes mohou proto pojišťovny „sankcionovat“ pouze dopravní nehody, ke kterým již došlo. Nemohou tak zohlednit rizikové chování řidičů, kteří se často dopouštějí nebezpečných přestupků a působit tak na ně preventivně. Zdražení povinného ručení vůči těmto řidičům bude působit na jejich chování a přispěje ke zlepšení bezpečnosti silničního provozu. Viz také související změna zákona o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla. Změna tabákového zákona 1) Orientační a lékařské vyšetření Navrhuje se zjednodušení současného duplicitního systému orientačního a lékařského vyšetření povinných osob na přítomnost alkoholu v organismu, spojený s jejich následnou dopravou k lékařskému vyšetření do zdravotnického zařízení. Tím vznikají, zejména na straně Policie České republiky a obecních policií, značné více náklady spojené s touto činností. To vše je nadbytečné s ohledem na existenci detekčních přístrojů, jejichž výsledky měření jsou zcela srovnatelné se závěry lékařského vyšetření provedeného ve zdravotnickém zařízení. Dopady: V případě přijetí navrhovaného řešení dojde k úsporám v průměru 1,6 mil. Kč na jednu krajskou správu. Úspory by se měly projevit i v případě zdravotnických zařízení, která musí nyní zajišťovat celodenní služby pro účely provádění lékařského vyšetření. Zefektivnění činnosti správních orgánů a orgánů činných v trestním řízení, z důvodu snazšího získávání důkazních prostředků. Eliminace možného korupčního jednání subjektů oprávněných vyzvat povinnou osobu k ověření přítomnosti alkoholu nebo jiné návykové látky. Odstranění možnosti manipulace s důkazním materiálem. 2) Odpovědnost za zajišťování přepravy osob k lékařskému vyšetření a do záchytné stanice Další zásadní problém současné právní úpravy spočívá v zajišťování přepravy osob k lékařskému vyšetření a případnému následnému transportu do záchytných stanic prostřednictvím vozidel Policie České republiky a to i ve prospěch obecní policie. Policii České republiky tato činnost neúměrně personálně a ekonomicky zatěžuje a navíc ji nelze, z pohledu úlohy této ozbrojené složky ve společnosti, v žádném případě považovat za smysluplnou. V roce 2006 bylo do záchytných stanic v České republice dopraveno celkem 9 343 osob, z toho motorovými vozidly Policie České republiky 6 270 osob a speciálně upravenými motorovými vozidly ve vlastnictví hl.m. Prahy, jejichž provoz zabezpečuje Městská policie hl.m. Prahy, 3073 osob. Z pohledu Policie České republiky se tedy v průměru jedná o zajišťování 17 převozů denně. Problematiku boje s alkoholismem tabákový zákon primárně svěřuje do působnosti obce. Jedná se o oblast spadající do místních záležitostí veřejného pořádku zabezpečovaných obcí (viz § 22 odst. 2 tabákového zákona). Z tohoto důvodu musí obce nést odpovědnost za dopravu těchto osob do příslušných zařízení. Pokud obec nebude mít zřízenu obecní policii nebo neuzavře veřejnoprávní smlouvu podle zákona o obecní policii a tím, kdo povinnou osobu vyzval k provedení úkonů podle tabákového zákona bude příslušník Policie České republiky, zajistí přepravu takové osoby Policie České republiky.Přitom bude záležet na obci, jak technicky tuto činnost zabezpečí, resp. prostřednictvím kterého subjektu tak učiní (např. obecní policie – viz zmocnění v novele zákona o obecní policii, zdravotnická Záchranná služba na základě smlouvy uzavřené s obcí, soukromoprávní subjekt apod.). Dopady Zatížení rozpočtů obcí. Obcím pravděpodobně vzrostou náklady, které budou souviset s převozem povinných osob k lékařskému vyšetření resp. do záchytných stanic v souvislosti s novelou tabákového zákona. Nicméně v případě, kdy se prokáže přítomnost alkoholu nebo jiné návykové látky v krvi povinné osoby, bude tato hradit nejen provedení vyšetření biologického materiálu, ale i samotnou dopravu. Předem nelze ani rámcově odhadnout náklady spojené s touto činností. Vše odvisí od počtu případů a od faktu, zda se záchytná stanice nachází na území obce, či nikoliv. To však platí pouze v tom případě, kdy obec bude tuto činnost zabezpečovat vlastními silami. Pokud obec uzavře příslušnou smlouvu např. se soukromoprávním subjektem, bude finanční dopad na rozpočet obce minimální. Pro ilustraci lze uvést, že Policie České republiky vyčíslila náklady spojené s převozem 6 270 osob do záchytných stanic v roce 2006 (k tomu blíže viz důvodová zpráva, bod I., změna tabákového zákona) na 665 000 Kč. Hlavní město Praha pak uvádí, že za první pololetí roku 2006 činily náklady předmětné činnosti 2 347 863,- Kč. Z této částky ovšem připadá 1 208 004,- Kč na pořízení a úpravu specializovaného vozidla (Renault Master), 116 000,- Kč na pohonné hmoty, 174 500,- Kč na servis a opravy vozidla a náklady na mzdu strážníků pak představují částku 824 852,- Kč. Změna občanského soudního řádu, exekučního řádu, změna zákona o Vězeňské službě a justiční stráži a dalších předpisů Podle stávající právní úpravy musí Policie České republiky plnit řadů úkolů ve prospěch správních orgánů, soudů, soukromých subjektů (exekutoři) a tak suplovat činnost již existujících a někdy i specializovaných institucí (např. justiční stráž, soukromé bezpečnostní služby). Tyto činnosti Policii České republiky neúměrně zatěžují, jsou časově, personálně a ekonomicky náročné. Pokud Policie České republiky se má v budoucnu stát moderním policejním sborem, je nutno tyto její nadbytečné činnosti eliminovat. Pro příklad - základní útvary služby pořádkové a železniční policie musejí, na základě zákona, asistovat při výkonu rozhodnutí různých orgánů. V posledním období jde zejména o velkou četnost asistencí soudním exekutorům. Například za 1. pololetí roku 2006 bylo zaznamenáno 2 433 případů žádostí o asistenci Policie České republiky při soudních exekucích. Řešením popsané neutěšené situace je využití, ze strany zmíněných subjektů k některým činnostem, doposud realizovaným Policií České republiky, svých vlastních sil a prostředků, případně podnikatelských subjektů, založené odpovídající změnou výše zmíněných zákonů, případně prováděcích předpisů. Rovněž je nutno vyřešit možnost využití příslušníků vězeňské služby a justiční stráže pro plnění úkolů Policie České republiky v souladu s novým zákonem o Policii České republiky. Dopady: Dojde k úsporám nákladů na zajišťování asistencí exekutorům, přičemž náklady správy Středočeského kraje byly odhadnuty v roce 2006 na 4,63 mil. Kč. Úspory budou samozřejmě jen částečné, jelikož v odůvodněných případech bude moci exekutor požádat Policii České republiky o asistenci. Již nyní podle údajů Ministerstva spravedlnosti žádají exekutoři o asistenci u 2 433 soudních exekucí z celkového počtu 164 331 nařízených soudních exekucí. Náklady exekuce se přenášejí na povinnou osobu. Změna zákona o zbraních, změna zákona o nakládání s bezpečnostním materiálem, změna živnostenského zákona, změna zákona o bezpečnosti a plynulosti provozu na pozemních komunikacích, změna zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, změna zákona o hornické činnosti a dalších Změny těchto předpisů se netýkají jejich věcné stránky, pouze je vytvořen soulad mezi organizační, územní strukturou Policie České republiky (viz nový zákon o Policii České republiky) a působností jednotlivých útvarů tohoto bezpečnostního sboru při výkonu státní správy v konkrétních případech obsažených ve shora uvedených zákonech. Změna zákona o silniční dopravě Stejně jako Armáda České republiky i Policie České republiky realizuje přepravu nebezpečných věcí po pozemních komunikacích i ve volném terénu (např. nalezené střelivo a nevybuchlá munice převážená policejními pyrotechniky za účelem její likvidace apod.) Proto je namístě, aby i Policie České republiky, s ohledem na ochranu života a zdraví osob a majetku disponovala za účelem rychlého odstranění vzniku možné hrozby stejnými výjimkami z ustanovení § 22 a 23, ustanovení o státním odborném dozoru a o pokutách při provádění vlastních úkolů (jedná se zejména o výjimky z dohody ADR). Změna zákona o pobytu cizinců, změna zákona o azylu, změna zákona o dočasné ochraně cizinců Vzhledem k zamýšlenému odbřemeňování Policie České republiky od nepolicejních činností dochází též k novelám uvedených právních předpisů. Vzrůstající zájem cizinců o krátkodobé návštěvy České republiky, ale zejména o dlouhodobou imigraci, ve svém důsledku znamená nárůst správních a jiných administrativních činností zatěžujících policiiPolicii České republiky, což se negativně odráží v intenzitě a kvalitě výkonu policejních činností souvisejících s aplikací citovaných zákonů. Zejména proto by Policie České republiky měla být oproštěna od činností, které mohou být zabezpečeny stejně kvalitně také civilním úřadem. Vzhledem k rozsáhlosti činností, organizačního, materiálně technického i personálního zázemí není reálné Policii České republiky od těchto úkolů oprostit jednorázově. Tento proces by měl proto proběhnout v několika fázích. 1. etapa V souvislosti s převedením některých správních činností z Policie České republiky na Ministerstvo vnitra bude pro realizaci prvé etapy nezbytné zřídit v jednotlivých vyšších územních samosprávných celcích nová pracoviště Ministerstva vnitra, která budou danou činnost zajišťovat. Náklady na realizaci se předpokládají v částce cca 156 milionů Kč. Tyto náklady zahrnují mzdové náklady na 160 pracovníků (ve výši cca 52 milionů Kč), na jejich materiální zabezpečení (ve výši cca 20 milionů Kč) a na pronájem prostor (ve výši cca 84 milionů Kč). Skutečné náklady, zejména v oblasti mezd, by však měly být výrazně nižší, a to s ohledem na skutečnost, že navrhovaným opatřením by mělo dojít současně ke snížení počtu pracovníků Policie České republiky, resp. i policistů, kteří dosud takovou činnost zajišťují. V rámci oddělení cizinecké policie, do jejichž působnosti v současné době spadá rozhodování o trvalých pobytech, o dlouhodobých pobytech, udělování dlouhodobých víz a zajišťování dalších úkonů souvisejících s pobytem cizinců na území České republikyR, je v současné době systemizováno cca 1070 tabulkových míst (z tohoto 220 pro občanské zaměstnance a 850 pro policisty). Podíl činností souvisejících s povolováním trvalých pobytů na celkové činnosti zajišťované odděleními cizinecké policie lze odhadnout na 10 až 25 %. Při průměrné hodnotě 17% podílu těchto činností to znamená, že v rámci oblastníkrajských ředitelství zajišťuje tyto činnosti cca 144 policistů a 37 občanských zaměstnanců, tj. 181 tabulkových míst. V rámci ředitelství služby cizinecké policie pracuje 6 zaměstnanců, kteří zajišťují druhostupňové řízení ve věcech trvalého pobytu a s tím související činnosti řešené podle správního řádu a dále rozhodování v prvém stupni správního řízení o žádostech o povolení trvalého pobytu z humanitárních důvodů nebo jiných důvodů hodných zvláštního zřetele. Dopady: Delimitace 182 tabulkových míst na Ministerstvo vnitra v souvislosti se zajišťováním činností souvisejících s problematikou trvalých pobytů. Tabulka finančních potřeb Mzdová kalkulace za rok pro 182 zaměstnanců57. 891.238 KčPrůměrný měsíční plat26.506 KčNájemné12.094.904 KčMateriální zabezpečení21.177.000 Kč S ohledem na delimitaci tabulkových míst se nepředpokládá žádný nárůst mzdových nákladů, ale naopak lze ve výsledném efektu počítat s úsporami. Pro účely materiálního zabezpečení zaměstnanců se počítá s pořízením nového vybavení. Vychází se z toho, že v okamžiku převodu daných činností bude zařízení již zastaralé a proto by bylo nezbytné provést následně jeho obměnu. Nájemné je kalkulováno pro případ, že dojde k pronájmu prostor na komerční bázi, přičemž podstatnou část nákladů (10 mil. Kč) činní náklady v Praze a Středočeském kraji. Nicméně k pronájmům na komerční bázi bude přistoupeno pouze v těch případech, kdy nebude možné využít vlastní prostory, které nebude Policie České republiky využívat. 2. etapa S výjimkou udělování víz doje k převodubude na Ministerstvo vnitra převedena i agenday přechodných pobytů. Do doby realizace tohoto převodu ( konec roku 2012) může dojít k podstatné změně v počtu cizinců žádajících o vydání povolení k dlouhodobému pobytu na území České republikyR, včetně s tím souvisejících dalších činností, v porovnání se současným stavem. Současně s tím je potřeba počítat i s odpovídajícími změnami, pokud jde o počet policistů a civilních zaměstnanců, kteří budou tuto problematiku řešit. Z hlediska personálního zajištění bude i v tomto případě požadavek na nárůst počtu zaměstnanců řešen delimitací odpovídajícího počtu tabulkových míst z cizinecké policie a ředitelství služby cizinecké policie. Je však nezbytné počítat se náklady na zajištění provozu pracovišť. Změna zákona o civilním letectví Policie České republiky se v rámci své činnosti dlouhodobě potýká s problémy vyplývajícími z nedostatečné či zcela absentující právní úpravy režimu českých policejních letadel, jež při plnění svých úkolů používá. Právní úprava v České republice rozlišuje v souladu s mezinárodním leteckým právem režim civilních letadel a režim letadel státních. Dostatečná zákonná úprava režimu jiných státních letadel, než jsou letadla vojenská, však absentuje. V současné době neexistuje zákonné řešení kompetence k výkonu státní správy nad policejními letadly. Konkrétně se jedná o registraci policejních letadel (a s tím související otázky jejich mezinárodněprávně relevantního značení a vydávání příslušných dokladů) a dozor nad těmito letadly, jejich leteckým personálem a jimi realizovanými leteckými činnostmi. Navazující problém představuje potřeba mezinárodně uznávaných protokolů a osvědčení, průkazů způsobilosti leteckého personálu a kvalifikací. Zcela nedostačující je rovněž právní úprava problematiky odborně technického zjišťování příčin leteckých nehod těchto letadel. Existují dvě možnosti, kam by mohlo být řešení dané problematiky umístěno. Varianta I. Ministerstvo vnitra Varianta II. Úřad pro civilní letectví Po vyhodnocení obou variant z pohledu efektivnosti zajišťování kompetence k výkonu státní správy nad policejními letadly bylo rozhodnuto o stanovení nové působnosti pro Úřad pro civilní letectví. Počet letadel/vrtulníků nepřesahuje počet 15 ks. Z tohoto důvodu by bylo značně neekonomické přidávat Ministerstvu vnitra tuto novou kompetenci, která nesouvisí s žádnou jinou podobnou činností. Současně je pravdou, že policejní letadla zajišťují ve velkém počtu přepravu civilních osob (např. pachatelů trestných činů, důležitých svědků, lékařů, členů krizových štábů apod.) a podílejí se na řadě civilních činností obecně (viz např. činnost Letecké záchranné služby). Také z tohoto důvodu se navrhuje přidání působnosti Úřadu pro civilní letectví. Na druhé straně je nutné říci, že pokud by se použilo analogicky vztahu Ministerstvo obrany a armádaArmáda České republiky – Ministerstvo vnitra a Policie České republiky, svědčilo by to ve prospěch stanovení působnosti Ministerstvu vnitra. Za účelem vytvoření technických předpokladů pro zřízení rejstříku policejních letadel vedeného Úřadem pro civilní letectví se posouvá účinnost novely tohoto zákona na 1. ledna 2010. Dopady: Náklady spojené se zřízením veřejného rejstříku policejních letadel, který bude vést Úřad pro civilní letectví Ministerstva dopravy a dále náklady spojené sze zajišťováním výkonu státní správy nad policejními letaedly. Náklady by měly být pokryty v rámci rozpočtové kapitoly Ministerstva dopravy. Změna zákona o právu shromažďovacím Zákon o právu shromažďovacím se novelizuje včleněním původního § 46 zákona o Policii České republiky do ustanovení upravujícího rozpouštění shromáždění. Tato drobná úprava vychází ze snahy o zpřehlednění nově navrhovaného zákona o Policii České republikyR. Změna zákona o výkonu ústavní výchovy nebo ochranné výchovy Návrh zákona o Policii České republiky nově stanovuje, že školské či výchovné zařízení, ze kterého utekl svěřenec s nařízenou ochrannou nebo uloženou ústavní výchovou, je zodpovědné za bezodkladné zajištění odvozu z útvaru Policie České republiky, který svěřence zadržel, a v případě, že tuto povinnost nezajistí, je povinno hradit Policii České republiky náklady vzniklé v souvislosti s převozem. Z tohoto důvodu je nutné provést odpovídající změny také v tomto zákoně. Dopady: Nárůst nákladů školských výchovných zařízení, které budou muset na své náklady zajistit převoz uprchlých svěřenců zpět do zařízení. Změna zákona o ozbrojených silách České republikyR Změna zákona odpovídá změnám v ustanoveních o využití vojáků pro plnění úkolů Policie České republiky v navrhovaném zákoně o Policii České republiky. Smyslem je odstranění omezení vyplývajícího ze současné úpravy. (Viz také odůvodnění k ustanovení zákona o Policii České republiky o povolávání vojáků, příslušníků Vězeňské služby a Celní správy k plnění úkolů Policie České republiky.). Změna trestního řádu Změna reflektuje nový zákon o Policii České republiky, především transformaci Inspekce ministra vnitra do podoby jiného orgánu. Novela též upravuje instituty nutné pro vyšetřování nejzávažnějších forem trestné činnosti, jako je ochrana utajovaných svědků, ochrana identity agenta, předstíraný převod a využití agenta. Novela též řeší stávající problémy s doručováním, příkazem k zatčení či s hrazením znaleckých posudků. Dopady: Z pohledu ekonomických dopadů na Policii České republiky je důležitá zejména změna v doručování a realizaci příkazů k zatčení. Vycházíme-li ze sdělení Policie České republiky správ krajů a Policie České republiky správy hl.m. Prahy za II. pololetí roku 2006 vyplývá, že od soudů obdržely celkem 82479 žádostí o doručení písemností, přičemž nejvíce jich bylo požadováno od policejních orgánů Policie České republiky správy Severočeského kraje (21760), správy Severomoravského kraje (14744) a správy Západočeského kraje (11207), u ostatních správ krajů se jejich počet pohyboval od 9400 (správy Jihomoravského kraje) do 3800 (správa Jihočeského kraje), je naprosto zřejmé, že policiePolicie České republiky je neúměrně zatěžována činnostmi, které přímo nesouvisejí s jejím posláním. Z tohoto důvodu je by mělo být doručování písemností v případě, že ji doručuje soud nebo státní zastupitelství samo, doručováno jejich doručovateli nebo orgány justiční stráže. Teprve poté by měla být požádána Policie České republiky. Očekává se eliminace značného ekonomického, personálního a organizačního zatížení Policie České republiky. Stejná situace platí i pro realizaci příkazů k zatčení, kterých za I. pololetí roku 2006 bylo realizováno více než 6000, přičemž u Policie České republiky správy hl.m. Prahy to bylo 1580 příkazů, u správy Severočeského kraje 1360, u správy Severomoravského kraje 1230, u správy Jihomoravského kraje 700, u správy Středočeského kraje 450 příkazů k zatčení a u ostatních správ krajů se pohyboval jejich počet okolo 200. Naprostá většina případů zatčení obviněného byla ukončena tím, že po dodání zatčeného soudu, jehož soudce příkaz k zatčení vydal, byla zatčenému předána písemnost, kterou mu nebylo možné do té doby doručit, a následně nebylo výjimkou, že po několika minutách od dodání soudu byl soudcem propuštěn na svobodu. Negativní dopady na Policii České republiky souvisí se stávající praxí, kdy dochází k dodávání zatčených osob neodkladně k soudu, který je značně vzdálen od místa k zatčenéí osoby, a většinou dochází pouze k předání písemnosti soudu zatčené osobě a osoba je následně propuštěna. Z tohoto důvodu se navrhuje tento negativní dopad eliminovat tím, že bude zavedena možnost vzhledem ke vzdálenosti vydat zatčenou osobu nejpozději 24 hodin od zatčení jinému věcně příslušnému soudu. Úspory Policie České republiky se očekávají rovněž v důsledku změny hrazení znaleckých posudků. Zavedením pravidla, že „“ten, kdo si posudek vyžádá, ten ho zaplatí“, by mělo dojít ke snížení nadužívání znaleckých posudků a zavedení větší motivace a hospodárnosti ve využívání prostředků na znalecké posudky, které byly dosud hrazeny pouze Policií České republiky. Změna zákona o zpravodajských službách, zákona o Bezpečnostní informační službě a zákona o vojenském zpravodajství Změna má za cíl posílení vzájemné spolupráce příslušných orgánů zajišťujících bezpečnost státu. Cílem je zejména zajištění možnosti využívání vzájemných dovedností spočívajících v technickém zajištění provedení některých jejich zákonných postupů, resp. možnosti technického zabezpečení speciálních technik či postupů, které využívají. Dopady: Zefektivnění plnění úkolů bezpečnostních sborů, díky tomu, že se technicky urychlí nasazení příslušných prostředků a zvýší se tak schopnost získat včas jedinečné informace, které by při opožděném použití těchto prostředků byly ztraceny. S ohledem na skutečnost, že určitými technickými prostředky disponují pouze některé bezpečnostní sbory, dojde k zajištění koordinace a informovanosti v efektivním využívání těchto jejich zákonných kompetencí a oprávnění. Změna zákona o péči o zdraví lidu a změna zákona o veřejném zdravotním pojištění Dopady: Omezení možnosti volby lékaře, klinického psychologa a zdravotnického zařízení z důvodu možnosti zneužívání, časové nebo místní nedostupnosti apod. Změna zákona o užívání státních symbolů České republikyR a o změně některých zákonů Právní úpravu předmětné problematiky v případě Policie České republiky a Armády České republiky je z hlediska používání státních symbolů České republiky vhodné sjednotit, ať již z důvodů mezinárodní reprezentace, tak i z hlediska budování nového vztahu příslušníků Policie České republiky k tomuto ozbrojenému bezpečnostnímu sboru. Změna zákona o evidenci obyvatel V souvislosti s navrhovaným postupným převodem některých správních činností z Policie České republikyR na Ministerstvo vnitra je nezbytné provést změnu § 14, který stanoví výdejová místa pro předávání rodných čísel. Dopad: Rodná čísla bude vydávat orgán, který rozhoduje o povolení k pobytu na území České republikyR. Změna zákona o svobodném přístupu k informacím Z důvodu zamezení možných úniků informací z policiePolicie České republiky se zakládá oprávnění tohoto bezpečnostního sboru neposkytnout informace o plnění úkolů policiePolicie České republiky, pokud by tím došlo k ohrožení jejich plnění. 3. Konzultace Návrh změnového zákona byl předložen k vyjádření všem zainteresovaným subjektům. Připomínky, které uplatnily, byly do návrhu zapracovány nebo je v tabulce vypořádání připomínek uvedeno, proč nemohly být v návrhu zohledněny. Vytvoření tohoto návrhu předcházelo vyupracování analytického a koncepčního materiálu „Reforma Policie České republiky“ a související problematiky vnitřní bezpečnosti. Tento materiál byl předložen k odborné diskuzi zainteresovaným subjektům, včetně Parlamentu České republiky. 4. Implementace a vynucování Implementace předkládaného návrhu vyžaduje vytvoření zásadní změny činnosti organizačních struktur Policie České republiky, a to zákonnou formou. Veškeré přesuny agend a změny působnosti jednotlivých subjektů by měly proběhnout bez nároků na zvýšení prostředků ze státního rozpočtu. Subjekty, na které jsou převedeny některé činnosti zabezpečované v současné době Policií České republiky, budou muset tyto činnosti zajistit v rámci svých rozpočtů. 5. Přezkum účinnosti Účinnost předloženého návrhu změnového zákona lze ověřit v praxi běžnými metodami správní kontroly a dozoru a pravidelným vyhodnocováním realizace změnového zákona a souvisejícího zákona o Policii České republiky. II. Zhodnocení souladu navrhované právní úpravy s ústavním pořádkem České republiky Předkládaný návrh zákona je plně v souladu s ústavním pořádkem České republiky. III. Zhodnocení souladu navrhované právní úpravy s mezinárodními smlouvami, jimiž je Česká republika vázána, její slučitelnosti s právními akty ES Předkládaný návrh zákona je v souladu s mezinárodními smlouvami, jimiž je Česká republika vázána, a není v rozporu s právními akty ES. Z pohledu působnosti a pravomoci územních samosprávných celků a jejich orgánů se akty práva Evropské unie na danou oblast nevztahují. Zvláštní část ČÁST PRVNÍ – změna zákona o podpoře sportu K § 7a Některé sportovní podniky, ale zejména aktivity některých komunit tzv. fanoušků před, v průběhu a po jejich ukončení, představují výrazně negativní bezpečnostní faktor, který je s to, minimálně na komunální úrovni, zásadně ohrozit bezpečnost osob a majetku. Přes všechna doposud přijatá opatření ze strany sportovních klubů, profesních sdružení, sportovních svazů, obcí, Policie České republiky a dalších nedochází k utlumování těchto patogenních jevů. Proto záměrem předkladatele návrhu změnového zákona je vypořádat se s tímto fenoménem, aniž by přijatá legislativní opatření ohrozila organizaci a konání sportovních aktivit pořádaných na profesionální nebo zájmové úrovni. V souladu se zásadou „vnitřní bezpečnost je věcí všech“, prosazovanou Ministerstvem vnitra, je nově stanoveno, že tam, kde to vyžaduje ochrana bezpečnosti osob a majetku, bude vlastník sportovního zařízení povinen vydat a zveřejnit návštěvní řád a v něm podle místních podmínek upravit pravidla chování všech osob, které mají co do činění se sportovními podniky zde probíhajícími. Tím bude primární odpovědnost za bezpečnost osob a majetku ve vybraných sportovních zařízeních (kritérium výběru je uvedeno v předchozí větě), svěřena vlastníkovi tohoto zařízení. Tato nová právní úprava je zařazena do jediného možného nosiče, kterým je zákon o podpoře sportu. Teprve v případě, kdy vlastník předmětného sportovního zařízení přes veškerá učiněná opatření by nebyl schopen vlastními silami zabezpečit klid a pořádek ve sportovním zařízení, mohla by být využita Policie České republiky. Dalším z nástrojů eliminace možného ohrožení bezpečnosti osob a majetku ve sportovním zařízení je nově založená povinnost vlastníka sportovního zařízení sportovní podnik přerušit nebo ukončit v zákonem jasně popsaných případech. Do budoucna je neudržitelný současný stav, kdy tento ozbrojený bezpečnostní sbor je opakovaně nucen suplovat činnost pořadatele při některých sportovních aktivitách. Navržené řešení donutí vlastníky vybraných sportovních zařízení zaobírat se vážně způsobem organizace sportovních podníiků a způsobem jejich zabezpečení. Pokud vlastník sportovního zařízení poruší některou ze zákonem uložených povinností a pořádek ve sportovním zařízení bude nucena obnovit Policie České republiky, bude ji náležet náhrada vynaložených nákladů. K § 7b Účelem tohoto ustanovení je vytvoření podmínek pro zajištění bezpečnosti ve vybraných sportovních zařízeních, ale i mimo ně. Některé sportovní podniky výrazným způsobem destabilizují místní záležitosti veřejného pořádku na území obcí, přeprava tzv. fanoušků mezi jednotlivými obcemi a jejich přítomnost na sportovních zařízeních je spojena s poškozováním nebo ničením veřejného, ale i soukromého majetku. To vše vyžaduje personálně a ekonomicky náročnou asistenci Policie České republiky a obecních policií. S ohledem na ustanovení § 7a bude primární odpovědnost za zajištění bezpečnosti spočívat na bedrech vlastníka sportovního zařízení. Role Policie České republiky bude subsidiární, tj. Policie České republiky zakročí pouze tehdy, pokud vlastník sportovního zařízení nebude schopen zvládnout případné narušení bezpečnosti vlastními nebo zprostředkovanými silami. Pokud vlastník sportovního zařízení poruší některou ze svých povinností (např. nevydá nebo nezveřejní návštěvní řád, nezajistí bezpečnost osob a majetku ve sportovním zařízení, nepřeruší nebo neukončí sportovní aktivity, pokud nebude s to obnovit pokojný stav nebo nepožádá v této souvislosti o pomoc Policii České republiky), bude Mministerstvo vnitra oprávněno zakázat až na dobu 1 roku účast návštěvníků (fanoušků) na konkrétních sportovních podnicích pořádaných ve sportovním zařízení. Navržená právní úprava obsahuje výraz „konkrétní“ sportovní podnik. Řeší se tím situace, kdy jeden pořadatel může pořádat např. utkání, zápasy, soutěže apod. v řadě sportovních disciplin, přičemž k porušení jeho povinností, stanovených v návrhu novely zákona o podpoře sportu, došlo pouze u některé z nich. Smyslem navrženého ustanovení není v žádném případě snaha státu regulovat či přímo zakazovat sportovní aktivity jakéhokoliv charakteru. Jediným a hlavním cílem je eliminace negativních protiprávních jevů spojených s jejich konáním. K § 7c Aby nová právní úprava byla efektivně využívána, je nutno založit i zmocnění k provádění kontroly ze strany Ministerstva vnitra a obecního úřadu, který bude kontrolovat povinnosti uložené vlastníkům sportovních zařízení. K § 7d až 7f Účelem sankčních ustanovení je preventivní působení a vynutitelnost povinností uložených tímto zákonem různým vlastníkům sportovních zařízení (fyzické osoby, podnikající fyzické i právnické osoby). Předmětná ustanovení jsou v souladu s vládní koncepcí správního trestání. K přechodnému ustanovení Vzhledem k tomu, že sportovní zařízení musí již dnes disponovat provozními předpisy, často upravujícími i pravidla chování osob zúčastněných na sportovních utkáních, je doba 3 měsíců ode dne účinnosti tohoto zákona, stanovená pro vydání a zveřejnění návštěvního řádu dostačující. ČÁST DRUHÁ – změna zákona o přestupcích K bodům 1. a 2. k § 21 odst. 1 písm. j) a k odst. 2 V souladu s vládní koncepcí správního trestání je nutno zařadit skutkovou podstatu přestupku spočívajícího v neoprávněném úmyslném nošení stejnokroje strážníka, jednotných prvků takového stejnokroje i neoprávněné použití jednotných prvků označení vozidel obecní policie přímo do zákona o obecní policii. K bodu 3. k § 47 odst. 2 Skutkové podstaty přestupků proti veřejnému pořádku obsažené v § 47 odst. 1 písm. a) až d) (neuposlechnutí výzvy veřejného činitele při výkonu jeho pravomoci, porušení nočního klidu, vzbuzení veřejného pohoršení, znečistění veřejného prostranství, veřejně přístupného objektu nebo veřejně prospěšného zařízení anebo zanedbání povinnosti úklidu veřejného prostranství) lze jednoznačně zařadit mezi nejzávažnější protiprávní jednání fyzických osob, nedosahujících intenzity trestného činu. Jedná se zároveň o jedny z nejfrekventovanějších způsobů porušení zákona, které můžeohou mít zásadní negativní dopad na výkon veřejné moci a na vznik situací, jejichž eliminace, resp. odstranění následků je na straně obcí nebo státu spojeno s nutností vynaložit nemalé náklady ekonomického a personálního charakteru. Ve srovnání s jinými skutkovými podstatami méně závažnějších přestupků se dosavadní výše sankce – pokuta 1000 Kč – jeví být nesrovnatelně nízká. Z hlediska preventivního působení pokuty na pachatele přestupku je její výchovný efekt zcela zanedbatelný. Proto je nutno tento nedostatek odstranit. K bodům 4. a 5. k § 52 písm. b) a § 54 Návrh směřuje alespoň k částečnému odbřemenění Policie České republiky od projednávání přestupků na úseku ochrany před alkoholismem a jinými toxikomaniemi podle § 30 odst. 1 písm. j) v nezkráceném správním řízení. Z tohoto důvodu se uvedené ustanovení stane nadbytečným, a proto je namístě jej zrušit. Orgány Policie České republiky, jako správní orgány, projednávají přestupky podle zvláštních zákonů (např. zákon o střelnýcho zbraních a střelivu, zákon o pobytu cizinců na území České republiky, atd.) a proto se ně vztahuje stávající § 52 písm. c) zákona o přestupcích [(nynípodle návrhu písm. b)]. K bodu 6. k § 58 V důsledku zrušení § 54 je třeba zavést legislativní zkratku pro „orgány Policie České republiky“ obsaženou v § 54. K bodu 7. k § 86 písm. a) Předmětná ustanovení byla zrušena v souvislosti s přijetím zákona o cestovních dokladech. Proto je nutné provést i odpovídající úpravu v tomto ustanovení (přestupky, které Policie České republiky může projednávat v blokovém řízení). K bodu 8. k § 86 písm. d) Stávající dikce dotčeného ustanovení upravujícího působnost obecní policie v blokovém řízení je zavádějící, protože z hlediska rigidního výkladu práva umožňuje strážníkům projednat v oblasti státní správy pouze vybrané skutkové podstaty přestupků podle tabákového zákona, podle zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů (neoprávněné stání vozidla na místní komunikaci nebo jejím úseku, které lze podle nařízení obce použít ke stání jen za cenu sjednanou v souladu s cenovými předpisy a při splnění podmínek stanovených tímto nařízením) a podle zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů. Ostatní přestupky proti pořádku ve státní správě ve věcech, které jsou svěřeny obcím (např. přestupky podle § 46 odst. 1 – „Přestupkem je porušení i jiných povinností, než které jsou uvedeny v § 21 až 45, jestliže jsou stanoveny zvláštními právními předpisy včetně nařízení obcí, ....“) strážník v blokovém řízení, podle některých právních názorů, projednat nemůže. Přitom se jedná o přestupky, mající bezprostřední vztah k ochraně veřejného pořádku resp. místních záležitostí veřejného pořádku (např. tržní řády), k jejichž efektivnímu projednání (blokové řízení) obec nedisponuje odpovídajícími subjekty. Navíc obecní policie je orgánem obce vykonávajícím svoji činnost v rámci působnosti obce, která není pouze působností samostatnou, ale i přenesenou. Obecní policie sklízejí oprávněnou kritiku za to, že značnou část sil a prostředků věnují dozoru nad bezpečností a plynulostí silničního provozu, a že pomalu ustupují ze své primární role – ochrany veřejného pořádku, resp. jeho podmnožiny – místních záležitostí veřejného pořádku. Proto je namístě, za účelem nesporného, nezpochybnitelného stanovení působnosti tohoto orgánu obce v blokovém řízení a návratu k záležitostem obce, které jsou z pohledu jejích občanů prioritní, upravit zákon o přestupcích s tím, že východiskem pro určení, které přestupky může obecní policie ve zkráceném správním řízení projednat, budou: obecně § 53 zákona o přestupcích, vybraná ustanovení § 22 zákona o přestupcích – přestupky proti bezpečnosti a plynulosti silničního provozu vybraná ustanovení § 30 odst. 1 zákona o přestupcích [písm. a), c), g) až i), k) až o), jejichž projednávání je v působnosti obce] – přestupky na úseku ochrany před alkoholismem a jinými toxikomaniemi, přestupky spáchané porušením § 23 zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů. Vzhledem k tomu, že zákon o přestupcích již nezná „přestupky proti bezpečnosti a plynulosti silničního provozu“, ale používá pojem „přestupky proti bezpečnosti a plynulosti provozu na pozemních komunikacích“, je nutno adekvátně upravit i text § 86 písm. d) bod 2. Zároveň je vhodné strážníkům obecní policie umožnit i postih řidičů nemotorových vozidel, např. osoby, která tlačí kárku nebo táhne vozík širší než 600 mm, kdy již nejde o chodce, ale o řidiče nemotorového vozidla. K přechodnému ustanovení Přestupková řízení zahájená Policií České republiky v okresech do data účinnosti změnového zákona musí být následně dokončena. Vzhledem k tomu, že základními organizačními složkami státu a územními jednotkami v oblasti Policie České republiky budou od účinnosti tohoto zákona krajské správy Policie České republiky, je nutné těmto útvarům svěřit dokončení předmětných řízení. ČÁST TŘETÍ – změna zákona o obecní policii K bodu 1. k § 1 odst. 3 Z hlediska systematiky zákona o obecní policii se zde založená povinnost strážníka poskytnout každému na jeho žádost pomoc zrušuje a přesouvá se do ustanovení § 6 za společný nadpis „Povinnosti strážníků“. Zde je jednoznačně určeno, jakou pomoc mohou osoby od strážníka požadovat. Každý musí respektovat, že od strážníka může požadovat pomoc jen v takovém rozsahu, který odpovídá míře vyškolení a vycvičení strážníka a jemu zákonem stanovených povinností a oprávnění. K bodu 2. k § 1 odst. 3 a 5 Policie České republiky je nepochybně hlavním partnerem obecní policie. Současný zákon však neupravuje, v jakém rozsahu tyto dva subjekty spolupracují. Z hlediska právní jistoty Policie České republiky a obecní policie proto navrhované řešení stanoví základní právní rámec jejich spolupráce, tak, aby na obou stranách nedocházelo k vyžadování „nadstandardní“ součinnosti a spolupráce. Spolupráci obcí, státních orgánů a orgánů kraje upravuje např. § 13 zákona o obcích. Obecní policii jako orgánu obce plnícímu specifické úkoly a vybavenému relativní „samostatností“ je nutno svěřit možnost spolupracovat s dalšími subjekty – orgány územních samosprávných celků a se státními orgány, neboť doposud tato oblast nebyla jednoznačně zákonem upravena. Již dnes, s přihlédnutím ke konkrétním oprávněním obecní policie (viz např. § 11a zákona o obecní policii) k určitým formám vzájemné spolupráce dochází, nicméně navrhované řešení si klade za cíl odstranit případné překážky ve vzájemné komunikaci zabraňující efektivnímu plnění úkolů všech dotčených stran. Obecní policie zabezpečuje místní záležitosti veřejného pořádku v rámci působnosti obce. Z hlediska místní působnosti může tedy strážník plnit své úkoly pouze na území obce, která zřídila obecní policii. Z této zásady existuje již dnes výjimka, protože podle § 3a zákona o obecní policii může obec, která nezřídila obecní policii, uzavřít v rámci jednoho kraje s obcí, která tak učinila, veřejnoprávní smlouvu za účelem plnění úkolů obecní policie mimo „domovskou“ obec. Vzhledem k tomu, že do návrhu novely zákona o obecní policii byly zapracovány nové § 3b, 3c a § 17b, které řeší další formu spolupráce obcí v dané oblasti při některých krizových stavech formou použití strážníků v taxativně stanovených případech i mimo obec, která obecní policii zřídila, resp. oprávnění převézt povinnou osobu mimo obec k lékařskému vyšetření či do záchytné stanice, dochází tak k dalšímu rozšíření místní působnosti obecní policie. Proto návrh obsahuje generální zákonnou licenci k takovému postupu, a to nejenom ve vztahu k zákonu o obecní policii. K bodu 3. k § 1a Legislativní zkratka „strážník“ použitá ve stávajícím zákoně ve vztahu k zaměstnancům obce zařazeným k obecní policii neumožňuje jednoznačné rozlišení „strážníků bez platného osvědčení o splnění stanovených odborných předpokladů“ (dále jen „osvědčení“) a „strážníků s platným osvědčením“. V praxi tento fakt umožňuje občanům obracet se se žádostmi o pomoc na všechny strážníky, tj. i na ty, kteří neabsolvovali školení, výcvik k používání donucovacích prostředků a oprávnění podle zákonů a nesložili před zkušební komisí ministerstvaMinisterstva vnitra zkoušku z odborné způsobilosti. Přitom oprávnění k výkonu povinností a oprávnění podle zákona o obecní policii a jiných právních předpisů je svěřeno pouze strážníkovi, který má platné osvědčení. Rovněž pouze tato osoba bude, ve smyslu navrhované změny bude oprávněna nosit stejnokroj strážníka. Proto v návrhu novely zákona o obecní policii je termín „strážník“ použit pouze jako označení osoby, která splňuje všechny taxativně stanovené zákonné předpoklady. Osoba, která je v pracovním poměru k obci, splňuje všechny ostatní předpoklady jako strážník, prochází školením a výcvikem a dosud nesložila výše uvedenou zkoušku a nemá osvědčení, se nadále bude označovat jako čekatel. Dále je nutno reagovat na skutečnost, že v rámci obecní policie, zejména ve větších městech, jsou do obecní policie zařazeni i další zaměstnanci, kteří nejsou strážníky a zajišťují technicko hospodářské, obslužné a doplňkové činnosti tohoto orgánu obce, které nevyžadují realizaci povinností a oprávnění strážníka (např. technická obsluha kamerového systému, osoby provozující fyzické přiložení a odstranění technických prostředků k zabránění odjezdu vozidla apod.). Tito zaměstnanci logicky nemusí splňovat všechny podmínky pro vznik a trvání pracovního poměru, jako je tomu u uchazeče o zaměstnání strážníka resp. čekatele a strážníka. Na navrhované řešení naváže v budoucnu i odpovídající změna příslušného nařízení vlády („katalog prací“), což bylo Ministerstvem práce a sociálních věcí České republiky předběžně přislíbeno, neboť tento ústřední orgán státní správy je příslušným věcným gestorem těchto právních předpisů. Zpracovatel předložené novely si je vědom toho, že zákoník práce umožňuje již dnes, aby do obecní policie byli zařazeni i jiní zaměstnanci obce, tedy nikoliv pouze strážníci. Nicméně podle poznatků ministerstvaMinisterstva vnitra a obcí vyplývá, že je nezbytné výslovně zakotvit tuto kategorii zaměstnanců obce do novely zákona o obecní policii s odkazem na aktuální stav. Dalším důvodem je právní jistota dotčených osob a odstranění právních a faktických problémů týkajících se otázky, kdo má vystupovat v pracovněprávních vztazích těchto osob za obec a kdo řídí jejich činnost (k tomu viz § 3 a jeho odůvodnění). Pokud by tak nebylo učiněno, starosta, jiný člen zastupitelstva obce, případně pověřený strážník (ředitel) zejména u větších obecních policií by nemohl vystupovat v pracovněprávních vztazích ostatních zaměstnanců obce zařazených k obecní policii a ani řídit jejich činnost. Rovněž tak v případě čekatelů a dalších zaměstnanců obce zařazených k obecní policii je nutno, z hlediska budoucí aplikační praxe jednoznačně stanovit, že tyto dvě kategorie zaměstnanců nemohou prokazovat svoji příslušnost k obecní policii tak, jak to zákon ukládá strážníkovi. Tím se předejde tomu, aby se občan obracel se žádostí o pomoc na osoby, které mu podle zákona o obecní policii pomoc poskytnout nemohou a ani nesmějí, jak již bylo uvedeno. K bodu 4. k § 2 S ohledem na zásady právního řádu České republiky, právní jistoty fyzických a právnických osob, hlavní poslání obecní policie, nutnost jednoznačného vymezení úkolů obecní policie, zejména s přihlédnutím k rozsahu odborné způsobilosti strážníka, je třeba úkoly obecní policie stanovit taxativně a zároveň určit i oblasti práva, nad kterými obecní policie vykonává dohled v rámci své působnosti. Tím se zamezí tomu, aby obecní policie, resp. strážník při výkonu svých povinností a oprávnění podle zákona o obecní policii nebo podle jiných zákonů překročil svoji kompetenci. Rovněž jde o významné opatření zamezující možným vznikům pozitivních či negativních kompetenčních sporů např. s Policií České republiky, případně s jinými subjekty. Vzhledem k tomu, že obce v současné době nedisponují dostatečnými a efektivními prostředky k dohledu nad akty vlastní normotvorby (obecně závazné vyhlášky a nařízení), které převážně regulují oblasti života obce mající vazbu na veřejný pořádek, jeví se jako vhodné svěřit předmětnou agendu zákonem do rukou obecní policie, která tuto činnost fakticky vykonává již dnes. V souladu se silničním zákonem plní obecní policie již dnes řadu úkolů v provozu na pozemních komunikacích. Vzhledem k tomu, že však většina oprávnění v dané oblasti je obsažena ve speciálním zákoně, je nutno tato oprávnění v obecné poloze výslovně zmínit v návrhu této novely. Obecní policie není jediným subjektem, který se podílí na dodržování veřejného pořádku (místní záležitosti veřejného pořádku) v obci, ale protože se jedná o stěžejní úkol obecní policie, je nutno jej uvést v tomto ustanovení. Obecní policie zejména ve větších obcích a městech plní již dnes nezastupitelnou roli při realizaci programů prevence kriminality mj. i ve vztahu k dětem, starším spoluobčanům, „rizikovým“ skupinám obyvatel, ale i veřejným prostranstvím (např. kamerové systémy). Podle názoru předkladatele novely zákona o obecní policii je nutno klást důraz na preventivní a nikoliv pouze represivní přístup tohoto orgánu obce k předmětné oblasti. Vzhledem k tomu, že toto zákonné zmocnění doposud zákon o obecní policii neobsahoval, byl § 2 odpovídajícím způsobem doplněn. Zavedení oprávnění dohledu nad dodržováním čistoty na veřejných prostranstvích v obci je určitým způsobem možno chápat jako návrat k jedné z původních rolí obecní policie, protože čistotu a pořádek na veřejných prostranstvích v obci je nutno považovat za jeden z pilířů veřejného pořádku resp. místních záležitostí veřejného pořádku v kontextu např. s § 10 zákona o obcích. Zúžení oblasti odhalování přestupků a jiných správních deliktů vychází z toho, že obecní policie resp. strážník nemůže vykonávat dohled nad dodržováním všech právních předpisů, které jsou součástí právního řádu České republiky a dublovat či nahrazovat činnost příslušných orgánů při jejich porušení. Na druhé straně je ovšem třeba, aby obecní policie byla účinným nástrojem obce pro zabezpečování místních záležitostí veřejného pořádku v obci a aby strážník byl oprávněn kontrolovat plnění povinností vyplývajících z právních předpisů majících vazbu na danou oblast společenských vztahů. Obecní policie, resp. strážník je jedním ze subjektů, který díky povaze svého zaměstnání je přímo předurčen k odhalování přestupků, z nichž část je oprávněn projednat v blokovém řízení. Za účelem zpracovávání statistických údajů ministerstvemMinisterstvem vnitra je nutno založit povinnost obecní policii poskytovat údaje ve smyslu § 27 tohoto návrhu novely zákona. k § 3 V návrhu novely zákona o obecní policii se otvírá prostor pro výkonný orgán zřizovatele obecní policie k tomu, aby některé řídící pravomoci přenesl na určeného strážníka pověřeného organizací práce obecní policie (ředitel). Přitom se nemusí jednat pouze o řízení činnosti obecní policie v „terénu“ při provádění zákroků, úkonů nebo jiných opatření podle zákona, ale i o zastupování obce v pracovněprávních vztazích čekatelů, strážníků a jiných zaměstnanců obce zařazených do obecní policie. Jak již bylo uvedeno výše, důvodem takového přístupu je nezbytnost zajištění jednotného a efektivního řízení činnosti strážníků a zefektivnění souvisejících agend. K bodu 5. k § 3a odst. 2 Podle stávající právní úpravy je souhlas krajského úřadu s veřejnoprávní smlouvou uzavíranou podle zákona o obecní policii podmínkou její platnosti. S ohledem na ustanovení správního řádu (viz níže), se krajský úřad bude napříště vyjadřovat k uzavření nebo změně předmětné smlouvy z důvodu zamezení vzniku eventuálního protiprávního stavu. Na druhou stranu se předkladatel návrhu novely zákona o obecní policii domnívá, že případné ukončení spolupráce obcí podle zmíněného institutu je zcela v kompetenci obcí, účastníků smlouvy a tudíž k tomuto úkonu již souhlasu krajského úřadu není třeba. K bodu 6. k § 3a odst. 4 Veřejnoprávní smlouvy uzavírané podle § 3a zákona o obecní policii jsou specifickými veřejnoprávními smlouvami, které se svým obsahem určitým způsobem liší od projevů vůle obcí ve smyslu zákona o obcích resp. správního řádu. Zákon o obcích do 31. prosince 2005 obsahoval obecná ustanovení, týkající se výše uvedeného institutu, kterými se řídily i veřejnoprávní smlouvy uzavírané podle zákona o obecní policii. Nicméně s účinností nového správního řádu, tj. od 1. ledna 2006 víceméně kompletní úpravu všech veřejnoprávních smluv obsahuje právě tento zákon. S ohledem na výše uvedené bylo nutno přistoupit k vypuštění předmětného ustanovení ze zákona o obecní policii. K bodu 7. k § 3b a 3c S ohledem na vytvoření další možnosti spolupráce a vzájemné pomoci obcí nad rámec veřejnoprávní smlouvy podle § 3a zákona o obecní policii, v souladu s usnesením vlády č. 1214 ze dne 21. září 2005, kterým byl schválen „Návrh optimalizace současného bezpečnostního systému České republiky“ a požadavky obcí, bylo založeno oprávnění starostů podle § 3b a § 3c nového zákona o obecní policii, uzavřít veřejnoprávní smlouvu o poskytnutí strážníků a to bez ohledu na to, zda „žádající“ obec má či nemá zřízenu obecní policii a zda se smluvní obce nacházejí na území jednoho kraje či nikoliv. Stanovení alespoň jejích základních náležitostí je návodem pro obce, který si m.j. klade za cíl předejít případným budoucím sporům a nedorozuměním. Zároveň se i vytváří prostor k tomu, aby se starostové mohli podle potřeby dohodnout i o technických aspektech realizace této formy spolupráce, pomoci obcí. Z objektivních důvodů je nutno obcím ponechat možnost volby, kdo bude činnost poskytnutých strážníků řídit. Starosta obce, na jejímž území byl vyhlášen krizový stav, nemusí mít vždy dostatek času a prostoru pro to, aby jejich činnost řídil. V takovém případě se starostové dotčených obcí mohou dohodnout, že řídícím subjektem může být teoreticky starosta obce, která poskytla strážníky, ale prakticky spíše ředitel (viz § 3 odst. 2) obecní policie postižené obce (pokud tato byla zřízena) nebo ředitel obecní policie obce, která poskytla strážníky. K bodu 8. k § 4 odst. 1 S odkazem na nové ustanovení § 1a odst. 1 až 3 a jeho odůvodnění dochází k rozšíření stanovených předpokladů osoby pro výkon zaměstnání strážníka, které jsou v návrhu upraveny tak, aby odpovídaly jeho oprávněním a povinnostem vyplývajícím ze zákona o obecní policii, případně z jiných právních předpisů. Zařazení spolehlivosti mezi základní předpoklady vzniku, trvání resp. skončení pracovního poměru dotčených osob bylo učiněno proto, že ve stávajícím zákoně tento institut nemá prakticky žádný význam. Strážník jako veřejný činitel musí mít dobrou pověst a svým chováním v pracovní i mimopracovní době přispívat k reprezentaci obce. Zároveň je však třeba, z pohledu právní jistoty uchazeče o povolání strážníka, čekatele a strážníka na straně jedné a obce na straně druhé taxativně vymezit protiprávní jednání nižší společenské nebezpečnosti, která jsou neslučitelná s povoláním strážníka. Předkladatel návrhu dále zastává názor, že strážník (veřejný činitel), který je oprávněn výrazně zasahovat do práv a svobod třetích osob, musí být rovněž po všech stránkách vyspělý (fyzicky, ale zejména mentálně). Proto se věková hranice stanovená na 21 let jeví jako optimální. Na rozdíl od uchazečů o práci u Policie České republiky strážník obvykle neprojde vysoce náročným, dlouhodobým přípravným procesem, spojeným i s posuzováním jeho psychických vlastností a schopností. Stanovení stupně dosaženého vzdělání strážníka odpovídá nařízení vlády č. 469/1992 Sb., kterým se stanoví katalog prací a kvalifikační předpoklady a kterým se mění nařízení vlády o platových poměrech zaměstnanců ve veřejných službách a správě, ve znění pozdějších předpisů. k § 4 odst. 2 Toto ustanovení vychází ze stávající konstrukce zákona o obecní policii, kdy v pracovněprávních vztazích strážníka zastupuje obec osoba, která řídí obecní policii (starosta nebo jiný pověřený člen zastupitelstva obce). Obec bude v pracovněprávních vztazích čekatelů, strážníků a zaměstnanců obce podle § 1a odst. 1 písm. c) i nadále zastupovat ten, kdo řídí obecní policii. Protože však zejména ve větších obcích je výkon pracovněprávní agendy strážníků pro starostu, primátora či jiného člena zastupitelstva obce velkou zátěží, návrh novely zákona o obecní policii obsahuje ustanovení, kdy zřizovatel může tuto kompetenci svěřit řediteli. K tomu dále odůvodnění k § 1a. k § 4a odst. 1 až 3 S ohledem na poslání obecní policie, které je nutno spatřovat v zabezpečování místních záležitostí veřejného pořádku v působnosti obce, postavení strážníka jako veřejného činitele, s přihlédnutím k výraznému rozšíření oprávnění strážníka vstupovat do práv a svobod třetích osob zejména po novele zákona o obecní policii z roku 2002, novelách silničního zákona a přijetí tabákového zákona, je nutno jednoznačně definovat i vstupní podmínky bezúhonnosti uchazeče o povolání strážníka, identické i pro dobu trvání pracovního poměru čekatele a strážníka. Bezúhonnost jako jedna z nejdůležitějších podmínek vzniku a trvání pracovního poměru v oblasti obecní policie je v novele zákona o obecní policii vymezena nově. Právní konstrukce bezúhonnosti respektuje specifické způsoby řízení podle trestního řádu. Podkladem pro posouzení bezúhonnosti uchazeče o povolání strážníka bude i nadále výpis z Rejstříku trestů, ve kterém nejsou uvedeny skutečnosti týkající se zahlazení trestu nebo amnestie vyhlášené prezidentem republiky. Vedle toho dalším podkladem bude i čestné prohlášení strážníka v případech, kdy výpis z Rejstříku trestů určité informace nemůže objektivně obsahovat. Zároveň je příslušným osobám uložena oznamovací povinnost ve vztahu k okolnostem vylučujícím bezúhonnost z důvodu eliminace případného časového prodlení v souvislosti se vznikem možného negativního stavu na straně výše uvedených osob. Pro případ porušení povinností dotčených osob se zavádí i forma sankcí (viz § 28). k § 4b odst. 1 až 3 Stanovení skutkových podstat přestupků a nečestných jednání dotčených osob pokrývá ty oblasti, které podle názoru předkladatele novely zákona o obecní policii i dalších subjektů jsou neslučitelné s výkonem zaměstnání strážníka, resp. se vznikem pracovního poměru čekatele a to zejména s odkazem na úkoly, povinnosti a oprávnění které obecní policie, resp. strážník plní podle zákona o obecní policii a zvláštních zákonů. k § 4b odst. 4 V tomto ustanovení je zakotvena forma prokazování spolehlivosti povinnou osobou (čestné prohlášení). k § 4b odst. 5 a 6 Zde jsou zakotveny případy, kdy je čekatel nebo strážník povinen sdělit osobě, která obec zastupuje v pracovněprávních vztazích strážníků, skutečnosti, které ve svém důsledku mohou (ale nemusejí), ve svém důsledku, způsobit ztrátu spolehlivosti těchto osob. Zároveň, se z důvodu právní jistoty dotčených osob a zaměstnavatele se stanoví, jaké doklady je nutno ke zmíněným oznámením přiložit, aby věc mohla být obcí objektivně posouzena. K bodu 9. k § 4c Povolání strážníka je nepochybně povoláním, které na tohoto zaměstnance obce - veřejného činitele - klade zvýšené nároky v tělesné a psychické odolnosti. Proto je namístě, aby obecně závazným právním předpisem zpracovaným Ministerstvem zdravotnictví, do jehož kompetence daná problematika primárně sdspadá, po dohodě s Ministerstvem vnitra, byla po dohodě s Ministerstvem vnitra upravena i kritéria zdravotní způsobilosti uchazeče o povolání strážníka, identická i pro dobu trvání pracovního poměru čekatele a strážníka. Zaměstnavatel (obec) je v souladu s § 133 odst. 1 zákoníku práce povinen nepřipustit, aby zaměstnanec vykonával práce, jejichž výkon by neodpovídal jeho schopnostem a zdravotní způsobilosti. V praxi to znamená, že obec odpovídá za tělesnou a zdravotní způsobilost této osoby vykonávat povolání strážníka v rozsahu zákona o obecní policii a na základě právních předpisů souvisejících. Z důvodu podobnosti výkonu zaměstnání strážníka s vybranými kategoriemi zaměstnanců by se východiskem pro stanovení tělesné a duševní způsobilosti pro oblast obecní policie mohla stát směrnice Mministerstva zdravotnictví č. PP-265-20.11.67 ze dne 16. prosince 1967, o posuzování zdravotní způsobilosti k práci ve znění pozdějších směrnic a právních předpisů. k § 4d odst. 1 Postavení obecní policie, resp. strážníka, značně rozsáhlá, široce pojatá a neustále se rozšiřující oprávnění strážníka a, dynamický vývoj právního řádu České republiky, vyžadují nutnost automatického vstřebání některých postupů a konání strážníka založené m.j. na jednotném, kvalitním, soustavném a opakujícím se školení a výcviku čekatele resp. strážníka, jakož i na opětovném ověřování jeho odborné způsobilosti včetně schopnosti aplikace získaných teoretických poznatků v praxi. Tento proces, navazující na dosavadní pozitivní zkušenosti, bude, stejně jako v minulosti, svěřen ministerstvuMinisterstvu vnitra přímo zákonem, nikoliv podzákonným právním předpisem (viz vyhláška Ministerstva vnitra č. 88/1996 Sb., kterou se provádí zákon o obecní policii), a to z důvodu dodržení principů právního pořádku České republiky. k § 4d odst. 2 až 4 Obce budou i nadále podávat přihlášku ke zkoušce pro čekatele nebo či strážníka, zabezpečovat jejich školení zaměstnance a strážníka, a to buď vlastními silami (např. prostřednictvím školících zařízení zřízených obcemi) nebo v rámci školících zařízení s akreditací Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy České republiky. Tato konstrukce odpovídá tomu, že tento proces je možno v prvotní fázi považovat za rekvalifikační kurz a je zcela v souladu s ustanoveními zákoníku práce, konkrétně § 227 až 235. Ministerstvo vnitra bude v dané oblasti i nadále provádět zejména tyto činnosti: 1) příprava věcných návrhů právních předpisů stanovících odborné předpoklady strážníků, včetně zkušebních otázek pro písemnou a ústní část zkoušky, 2) jmenování zkušebních komisařů z řad zaměstnanců ministerstvaMinisterstva vnitra, příslušníků a zaměstnanců policiePolicie České republiky a odborné veřejnosti, 3) vytváření zkušebních komisí k jednotlivým zkouškám, 4) přijímání a evidence přihlášek obcí ke zkouškám, 5) určování termínů a míst konání zkoušek, 6) zpracovávání výsledků zkoušek, vedení dokumentace o jejich průběhu včetně protokolů o zkoušce a archivace těchto materiálů, 7) vydávání osvědčení. Smyslem výše nastíněného zkušebního procesu je vytvoření schopnosti všech strážníků jednotně postupovat při naplňování svých povinností a oprávnění na celém území České republiky, možnost prosazování jednotné bezpečnostní politiky státu i mimo rámec policiePolicie České republiky, metodické usměrňování obecních policií, jakožto institucí spolupodílejících se významnou měrou na zabezpečování ochrany veřejného pořádku, nezbytnost stanovení jednotných kritérií pro odbornou přípravu a následného objektivního ověřování kvalifikačních předpokladů strážníků, kteří jako veřejní činitelé mají oprávnění zasahovat do práv a svobod třetích osob, přístup ministerstvaMinisterstva vnitra k aktuálním problémům obecních policií vyplývajících z jejich praktické činnosti a možnost jejich zpětného promítnutí do procesu zkoušek a do přípravy právních předpisů na úseku obecní policie. Výcvik strážníka k používání donucovacích prostředků a realizaci oprávnění podle zákona může, na základě příslušné dohody, provést pro obec Policie České republiky, která disponuje odbornými kapacitami k provádění této činnosti. Vzhledem k tomu, že rovněž školící zařízení podle zákona o obecní policii jsou schopna kapacitně i odborně výcvik strážníků zajistit, je namístě, aby zákon na tento fakt pamatoval. k § 4d odst. 5 a 6 Ministerstvo vnitra i podle stávající právní úpravy odpovídá občanům České republiky za to, že strážník je odborně způsobilý k výkonu svých povinností a oprávnění. Jednoznačné definování doby trvání a obsahu zkoušky, jakož i podmínek pro úspěšné absolvování zkoušky v zákoně o obecní policii nepochybně přispěje k dalšímu zkvalitnění znalostí a schopností strážníka. k § 4d odst. 7 a 8 Ministerstvo vnitra se v praxi setkává s případy, kdy strážník opakovaně neuspěje u zkoušky, tj. vyčerpá všechny opravné termíny a obec jej bezprostředně po poslední neúspěšné zkoušce bez jakýchkoliv problémů přihlásí k „novému“ zkušebnímu procesu. Tomuto přístupu je nutno v tomto i v níže uvedeném případě zabránit tím, že ministerstvuMinisterstvu vnitra se stanoví lhůta, ve které je možno stanovit další termíny k opakování zkoušky. k § 4d odst. 9 Podle současného zákona o obecní policii je ztráta odborné způsobilosti strážníka důvodem pro odnětí osvědčení, avšak zákonodárce nestanovil, kdo a jak má odbornou nezpůsobilost ověřit. Proto je navrhován postup obsažený v tomto odstavci. k § 4d odst. 10 Jedná se o zmocňovací ustanovení, na jehož základě bude vydána nová vyhláška ministerstvaMinisterstva vnitra. k § 4e odst. 1 a 2 Podle stávajícího zákona o obecní policii resp. prováděcí vyhlášky je osvědčení zasíláno jenom zaměstnavateli strážníka (obci), a to i přesto, že je ověřována odborná způsobilost strážníka. Navrhované řešení odstraňuje tento nedostatek současné právní úpravy. Podle aktuálního zákona o obecní policii krajský úřad uděluje souhlas s veřejnoprávní smlouvou podle § 3a a s výjimkou hlavního města Prahy vydává osvědčení, pozastavuje jeho platnost a odnímá osvědčení strážníka. Krajský úřad ani v současnosti neověřuje odbornou způsobilost „strážníka bez platného osvědčení“ (čekatel) a „strážníka s platným osvědčením“ a jeho zařazení na daný úsek obecní policie je nadbytečné a nelogické. Z hlediska efektivnosti je mnohem příznivější stav, kdy bude existovat pouze vztah ministerstvaMinisterstva vnitra a čekatele, strážníka, resp. obce. Podle názoru předkladatele této novely, ten subjekt, který stanoví podmínky a rozsah odborné způsobilosti a zároveň ji ověřuje, by měl vydávat a odnímat doklad, který tuto způsobilost osvědčuje. Ověřování odborné způsobilosti je klíčovým prostředkem, který ministerstvuMinisterstvu vnitra umožňuje objektivně získávat podklady pro zkvalitňování odborné způsobilosti strážníků a pro přípravu návrhů právních předpisů v dané oblasti. Rovněž tak je třeba připomenout, že kraje pozbyly novelou zákona o krajích v roce 2002 své oprávnění vytvářet podmínky pro rozvoj ochrany veřejného pořádku, což znamená, že vztah k obecní policii je dán pouze v rámci udělování souhlasu k veřejnoprávním smlouvám podle zákona a kompetencemi hejtmana ve smyslu § 3c tohoto návrhu. Rozdělení zaměstnanců obce zařazených k obecní policii kopíruje současný faktický stav v dané oblasti. Z pohledu ekonomického tedy tato skutečnost nebude mít, stejně jako dnes, žádný dopad na státní rozpočet. Ministerstvo vnitra v současnosti, stejně tak jako v předchozích letech, připravuje a realizuje zkoušky strážníků pro celou Českou republiky. Ministerstvo vnitra také spravovalo veškerou agendu spojenou s vydáváním, pozastavováním a odnímáním osvědčení strážníků. Ta však byla převedena na krajské úřady, a to k datu jejich vzniku. Ministerstvo vnitra proto nadále vydává, pozastavuje a odnímá osvědčení pouze pro strážníky Městské policie hl. m. Prahy. Tím však není nijak dotčena pravomoc ministerstvaMinisterstva vnitra ve vztahu ke zkouškám strážníků. V praxi probíhá vydání osvědčení strážníkovi následujícím způsobem. Po zkoušce je každému strážníkovi vyhotoven a předán „protokol o zkoušce“, který je pak jediným podkladem pro vydání osvědčení. Tento protokol pak zašle ministerstvoMinisterstvo vnitra i obci, u které je strážník v pracovním poměru, a příslušnému krajskému úřadu, který pak na základě tohoto protokolu vydá strážníkovi osvědčení. Praxe krajských úřadů se však v postupu liší. Některé krajské úřady vydávají osvědčení jakmile obdrží od mMinisterstva vnitra protokoly o zkoušce, jiné čekají až obdrží oficiální žádost o vydání osvědčení od obce, čímž se prodlužuje doba vydání osvědčení. Naproti tomu u strážníků Městské policie hl. m. Prahy je osvědčení vydáno ihned po ukončení zkoušky. Zkouška se tak prodlouží maximálně o 30 minut. Tímto způsobem tedy odpadá nadbytečná administrativní zátěž, náklady a zdlouhavost procesu pro všechny zúčastněné subjekty. Navrhovaná změna se tedy vrací k již osvědčenému a hospodárnému postupu při vydávání osvědčení strážníkům. Navíc tato koncepce odpovídá posunu v působnosti ústředních orgánů státní správy, jak stanoví zákon č. 234/2006 Sb., kterým se mění zákon o obcích a další zákony. Tento právní předpis zásadním způsobem novelizoval oblast dozoru a kontroly nad samostatnou působností obcí (do které oblast obecní policie v převážné míře spadá), kdy došlo k posílení role ministerstvaMinisterstva vnitra na úkor krajů. Ke 3 leté době platnosti osvědčení je nutno uvést, že vzhledem k tomu, že obecní policie jsou zřizovány samosprávami obcí, nejsou ministerstvoMinisterstvo vnitra, ani žádný jiný subjekt, oprávněni do činnosti těchto institucí zasahovat. Na druhé straně však je třeba, aby požadavky na odbornou úroveň strážníků obecní policie - veřejných činitelů, v převážné míře vybavených krátkou střelnou zbraní, kteří jsou oprávněni zasahovat do práv a svobod třetích osob, byly v rámci celé České republiky stanoveny a zejména ověřovány jednotně a objektivně ze strany ministerstvaMinisterstva vnitra. Tím, že ministerstvoMinisterstvo vnitra stanoví a ověřuje odbornou způsobilost strážníků obecní policie (zkušební komise jsou v drtivé většině tvořeny zaměstnanci ministerstvaMinisterstva vnitra a příslušníky Policie České republiky) zároveň osvědčuje občanům České republiky, že strážníci jsou odborně způsobilí vykonávat své zaměstnání a úzce spolupracovat s Policií České republiky. MinisterstvoMinisterstvo vnitra musí mít zachovánu, byť dílčí, přímou vazbu na obce v oblasti obecní policie a mít k dispozici alespoň minimální nástroje k prosazování jednotné bezpečnostní politiky státu v regionech i mimo rámec Policie České republiky. Formálním aktem, zastřešujícím všeobecnou způsobilost strážníka vykonávat povinnosti a oprávnění podle zákona o obecní policii je osvědčení. Samotné vykonání zkoušky strážníka ze stanovených odborných předpokladů pak lze považovat za určitý druh rekvalifikačního kurzu. Hlavním smyslem takového postupu je zajištění schopnosti všech strážníků jednotně postupovat při naplňování svých povinností a oprávnění na celém území České republiky. Vždyť strážníci, jako veřejní činitelé, mají oprávnění výrazně zasahovat do práv a svobod třetích osob. Vedlejším, nikoliv však nevýznamným rysem zkoušek, je přístup ministerstvaMinisterstva vnitra k aktuálním problémům obecních policií vyplývajících z jejich praktické činnosti a možnost jejich zpětného promítnutí do tvorby nejenom zkušebních otázek, ale zejména do přípravy právních předpisů na úseku obecní policie. Postavení obecní policie, resp. strážníka, jeho značně rozsáhlá, široce pojatá a neustále se rozšiřující oprávnění, dynamický vývoj právního řádu České republiky, vyžadují nutnost automatického vstřebání některých postupů a konání strážníka založené mj. na jednotném, kvalitním, soustavném a opakujícím se školení a výcviku strážníka, jakož i na opětovném ověřování jeho odborné způsobilosti včetně schopnosti aplikace získaných teoretických poznatků v praxi. Z poznatků ministerstvaMinisterstva vnitra vyplývá, že existují značné disproporce ve znalostech strážníků s ohledem na skutečnost, v jaké obci vykonávají své povolání a jakým způsobem obec zajistí (ve smyslu zákona o obecní policii) školení a výcvik strážníků. Rovněž tak je třeba brát v úvahu fakt, že strážníci, kteří působí především ve větších městech, jsou většinou úzce specializování na určitou oblast místních záležitostí veřejného pořádku, kterou zabezpečují. Tato situace pak, z hlediska úrovně znalostí strážníků vede k určité setrvačnosti a stereotypu. Přitom v praxi může dojít k situaci, kdy jim zaměstnavatel v rámci pracovního pořádku určí jiný úsek, ve kterém budou působit. S ohledem na výše zmíněné ministerstvoMinisterstvo vnitra zastává názor, že zkoušky strážníků nemohou být bez rizika poklesu odborné úrovně těchto veřejných činitelů, nahrazeny jiným institutem. Na rozdíl od strážníka, občan České republiky, který vyhoví přijímacímu řízení a je přijat do řad Policie České republiky, je po přijetí do služebního poměru vyslán k absolvování základní odborné přípravy. Základní odborná příprava se v současné době skládá z části realizované ve středních policejních školách v trvání 12 měsíců a z části řízené praxe absolvované obvykle ve školním policejním středisku a na vybraných útvarech správy policie příslušného kraje v trvání 3 měsíců. Vedle toho je policista zároveň povinen účastnit se programů celoživotního vzdělávání. Nicméně i přes tuto skutečnost ministerstvoMinisterstvo vnitra zvažuje, v rámci dalších kroků spojených s procesem reformy Policie České republiky, zavedení obdobného způsobu ověřování odborné způsobilosti jako je tomu u strážníků, i v případě příslušníků Policie České republiky. Z výše uvedeného vyplývá, že strážník na rozdíl od příslušníka Policie České republiky nedosahuje rozsahu jeho základní odborné přípravy a proto se absolvování pravidelně se opakující zkoušky jedenkrát za tři roky jeví být optimálním řešením. Podle vyhlášky ministerstvaMinisterstva vnitra, kterou se provádí zákon o obecní policii, zkušební otázky pro písemný test a ústní přezkoušení stanoví ministerstvoMinisterstvo vnitra (bude zachováno i v nové prováděcí vyhlášce k zákonu o obecní policii). Zmíněné otázky jsou od prosince roku 2002 zveřejňovány na internetových stránkách ministerstvaMinisterstva vnitra a v časopise Veřejná správa. Jsou průběžně aktualizovány a to zejména s ohledem na vývoj právního řádu České republiky. Vzhledem k tomu, že v České republice existuje v současné době 339 obecních policií, jejichž zřizovateli jsou nejenom statutární města, ale i středně velké a malé obce, je nutno skladbu zkušebních otázek volit tak, aby v co možná nejširší míře pokrývaly situace, se kterými se strážník může v praxi setkat. Zde je nutno zdůraznit, že ministerstvoMinisterstvo vnitra při tvorbě, aktualizaci zkušebních otázek dlouhodobě úzce spolupracuje s řadou obecních policií, vzdělávacími zařízeními působícími na daném úseku a dalšími subjekty. k § 4e odst. 2 Návrh řeší situaci, kdy dojde ke změně osobních údajů u strážníka nebo navazuje-li na skončený poměr strážníka ve lhůtě do 3 měsíců nový pracovní poměr strážníka. Jedná se o opatření, efektivně řešící po formální stránce vznik takových situací. k § 4e odst. 3 Jedná se o zmocňovací ustanovení pro vydání vyhlášky ministerstvemMinisterstvem vnitra. K bodu 10. k § 5 Novelou zákona o obecní policii byly v roce 2002 zásadním způsobem rozšířeny kompetence obecní policie, resp. strážníka, aniž by došlo ke zpřísnění podmínek, za jakých strážník vykonává své povolání. Svoji roli však na druhé straně hraje i fakt, že v prostředí právního státu je nutno respektovat právní jistoty čekatele, strážníka a zaměstnavatele v oblasti pracovněprávních vztahů. Z tohoto důvodu se jednoznačně stanoví případy, kdy ministerstvoMinisterstvo vnitra osvědčení odejme. Tento akt následně umožní zaměstnavateli skončit pracovní poměr strážníka podle zákoníku práce. Dále jsou stanoveny i případy, kdy platnost osvědčení zaniká přímo ze zákona. Stejně jako ve stávající právní úpravě bude osvědčení odnímáno ve správním řízení, protože v daném případě je rozhodováno o právech, právem chráněných zájmech a povinnostech strážníka. Institut pozastavení platnosti osvědčení se doporučuje vypustit vzhledem k jeho faktické i právní bezvýznamnosti a nevyužitelnosti m.j. i s ohledem na stanovenou 60 denní procesní lhůtu, v jejímž časovém úseku musí správní orgán, který věc řeší, osvědčení vrátit nebo odejmout a přitom je v řadě případů vázán „předběžným“ rozhodnutím dalších orgánů (správní orgány, soudy apod.), které v této lhůtě obvykle není vydáno. V dosavadní aplikační praxi stávajícího zákona o obecní policii činí krajským úřadům, ale i ministerstvuMinisterstvu vnitra značné problémy posoudit jaký časový úsek a jaké okolnosti lze považovat za případy spadající pod pojem „bezprostředně“. Podle současného zákona o obecní policii totiž platnost osvědčení nezaniká, navazuje-li na skončený pracovní poměr strážníka bezprostředně znovu pracovní poměr strážníka. Z důvodu právní jistoty strážníka, zaměstnavatele a ministerstvaMinisterstva vnitra v budoucnu se proto stanoví časový úsek, kdy po skončení pracovního poměru strážníka osvědčení nezaniká. V tomto směru je třeba respektovat i otázku související s případnými problémy spojenými s hledáním nového místa strážníka např. v jiné obci. K bodu 11. k § 5a Obec nedisponuje v současné době možností převést strážníka na jinou práci s výjimkou případů uvedených v § 41 zákoníku práce. V souvislosti se spácháním trestného činu strážníka je podmínkou pro takový postup, aby proti němu bylo zahájeno trestní řízení pro podezření z úmyslné trestné činnosti spáchané při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním ke škodě na majetku zaměstnavatele, a to na dobu do pravomocného skončení trestního řízení. S ohledem na nové vymezení bezúhonnosti strážníka a s přihlédnutím k tomu, že převedení strážníka na jinou práci (např. do obecního úřadu) může být v praxi spojeno s nepřekonatelnými problémy (např. neexistence pracovního místa, na které je možno strážníka převést) zavádí se pro potřebu zákona o obecní policii další forma zamezení výkonu povinností a oprávnění strážníka, pokud je důvodné podezření z nezpůsobilosti k výkonu tohoto zaměstnání. Vzhledem k tomu, že strážník jako veřejný činitel disponuje na rozdíl od ostatních zaměstnanců výrazně nadstandardními oprávněními a povinnostmi a musí splňovat podmínky bezúhonnosti a spolehlivosti, zahrnují případy převedení na výkon práce čekatele nebo jiného zaměstnance obce všechny negativní situace včetně těch, kdy je zahájeno správní řízení o odnětí osvědčení podle § 5 odst. 1 a 2. Nelze připustit, aby úkoly obecní policie plnil strážník, jehož případný nedostatek důvěryhodnosti by mohl poškodit obec resp. obecní policii. Na druhé straně, pokud se neprokáží důvody zakládající ztrátu bezúhonnosti resp. pro odejmutí osvědčení, je nutno vytvořit mechanismus sloužící k odstranění vzniku finanční újmy na straně strážníka. Obdobně je nutno upravit postup obce v případě, kdy strážník úspěšně neabsolvuje výcvik nebo druhé opakování zkoušky podle § 4d odst. 8 a 9 a to do doby, kdy ministerstvoMinisterstvo vnitra stanoví termín zkoušky resp. do doby úspěšného splnění zkoušky. K případným námitkám týkajícím se toho, že i čekatel musí splňovat všechny předpoklady jako strážník (s výjimkou úspěšného absolvování zkoušky z odborné způsobilosti a být držitelem osvědčení), je nutno uvést, že v době převedení strážníka k výkonu práce čekatele nebo jiného zaměstnance obce, není pravomocně rozhodnuto o tom, že se dopustil trestného činu, že spáchal přestupek nebo že je tělesně nebo duševně nezpůsobilý apod. (viz presumpce neviny). Smyslem tohoto institutu je, jak je uvedeno výše, neumožnit takové osobě dál plnit povinnosti a oprávnění strážníka. K bodu 12. k § 6 odst. 3 Viz odůvodnění ke změně § 1. K bodu 13. k § 7 odst. 1 S přihlédnutím ke skutečnosti, že povinnosti a oprávnění strážníka nejsou upraveny pouze zákonem o obecní policii, ale jak již bylo uvedeno výše, i řadou dalších právních norem (např. silniční a tabákový zákon), je třeba příslušným způsobem upravit i znění § 7 odst. 1. Tím se zamezí aplikaci daného ustanovení pouze na zákon o obecní policii. K bodům 14. a 175. k § 7 odst. 2 a 6 Stanovení náležitostí průkazu obecní policie prováděcí vyhláškou je z praktického hlediska flexibilnější, protože s ohledem na délku klasického legislativního procesu je poměrně složité operativně měnit (z technického hlediska) předmětná ustanovení, např. v případě záměru zavedení ochranných prvků do průkazu strážníka. K bodu 156. k § 7 odst. 3 S ohledem na nové znění § 1 je nutno upravit i odkaz na příslušný odstavec v textu tohoto paragrafu. K bodu 167. k § 7 odst. 4 Zmíněné ustanovení bylo doplněno tak, aby odpovídalo příslušnému ustanovení zákona o Policii České republiky. Policista i strážník musí v tomto případě disponovat stejnými povinnostmi z důvodu právní jistoty osob, vůči kterým jsou zákroky prováděny. K bodu 18. k § 8 odst. 1 a 2 Konstrukce tohoto ustanovení vychází v první části ze stávající právní úpravy. Nelze spravedlivě požadovat po strážníkovi, aby provedl zákrok v případech uvedených v odst.avci 1. Předmětný návrh do určité míry koresponduje, do určité míry, s příslušným ustanovením návrhu zákona o Policii České republiky, neboť v tomto ohledu je postavení policisty i strážníka obdobné. Aby nedošlo ke zmaření výsledků činnosti práce Policie České republiky a jiných ozbrojených bezpečnostních sborů, po často dlouhodobé a náročné přípravě, zavádí se zákaz provedení zákroku nebo úkonu strážníka za podmínek uvedených v odst.avci 2. Předpokladem takového nekonání strážníka je ovšem informovanost o tom, že opatření ozbrojených bezpečnostních sborů probíhá na stanoveném místě a v určeném čase. Aniž by musel strážník (obecní policie) znát jakékoliv bližší podrobnosti, je namístě, aby alespoň Policie České republiky svého nejbližšího spolupracovníka o předmětné skutečnosti informovala. Pokud v rámci stávající právní úpravy v takových případech strážník zákrok provede, neporuší tím zákon, a to i přes možnost vzniku nenahraditelné škody, protože doposud pouze „není povinen“ takto konat. K bodu 19. k § 9 odst. 1 Stanovení náležitostí odznaku obecní policie prováděcí vyhláškou je z praktického hlediska flexibilnější, protože s ohledem na délku klasického legislativního procesu je poměrně složité operativně měnit (z technického hlediska) předmětná ustanovení, např. v případě záměru zavedení doplňků stávající podoby odznaku strážníka. K bodu 20. k § 9 odst. 2 Stávající zákon upravuje způsob, jakým strážník prokazuje svoji příslušnost k obecní policii. Na rozdíl od odznaku a identifikačního čísla, které se nosí na pravé straně prsou, není doposud upraveno, na záloktí kterého rukávu má být umístěna nášivka s názvem obce (tzv. „domovenka“). Navrhované řešení vychází z již existujícího faktického stavu a přispívá ke sjednocení identifikačních znaků strážníka v celé České republice. K bodu 21. k § 9 odst. 3 V tomto případě se jedná o převod ustanovení § 27 stávajícího zákona o obecní policii do § 9, který v navrhované podobě komplexně řeší otázku identifikace (prokazování příslušnosti k obecní policii) a ústroje strážníka. Od doby zahájení činnosti obecních policií (tj. od 1. ledna 19923) došlo k výraznému posunu v technickém vybavení tohoto orgánu obce. To platí i pro oblast dopravních prostředků, které strážníci pro plnění svých úkolů používají. Vedle motorových vozidel se jedná o koně, kola, čluny apod. I tyto prostředky by měly být označeny tak, aby bylo na první pohled patrné, kdo je jejich uživatelem. Na tuto skutečnost bude reagováno v prováděcí vyhlášce Mministerstva vnitra, vydané na základě zákonného zmocnění. k § 9 odst. 4 Prováděcí vyhláška ministerstvaMinisterstva vnitra bude obsahovat mj. kompletní přehled jednotných prvků stejnokrojů strážníků a označení motorových vozidel a dalších dopravních prostředků obecní policie včetně vzoru odznaku obecní policie. Jednotné prvky budou odpovídat současným potřebám tohoto orgánu. Na druhé straně obec v rámci interních aktů bude moci upravit nošení vyhláškou ministerstvaMinisterstva vnitra stanovených jednotných prvků podle místních podmínek (roční období, konkrétní úkol plněný strážníkem, ekonomické možnosti obce). K bodu 22. Z hlediska logického členění zákona o obecní policii se nadpis „Oprávnění strážníků“ přesouvá z § 12 nad § 11, kde tato oprávnění fakticky začínají (oprávnění požadovat vysvětlení). K bodu 23. k § 11 odst. 1 Z hlediska efektivity činnosti obecní policie, za účelem objektivního posouzení skutečného stavu na místě spáchání přestupku nebo správního deliktu, odstranění možného vzniku časové prodlevy a případné administrativní náročnosti spojené s následným sepsáním zápisu o podaném vysvětlení (viz dnešní právní úprava), se strážníkovi svěřuje oprávnění zajistit důkazní prostředek (podání vysvětlení) přímo na inkriminovaném místě. Takový postup koresponduje s příslušnými ustanoveními správního řádu. Navrhované ustanovení zákona stejně jako současná právní úprava obsahuje zavádějící termín „o podaném vysvětlení“, který s ohledem na možný jazykový výklad může být příčinnou různých právních výkladů. Mohlo by to znamenat, že by strážník byl oprávněn vyzvat osobu, aby se dostavila na určené místo k sepsání zápisu o podaném vysvětlení pouze za předpokladu, že podání vysvětlení již v minulosti proběhlo. Navržená změna pouze koresponduje s obdobným zněním návrhu zákona o Policii České republiky. K bodu 24. k § 11 odst. 2 Navrhovaná přítomnost zákonného zástupce u osoby mladší 15 let, se kterou má být sepsán zápis o podání vysvětlení, si klade za cíl odstranit případné stížnosti rodičů a možnou právní zpochybnitelnost předmětného úkonu. K bodu 25. k § 11 odst. 6 Navržená změna odpovídá přečíslování odstavců tohoto ustanovení. K bodu 26. k § 11 odst. 8 Změna číslovky odpovídá přečíslování odstavců tohoto ustanovení. K bodu 27. k § 11 odst. 9 Tímto ustanovením se sleduje zamezení možnosti dotčené osoby vyhýbat se na základě různých pohnutek žádosti nebo výzvě strážníka podle odstavce 1, přičemž navazuje na obdobné oprávnění zavedené již ve stávajícím zákoně. K bodu 28. k § 11 odst. 10 S ohledem na dikci novelizovaného odstavce 9 se vypuštění části stávajícího znění zákona o obecní policii jeví jako opodstatněné. Již z celé konstrukce stávajícího zákona vyplývá, že strážník nemůže s osobou, která byla k sepsání zápisu o podaném (nově o podání) vysvětlení předvedena, učinit nic jiného, než ji propustit. Tento případ se samozřejmě nevztahuje na situace, kdy se např. prokáže, že jde o osobu hledanou policií apod. K bodu 29. k § 11a odst. 1 Současný zákon o obecní policii umožňuje obecní policii vyžadovat od příslušných orgánů z jejich informačních systémů poskytnutí příslušných údajů. Není ovšem stanoveno, které konkrétní orgány jsou povinny údaje poskytnout. V praxi tak často dochází k situacím, kdy si strážníci opatřují potřebné údaje prostřednictvím policiePolicie České republiky, což tuto bezpečnostní složku neúměrně zatěžuje. Důvodem pro takový postup je především omezená pracovní doba, případně dostupnost některých dotčených orgánů. Navrhovaná změna proto jednoznačně stanoví, jaké údaje je obecní policie oprávněna požadovat od Policie České republiky a od obecních úřadů obcí s rozšířenou působností a obecních úřadů. - písm. a) bod 3. - v praxi dochází k poměrně častému jevu, kdy strážník v zákonem o obecní policii stanovených případech předvede na policiiPolicii České republiky osobu a policiístou je mu pouze sděleno, zda se jedná o osobu, která prochází či neprochází příslušnými evidencemi policie; strážník se tak nedozví osobní údaje ve smyslu § 12 odst. 1 zákona o obecní policii, a to i přesto, že se jedná např. o osobu podezřelou ze spáchání přestupku nebo jiného správního deliktu, čímž dochází ke značným komplikacím při projednání zmíněných protiprávních jednání přímo strážníkem nebo správním orgánem; obdobná situace nastává v neprospěch strážníka i v ostatních případech, což může mít negativní vliv na působení orgánů činných v trestním řízení, správních orgánů, ale i uplatňování zákonných nároků všech dotčených fyzických a právnických osob; přitom policie disponuje přístupem do centrálního registru obyvatelstva; dalším důvodem navržené úpravy je skutečnost, že na policii může být předvedena osoba podle § 13 odst. 3, u které ale nebude důvod k prokázání totožnosti podle § 12; totožnost osoby je pro strážníka potřebná již s ohledem na sepsání úředního záznamu, - písm. b) bod 2. - tyto údaje jsou pro strážníka nepostradatelné v souvislosti s jeho oprávněními podle zákona o obecní policii, zákona o přestupcích a zejména podle silničního zákona při projednávání přestupků v provozu na pozemních komunikacích v blokovém řízení, při oznamování přestupků správním orgánům podle § 10 zákona o obecní policii a při vkládání údajů do registru řidičů, - písm. b) bod 3. - obecní policie jsou významným partnerem a prvkem projektu „Systém včasné intervence“; tento projekt je postupně plošně šířen v celé České republice, v současné době je realizován ve 12 městech; součástí projektu je také informační propojení institucí, které se zabývají osobami mladšími 18 let; jde o orgány sociálně-právní ochrany dětí, dále Policii České republiky., soudy, státní zastupitelství, Probační a mediační službu České republiky a obecní policiei; smyslem tohoto ustanovení je umožnit obecní policii (s přihlédnutím k charakteru působení při ochraně místních záležitostí veřejného pořádku v obci – obvykle se jedná o pochůzkovou činnost) standardní přístup do příslušného informačního systému za účelem získání informací, které mohou vést k efektivnímu rozhodnutí o dalším postupu, - písm. b) bod 4. – podle § 12 zákona o obecní policii je strážník oprávněn vyzvat osobu k prokázání totožnosti; nemůže-li taková osoba prokázat svoji totožnost např. občanským průkazem, ale uvede potřebné údaje, měl by mít strážník možnost ověřit takto získané údaje bez toho, aniž by zmíněnou osobu musel předvádět na Policii České republiky; i to je jedním z nástrojů odbřemenění Policie České republiky, - písm. c) bod 1. - toto ustanovení pokrývá i ty případy, kdy občan obce A navštíví obec B se svým psem a bude strážníkem obecní policie obce B, v souladu se zákonem kontrolován, zda zaplatil místní poplatek ze psa; případná tvrzení držitele psa o zaplacení místního poplatku si bude moci ověřit u obecního úřadu obce A. Dále je nutno uvést, že toto ustanovení v žádném případě nevylučuje poskytování dalších informací pro potřebu plnění úkolů obecní policie v rámci spolupráce s policií, orgány státu a orgány územních samosprávných celků podle jiných právních předpisů. K bodu 30. k § 11a odst. 2 V návrhu novely se výslovně zakládá možnost získávání údajů elektronickou cestou, pokud jsou dožádané orgány správci příslušných informačních systémů a pokud jsou na obou stranách vytvořeny technické podmínky pro takové předávání údajů. Tím samozřejmě není vyloučeno poskytování potřebných údajů stávajícími způsoby. Z praxe je nutno připomenout aktivitu Policejního prezidia České republiky, které speciálně pro potřebu obecních policií vytvořilo informační systémy týkající se hledaných a pohřešovaných osob, resp. odcizených motorových vozidel a registračních značek, které jsou pro obecní policie, které o tuto službu požádají, přístupny on-line nepřetržitě 24 hodin denně na základě formálně právního a technického řešení správce příslušných informačních systémů. Dálkový a nepřetržitý přístup obecní policie do informačních systémů je jedním ze základních předpokladů efektivního fungování těchto orgánů obce a zcela odpovídá rozsahu a náročnosti úkolů jimi plněných. K bodu 31. k § 11a odst. 3 Navrhované řešení odstraňuje případné překážky na straně poskytovatele údajů z informačních systémů, protože obecní policii přímo ukládá rozsah využitelnosti získaných dat a zabraňuje tak jejich případnému zneužití. K bodu 32. Z hlediska logického členění zákona o obecní policii se nadpis „Oprávnění strážníků“ přesouvá z § 12 nad § 11, kde tato oprávnění fakticky začínají (oprávnění požadovat vysvětlení). K bodu 33. k § 12 odst. 2 písm. d) Obecní policie má již dnes, v souladu s ustanovením § 11a zákona o obecní policii, přístup do informačních systémů mj. o pohřešovaných osobách. Pokud ale strážník na takovou (živou) osobu narazí, není stanoveno, jak s ní má naložit. Vzhledem k tomu, že správcem tohoto informačního systému je Policie České republiky, která do něj i příslušné údaje na základě stanovených kritérií vkládá, je namístě, aby u takové osoby, z důvodu možné nezbytnosti přijetí dalších opatření, mohla být, stejně jako v případě osoby hledané, zjištěna její totožnost a aby tato osoba mohla být předvedena na Policii České republiky. K bodu 34. § 12 odst. 4 Stávající zákon neupravuje režim nakládání s údaji zjištěnými strážníkem v případě, kdy je požádán o prokázání totožnosti osobou mající nezpochybnitelný právní zájem na tomto úkonu. Podle současné právní úpravy není strážník výslovně oprávněn zjištěné údaje osobě, na jejíž žádost konal, předat. Přitom strážníci např. běžně působí v součinnosti se zaměstnanci firem poskytujících hromadnou přepravu osob na území obcí (revizoři), na jejich žádost zjišťují totožnost černých pasažérů a nejsou oprávněni na místě získané údaje předat odpovědným pracovníkům dopravce za účelem následné úhrady vzniklé škody. Navrhované řešení výše uvedený nedostatek odstraňuje. K bodu 35. k § 12a Podle současného zákona o obecní policii má „každý právo obracet se se žádostí o pomoc na zaměstnance obce zařazené do obecní policie (dále jen „strážník“)“. Strážníkovi však obdobné oprávnění, včetně stanovení toho, jakou formu pomoci může požadovat, výslovně svěřeno není, i když z dikce § 24, který řeší otázky spojené s náhradou škody, toto oprávnění vyplývá („ …obec odpovídá za škodu osobě, která poskytla pomoc strážníkovi na jeho žádost nebo s jeho vědomím …“). Z faktického hlediska je nutno tento institut zavést, neboť strážník se v rámci plnění svých úkolů v oblasti veřejného pořádku dostává do situací, které objektivně nemůže být schopen sám zvládnout bez pomoci ostatních osob. Zároveň je však třeba, z hlediska právní jistoty osob, které jsou strážníkem o pomoc požádány, vymezit její právní rámec, resp. překážky, kdy žádosti strážníka nelze vyhovět. Konstrukce tohoto ustanovení odpovídá obdobnému institutu zavedenému v zákoně o Policii České republiky. K bodu 36. k § 13 odst. 2 Důvodem pro stanovení nové povinnosti strážníka předvést na policii osobu, která je osobou hledanou nebo pohřešovanou, vyplývá z faktu, že policie je správcem informačních systémů, které obsahují příslušné osobní údaje těchto osob. Ty slouží mj. ke ztotožnění takové osoby. Zároveň je nutno vyřešit otázku, jak s těmito osobami dále naložit. Vzhledem k tomu, že obecní policie nedisponuje žádným zařízením, kdye by se předmětné osoby mohly zdržovat, je nutné tyto osoby předat Policii České republiky za účelem přijetí dalších opatření (k tomu dále viz odůvodnění odstavce 5). K bodu 37. k § 13 odst. 3 Znění tohoto odstavce vychází z potřeby obecní policie „eliminovat“ nezvládnutelnou osobu z důvodu možného vzniku újmy na zdraví nebo majetku. Obecní policie, na rozdíl od Policie České republiky nedisponuje zařízeními, kam by takovou osobu bylo možno umístit. Předmětné ustanovení pak reflektuje i ustanovení § 16 odst. 2 tabákového zákona. K bodu 38. k § 13 odst. 5 V novele zákona o obecní policii je nutno sjednotit pojmy záznamů zpracovávaných strážníkem. Nejde pouze o formální úkon, protože úřední záznam, jednotně zavedený touto novelou, obsahuje již dnes patřičné náležitosti a může být použit jako důkazní materiál. Z hlediska právní jistoty strážníka i osoby, vůči níž směřuje zákrok, úkon či jiné opatření strážníka je proto vhodné zvolit toto řešení. Ve stávajícím zákoně o obecní policii není upravena situace, jak dále, v některých případech, naložit s osobou předvedenou na Policii České republiky. V případě § 13 odst. 1 zákona o obecní policii (předvedení k prokázání totožnosti) je situace jasná. Osoba je pořád v „dispozici“ strážníka a po předání zjištěné totožnosti s osobou projedná případný přestupek a osobu propustí. V navrhovaných případech (odst. 2 a 3 – osoba hledaná nebo pohřešovaná Policií České republiky, osoba, která i přes výzvu pokračuje v narušování veřejného pořádku apod.) však totožnost již strážník zná (může znát), nebo se ji dozví a strážník osobu „předává“ Policii České republiky. V zákoně není upraveno za jakým účelem je osoba předávána Ppolicii České republiky a jaké jsou formálně technické náležitosti takového předání. Navržená úprava předmětné nedostatky odstraňuje. K bodu 39. k § 14 odst. 1 Oprávnění strážníka přesvědčit se, zda osoba nemá u sebe zbraň, se doposud týkala pouze případů, kdy osoba byla strážníkem předváděna nebo jejíž osobní svoboda byla omezena podle § 76 odst. 2 trestního řádu. Vzhledem k tomu, že obecní policie rovněž plní některé úkoly „pořádkové služby“ (viz např. sportovní utkání, kulturní akce) v rámci přispívání k bezpečnosti osob a ochraně majetku a dále s ohledem na růst agresivního chování některých osob, vůči nimž jsou realizovány zákroky strážníků, je na místě, aby se strážník mohl přesvědčit, zda osoba proti které směřuje zákrok z důvodu jejího agresivního chování u sebe nemá zbraň, kterou by mohla použít zejména proti strážníkovi, případně proti sobě nebo proti třetím osobám. Život a zdraví osob včetně strážníka si zaslouží maximální možnou ochranu. Všechny tři případy obsažené v tomto ustanovení, zakládající právo strážníka jednat, jsou spojeny s reálným okamžitým nebo i následným rizikem zejména na straně strážníka, případně dalších osob. Proto je namístě, aby v těchto případech byl strážník oprávněn vždy zbraň odebrat, pokud tato nebyla vydána dobrovolně. K bodu 40. k § 14 odst. 2 Podle zákona o zbraních a střelivu každá zbraň kategorie A, B nebo C musí být zaregistrována; tato povinnost se nevztahuje na zakázané střelivo. V novele zákona o obecní policii je třeba zdůraznit, že odebranou střelnou zbraní se rozumí zbraň podléhající registraci. Ne každá střelná zbraň podléhá režimu zákona o zbraních a střelivu a proto ji není nutno předávat útvaru policie. Toto ustanovení rovněž reflektuje skutečnost, že ne všechny obecní policie resp. strážníci jsou vybaveni služební zbraní. Z tohoto důvodu tedy ne každá obecní policie může střelnou zbraň uložit na pracovišti obecní policie v souladu s právními předpisy na úseku střelných zbraní a střeliva. Proto odevzdanou nebo odebranou střelnou zbraň podléhající registraci podle zákona o střelných zbraních a střelivu je nutno uložit u útvaru policie. Strážník s ohledem na aktuální situaci na místě nemusí mít vždy dostatek času a možností, aby střelnou zbraň podléhající registraci předal příslušnému útvaru policie podle zákona o zbraních a střelivu, nehledě k tomu, že tento útvar se nemusí nacházet na území obce. Proto se zavádí možnost předání inkriminované střelné zbraně nejbližšímu útvaru policie. K bodu 41. k § 14 odst. 4 Stejně jako v minulosti strážník v případě, že zbraň odebere, sepíše úřední záznam, který slouží nejenom jako důkazní prostředek pro správní orgán, případně orgán činný v trestním řízení, ale zároveň osvětluje okolnosti, za jakých k předmětnému úkonu došlo a slouží k eventuálnímu obhájení postupu strážníka. K bodu 42. k § 14 odst. 5 K tomu viz odůvodnění k § 14 odst. 1 a 2. K bodu 43. k § 15 odst. 1 Strážníci, stejně jako příslušníci Policie České republiky poměrně často řeší případy, kdy se setkávají s osobami, u kterých je důvodné podezření z toho, že trpí např. nebezpečnými infekčními chorobami. Do doby, než se dostaví lékař, však Policie České republiky ani strážník nemají možnost, jak inkriminovanou osobu, která se zatím nedopouští protiprávního jednání, „donutit“, aby vyčkala na místě, nevzdálila se z něj a vyčkala příjezdu zdravotníků. Navrhované znění tento nedostatek odstraňuje. Nejčastěji používaným technickým prostředkem sloužícím k zamezení vstupu na určené místo všemi oprávněnými subjekty je technická páska (pás). Zejména z důvodů ekonomických je na místě, aby obce mohly, v případě zájmu, používat více druhů pásů a to buď s názvem obce a nápisem „zákaz vstupu“ pro všechny své orgány včetně obecní policie nebo speciálně s nápisy „obecní policie“ („městská policie“) doplněnými rovněž o „zákaz vstupu“. K bodu 44. Dosavadní nadpis nad § 16 nevystihuje přesně podstatu zde upraveného oprávnění strážníka. Primárně se jedná o vstup do bytu za účelem eliminace ohrožení života, zdraví nebo větší škody na majetku, nikoliv o jeho pouhé otevření. K bodu 45. k § 17 odst. 3 Stávající zákon o obecní policii strážníkovi neukládá žádnou povinnost v případě, pokud na jeho výzvu byla věc vydána. Pouze upravuje režim nakládání s věcí, která byla strážníkem po předchozí marné výzvě odňata. Při vydání věci tedy strážník nemusí sepisovat úřední záznam, není povinen vystavit osobě potvrzení o vydání věci. Rovněž není stanoveno jak má s vydanou věcí naložit. Proto je nutno v tomto případě stanovit povinnosti strážníka a práva osoby, která věc vydala. K bodu 46. k § 17a odst. 1 Podle současné právní úpravy je Ttechnický prostředek k zabránění odjezdu vozidla je prostředkem, který je strážník oprávněn použít k zabránění odjezdu vozidla, které je ponecháno na místě, kde je toto zakázáno zákazem vyplývajícím z místní úpravy silničního provozu, nebo stojí-li vozidlo na chodníku, kde to není dovoleno, nebo je-li vozidlem proveden neoprávněný zábor veřejného prostranství. Technický prostředek k zabránění odjezdu vozidla se odstraní bez zbytečných průtahů po případném projednání přestupku v blokovém řízení nebo po zjištění totožnosti osoby, která vozidlo na místě ponechala, nebo po provedení úkonů nezbytných ke zjištění totožnosti takové osoby. Nelze je použít, pokud vozidlo: a) tvoří překážku silničního provozu, nebo b) je viditelně označeno jako vozidlo ozbrojených sil, ozbrojených bezpečnostních sborů, Sboru požární ochrany, vozidlo určené k poskytování zdravotnických služeb, vozidlo invalidy nebo jako vozidlo osoby požívající výsad a imunit podle zákona nebo mezinárodních smluv, jimiž je Česká republika vázána. Přiložení a odstranění technických prostředků k zabránění odjezdu vozidla se provádí na náklady osoby, která vozidlo na místě ponechala. S účinností od 1. ledna 2003 má obecní policie podle zákona o přestupcích oprávnění projednat v blokovém řízení mj. i přestupky proti pořádku ve státní správě spáchané nedovoleným stáním nebo zastavením vozidla na pozemní komunikaci, stejně jako přestupky spáchané vjezdem do míst, kde je to místní nebo přechodnou úpravou provozu na pozemních komunikacích zakázáno. Jako logické se jeví zavedení korespondujícího zákonného oprávnění použít v těchto případech na takové vozidlo technické prostředky k zabránění odjezdu vozidla v případě, že jeho řidič se v blízkosti nezdržuje a zároveň jsou splněny ostatní zákonem požadované podmínky. Protože stávajícím zákonem o obecní policii není řešeno ani porušení obecné či přechodné úpravy provozu na pozemních komunikacích, vymezuje se nově oprávnění strážníka tak, jak je uvedeno výše. Navržená změna předmětného ustanovení umožní rovněž nově řešit takové případy, kdy strážník podle dosavadního zákona o obecní policii není oprávněn přiložit technické prostředky k zabránění odjezdu vozidla, pokud například vozidlo vjede do komunikace, kde je osazena dopravní značka „Zákaz vjezdu všech vozidel“, strážník není přítomen vzniku protiprávního jednání a vozidlo zde stojí. k § 17a odst. 3 Jedním z hlavních důvodů přiložení technického prostředku k zabránění odjezdu vozidla je zjištění skutečného pachatele přestupku. To může být spojeno s řadou úkonů, které strážník musí učinit. Teprve po zjištění skutečného stavu věci (pokud to je možné) dojde k jeho odstranění. k § 17a odst. 5 Přiložení technického prostředku k zabránění odjezdu vozidla může být spojeno s náklady, které musí uhradit povinná osoba. Přitom ne vždy se objektivně podaří zjistit, která osoba vozidlo na inkriminovaném místě ponechala (využití resp. „zneužití“ institutu „osoby blízké“ osobami podezřelými ze s ࠢ ࠺ ࠼ ࡂ ࢜ ࢞ ೈ ೊ ඔ ነ አ ኸ ዄ ወ ዤ ᎔ 쫒립ꢲ麲늈麈膲煹履屐䅈 ᔌ扨暴ᘀ੨䍣 ᘏ੨䍣䈀Ī桰 ᔖ鱨鼙ᘀ੨䍣㸀Ī憁ᑊ ᘐ੨䍣㔀脈憁ᑊ ᔖᩨ�ᘀ੨䍣㔀脈憁ᑊ ᔏᩨ�ᘀ੨䍣㔀脈ᔏ鱨鼙ᘀ੨䍣㘀脈ᔌ왨ᕯᘀ੨䍣 +脈栕ṕè栖挊C栗અ䡣桤 桤 桤ꮏ蛂ē脈䠄栅ꮏ蛂栖અē脈䠄栅ꮎ蛂栖秔lᔌ啨ᘀ੨䍣 ᘆ੨䍣 ᔘ靨㡚ᘀ੨䍣伀J儀J帀J ᔏ靨㡚ᘀ੨䍣㔀脈+脈栕媗8栖挊C栗稂䡣桤 桤 桤퐎䛂ᔛ靨㡚ᘀ੨䍣伀J儀J尀脈䩞 ᔒ䝨牂ᘀ੨䍣㔀脈⨾᠁ ࠠ ࠢ ࠺ ࠼ ࡂ ࢜ ࢞ ඔ ነ ኸ õ Ü 츀 Î 윀 · 褀 ~ 瘀 ܀ ␃愁Ĥ摧挊C 萑Ȝꐓx葠Ȝ摧挊Cᄀ ␃ഃ׆ĀΟᄆᲄጂ碤怀ᲄ愂̤摧挊Cༀ ␃ഃ׆ĀΟᄆᲄ怂ᲄ愂̤摧挊C ␃ᄃᲄ怂ᲄ愂̤摧撵{ༀ ␃ഃ׆ĀΟᄆ킄怂킄愂̤摧挊Cꐓx摧挊Cഀ ␃ഃ׆ĀΟጆ碤愀̤摧挊Cഀ␃ഁ׆Āᆸጁ碤愀Ĥ摧挊C 옍렁đꐓx摧挊Cऀ ␃ጁ碤愀Ĥ摧挊Cఀ 蝎 规 訒 ﷽ý ЄĀ́ ወ ᎔ ᎖ ᐼ ᢎ ᭈ ᴖ Ự ⃞ ⊒ ❶ ⦒ ⻲ ㆸ ㎢ 㒶 㙚 㷖 ÷ å 툀 Æ 였 Æ 였 · 였 ¥ ꔀ 였 Æ 였 Æ 였 ࠀ萑Ȝ葠Ȝ摧挊Cᄀ萑Ȝ搒ð㔀Ĥ䠁Ĥ葠Ȝ摧挊C␃ᄃᲄሂĀ怀ᲄ愂̤摧挊C ␃ᄃᲄ怂ᲄ愂̤摧挊Cሀ ␃ᄃᲄሂࡤāጀ碤᐀碤怀ᲄ愂̤摧挊Cᄀ ␃ഃ׆ĀΟᄆᲄጂ碤怀ᲄ愂̤摧挊C܀ ␃愃̤摧挊Cሀ᎔ ᎖ ᐤ ᐦ ᐺ ᐼ ᣆ ᭆ ᭈ ᭾ ᮀ ᮂ ᮄ Ự ἠ ἴ ⁀ ⃞ ⊒ ⊨ ⋖ ⋘ ⋴ ⌢ ⌤ ⎜ ␎ ⒈ Ⓒ ⓠ ┺ ╂ �췑럑톭ꋘꊔ�瞄蓘�瞄瞄构Z ᘘ੨䍣㔀脈䩏 䩑 庁J ᔞ͜ᘀ੨䍣㔀脈䩏 䩑 庁J ᔘ啨ᘀ੨䍣伀J儀J帀J ᔞ啨ᘀ੨䍣㔀脈䩏 䩑 庁J ᔚ啨ᘀ੨䍣㔀脈䩃憁ᡊ ᔔ啨ᘀ੨䍣䌀ᡊ愀ᡊ ē脈䠄栅ꮑ蛂栖椥ß+脈栕ᦜ栖挊C栗椥ß䡣桤 桤 桤ꮑ蛂ᘆ੨䍣 ᔌ鱨鼙ᘀ੨䍣 ᔌ啨ᘀ੨䍣 ᘐ੨䍣㸀Ī憁ᑊ ᔖ鱨鼙ᘀ੨䍣㸀Ī憁ᑊ ᔕ轨ᘀ੨䍣䈀ت桰ÿ ἀ╂ ╎ ▌ ◰ ☊ ☘ ♖ ⛊ ✊ ❶ ⡀ ⡾ ⦐ ⦒ ⧪ ⨄ ⩆ ⩖ ⩴ ⩶ ⪮ ⫆ ⬄ ⬒ ⭐ ⻲ ⼨ ⾔ げ グ ズ ナ モ ㄞ ㄨ ㅚ ㅜ ㆦ ㈲ ㉰ ㋰ ㍨ 㑤 㒠 㒴 헰헊꾺꾧醜꞉ꞯꞯ芯艸艴艴艴艴艴艴艴艴 ᘆ੨䍣 ᔒ鱨鼙ᘀ੨䍣㔀脈ᔌ鱨鼙ᘀ੨䍣 ᘏ੨䍣䈀ت桰ÿ ᔔ�ᘀ੨䍣伀J儀J ᔔ͜ᘀ੨䍣伀J儀J ᘎ੨䍣伀J儀J ᔔ䱨ᝳᘀ੨䍣伀J儀J ᔞ⑨易ᘀ੨䍣㔀脈䩏 䩑 庁J ᘕ੨䍣㔀脈䩏 䩑 䩞 ᔛ⑨易ᘀ੨䍣㔀脈䩏 䩑 䩞 ᘘ੨䍣㔀脈䩏 䩑 庁J ᔞ鱨鼙ᘀ੨䍣㔀脈䩏 䩑 庁JⰀ㒴 㒶 㓎 㕾 㙺 㜖 㜘 㜜 㜪 㝨 㩴 㪲 㸮 㸲 㹪 㺨 㼖 㼚 䀤 䀨 䁆 䂄 䄸 䅴 䅶 䅼 䅾 䇬 䇰 䉄 䊂 䋞 䑦 䕆 䠚 䠜 䡌 䡞 䥔 䯨 䰠 児 兒 兜 兠 厪 厬 哊 哌 嘀 嘂 嘖 嘤 嘴 噬 噮 웚웚탲�뿲뾵뾵냲ꎨ뾨뾨令躚躚 ᔖᩨ�ᘀ੨䍣㔀脈憁ᑊ ᘐ੨䍣㔀脈憁ᑊ ᘉ䤂㔀脈ᔏ�ᘀ੨䍣㔀脈ᘉ੨䍣㔀脈ᔒ�ᘀ੨䍣㔀脈ᔌ�ᘀ੨䍣 ē脈䠄栅퍲䛂栖Ćē脈䠄栅ꮘ蛂栖圻þᘆ੨䍣 ē脈䠄栅ꮗ蛂栖圻þᔒ鱨鼙ᘀ੨䍣㔀脈ᔌ鱨鼙ᘀ੨䍣 ᔌ䱨ᝳᘀ੨䍣㜀㷖 㾜 䊤 䚠 䠜 䯄 児 兒 兞 兠 呄 嘀 嘂 噮 坂 ó ó ó ã ã ã 턀 ¾ ሀ ␃ᄃᲄሂࡤāጀ碤᐀碤怀ᲄ愂̤摧挊C᠒̤̀萑Ȝ搒ðꐓx♀怂ᲄ愂̤摧挊C᠐̤̀萑Ȝ搒ð♀怂ᲄ愂̤摧挊C ␃ᄃᲄ怂ᲄ愂̤摧挊C噮 坂 垤 埔 妨 姘 寂 屒 屢 幤 庮 庰 庲 徼 忂 戶 戸 所 扤 拺 拼 挄 挌 挤 挦 挨 捜 捬 掌 攀 攰 旘 枠 榤 榦 橘 橚 퓸퓋듸髸釸醚潾桾 ᔌ䝨牂ᘀ੨䍣 ĝ脈䠄栅ꮝ蛂栖㟚>࠵岁脈䩡ᔖ㙨쀒ᘀ੨䍣㔀脈憁ᑊ ᔌ鱨鼙ᘀ੨䍣 ᘐ੨䍣㔀脈憁ᑊ ᔖ卨蘢ᘀ੨䍣㔀脈憁ᑊ ̚j ᘀ੨䍣 Ὂ唀Ĉ憁ᑊ ,脈栖挊C栗ᐮ憁ᑊ挀ň搀h 搀h 搀鱨슫ᘐ੨䍣㸀Ī憁ᑊ ᔖ왨ᕯᘀ੨䍣㸀Ī憁ᑊ ᘍ䤂尀脈䩡ᔌ�ᘀ੨䍣 ᔓ�ᘀ੨䍣尀脈䩡ᘍ੨䍣尀脈䩡␀坂 奴 客 ® 崀 倀 ␃ਃ&䘋"萑0왅ƀȀ崀슢f Ȁ Ā꜀ð 怀ႄ懿̤摧ˤI倀 ␃ਃ&䘋"萑0왅ƀȀ崀슢f Ā Ā꜀ð 怀ႄ懿̤摧ˤIȀ客 屦 崨 ® 崀 倀 ␃ਃ&䘋"萑0왅ƀȀ崀슢f Ѐ Ā꜀ð 怀ႄ懿̤摧ˤI倀 ␃ਃ&䘋"萑0왅ƀȀ崀슢f ̀ Ā꜀ð 怀ႄ懿̤摧ˤIȀ崨 嶶 幢 幤 庰 庲 怎 憬 憮 戾 ® 崀 Q 儀 Q 儀 Q 儀 Q ␃ᄃᲄ怂ᲄ愂̤摧挊C倀 ␃ਃ&䘋"萑0왅ƀȀ崀슢f Ā꜀ð 怀ႄ懿̤摧ˤI倀 ␃ਃ&䘋"萑0왅ƀȀ崀슢f Ԁ Ā꜀ð 怀ႄ懿̤摧ˤIऀ戾 所 扤 挂 挄 挦 挨 撖 昜 枠 橘 橚 櫘 櫚 浠 犈 瑊 硄 耜 耬 ó ó ç ó ó Ù 케 ó 쌀 à 쌀 ó 쌀 µ ഀ ␃ᄃᲄጂ碤怀ᲄ愂̤摧挊C ␃ᄃᲄ怂ᲄ愂̤摧ˤIऀ ␃ጁ碤愀Ĥ摧挊Cഀ ␃ᄃ킄ጂ碤怀킄愂̤摧挊C ␃ᄁᲄ怂ᲄ愂Ĥ摧挊C ␃ᄃᲄ怂ᲄ愂̤摧挊Cጀ橚 櫖 櫘 櫚 湄 湆 溲 溴 灚 灬 烖 烪 烼 焀 焒 煸 煺 熢 燄 犆 狆 狞 琖 琘 琤 瑄 瑊 硄 秆 秚 笨 笺 籈 籊 籘 籸 絶 網 维 罐 耚 耜 耬 聮 聰 聲 菼 菾 蕸 薌 藢 藤 蛲 蜮 蠬 衶 袰 裐 裒 훝훌놹 %脈栖挊C栗ḻÊ䡣桤 桤 桤ꮠ蛂ē脈䠄栅ꮠ蛂栖ḻÊᔏﱨ≷ᘀ੨䍣㸀Īᘆ䤂 ᘆ剨중 ᘆᑨ啒 ᔌ❨衼ᘀ੨䍣 ē脈䠄栅ꮞ蛂栖㟚>ᔌ䤂ᘀ驨聞 ᘆ驨聞 ᔌ䤂ᘀ䤂 ᘆ੨䍣 ᔒ⑨啊ᘀ੨䍣㔀脈⨾ᔒ䝨牂ᘀ੨䍣㔀脈⨾㨁耬 蔌 藦 ° 愀 一 ␃ਃ&䘋(ꐓx왅ƀȀ崀슢f Ȁ Ā꜀ð 愀̤摧挊C一 ␃ਃ&䘋(ꐓx왅ƀȀ崀슢f Ā Ā꜀ð 愀̤摧挊CȀ藦 裔 裖 豈 豘 軼 軾 輴 ° ꈀ ¢ ꈀ S 䰀 B ऀ ␃ጁ碤愀Ĥ摧挊C ꐓx摧挊C一 ␃ਃ&䘋)ꐓx왅ƀȀ崀슢f Ā Ā꜀ð 愀̤摧挊Cഀ ␃ᄃᲄጂ碤怀ᲄ愂̤摧挊C一 ␃ਃ&䘋(ꐓx왅ƀȀ崀슢f ̀ Ā꜀ð 愀̤摧挊C܀裒 裔 裘 補 裼 裾 褌 褚 襆 襪 覐 覔 觨 計 訖 診 詾 誔 誨 謤 謦 讎 豄 豆 豈 豘 蹘 蹰 躖 軼 輴 輶 达 遶 邶 郦 酮 酾 醈 醎 錪 錬 錸 錺 鍚 鑞 鑠 閊 闆 阢 限 領 理硫뷹颢軵力旅淋力力諹諹諹ù ᔌꡨ鬴ᘀ੨䍣 ᘆ뱨뉜 ᔒ䝨牂ᘀ੨䍣㔀脈⨾ē脈䠄栅퍴䛂栖激*%脈栖挊C栗激*䡣桤 桤 桤퍴䛂ᔏﱨ≷ᘀ੨䍣㸀Īē脈䠄栅퍳䛂栖瀎üᔌ䝨牂ᘀᑨ啒 +脈栕䉇r栖挊C栗ḻÊ䡣桤 桤 桤ꮡ蛂ę脈䠄栅ꮡ蛂栕䉇r栖ḻÊᘆᑨ啒 ᘆ੨䍣 ᔌ䝨牂ᘀ੨䍣㌀輴 輶 鑠 隄 餞 餮 驊 鹆 ó ó å 阀 G 一 ␃ਃ&䘋)ꐓx왅ƀȀ崀슢f ̀ Ā꜀ð 愀̤摧挊C一 ␃ਃ&䘋)ꐓx왅ƀȀ崀슢f Ȁ Ā꜀ð 愀̤摧挊Cഀ ␃ᄃ쒄ጂ碤怀쒄愂̤摧挊C ␃ᄃ얄怂얄愂̤摧刔U܀領 顆 颺 飺 餎 餚 餜 餞 餮 馚 駈 騊 驆 驈 驖 髸 魀 魠 魨 魪 魮 魾 鯄 鯞 鹄 鹆 鹈 ꁀ ꁂ ꁄ ꂀ ꂂ ꃈ ꃊ ꃌ ꄊ ꅊ ꅬ ꆢ ꢘ ꢚ ꦄ ꦆ ꦖ ꦘ ꦜ ꧼ ꧾ 긜 깖 깘 �ﳵﳵﳖﳖﳖﳖﳖ쏵맵ꢲ隞誎蛵蛵蛵ﳵﳵﳵ雵躖 ᘆ� ᘆ荨䍏 ᔏ⑨啊ᘀ੨䍣㔀脈ᔏ䝨牂ᘀ੨䍣㔀脈ᔒ⑨啊ᘀ੨䍣㔀脈⨾ᔒ䝨牂ᘀ੨䍣㔀脈⨾ᔌ卨蘢ᘀ坨牒 ē脈䠄栅ꮣ蛂栖挊C%脈栖挊C栗剗r䡣桤 桤 桤ꮣ蛂ᘆ�尻 ᔏﱨ≷ᘀ੨䍣㸀Īఏ̪栕汏v栖挊Cᘆ뱨뉜 ᔌ佨癬ᘀ੨䍣 ᔌ䝨牂ᘀ੨䍣 ᘆ੨䍣㐀鹆 鹈 ꁂ ꁄ ꂂ ꃊ ꃌ ꦜ ꦞ ꧼ ñ 阀 耀 耀 m 洀 ሀ ␃ሃ ጀ碤㔀$㠀$⑈愀̤摧挊C ␃ᄃᮄ怂ᮄ愂̤摧侃Cऀ ␃ጃ碤愀̤摧挊Cऀ ␃ጁ碤愀Ĥ摧挊C倀 ␃ᄃᲄጂ碤䌀Ĥ왅Āꌀ슫 怀ᲄ愂̤摧挊Cഀ ␃ᄃᲄጂ碤怀ᲄ愂̤摧挊Cꧼ ꧾ ꯌ 긜 긞 깘 깚 남 뉐 뉒 늲 땒 뗀 뗂 랄 뤠 ê ê 휀 × 숀  숀 « 휀 휀  숀  ᘀ ␃ᄃᲄሂ ጀ碤㔀$㠀$⑈怀ᲄ愂̤摧㦠¬ᘀ ␃ᄃᲄሂ ጀ碤㔀$㠀$⑈怀ᲄ愂̤摧挊C᐀ ␃ᄃᮄሂ 㔀$㠀$⑈怀ᮄ愂̤摧㦠¬ሀ ␃ሃ ጀ碤㔀$㠀$⑈愀̤摧挊C᐀ ␃ᄃᮄሂ 㔀$㠀$⑈怀ᮄ愂̤摧侃Cༀ깘 깚 넂 넲 뉎 뉐 뉒 늰 늲 댰 덌 덞 덠 덶 델 뎔 돺 됊 됨 뒬 딮 때 땎 땐 땒 땔 떾 뗀 뗂 롰 롴 룄 룦 뤠 뤢 뤤 륎 륐 륦 뫼 뫾 묖 묤 문 묺 뭂 뭈 쁬 쁮 ﳵﳵﳵ�쳙쳱룂뢱ꊧ퓙퓙룙뢱풧퓙퓙퓙醛藔 Ė脈䠄栅퍴䛂栖激*ᔒὨ䭤ᘀ੨䍣㸀Īᘌ੨䍣㸀Īᘉꁨ갹尀脈ᔒ⑨啊ᘀ੨䍣㔀脈ᘌꁨ갹㔀脈ᔒ䝨牂ᘀ੨䍣㔀脈ᔒ全蠠ᘀ੨䍣㘀脈ᔏ全蠠ᘀ੨䍣尀脈ᘉ੨䍣尀脈ᔏ䝨牂ᘀ੨䍣尀脈ᔏ⑨啊ᘀ੨䍣㔀脈ᔏ䝨牂ᘀ੨䍣㔀脈ᘆ੨䍣 ᔌ䝨牂ᘀ੨䍣 ᘆꁨ갹 뤠 뤢 륐 묺 뭌 쁦 ï Û � 吀 ␃ਃ&䘋)ꐓx㜀$䔀胆ꉝ曂 ᜀ ⑈愀̤摧挊Cጀ ␃ᄃᲄጂ碤㔀$㠀$⑈怀ᲄ愂̤摧挊Cༀ ␃ጃ碤㔀$㠀$⑈愀̤摧挊CԀ쁮 쁰 샾 섀 셪 솈 쌞 쌶 썜 썢 썤 썦 쎐 쎒 쎔 쓺 씾 쩠 쪂 쫈 쫊 챈 첊 췘 췚 췞 츾 칀 칂 퀢 큄 턪 턬 턮 텆 텬 텮 텰 톈 톖 � � � 뗁귦ꂨ钘瞍획획鑰ꁰꂨ钘획ꂍꂨ顫趔跖跖ᘉ੨䍣㔀脈ᔌﭨ쑦ᘀ੨䍣 +脈栕䉇r栖挊C栗⋱Z䡣桤 桤 桤퍵䛂ᔌ䝨牂ᘀ੨䍣 ᘆꁨ갹 ᔏ⑨啊ᘀ੨䍣㔀脈ᔏ䝨牂ᘀ੨䍣㔀脈ᘉꁨ갹㔀脈ᔏ⑨啊ᘀ੨䍣尀脈Ė脈䠄栅펕䛂栖૽õ(脈栖挊C栗૽õ掁ň搀h 搀h 搀镨싓Fᘆ੨䍣 Ė脈䠄栅ꮦ蛂栖煤ᘉ੨䍣尀脈(脈栖挊C栗激*掁ň搀h 搀h 搀瑨싓⩆쁦 썢 썤 쎒 쎔 앂 쫊 췚 췜 칀 칂 퀄 턪 턬 ª 阀 琀 t 琀 t 蘀 琀 t 琀 ᄀ ␃ᄃᮄ㔂$㠀$⑈怀ᮄ愂̤摧㦠¬ༀ ␃ጃ碤㔀$㠀$⑈愀̤摧挊Cጀ ␃༃삄ጃ碤㔀$㠀$⑈帀삄愃̤摧挊C吀 ␃ਃ&䘋)ꐓx㜀$䔀胆ꉝ曂 ᜀ ⑈愀̤摧挊Cഀ턬 텮 텰 � � � � � � ï � Ý � É 琀 j 怀 R ഀ ␃ᄃᲄጂ碤怀ᲄ愂̤摧挊Cऀ␃ጁ碤愀Ĥ摧挊Cऀ ␃ጁ碤愀Ĥ摧挊C吀 ␃ਃ&䘋*ꐓx㜀$䔀胆ꉝ曂 ᜀ ⑈愀̤摧挊Cጀ ␃ᄃᲄጂ碤㔀$㠀$⑈怀ᲄ愂̤摧挊Cᄀ ␃ᄃᮄ㔂$㠀$⑈怀ᮄ愂̤摧㦠¬ༀ ␃ጃ碤㔀$㠀$⑈愀̤摧挊Cऀ� � � � � � � � � � � � � � � � � ﳯ틜쫼ꫀ庄ꪄ㑑 8Ĉ栕㉑E栖挊C栗㉑E䡣桤 桤 桤퍸䛂쪉ć퍸䛂⪃ᔙ全䔲ᘀ੨䍣褀ߊā砀싓荆ĪJĈ栕㉑E栖㦠¬栗㉑E࠵㸁Ī䩏 䩑 䡣桤 桤 桤퍷䛂쪉ć퍸䛂⪃愁ᡊ JĈ栕㉑E栖挊C栗㉑E࠵㸁Ī䩏 䩑 䡣桤 桤 桤퍷䛂쪉ć퍸䛂⪃愁ᡊ ᔫ全䔲ᘀ੨䍣㔀Ĉ⨾企J儀J褀ߊā砀싓荆Ī䩡ᔒ䝨牂ᘀ੨䍣㔀脈⨾ᔏ䝨牂ᘀ੨䍣尀脈ē脈䠄栅퍵䛂栖⋱Z%脈栖挊C栗⋱Z䡣桤 桤 桤퍵䛂ᔏ㍨騊ᘀ੨䍣㸀Īᘉ੨䍣㸀Īᘆ੨䍣က� � � � � � 컛�緎じ OĈ栕ဏ³栖挊C栗㉑E࠵㸁Ī䡣桤 桤 桤퍸䛂쪉ć쯇⛂⪃䈁Ъ䩃(䩡(桰餳fIĈ栕ဏ³栖挊C栗㉑E䡣桤 桤 桤퍸䛂쪉ć쯇⛂⪃䈁Ъ䩃(䩡(桰餳fLĈ栕ဏ³栖挊C栗㉑E⨾持ň搀h 搀h 搀硨싓襆ߊā윀싋茦Ī⩂䌄⡊愀⡊瀀㍨暙 ᔙ全䔲ᘀꁨ갹褀ߊā砀싓荆Ī8Ĉ栕㉑E栖挊C栗㉑E䡣桤 桤 桤퍸䛂쪉ć퍸䛂⪃ᔙ全䔲ᘀ੨䍣褀ߊā砀싓荆ĪňĈ䠄栅퍸䛂栕㉑E栖㉑E⩂䌄⡊愀⡊瀀㍨暙褀ߊā砀싓荆Ī⩂䌀ᡊ愀ᡊ瀀h ૿ ñ ꈀ S 䰀 B ऀ ␃ጁ碤愀Ĥ摧挊C ꐓx摧挊C一 ␃ਃ&䘋*ꐓx왅ƀȀ崀슢f ̀ Ā꜀ð 愀̤摧挊C一 ␃ਃ&䘋*ꐓx왅ƀȀ崀슢f Ȁ Ā꜀ð 愀̤摧挊Cഀ ␃ᄃᲄጂ碤怀ᲄ愂̤摧挊CԀ 듙듙듙뒏듙뒏棙䇙듙Ù LĈ栕ဏ³栖挊C栗㊫持ň搀h 搀h 搀੨싌褦ߊā윀싋茦Ī⩂䌄⡊愀⡊瀀㍨暙 LĈ栕ဏ³栖挊C栗䰊]持ň搀h 搀h 搀ꩨ슫覆ߊā윀싋茦Ī⩂䌄⡊愀⡊瀀㍨暙 IĈ栕ဏ³栖挊C栗䰊]䡣桤 桤 桤ꮪ蛂쪉ć쯇⛂⪃䈁Ъ䩃(䩡(桰餳fIĈ栕ဏ³栖挊C栗㉑E䡣桤 桤 桤퍸䛂쪉ć쯇⛂⪃䈁Ъ䩃(䩡(桰餳fLĈ栕ဏ³栖挊C栗㉑E持ň搀h 搀h 搀硨싓襆ߊā윀싋茦Ī⩂䌄⡊愀⡊瀀㍨暙ጀ 췗뻅뺺뺺뺰ꎨ龨龕얎芆箎年瑔M ᔌ饨㈘ᘀ੨䍣 ē脈䠄栅ꮬ蛂栖㒷J+脈栕䅥É栖挊C栗㒷J䡣桤 桤 桤ꮬ蛂ᔌ敨쥁ᘀ੨䍣 ᔌ穨묯ᘀ੨䍣 ᘆ챨筜 ᔏ⑨啊ᘀ੨䍣㔀脈ᔌ䝨牂ᘀ੨䍣 ē脈䠄栅단ꛂ栖∦Øᘆ੨䍣 ᘉ੨䍣㸀Īᔏﱨ쉎ᘀ੨䍣㸀Īē脈䠄栅ꮫ蛂栖䰊]ᘆ땨” ᔌ땨”ᘀ땨” ᔏ䝨牂ᘀ੨䍣㔀脈ᔒ䝨牂ᘀ੨䍣㔀脈⨾OĈ栕ဏ³栖挊C栗㉑E࠵㸁Ī䡣桤 桤 桤퍸䛂쪉ć쯇⛂⪃䈁Ъ䩃(䩡(桰餳fᬀ í � Ñ 턀 砀 x 氀 l 氀 ␃ᄃᮄ怂ᮄ愂̤摧峌{ऀ ␃ጃ碤愀̤摧挊C一 ␃ਃ&䘋*ꐓx왅ƀȀ崀슢f Ѐ Ā꜀ð 愀̤摧挊Cഀ ␃ᄃᲄጂ碤怀ᲄ愂̤摧挊Cഀ ␃ᄃᲄጂ碤怀ᲄ愂̤摧ᶵ ᄀ ␃༃梄ᄁ预碤帀梄态预懾̤摧挊C 﨔 猪 ﭸ ﭺ ﵢ ﵤ ﵦ ﵶ ﹸ �퇘엍췀ꎹ릙还羇�晴塴瓘M ᔔ䝨牂ᘀ੨䍣伀J儀J ě脈䠄栅닫ꛂ栖Ϻø䩏 䩑 ᔛ饨㈘ᘀ੨䍣㘀脈䩃䩏 䩑 ᔔ饨㈘ᘀ੨䍣伀J儀J ᘎ쩨鴤伀J儀J ᔏ饨㈘ᘀ੨䍣㔀脈ᔒ饨㈘ᘀ੨䍣㔀脈⨾ē脈䠄栅ꮭ蛂栖嘇Â+脈栕䅥É栖挊C栗嘇Â䡣桤 桤 桤ꮭ蛂ᔌ敨쥁ᘀ੨䍣 ᘉ੨䍣㸀Īᔏﱨ쉎ᘀ੨䍣㸀Īᘆ੨䍣 ᔌ䝨牂ᘀ੨䍣 ᔌ饨㈘ᘀ੨䍣 ē脈䠄栅ꮬ蛂栖㒷J+脈栕ᢙ2栖挊C栗㒷J䡣桤 桤 桤ꮬ蛂ᤀ ﹠ ɈɊɞɶʎñ ꈀ 踀 蔀 | 甀 ` 怀 ` ᐀ ꐓx␖䤁Ŧ 最䍣氀 ÿ က ꐓx摧挊Cࠀ萑ț葠ț摧Ⓤࠀ萑Ȝ葠Ȝ摧Ⓤऀ ␃ጃ碤愀̤摧挊Cऀ ␃ጁ碤愀Ĥ摧挊C一 ␃ਃ&䘋*ꐓx왅ƀȀ崀슢f Ԁ Ā꜀ð 愀̤摧挊Cഀ ␃ᄃ쒄ጂ碤怀쒄愂̤摧挊Cﹸ ﺄ ﺆ ﺈ ﺦ ﺨ ﺸ ﻠ ﻢ ェ ´¸ÎĢĤĦĨĬȤɂɈɊʺ˘̜̈͂͞ΎΤΦ֤٬쿚쿃쿃쿃쎷ꧏ迏쾩쿭皁癪癪癪癪掁Ï ᔌ䝨牂ᘀ੨䍣 ᔗ䝨牂ᘀ੨䍣㔀脈䩃䩡ᔔ䝨牂ᘀ੨䍣䌀ᙊ愀ᙊ ᔛ䝨牂ᘀ੨䍣㘀脈䩃䩏 䩑 3脈栕䉇r栖挊C栗Ϻø䩏 䩑 䡣桤 桤 桤닫ꛂě脈䠄栅닫ꛂ栖Ϻø䩏 䩑 ᔗᙨ吀ᘀ੨䍣㔀脈䩏 䩑 ᔗ䝨牂ᘀ੨䍣㔀脈䩏 䩑 ᔔ䝨牂ᘀ੨䍣伀J儀J ᘏ੨䍣䈀ت桰ÿ ᔔ饨㈘ᘀ੨䍣伀J儀J ᘎ੨䍣伀J儀J ᔔꕨ頳ᘀ੨䍣伀J儀J⌀ʎʐʺˊ˘ 紀 e 攀 ᜀ ␃ጂ碤ᘀĤ晉 ②朂䍣氀 ÿ က ᐀ ꐓx␖䤁Ŧ 最䍣氀 ÿ က 氀 摫 ␖ᜁĤ晉 吀阂F鐇ÿ혈F鐃퓿鴊䈐䀦 줦 ꔦ tꀀ᐀϶ឮ㘕ᜁ϶ ᨀೖ 혛 ÿ ÿ ೖ 혝 ÿ ÿ 㓿ۖĀ̅ 혴ਁ氃愀϶ 咊Ѐ˘˚̜̈̒ 紀 e 攀 ᜀ ␃ጂ碤ᘀĤ晉 ②朂䍣氀 ÿ က ᐀ ꐓx␖䤁Ŧ 最䍣氀 ÿ က 氀 摫 ␖ᜁĤ晉 吀阂F鐇ÿ혈F鐃퓿鴊䈐䀦 줦 ꔦ tꀀ᐀϶ឮ㘕ᜁ϶ ᨀೖ 혛 ÿ ÿ ೖ 혝 ÿ ÿ 㓿ۖĀ̅ 혴ਁ氃愀϶ 咊Ѐ̜̞͂͐͞ 紀 e 攀 ᜀ ␃ጂ碤ᘀĤ晉 ②朂䍣氀 ÿ က ᐀ ꐓx␖䤁Ŧ 最䍣氀 ÿ က 氀 摫Ć ␖ᜁĤ晉 吀阂F鐇ÿ혈F鐃퓿鴊䈐䀦 줦 ꔦ tꀀ᐀϶ឮ㘕ᜁ϶ ᨀೖ 혛 ÿ ÿ ೖ 혝 ÿ ÿ 㓿ۖĀ̅ 혴ਁ氃愀϶ 咊Ѐ͞͠ΎΘ 紀 e 攀 ᜀ ␃ጂ碤ᘀĤ晉 ②朂䍣氀 ÿ က ᐀ ꐓx␖䤁Ŧ 最䍣氀 ÿ က 氀 摫Ɖ ␖ᜁĤ晉 吀阂F鐇ÿ혈F鐃퓿鴊䈐䀦 줦 ꔦ tꀀ᐀϶ឮ㘕ᜁ϶ ᨀೖ 혛 ÿ ÿ ೖ 혝 ÿ ÿ 㓿ۖĀ̅ 혴ਁ氃愀϶ 咊ЀΤΦ֤߀߂߆߈ߚ 謀 稀 o 漀 搀 萑Ȝꐓx葠Ȝ摧挊C萑˄ꐓx葠˄摧挊Cࠀ萑˄葠˄摧Ⓤ܀ ␃愃̤摧Ⓤꐓx摧挊C氀 摫Ȍ ␖ᜁĤ晉 吀阂F鐇ÿ혈F鐃퓿鴊䈐䀦 줦 ꔦ tꀀ᐀϶ឮ㘕ᜁ϶ ᨀೖ 혛 ÿ ÿ ೖ 혝 ÿ ÿ 㓿ۖĀ̅ 혴ਁ氃愀϶ 咊ࠀ٬ٮڠڼھ߂߄߈ߒߔߖߚࢌ࢜ࢺࢼࣲॄૐபமர쿱샦듦뒫趘硽瑽彭浉 +脈栕䉇r栖挊C栗ᴉ䡣桤 桤 桤퍹䛂ě脈䠄栅퍺䛂栖ᴉ䡭Љ䡳Љᔌ䝨牂ᘀ੨䍣 ᘆ੨䍣 ᘉ੨䍣㸀Īᔏ䁨桌ᘀ੨䍣㸀Īᘏ੨䍣䈀ت桰ÿ ᔔ饨㈘ᘀ੨䍣伀J儀J ᔔౠᘀ੨䍣伀J儀J ᘎ੨䍣伀J儀J ᘑ੨䍣㸀Ī䩏 䩑 ᔗ䁨桌ᘀ੨䍣㸀Ī䩏 䩑 ̝轪ᔀ䝨牂ᘀ੨䍣伀J儀J唀Ĉ-脈栖挊C栗ᮯK䩏 䩑 䡣桤 桤 桤달ꛂᔔ䝨牂ᘀ੨䍣伀J儀J ě脈䠄栅달ꛂ栖ᮯK䩏 䩑 ᰀߚࣴ³ 最 V က ␃༃ᲄሂāጀ碤帀ᲄ愂̤摧挊C䬀☊⩆ጀ碤䔀胆ꉝ曂 ᜀ 摧挊C䬀☊⩆ጀ碤䔀胆ꉝ曂 ᜀ 摧挊C̀ரஸ௦రౖౘኬኺወᑲᑴᒬᒮᜰᣤᣴἀἂ⁰∦∨⊠⊢⍪⍺⎘⎚Ⓤⓒ❸❺⧢⧲㐸㒨㓞㓠㔪㕼㗺㨴㨶㱖쟏맀醛�釢샢놹��샢賞羄름륻 ᘆ䕨㉗ ᘉ䕨㉗㔀脈ᔏ饨㈘ᘀ੨䍣㔀脈ᘉ੨䍣㔀脈ē脈䠄栅닯ꛂ栖㷵A+脈栕䉇r栖挊C栗㷵A䡣桤 桤 桤닮ꛂᘏ੨䍣䈀ت桰ÿ ᔌ饨㈘ᘀ੨䍣 ᔌౠᘀ੨䍣 ᘎ੨䍣伀J儀J ᔔ䝨牂ᘀ੨䍣伀J儀J ᘆ쩨鴤 ᘆ੨䍣 ᔌ䝨牂ᘀ੨䍣 +脈栕䉇r栖挊C栗ᴉ䡣桤 桤 桤퍺䛂⸀ౘወ° 搀 䬀☊⩆ጀ碤䔀胆ꉝ曂 ᜀ 摧挊C一 ␃ਃ&䘋*ꐓx왅ƀȀ崀슢f ࠀ Ā꜀ð 愀̤摧挊CȀወᤸ⌒° 愀 一 ␃ਃ&䘋*ꐓx왅ƀȀ崀슢f Ā꜀ð 愀̤摧挊C一 ␃ਃ&䘋*ꐓx왅ƀȀ崀슢f Ā꜀ð 愀̤摧挊CȀ⌒⚆⟞⟠⡖⣌⤔⥾° 愀 W 圀 W 圀 E ̤̀ꐓx搦ĄĀ왐 ӿā愀̤摧挊Cऀ ␃ጃ碤愀̤摧挊C一 ␃ਃ&䘋*ꐓx왅ƀȀ崀슢f ഀ Ā꜀ð 愀̤摧挊C一 ␃ਃ&䘋*ꐓx왅ƀȀ崀슢f ఀ Ā꜀ð 愀̤摧挊C܀⥾⦸⦺⾐㓞㓠㗸㗺õ ¦ 圀 O 㼀 O ༀ ␃༃梄ᄁ预廾梄态预懾̤摧坅2܀ ␃愃̤摧挊C一 ␃ਃĦ䘋+ꐓx왅ƀȀ崀슢f Ā Ā Ā꜀ð 愀̤摧挊C一 ␃ਃ&䘋+ꐓx왅ƀȀ崀슢f Ā Ā꜀ð 愀̤摧挊Cऀ ␃ጃ碤愀̤摧挊C܀㱖㱘㸢㸤㹔㺘㺚㻠㻶㻺㼈㼊㿜㿞䂪䃘䃚䄘䄚䋌䋎䋜䌼䎨䎪䎬䝐䝔䠆䠈䥸䷰俘俚傾僘儖儠几凢凶勰�췕짮돧짧즫麣즣헧羉襵襫k ē脈䠄栅펁䛂栖㞔íē脈䠄栅펁䛂栖㟻ē脈䠄栅펀䛂栖㟻ē脈䠄栅펀䛂栖㞔íᔌጳᘀ੨䍣 ᘆ䕨㉗ ᘉ䕨㉗㔀脈ᔏ器쑚ᘀ੨䍣㔀脈ᔏ靨둔ᘀ੨䍣㸀Ī+脈栕䉇r栖挊C栗༅©䡣桤 桤 桤댊ꛂᘆ੨䍣 ᔏ⑨啊ᘀ੨䍣㔀脈ᔏ䝨牂ᘀ੨䍣㔀脈ᔒ䝨牂ᘀ੨䍣㔀脈⨾ᔌ䝨牂ᘀ੨䍣 ᔌ饨㈘ᘀ੨䍣 ᔔ饨㈘ᘀ੨䍣䌀ᑊ愀ᑊ⤀㗺㵞㵠㸢㸤㹔㺚䋎䋠䎬ó ß 픀 Ë 픀 ½ 봀 n 一 ␃ਃ&䘋#ꐓx왅ƀȀ崀슢f Ā Ā꜀ð 愀̤摧挊Cഀ ␃ᄃᲄጂ碤怀ᲄ愂̤摧挊Cऀ ␃ጁ碤愀Ĥ摧挊Cऀ ␃ጃ碤愀̤摧挊C ␃ᄃᲄ怂ᲄ愂̤摧坅2܀ ␃愃̤摧挊C ␃ᄃᲄ怂ᲄ愂̤摧挊Cऀ䎬䓘䗒° 愀 一 ␃ਃ&䘋#ꐓx왅ƀȀ崀슢f ̀ Ā꜀ð 愀̤摧挊C一 ␃ਃ&䘋#ꐓx왅ƀȀ崀슢f Ȁ Ā꜀ð 愀̤摧挊CȀ䗒䛤䝒䝔䠆䠈倈° 愀 W 䔀 9 㤀 ␃ᄃ梄态梄愁̤摧坅2ᄀ ␃༃梄ᄁ预碤帀梄态预懾̤摧挊Cऀ ␃ጃ碤愀̤摧挊C一 ␃ਃ&䘋#ꐓx왅ƀȀ崀슢f Ԁ Ā꜀ð 愀̤摧挊C一 ␃ਃ&䘋#ꐓx왅ƀȀ崀슢f Ѐ Ā꜀ð 愀̤摧挊C勰唦唨唪唬唸唺啨嗤嗰嗴囌垂垄塌壐夔夲奚宄宲徾忀忂悪悬悮惴�싕떺ꦭꦢ颢颎ꦢꦢꦢꦢ肢慯J ᔬ罨ؖᘀ੨䍣㔀䩏 䩑 䩞 䩡쪉ć퐋䛂⪃ᔚ⑨啊ᘀ罨ؖ㔀脈⨾企J儀J ġ脈䠄栅퐋䛂栖挊C࠵㺁Ī䩏 䩑 ᔚ⑨啊ᘀ੨䍣㔀脈⨾企J儀J ē脈䠄栅펃䛂栖璝Èē脈䠄栅펂䛂栖璝Èᔌ䝨牂ᘀ੨䍣 ᘆ੨䍣 ᔏﱨ≷ᘀ੨䍣㔀脈ᘉ੨䍣㸀Īᔏ捨ᘀ੨䍣㸀Ī%脈栖㞔í栗㟻䡣桤 桤 桤펂䛂ē脈䠄栅펀䛂栖㞔íē脈䠄栅펀䛂栖挊C+脈栕䉇r栖挊C栗㞔í䡣桤 桤 桤펀䛂ᬀ倈唨唪唬唺忀ó ꐀ ¤ 阀 C 刀 ␃ਃ&䘋$옍렁đꐓx왅ƀȀ崀슢f Ā Ā꜀ð 愀̤摧挊Cഀ ␃ᄃᲄጂ碤怀ᲄ愂̤摧挊C一 ␃ᄃᲄ䌂Ĥ왅Ā耀싓F 怀ᲄ愂̤摧坅2 ␃ᄃᲄ怂ᲄ愂̤摧坅2Ԁ忀忂悬悮杴槄欬欼í � 舀 v 瘀 h ഀ ␃ᄃᲄጂ碤怀ᲄ愂̤摧挊C ␃ᄃᮄ怂ᮄ愂̤摧᰿␃ᄃᮄ怂ᮄ愂̤摧᰿倀␃ഁ׆Āᆸጁ碤䌀Ĥ왅Ā싔F 愀Ĥ摧挊Cഀ␃ഁ׆Āᆸጁ碤愀Ĥ摧挊Cᄀ ␃ഃ׆Āᆸ༁龄ጃ碤帀龄愃̤摧挊C܀惴愢愤掰揞揠既朒杀杂杲杴槂槄槔欬欼漈漊漌漎煄爮珠�쏚ꯚ黃綎溞媞厞卉B ᔌጳᘀ੨䍣 ᔒ㽨ᬜᘀ㽨ᬜ㔀脈⨾ᔌ䝨牂ᘀ੨䍣 ĦĈ䠄栅댎ꛂ栕ᙿ栖繾쪉ć퐋䛂⪃ᔜ罨ؖᘀ੨䍣㸀Ī쪉ć퐋䛂⪃ᔡ罨ؖᘀ੨䍣愀ᑊ褀ߊā싔荆Ī䩡ᔟ罨ؖᘀ੨䍣㔀Ĉ⨾褁ߊā싔荆Īᔙ罨ؖᘀ੨䍣褀ߊā싔荆Īᔯ罨ؖᘀ੨䍣㔀䩏 䩑 帀J愀ᡊ褀ߊā싔荆Īᔬ罨ؖᘀ੨䍣㔀䩏 䩑 䩞 䩡쪉ć퐋䛂⪃ᔝ罨ؖᘀ੨䍣褀ߊā싔荆Ī䩡ᔬ罨ؖᘀ੨䍣㔀䩏 䩑 䩞 쪉ć퐋䛂⪃愁ᡊᜀ欼溬漌漎煂煄珠° 愀 W 䴀 ? 㼀 ഀ ␃ᄃᲄጂ碤怀ᲄ愂̤摧挊Cऀ ␃ጁ碤愀Ĥ摧᰿ऀ ␃ጃ碤愀̤摧挊C一 ␃ਃ&䘋$ꐓx왅ƀȀ崀슢f ̀ Ā꜀ð 愀̤摧挊C一 ␃ਃ&䘋$ꐓx왅ƀȀ崀슢f Ȁ Ā꜀ð 愀̤摧挊C珠珢琢碲碴祬祮耄耆耘耚虦襎躼軌ô Ü ê 퀀 Ð 저 È 저 ¼ 밀 ¼ 글 ഀ ␃ᄃ킄ጂ碤怀킄愂̤摧挊C ␃ᄃᲄ怂ᲄ愂̤摧᰿܀ ␃愃̤摧挊C ␃ᄃᲄ怂ᲄ愂̤摧挊Cഀ ␃ᄃᲄጂ碤怀ᲄ愂̤摧挊Cऀ ␃ጁ碤愀Ĥ摧挊C옍쐁ꐓx摧挊C珠珢琢瑊瑦皚碲碴祬祮簂簐簾胶脨蠼衘衚謆謖謢謤躼軌迦通遰�엏ꆫ駤迤奣 ᔏጳᘀ੨䍣㸀Īē脈䠄栅蛂栖+脈栕㏢栖挊C栗䡣桤 桤 桤蛂+脈栕㏢栖挊C栗磟䡣桤 桤 桤댐ꛂē脈䠄栅댐ꛂ栖磟ᔏጳᘀ੨䍣㔀脈ē脈䠄栅펄䛂栖僴Ô+脈栕㏢栖挊C栗僴Ô䡣桤 桤 桤펄䛂ᘆ੨䍣 ᔒ⑨啊ᘀ੨䍣㔀脈⨾ᔒ䝨牂ᘀ੨䍣㔀脈⨾ᔌ䝨牂ᘀ੨䍣 ᘆ㽨ᬜ ᔌጳᘀ੨䍣 ᔒጳᘀ੨䍣㔀脈⨾ᔔጳᘀ੨䍣伀J儀Jᨀ軌迦通遴邒° ꘀ 瘀 ᜀ ␃ጂ碤ᘀĤ晉 ②朂䍣氀" ⟿¡က ᜀ ␃ጃ碤ᘀĤ晉 ②會䍣氀" ⟿¡က ऀ ␃ጃ碤愀̤摧挊C一 ␃ਃ&䘋%ꐓx왅ƀȀ崀슢f Ā Ā꜀ð 愀̤摧挊CЀ遰遲锸锺雪雬霞霺靂靲鞆鞔鞖鞘顬顮飾餚餜鳆鳈鴚鵜鷄ꃜꖸꙒꚐꚒꛞꛠꛢꭚ놻뇫뇫鮱鯫跫蛫獻幧幧獖 ᘎ�剬伀J儀J ᘑ੨䍣㔀脈䩏 䩑 ᔗ൨✫ᘀ੨䍣㔀脈䩏 䩑 ᘎ੨䍣伀J儀J ᔔ䝨牂ᘀ੨䍣伀J儀J ᔌ䝨牂ᘀ੨䍣 ᔚጳᘀ੨䍣㔀脈⨾企J儀J +脈栕㏢栖挊C栗璱䡣桤 桤 桤댓ꛂē脈䠄栅댒ꛂ栖璱+脈栕㏢栖挊C栗璱䡣桤 桤 桤댒ꛂᘆ㽨ᬜ +脈栕㏢栖挊C栗ᕥ䡣桤 桤 桤댑ꛂᔌጳᘀ੨䍣 ̙j ᔀጳᘀ੨䍣 Ὂ唀Ĉ 邒邔郀郔郖® 阀 ~ ⴀ Q欀祤(ᘀĤ␗䤁Ŧ Ȁ䚖ࠀブȀヤᆒ⎐ᇾ ᇾ 琊 ǠᔀĶᨀࣖ 혛 ÿ ࣖ 혝 ÿ 㓿ۖĀ̅ 혴ਁ氃愀϶ ᜀ ␃ጂ碤ᘀĤ晉 ②朂䍣氀" က ᜀ ␃ጃ碤ᘀĤ晉 ②會䍣氀" က Q欀ⵤ(ᘀĤ␗䤁Ŧ Ȁ䚖ࠀブȀヤᆒ⎐ᇾ ᇾ 琊 ǠᔀĶᨀࣖ 혛 ÿ ࣖ 혝 ÿ 㓿ۖĀ̅ 혴ਁ氃愀϶ Ѐ郖郦鄂鄄鄲酎ç 케 ~ 昀 N ᜀ ␃ጂ碤ᘀĤ晉 ②朂䍣氀" 黿က ᜀ ␃ጃ碤ᘀĤ晉 ②會䍣氀" 黿က Q欀앤(ᘀĤ␗䤁Ŧ Ȁ䚖ࠀブȀヤᆒ⎐ᇾ ᇾ 琊 ǠᔀĶᨀࣖ 혛 ÿ ࣖ 혝 ÿ 㓿ۖĀ̅ 혴ਁ氃愀϶ ᜀ ␃ጂ碤ᘀĤ晉 ②朂䍣氀" �က ᜀ ␃ጃ碤ᘀĤ晉 ②會䍣氀" �က Ԁ酎酐酒鉲® ꀀ Q 一 ␃ਃ&䘋%ꐓx왅ƀȀ崀슢f Ȁ Ā꜀ð 愀̤摧挊Cഀ ␃ᄃᲄጂ碤怀ᲄ愂̤摧挊CQ欀ᅤ)ᘀĤ␗䤁Ŧ Ȁ䚖ࠀブȀヤᆒ⎐ᇾ ᇾ 琊 ǠᔀĶᨀࣖ 혛 ÿ ࣖ 혝 ÿ 㓿ۖĀ̅ 혴ਁ氃愀϶ ̀鉲鐶雘雪雬髮鴚° 愀 W 䬀 ? 㼀 ␃ᄃᲄ怂ᲄ愂̤摧᰿ ␃ᄃ얄怂얄愂̤摧᰿ऀ ␃ጃ碤愀̤摧挊C一 ␃ਃ&䘋%ꐓx왅ƀȀ崀슢f Ѐ Ā꜀ð 愀̤摧挊C一 ␃ਃ&䘋%ꐓx왅ƀȀ崀슢f ̀ Ā꜀ð 愀̤摧挊C鴚鵜鵞ꃜꖼꙒꚒꛠꛢ겸꺚뀆뀖ñ × 츀 à 쌀 à 츀 Î 츀 w 쌀 䬀萑ț⑃䔁胆 펅䛂 葠ț摧泜R萑Ȝꐓx葠Ȝ摧挊Cࠀ萑ț葠ț摧泜R ␃ᄃᮄ怂ᮄ愂̤摧泜Rഀ ␃ᄃᲄጂ碤怀ᲄ愂̤摧挊Cഀ␃ഁ׆Ā˄ጀ碤愀Ĥ摧挊Cఀꭚ갖갘굴궀궬긌긎긐꺘꺚뀄뀆뀖녌녎념녪녬놾뇀뇂뇈뇚�쇵鶥螕湹镢㵔咕咕锽= -脈栖挊C栗碔5䩏 䩑 䡣桤 桤 桤댕ꛂě脈䠄栅댕ꛂ栖碔5䩏 䩑 ᔗ졁ᘀ੨䍣㸀Ī䩏 䩑 ᔔ൨✫ᘀ㉨鵁伀J儀J ě脈䠄栅펅䛂栖䄲䩏 䩑 ě脈䠄栅펅䛂栖挊C䩏 䩑 ᘎ੨䍣伀J儀J ᘏ੨䍣䈀ت桰ÿ ě脈䠄栅쯃⛂栖㞇䩏 䩑 ě脈䠄栅쯃⛂栖⢚=䩏 䩑 3脈栕㏢栖挊C栗⢚=䩏 䩑 䡣桤 桤 桤쯃⛂3脈栕㏢栖挊C栗㞇䩏 䩑 䡣桤 桤 桤쯃⛂ᔔጳᘀ੨䍣伀J儀Jᜀ뇚뉨뉪뉬늲늴덎덾됊됌뒂뒔뒰뒲뒴뒶뒸뒺따딲땐떀뛮뛰띎띐럊럺룢퓟쇉솼솯ꎼ솎꾇綇蝳螼慨慗慏 ᔏጳᘀ੨䍣尀脈ē脈䠄栅쯅⛂栖⊢ᔌጳᘀ੨䍣 ᔕ艮ᘀ੨䍣䈀ت桰ÿ ᔒ⑨啊ᘀ੨䍣㔀脈⨾ᔒ䝨牂ᘀ੨䍣㔀脈⨾ᔌ䝨牂ᘀ੨䍣 (脈栖挊C栗穬N掁ň搀h 搀h 搀ᕨ슳¦Ė脈䠄栅댕ꛂ栖穬Nᔙ䝨牂ᘀ੨䍣䈀ప䩃桰ᘉ੨䍣尀脈ᔏ䝨牂ᘀ੨䍣尀脈ᔕ⑨啊ᘀ੨䍣㔀脈⨾封脈ᔕ䝨牂ᘀ੨䍣㔀脈⨾封脈ᔚ䝨牂ᘀ੨䍣㔀脈⨾企J儀J ᔔ䝨牂ᘀ੨䍣伀J儀J ᘎ੨䍣伀J儀Jᰀ뀖뉪뉬늴뒶뒺딲룢룲° ꈀ 耀 v 氀 ^ 倀 ഀ ␃ᄃ쒄ጂ碤怀쒄愂̤摧挊Cഀ ␃ᄃᲄጂ碤怀ᲄ愂̤摧綋ऀ ␃ጁ碤愀Ĥ摧挊Cऀ ␃ጃ碤愀̤摧挊C̤̀☊ଌFᄀᲄጂ碤怀ᲄ愂̤摧挊C̀Ĥ☊ଌFഀ׆Ā ጀ碤愀Ĥ摧挊Cഀ␃ഁ׆Ā˄ጀ碤愀Ĥ摧挊Cཏ&䘋&옍Ąཱྀጀ碤䔀胆ꉝ曂 ᜀ 摧挊Cࠀ룢룲맼멂멒메멞멠멢뭞뮌밌밎뱦벖뵤뵦뵨뵪뵬뵮붖붘뷔��꯰闰꯰翰痰淰兟F ᔔ䝨牂ᘀ੨䍣伀J儀J ᔚ⑨啊ᘀ੨䍣㔀脈⨾企J儀J ᔚ䝨牂ᘀ੨䍣㔀脈⨾企J儀J ᔏ䝨牂ᘀ੨䍣㔀脈ē脈䠄栅쯆⛂栖廮+脈栕㏢栖挊C栗⊢䡣桤 桤 桤쯅⛂+脈栕㏢栖挊C栗廮䡣桤 桤 桤쯆⛂ᔏጳᘀ੨䍣尀脈1脈栕㏢栖挊C栗撍¡࠵㺁Ī䡣桤 桤 桤댜ꛂę脈䠄栅쯅⛂栖廮࠵㺁Īę脈䠄栅댛ꛂ栖撍¡࠵㺁Īᔒጳᘀ੨䍣㔀脈⨾ᔌጳᘀ੨䍣 ᔏጳᘀ੨䍣㸀Īᜀ룲맺맼멢뵬뵮붘샢샲° ꈀ 言 爀 g 最 萑Ȝꐓx葠Ȝ摧挊Cഀ␃ഁ׆Ā˄ጀ碤愀Ĥ摧挊Cऀ ␃ጃ碤愀̤摧挊Cഀ ␃ᄃᲄጂ碤怀ᲄ愂̤摧挊Cऀ ␃ጁ碤愀Ĥ摧挊Cഀ ␃༃ᲄጂ碤帀ᲄ愂̤摧挊C一 ␃ਃ&䘋&ꐓx왅ƀȀ崀슢f Ȁ Ā꜀ð 愀̤摧挊Cࠀ뷔뷤븂샠샢샲섴셢셤쉐쉒슜슞쐰쐲씪안얆었와왎왼윶으좸좺쫸쫺쾮쾰킾쯖맀맀맀맀쯀쯭ꋭ쁮삹쁔 3脈栕㏢栖挊C栗媧䩏 䩑 䡣桤 桤 桤댝ꛂᔝ汨❱ᘀ੨䍣䈀ت䩏 䩑 桰ÿ -脈栖挊C栗撍¡䩏 䩑 䡣桤 桤 桤댜ꛂě脈䠄栅펆䛂栖⑉õ䩏 䩑 -脈栖挊C栗⑉õ䩏 䩑 䡣桤 桤 桤펆䛂ᔌጳᘀ੨䍣 ᔔጳᘀ੨䍣伀J儀J ᔔꅨ꩖ᘀ੨䍣伀J儀J ᔗ倈ᘀ੨䍣㸀Ī䩏 䩑 ᔔ䝨牂ᘀ੨䍣伀J儀J ᘎ੨䍣伀J儀J ᔔ腨뉊ᘀ੨䍣伀J儀JḀ샲쇲윖© 匀 唀☊ଂ♆ഀ谂脊ď˄ༀጄ碤䔀胆ꉝ曂 ᜀ 葞Ӭ摧挊C唀☊ଂ♆ഀ谂脊ď˄ༀጄ碤䔀胆ꉝ曂 ᜀ 葞Ӭ摧挊CȀ윖죮진© 匀 唀☊ଂ♆ഀ谂脊ď˄ༀጄ碤䔀胆ꉝ曂 ᜀ 葞Ӭ摧挊C唀☊ଂ♆ഀ谂脊ď˄ༀጄ碤䔀胆ꉝ曂 ᜀ 葞Ӭ摧挊CȀ진콶팶© 匀 唀☊ଂ♆ഀ谂脊ď˄ༀጄ碤䔀胆ꉝ曂 ᜀ 葞Ӭ摧挊C唀☊ଂ♆ഀ谂脊ď˄ༀጄ碤䔀胆ꉝ曂 ᜀ 葞Ӭ摧挊CȀ킾탂탎탐탒퉜퉞퍲퍴펚퐤퐦퐨퐮퐰푾풀풂풄혐혒�쳥닚ꯚꏚ纕炣抣䮣䂣 ᔔⱈᘀ੨䍣伀J儀J -脈栖挊C栗柠G䩏 䩑 䡣桤 桤 桤쯉⛂ě脈䠄栅쯉⛂栖柠G䩏 䩑 ě脈䠄栅쯉⛂栖挄Ä䩏 䩑 -脈栖挊C栗媧䩏 䩑 䡣桤 桤 桤댞ꛂě脈䠄栅댞ꛂ栖媧䩏 䩑 ᘎ੨䍣伀J儀J ᔌጳᘀ੨䍣 3脈栕㏢栖挊C栗媧䩏 䩑 䡣桤 桤 桤댝ꛂě脈䠄栅쯈⛂栖䫮Ì䩏 䩑 ᔔጳᘀ੨䍣伀J儀J 3脈栕㏢栖挊C栗䫮Ì䩏 䩑 䡣桤 桤 桤쯈⛂᐀팶혐혒훼훾��© 騀 茀 x 砀 萑Ȝꐓx葠Ȝ摧挊C옍쐁ꐓx摧挊C␃ഁ׆Ā˄愀Ĥ摧挊C옍쐁萏Ȝꐓx葞Ȝ摧挊C唀☊ଂ♆ഀ谂脊ď˄ༀጄ碤䔀胆ꉝ曂 ᜀ 葞Ӭ摧挊C혒훾흀���������������퓜퓈뷜풱�閜犈殜歧捧杫正歧嗔 ᔚ⍨혼ᘀ੨䍣㔀脈⨾企J儀J ᘆ㭨| ᘆ੨䍣 ᔌ䝨牂ᘀ੨䍣 +脈栖挊C栗u࠵㺁Ī䡣桤 桤 桤쯋⛂ę脈䠄栅쯋⛂栖u࠵㺁Īᘌ੨䍣㔀脈⨾ᔒ䝨牂ᘀ੨䍣㔀脈⨾ᔔ鹨吰ᘀ੨䍣伀J儀J ᔗ⍨혼ᘀ੨䍣㸀Ī䩏 䩑 ᔕ鹨吰ᘀ੨䍣㔀脈⨾封脈ᔗԞᘀ੨䍣㸀Ī䩏 䩑 ᘎ੨䍣伀J儀J ᔔ䝨牂ᘀ੨䍣伀J儀J ᔔጳᘀ੨䍣伀J儀J ᔚጳᘀ੨䍣㔀脈⨾企J儀JḀ������° 愀 V 䰀 A 萑Ȝꐓx葠Ȝ摧挊Cऀ ␃ጁ碤愀Ĥ摧挊C옍쐁ꐓx摧挊Cཏ&䘋&옍Ąཱྀጀ碤䔀胆ꉝ曂 ᜀ 摧挊Cཏ&䘋&옍Ąཱྀጀ碤䔀胆ꉝ曂 ᜀ 摧挊CԀ����° ꔀ 蔀 ¥ 眀 蔀 ഀ␃ᄁᲄጂ碤怀ᲄ愂Ĥ摧挊Cഀ ␃ᄃᲄጂ碤怀ᲄ愂̤摧挊Cᄀ ␃༁ꢄᄌ墄Ᏻ碤帀ꢄ怌墄懳Ĥ摧挊C萑Ȝꐓx葠Ȝ摧挊Cཏ&䘋'옍Ąཱྀጀ碤䔀胆ꉝ曂 ᜀ 摧挊Cࠀ�쏫쫝ꛧ螑檀橠橠檀聠R ᔛ泌♆ᘀ੨䍣㔀脈⨾䈁ت桰ÿ ē脈䠄栅쯍⛂栖⤅-+脈栕簻 栖簻 栗⤅-䡣桤 桤 桤쯍⛂ᔌ㭨|ᘀ㭨| ᔒ㭨|ᘀ㭨|㔀脈⨾Ĩ脈䠄栅쯍⛂栕ㄣª栖u࠵㺁Ī⩂瀆ィ ᔨ甋ᘀ੨䍣褀ߊā촀싋茦Ī࠵㸁Ī⩂瀆ィ ᔏ⍨혼ᘀ੨䍣㸀Īᔌ⍨혼ᘀ੨䍣 %脈栖挊C栗u䡣桤 桤 桤쯌⛂ē脈䠄栅쯌⛂栖uᘆ੨䍣 ᔌ䈷ᘀ੨䍣 ᔚ⑨啊ᘀ੨䍣㔀脈⨾企J儀Jἀ° 夀 K 㴀 / ഀ ␃༃蒄ጃ碤帀蒄愃̤摧挊Cഀ ␃ᄃᲄጂ碤怀ᲄ愂̤摧簻 ഀ ␃ᄁᲄጂ碤怀ᲄ愂Ĥ摧簻 Ẁ̤ꐓx⑃䔁胆 쯍⛂ ②會甋漀߆ā촀싋搦Ħ萏΄葞΄一 ␃ਃ&䘋'ꐓx왅ƀȀ崀슢f Ȁ Ā꜀ð 愀̤摧挊CԀô Ù � Í 븀 ² 븀 ¾ 눀 © ꤀ 鬀 鬀 ထഀӆ렁萑Ȝꐓx䠁Ĥ葠Ȝ摧憦¢ഀ ␃ഃ׆ĀΟጆ碤愀̤摧挊Cࠀ 옍鼁摧挊C ␃ᄃᲄ怂ᲄ愂̤摧憦¢ ␃ሃࡤāጀ碤᐀碤愀̤摧挊C ␃ጃ碤᐀碤愀̤摧挊C ␃ᄃᲄ怂ᲄ愂̤摧⇟ë ␃ᄃ쒄ሂࡤā怀쒄愂̤摧挊C ␃ሃࡤā愀̤摧挊Cက쯢쟰쟰뷰뇷잱醖醉芉楷楷慷婷ᔌ⑨啊ᘀ੨䍣 ᘎ੨䍣伀J儀J ě脈䠄栅쯏⛂栖柼 䩏 䩑 ᔔጳᘀ੨䍣伀J儀J ᔌ䝨牂ᘀ੨䍣 ᔏ䝨牂ᘀ੨䍣㔀脈ᘉ੨䍣㔀脈ᔌ佨尧ᘀ੨䍣 ᔓ佨尧ᘀ੨䍣尀脈䩡ᔓጳᘀ੨䍣尀脈䩡ᔖᩨ�ᘀ੨䍣㔀脈憁ᑊ ᔓ⍨혼ᘀ੨䍣尀脈䩡ᘆ੨䍣 ,脈栖挊C栗⤅-憁ᑊ挀ň搀h 搀h 搀침싋&Ě脈䠄栅쯎⛂栖⤅-憁ᑊ ᘍ੨䍣尀脈䩡ᘐ੨䍣㔀脈憁ᑊ⌀金露祿菉鹿樓罹林猪龜㮝ﭮﯜﯞﰢﰤﱒﱔﳀ샄뛄닄닄닄닄鿄쒉쒲沂沂삂 +脈栕ˤI栖⡓´栗汍ì䡣桤 桤 桤쯕⛂ᔌ䤂ᘀ卨됨 +脈栕䉇r栖挊C栗ȇ䡣桤 桤 桤쯑⛂%脈栖挊C栗ȇ䡣桤 桤 桤쯑⛂ᘆ੨䍣 ē脈䠄栅쯐⛂栖ȇᘆ卨됨 ᔌ䝨牂ᘀ੨䍣 ě脈䠄栅폫䛂栖槗Ó䩏 䩑 ě脈䠄栅쯏⛂栖柼 䩏 䩑 ᔔꥌᘀ੨䍣伀J儀J ᘉ੨䍣㔀脈ᔏ䝨牂ᘀ੨䍣㔀脈⤀瑩ﭮɘڢñ ñ Ô 저 À 쀀 À 쀀 ´ 됀 ¨ ꠀ ´ ␃ᄃᲄ怂ᲄ愂̤摧⡓´ ␃ᄃᲄ怂ᲄ愂̤摧挊C܀ ␃愃̤摧挊C ␃ഃ׆ĀΟ愆̤摧挊C ␃ഃ׆Āᆸ愁̤摧挊Cထഀӆ렁萑Ȝꐓx䠁Ĥ葠Ȝ摧憦¢ഀ ␃ഃ׆ĀΟጆ碤愀̤摧挊Cༀﳀﳂ﹨ﹺﻤﻸ*.@ニネᄚÔìȤȦȲɒɘ̖̜͌͞ΞΪРТْٜ֜ٚٞ٢ڠڢ퓪ꋇ闇闇采海諪c ē脈䠄栅펉䛂栖挊Cē脈䠄栅쯐⛂栖ȇ%脈栖⡓´栗ȇ䡣桤 桤 桤쯐⛂ᔌ轨捚ᘀ੨䍣 ᘆ੨䍣 ᔙᅨ덍ᘀ卨됨褀ߊā蜀싓荆ĪňĈ䠄栅펇䛂栕䴑³栖䴑³⩂䌄⑊愀⑊瀀㍨暙褀ߊā蜀싓荆Ī⩂䌀ᡊ愀ᡊ瀀h ÿᔙᅨ덍ᘀ੨䍣褀ߊā蜀싓荆Ī+脈栕ˤI栖⡓´栗汍ì䡣桤 桤 桤쯖⛂ᘆ卨됨 ᔌ䤂ᘀ卨됨 ē脈䠄栅쯕⛂栖汍ì⌀ڢ߄ࡀࡂࡄࡔ࣬ऀॲঀ૾ଘଢ௴ఢഔദ൞ඌය෨ภะໞ༌༜༨༸ဘᅶᆤᆦᆨᆴᆶ뛛ꊩꊚꊖꊖꊒꊒꊒꊖꊖꊒꊒꊖꊖ螋ꊋꊒꉽs ē脈䠄栅펈䛂栖䴑³ē脈䠄栅쯘⛂栖䕞)ᘆ遨푱 ᔌ轨捚ᘀ੨䍣 ᘆ੨䍣 ᘆ卨됨 ᔏ䝨牂ᘀ੨䍣㔀脈ᔌ䝨牂ᘀ੨䍣 ᔙ罨ؖᘀ遨氎褀ߊā싔荆ĪňĈ䠄栅펊䛂栕ᙿ栖ຐl⩂䌄⑊愀⑊瀀㍨暙褀ߊā싔荆Ī⩂䌀ᡊ愀ᡊ瀀h ÿňĈ䠄栅펉䛂栕ᙿ栖ຐl⩂䌄⑊愀⑊瀀㍨暙褀ߊā싔荆Ī⩂䌀ᡊ愀ᡊ瀀h ◿ڢࡂࡄࡒࡔౌ༜ᕘᜨᜪᜬᤔᤖᬶᬸ° ꐀ 鰀 ¤ ꐀ ¤ ꐀ ° 鰀 鰀 ¤ 鰀 鰀 ¤ 鰀 ܀ ␃愃̤摧挊C ␃ᄃᲄ怂ᲄ愂̤摧挊C一 ␃ᄃᲄ䌂Ĥ왅Ā褀싓F 怀ᲄ愂̤摧挊Cሀᆶᆸᇜኖኪ፨፴ᒬᒮᓈᔖᔘᔤᜦᜨᜪ᠔᠖ᢶᣊᤊᤎᤐᤒᤖ᧲ᩒ᩶᩸᪐ᬶᬸᬺᬾ᭪᭮ᴚ��쟡샡삪ꃡ蚎�蛡蚁蚁����糡虵虼á ᔌ遨푱ᘀ遨푱 ᘉ੨䍣㔀脈ᘉ遨푱㔀脈ᔏ䝨牂ᘀ੨䍣㔀脈ᔢ遨氎ᘀ遨氎褀ߊā褀싓荆Ī⩂瀆ィ ē脈䠄栅펉䛂栖挊C+脈栕Ԗ栖挊C栗䕞)䡣桤 桤 桤쯘⛂ᔌᙨ锅ᘀ੨䍣 +脈栕䉇r栖挊C栗䕞)䡣桤 桤 桤쯘⛂ᘆ遨푱 ᔌ䝨牂ᘀ੨䍣 ᘆ੨䍣 %脈栖挊C栗䴑³䡣桤 桤 桤펈䛂⤀ᬸᬺ᭬᭮ᶞᶠᶢᷲᷴḔḖṞṠ⃀⃘⃖⦐⦒⦲⦴⧢÷ ÷ ÷ Þ � ÷ ÷ ë ÷ ÷ ë ÷ ÷ Ѐ 摧挊C܀ ␃愁Ĥ摧挊CЀ摧挊C ␃ᄃᲄ怂ᲄ愂̤摧挊C܀ ␃愃̤摧挊Cᜀᴚᴜᵈᵢᶠᶢᶬᶶᶸ᷾ḂḖḼṄỠἄἆἴἶὴᾈᾌ⃀⃖ↈ↊ⓐⓒ╪╰╸⚂⚌⦒⦜⦠⦦⦰⦴⧒⧖쯓뛃뇋隣迢歵询쯢쮱쮱询 ē脈䠄栅쯛⛂栖札0+脈栕䉇r栖挊C栗札0䡣桤 桤 桤쯛⛂ᘆ੨䍣 ᔌⅨ鼘ᘀ੨䍣 ᔘᘀ੨䍣㔀脈⩂瀆ィ ᔌ籨걳ᘀ੨䍣 ᔌᙨ锅ᘀ੨䍣 ᘉ੨䍣㔀脈ᔘ陨㼯ᘀ੨䍣㔀脈⩂瀆ィ ᔏᝨ쐹ᘀ੨䍣㔀脈ᔏ䝨牂ᘀ੨䍣㔀脈ᔔ䝨牂ᘀ੨䍣伀J儀J ᘆ�꩸ ᔌ䝨牂ᘀ੨䍣 +脈栕䉇r栖挊C栗札0䡣桤 桤 桤쯚⛂⠀⧖⧘⧠⧢⧤ⱤⲀⴼⴾⵐⵦ⺄⺖⺘⺞⺴⺼⾬⾮⾰⾲⿀⿂⿈ㆾ㇌㇎㇔ㇴ䇢䇤䖆䙤�짣銜닣�莊菟纊莊纊莊瓲淲 ᔌ硨嬬ᘀ੨䍣 ē脈䠄栅쯛⛂栖ቺᘉ੨䍣㔀脈ᔌ譨牢ᘀ੨䍣 ᔏ譨牢ᘀ੨䍣㔀脈ē脈䠄栅쮷⛂栖㋫Ö+脈栕媏c栖挊C栗㋫Ö䡣桤 桤 桤쮷⛂ᔘ轨捚ᘀ੨䍣伀Ɋ儀Ɋ帀Ɋ ē脈䠄栅쮶⛂栖㋫Ö+脈栕媏c栖挊C栗㋫Ö䡣桤 桤 桤쮶⛂ᘆ੨䍣 ᔌ轨捚ᘀ੨䍣 ᔏ䝨牂ᘀ੨䍣㔀脈ᔌ䝨牂ᘀ੨䍣 ᔌ㑨酋ᘀ੨䍣☀⧢⧤⺜⺞⺲⺴⻂⻄⾮⾰⾲⿆⿈ㆼㆾ㇒㇔ㇴㇶ䇴ó ç � ß � ß ç � ß � ß � ç ß � ß � ç ܀ ␃愃̤摧挊C ␃ᄃᲄ怂ᲄ愂̤摧挊C ␃ᄃ쒄怂쒄愂̤摧挊Cᔀ䇴䈺䌐² 攀 䰀 ␃ਃ&䘋왅ƀȀ崀슢Ŧ ЄȄЀȀ Ȁ ⤀ 愀̤摧挊C䰀 ␃ਃ&䘋왅ƀȀ崀슢Ŧ ЄȄЀĀ Ȁ ⤀ 愀̤摧挊CȀ䌐䒤䖆䥄䥆䥸䥺䱪䱬² 攀 Y 夀 Q 儀 Y 夀 ܀ ␃愃̤摧挊C ␃ᄃᲄ怂ᲄ愂̤摧挊C䰀 ␃ਃ&䘋왅ƀȀ崀슢Ŧ ЄȄЀЀ Ȁ ⤀ 愀̤摧挊C䰀 ␃ਃ&䘋왅ƀȀ崀슢Ŧ ЄȄЀ̀ Ȁ ⤀ 愀̤摧挊Cࠀ䙤䙦䟎䟬䥄䥆䥺䩐䩢䮢䮰䱪䱬䱮䳌䳎䳐䳬䴈䴊䷾一傺僒僸僺儊優剞ퟟ쳐쇐뒼ꎪ讖牽譪ꎖ牢牚 ᘎꅨ⑾伀J儀J ᔏ䝨牂ᘀ੨䍣㔀脈ᘎ੨䍣伀J儀J ᔔ譨牢ᘀ੨䍣伀J儀J ᔚ䝨牂ᘀ੨䍣㔀脈䩏 䩑 ᔔ䝨牂ᘀ੨䍣伀J儀J ᔘ䝨牂ᘀ੨䍣伀J儀J帀J ᔌ䝨牂ᘀ੨䍣 ᔒ陨㼯ᘀ੨䍣㔀脈࠶ᔏ陨㼯ᘀ੨䍣㔀脈ᘉ੨䍣㔀脈ᔕ坨ᘀ੨䍣䈀ت桰ÿ ᘆ뙨 ᔌ扨:ᘀ੨䍣 ᔏ扨:ᘀ੨䍣㔀脈ᔕ침쵸ᘀ੨䍣䈀Ъ桰 ᘆ੨䍣 ᔌ硨嬬ᘀ੨䍣 ē脈䠄栅쯜⛂栖ቺᰀ䱬䱮䳎䳐䳨䳬䴈䴊傲傺僒僔僸僺头峢慔慖慮ï ß � Ú 턀 Ä 쐀 ¿ � ³ 대 £ 쐀 Ä 쐀 Ú � ༀ ␃ഃ׆Āᆸᄁ㞄怂㞄愂̤摧挊C ␃ഃ׆Āᆸ愁̤摧挊CЀ摧挊Cఀ옍쐁萑ȷ葠ȷ摧挊Cࠀ옍쐁摧挊CЀ摧挊Cༀ ␃ഃ׆ĀΟᄆᲄ怂ᲄ愂̤摧挊Cༀ ␃ഁ׆ĀΟᄆᲄ怂ᲄ愂Ĥ摧挊Cሀ剞劰匾區午半嗘嗚址埮密寈嶐嶒嶘嶨嶪幖幤弤忤惞慔慬慮慰慾���龪铚钆鑾ꩾ纔纔龔東啠 ᔔ쭨聴ᘀ੨䍣伀J儀J ᔌ깨ᅛᘀ੨䍣 ᘒ੨䍣伀J儀J帀J ᔘ䝨牂ᘀ੨䍣伀J儀J帀J ᘎꅨ⑾伀J儀J ě脈䠄栅쯝⛂栖澀䩏 䩑 ᔔ䝨牂ᘀ੨䍣伀J儀J ᔔ襨ᘀ੨䍣伀J儀J ᘎ੨䍣伀J儀J ě脈䠄栅포䛂栖槗Ó䩏 䩑 3脈栕抋r栖挊C栗槗Ó䩏 䩑 䡣桤 桤 桤포䛂ᔔ譨牢ᘀ੨䍣伀J儀J 3脈栕抋r栖挊C栗澀䩏 䩑 䡣桤 桤 桤쯜⛂ᨀ慮慰慾憀栠欠瀜牜祎糔糖糬糮糼耐苀薤蟐覔跶郢雮ú ð â Ý � Ý 퐀 È 저 È 뼀 ¿ 뼀 ¿ 뼀 ¿ 뼀 ¶ ဉ㔀Ĥ䠁Ĥ摧䠵iဉ㔀Ĥ䠁Ĥ摧挊C ␃ഃ׆Āᆸ愁̤摧挊Cࠀ萑 葠 摧挊CЀ摧挊Cഀ옍ćཱྀ렁đ萑ȷ葠ȷ摧挊Cऀ옍ćཱྀ렁đ摧挊CЀ 摧挊Cᔀ慾憀斒斪旐枆枈析枒柊柔椆椖楤楦毚氜氞汀求瀜灔烈볊ꯤ肚曤廤廤廤䁋 ᔔ襨ᘀ੨䍣伀J儀J ᔔ쭨聴ᘀ੨䍣伀J儀J ᘎ≨㘆伀J儀J ᘎꅨ⑾伀J儀J 3脈栕䉇r栖挊C栗羙Ð䩏 䩑 䡣桤 桤 桤쯝⛂3脈栕䉇r栖挊C栗羙Ð䩏 䩑 䡣桤 桤 桤쯞⛂ġ脈䠄栅쯝⛂栕䉇r栖羙Ð䩏 䩑 ġ脈䠄栅쯝⛂栕羙Ð栖羙Ð䩏 䩑 ě脈䠄栅펕䛂栖૽õ䩏 䩑 3脈栕䉇r栖挊C栗૽õ䩏 䩑 䡣桤 桤 桤펕䛂ᔔ䝨牂ᘀ੨䍣伀J儀J ᔠ陨㼯ᘀ੨䍣㔀脈⩂伆J儀J瀀ィ ᘀ烈烬牜珨琀琦皞皮睴瞨瞪矾秀秸糖糮糼繠繢绢绤腲芾诘谖鄖鄮镸镺雮靄非죢ꎪ闢闢닢篢닢닢V 3脈栕䉇r栖挊C栗搩䩏 䩑 䡣桤 桤 桤페䛂ᔔ굨鹫ᘀ੨䍣伀J儀J 3脈栕䉇r栖挊C栗㆑g䩏 䩑 䡣桤 桤 桤쯟⛂ě脈䠄栅쯞⛂栖羙Ð䩏 䩑 ᔌ䝨牂ᘀ੨䍣 ᔏ䝨牂ᘀ੨䍣㔀脈ᘎ㕨楈伀J儀J ě脈䠄栅펌䛂栖働ÿ䩏 䩑 3脈栕䉇r栖挊C栗働ÿ䩏 䩑 䡣桤 桤 桤펌䛂ᔔ䝨牂ᘀ੨䍣伀J儀J ᔔ襨ᘀ੨䍣伀J儀J ᘎ硨損伀J儀Jἀ非鞆願顨顬颸颾飜飢餀餘饂鬸鰺鴼鶂鶆鶈鶖鶘鶞鶾ꀬꀺꂶꃴꉠꉢꉰꉲꉶꉸꊘ꛲Ꞟꬒꭌퟟퟦ쳦꾷꾪꾢꾪禢滦秦ꪯ禯j ᘆ佨桛 ᔔ왨猎ᘀ੨䍣伀J儀J ᔌ䝨牂ᘀ੨䍣 3脈栕䉇r栖挊C栗Ꭰ¢䩏 䩑 䡣桤 桤 桤쯡⛂ᘎ੨䍣伀J儀J ᔏ䝨牂ᘀ੨䍣尀脈ᘉ੨䍣㔀脈ᔏ䝨牂ᘀ੨䍣㔀脈ᘉ葨㔀脈ᘎᡨ테伀J儀J ᘎ鑨伀J儀J ᔔ䝨牂ᘀ靨넬伀J儀J ᘎ靨넬伀J儀J ᔌ굨鹫ᘀ੨䍣 ᔔ䝨牂ᘀ੨䍣伀J儀J ě脈䠄栅페䛂栖搩䩏 䩑 ⤀雮顖願顦顨鶆鶈鶜鶞鶼鶾ꉠꉢꉶꉸꊖꊘꑚꠄ꠆ö Ý � ö � Ý � Ý � Ø � Ý � Ý � Ø � Ó 쬀 Ë 쬀 Ë ܀ ␃愃̤摧挊CЀ 摧挊CЀ摧挊C ␃ഃ׆Āᆸ愁̤摧挊Cဍᄀ㔀Ĥ䠁Ĥ葠 摧挊Cဉ㔀Ĥ䠁Ĥ摧挊Cᜀꭌꭎꭒꮲꯈ게겞괂괺괼굮긾깂껾끆끈눀눂눼눾뉜뉞늜닐덈덊던덚덞덾멸멺뮊뮌븶쁚쁺술숪싚싞�쳹첼첼첳첳첪ꋹꊝ鋹羊羊漣瞒梒 ᔝ䝨牂ᘀ੨䍣䈀Ī䩏 䩑 桰 ᘎቨⰳ伀J儀J ᔔ潨衘ᘀ੨䍣伀J儀J ᘎ੨䍣伀J儀J ᔔ䝨牂ᘀ੨䍣伀J儀J ᘉ੨䍣㔀脈ᔏ䝨牂ᘀ੨䍣㔀脈ᘑቨⰳ伀J儀J崀脈ᘑ佨桛伀J儀J崀脈Ğ脈䠄栅쯢⛂栖勿¦䩏 䩑 ᔗ䝨牂ᘀ੨䍣伀J儀J崀脈ē脈䠄栅쯢⛂栖勿¦%脈栖孏h栗勿¦䡣桤 桤 桤쯢⛂ᘆ佨桛 ᔌ䝨牂ᘀ੨䍣⠀꠆귄껾덈덊덞덠덼덾뗠멺븶쁚쁜쁸쁺앺언얼엤ó æ � Þ � Þ � Ñ 턀 Ñ 저 ó � Þ 턀 Ñ 묀 ª ထഀ׆Ā˄ᄀ㔀Ĥ䠁Ĥ葠 摧挊Cఀ옍쐁萑 葠 摧挊Cဉ㔀Ĥ䠁Ĥ摧挊Cဍഀ׆Ā˄㔀Ĥ䠁Ĥ摧挊C܀ ␃愃̤摧挊Cఀ옍쐁萑ȷ葠ȷ摧挊C ␃ᄃ㞄怂㞄愂̤摧挊Cጀ싞쌂쑲쑴쑾언얼톊톎톸톺톼톾툘툼픒픔픴휺휼흤힆ퟖퟘ�������훵쯵쏵쏵쏵믵쯵쮭쮜궂苋쮭쭨Z ᘚ੨䍣㔀脈⩂伆J儀J瀀ィ 3脈栕⤲æ栖挊C栗⨮䩏 䩑 䡣桤 桤 桤쯤⛂3脈栕⤲æ栖挊C栗⨮䩏 䩑 䡣桤 桤 桤쯣⛂ġ脈䠄栅쯣⛂栕⤲æ栖⨮䩏 䩑 ě脈䠄栅쯣⛂栖⨮䩏 䩑 ᘎ੨䍣伀J儀J ᘎ䘯伀J儀J ᔔ㉨ᘀ੨䍣伀J儀J ᔗ䝨牂ᘀ੨䍣㔀脈䩏 䩑 ᘎቨⰳ伀J儀J ᔔᙨ慝ᘀ੨䍣伀J儀J ᔔ䝨牂ᘀ੨䍣伀J儀Jἀ엤엦쨺찲켘탮톔톘퇂퇆픒픔픲픴헾혀혦혨���î Ó 팀 Ó 팀 î î 팀 î î 쨀 ½ 봀 ½ 뀀 ½ 봀 ఀ옍쐁萑Ȝ葠Ȝ摧挊Cఀ옍쐁萑 葠 摧挊Cࠀ옍쐁摧挊Cဍഀ׆Ā˄㔀Ĥ䠁Ĥ摧挊Cഀ옍ćཱྀ렁đ萑ȷ葠ȷ摧挊Cထഀ׆Ā˄ᄀ㔀Ĥ䠁Ĥ葠 摧挊C᐀����������������쓏ꖼ벗綗泄쿄䑞㛏 ě脈䠄栅쯥⛂栖፺¡䩏 䩑 3脈栕䉇r栖挊C栗૽õ䩏 䩑 䡣桤 桤 桤펕䛂ě脈䠄栅펕䛂栖૽õ䩏 䩑 ġ脈䠄栅쯥⛂栕㮣9栖䔮^䩏 䩑 3脈栕㮣9栖挊C栗䔮^䩏 䩑 䡣桤 桤 桤쯥⛂ě脈䠄栅쯤⛂栖箴䩏 䩑 -脈栖F栗箴䩏 䩑 䡣桤 桤 桤쯤⛂ᘎ䘯伀J儀J ᔔꍨ㤻ᘀ੨䍣伀J儀J ᔔ䝨牂ᘀ੨䍣伀J儀J ᘑ੨䍣㔀脈䩏 䩑 ᔗ䝨牂ᘀ੨䍣㔀脈䩏 䩑 ᔠቨ팤ᘀ੨䍣㔀脈⩂伆J儀J瀀ィ ᐀������î î à à Ö 혀 É 준 î î É 준 É 봀 ½ 봀 ␃ഃ׆Āᆸ愁̤摧挊Cဍഀ׆Ā˄㔀Ĥ䠁Ĥ摧挊Cऀ옍ćཱྀ렁đ摧挊Cഀ옍ćཱྀ렁đ萑ȷ葠ȷ摧挊Cထഀ׆Ā˄ᄀ㔀Ĥ䠁Ĥ葠 摧挊Cᘀ�������續盚盚盚全�� -脈栖F栗ݮW䩏 䩑 䡣桤 桤 桤펏䛂ě脈䠄栅펏䛂栖ݮW䩏 䩑 ᘎ䘯伀J儀J ě脈䠄栅펗䛂栖搩䩏 䩑 3脈栕䉇r栖挊C栗搩䩏 䩑 䡣桤 桤 桤펗䛂3脈栕䉇r栖挊C栗፺¡䩏 䩑 䡣桤 桤 桤쯦⛂3脈栕䉇r栖挊C栗ㅭõ䩏 䩑 䡣桤 桤 桤쯦⛂ᔔ䝨牂ᘀ੨䍣伀J儀J 3脈栕䉇r栖挊C栗፺¡䩏 䩑 䡣桤 桤 桤쯥⛂ᰀ���꺼ꪼꪣ趣ꎃ涍ꍣꎪꎪꎪꎪꎪ� ᔌ䝨牂ᘀ੨䍣 ē脈䠄栅펐䛂栖ݮW+脈栕⹘m栖挊C栗ݮW䡣桤 桤 桤펐䛂ē脈䠄栅펏䛂栖ݮW+脈栕⹘m栖挊C栗ݮW䡣桤 桤 桤펏䛂ᔌ塨洮ᘀ੨䍣 ᘆ੨䍣 ě脈䠄栅펏䛂栖ݮW䩏 䩑 ᔔ塨洮ᘀ੨䍣伀J儀J ᔔὉᘀ੨䍣伀J儀J ᘎ੨䍣伀J儀J ᔔ䝨牂ᘀ੨䍣伀J儀J 3脈栕䉇r栖挊C栗ݮW䩏 䩑 䡣桤 桤 桤펏䛂 益︄︆æèĐĒѾҀҞҠڀó ó ã 혀 È 저 ¾ 저 È 넀 ± ꠀ ¨ 넀 ± ꠀ ¨ ဉ㔀Ĥ䠁Ĥ摧挊Cဍᄀ㔀Ĥ䠁Ĥ葠 摧挊Cऀ옍ćཱྀ렁đ摧挊Cഀ옍ćཱྀ렁đ萑ȷ葠ȷ摧挊Cဍഀ׆Ā˄㔀Ĥ䠁Ĥ摧挊Cༀ ␃ഃ׆Āᆸ༁㞄市㞄愂̤摧挊C ␃ഃ׆Āᆸ愁̤摧挊Cጀ鸞ﭖﭞﭠﮘﮚﱮﱰﷸﷺ﷼︀︂︄︠︮ᆭĂĊĪĸΌΞퟥ닌쳗趧趧薧湺챟蕗垧첧쳗챺챗쳗W ᘎ乨褃伀J儀J ᔝᥨㅁᘀ੨䍣䈀Ъ䩏 䩑 桰 ᘗ੨䍣䈀Ъ䩏 䩑 桰 ᔔ﹨성ᘀ੨䍣伀J儀J ᘎ੨䍣伀J儀J 3脈栕ʬ 栖挊C栗ㅭõ䩏 䩑 䡣桤 桤 桤쯧⛂ᔔ걨ംᘀ੨䍣伀J儀J 3脈栕䉇r栖挊C栗ㅭõ䩏 䩑 䡣桤 桤 桤쯦⛂ᔔ䝨牂ᘀ੨䍣伀J儀J ě脈䠄栅펐䛂栖䠚!䩏 䩑 3脈栕䉇r栖挊C栗䠚!䩏 䩑 䡣桤 桤 桤펐䛂℀ΞζϜЈѺҚҜڞڠܾݖݼހނޠިުެূୢපෲြၔၺၼᆜᐰ�쫒랿랿鶿뾏粃屦뽕뾷晼籋䭦籦¿ē脈䠄栅펑䛂栖䠚!ᔌ䝨牂ᘀᩨⅈ ē脈䠄栅펑䛂栖挊C+脈栕䉇r栖挊C栗䠚!䡣桤 桤 桤펑䛂ᔌ䝨牂ᘀ੨䍣 ᔗ䝨牂ᘀ੨䍣㔀脈䩏 䩑 ě脈䠄栅펑䛂栖䠚!䩏 䩑 3脈栕䉇r栖挊C栗䠚!䩏 䩑 䡣桤 桤 桤펑䛂ᘎ�ᙪ伀J儀J ᔔ䝨牂ᘀ੨䍣伀J儀J ᘎꩨ伀J儀J ᘎ乨褃伀J儀J ě脈䠄栅펐䛂栖䠚!䩏 䩑 -脈栖͎栗䠚!䩏 䩑 䡣桤 桤 桤펐䛂ᴀڀڂڢڤހނިުެশୢᆜò ò ß 팀 팀 v f ༀ ␃ഃ׆Āᆸᄁ㞄怂㞄愂̤摧挊Cഀ옍ćཱྀ렁đ萑ȷ葠ȷ摧挊C一 ␃ഃ׆Āᆸ䌁Ĥ왅Ā鄀싓F 愀̤摧挊C ␃ഃ׆Āᆸ愁̤摧挊Cऀ옍ćཱྀ렁đ摧挊Cဉ㔀Ĥ䠁Ĥ摧挊Cဍᄀ㔀Ĥ䠁Ĥ葠 摧挊Cᆜᐰᗒᨪ╜ⴀㄚ㥌㺸䀾䛠䣈僄僆僤僦勐勒勰勲厢厤ö æ Ú � Ú � Ú � Ú � Ú 츀 Î 츀 ö 섀 Á 섀 ö 츀 ဍᄀ㔀Ĥ䠁Ĥ葠 摧挊C ␃ഃ׆Āᆸ愁̤摧挊C ␃ᄃᲄ怂ᲄ愂̤摧櫙ༀ ␃ഃ׆Āᆸᄁ㞄怂㞄愂̤摧挊Cဉ㔀Ĥ䠁Ĥ摧挊Cᘀᐰᗒᗪᗸᜆ᜔ᢂᢐᦨᧀ᧦ᯤ᯼ᰢḘḚḜḴṂ⓾┖┼╜◊♠♢♸⚞⦸캸룢캸컢ꋢ趔摺赚 ē脈䠄栅펓䛂栖૽õ+脈栕櫙栖櫙栗૽õ䡣桤 桤 桤펓䛂%脈栖櫙栗૽õ䡣桤 桤 桤펓䛂ᔌ�ᙪᘀ�ᙪ ᘆ�ᙪ ē脈䠄栅펕䛂栖搩+脈栕䉇r栖挊C栗搩䡣桤 桤 桤펕䛂+脈栕䉇r栖挊C栗૽õ䡣桤 桤 桤펒䛂ē脈䠄栅펒䛂栖૽õē脈䠄栅펑䛂栖૽õᔌ䝨牂ᘀ੨䍣 +脈栕䉇r栖挊C栗૽õ䡣桤 桤 桤펑䛂ᰀ⦸⦺⧐⧶⨊⨌⨢⩈⫶⬘⭀⭂⭘⭾⮮⯊Ⳟ⳺ⴀⴘⴾ⻞⼠⽒㎸㏐㏶㥢㥤㥺㦠㻬㻮㼄㼪䄔䄰䓬䓮훬엌鲲얒얎훬엌얎얎銜軅軅훅엌홻엌鱨얒앤hᘆ魨 %脈栖咛栗૽õ䡣桤 桤 桤펓䛂%脈栖咛栗搩䡣桤 桤 桤펖䛂ᘆ�ᙪ ē脈䠄栅펓䛂栖૽õ+脈栕櫙栖櫙栗૽õ䡣桤 桤 桤펓䛂%脈栖櫙栗૽õ䡣桤 桤 桤펓䛂ᔌ�ᙪᘀ�ᙪ ē脈䠄栅펖䛂栖搩+脈栕櫙栖櫙栗搩䡣桤 桤 桤펖䛂%脈栖櫙栗搩䡣桤 桤 桤펖䛂✀䓮䔄䔪䖶䗒䛀䛜䝰䞌䣦䣨䣾䤤䧶䧸䨎䨴䭪䭬䮂䮨伶伸低佴僄僠僢僦勒勬勮卜�퓘퓘퓘쇘ꆫ軘�쇘ꆫ軘�蟘螃歸歡 ᘒ�ᙪ伀J儀J愀ᡊ ᔘ⡨儧ᘀ੨䍣伀J儀J愀ᡊ ᔔ䝨牂ᘀ੨䍣伀J儀J ᘆ�ᙪ ᔌ䝨牂ᘀ੨䍣 %脈栖咛栗૽õ䡣桤 桤 桤펓䛂ē脈䠄栅펖䛂栖搩+脈栕櫙栖櫙栗搩䡣桤 桤 桤펖䛂%脈栖咛栗搩䡣桤 桤 桤펖䛂ᘆ魨 ᔌ�ᙪᘀ�ᙪ ē脈䠄栅펓䛂栖૽õ+脈栕櫙栖櫙栗૽õ䡣桤 桤 桤펓䛂 卜卶厞厢厤厴厶厼囌圴坌坲壴孮孰幬庄庪慜폣뻆ꦲ麲膗靷嶞䎞鸵 ě脈䠄栅펗䛂栖搩䩏 䩑 3脈栕䉇r栖挊C栗搩䩏 䩑 䡣桤 桤 桤펗䛂3脈栕䉇r栖挊C栗ᵾ¨䩏 䩑 䡣桤 桤 桤쯧⛂ē脈䠄栅펓䛂栖૽õ+脈栕䉇r栖挊C栗૽õ䡣桤 桤 桤펓䛂ᔌ䝨牂ᘀ੨䍣 ᔔ䝨牂ᘀ੨䍣伀J儀J ᘑ੨䍣㔀脈䩏 䩑 ᔗ䝨牂ᘀ੨䍣㔀脈䩏 䩑 ᔏ䝨牂ᘀ੨䍣㔀脈ᔘ⡨儧ᘀ੨䍣伀J儀J愀ᡊ ğ脈䠄栅페䛂栖搩䩏 䩑 䩡7脈栕✨Q栖挊C栗搩䩏 䩑 䩡䡣桤 桤 桤페䛂ሀ厤厺厼及双囌壴婦嶴惴授掊掠探掲掴杄櫀滰炀牼盲直õ õ ç 휀 Î 준 Î 츀 À õ õ ç ç ç ࠀ옍렁đ摧挊CЀ摧挊Cဉ㔀Ĥ䠁Ĥ摧挊Cༀ ␃ഃ׆Āᆸᄁ㞄怂㞄愂̤摧挊Cഀ옍ćཱྀ렁đ萑ȷ葠ȷ摧挊Cऀ옍ćཱྀ렁đ摧挊Cᘀ慜慴憚掊掚掜探熌熖熼燔燺爪珼現瓄瓆畊畐直眄眆県眴ퟥ샌삷꿌飌芊瓌嫌䃌샌삷Ì 3脈栕䉇r栖挊C栗ⲧ䩏 䩑 䡣桤 桤 桤쯨⛂3脈栕䉇r栖挊C栗ᵾ¨䩏 䩑 䡣桤 桤 桤쯨⛂ě脈䠄栅쯨⛂栖ᵾ¨䩏 䩑 ᘎ嬾伀J儀J ě脈䠄栅펓䛂栖૽õ䩏 䩑 -脈栖㻰[栗૽õ䩏 䩑 䡣桤 桤 桤펓䛂ᘎᑨ≷伀J儀J ᘑ੨䍣㔀脈䩏 䩑 ᔗ䝨牂ᘀ੨䍣㔀脈䩏 䩑 ᔔ䝨牂ᘀ੨䍣伀J儀J ě脈䠄栅펖䛂栖搩䩏 䩑 3脈栕䉇r栖挊C栗搩䩏 䩑 䡣桤 桤 桤펖䛂ᜀ直眊県眨眬睦睪瞀瞄瞠瞢穒穔空穼窠窢紦紨絀終絞絠õ õ è õ � õ Ñ 턀 õ õ 턀 Å õ õ ␃ᄃ쒄怂쒄愂̤摧挊Cഀ옍ćཱྀ렁đ萑ȷ葠ȷ摧挊Cࠀ옍쐁摧挊Cఀ옍쐁萑ȷ葠ȷ摧挊Cऀ옍ćཱྀ렁đ摧挊Cᘀ眴睜睪睺睼瞀磂磄祆祈穐穔穨穪穲穴究穸穼窢紦紨紸紺�껸꺜沊꺊塟H Ğ脈䠄栅퐜䛂栖絚1࠵侁J儀J ᔌ≨㽁ᘀ੨䍣 ᔘ≨㽁ᘀ੨䍣伀J儀J愀ᡊ :脈栕䄢?栖挊C栗絚1࠵侁J儀J愀ᡊ挀ň搀h 搀h 搀ᱨ싔FĢ脈䠄栅퐜䛂栖絚1࠵侁J儀J愀ᡊ Ģ脈䠄栅퐛䛂栖絚1࠵侁J儀J愀ᡊ ᔛ≨㽁ᘀ੨䍣㔀脈䩏 䩑 䩡ě脈䠄栅쯩⛂栖ᛵT䩏 䩑 ě脈䠄栅쯨⛂栖ᛵT䩏 䩑 ᘑ੨䍣㔀脈䩏 䩑 ᔗ䝨牂ᘀ੨䍣㔀脈䩏 䩑 ᔔ䝨牂ᘀ੨䍣伀J儀J ᘎ੨䍣伀J儀Jᜀ紺紼絀終縔縦縪縼績繀繄繆缎缼而耎聘聚聪聬聰聲膊膌臬臮臶臼臾�쟒잿ꎳ돧颿颐颂盛盒飛顨桎뾘 3脈栕䉇r栖挊C栗䩏 䩑 䡣桤 桤 桤쯩⛂ě脈䠄栅쯩⛂栖䩏 䩑 ᔗ침ꩍᘀ੨䍣㔀脈䩏 䩑 ě脈䠄栅쯩⛂栖ᛵT䩏 䩑 ᘎ침︥伀J儀J ᔔ䝨牂ᘀ੨䍣伀J儀J Ğ脈䠄栅퐜䛂栖絚1࠵侁J儀J ᔗ걨ംᘀ੨䍣㔀脈䩏 䩑 ᘎ੨䍣伀J儀J ᔔ걨ംᘀ੨䍣伀J儀J ᘑ੨䍣㔀脈䩏 䩑 ᔗ䝨牂ᘀ੨䍣㔀脈䩏 䩑 0脈栖挊C栗絚1࠵侁J儀J挀ň搀h 搀h 搀ᱨ싔᱆絠縪縬繄繆繢繤聘聚聰聲肖肘荾觊觌觢觤訂訄ó ë á Ó á á 숀 µ 딀 µ á Ó ဍഀ׆Ā˄㔀Ĥ䠁Ĥ摧挊Cထഀ׆Ā˄ᄀ㔀Ĥ䠁Ĥ葠 摧挊Cഀ옍ćཱྀ렁đ萑ȷ葠ȷ摧挊Cऀ옍ćཱྀ렁đ摧挊C༈ഀӆ脁摧挊C༌ഀӆ脁萑Ȝ葠Ȝ摧挊Cጀ臾舞舼艔艶芪芸荾菜萊葞葠蕘蕚蕢蝴螢裾褀览觌觞觠觢觤쫵복뇵놦놌續皱纱皱器䅨 ᔨ䍨넛ᘀ੨䍣㔀脈⩂䌄⑊伀J儀J愀⑊瀀㍨暙 Ģ脈䠄栅퐛䛂栖絚1࠵侁J儀J愀ᡊ ᔛ敨嘆ᘀ੨䍣㔀脈䩏 䩑 䩡ᘎ੨䍣伀J儀J ě脈䠄栅쯫⛂栖ল䩏 䩑 3脈栕䉇r栖挊C栗ল䩏 䩑 䡣桤 桤 桤쯫⛂ᔔ침ꩍᘀ੨䍣伀J儀J ᔔ䝨牂ᘀ੨䍣伀J儀J ě脈䠄栅쯪⛂栖ল䩏 䩑 3脈栕ᭃ±栖挊C栗ল䩏 䩑 䡣桤 桤 桤쯪⛂ġ脈䠄栅쯪⛂栕ᭃ±栖ল䩏 䩑 ᔔ䍨넛ᘀ੨䍣伀J儀J᠀觤訄谺貐貒貖貤貨責逤進逶逺逼銐銒銔閐閒閔陎陦隌韀顈컝컂ꮷꮢ�溈惝�恆㻝ᘎ摨꠱伀J儀J 3脈栕䉇r栖挊C栗搩䩏 䩑 䡣桤 桤 桤펖䛂ě脈䠄栅펖䛂栖搩䩏 䩑 3脈栕䉇r栖挊C栗磂<䩏 䩑 䡣桤 桤 桤쯫⛂ě脈䠄栅쯫⛂栖磂<䩏 䩑 ᔗ䝨牂ᘀ੨䍣㔀脈䩏 䩑 ᘑ੨䍣㔀脈䩏 䩑 ᔗ침ꩍᘀ੨䍣㔀脈䩏 䩑 ᔔ침ꩍᘀ੨䍣伀J儀J ᘗ੨䍣㔀脈䩏 䩑 嶁脈ᔝ침ꩍᘀ੨䍣㔀脈䩏 䩑 嶁脈ᔔ䝨牂ᘀ੨䍣伀J儀J ᘆ摨꠱ ᔌ敨嘆ᘀ੨䍣 ᔘ敨嘆ᘀ੨䍣伀J儀J愀ᡊ᠀訄貒貔貖責貮賊賌逢逤逺逼遘遚鈒阈阊阦阨驮驰骆骈鯴ó Õ 픀 Õ 찀 Ì 윀 Ì 찀 Ì 찀 Ì 윀 Ç 윀 Ì 찀 Ç 찀 Ì 윀 Ç Ѐ摧挊Cࠀ萑 葠 摧挊Cထഀ׆Ā˄ᄀ㔀Ĥ䠁Ĥ葠 摧挊Cဍഀ׆Ā˄㔀Ĥ䠁Ĥ摧挊C ␃ᄃ쒄怂쒄愂̤摧挊Cᜀ顈颬飤飸餪饂饨马驮驰驾骂骆鯴鰆鰈鰌鰎鹪麢ꀌꀎꎀꎔꏴꏶꐆꐈꐌ뷋뗵꧵ꦠꦕꦠ汹汢哵呉 ᘔ੨䍣㔀脈䩏 䩑 ᔚ침ꩍᘀ੨䍣㔀脈䩏 䩑 ᘒ롨넨伀J儀J愀ᡊ ᔘᙨ텡ᘀ੨䍣伀J儀J愀ᡊ ᘎ੨䍣伀J儀J ᘎٜͨ伀J儀J ᔗ䝨牂ᘀ੨䍣㔀脈䩏 䩑 ᔔ침ꩍᘀ੨䍣伀J儀J ᘑ੨䍣㔀脈䩏 䩑 ᔗ침ꩍᘀ੨䍣㔀脈䩏 䩑 ᘎ鑨ꑶ伀J儀J ě脈䠄栅펖䛂栖搩䩏 䩑 3脈栕䉇r栖挊C栗搩䩏 䩑 䡣桤 桤 桤펖䛂ᘎ嵨�伀J儀J ᘎ偨끂伀J儀J ᔔ䝨牂ᘀ੨䍣伀J儀Jᰀ鯴鯶鰌鰎鰬鰮ꏴꏶꐌꐎꐬꐮꗤꗦꗼꗾꘜ꘠ꚤꚦꚼꚾꛜꛞꝠꝢꝸö ö ö ö ö ö ñ ö ä ä ö ö ö ఀ옍쐁萑 葠 摧挊CЀ摧挊Cࠀ萑 葠 摧挊CᨀꐌꓮꓼꔐꔒꗦꗶꗸꗼꚦꚶꚸꚼꚾꝢꝲꝴꝺꥤꥦꥪꧢꭺꮜꯆꯈ곲괂괄괈괊깼깾꾪꾸퓵퓉뷵붴鶨짔뒽鶽鷢誒粝붝붴鶨鵼b 3脈栕䉇r栖挊C栗悽¯䩏 䩑 䡣桤 桤 桤펛䛂ě脈䠄栅쯭⛂栖⟕t䩏 䩑 ᘎᥨ塹伀J儀J ᔔ䝨牂ᘀᥨ塹伀J儀J ᔔ䝨牂ᘀ੨䍣伀J儀J ᔗ䝨牂ᘀ੨䍣㔀脈䩏 䩑 ᘑ੨䍣㔀脈䩏 䩑 ᔗ침ꩍᘀ੨䍣㔀脈䩏 䩑 ᘔ੨䍣㔀脈䩏 䩑 ᔚ침ꩍᘀ੨䍣㔀脈䩏 䩑 ᘎ੨䍣伀J儀J ᔔᙨ텡ᘀ੨䍣伀J儀J ᔔ침ꩍᘀ੨䍣伀J儀J─ꝸꝺꞘꞚꥒꥪꥬꦌꦎ곰곲괈괊괪괬넦늞늠믆뻈씨졜쫠쫨쳢ö ö ö ö ö ö ö ö ñ ä ä ä � ñ ܀ ␃愃̤摧挊Cఀ萏͓萑ﻤ葞͓葠ﻤ摧挊CЀ摧挊Cࠀ萑 葠 摧挊Cᤀ꾸꾺꿈꿦녺논뇦눔뉸뉺뎬뎺돨됆됈됐만믆뻈뻠뻬솠쇎쇐쇒쉈쉤슄슆슈씦����軘�皁盘싘乜싘峘� ě脈䠄栅쯮⛂栖⎥É䩏 䩑 3脈栕䉇r栖挊C栗⎥É䩏 䩑 䡣桤 桤 桤쯮⛂ᔔᥨ硺ᘀ੨䍣伀J儀J ᔘᥨ硺ᘀ੨䍣伀J儀J愀ᡊ 3脈栕䉇r栖挊C栗悽¯䩏 䩑 䡣桤 桤 桤펛䛂3脈栕䉇r栖挊C栗⟕t䩏 䩑 䡣桤 桤 桤쯭⛂ᘎ੨䍣伀J儀J ě脈䠄栅쯭⛂栖⟕t䩏 䩑 ᔔ䝨牂ᘀ੨䍣伀J儀J ě脈䠄栅펛䛂栖悽¯䩏 䩑 ě脈䠄栅펜䛂栖悽¯䩏 䩑 Ḁ씦씨재쟚졜쫞쫠쫦쫨쳤쳲쳶쳺퀒퀮풾퓌퓐퓔퓖횪횸횼훂��������������쯒뿚뾶뾫뾶�뚿ꮿ뚓鎈鎶�뚓粓�t ᘎ罨섹伀J儀J ᔗ摨ꌃᘀ੨䍣伀J儀J尀脈ᔔ摨ꌃᘀ੨䍣伀J儀J ᔗ摨ꌃᘀ੨䍣㔀脈䩏 䩑 ᔗ䝨牂ᘀ੨䍣㔀脈䩏 䩑 ᔔ걨뙺ᘀ੨䍣伀J儀J ᘑ੨䍣㔀脈䩏 䩑 ᔗ걨뙺ᘀ੨䍣㔀脈䩏 䩑 ᔌ㝨⅌ᘀ੨䍣 ᘏ੨䍣䈀Ъ桰 ᔔ䝨牂ᘀ੨䍣伀J儀J ᘎ煨踍伀J儀J ᔔ뵨老ᘀ੨䍣伀J儀J ᘎ੨䍣伀J儀Jⴀ쳢쳤쳺쳼촜촞쾚팢풼풾퓔퓖퓶퓸효횪훀훂����������ö ö ö ñ ö ö ö ö ö ö ö ö ö ö ࠀ萑Ȝ葠Ȝ摧挊CЀ摧挊Cࠀ萑 葠 摧挊Cᬀ���ö ñ ö ö ä 휀 Î ö ö Å ö ö ࠀ萑Ȝ葠Ȝ摧挊Cࠀ옍쐁摧挊Cఀ옍쐁萑ȷ葠ȷ摧挊Cఀ옍쐁萑 葠 摧挊CЀ摧挊Cࠀ萑 葠 摧挊Cᘀ퓝짝즯즧羍燉퓉푥婥婒푥婥§ ᘎ罨섹伀J儀J ᔔ摨ꌃᘀ੨䍣伀J儀J ᔗ摨ꌃᘀ੨䍣㔀脈䩏 䩑 ě脈䠄栅펜䛂栖㻯䩏 䩑 ě脈䠄栅쯯⛂栖犘¤䩏 䩑 3脈栕樎h栖挊C栗犘¤䩏 䩑 䡣桤 桤 桤쯯⛂ᘎ੨䍣伀J儀J 3脈栕樎h栖挊C栗㻯䩏 䩑 䡣桤 桤 桤펜䛂ᔔ桪ᘀ੨䍣伀J儀J ᘑ੨䍣㔀脈䩏 䩑 ᔗ桪ᘀ੨䍣㔀脈䩏 䩑 ᔗ䝨牂ᘀ੨䍣㔀脈䩏 䩑 ᔔ䝨牂ᘀ੨䍣伀J儀JᬀﰔﰖﰬﰮﱌﱎԌԎԤԦՄՆࡀரຐຒະາᄜᄞú ñ ñ ú ñ ñ ú ñ ñ ú 切 ú ñ ñ ú ࠀ萑 葠 摧挊CЀ摧挊Cᰀ襤怜瑩溺宅褐謁搜謁stﰒﰔﰖﰦﰨﰮﳊﳌᅩᅫĚɴʔʖ˴ퟵퟵ샟ꦵꦠ銵蒵粵熵땩 ᘎ੨䍣伀J儀J ᔔ䝨牂ᘀ੨䍣伀J儀J ᘎィぃ伀J儀J ě脈䠄栅쯰⛂栖犘¤䩏 䩑 ě脈䠄栅쯯⛂栖犘¤䩏 䩑 ᘑ੨䍣㔀脈䩏 䩑 ᔗ摨ꌃᘀ੨䍣㔀脈䩏 䩑 ᔔ摨ꌃᘀ੨䍣伀J儀J -脈栖ᾉC栗消k䩏 䩑 䡣桤 桤 桤펝䛂ᘎ襨䌟伀J儀J ě脈䠄栅펝䛂栖消k䩏 䩑 ᘎ罨섹伀J儀J ᔔ葨荌ᘀ੨䍣伀J儀J∀˴˶̼̾ԎԜԠԤԦնߌߢରୄ୪പീຈຌຒၨၪეტᄞᄬᄰᄶᅔᆪᆼᆾᇂᇄᇆᇦቸ��엎많钮钮钮钮钮캮컅蛚绚컚컅�엎많깾g ᔔ�鹿ᘀ੨䍣伀J儀J ᔗ摨ꌃᘀ੨䍣伀J儀J尀脈ᘎ੨䍣伀J儀J ě脈䠄栅쯱⛂栖䂡à䩏 䩑 3脈栕䉇r栖挊C栗㋫Ö䩏 䩑 䡣桤 桤 桤쮷⛂ᔔ䝨牂ᘀ੨䍣伀J儀J ᔗ䝨牂ᘀ੨䍣㔀脈䩏 䩑 ᘑ੨䍣㔀脈䩏 䩑 ᔗ摨ꌃᘀ੨䍣㔀脈䩏 䩑 ᔔ摨ꌃᘀ੨䍣伀J儀J 3脈栕ͤ£栖挊C栗犘¤䩏 䩑 䡣桤 桤 桤쯰⛂✀ᄞᄴᄶᅔᅖᆪᆬᇄᇆᇤᇦᗊᤰᤲ᥈᥊ᬒᬔᬪᬬᭊᭌ᳸ἄἆἜἾö ö ñ ö ö è ö ö ö ö ö ñ ö ö ࠀ萑Ȝ葠Ȝ摧挊CЀ摧挊Cࠀ萑 葠 摧挊Cᬀቸኒᛖᛢᝈᝌថមអឤឬឮឰᢾᣀᣢᣤᤰᤲ᥄᥊ᬒᬤᬦᬪᬬἄἆἘἾὀᾀᾂᾄῤῪ⢒⽸⾂㈲�맂컂맂귂궢맂컂铭鑺竭컭칲 ᘎ함尰伀J儀J 3脈栕䃝ù栖挊C栗消k䩏 䩑 䡣桤 桤 桤펝䛂ě脈䠄栅펝䛂栖消k䩏 䩑 ᔔ䝨牂ᘀ੨䍣伀J儀J ᔗ䝨牂ᘀ੨䍣㔀脈䩏 䩑 ᘑ੨䍣㔀脈䩏 䩑 ᔗ扨ᘀ੨䍣㔀脈䩏 䩑 ᔔ扨ᘀ੨䍣伀J儀J ᘗ੨䍣䈀Ъ䩏 䩑 桰 ᘎ੨䍣伀J儀J ᔔ�鹿ᘀ੨䍣伀J儀J ᘎ⥨ꐄ伀J儀JⰀἾὀⓆ┢⢒⭰ⶌ㈔㈖㈶㈸㑦㑨㒈㒌尞帬帮幎幐徐徒徲徴掬ö ñ ñ ñ ö è ö � Ð 퀀 Ü � Ü 퀀 Ü � Ü 퀀 ဌഀӆ렁萑Ȝ葠Ȝ摧挊Cဌഀӆ렁萑 葠 摧挊Cࠀ萑Ȝ葠Ȝ摧挊CЀ摧挊Cࠀ萑 葠 摧挊C᠀㈲㈴㉾㊀㊎㊔㊨㊪㋢㒌㛢娀尞嵈嵊帬帮庘庬徴怔愄慎戒戔戢戨戼戾扶拤拦掬掮掾揀揆揖揘揮收���뻭닭�龧蒐葻葰烥 ᔔ絨ꡕᘀ੨䍣伀J儀J ᘑ੨䍣㔀脈䩏 䩑 ᔗ絨ꡕᘀ੨䍣㔀脈䩏 䩑 ᔝ橨팛ᘀ੨䍣䈀Ъ䩏 䩑 桰 ᘎ泌弴伀J儀J ᔔᩨࠨᘀ੨䍣伀J儀J ᘗ੨䍣䈀Ъ䩏 䩑 桰 3脈栕⥢-栖挊C栗缝ï䩏 䩑 䡣桤 桤 桤쯸⛂唃Ĉᔔ�鹿ᘀ੨䍣伀J儀J ᘎ੨䍣伀J儀J ᔔ扨ᘀ੨䍣伀J儀J ᘎ㽨읣伀J儀J⠀páchání přestupku). Proto je namístě, aby v těchto případech byl manipulační poplatek vybrán od provozovatele vozidla (viz § 11a tohoto návrhu). Ten může svoji finanční újmu zhojit v občanskoprávním řízení na osobě, která skutečně vozidlo na místě protiprávně ponechala. V praxi se rovněž vyskytují případy, kdy i přes skutečnost, že technické prostředky k zabránění odjezdu vozidla byly použity neoprávněně, nedochází ke vrácení nákladů spojených s jejich přiložením a odstraněním dotčené osobě. Toto ustanovení takové případy řeší. k § 17a odst. 6 Zákon musí vyřešit i případy, kdy o odstranění technického prostředku k zabránění odjezdu nikdo nepožádá. Proto se zakotvuje mechanismus řešení těchto situací. k § 17a odst. 7 Technický prostředek k zabránění odjezdu vozidla je sice specifickým donucovacím prostředkem, nicméně na rozdíl od jiných se nejedná o prostředek, kterým by bylo možno v případech podle tohoto ustanovení, přímo zasáhnout do fyzické integrity člověka. Z tohoto důvodu není namístě, aby v případě použití technického prostředku k zabránění odjezdu vozidla musel strážník, resp. osoba, která řídí obecní policii, plnit povinnosti ve smyslu speciálních ustanovení zákona (§ 18 až § 23 zákona o obecní policii). K bodu 47. k § 17b Ustanovení § 17b spočívá v možnosti obecní policie působit, v souladu s § 1 zákona o obecní policii i mimo území obce, pokud tak stanoví tento zákon. Vzhledem k tomu, že obec odpovídá zzajišťujea převoz povinných osob do zdravotnických zařízení a do záchytných stanic prostřednictvím obecní policie (viz změna tabákového zákona), nemohla by tak činit, pokud by nedošlo k této úpravě v zákoně o obecní policii.za tímto účelem používat obecní policii, jejíž místní působnost je, až na výjimky, vázána územím obce. Zároveň je nutno stanovit, vůči komu může strážník uplatnit povinnosti a práva svěřená mu zákonem. Vzhledem k tomu, že obecní policie je orgánem obce zřizovaným a zrušovaným v rámci samostatné působnosti obce, nelze z ústavního pohledu připustit, aby strážník při převozu povinné osoby do zmíněných zařízení mohl realizovat svoje povinnosti a práva k jiným osobám než k té, které je přepravována. Jedná se o institut právní ochrany strážníka, který v případě, že se při přepravě setká s protiprávním jednáním třetí osoby (nikoliv osoby přepravované), může na místě vystupovat pouze jako soukromá osoba, nikoliv jako veřejný činitel. To samozřejmě neplatí, pokud se nachází na území obce, která zřídila obecní policii, resp. na území obce, která je smluvní stranou veřejnoprávní smlouvy podle § 3a zákona o obecní policii. K bodu 48. k § 18 odst. 1 písm. a) Druhy donucovacích prostředků strážníka se odvíjejí od donucovacích prostředků, kterými disponuje příslušník Policie České republiky. Je to dáno podobností úkolů, které tyto dva subjekty plní při ochraně veřejného pořádku resp. při zabezpečování místních záležitostí veřejného pořádku. V návrhu novémho zákoněa o Policii České republiky bylo slovo „sebeobrana“ vážící se ke hmatům, chvatům, úderům a kopům zrušeno zejména z důvodu právní jistoty osob, vůči nímž jsou tyto prostředky používány, ale i příslušníků Policie České republiky při jejich použití. Pojem „sebeobrana“ není v právním řádu České republiky definován. Navíc použití donucovacích prostředků nelze vztahovat pouze na případnou obranu policisty, strážníka, třetích osob, ale je možno je používat i aktivně k překonání odporu osoby, která se dopouští protiprávního jednání. Proto je tento pojem jako nadbytečný vypuštěn. K bodu 49. k § 18 odst. 1 písm. b) Oprávnění obecní policie nově používat elektrické nebo jiné obdobně dočasně zneschopňující donucovací prostředky vyplývá ze snahy ministerstvaMinisterstva vnitra pokud možno co nejvíce sjednotit právní úpravu oblasti obecní policie s Policií České republiky a dále odstranit poměrně značnou „mezeru“ mezi základními donucovacími prostředky a použitím střelné zbraně. Střelná zbraň je vždy, i v rukou vycvičeného strážníka možným zdrojem fatálních následků, a to nejenom ve vztahu k osobě, vůči které strážník plní svá oprávnění, ale i ve vztahu ke třetím osobám. Použití neletálních prostředků proto výrazně rozšiřuje donucovací prostředky schopné eliminovat i např. velmi agresivního pachatele, aniž by musela být použita střelná zbraň se všemi zmíněnými negativními dopady. K bodu 50. k § 18 odst. 1 písm. c) Uvedená změna odstraní různé extenzivní a funkční výklady vztahující se k předmětnému ustanovení. Obecní policie již v současnosti využívají různé druhy obušků, tonf, teleskopických obušků apod., které plní svůj účel mnohem kvalitněji než „klasické obušky“. Jsou využívány především u nových forem hlídkové činnosti (hlídka na kole, motocyklu, člunu, koni) kdy „klasický“ obušek vhledem ke svému provedení nelze použít. K bodu 51. k § 18 odst. 1 písm. f) Z důvodu právní jistoty osob, vůči kterým strážník realizuje svá oprávnění v souvislosti s použitím donucovacích prostředků, je nutno přesně stanovit, jakou manipulaci se služební zbraní je třeba považovat za použití donucovacího prostředku. Pouhé uchopení služební zbraně, její dotyk strážníkem, ještě nemusí být použitím donucovacího prostředku, zvláště tehdy, pokud nepředchází zákonná výstraha. Navrhované řešení tento nedostatek stávající právní úpravy odstraňuje. K bodu 52. k § 18 odst. 1 písm. h) S odkazem na novou dikci § 17a je nutno odpovídajícím způsobem změnit i toto ustanovení. K bodu 53. k § 18 odst. 2 Navržené ustanovení odpovídá stávající právní úpravě a jasně definuje případy, kdy je strážník oprávněn použít všechny donucovací prostředky. Použití donucovacích prostředků úder služební zbraní, hrozba služební zbraní a varovný výstřel ze služební zbraně bylo doposud vázáno na podmínky nutné obrany, krajní nouze nebo zamezení útěku nebezpečného pachatele, jehož nelze jiným způsobem zadržet. Z praxe policie i obecní policie však vyplývá, že výše uvedené případy použití služební zbraně jako donucovacího prostředku vedou v mnoha případech ke zklidnění situace a k upuštění od protiprávního jednání ze strany osoby, vůči které směřuje zákrok příslušníků policie nebo strážníků. Vzhledem k tomu, že návrh změny dotčeného ustanovení se v případě služební zbraně [§ 18 odst. 1 písm. e) až g)] netýká jejího přímého použití proti člověku (viz § 20 odst. 1 zákona o obecní policii) a strážník se často dostane do situací, kdy tedy není na místě využití institutů trestního práva vylučujících protiprávnost jednání strážníka, navrhuje se úprava předmětného ustanovení tak, jak je zmíněno výše. K bodu 54. k § 18 odst. 3 Současné znění předmětného ustanovení zaměňuje výzvu strážníka „jménem zákona“ před použitím donucovacích prostředků s výstrahou. Správný postup strážníka je ten, že nejdříve musí vyzvat osobu proti které zakročuje, aby upustila od protiprávního jednání a teprve tehdy, pokud tato adekvátně nereaguje, může použít výstrahu, např. „nebo bude použito donucovacích prostředků“. Smyslem navržené změny je tedy odstranění technického nedostatku současného znění § 18 odst. 3 zákona o obecní policii. K bodu 55. k § 18a Podle platné právní úpravy je strážník oprávněn použít pouta, jakož i ostatní donucovací prostředky v zájmu ochrany bezpečnosti jiné osoby nebo své vlastní nebo majetku, k zabránění výtržnosti, rvačce nebo jinému jednání, jímž je vážně narušován veřejný pořádek. Před jejich použitím je strážník povinen vyzvat osobu, proti které zakročuje, aby od protiprávního jednání upustila s výstrahou, že pokud tak neučiní, bude použito donucovacích prostředků. Z uvedeného vyplývá, že osoba musí konat, musí se dopouštět jednání, kterým ohrožuje sebe, jiné osoby, majetek či veřejný pořádek. Strážníci se při realizaci povinností a oprávnění podle zákona o obecní policii a předpisů souvisejících setkávají, stejně jako příslušníci policie, s agresivními osobami, které fyzicky napadají ostatní občany a strážníky, případně poškozují cizí majetek. Strážník doposud nemá jinou možnost, než k zabránění protiprávního jednání použít odpovídající donucovací prostředky. Jak ale postupovat v případě, kdy osoba je stále agresivní, neupouští od svého protiprávního jednání a strážník je při zákroku např. sám nebo musí činit další neodkladné úkony (první pomoc zraněné osobě, hašení požáru, jiná opatření). Aby zmíněné úkony mohl vůbec provést resp. dokončit a přitom byl schopen zamezit dalšímu napadání osoby své nebo osob dalších, případně pokud by se pachatel v dané souvislosti pokusil utéci, je nutno mu navržené oprávnění svěřit. Pokud by v zákoně nebyla stanovena povinnost odpoutat osobu i v případě, kdy bude zřejmé, že ve svém protiprávním jednání nebude pokračovat, potom by vždy mohl strážník ponechat připoutanou osobu až do jejího předání Policii České republiky, resp. po dobu nejdále 2 hodin. Zde je nutno zdůraznit, že v souladu s ústavními principy České republiky i život osoby, která je agresivní, má stejnou hodnotu a požívá stejné ochrany jako život jiných osob. Použití pout podle stávajícího zákona o obecní policii tyto situace optimálně neřeší, protože k napadání osob ze strany agresivní osoby a k útěku pachatele protiprávního jednání může docházet i po jejich nasazení. Omezení volného pohybu takové osoby prostřednictvím pout je účinným nástrojem strážníka k jejímu zklidnění a eliminaci možného vzniku situace, která by následně nemusela být úspěšně zvládnuta. Jestliže má strážník zákonné oprávnění k omezení osobní svobody osoby podle § 76 odst. 2 trestního řádu, není vyloučena alternativa, že by se taková osoba pokusila k útěku použít vozidlo. Policie České republiky disponuje stejným ustanovením. Z praktického hlediska je rovněž potřeba stanovit, že na toto použití technického prostředku se nevztahuje § 18a zákona o obecní policii. K bodu 56. k § 20 odst. 3 Většina strážníků je v souladu se zákonem o střelných zbraních a střelivu držiteli zbrojního průkazu skupiny D k výkonu zaměstnání nebo povolání. Z § 28 cit. zákona pak vyplývá, že zaměstnanec obce zařazený do obecní policie krátkou střelnou zbraň nosí viditelně jen v souvislosti s plněním svých pracovních povinností. Krátkou zbraní se podle § 5 zmíněného zákona rozumí zbraň kategorie B (krátké opakovací nebo samonabíjecí zbraně a krátké jednoranové nebo víceranové zbraně pro střelivo se středovým zápalem). Novelizované znění odst.avce 3 si klade s odkazem na zákon o zbraních za cíl vymezit, s odkazem na zákon o střelných zbraních a střelivu, pojem „služební zbraň“ ve vztahu k obecní policii (jedná se o zbraň, jejímž držitelem je podle zákona o střelných zbraních a střelivu obec), resp. pro potřebu zákona o obecní policii. K bodu 57. k § 21 odst. 2 Podle § 29 odst. 1 písm. l) zákona o zbraních a střelivu je držitel zbrojního průkazu povinen příslušnému útvaru policie neprodleně ohlásit každé použití zbraně pro účely krajní nouze nebo nutné obrany (to je i případ strážníka). Policie České republiky pro posouzení oprávněnosti použití každé zbraně, včetně zbraně služební, kterou při výkonu povinností a oprávnění podle zákona nosí strážník, musí mít k dispozici dostatek podkladů, důkazů pro vyhodnocení oprávněnosti resp. neoprávněnosti použití služební zbraně strážníkem. Proto strážník ve vlastním zájmu musí vždy (tj. bez ohledu na fakt, zda došlo nebo nedošlo ke zranění, usmrcení osoby nebo vzniku škody nikoliv nepatrné) zajistit, vedle provedení dalších úkonů, vše potřebné k tomu, aby policiePolicie České republiky mohla situaci objektivně posoudit. Stávající znění odstavce 2 není přesné, protože věta druhá „Dále je povinen učinit všechny neodkladné úkony, aby mohla být řádně objasněna oprávněnost použití služební zbraně.“ se týká pouze případu, kdy podle věty první dojde ke zranění osoby. Zmíněný nedostatek je nutno odstranit z důvodu možnosti Ppolicie České republiky objektivně posoudit použití služební zbraně strážníkem ve všech případech, kdy tento krajní donucovací prostředek je aplikován. K bodu 58. k § 22 Stávající zákon o obecní policii řeší případy omezení použití všech donucovacích prostředků, psa a služební zbraně proti vybraným kategoriím osob. I když zákaz použití uvedených prostředků není absolutní, je nutno, podle názoru předkladatele, z hlediska zajištění zejména vlastní ochrany strážníka, ponechat možnost použití hmatů, chvatů a pout i proti zde vyjmenovaným osobám při ochraně veřejného pořádku. k § 23 odst. 1 Nové znění tohoto ustanovení reaguje na změnu § 3 zákona o obecní policii (vymezení osob, které řídí resp. mohou řídit obecní policii). Oznamování použití donucovacích prostředků, při nichž došlo ke zranění nebo úmrtí osoby, státnímu zástupci se jeví být nadbytečné, protože Policie České republiky, která je orgánem činným v trestním řízení, je schopna sama posoudit, zda k porušení zákona strážníkem došlo či nikoliv a podle svých zjištění přijmout případná další opatření. k § 23 odst. 2 Současná právní úprava neukládá osobě, která řídí obecní policii, povinnost vyrozumět policii v případě použití služební zbraně strážníkem, pokud nedojde ke zranění nebo usmrcení osoby nebo ke škodě nikoliv nepatrné. Tento stav nelze považovat za vyhovující, protože použití služební zbraně podle § 20 zákona o obecní policii je nutno považovat za nejzávažnější zásah do práv a svobod, jehož následek může být velmi citelný. Je proto na místě, aby případy použití služební zbraně podle zmíněného ustanovení zákona o obecní policii vždy prověřila policie. K tomu dále odůvodnění k § 21 odst. 2. K bodu 59. k § 24 odst. 1 Od doby přijetí původního zákona o obecní policii byl tento několikrát novelizován a oprávnění strážníků byla zavedena i dalšími zákony. Je proto logické, aby odpovědnost obce za škodu způsobenou strážníkem v souvislosti s plněním dalšími zákony stanovených úkolů byla rozšířena i na tyto zákony. K bodu 60. k § 24 odst. 4 Podle současné právní úpravy (nařízení vlády č. 174/1993 Sb., o jednorázovém mimořádném odškodnění za poškození zdraví nebo smrt v souvislosti s pomocí poskytnutou Policii České republiky nebo obecní policii) náleží občanu, který při poskytnutí pomoci obecní policii nebo strážníkovi utrpěl úraz nebo zemřel (v tomto případě jeho pozůstalým), vedle náhrady škody v některých zvláštních případech podle občanského zákoníku (§ 425) i jednorázové mimořádné odškodnění pouze v rozsahu 10 až 50 tis. Kč. Tím je znemožněno, aby v odůvodněných případech, hodných zvláštního zřetele obec poskytla oprávněným osobám i vyšší jednorázové mimořádné odškodnění, než jak je tomu podle zmíněného dosavadního nařízení vlády. Návrh odpovídá právní konstrukci obsažené v návrhu novémho zákonaě o Policii České republiky. Zároveň se navrhuje zrušení předmětného nařízení vlády ve zrušovacích ustanoveních návrhu nového zákona o Policii České republiky. K bodu 61. k § 25 Vzhledem k tomu, že obsah tohoto ustanovení byl v modifikované podobě převzat do nově zařazeného § 4d, navrhuje se jeho nahrazení oznamovacími povinnostmi pro Policii České republiky a soudy. Důvodem pro zakotvení povinnosti Policie České republiky je potřeba obce být včas obeznámena se skutečnostmi, které mohou vyloučit bezúhonnost strážníka a v důsledku toho přijmout příslušná opatření, aby strážník, proti kterému bylo zahájeno trestní stíhání pro podezření ze spáchání trestného činu, nemohl nadále vykonávat povinnosti a oprávnění svěřená mu zákonem (převedení k výkon práce čekatele nebo zaměstnance podle § 1 odst. 3 písm. c). V případě povinnosti uložené soudům je situace obdobná, ovšem ve vztahu k ministerstvuMinisterstvu vnitra. Aby mohlo být bez zbytečných průtahů zahájeno správní řízení o odnětí osvědčení, musí být správní orgán informován o tom, že zde jsou pro takový postup zákonné důvody. Vzhledem k tomu, že rozhodnutí zakládající ztrátu bezúhonnosti podle § 4a zákona o obecní policii může kromě soudu vydat i státní zástupce, je nutno tento fakt promítnout i do předmětného ustanovení zákona. K bodu 62. k § 26a V souladu se zákonem o obcích obec poskytuje ministerstvuMinisterstvu vnitra v rámci výkonu dozoru tohoto ústředního státního orgánu nad samostatnou působností obcí obecně závazné vyhlášky o zřízení a zrušení obecní policie. Prostřednictvím těchto právních předpisů obce se tedy ministerstvoMinisterstvo vnitra dozví o tom, že v konkrétní obci byla zřízena nebo zrušena obecní policie. Povinnost obecní policie sdělovat ministerstvuMinisterstvu vnitra na požádání údaje o obecní policii a o své činnosti vyplývá z ustanovení § 2 písm. i) novely zákona o obecní policii a tomu odpovídají i činnosti ministerstvaMinisterstva vnitra nově zakotvené v § 27. Z Výše uvedených důvodů se tedy původní § 26a jako nadbytečný zrušuje a nahrazuje novým zněním, týkajícím se typu působnosti krajského úřadu v oblasti obecní policie. k § 27 V dané souvislosti je třeba připomenout, že obecní policie jsou zřizovány v samostatné působnosti obcí, v jejímž rámci plní i svůj hlavní úkol, tj. zabezpečování místních záležitostí veřejného pořádku. Obecná pravidla pro výkon dozoru nad samostatnou a přenesenou působností obce obsahují příslušná ustanovení stávajícího zákona o obcích, respektive jeho novely - viz zákon č. 234/2006 Sb. Hlavními důvody předkládaného záměru je zajištění jednotného přístupu ke stanovení a ověřování odborné způsobilosti strážníků - veřejných činitelů na celém území státu, vydávání osvědčení, jednotné organizace a provádění zkoušek strážníků, prezentace nezpochybnitelných výsledků činnosti obecních policií pro potřebu odborné i laické veřejnosti, objektivního posouzení oprávněnosti výkonu práce strážníka a činnosti obecní policie (tj. zda strážník vykonává své povinnosti a oprávnění s platným osvědčením a zda obec dodržuje stanovené jednotné prvky stejnokroje a označení dopravních prostředků obecní policie), možnost ministerstvaMinisterstva vnitra získávat objektivní informace o činnosti obecních policií jako zpětnou vazbu k využití při zpracovávání návrhů právních předpisů a metodickém usměrňování činnosti obecních policií atd. Podle názoru předkladatele novely zákona o obecní policii musí být oprávnění ústředního orgánu státní správy (včetně nástrojů dozoru), podílejícího se významnou měrou na zabezpečování vnitřní bezpečnosti, v oblasti obecní policie v maximální možné rovnováze se širokým rozsahem kompetencí obecní policie, resp. strážníka. Zároveň se vytváří prostor pro odstranění případných nedostatků v činnosti obecní policie ze strany ministerstva formou ukládání povinností obci, která zřídila obecní policii, ve stanovené lhůtě za účelem odstranění nedostatků zjištěných ministerstvem při výkonu dozoru v rozsahu stanoveném v odstavci 2 tohoto ustanovení. Z důvodu právní jistoty obce resp. obecní policie bude prováděcím předpisem stanoven rozsah údajů, které ministerstvoMinisterstvo vnitra bude oprávněno požadovat (k tomu viz odůvodnění § 2 odst. 1). K problematice vydávání a odnímání osvědčení a některým dalším kompetencím ministerstvaMinisterstva vnitra viz dále komentář k § 4e. k § 27a S ohledem na neaktuálnost stávajícího ustanovení § 27a (přechodné ustanovení týkající se předložení lustračního osvědčení pověřeného strážníka do 31. ledna 1996) se navrhuje § 27a zákona o obecní policii zrušit a nahradit jej ustanovením upravujícím prostředek ministerstvaMinisterstva vnitra k obnovení právního stavu, v souvislosti s tím, že obec neplní povinnosti stanovené tímto zákonem, resp. prováděcí vyhláškou ministerstvaMinisterstva vnitra („používá“ k plnění úkolů obecní policie strážníka bez platného osvědčení nebo strážníka anebo dopravní prostředek obecní policie neoznačené jednotnými prvky). Nástrojem zjednání nápravy je sankce. Podle názoru předkladatele není možno ukládat sankce přímo obecní policii nebo osobám řídícím tento orgán obce, neboť tyto osoby nemusí nést přímou odpovědnost za porušení zákona resp. prováděcí vyhlášky. Tím, kdo je primárně odpovědný, je zřizovatel obecní policie, a to je obec. Zde je namístě opakovaně zdůraznit, že se nejedná o zásah do výkonu samostatné působnosti obce (zabezpečování místních záležitostí veřejného pořádku), ale o kontrolu toho, zda strážník plnící povinnosti a oprávnění podle zákona je odborně způsobilý (je držitelem osvědčení) a zda strážník a dopravní prostředky obecní policie stanovené ministerstvemMinisterstvem vnitra, odpovídají právní úpravě a jsou, co do jednotných prvků, jednoznačně identifikovatelní ze strany veřejnosti. Navíc stát garantuje občanům této země odbornou úroveň strážníka i jeho snadnou identifikaci jakožto veřejného činitele. k § 28 V návrhu novely zákona o obecní policii se doporučuje vypustit toto ustanovení, protože institut „pozastavení platnosti osvědčení“ je nadbytečný a prakticky nepoužitelný a postup při odnímání osvědčení je upraven správním řádem. Stejně jako v případě ministerstvaMinisterstva vnitra, je nutno i obci svěřit možnost sankcionovat uchazeče o zaměstnání strážníka, čekatele nebo strážníka, pokud v rámci dokládání skutečností, od nichž se odvíjí jejich bezúhonnost, uvedou obec v omyl tím, že neuvedou potřebné údaje nebo nedodrží lhůty (nesplní oznamovací povinnosti) stanovené zákonem o obecní policii. Protože takovým přístupem může obci vzniknout škoda (obec zajistí na vlastní náklady školení a výcvik čekatele a následně se prokáže, že tento čekatel např. již v době, kdy byl uchazečem o zaměstnání strážníka, tj. před uzavřením pracovní smlouvy nebyl bezúhonný, takže nemůže být nadále čekatelem ani strážníkem), je třeba vytvořit takový právní nástroj, který obci umožní postihovat zejména úmyslná konání povinných osob formou ukládání pokut. Zároveň je nutno v souladu s vládní koncepcí správního trestání zařadit skutkovou podstatu obsaženou doposud v § 21 odst. 1 písm. j) zákona o přestupcích přímo do speciálního zákona – zákona o obecní policii (k tomu dále viz odůvodnění k ČÁSTI DRUHÉ, novelizační body 1. a 2.) k § 28a Toto ustanovení je nutno vypustit, protože k dnešnímu dni pozbylo jakýkoliv smysl („omezení platnosti osvědčení vydaných před 1. listopadem 1995 zaniká nejpozději dnem 30. června 1997“). „Uvolněný prostor“ je pak využit k zařazení společných ustanovení ke správnímu trestání. K bodu 63. k § 28b Vzhledem k tomu, že působnost krajského úřadu v oblasti obecní policie je podle této novely zákona o obecní policii dána pouze v § 3a odst. 2 a přesouvá se do § 26a, je nutno toto stávající ustanovení zrušit. K bodu 643. Příloha k zákonu se zrušuje, neboť podle návrhu bude vzor odznaku a průkazu stanoven vyhláškou (viz též změna § 7 a 9). K Přechodným ustanovením Smyslem přechodných ustanovení je zachování kontinuity činnosti obecní policie při aplikaci novelizovaných ustanovení zákona o obecní policii. k bodu 2. Podle poznatků ministerstvaMinisterstva vnitra určitá část strážníků, jejichž pracovní poměr vznikl zejména v 1. polovině 90. let minulého století, nedosáhla vzdělání zakončeného maturitní zkouškou. S ohledem na dikci nařízení vlády č. 469/2002 Sb., kterým se stanoví katalog prací a kvalifikační předpoklady a kterým se mění nařízení vlády o platových poměrech zaměstnanců ve veřejných službách a správě, ve znění pozdějších předpisů, kdy již u 6. platové třídy je požadováno střední vzdělání s maturitní zkouškou (jedná se o nejnižší platovou třídu, do které může být strážník zařazen), je nutno stanovit lhůtu, dokdy strážníci nesplňující podmínku minimálního dosaženého vzdělání tento nedostatek odstraní, jakož i případy, kdy tak nemusí učinit. Lhůta a další podmínky byly stanoveny tak, aby strážníci vyšších věkových kategorií mohli odejít do starobního důchodu, aniž by museli absolvovat střední školy a skládat maturitní zkoušky. U těchto zaměstnanců obce je předpoklad, že nedostatek vzdělání je nahrazen dlouhodobou profesní zkušeností a opakovaným složením zkoušek z odborné způsobilosti před zkušební komisí ministerstvaMinisterstva vnitra. K Čl. VII Protože zákon o obecní policii byl několikrát novelizován (včetně předloženého návrhu zákona celkem devětkrát), je nutno z důvodu rozsahu provedených novelizací, srozumitelnosti a přehlednosti zákona vyhlásit jeho úplné znění. ČÁST ČTVRTÁ - Změna zákona o rozpočtových pravidlech K bodům 1. až 5. k § 6 odst. 1 písm. i), § 45 odst. 12 a § 48 odst. 2, 3, a 4 Policie České republiky projde v souvislosti s novým zákonem zásadní strukturální, ekonomickou a personální rekonstrukcí. Vytváří se nový ekonomický model fungování tohoto ozbrojeného bezpečnostního sboru založený mj. na ekonomické samostatnosti krajských krajské správyspráv Policie České republiky. Tomuto novému uspořádání Policie České republiky musí odpovídat i příslušné ekonomické nástroje. Navíc zmíněná transformace si vyžádá i odpovídající finanční zajištění, což je možno částečně pokrýt i z prostředků získaných prodejem nepotřebného majetku. Tím bude zajištěno i urychlení celého procesu. ČÁST PÁTÁ - Změna zákona o majetku státu k § 11 odst. 1 písm. e) Ministerstvo vnitra je příslušné hospodařit s majetkem propadlým nebo zabraným v trestním, přestupkovém nebo jiném obdobném řízení jak je stanoveno v § 11 odst. 1 písm. e) zákona č. 219/2000 Sb., ve znění pozdějších předpisů. Interním aktem řízení byla určena územní pracoviště, tj. krajské správy Policie České republiky, k zabezpečení činností s touto problematikou související (přebírání, majetku, skladování, vedení operativní evidence, ochrana majetku, prodej, likvidace atd.). Vzhledem ke skutečnosti, že krajské správy Policie České republiky budou hospodařit samostatně jako organizační složky státu a Ministerstvo vnitra nedisponuje kapacitou pro plnění úkolů obsažených ve shora uvedeném ustanovení zákona č. 219/2000 Sb., je nezbytné toto ustanovení novelizovat tak, že příslušnost hospodaření s tímto majetkem bude stanovena krajským správám Policie České republiky a Ministerstvu vnitra v případě Policejního prezidia České republiky. ČÁST ŠESPÁTTÁ - Změna zákona o zřízení ministerstev a jiných ústředních orgánů státní správy České republiky k § 12 odst. 6 Podle současného ustanovení má Ministerstvo vnitra zajišťovat spolupráci v rámci mezinárodní organizace Interpolu. V návrhu zákona o Policii České republiky je tato kompetence dána Policii České republiky. Ustanovení kompetenčního zákona by proto bylo duplicitní. Ministerstvu vnitra navíc přísluší zajišťování mezinárodní spolupráce ve smyslu ustanovení § 25 kompetenčního zákona. ČÁST SEDMŠESTÁ - Změna zákona o provozu na pozemních komunikacích (silniční zákon) K bodu 1. k § 2 písm. y) Vzhledem k tomu, že podle § 75 odst. 8 zákona o silničním provozu je strážník obecní policie oprávněn pokyny usměrňovat provoz na pozemních komunikacích v případě, že je to nezbytné pro obnovení bezpečnosti a plynulosti silničního provozu, a není-li řízení provozu zajištěno Policií České republiky nebo v součinnosti s Policií České republiky,. To, a že při této činnosti používá pokyny stanovené pro řízení provozu policisty, je nutné tento fakt promítnout i do ustanovení § 2 písm. y). Pokud by tomu tak nebylo, nemuseli by účastníci provozu na pozemních komunikacích respektovat pokyny strážníka v případě křižovatky. K bodu 2. k § 3 odst. 4 Současná právní úprava zakazuje použití „antiradaru“ pouze ve vztahu k zařízením měřícím rychlost vozidel používaným Policií České republiky a Vojenskou policií. Protože ale oprávnění měřit rychlost vozidel má ještě obecní policie a nově soukromoprávní subjekty, je namístě, aby měření rychlosti dvěma posledně jmenovanými subjekty nebylo omezováno a znehodnocováno. K bodu 3. k § 5 odst. 1 písm. f) a g) Úvodem je třeba uvést, že podle názoru Ministerstva vnitra je zákon č. 379/2005 Sb., o opatřeních k ochraně před škodami působenými tabákovými výrobky, alkoholem nebo jinou návykovou látkou, normou speciální zejména pro oblast ochrany společnosti před škodami na zdraví a potažmo i majetku působenými tabákovými výrobky, alkoholem a jinými návykovými látkami a zároveň i právním předpisem obsahujícím speciální ustanovení ve vztahu k omezení přístupnosti tabákových výrobků a alkoholu. Z tohoto pohledu se vztahuje na všechny oblasti společenských vztahů resp. na všechny fyzické osoby, které svým konáním mohou ohrozit život nebo zdraví svoje, dalších fyzických osob nebo poškodit majetek v důsledku požití alkoholických nápojů nebo užití jiné návykové látky. Okruh osob podléhajících režimu § 16 odst. 1 a 2 tabákového zákona však nelze jednoznačně vymezit. V provozu na pozemních komunikacích se však nepochybně bude jednat o činnost spočívající v řízení vozidel motorových i nemotorových a řízení tramvaje. Povinnost řidiče podrobit se na výzvu nejen příslušníka Policie České republiky, ale i příslušníka Vojenské policie, zaměstnavatele nebo, jeho ošetřujícího lékaře anebo strážníka obecní policie, orientačnímu vyšetření případně odbornému lékařskému vyšetření, není-li ovlivněn alkoholem či jinou návykovou látkou, z tabákového zákona vyplývá. V zákoně o provozu na pozemních komunikacích však tato povinnost řidiče (mimo policisty a strážníka obecní policie) vůči dalším subjektům chybí. Je tedy třeba oba předpisy uvést do souladu. Proto se navrhuje doplnění předmětného ustanovení. K bodu 4. k § 6 odst. 2 písm. c) Podle současné úpravy musí strážníci při plnění úkolů obecní policie být ve vozidle za jízdy připoutáni, stejně jako je tomu u ostatních účastníků provozu na pozemních komunikacích, a to i přesto, že obecní policie, resp. strážníci plní podobně jako bezpečnostní sbory úkoly, při kterých jsou v ohrožení lidské životy, zdraví nebo hrozí vysoké škody na majetku. Zkrátka plní úkoly, při kterých je čas rozhodujícím faktorem. S ohledem na charakter činnosti obecní policie se tedy navrhuje příslušná úprava tohoto a následujících ustanovení. K bodu 5. k § 6 odst. 6 Při plnění úkolů v provozu na pozemních komunikacích se strážník obecní policie velmi často setkává s nepřipoutanými osobami ve vozidle. Ke zjištění skutečného stavu věci přímo na místě je vhodné, aby osoba, která je na podkladě lékařského potvrzení zbavena povinnosti užívat bezpečnostní pásy, měla povinnost tuto skutečnost doložit též strážníkovi obecní policie. K bodu 6. k § 8a odst. 2 písm. a) a b) Viz odůvodnění k novelizačnímu bodu 3. K bodu 7. k § 9 odst. 3 Viz odůvodnění k novelizačnímu bodu 4. K bodům 8. až 10. k § 47 Povinnosti účastníka nehody jsou stanoveny v § 47 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (zákon o silničním provozu), ve znění pozdějších zákonů. Z předmětného ustanovení viz část týkající se dané problematiky: Dopravní nehodou se rozumí událost v provozu na pozemních komunikacích, například havárie nebo srážka, která se stala nebo byla započata na pozemní komunikaci a při níž dojde k usmrcení nebo zranění osoby nebo ke škodě na majetku v přímé souvislosti s provozem vozidla v pohybu. Podle stávající právní úpravy, dojde-li při dopravní nehodě k usmrcení nebo zranění osoby nebo k hmotné škodě převyšující zřejmě na některém ze zúčastněných vozidel včetně přepravovaných věcí nebo na jiných věcech částku 50 000 Kč, jsou účastníci dopravní nehody mj. povinni neprodleně ohlásit dopravní nehodu příslušníkovi Policie České republiky a setrvat na místě dopravní nehody až do příchodu příslušníka Policie České republiky nebo se na toto místo neprodleně vrátit po poskytnutí nebo přivolání pomoci nebo ohlášení dopravní nehody. Dále pak, pokud při dopravní nehodě dojde ke hmotné škodě na některém ze zúčastněných vozidel včetně přepravovaných věcí nebo na jiných věcech nižší než 50 000 Kč, jsou účastníci dopravní nehody povinni ohlásit tuto nehodu příslušníkovi Policie České republiky, jestliže se nedohodnou na míře účasti na způsobení vzniklé škody nebo byla-li hmotná škoda způsobena na majetku třetí osoby. V roce 2006 Policie České republiky šetřila celkem 187 965 nehod s hmotnou škodou, účastí třetí osoby a následky na životech a zdraví. Z uvedeného počtu bylo 165 850 nehod jen s hmotnou škodou a dalších 22 115 nehod skončilo s následky na životech nebo zdraví. Členění nehod „jen s hmotnou škodou“ podle hodnoty odhadu hmotné škody na jednotlivých vozidel, ukazuje následující tabulka. Data vycházejí ze systému počítačové evidence nehod v silničním provozu Policejního prezidia České republiky. rok 2006do 50 tisícnad 50 tis.Počet nehod - celkem140 52225 328tj.% z celkového počtu84,715,3Účast třetí osoby84 01913 559tj.% z celkového počtu86,113,9 Počet nehod, kde hmotná škoda na žádném z vozidel nepřesáhne 50 000 Kč, představuje téměř 85% z celkového počtu nehod jen s hmotnou škodou (nebo také nehod bez následků na životech nebo zdraví) a počet nehod nad touto hranicí pak představuje jen 15,3%. Podle současné právní úpravy musí být nehody, kde byla způsobena hmotná škoda na majetku třetí osoby, rovněž šetřeny Policií České republiky. Přitom z pohledu výše škody (do 50 000 Kč) tvořily tyto nehody více jak 40 % všech dopravních nehod s výší škody do 50 000 Kč. Zvýšením limitu škody nad stávající hranici 50 000 Kč dojde k výraznému omezení působení Policie České republiky na úseku dopravních nehod. Při vědomí si toho, že každé motorové vozidlo musí být odpovídajícím způsobem pojištěno, otevírá se tak podnikatelskému prostředí možnost vyřizovat škodní události operativně a bez účasti Policie České republiky. K samotnému šetření nehod: Vycházíme-li z průměrné časové náročnosti na vyšetření a zpracování nehody a také na dopravu na místo nehody, cca v hodnotě 2,3 hodiny, pak zvýšením limitu škody nad 50 000 Kč dojde minimálně k „ušetření“ cca 16 000 hodin, což představuje hrubý roční pracovní fond 9 příslušníků Policie České republiky. Pouze připomínáme, že v tomto výčtu nejsou zahrnuty nehody s účastí vozidel pořízených na leasing a také není zohledněno již paušálně neexistující bezpodílové vlastnictví manželů (společné jmění manželů). Rovněž v tomto případě by došlo oke snížení počtu dopravních nehod šetřených Policií České republiky. Taxativně stanovit čas na šetření silniční dopravní nehody nelze. Odráží se zde totiž několik faktorů, které dobu šetření mohou negativně ovlivnit. V prvé řadě se jedná o rozlišení druhu ukončení šetření dopravní nehody. Může jít o dopravní nehodu, kdy její šetření je ukončeno na místě v rámci blokového řízení, popřípadě věc je odložena ve smyslu ustanovení § 58 odst. 3 písm. b) zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů (střet vozidla se zvěří, škodní událost). Dále se může jednat o dopravní nehody, kdy šetření pokračuje i po návratu z místa dopravní nehody a věc se následně odevzdává příslušnému správnímu orgánu k projednání podle zvláštních předpisů, oznamuje se příslušným správním orgánům k jejich projednání, popřípadě se jedná o podezření z naplnění skutkové podstaty trestného činu. Nicméně v prvé řadě je nutné zohlednit dobu potřebnou na dojezd výjezdové skupiny na místo dopravní nehody. Samotná doba dojezdu výjezdového vozidla na místo dopravní nehody se odvíjí od velikosti teritoria okresu, kde k dopravní nehodě došlo, a od klimatických podmínek v době výjezdu. Nejde samozřejmě porovnávat okres Jindřichův Hradec například s okresem Děčín nebo Praha-venkov, kde s ohledem na velikost okresu a v některých případech i dostupnost budou dojezdové časy výjezdových vozidel na místo dopravní nehody zákonitě delší. Porovnáním dojezdových časů v systému LOTUS NOTES můžeme udělat kvalifikovaný odhad, kdy čas dojezdu na místo dopravní nehody se přibližně pohybuje někde mezi 30 – 60 min. V průměru se bude tedy jednat o čas 45 min. na dojezd k dopravní nehodě od doby, kdy se příslušník Policie České republiky o této dozvěděl. Následuje čas potřebný pro samotné šetření dopravní nehody, kdy výjezdová služba získává základní údaje o příčinách vzniku dopravní nehody a o průběhu nehodového děje, přičemž provede vytěžení účastníků dopravní nehody, ohledání místa dopravní nehody a další prvotní a neodkladné úkony s tím spojené (dechová zkouška, vyžádání dokladů potřebných pro řízení motorového vozidla, provedení lustrací apod.), vyhotoví náčrtek, provede fotodokumentaci a v případě, že jsou splněny podmínky pro postup ve smyslu ustanovení § 84 přestupkového zákona, tak sepíše „Protokol o nehodě v silničním provozu s projednáním“. Na místě dopravní nehody si výjezdová služba svou činnost koordinuje a to tak, že převážně jeden příslušník Policie České republiky komunikuje s účastníky dopravní nehody a druhý zjišťuje a zajišťuje stopy a provádí dokumentaci (náčrtek místa dopravní nehody, foto). Samotné sepsání protokolu je rovněž závislé od počtu zúčastněných a to jak řidičů, tak spolujezdců a svědků, kdy tyto osoby musí být rovněž zavedeny do systému LOTUS NOTES. V průměru lze odhadnout čas potřebný na veškerou činnost spojenou s šetřením dopravní nehody, jejíž šetření je ukončené na místě v rámci blokového řízení na 35 – 40min., který samozřejmě může být i překročen. Po návratu z místa dopravní nehody na útvar Policie České republiky musí, v případě, že nenastane žádný technický problém a dopravní nehoda je zadokumentována do výpočetní techniky na místě samém, výjezdová služba zapracujeovat nashromážděná data do stacionárního počítače, přesunout do databáze fotodokumentaci pořizovanou na digitálním fotoaparátu a doplnit statistický formulář. Dobu trvání celého tohoto aktu lze odhadnout na 10 – 15 min. Celkovou dobu, kterou výjezdová služba šetří dopravní nehodu, jejíž šetření je ukončeno na místě v rámci blokového řízení, lze za optimálních podmínek rozvrhnout následně: Jízda na místo dopravní nehody od chvíle oznámení 45 min. Činnost výjezdové služby na místě dopravní nehody 40 min. Jízda zpět na základnu 45 min. Činnost po návratu z místa dopravní nehody 10 min. Celkem 2 hod. 20 min. Snížení zatíženosti Policie České republiky při nešetření těchto dopravních nehod nelze však zobecnit na všechny dopravní nehody, jejichž šetření je ukončeno v rámci blokového řízení. Zde je třeba rovněž zohlednit nutnost šetření dopravních nehod, kdy výše vzniku hmotné škody nedosahuje hranice, kdy podle zákona o silničním provozu jsou účastníci dopravní nehody povinni neprodleně ohlásit dopravní nehodu policistovi, ale i přes to žádají, aby byla dopravní nehoda Policií České republiky šetřena. Jako důvod udávají obavu z následného uplatňování vzniklé hmotné škody, popřípadě je nahlášení dopravní nehody po nich požadováno jejich pojistitelem. Dojde-li k dodatečnému nahlášení dopravní nehody, takje následné šetření je významně náročnější. Současně je nutno upozornit na skutečnost, že i přes výše uvedené skutečnosti je nutné zachování nepřetržitosti služby Policie České republiky na daném úseku. I přes navrhované výrazné snížení počtu dopravních nehod, které by Policie České republiky šetřila, je nezbytné zachovat optimální počty příslušníků Policie České republiky na příslušných útvarech. Policie České republiky plní totiž řadu dalších úkolů v oblasti provozu na pozemních komunikacích včetně výkonu dohledu nad BESIP. Právě do této oblasti by se značná část z agendy dopravních nehod „uvolněných“ příslušníků Policie České republiky mohla přesunout a tím pádem naplnit jeden z primárních úkolů státu v předmětné oblasti. Z hlediska zamýšleného budoucího působení Policie České republiky nelze připustit, aby orgán státu nadále suploval činnost podnikatelských subjektů působících např. v oblasti pojišťovnictví, resp. aby vykonával ty servisní, obslužné činnosti pro vlastníky, provozovatele vozidel a další účastníky silničního provozu, případně třetí osoby, které nemají přímou vazbu na zákonné povinnosti uložené státu. S ohledem na soukromoprávní charakter výše uvedených vztahů pak zároveň není dán důvod pro případné obavy z toho, že by stát delegoval výkon veřejné moci na podnikatelský či jiný sektor. Na druhé straně stát a územní samosprávní celky vykonávají státní správu na pozemních komunikacích. Při dopravních nehodách dochází k poškozování či ničení majetku státu resp. územních samosprávných celků (součásti, příslušenství pozemních komunikací). K tomu, aby stát nebo územní samosprávné celky mohly zjistit skutečný stav věci (osobu nebo osoby, které poškodily nebo zničily objekty dopravní infrastruktury), musí být zachována působnost Ppolicie České republiky při šetření těchto druhů dopravních nehod, neboť výše zmíněné subjekty nedisponují jinou možností, jak tuto věc vyřešit. Rovněž je nutno vytvořit mechanismus náhrady nákladů na straně Policie České republiky, pokud bude přivolána k dopravní nehodě, u které její přítomnost není nutná. Je namístě, aby v rámci odbřemenění Policie České republiky tato přestala plnit povinnosti pojišťovacích ústavů, resp. jejich zaměstnanců. K bodu 11. k § 51 odst. 2 Zejména s přihlédnutím k novele zákona o obecní policii, kde je navrženo použití strážníků při vzniku mimořádné události, při níž je vyhlášen stav nebezpečí, nouzový stav nebo stav ohrožení státu, je navrhována tato výjimka v přepravě osob v ložném prostoru nákladního automobilu a v ložném prostoru nákladního přívěsu traktoru. K bodu 12. k § 69 Strážník obecní policie je oprávněn pokyny (které používá při řízení provozu policista) usměrňovat provoz na pozemních komunikacích. Bylo by proto nelogické, aby v předmětném ustanovení nebyla tato skutečnost zohledněna. K bodu 13. k § 76 odst. 5 Do budoucna je neudržitelné, aby dopravní značky (např. stůj, dej přednost v jízdě a jiné) byly nadřazeny pokynům strážníka obecní policie při usměrňování provozu. Tento neuspokojivý stav je nutno odstranit. K bodu 14. k § 79 odst. 1 písm. c) bod 2. Doplněním tohoto ustanovení je vytvářen soulad mezi § 22 zákona o přestupcích a zákonem o silničním provozu, zejména z důvodu právní jistoty účastníků provozu na pozemních komunikacích. K bodu 15. k § 79 odst. 2 Podle stávající právní úpravy nemohou strážníci obecní policie zastavovat vozidla z jedoucího vozidla rozsvícením nápisu „STOP“. Jelikož v současné době disponují oprávněním zastavovat jedoucí vozidla v případě spáchání přestupků v oblasti bezpečnosti a plynulosti silničního provozu, k jehož projednání v blokovém řízení jsou oprávněni, bylo by vhodné toto ustanovení doplnit, a to zejména z důvodu, že se jedná o nejbezpečnější způsob zastavování vozidel, tj. o způsob, kdy není strážník vystaven nebezpečí zranění ze strany řidiče zastavovaného vozidla. Rovněž je třeba zdůraznit, že navrhovaná změna silničního zákona z právního i faktického hlediska odpovídá i tomu, že s účinností od 1. července 2006 byla obecní policii resp. strážníkovi svěřena další oprávnění v provozu na pozemních komunikacích (např. oprávnění měřit rychlost vozidel). Faktická stránka provedení zastavení vozidla je navržena především z důvodu zajištění ochrany zdraví a života policistů, strážníků obecních policií i ostatních účastníků a obecně bezpečnosti silničního provozu. Technické provedení nápisu bude obsaženo v nové prováděcí vyhlášce k zákonu o obecní policii. K bodu 16. k § 79 odst. 8 Vzhledem k tomu, že byla navržena kompletní úprava problematiky měření rychlosti vozidel v nově zařazeném § 79a, je ustanovení dosavadního § 79 odst. 8 nadbytečné a proto se zrušuje. K bodu 17. k § 79a Návrhem je do zákona doplněno výslovné oprávnění dalšího subjektu oprávněného k měření rychlosti. Z pohledu odstranění možné duplicity měření rychlosti vozidel, se zavádí se povinnost soukromoprávního subjektu postupovat při předmětné činnosti v součinnosti s Policií České republiky a obecní policií. Tím se zamezí, aby se všechny tři zmíněné subjekty vyskytovaly ve stejném čase na stejném místě a zde pořizovaly důkazní materiál pro případná správní řízení. Soukromoprávní osoba musí být držitelemkou živnostenského oprávnění k úřednímu měření (příloha č. 2, skupina 204 – Úřední měření, zákona č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání (živnostenský zákon), ve znění pozdějších předpisů), a zároveň být autorizována k úřednímu měření rychlosti vozidel podle zákona o metrologii (k činnosti musí použít patřičně certifikovaný přístroj). Soukromá firma může již dnes na základě živnostenského zákona provádět vázanou živnost, jejímž předmětem je „úřední měření“ ve smyslu zákona o metrologii a výsledky tohoto měření pak předat správnímu orgánu. Vzhledem k tomu, že výsledkem měření rychlosti vozidel jsou obrazové záznamy, které obsahují i osobní údaje (snímek obličeje řidiče, případně dalších přepravovaných osob nebo dalších účastníků provozu na pozemních komunikacích), podléhá tato činnost režimu zákona o ochraně osobních údajů (pořízení a předání osobního údaje příslušnému správnímu orgánu je nutno považovat za zpracovávání osobních údajů). Daný subjekt je následně povinen výsledky úředního měření neprodleně předat příslušnému obecnímu úřadu obce s rozšířenou působností, který na základě předložených materiálů vyhodnotí, zda došlo k porušení povinností stanovených zákonem o silničním provozu a případně zahájí správní řízení. Cílem návrhu je umožnit zejména menším obcím, které nemají obecní policii a v jejich územním obvodu dochází na některých kritických úsecích k častému porušování maximální povolené rychlosti, aby na základě řádně uzavřené smlouvy se soukromým subjektem oprávněným k úřednímu měření rychlosti mohly řádně ochránit veřejný pořádek ve svém územním obvodu. K bodu 18. k § 87a odst. 7 Na základě § 87a odst. 1 a 2 silničního zákona je držitel vybraného řidičského oprávnění, který řídí vybrané druhy vozidel, povinen podrobit se dopravně psychologickému vyšetření a vyšetření neurologickému, včetně elektroencefalografického (dále jen „EEG“). Předmětným vyšetřením jsou vybraní držitelé řidičského oprávnění povinni podrobit se před zahájením výkonu činnosti. Dalšímu vyšetření ve stejném rozsahu jsou uvedení řidiči povinni se podrobit nejdříve 6 měsíců před dovršením 50 let a nejpozději v den dovršení 50 let a dále pak každých 5 let. Náklady na vyšetření hradí řidič. Řidiče s vybranými řidičskými oprávněními (C, C+E a podskupiny C1+E, D, D+E a podskupiny D1 a D1+E) Policie České republiky nezbytně potřebuje k plnění svých úkolů. Jestliže silniční zákon přiznává řidičům vozidel Hasičského záchranného sboru výjimku z povinnosti podrobit se výše uvedenému vyšetření, je namístě, aby i příslušníci Policie České republiky, řídící obdobná vozidla a plnící obdobně společensky důležitou roli jako příslušníci Hasičského záchranného sboru, nemuseli tato vyšetření podstupovat. K bodu 19. k § 122 odst. 5 Umožnění přímého přístupu do centrálního registru řidičů zefektivní činnost strážníků při odhalování i projednávání přestupků. Současný stav, kdy je tento přístup zprostředkováván Policií České republiky, je značně nepružný a neúměrně Policii České republiky zatěžuje. K bodu 20. k § 123b Platné znění § 123b silničního zákona neumožňuje řidičům, kteří jsou příslušníky bezpečnostních sborů (zákon č. 361/2003 Sb.), zaznamenat do registru řidičů stanovený počet bodů, dopustí-li se jednání, které je zařazeno do bodového hodnocení. Záznam je totiž podmíněn uložením sankce za přestupek proti bezpečnosti a plynulosti silničního provozu na pozemních komunikacích (§ 22 zákona o přestupcích), a to buď v blokovém řízení Ppolicií České republiky anebo obecní policií anebo v ústním jednání obecním úřadem obce s rozšířenou působností, který na základě § 53 odst. zákona o přestupcích tyto přestupky projednává. Příslušníkovi bezpečnostního sboru však nelze uložit sankci za přestupek, a proto mu ani nelze započítat body za jednání zařazené do bodového systému. Totéž podle názoru předkladatele platí i o vojácích z povolání. Obdobně jako příslušníci bezpečnostních sborů, jsou ustanovením § 10 odst. 1 písm. a) zákona o přestupcích vyloučeni z působnosti tohoto zákona, v případě má-li být projednáno jejich protiprávní jednání, které má znaky přestupku. Podle § 51 odst. 2 zákona č. 221/1999 Sb., o vojácích z povolání, se proto jako kázeňský přestupek nevyřizuje přestupek, ale jednání vojáka označené za přestupek ve zvláštním právním předpise (obdobně se u příslušníků bezpečnostních sborů v kázeňském řízení nevyřizuje přestupek, ale jednání mající znaky přestupku). To je zásadní rozdíl oproti poslancům, senátorům nebo soudcům, jejichž protiprávní jednání se sice rovněž projednává ve speciálním (disciplinárním, resp. kárném řízení), nikoli však jako jednání mající znaky přestupku, ale přímo jako přestupek (srov. § 9 odst. 3 a 9a zákona o přestupcích). Vojákovi z povolání se tak neukládá ve speciálním kázeňském řízení sankce za přestupek jako se ukládá ve speciálním disciplinárním nebo kárném řízení sankce za přestupek poslanci, senátorovi nebo soudci, a proto z tohoto titulu mu nemůže být ani zaznamenán stanovený počet bodů do registru řidičů. Jelikož delikt označený jako jednání vojáka označené za přestupek ve zvláštním právním předpise, není v § 123b silničního zákona jako delikt, za který se uloží stanovený počet bodů, je-li spáchán jednáním zařazeným do bodového hodnocení, vůbec zahrnut, vojákovi nemůže být zaznamenán stanovený počet bodů, i když se jednání zařazeného do bodového hodnocení dopustí. Pokud se body vojákům na základě platné právní úpravy zaznamenávají, může být legalita kdykoli zpochybněna, a proto je třeba právní úpravu zdokonalit (doplnit) tak, aby o oprávněnosti takových záznamů nemohlo být pochyb. Z uvedeného vyplývá, že platnou právní úpravu § 123b silničního zákona je třeba pozměnit tak, že výčet deliktů, jejichž spácháním a uložením sankce za jejich spáchání se podmiňuje záznam bodů do registrů řidičů (dosud jen přestupek a trestný čin), je třeba doplnit o delikty příslušníků bezpečnostních sborů, které jsou v zákoně o přestupcích a v zákoně č. 361/2003 Sb. označeny jako jednání mající znaky přestupku, a delikty vojáků, které jsou rovněž v zákoně o přestupcích označené jako jednání mající znaky přestupku a v zákoně č. 221/1999 Sb. jako jednání vojáka označené za přestupek ve zvláštním právním předpise. V odstavci 1 jsou uvedena zákonná označení všech deliktů, jejichž skutkové podstaty mohou být naplněny jednáním zařazeným do bodového hodnocení. Z tohoto označení vyplývá, že příslušným orgánem projednávajícím tyto delikty, s výjimkou soudu, který projednává trestné činy, je obecní úřad obce s rozšířenou působností, který projednává přestupek v řízení podle zákona o přestupcích, Mandátový a imunitní výbor Poslanecké sněmovny, který na základě § 9 odst. 3 zákona o přestupcích a § 13 odst. 3 a § 15 odst. 2 zákona č. 90/1995 Sb., o jednacím řádu Poslanecké sněmovny, projednává přestupek poslance v disciplinárním řízení, Mandátový a imunitní výbor Senátu, který na základě § 9 odst. 3 zákona o přestupcích a § 16 odst. 2 zákona č. 107/1999 Sb., o jednacím řádu Senátu, projedná přestupek senátora v disciplinárním řízení, kárný soud, který na základě § 9a zákona o přestupcích a § 27 zákona č. 7/2002 Sb., o řízení ve věcech soudců a státních zástupců, projednává přestupek soudce v kárném řízení, orgán s kázeňskou pravomocí, který projednává na základě § 10 odst. 1 písm. a) zákona o přestupcích a § 51 odst. 2 zákona č. 221/1999 Sb., v kázeňském řízení jako kázeňský přestupek jednání vojáka označené za přestupek ve zvláštním právním předpise a ukládá mu za toto jednání sankce a ochranné opatření podle zákona o přestupcích, služební funkcionář, který na základě § 10 odst. 1 písm. a) zákona o přestupcích projednává jednání mající znaky přestupku a ukládá za ně podle § 186 zákona č. 361/2003 Sb. kázeňské tresty, které podle § 51 téhož zákona zahrnují i sankce ukládané za přestupek (pokuta, propadnutí věci, zákaz činnosti). V odstavci 2 je stanoveno na základě jakých právních dokumentů příslušný obecní úřad obce s rozšířenou působností záznam provede a v jaké lhůtě. V odstavci 3 je stanoveno, kdo a v jaké lhůtě příslušnému úřadu obce s rozšířenou působností dokumenty zašle. Na rozdíl od platné právní úpravy se v souladu se správním řádem a trestním řádem stanoví, že rozhodnutí obecnímu úřadu obce s rozšířenou působností zašle ten článek soustavy příslušného orgánu (soudu), který sankci či trest uložil v prvním stupni řízení. Při tom se rozlišuje, zda právní moc nastala hned po ukončení prvního stupně řízení nebo až po ukončení druhého stupně řízení. V tomto případě je orgán, která má rozhodnutí zaslat, vázán na to, až obdrží pravomocné rozhodnutí orgánu druhého stupně, což bývá vždy až po několika dnech od nabytí právní moci tohoto rozhodnutí. V odstavci 4 je stanoveno, kdy se považuje právní dokument, na jehož základě se provede záznam do registru řidičů, za doručený příslušnému obecnímu úřadu obce s rozšířenou působností. V tomto ohledu je dosavadní právní úprava nekonkrétní, takže v případech, kdy je doručováno prostřednictvím provozovatele poštovních služeb, není jasné, zda k doručení dojde již předáním dokumentu tomuto provozovateli, či nikoli. Rovněž je třeba doplnit důsledky, když je doručeno rozhodnutí bez doložky právní moci. Nelze požadovat, aby příslušný obecní úřad obce s rozšířenou působností tuto chybu příslušného orgánu nebo soudu odstraňoval. Stanovením možnosti místo rozhodnutí doručit k provedení záznamu do registru řidičů oznámení o nabytí právní moci rozhodnutí, se jednak vyhovuje požadavku chránit některé údaje o policistech potrestaných kázeňským trestem (v oznámení by se tyto údaje neuvedly, pokud by se ovšem bez nich provedení záznamu do registru řidičů obešlo), jednak se zachovává dosud platná úprava, která umožňuje, aby obecní úřad obce s rozšířenou působností ukládající sankci za přestupek místo rozhodnutí doručil oznámení o nabytí právní moci rozhodnutí a pokud jde o soud, tak jinou formu vyrozumění o tom, že byl uložen trest, než oznámení o nabytí právní moci rozsudku, ani neumožňuje. V odstavci 5 je převzata dosavadní právní úprava, neboť se právní úpravy, která se navrhuje přepracovat, netýká. Odstavec 6 zamezuje možné odhalení příslušnosti řidiče ke zpravodajským službám a jeho následné možné „rozkrytí“. Pro zpravodajské služby, ale i pro Českou republiku je situace, kdy na základě oznámení podle předchozích odstavců je odhalena identita osoby pracující pro zpravodajské služby, nepřijatelná. K bodu 21. k § 137 odst. 2 Jedná se o legislativně-technickou úpravu související s vypuštěním odstavce 8 z § 79. K bodu 22. Zrušuje se novela zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky. ČÁST OSMSEDMÁ - Změna tabákového zákona K bodu 1. k § 2 písm. l) a m) V případě navrhovaného písmene l) je nutno vzít v potaz, že v oblasti indikace užití alkoholu či jiných návykových látek dochází k neustálému vývoji nových metod a přístrojů sloužících k tomuto účelu, které jsou rovněž zaváděny do praxe. Z tohoto důvodu nelze tedy taxativně upravit, jakými způsoby bude orientační vyšetření prováděno.V této souvislosti je třeba brát v úvahu i cenové relace těchto přístrojů, kdy mj. i z ekonomických důvodů si orgány provádějící dohled nad dodržováním zákona mohou vybrat, jakým přístrojem nebo pomůckou budou provádět orientační vyšetření. Lékařským vyšetřením se vždy rozumí vyšetření provedené lékařem při dodržení postupů lege artis, tzn., že lékař u pacienta sám provede cílený sběr anamnézy, fyzikální vyšetření a na ně navazující vyšetření, které provádí lékař sám zpravidla za asistence dalšícho zdravotnického pracovníka (zdravotní sestry). Vyšetření označená v dané definici jako odborná lékařská neprovádí lékař, ale prakticky vždy pouze jiný zdravotnický pracovník. Před provedením uvedených odborných vyšetření je potřebné, aby lékař pacienta vyšetřil. Zákon používá několik různých odborných výrazů, které přestože mají stejný obsah, mohou při aplikační praxi vyvolávat určité nejasnosti. Z tohoto důvodu se jeví jako vhodné vymezit v § 2 výše uvedené pojmy tak, aby byly jednoznačně uchopitelné. K bodu 2. k § 16 odst. 1 V odstavci 1 stávajícího § 16 je mj. uvedeno, že požívat alkoholické nápoje nebo užívat jiné návykové látky při výkonu činnosti nebo před jejich vykonáváním nesmí osoba, která by při výkonu činnosti mohla poškodit cizí majetek. Pokud má být naplněna preventivní a výchovná role zákona, je nutno klást důraz i na ochranu majetku ve vlastnictví či užívání povinné osoby (např. z důvodu negativního dopadu na kvalitu a způsob života osob, které žijí ve společné domácnosti takové osoby). Proto se doporučuje výše uvedené slovo vypustit. Navíc ustanovení odstavce 1 stávajícího zákona nekoresponduje s ustanovením odstavce 2, který pojem „cizí majetek“ neobsahuje. K bodu 3. k § 16 odst. 2 a 3 Orientačnímu vyšetření by se měla podrobit osoba, u níž se lze důvodně domnívat, že je pod vlivem alkoholu nebo jiné návykové látky. Dosavadní znění předmětných ustanovení předpokládá, že subjekt, který je oprávněn vyzvat k provedení orientačního vyšetření, již objektivně zjistil, že osoba požila alkohol nebo jinou návykovou látku. Přitom indispozice povinné osoby nemusí být vždy způsobena alkoholem nebo jinou návykovou látkou. Z tohoto pohledu tedy dochází k odstranění výše uvedeného nedostatku předmětných ustanovení. V předloženém návrhu novely zákona je proveden demonstrativní výčet způsobů provedení orientačního vyšetření na přítomnost alkoholu a jiných návykových látek (viz novelizační bod 1.). Pokud orientační vyšetření na přítomnost alkoholu nebude, po nabytí účinnosti této novely, provedeno schváleným typem analyzátoru alkoholu v dechu, ve smyslu nově navrhovaného odstavce 2, bude se i v budoucnu postupovat v souladu s dosavadní praxí, tj. že po provedeném orientačním vyšetření bude následovat odborné lékařské vyšetření. Vzhledem k tomu, že v případě zjišťování jiných návykových látek zatím adekvátní přístroje neexistují, bylo nutno rozdělit původní odstavec 2 zákona na 2 ustanovení (nově navržené odstavce 2 a 3). Při aplikační praxi stávajícího „tabákového zákona“ se vyskytují velké problémy spojené s nutností následné dopravy osob podléhajících jeho režimu a režimu dalších právních norem včetně silničního zákona, u kterých bylo prokázáno užití alkoholických nápojů, k lékařskému vyšetření do zdravotnického zařízení. Tím vznikají, zejména na straně ozbrojených bezpečnostních sborů, značné vícenáklady spojené s touto činností. I když tuto otázku se snaží řešit novelizační body č. 65. a 87., je nutno zdůraznit, že předmětnou dopravu nelze v žádném případě zařadit mezi hlavní úkoly Policie České republiky, zvláště pokud tato ozbrojená bezpečnostní složka disponuje adekvátními právními nástroji k tomu, aby v případě zjištění existence protiprávního stavu dotčené osobě zabránila v pokračování protiprávního jednání. V tomto případě pak již nehrozí žádné přímé nebezpečí ve vztahu k ostatním osobám a majetku, tudíž není důvod proto, aby osobám byla poskytována již zmíněná doprava. Vedle výše uvedeného se však jako mnohem více závažnější argument ve prospěch navrženého řešení jeví fakt, že Nejvyšší soud České republiky dospěl v rámci své rozhodovací činnosti k závěru, že orientační zkouška přítomnosti alkoholu v organismu provedená přístrojem schopným kvantifikovat množství požitého alkoholu je způsobilá, vedle případných dalších důkazních prostředků, prokázat existenci protiprávního stavu, a to i přes skutečnost, že přístroj, kterým byla zkouška provedena, je zatížen určitou nepřesností. Tento právní názor byl vytvořen v roce 1999. Od této doby uplynula poměrně dlouhá doba. Na základě požadavku nejenom Policie České republiky byla v roce 2006 Českým metrologickým institutem zpracována odborná metrologická studie, která na základě objektivního vědeckého zkoumání dospěla k závěru, že pokud je použit kvalitní certifikovaný přístroj a samotné měření alkoholu v dechu je provedeno fundovaně, jedná se o relevantní metodu ověření způsobilosti osob k činnostem z hlediska ovlivnění alkoholem, zcela srovnatelnou s analýzou vzorku odebrané krve. Pokud bude tento návrh změny „tabákového zákona“ přijat, dojde nepochybně ke značným úsporám prostředků ze státního rozpočtu, ale i některých zdravotnických zařízení, které nyní musí 24 hodin denně zajišťovat odborný „servis“ pro všechny oprávněné subjekty ve smyslu tohoto zákona. Zároveň dojde k výraznému zefektivnění činnosti správních orgánů a orgánů činných v trestním řízení, z důvodu mnohem jednoduššího získávání důkazních prostředků. Zároveň se vytváří optimální nástroj eliminace možného korupčního jednání subjektů oprávněných vyzvat povinnou osobu k ověření přítomnosti alkoholu nebo jiné návykové látky, odstraňuje se možnost následné účelové manipulace s důkazním materiálem (technické provedení alkoholtesterů uvedených v příslušných ustanoveních této novely takový zásah vylučují) a zároveň se zavádí nový kontrolní prostředek ve vztahu k činnosti oprávněných osob během výkonu služby či zaměstnání (např. podklady pro vytvoření snímku pracovního dne policisty, strážníka). Pokud povinná osoba odmítne provedení orientačního vyšetření na přítomnost alkoholu odpovídajícím analyzátorem alkoholu v dechu, bude povinna se podrobit odbornému lékařskému vyšetření. V poznámce pod čarou je pak uveden podzákonný právní předpis upravující m.j. požadavky na úřední měřidla. k § 16 odst. 4 Ve smyslu zákona o obecní policii je obecní policie tvořena zaměstnanci obce zařazenými do tohoto orgánu obce. Zákonodárce používá legislativní zkratku „strážník“. Obecní policii rovněž nelze chápat jako ozbrojený, jednotně organizovaný sbor, ale vždy jako orgán obce, který plní úkoly při zabezpečování místních záležitostí veřejného pořádku v rámci působnosti obce. V žádném případě nelze tedy souhlasit s názorem, že obecní policie je tvořena „příslušníky“. Z hlediska sjednocení používání jednotlivých pojmů v zákoně je třeba upřesnit, o jaké vyšetření podle tohoto odstavce se může jednat. V praxi nemusí být pravidlem, že povinná osoba se nejdříve podrobí orientačnímu vyšetření a následně odbornému lékařskému vyšetření. Může nastat i situace opačná, kdy povinná osoba odmítne orientační vyšetření a bude požadovat přímo odborné lékařské vyšetření. k § 16 odst. 5 a 6 Obecní policie jako orgán obce není tvořena útvary, tak jak je tomu v případě Policie České republiky či Vojenské policie. Proto použití slova „útvar“ ve vztahu k obecní policii je zavádějící a právně i fakticky irelevantní. V případě zařazení pojmů „orientační vyšetření“ a „odborné lékařské vyšetření“ v novelizovaném § 2 je možno ustanovení zjednodušit právě odkazem na cit. paragraf. S ohledem na výše uvedené nově koncipované odstavce 2 a 3 je nutno upravit i ustanovení týkající se právních následků spojených s tím, pokud povinné osoby odmítnou vyšetření podle tohoto zákona. K bodu 4. k § 16 odst. 7 a 8 S ohledem na změnu předchozích ustanovení je nutno změnit i odkazy na příslušné odstavce formou změny číslovky. K bodu 5. k § 16 odst. 8 Stávající zákon řeší pouze náhradu nákladů spojených s provedením odborného lékařského vyšetření. Nicméně i za tímto účelem je nutno osobu do předmětného zařízení dopravit, což „přepravce“ rovněž něco stojí. Návrh tedy zakládá povinnost povinné osoby uhradit i tyto náklady, spolu se stanovením případů, kdy tak není povinna učinit. K bodu 6. a 8. k § 16 odst. 9 a § 17 odst. 3 Podle tabákového zákona je obec v oblasti boje proti alkoholové a jiné toxikománii mj. oprávněna v samostatné působnosti zřizovat záchytné stanice nebo se podílet na financování takových stanic, přičemž za tímto účelem může uzavírat smlouvu o společném výkonu této činnosti. Vedle toho v přenesené působnosti kontrolujeovat dodržování ustanovení tohoto zákona a dalších předpisů týkajících se ochrany před škodami působenými tabákovými výrobky, alkoholem a jinými návykovými látkami, činíit opatření k odstranění zjištěných nedostatků a vyvozujeovat důsledky, zejména ukládáat sankce. S ohledem na výše zmíněné pak problematika odvozu osob do lékařského zařízení resp. do záchytné stanice primárně spadá do oblasti zabezpečování místních záležitostí veřejného pořádku, tedy do samostatné působnosti. Na druhé straně právem vyzvat osobu k orientačnímu nebo odbornému lékařskému vyšetření ve smyslu zákona disponují Policie České republiky, obecní policie, Vojenská policie, Vězeňská služba České republiky, osoby pověřené kontrolou osob, které vykonávají činnost, při níž by mohly ohrozit život nebo zdraví svoje nebo dalších osob nebo poškodit majetek, zaměstnavatel nebo ošetřující lékař. Současný zákon řeší dopravu osob pouze do záchytné stanice. O tom, zda osoba bude dopravena do záchytné stanice, však před tím musí rozhodnout zdravotnické zařízení, kam musí být tato osoba též dopravena. Žádný z výše zmíněných subjektů (s výjimkou ošetřujícího lékaře) není schopen objektivně posoudit zdravotní stav inkriminované osoby, a v žádném případě pak není schopen na základě vstupních, v řadě případů dílčích a možných rozporuplných údajů a poznatků rozpoznat, zda osoba je či není ohrožena na životě možným selháním základních životních funkcí. Nedisponuje odpovídajícími odbornými znalostmi a zdravotnickým vybavením, aby mohl jednoznačně určit v jakém subjektivním stavu se dotčená osoba nachází. V současném tabákovém zákoně je upraveno, že dopravu osob do záchytné stanice zabezpečuje osoba, která k vyšetření vyzvala. Dále pak je zde upraveno, že pokud oprávněnou osobou je strážník obecní policie, dopravu zabezpečuje Policie České republiky. Z toho vyplývá, že pokud má být osoba, kterou k vyšetření vyzval strážník obecní policie, dopravena do záchytné stanice, je tímto strážníkem předána Policii České republiky, která potom musí dopravu zabezpečit vlastními silami a prostředky. Tento postup se týká i případů, kdy záchytná stanice se nachází v obvodu územní působnosti obecní policie, tj. zejména ve větších městech. Tato povinnost uložená Policii České republiky váže síly a prostředky výkonných útvarů tohoto bezpečnostního sboru na úkor přímého výkonu služby, přináší nárůst administrativy, zvyšuje rizika útěků a napadání při předávání osob, způsobuje zbytečné prodlevy v „dodávání“ osob do záchytných stanic atd. (k tomu blíže viz obecná část důvodové zprávy, část V., ekonomický rozbor). Konstrukci stávajícího zákona, kdy povinnost zabezpečit dopravu do záchytné stanice mají také ti, kteří vyzvali povinnou osobu k vyšetření, je nutno zachovat a transformovat (s ohledem na výše zmíněné) i na případy dopravy do zdravotnického zařízení předcházející umístění osoby na záchytné stanici. Vzhledem k tomu, že Policie České republiky i obecní policie se spolupodílejí na zabezpečování místních záležitostí veřejného pořádku (Policie České republiky tak činí ve prospěch obce), kde primární odpovědnost leží na bedrech obce, je namístě, aby za zajištění dopravyu osob do zdravotnických zařízení a do záchytných stanic (pokud povinnou osobu vyzve podle § 16 odst. 4 tohoto návrhu příslušník Policie České republiky nebo strážník obecní policie) odpovídala obec. Přitom nemusí sama tuto činnost fyzicky zabezpečovat. Může uzavřít dohodu s příslušným zdravotnickým zařízením, soukromoprávním subjektem, může pověřitpověří obecní policii plněním těchto úkolů (viz hl.m. Praha), a to i ve prospěch Policie České republiky.. S ohledem na novou dikci § 17a novelizovaného zákona o obecní policii pak tento orgán obce může v tomto případě, za zákonem stanovených podmínek, působit i na území jiných obcí. Pokud ovšem obec nezřídí obecní policii nebo neuzavře veřejnoprávní smlouvu podle zákona o obecní policii, bude i nadále přepravu předmětných osob zajišťovat Policie České republiky. Povinnost osoby podrobit se vyšetření a pobytu na záchytné stanici vyplývá přímo z § 17 odst. 2 zákona. K bodu 7. k § 17 odst. 2 Z důvodu odstranění nejednotnosti terminologie používané v zákoně se navrhuje odpovídajícím způsobem upravit i znění tohoto ustanovení. K bodu 9. k § 17 odst. 4 Jedná se o legislativně-technickou úpravu v reakci na změnu § 16 odst. 2 až 6. K bodu 10. k § 18 písm. d) Obecní policie je zřizována zastupitelstvem obce v samostatné působnosti obce za účelem spolupůsobení při zabezpečování ochrany veřejného pořádku v rámci působnosti obce. Obecní policie není bezpečnostním ozbrojeným sborem České republiky a není tvořena „příslušníky“, ale strážníky (a dalšími zaměstnanci obce), kteří nejsou ve služebním poměru ke státu, ale v pracovním poměru k obci. Obecní policii řídí starosta. Strážníci jsou v pracovním poměru k obci, jsou to její zaměstnanci a jejich pracovněprávní vztahy se řídí zákoníkem práce. Do samostatné působnosti obce je ústřední orgán státní správy oprávněn zasahovat jen výjimečně. MinisterstvoMinisterstvo vnitra podle platné právní úpravy tedy obecní policie nezřizuje, není oprávněno řídit jejich činnost a finančně se na fungování obecních policií nepodílí. Proto je zcela nelogické, nereálné a protiprávní, aby ministerstvoMinisterstvo vnitra pro strážníky zajišťovalo opatření primární prevence. ČÁST DEVÁTOSMÁ a ČÁST DESVÁTÁ - Změna občanského soudního řádu a exekučního řádu Jedním z hlavních pilířů reformy Policie České republiky je odbřemenění tohoto ozbrojeného bezpečnostního sboru od administrativně technických činností, které jsou vykonávány ve prospěch státních orgánů nebo soukromoprávních subjektů a které přímo nesouvisejí s plněním úkolů Policie České republiky. Tyto činnosti Policii České republiky neúměrně materiálně, časově a personálně zatěžují, neumožňují policistům soustředit se na plnění primárních povinností a jsou brzdou rekonstrukce Policie České republiky v moderní bezpečnostní sbor. Přitom v rámci veřejné správy, ale i soukromého sektoru existují subjekty, které v budoucnu mohou zcela nahradit Policii České republiky v daných oblastech, mj. i proto, že předmětné činnosti vykonávají již dnes paralelně s Policií České republiky. V souhrnu tedy jde o agendy, při nichž Policie České republiky poskytuje poměrně rozsáhlý servis veřejným či soukromým subjektům na úkor běžného výkonu služby v území. Jedná se o různé druhy asistencí, suplování pořadatelské služby při kulturních, sportovních a společenských akcích, doručování zásilek soudů, doprovody peněžních transportů, rozměrného nebo nebezpečného nákladu apod. Pro ilustraci lze uvést, že podle sdělení Policie České republiky správ krajů a Policie České republiky správy hl.m. Prahy za II. pololetí roku 2006 tyto útvary od soudů obdržely celkem 82 479 žádostí o doručení písemností, přičemž nejvíce jich bylo požadováno od policejních orgánů Policie České republiky správy Severočeského kraje (21 760), správy Severomoravského kraje (14 744) a správy Západočeského kraje (11 207). U ostatních správ krajů se jejich počet pohyboval od 9 400 (správy Jihomoravského kraje) do 3 800 (správa Jihočeského kraje). Počet realizovaných převozů zatčených osob k soudu za I. pololetí roku 2006 dosahoval úrovně za celý rok 2004. V posledním období jde rovněž o velkou četnost asistencí soudním exekutorům. Například za I. pololetí roku 2006 bylo zaznamenáno 2 433 případů žádostí o asistenci policie při soudních exekucích. Tyto asistence by bylo možno převést např. do kompetence justiční stráže. Za I. pololetí roku 2006 bylo dále realizováno více než 6 000 příkazů k zatčení, přičemž u Policie České republiky správy hl.m. Prahy to bylo 1 580 příkazů, u správy Severočeského kraje 1 360, u správy Severomoravského kraje 1 230, u správy Jihomoravského kraje 700, u správy Středočeského kraje 450 příkazů k zatčení a u ostatních správ krajů se pohyboval jejich počet okolo 200. Naprostá většina případů zatčení obviněného byla ukončena tím, že po dodání zatčeného soudu, jehož soudce příkaz k zatčení vydal, byla zatčenému předána písemnost, kterou mu nebylo možné do té doby doručit, a následně nebylo výjimkou, že po několika minutách od dodání soudu byl soudcem propuštěn na svobodu. Policisté jsou v kontextu shora uvedeného často v každodenní praxi silně zatíženi formálně značně náročnými administrativními úkony a v podstatě nepříliš produktivní byrokratickou činností. Změna občanského soudního řádu K bodům 1. a 2. k § 48 odst. 1 písm. e) a f) Odbřemenění Policie České republiky od tzv. „nepolicejních činností“ je jedním z hlavních cílů reformy Policie České republiky. Jak je uvedeno v obecné části důvodové zprávy k návrhu zákona, je počet žádostí o doručení soudních obsílek enormní (jen za druhé pololetí roku 2006 Policie České republiky od soudů obdržela celkem 82 479(!) žádostí o doručení písemností). Požadavky na Policii České republiky v rámci civilního soudního řízení jsou již dnes umenšovány příslušnými novelizacemi. Předkladatel je tedy toho názoru, že není důvod nezbavit Policii České republiky této povinnosti úplně. Bez odstranění těchto zátěžových činnostíi, které nemají přímou vazbu na problematiku vnitřní bezpečnosti, není možné provést skutečnou proměnu Policie České republiky v moderní bezpečnostní sbor, jehož náplní je zajišťování vnitřního pořádku a bezpečnosti. Předkladatel tohoto zákona rovněž důsledně trvá na vypuštění písmene f) z § 48 odst. 1. Z pohledu obecní policie je nutno důrazně připomenout, že se jedná o orgán obce zřízený a zrušovaný zastupitelstvem obce v samostatné působnosti obce za účelem zabezpečování místních záležitostí veřejného pořádku. Doručování písemností pro potřebu soudů nespadá do místních záležitostí veřejného pořádku (viz § 10 a § 35 a § 35a zákona o obcích). Místní působnost obecní policie je dána územím obce, která obecní policii zřídila. Tudíž strážník nemůže realizovat jakákoliv oprávnění a povinnosti mimo území obce. Delegace činností spojených s výkonem soudní moci na orgán obce je protiústavní. V české republice je 6397 obcí. Obecní policii zřídilo 339 z nich. Kdo by tedy měl doručovat písemnosti soudu v těch obcích, kde obecní policie není zřízena a existující obecní policie tuto činnost vykonávat nemohou (viz výše). k § 48 odst. 2 písm. e) Předkladatel tohoto návrhu zákona dále navrhuje vypustit text § 48 odst. 2 písm. e). Jestliže podle § 2 odst. 2 zákona č. 186/1992 Sb., jménem Policie České republiky jednal a rozhodoval ve věcech služebního poměru podle tohoto zákona ministr vnitra České republiky, potom podle § 2 odst. 1 zákona č. 361/2003 Sb. ve věcech služebního poměru příslušníků jedná a rozhoduje jménem státu ředitel bezpečnostního sboru, není-li dále stanoveno jinak. Podle názoru předkladatele není věcný důvod pro ponechání tohoto ustanovení, neboť Ministerstvo vnitra nemá účinné nástroje pro aplikaci tohoto ustanovení a ani organizační řád Ministerstva vnitra nesvěřuje tuto povinnost žádnému útvaru. Zařazení písmena e) v rámci § 48 lze považovat i za nesystémové, neboť podle jeho dikce např. Ministerstvo vnitra doručuje písemnosti příslušníkům jemu podřízenému bezpečnostnímu sboru (§ 3 odst. 1 zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky), kdežto Ministerstvo spravedlnosti vůči příslušníkům Vězeňské služby České republiky, která jako bezpečnostní sbor je mu podřízena (§ 11 odst. 3 zákona č. 2/1969 Sb., o zřízení ministerstev a jiných ústředních orgánů státní správy České republiky), není jako doručující orgán uvedeno. K bodům 3. a 4. k § 76b odst. 3 a 5 Návrh souvisí se změnou pojetí institutu vykázání v návrhu nového zákona o Policii České republiky, kdy vykázání jako správní rozhodnutí má mít podle návrhu povahu faktického úkonu. Změna exekučního řádu K bodu 1. k § 33 odst. 2 Podle tohoto ustanovení je Policie České republiky povinna poskytnout exekutorovi na jeho žádost ochranu a součinnost při výkonu exekuční činnosti. Přitom se jedná o činnost, kterou je na straně exekutora nutno považovat za, z pohledu jeho hmotného zabezpečení, nikoliv ztrátovou. Z tohoto úhlu pohledu je namístě, aby napříště ochranu exekutora, pokud je to zapotřebí, zajišťovaly například soukromoprávní subjekty (SBS). Samozřejmě, pokud proti exekutorovi bude veden takový útok, který SBS nebude s to odvrátit, eliminovat, resp. bude se jednat o přímé ohrožení života, zdraví exekutora, je namístě, v souladu se zákonem o obecní policii resp. návrhem novéhoým zákonema o Policii České republiky, aplikace těchto právních norem a plnění povinností a oprávnění strážníky, policisty. K bodu 2. Zrušuje se novela zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky. ČÁST JEDENÁCDESÁTÁ až ČÁST PATČTRNÁCTÁ, ČÁST TŘICÁTÁ TŘETÍDRUHÁ - Změna zákona o zbraních, změna zákona o nakládání s bezpečnostním materiálem, změna živnostenského zákona, změna zákona o bezpečnosti a plynulosti provozu na pozemních komunikacích, změna zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, změna zákona o hornické činnosti Návrh nového zákona o Policii České republiky předpokládá, že organizační struktura tohoto ozbrojeného bezpečnostního sboru bude v zákoně vymezena pouze v míře nezbytně nutné tak, aby sama Policie České republiky mohla i prostřednictvím organizačního – územního i věcného – uspořádání pružně reagovat na aktuální požadavky na plnění jejích úkolů. Proto se zákonná dikce omezuje pouze na zakotvení existence tří typů policejních útvarů (Policejní prezídium, útvary s celostátní působností a útvary s územně vymezenou působností na úrovních oblastíkrajů). Územní uspořádání od úrovně kraje níže bude ponecháno na rozhodnutí příslušných vedoucích funkcionářů Policie České republiky, jelikož každý kraj má v otázce zabezpečování veřejného pořádku, bezpečnosti a dalších úkolů policie svá specifika, a proto i požadavky na počet, velikost a vůbec nutnost zřízení nižších článků – současných okresních ředitelství – se v každém kraji liší a některé kraje jsou schopny zabezpečit plnění úkolů Policie České republiky efektivně na celém svém území. Existuje řada zákonů, které výslovně předpokládají (nejčastěji v souvislosti s různými typy správních řízení) existenci okresních ředitelství Policie České republiky. Jedná se o zákon č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 119/2002 Sb., o zbraních, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 310/2006 Sb., o nakládání s bezpečnostním materiálem, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 455/1991 Sb., živnostenský zákon, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 12/1997 Sb., o bezpečnosti a plynulosti provozu na pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 61/1988 Sb., o hornické činnosti, výbušninách a o státní báňské správě, ve znění pozdějších předpisů. V těchto zákonech by mělo v souladu s výše uvedeným dojít k příslušným změnám tak, aby plnění stanovených úkolů bylo z policejních okresů převedeno na krajské správy Policie České republiky, resp. na útvary Policie České republiky pověřenými vyšetřováním podle zvláštního právního předpisu ve smyslu trestního řádu (v případě zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla, ve znění pozdějších předpisů). Počítá se proto s vytvořením detašovaných pracovišť krajů tak, aby byla zajištěna obslužnost a dostupnost pro občany (žadatele, účastníky správního řízení apod.). Pokud jde o správní řízení, dochází k posunu v příslušnosti. V prvním stupni budou namísto stávajících okresních ředitelství rozhodovat krajské správy. Ve druhém stupni bude rozhodovat ministerstvoMinisterstvo vnitra. Zároveň je nutno – v zájmu zachování kontinuity správního řízení, zapracovat do právních předpisů obsahujících postup Policie České republiky podle správního řádu i odpovídajících přechodná ustanovení. k § 74 odst. 3 písm. b) zákona o zbraních Vzhledem k tomu, že dochází k nové úpravě dozoru v zákoně o zbraních, je v dané souvislosti též upřesněno postavení Ministerstva vnitra. V zákoně o zbraních má být jednoznačně stanoveno, že Ministerstvo vnitra může nejen kontrolovat výsledky dozoru prováděného Policejním prezidiem České republiky, ale též být v případě potřeby přítomno na místě výkonu dozoru a dohlížet na jeho průběh. Tím by v praxi mělo dojít k odstranění pochybností o roli Ministerstva vnitra v předmětné oblasti a k efektivnímu dohledu na kontrolní činností Policejního prezidia České republiky. Získané informace pak mohou pro Ministerstvo vnitra lépe sloužit při metodickém řízení výkonu dozoru v oblasti zbraní a střeliva. k § 18 odst. 2 písm. h) zákona o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla Jedním z cílů reformy Policie České republiky je rovněž radikální snížení počtu dopravních nehod. Součástí komplexního balíčku opatření je mimo jiné oproštění Policie České republiky od povinnosti jezdit k dopravním nehodám (resp. k převážné části dopravních nehod) a uvolnit tak potřebné personální kapacity k tomu, aby mohla policie v daleko větší míře dohlížet nad bezpečností silničního provozu. Policie České republiky však není jediným subjektem, který se na zajišťování bezpečnosti v této oblasti podílí. Významná úloha v prevenci dopravních nehod připadá také pojišťovnám, u kterých je velmi vhodné vytvořit nástroj pro aktivní pojišťovací politiku. Poskytnutím informací o chování pojistitelů (konkrétně o spáchaných přestupcích) mohou pojišťovny např. zvyšováním pojistného či naopak jeho snižováním v závislosti na spáchaných přestupcích výrazně motivovat řidiče k zodpovědnému chování na silnicích. Zvýšením limitu škody nad stávající hranici 50 000 Kč dojde k výraznému omezení působení Policie České republiky na úseku dopravních nehod. Při vědomí si toho, že každé motorové vozidlo musí být odpovídajícím způsobem pojištěno, otevírá se tak podnikatelskému prostředí možnost vyřizovat škodní události operativně a bez účasti Policie České republiky. Jestliže v roce 2006 nehody, kde vznikla škoda nad 50 000 Kč, představovaly z celkového počtu 187 965 nehod 15,3 %, lze se důvodně domnívat, že zvýšení „škodního“ limitu způsobí i výrazné snížení sdělování údajů o nehodách a jejich účastnících Policií České republiky pojišťovacím ústavům. Poznámka: návrh novely zákona o zbraních je legislativně-technicky navázána na návrh velké novely zákona o zbraních, která je t.č. předložena vládě. ČÁST ŠESTPATNÁCTÁ - Změna zákona o silniční dopravě k § 1 odst. 2 Policie České republiky realizuje rovněž přepravu nebezpečných věcí po pozemních komunikacích i ve volném terénu (např. nalezené střelivo a nevybuchlá munice převážená policejními pyrotechniky za účelem její likvidace apod.) Proto je namístě, aby i Policie České republiky, s ohledem na ochranu života a zdraví osob a majetku, disponovala za účelem rychlého odstranění vzniku možné hrozby stejnými výjimkami z ustanovení § 22 a 23, ustanovení o státním odborném dozoru a o pokutách při provádění vlastních úkolů (jedná se zejména o výjimky z dohody ADR) jaké jsou svěřeny Armádě České republiky. ČÁST SEDMŠESTNÁCTÁ až ČÁST DEVATEOSMNÁCTÁ - Změna zákona o pobytu cizinců, změna zákona o azylu a změna zákona o dočasné ochraně cizinců Problematiky upravené zákonem č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, a zákonem č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů, (zákon o azylu), ve znění pozdějších předpisů, a dále zákona č. 221/2003 Sb., o dočasné ochraně cizinců, ve znění pozdějších předpisů, jsou značně rozsáhlé a stanovují službě cizinecké a pohraniční policie Policie České republiky značně širokou škálu úkolů. Pro jejich plnění má Policie České republiky vytvořeny nezbytné podmínky, zejména teritoriální rozmístění svých pracovišť, personální obsazení a materiálně technické zabezpečení. Vzhledem k zamýšlenému odbřemeňování Policie České republiky od nepolicejních činností dochází též k novelám uvedených právních předpisů. Vzrůstající zájem cizinců o krátkodobé návštěvy České republiky, ale zejména o dlouhodobou imigraci, ve svém důsledku znamená nárůst správních a jiných administrativních činností, které zatěžují policii na úkor výkonu policejních činností, což se negativně odráží v intenzitě a kvalitě výkonu těchto činností souvisejících s aplikací citovaných zákonů. Zejména proto by Policie České republiky měla být oproštěna od činností, které mohou být zabezpečeny stejně kvalitně také civilním úřadem. Pro přijetí rozhodnutí, na jehož základě je navrhován převod problematiky povolování pobytu cizincům z policie na civilní úřad, svědčí i závěry analýz zadaných v předchozím období Ministerstvem práce a sociálních věcí (viz např. analýza zpracovaná společností Gabal Analysis and Consulting). Vzhledem k rozsáhlosti činností, organizačního, materiálně technického i personálního zázemí není reálné Policii České republiky od těchto úkolů oprostit jednorázově. Tento proces by měl proto proběhnout v několika fázích. V souvislosti s převedením některých správních činností z Policie České republiky na Ministerstvo vnitra bude pro realizaci prvé etapy nezbytné zřídit v jednotlivých vyšších územních samosprávných celcích nová pracoviště Ministerstva vnitra, která budou danou činnost zajišťovat. Zákon nepočítá s tím, že stanoví podrobnou organizační strukturu útvarů, které v rámci Ministerstva vnitra budou řešit problematiku povolování pobytu cizincům. Hlavním důvodem je přitom je skutečnost, že podrobnější organizační uspořádání se může v čase měnit i v závislosti na vývoji konkrétní situace a dílčí změny organizačního uspořádání by proto měly být v rukou odpovědných funkcionářů. V rámci oddělení cizinecké policie, do jejichž působnosti v současné době spadá (až na některé výjimky, kdy je působnost svěřena ředitelství služby cizinecké policie) rozhodování o trvalých pobytech, o dlouhodobých pobytech, udělování dlouhodobých víz a zajišťování dalších úkonů souvisejících s pobytem cizinců na území České republiky (např. plnění ohlašovací povinnosti, vydávání cizineckých pasů a některých dalších dokladů, ověřování pozvání, evidenční činnost), je v současné době systemizováno cca 1070 tabulkových míst (z toho 220 pro občanské zaměstnance a 850 pro policisty). Oddělení cizinecké policie se v rámci své teritoriální působnosti dále podílejí na provádění kontrol dodržování pobytového režimu cizinců – vedle tohoto však jsou v rámci oblastníkrajských ředitelství zřízeny odbory pátrání a kontroly pobytu, jejichž stěžejní činností je provádění kontrol dodržování pobytového režimu cizinců na celém teritoriu spadajícím do územní působnosti oblastníkrajského ředitelství. Pro úplnost se uvádí, že novelou cizineckého zákona č. 379/2007 Sb. schválenou Parlamentem České republiky (sněmovní tisk č.191; senátní tisk č.128) dojdešlo ke změnám organizační struktury služby cizinecké policie. Při odhadu podílu činností souvisejících s povolováním trvalých pobytů na celkové činnosti zajišťované odděleními cizinecké policie lze kalkulovat s 10 až 25%. Při průměrné hodnotě 17% podílu těchto činností to znamená, že v rámci oblastníkrajských ředitelství zajišťuje tyto činnosti cca 144 policistů a 37 občanských zaměstnanců, tj. 181 tabulkových míst. V rámci ředitelství služby cizinecké policie je pracoviště, do jehož působnosti spadá druhostupňové řízení ve věcech trvalého pobytu a s tím souvisejících činností řešených podle správního řádu, a dále rozhodování v prvém stupni správního řízení o žádostech o povolení trvalého pobytu z humanitárních důvodů nebo jiných důvodů hodných zvláštního zřetele. Tyto činnosti zajišťuje 6 občanských zaměstnanců (z celkového počtu 18 tabulkových míst na zmíněném pracovišti). S ohledem na skutečnost, že s výjimkou činností souvisejících s plněním ohlašovací povinnosti, je navrhováno všechny činnosti zabezpečované v souvislosti s problematikou trvalých pobytů, převést do kompetence Mministerstvu vnitra, je důvodné požadovat rovněž i delimitaci odpovídajícího počtu tabulkových míst z oddělení cizinecké policie a ředitelství služby cizinecké policie. Pro výkon činností související s problematikou trvalých pobytů se navrhuje u Ministerstva vnitra zřídit celkem 182 tabulkových míst. Mzdové náklady jsou předpokládány ve výši cca 58 mil.Kč (bez příslušných odvodů na zdravotní a sociální pojištění a odvodů do Fondu kulturních a sociálních potřeb) ročně, tj. 26.506 Kč na jednoho pracovníka měsíčně. S ohledem na požadavek delimitace odpovídajícího počtu tabulkových míst z policie na Ministerstvo vnitra, není v oblasti mzdových nákladů předpokládán žádný nárůst požadavků, ale naopak lze ve výsledném efektu počítat s úsporou. Náklady na materiální zabezpečení uvedených zaměstnanců jsou předpokládány ve výši cca 21 mil.Kč. Pro tento účel je počítáno s pořízením nového vybavení. Je přitom vycházeno z toho, že v okamžiku převodu uvedených činností bude zařízení užívané policií již zastaralé a proto by bylo nezbytné následně provést jeho obměnu. V souvislosti s převodem uvedené činnosti z policie na Ministerstvo vnitra však bude nezbytné současně zajistit vhodné prostory pro zajištění provozu nových pracovišť Ministerstva vnitra, která budou v jednotlivých vyšších územních samosprávných celcích danou činnost zajišťovat. V případě pronájmu takových prostor na komerční bázi by roční náklady na pronájem činily cca 12,1 mil.Kč, přičemž podstatnou část (cca 10 mil.Kč) by činily tyto náklady za pronájem takových prostor v Praze a Sstředočeském kraji. K zajištění vhodných prostor pro výkon nově svěřených pravomocí proto na bázi komerčního nájmu bude přistoupeno pouze v těch případech, kdy pro tento účel nebude možné využít vlastní prostory, resp. případným převzetím některých vhodných budov, které v dalším období již nebude policie využívat. Ve druhé etapě se navrhuje, aby Mministerstvo vnitra převzalo od policie – s výjimkou udělování víz – i agendu přechodných pobytů. Do doby realizace převodu těchto činností (tj. do konce roku 2012) může dojít k podstatné změně v počtu cizinců žádajících o vydání povolení k dlouhodobému pobytu na území České republiky, včetně s tím souvisejících dalších činností, v porovnání se současným stavem. Současně s tím je nezbytné počítat i s odpovídajícími změnami, pokud jde o počet policistů a civilních zaměstnanců, kteří budou tuto problematiku řešit. S ohledem na skutečnost není prováděn bližší rozbor nákladů na zajištění převodu uvedené problematiky. Z hlediska personálního zajištění bude i zde nárůst požadavků na vytvoření potřebného počtu tabulkových míst kompenzován požadavkem na delimitaci odpovídajícího počtu tabulkových míst z oddělení cizinecké policie a ředitelství služby cizinecké policie. Je však nezbytné počítat se zvýšením nákladů nezbytných na zajištění provozu pracovišť Ministerstva vnitra, která budou v jednotlivých vyšších územních samosprávných celcích danou činnost zajišťovat (tj. např. požadavek pronajmutí větších prostor). Poznámka: návrh dotčených novel je legislativně-technicky navázán na návrh velké novely cizineckého zákona, zákona o azylu a dalších zákonů (sněmovní tisk č. 191), která byla schválena Parlamentem České republiky, a návrh zákona, kterým se mění zákon o Rejstříku trestů a některé další zákony (sněmovní tisk č. 281). ČÁST DVACÁEVATENÁCTÁ - Změna zákona o civilním letectví Policie České republiky se v rámci své činnosti dlouhodobě potýká s problémy vyplývajícími z nedostatečné či zcela absentující právní úpravy režimu českých policejních letadel, jež při plnění svých úkolů používá. Právní úprava v České republice rozlišuje v souladu s mezinárodním leteckým právem režim civilních letadel a režim letadel státních (letadla ve službách vojenských, policejních a celních). Vedle ucelené reglementace provozování letadel civilních (zákon č. 49/1997 Sb., o civilním letectví, ve znění pozdějších předpisů) a letadel vojenských (zákon č. 219/1999 Sb. o ozbrojených silách České republiky, ve znění pozdějších předpisů) ovšem dostatečná zákonná úprava režimu jiných státních letadel, než jsou letadla vojenská, absentuje. V současné době neexistuje zákonné řešení kompetence k výkonu státní správy nad policejními letadly. Konkrétně se jedná o registraci policejních letadel (a s tím související otázky jejich mezinárodněprávně relevantního značení a vydávání příslušných dokladů) a dozor nad těmito letadly, jejich leteckým personálem a jimi realizovanými leteckými činnostmi. Navazující problém představuje potřeba mezinárodně uznávaných protokolů a osvědčení, průkazů způsobilosti leteckého personálu a kvalifikací. Zcela nedostačující je rovněž právní úprava problematiky odborně technického zjišťování příčin leteckých nehod těchto letadel. Přitom již dnes je provoz těchto letadel zabezpečen v souladu s civilními leteckými předpisy pouze s výjimkami týkajícími se výlučně provedení zvláštního bezpečnostního úkolu. Členové leteckého personálu jsou držiteli civilních leteckých oprávnění autorizovaných Úřadem pro civilní letectví. Údržba letecké techniky je prováděna podle civilních leteckých předpisů, technologií a oprávnění vydaných jejími výrobci. Výkon odborného dozoru je zajištěn na resortní úrovni ve spolupráci s Úřadem pro civilní letectví prostřednictvím jím pověřených letových a technických inspektorů. Všem provozovaným letadlům bylo po dohodě s Úřadem přiděleno „národní označení OK“. Podle dlouhodobé koncepce nepřesahuje celkový počet letadel – vrtulníků Ministerstva vnitra 15 ks. Všechny stávající typy mají příslušné certifikáty pro využití v civilním leteckém provozu. Doplňkové vybavení, které je používáno k provádění záchranných, ale i bezpečnostních, resp. policejních úkolů, je schváleno pro letecký provoz a jeho montáž a použití je schváleno pro konkrétní typ letadla. V působnosti Ministerstva vnitra a Policie České republiky jsou výše uvedené otázky doposud řešeny rezortní úpravou. To je ovšem stav zcela nevyhovující, mimo jiné i vzhledem k tomu, že při letech policejních letadel dochází ve velkém počtu případů k přepravě civilních osob (např. pachatelů trestných činů, důležitých svědků, pacientů, pohřešovaných osob, příslušníků Hasičského záchranného sboru České republiky, zdravotnických záchranářů a záchranářů Horské služby, lékařů, členů krizových štábů apod.). Pouhá resortní evidence existující bez zákonného zakotvení, provozování pod registrační značkou přidělovanou pouze samotnou leteckou službou Policie České republiky a neexistující úprava výkonu státní správy a dozoru je nepřijatelná také z hlediska mezinárodněprávních závazků České republiky a z hlediska evropských standardů v oblasti leteckého práva. Návrh proto počítá se zakotvením působnosti Úřadu pro civilní letectví a Ministerstva dopravy v rámci výkonu státní správy a odborného dozoru nad českými policejními letadly. Konkrétně se jedná o rozšíření působnosti Úřadu pro civilní letectví na policejní letadla např. při rozhodování o letové způsobilosti, při kontrolách letové způsobilosti, přidělení a odnímání letových adres apod. Součástí je také zřízení zvláštního, veřejného rejstříku policejních letadel. Dále návrh počítá s možností odchýlit se od pravidel létání v mimořádných situacích, ve kterých nelze bezpečnost účinně zajistit v souladu s pravidly civilního létání (zákroky proti pachatelům trestné činnosti, záchranné práce apod.). Pozn. : K nutnosti povolení Úřadu pro poskytování záchranných prací Zákon o civilním letectví č. 49/1997 Sb., ve znění pozdějších předpisů, v § 73 stanoví, že „Leteckými pracemi jsou letecké činnosti, při nichž letecký provozovatel využívá letadlo k pracovní činnosti za úplatu. Leteckými pracemi se dále rozumějí vyhlídkové lety, využití letadla leteckým provozovatelem při výuce v leteckých školách a činnost leteckých škol.“. Bližší podrobnosti, jako jednotlivé druhy leteckých prací, technické a provozní podmínky jejich provozování, náležitosti žádosti o vydání povolení a náležitosti rozhodnutí o vydání povolení, upravuje vyhláška Ministerstva dopravy a spojů č.108/1997 Sb., která v § 20 odst. 1 stanoví, že „Leteckými pracemi jsou letecké činnosti, při kterých se využívá letadlo jako pracovní stroj za účelem podnikání mimo jiné k letům při pátrání a záchraně (písmeno k). K provozování leteckých prací musí vydat Úřad pro civilní letectví povolení.“. Z uvedeného vyplývá, že zákon, resp. prováděcí právní předpis, reguluje činnost spočívající v poskytování letecké záchranné služby pouze jako činnost podnikatelskou, tedy se nevztahuje na Policii České republiky. Policie České republiky využívá letadla k záchranným pracím, nicméně ne „za úplatu“, ale pouze jsou jí hrazeny vynaložené náklady. Není tedy nutné, aby měla povolení od Úřadu pro civilní letectví k tomu, aby mohla poskytovat leteckou záchrannou službu, a tuto službu provozuje zcela legálně. Za účelem vytvoření technických předpokladů pro zřízení rejstříku policejních letadel vedeného Úřadem pro civilní letectví se posouvá účinnost novely tohoto zákona na 1. ledna 2010. ČÁST DVACÁTÁ PRVNÍ - Změna zákona o právu shromažďovacím k § 12 odst. 7 a 8 Zákon o právu shromažďovacím se navrhuje změnit včleněním původního § 46 zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů, do ustanovení upravujícího rozpouštění shromáždění. Tato drobná úprava vychází ze snahy o zpřehlednění nově navrhovaného zákona o Policii České republiky. Zákon o právu shromažďovacím je speciálním předpisem pro předmětnou oblast. Z hlediska jednotnosti, systematičnosti, přehlednosti a srozumitelnosti právní úpravy je proto nutno všechny činnosti spojené s ohlášením, povolením, zákazem či rozpuštěním shromáždění upravit v jedné normě. ČÁST DVACÁTÁ DRUHÁPRVNÍ - Změna zákona o výkonu ústavní výchovy nebo ochranné výchovy ve školských zařízeních a o preventivně výchovné péči ve školských zařízeních a o změně dalších zákonů k § 40a Návrh zákona o Policii České republiky nově stanovuje, že školské či výchovné zařízení, ze kterého utekl svěřenec s nařízenou ochrannou nebo uloženou ústavní výchovou, je zodpovědné za bezodkladné zajištění odvozu z útvaru Policie České republiky, který svěřence zadržel, a v případě, že tuto povinnost bezodkladně nezajistí, je povinno hradit Policii České republiky náklady vzniklé v souvislosti s převozem. Z tohoto důvodu je nutné provést odpovídající změny také v tomto zákoně. ČÁST DVACÁTÁ TŘETÍDRUHÁ - Změna zákona o ozbrojených silách České republiky k § 14 odst. 1 písm. b) Změna zákona odpovídá změnám v ustanoveních o využití vojáků pro plnění úkolů policie v navrhovaném zákoně o Policii České republiky. Smyslem je odstranění omezení vyplývajícího ze současné úpravy. (Viz také odůvodnění k návrhu ustanovení zákona o Policii České republiky o povolávání vojáků, příslušníků Vězeňské služby a Celní správy k plnění úkolů Policie České republiky.) ČÁST DVACÁTÁ ČTVRTÁTŘETÍ - Změna trestního řádu K bodu 1. k § 12 odst. 2 Definice policejního orgánu V souvislosti s transformací stávající Inspekce ministra vnitra do podoby inspekčního útvaru stojícího nejenom mimo Policii České republiky, ale také personálně nezávislého na ministrovi vnitra (viz odůvodnění k části týkající se Inspekce policie v návrhu zákona o Policii České republiky) dochází k nutnosti úprav příslušných ustanovení trestního řádu, které dnes upravují činnost Inspekce ministra vnitra jako policejního orgánu příslušného k prověřování skutečností důvodně nasvědčujících tomu, že příslušník Policie České republiky spáchal trestný čin. Nově by se měla působnost vztahovat nejen na příslušníky Policie České republiky ve služebním poměru, ale také na zaměstnance Policie České republiky v poměru pracovněprávním, v tomto smyslu proto je § 12 odst. 2 odpovídajícím způsobem rozšířen. V souvislosti s transformací Inspekce ministra vnitra do Inspekce policie, v rámci které by mělo být vyšetřování vedené v případech trestných činů spáchaných policisty odňato státnímu zastupitelství (viz odůvodnění k novelizaci příslušného ustanovení trestního řádu níže), vzrůstá naopak význam role státního zástupce jako orgánu dozoru v přípravném řízení a také význam dnes již existujícího oprávnění svěřit vedení přípravného řízení trestního jinému než obvykle příslušnému policejnímu orgánu. Navrhovaná novela trestního řádu toto reflektuje a stanoví alternativně příslušnost útvaru Policie České republiky nebo Inspekce policie k vedení přípravného řízení v trestních případech policistů. Státní zástupce je tak zodpovědný za rozhodnutí, který policejní orgán je v daném případě nejlépe schopen věc prověřit a vyšetřit jak z hlediska odborné specializace, tak např. z hlediska rizika existence možných vztahů mezi prověřovanou osobou a osobami činnými v prověřovaném útvaru. Navrhovanou výjimku z příslušnosti Inspekce policie je nicméně nutno vnímat skutečně jako výjimku, sloužící především k efektivnímu boji proti organizovanému zločinu, v oblastech specializované kriminality, na kterou Inspekce policie nemusí vždy disponovat dostatečným odborným potenciálem (dopravní nehody, finanční kriminality, zajišťování výnosů z trestné činnosti apod.), na kterou se však specializuje některá součást Policie České republiky, která je po odborné stránce lépe schopna než Inspekce policie trestní případ vyřešit. Taktéž by to mělo umožnit řešit případy, kdy je do organizované kriminality zapojen příslušník Policie České republiky. Tím, že je tento policista prověřován a vyšetřován Inspekcí policie odděleně od zbytku organizované skupiny, kterou šetří jiný krajský či celostátní útvar Policie České republiky, dochází k „odtržení“ vyšetřování podezřelého policisty od trestního případu celé skupiny a i přes součinnost útvaru Policie České republiky a Inspekce policie pak nedosahuje úroveň jejich spolupráce kvality koordinace, kterou je možné zajistit jen vyšetřováním celé organizované skupiny jedním útvarem v rámci jednoho společného přípravného řízení trestního. V praxi toto oddělování často vede k tomu, že se pachatele z řad policistů nepodaří usvědčit jako pachatele trestného činu spáchaného v organizované skupině a od soudu odchází s daleko nižším trestem než spolupachatelé, kteří byli usvědčeni jako pachatelé organizovaní. To je samozřejmě z hlediska funkčnosti odstrašujícího účinku trestu na ostatní policisty nežádoucí. K bodu 2. k § 55 odst. 2 Jedná se o systematickou úpravu, která pouze doplňuje režim utajování svědků – policistů podle nově navrženého § 102a trestního řádu (Viz odůvodnění tam). K bodu 3. k § 62 odst. 1 Doručování Jedná se o jedno z opatření, které by mělo pomoci Policii České republiky významně odbřemenit od přebujelé administrativní zátěže, která nesouvisí s úkoly Policie České republiky a jejím posláním. Doručování soudních obsílek je jedna z činností, která Policii České republiky naprosto neúměrně zatěžuje, a v důsledku pak policisté, namísto aby se věnovali např. hlídkové a obchůzkové činnosti v ulicích a dohlíželi tak na veřejný pořádek a předcházeli kriminalitě, obcházejí adresáty se soudními obsílkami. Pro ilustraci, jen za II. pololetí roku 2006 Policie České republiky od soudů obdržela celkem 82 479 žádostí o doručení písemností. Na druhé straně je nutno zachovat určitou míru součinnosti Policie České republiky ve prospěch soudu a stanovit konkrétní případy, kdy policejní orgán, s ohledem na předchozí neúspěšné pokusy doručení jinými subjekty, doručí písemnost soudu sám. K bodu 4. k § 69 odst. 4 Příkaz k zatčení Stávající právní úprava neumožňuje dostatečně eliminovat značné negativní ekonomické, personální a organizační dopady na činnost Policie České republiky, vznikající při dodávání zatčených osob neodkladně soudu i několik set kilometrů vzdálenému od místa zatčení osoby, kdy ve většině případů následuje pouze předání určité písemnosti soudu zatčené osobě a její propuštění (např. za I. pololetí roku 2006 bylo Policií České republiky realizováno celkem 6 000 příkazů k zatčení). Soudy většinou trvají na dodání zatčeného k příslušnému soudu a málo využívají možnosti dožádání o provedení úkonu jinému věcně příslušnému soudu. K bodům 5. a 9. k § 81b a § 146a odst. 1 písm. k) V Akčním plánu realizace Národní strategie protidrogové politiky na období let 2007 až 2009, který byl schválen usnesením vlády č. 845 ze dne 25. července 2007, se ukládá ministrovi vnitra, aby ve spolupráci s ministrem spravedlnosti vládě do 31. 12. 2008 předložil novelu zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve smyslu umožnění likvidace nebezpečných chemikálií před pravomocným rozhodnutím soudu. Předmětná úprava přispívá k odbřemenění policie ve vztahu k nákladné úschově zajištěných nebezpečných látek po dobu trestního řízení. Navrhovaná úprava byla zaslána ke stanovisku Nejvyššímu soudu, Nejvyššímu státnímu zastupitelství, České advokátní komoře, vrchním soudům a státním zastupitelstvím a krajským soudům a státním zastupitelstvím, přičemž navrhovaná verze je výsledkem zohlednění uplatněných připomínek. K bodu 6. k § 83c odst. 2 Souvisí s novou úpravou v návrhu zákona o Policii České republiky. Smyslem tohoto ustanovení je umožnit policejnímu orgánu zabezpečení provedení úkonů, které byly vyžádány po policejním orgánu ze strany soudů a státních zastupitelství. K bodům 7. a 19. k § 102a a § 200 Ochrana identity agenta Navrhované ustanovení § 102a v odstavci 1 umožňuje provést výslech policisty, který byl v řízení použit jako agent nebo který provedl předstíraný převod, pouze za předpokladu utajení jeho podoby a totožnosti ve smyslu ustanovení § 55 odst. 2 trestního řádu. Podle tohoto ustanovení se jméno, příjmení a další osobní údaje policisty do protokolu nezapisují, ale vedou se odděleně od trestního spisu a mohou se s nimi seznamovat pouze orgány činné v trestním řízení v dané věci. Policista tak v řízení vystupuje pod smyšleným jménem a příjmením a k výslechu dochází za utajení podoby s využitím technických a organizačních prostředků (např. výslech na dálku za pomocí telekomunikační techniky apod.). Tato úprava se vztahuje rovněž na policisty bezprostředně se podílející na použití agenta nebo na provedení předstíraného převodu, kteří s těmito policisty úzce spolupracují (např. provádí předávku peněz agentovi), a proto mohou být v případě výslechu před soudem bez utajení podoby a totožnosti rovněž ohroženi. Výslovně je v navrženém ustanovení vyloučena z aplikace věta pátá § 55 odst. 2 trestního řádu, která stanoví, že pominou-li důvody pro utajení podoby svědka a oddělené vedení osobních údajů svědka, připojí je orgán, který v té době řízení vede, k trestnímu spisu a podoba svědka se nadále neutajuje. Stanovení možnosti odtajnit identitu policisty je v těchto případech bezpředmětné, neboť ohrožení policistů podílejících se na uvedených činnostech trvá vždy již z povahy těchto činností. (Větou poslední v § 55 odst. 2 by podle výše navržené novely tohoto ustanovení mělo být ustanovenéí o opravném prostředku proti rozhodnutí soudu o odtajnění svědka, viz odůvodnění výše k ochraně utajovaných svědků) V odstavci 2 navrhovaného znění jsou stanoveny podmínky pro odtajnění policisty použitého v řízení jako agent nebo provádějícího předstíraný převod. Navrhované znění připouští možnost odtajnění podoby nebo totožnosti agenta či policisty provádějícího předstíraný převod pouze ve výjimečných případech. Tím se rozumí případ, kdy se důkazní situace vyvine takovým způsobem, že bude nezbytné podpořit věrohodnost důkazního prostředku, který může vést k prokázání skutečnosti důležité pro trestní řízení, odtajněním podoby nebo totožnosti agenta. Návrh na odtajnění může v konkrétním případě vydat pouze policejní prezident. Podmínkou pro takový postup však je, že odtajněním nedojde k ohrožení života či zdraví policisty nebo jemu blízkých osob a současně tím nebude ohrožena další činnost policisty jako agenta. Důvodem pro uvedené návrhy je skutečnost, že v poslední době vzrostla potřeba řešit problematiku utajení, resp. odtajnění policistů, kteří v rámci trestního řízení vystupují jako agenti podle § 158e trestního řádu či provádějí předstíraný převod podle § 158c trestního řádu. Tito policisté v řízení vystupují za použití opatření podle § 55 odst. 2 trestního řádu, který upravuje ochranu svědka, jemuž či osobě jemu blízké zřejmě hrozí v souvislosti s podáním svědectví újma na zdraví nebo jiné vážné nebezpečí porušení jejich základních práv. Ochrana těchto osob spočívá v realizaci opatření k utajení totožnosti i podoby svědka. V praktické rovině to znamená, že jméno, příjmení a další osobní údaje svědka se do protokolu nezapisují, ale vedou se odděleně od trestního spisu a mohou se s nimi seznamovat pouze orgány činné v trestním řízení v dané věci. Svědek je oprávněn požádat o utajení své podoby a podepsat protokol pod smyšleným jménem a příjmením, pod kterým je pak veden. Pominou-li však důvody pro utajení podoby svědka a pro oddělené vedení osobních údajů svědka, orgán, který v té době vede trestní řízení, připojí tyto údaje k trestnímu spisu a podoba svědka se nadále neutajuje. Policejní praxe však zaznamenala poněkud nepříznivý přístup některých soudů. V několika případech se stalo, že soud v hlavním líčení odtajnil policistu agenta, uvedl jeho pravé jméno, příjmení a také bydliště (např. Č.j.: 10T 10/06, Městský soud v Praze; C.j.: 7T 40/2006, Krajský soud v Praze). Takové kroky jsou však pro policisty agenty nesmírně nebezpečné, protože přinášejí riziko především v podobě ohrožení života, zdraví a případně dalších hodnot nejen samotného agenta, ale také jemu blízkých osob, a to jak ze strany obžalovaného, tak i ze strany dalších osob. Takový postup soudu se negativně promítá i v další rovině. Odtajněním agenta totiž v prostředí České republiky, s ohledem na její rozlohu a počet obyvatel, dochází k ohrožení jeho další činnosti, policista je v kriminálním prostředí identifikován a tím je jeho budoucí činnost téměř znemožněna. Hrozí zde navíc reálné riziko, že odtajněním agenta budou ohrožena i další již probíhající trestní řízení, v nichž agent rovněž působil. Použití agentů k odhalování závažné trestné činnosti odpovídá prvořadému úkolu státu, který je povolán k zajišťování bezpečnosti, k boji s kriminalitou a v jehož zájmu je vyšetřování trestných činů, zjišťování jejich pachatelů a jejich řádné potrestání. Při plnění těchto úkolů je nutné využívat efektivních nástrojů k odhalování trestné činnosti, to vše přirozeně při zachování zákonných limitů. Na druhou stranu však stát musí garantovat těm, kteří se rozhodnou podstoupit riziko a v rámci vyšetřování trestných činů proniknou do kriminálního prostředí a podílejí se na opatřování důkazů pod utajením své totožnosti, určitou míru jistoty, že taková osoba nebude bez dalšího vystavena nebezpečí ohrožení života a zdraví, které pro ni v souvislosti s výkonem služby u Policie České republiky vzniká v případě prozrazení jejich identity. V neposlední řadě je třeba poukázat na další významný aspekt utajení agentů. Jejich působení je spojeno s poměrně vysokými náklady, které jsou vynaloženy již na samotný výcvik policistů a poté také v jednotlivých trestních případech. Ztráta takového agenta tedy již jen z ekonomického hlediska znamená pro Českou republiku citelnou újmu, navíc, jak již bylo uvedeno výše, odtajněním agenta může dojít k ohrožení či ztížení probíhajících konkrétních trestních řízení, v nichž byl agent použit, a tím ke zvýšení marně vynaložených nákladů, připustíme-li, že agent bude, byť i jen v rámci jednoho řízení, odtajněn. Navrhovaná úprava se tedy snaží vyřešit nedostatek stávající právní úpravy tím, že stanoví, že policisté použití v řízení jako agenti či policisté provádějící předstíraný převod mohou být vyslechnuti pouze za předpokladu utajení své podoby a totožnosti ve smyslu ustanovení § 55 odst. 2 trestního řádu. K odtajnění jejich podoby nebo totožnosti může dojít pouze výjimečně. Tím se rozumí případ, kdy se důkazní situace vyvine takovým způsobem, že bude nezbytné podpořit věrohodnost důkazního prostředku, který může vést k prokázání skutečnosti důležité pro trestní řízení, odtajněním podoby nebo totožnosti agenta. Návrh na odtajnění může v konkrétním případě vydat pouze policejní prezident, který je také oprávněn pověřit policejní orgán k použití operativně pátracích prostředků v řízení o úmyslném trestném činu. Mezi tyto prostředky patří kromě sledování osob a věcí také předstíraný převod a použití agenta. Použití agenta v jednotlivých případech pak povoluje vždy soudce vrchního soudu, a to na návrh státního zástupce vrchního státního zastupitelství. Konstrukce návrhu na odtajnění agenta, který podává policejní prezident, byla zvolena právě z důvodu sledované ochrany bezpečí agenta. Policie České republiky totiž dokáže v konkrétní fázi trestního řízení aktuálně zhodnotit situaci z hlediska důkazní síly předkládaných důkazních prostředků, současně, a to je významné, jako jediná dokáže v celém rozsahu posoudit a zhodnotit míru nebezpečí, které agentovi hrozí, bude-li v řízení odtajněn. Navrhovaná změna tedy obsahuje návrhové oprávnění policejního prezidenta, který je vrcholným představitelem Policie České republiky, pověřuje policejní orgány k použití operativně pátracích prostředků a současně je garantem, že nedojde ke zneužití či překročení limitů při užívání těchto institutů. Používání agentů je natolik specifickou činností při odhalování závažné trestné činnosti, která se vyznačuje takovou mírou utajení, že žádný ze subjektů trestního řízení, ani soudy ani státní zastupitelství, nejsou detailně obeznámeny se všemi aspekty a detaily jejich činnosti a působení. Tyto subjekty sledují v řízení přednostně jiné zájmy než je zájem na ochraně života a zdraví agenta či zájem na zachování jeho dalšího působení v rámci Policie České republiky, a proto nelze ponechat pouze na jejich zvážení, zda agent bude v řízení odtajněn či nikoli. Z důvodu zajištění ochrany agenta předložený návrh obsahuje také omezující podmínky pro podání návrhu na odtajnění, které umožňují podání tohoto návrhu pouze tehdy, nedojde-li tím k ohrožení života či zdraví policisty nebo jemu blízkých osob a dále nebude-li tím ohrožena další činnost policisty jako agenta. Ochrana policisty je tedy primárně zaměřena na jeho život a zdraví, současně ale sleduje také další působení agenta v rámci Policie České republiky. Výslovně je v navrženém ustanovení vyloučena z aplikace věta pátá ustanovení § 55 odst. 2, která stanoví, že pominou-li důvody pro utajení podoby svědka a oddělené vedení osobních údajů svědka, připojí je orgán, který v té době řízení vede, k trestnímu spisu a podoba svědka se nadále neutajuje. Takové ustanovení v daném případě neodpovídá zamýšlenému účelu a bylo by v rozporu s navrhovaným řešením. Navrhovaná právní úprava je vztažena také na policisty provádějící předstíraný převod, kteří podstupují stejná rizika jako policisté použití jako agenti. Ochrana je dále navrhována také pro osoby podílející se na použití agenta nebo na provedení předstíraného převodu, kterými jsou policisté ze speciálního útvaru, kteří v jednotlivých případech úzce spolupracují s agenty nebo policisty provádějícími předstíraný převod. Také tito policisté se pohybují v kriminálním prostředí pod krytím a poskytují policistovi podporu spočívající například ve vytváření legendy nebo v předávce peněz, s nimiž policista provede předstíraný převod, protože si nelze představit, že by si takový utajený policista vyzvedával peníze pro realizaci předstíraného převodu na policejním útvaru, v důsledku čehož by mohl být okamžitě prozrazen. Velmi často jsou i tito policisté předvoláváni soudem k výslechu bez provedení jakýchkoli opatření směřujících k jejich ochraně. Je tedy nezbytné zajistit ochranu rovněž pro tyto policisty, kteří jsou služebně činní u speciálního útvaru, v jehož působnosti je činnost a působení agentů. Pro případ, že bude rozhodnuto o odtajnění agenta či policisty provádějícího předstíraný převod, bude tento výslech prováděn za současného vyloučení veřejnosti. Stávající ustanovení § 200 odst. 1 sice již dnes umožňuje vyloučení veřejnosti při hlavním líčení, jestliže by veřejné projednání věci ohrozilo utajované skutečnosti chráněné zvláštním zákonem, mravnost nebo nerušený průběh jednání, anebo bezpečnost nebo jiný důležitý zájem svědků. Praxe však ukázala, že toto ustanovení je v případě, že je vyslýchán jako svědek policista použitý jako agent, jehož totožnost byla soudem odtajněna, využíváno sporadicky, resp. vzhledem k tomu, že neexistuje žádný závazný či jednotný výklad k možnostem využití tohoto opatření v případě výslechu agentů, kteří byli na základě rozhodnutí soudu odtajněni, je praxe soudů nejednotná a někteří soudci toto opatření využívají a jiní nikoli. V minulosti již bylo rozhodnuto o odtajnění agenta, aniž by předseda senátu tohoto ustanovení využil. Výslech agenta tak byl proveden za přítomnosti veřejnosti (desítek osob) podporující obžalovaného, součástí výslechu bylo také uvedení osobních údajů agenta, tedy jména, příjmení a bydliště a tím došlo k reálnému ohrožení bezpečnosti agenta i k ohrožení jeho činnosti v rámci Policie České republiky. K bodu 8. k § 105 odst. 1 Hrazení znaleckých posudků Institut znaleckých posudků slouží k tomu, aby si orgán činný v trestním řízení opatřil odborné vědomosti či posouzení z oblastí, které vyžadují vysokou specializace přesahující jejich odborné znalosti. Každý znalecký posudek, který Policie České republiky zadá, musí být také přirozeně Policií České republiky znalci uhrazen. Současně však existuje zákonná možnost státního zástupce dávat pokyny policejnímu orgánu, které mohou obsahovat i pokyn vyžádat si znalecký posudek. Obdobnou možnost má i soudce. Ve všech třech zmíněných případech je však posudek hrazen z prostředků Policie České republiky. Praxe je taková, že běžně dochází k nadužívání zadávání znaleckých posudků, mimo jiné z důvodu určitého procesního alibismu a formalistického přístupu, a to tak, že jsou zbytečně zadávány znalecké posudky ve věcech, které specializované odborné posouzení nevyžadují, nebo dochází k opakovanému zadávání posudků v případech, kdy by měl orgán činný v trestním řízení věc posoudit a rozhodnout sám. Vzhledem k tomu, že posudky hradí Policie České republiky, neexistuje reálná motivace jiných orgánů činných v trestním řízení zvažovat pečlivě skutečnou nezbytnost vyžádání takového posudku. To vede k tomu, že v situaci omezených přísunů finančních prostředků na policejní činnost, musí často zbytečně Policie České republiky hradit uvedené znalecké posudky. Je proto navrženo stanovit pravidlo, že „v přípravném řízení přibírá znalce ten orgán činný v trestním řízení, jenž považuje znalecký posudek za nezbytný pro rozhodnutí, pokud byla věc vrácena k došetření, státní zástupce a v řízení před soudem předseda senátu“. Toto ustanovení by mělo motivovat orgány k výrazně větší odpovědnosti za hospodárné využívání prostředků na znalecké posudky. K bodu 10. až 15. k § 158c a §158e Předstíraný převod a agent Smyslem institutu předstíraného převodu je, při splnění řady zákonných podmínek (včetně souhlasu státního zástupce s konkrétním způsobem provedení akce), zadokumentovat protiprávní jednání. Řada trestné činnosti je latentního charakteru a probíhá permanentě bez dostupné možnosti zajištění důkazů. Agent by měl u sofistikované trestné činnosti proniknout do zájmového prostředí (o němž se ví, že v něm dochází k trestné činnosti) a následně pak, po získání důvěry, využít například předstíraného převodu k dokumentaci jednání. Navrhované doplnění trestního řádu by mělo umožnit v případech odhalování a dokumentování trestné činnosti, aby při zastírání skutečného účelu své činnosti mohl policejní orgán předstírat zájem podílet se na odhalované trestné činnosti. Tedy policejní orgán by měl být oprávněn nejen navázat vztah se zájmovou osobou a vytvořit si legendu, která by odpovídala jeho potřebám, ale měl by být i oprávněn předstírat ochotu a zájem podílet se na odhalovaném či vyšetřovaném trestném činu (např. projevit zájem o koupi drog, projevit zájem podílet se za určitou odměnu na připravovaném trestném činu). Možnost takového pro-aktivního přístupu je důležitá zejména v souvislosti s odhalováním (a dokumentací) osob, jenž se dopouští dlouhodobě latentního protiprávního jednání. O jejich činnosti, s ohledem na výše uvedené neexistují často důkazy. Postup policejního orgánu v rámci předstíraného převodu nebo v rámci institutu agenta je v tomto případě vázán splněním řady zákonných podmínek (viz odůvodnění ve zvláštní části), které plně respektují závěry ústavního soudu a Evropského soudu pro lidská práva. Pokud policista vstoupí do kontaktu s pachatelem a určitým způsobem ovlivňuje jeho jednání, vždy se tak může stát výlučně na podkladě zákona, formou a v rozsahu zákonem stanoveným. (Ani Evropský soud pro lidská práva ve své judikatuře nevylučuje zásah Policie České republiky do jednání pachatelů trestných činů, avšak tento vstup Policie České republiky musí mít charakter pasivního jednání, aby pachatele nepodněcovalo k realizaci toho, co sám nemá v úmyslu konat (Usnesení 5 Tdo 1366/2003). Navrhovaná úprava postupu v rámci provádění předstíraného převodu či použití agenta za účelem zjištění skutečností důležitých pro trestní řízení předpokládá současné splnění řady podmínek tak, aby využití oprávnění „předstírat zájem podílet se na trestném činu“ bylo legitimní a nebylo podněcováním k trestné činnosti. Podmínkou je, aby v daném případě zjištěné skutečnosti nasvědčovaly tomu, že by osoba spáchala takový trestný čin sama, tedy i bez účasti agenta (z Usnesení NS České republiky ze dne 24.8.2005, sp.zn. 5 Tdo 1005/2005 - Ze skutkových zjištění ve věci a z podkladových materiálů dovozuje, že obvinění byli ještě před setkáním s policejním agentem rozhodnuti spáchat trestný čin.... vstupem policejních orgánů byl pouze realizován jejich původní záměr. Takový zásah potom za dalších okolností, které státní zástupce popisuje, nevylučuje ani judikatura Ústavního soudu a Evropského soudu pro lidská práva). Takovým jednáním agenta nesmí být vyvolán úmysl osoby trestný čin spáchat a nesmí jím být ovlivněny okolnosti podmiňující použití vyšší trestní sazby trestného činu. Nesmí tedy ovlivnit trestní kvalifikaci jednání. Agent musí již dnes být využíván za současného dodržování podmínek stanovených právním řádem, ústavním pořádkem a mezinárodními závazky. O osobě, vůči níž má být takového operativně pátracího prostředku použito, musí existovat podezření, že se trestného jednání dopouští, a Policie České republiky o této skutečnosti musí disponovat dostatečným penzem informací. Musí být zřejmé, že úmysl páchat trestný čin daná osoba pojala sama bez přispění Policie České republiky a postup policisty musí být vždy dokumentován. Navrhované doplnění institutu předstíraného převodu a agenta není s uvedenými podmínkami, závazky v rozporu (např. nálezy ústavního soudu III. ÚS 597/99; II. ÚS 143/02; II. ÚS 710/01 či rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ve Štrasburku ve věci Teixeira de Castro, které v podstatě stanoví hranice jednání policie v rámci předstíraného převodu). Podle těchto závěrů policie nesmí v osobě záměrně vyvolat rozhodnutí trestný čin spáchat a vytvořit pro to předpoklady. Z judikatury ESLP i z judikatury Ústavního soudu, která na judikát ESLP ve věci Teixeira de Castro odkazuje, pak vyplývá, že není možné provádět skryté operace typu použití agenta nebo předstíraného převodu vůči osobě, o níž orgány činné v trestním řízení nemají žádné poznatky, že se dopouští trestné činnosti. Dále pak např. Usnesení 5 Tdo 1366/2003 a další v textu uvedené nálezy a rozsudky ESLP. Pokud obviněný ještě před setkáním se skrytými vyšetřovateli byl rozhodnut spáchat trestný čin spočívající v prodeji omamné látky občanům cizího státu, tudíž vstupem orgánů policie byl pouze jeho původní záměr realizován, aniž byl k jeho uskutečnění jakýmkoli způsobem veden eventuálně vyprovokován, nemůže obstát námitka obviněného o absenci jeho úmyslu "trestně jednat", neboť tento úmysl dopustit se jednání, které vykazovalo znaky žalovaného trestného činu, projevil obviněný jednoznačně ještě před vstupem policie do kontaktu s ním. Nejednalo se tedy o případ, kdy pachatel až v důsledku aktivity policie se rozhodne spáchat trestný čin, v dané věci tedy policie svou aktivitou nevyvolala u obviněného úmysl dopustit se protiprávního jednání, neboť ke spáchání trestného činu byl již připraven resp. rozhodnut. Jednání policie tak zůstalo pouze na úrovni projeveného zájmu o realizaci obchodu s drogou, který však bylo reálné uskutečnit i bez přispění policie a v žádném případě nešlo o situaci, kdy až kontakt policie s obviněným v něm vyvolal rozhodnutí spáchat trestný čin/. Okruh osob disponujících informací o použití agenta v určité trestní věci by měl být, s ohledem na požadavek zabezpečení maximální ochrany tohoto policisty v zájmovém prostředí, minimální. Tento fakt byl zákonodárcem vzat v úvahu a promítnut například do povolovacího a kontrolního režimu podle § 158e odst. 4 a § 158e odst. 7 trestního řádu, který je odchylný od režimu uplatňovanému vůči ostatním operativně-pátracím prostředkům. V případě potřeby provedení předstíraného převodu agentem však výše uvedený požadavek v úvahu vzat není. Tím tedy dochází k situaci, kdy se příslušný dozorový státní zástupce v dané trestní věci dozvídá o skutečnosti použití agenta jen proto, že agent bude potřebovat jeho povolení k provedení předstíraného převodu. A tak se rozšíření okruhu osob znalých působení agenta dále rozrůstá. V současné době platí to, že dospěje-li agent k názoru, že pro splnění jeho úkolu je třeba postupovat způsobem upraveným v § 158c TŘ, je povinen vyžádat si písemné povolení státního zástupce (dozorového), případně nesnese-li věc odkladu, úkon provést a o povolení dodatečně požádat. Přestože tedy činnost agenta sleduje státní zástupce vrchního státního zastupitelství – srov. § 18a odst. 2 vyhlášky č. 23/1994 Sb., zůstává příslušnost státního zástupce k výkonu dozoru nad zachováváním zákonnosti v přípravném řízení v trestní věci, v níž je agent použit, nedotčena. Navrhuje se tedy pro potřeby provedení předstíraného převodu agentem obdobná úprava jako v případě sledování osob a věcí v rozsahu uvedeném v § 158d odst. 2 trestního řádu, ke kterému agent podle § 158e odst. 5 trestního řádu žádné povolení nepotřebuje. K bodům 16. a 17. k § 161 odst. 2, 3 a 4 Vyšetřování V souvislosti se zrušením vymezení jednotlivých služeb Policie České republiky přímo v návrhu zákona o Policii České republiky, je třeba změnit ustanovení v trestním řádu, které svěřuje část přípravného řízení trestního, konkrétně vyšetřování, ne zcela racionálně pouze službě kriminální policie a vyšetřování, ačkoliv současně umožňuje ministrovi vnitra libovolně pověřit vyšetřováním i další útvary Policie České republiky. Současně je zjevné, že věcně ani procesně není důvodu, proč by bylo v zákoně třeba oddělovat fázi prověřování od vyšetřování tím, že se tato část svěří do působnosti jiného útvaru Policie České republiky, než který vedl prověřování. Novelizace proto nově obecně stanoví působnost útvarů Policie České republiky. Vyšetřování vedené státním zástupcem Změna působnosti státního zastupitelství ve vyšetřování policistů se týká i příslušníků Bezpečnostní informační služby a příslušníků Úřadu pro zahraniční styky a informace, které by měly nově vyšetřovat pověřené orgány těchto služeb (pokud nestanoví státní zástupce v konkrétním trestním případu příslušnost jiného policejního orgánu). Totéž platí pro Vojenskou policii v případě trestných činů příslušníků ozbrojených sil. K bodu 18. k § 179b odst. 4 Zkrácené přípravné řízení Stávající právní úprava stanoví dvoutýdenní lhůtu pro konání zkráceného přípravného řízení ode dne, kdy policejní orgán obdržel trestní oznámení nebo jiný podnět k trestnímu stíhání. Pokud je pachatel zjištěn byť jen o hodinu později, musí být ve věci konáno standardní, nezkrácené vyšetřování, které je značně nákladné a mnohdy zdlouhavé, a to přesto, že je již k dispozici dostatek usvědčujících důkazů a pachatele by bylo možné postavit před soud řádově v hodinách nebo dnech. Navrhovaná úprava posouvá začátek lhůty na moment, kdy je již zjištěn podezřelý a je mu podezření ze spáchání formálně policií sděleno. Navrhovanou úpravou by se výrazněji zvýšil počet věcí vyřizovaných ve zkráceném přípravném řízení (v roce 2006 to bylo v rámci celé České republiky 29 869 věcí), což by zejména policejním orgánům konajícím vyšetřování přineslo odlehčení od zbytečné administrativy. ČÁST DVACÁTÁ PÁTÁČTVRTÁ až ČÁST DVACÁTÁ SEDMÁŠESTÁ - Změna zákona o zpravodajských službách, změna zákona o Bezpečnostní informační službě a změna zákona o vojenském zpravodajství Technická pomoc jiným oprávněným orgánům Uvedenou úpravou by mělo být docíleno potřebného posílení vzájemné spolupráce příslušných orgánů zajišťujících bezpečnost státu. Cílem je zejména zajištění možnosti využívání vzájemných dovedností spočívajících v technickém zajištění provedení některých jejich zákonných postupů, resp. možnosti technického zabezpečení speciálních technik či postupů, které využívají. Vždy by se jednalo pouze o možnost technického provedení daného postupu (nikoliv o komplexní náhradu provedení úkonu) s tím, že by žadatel musel doložit schválení provedení daného prostředku podle příslušného zákona. V současné době je možnost požadovat technické zabezpečení použití zpravodajské techniky i od jiných, k této činnosti oprávněných orgánů, upraveno pro potřeby Bezpečnostní informační služby, Vojenského zpravodajství a ÚZSI. V daném případě je pak zpravodajská služba povinna doložit, že použití zpravodajské techniky bylo podle příslušného zákona povoleno. Jiným orgánem může být v daném případě (pro potřeby technického zajištění „odposlechu“ – jako servisní služby) například příslušný útvar Policie České republiky. Policie České republiky je k provedení tohoto technického zabezpečení při používání zpravodajské techniky oprávněna podle zákona o Policii České republiky. Tato reciprocita, nebo jinak řečeno legislativně ošetřená možnost vzájemné součinnosti, není však upravena například pro potřeby zabezpečení zpravodajského prostředku - „sledování“. Ani opačný systém, kdy by technických možností a dovedností zpravodajské služby využila Policie České republiky, lépe řečeno možnost tohoto postupu, zakotvena není. Konkrétně se jedná o možnost technického zabezpečení provedení odposlechu a záznamu zpráv a sledování osob a věcí podle trestního řádu. V případě orgánů Celní správy se pak jedná o operativně pátrací prostředek sledování osob a věcí podle § 37a a násl. zákona č. 13/1993 Sb., celní zákon, ve znění pozdějších předpisů. Toto opatření by mělo významným způsobem ovlivnit efektivitu plnění úkolů bezpečnostních sborů, především tím, že se technicky urychlí nasazení příslušných prostředků a zvýší se tak schopnost získat včas jedinečné informace, které by při opožděném použití těchto prostředků byly trvale ztraceny. Návrh rovněž reaguje na skutečnost, že určitými technickými prostředky disponují pouze některé z uvedených bezpečnostních sborů, ačkoli k provádění příslušných úkonů jsou oprávněny i ostatní bezpečnostní sbory. Za účelem zajištění efektivity postupu jednotlivých orgánů by měla být v maximální možné míře zajištěna koordinace a informovanost ve využívání těchto jejich zákonných kompetencí a oprávnění. Daný návrh si vyžádal, mimo zákona o Bezpečnostní informační službě, také příslušnou úpravu zákona č. 289/2005 Sb., o Vojenském zpravodajství, a zákona o Policii České republiky (§ 18). Navrhované změny jsou zpracovány v souladu s požadavky Policie České republiky a zpravodajských služeb v souvislosti s bojem proti mezinárodnímu terorismu, jež vyplývají zejména z materiálu „Analýza rozsahu zákonných oprávnění zpravodajských služeb a Policie České republiky potřebných pro plnění jejich úkolů při potírání mezinárodního terorismu“, který byl vládou vzat na vědomí usnesením č. 737 ze dne 15. června 2005 a Národního akčního plánu boje proti terorismu (aktualizované znění pro roky 2005-2007), který byl přijat usnesením vlády č. 1466 ze dne 16. listopadu 2005. ČÁST DVACÁTÁ OSMÁSEDMÁ - Změna zákona o Vězeňské službě K bodu 1. k § 3 odst. 4 Podle zákona o Vězeňské službě jsou příslušníci zařazováni do vězeňské stráže, justiční stráže a do správní služby. Zákon umožňuje v nutných případech pověřovat příslušníky plněním úkolů i mimo své zařazení. Příslušníci zařazení do správní služby mohou být pověřeni plněním úkolů vězeňské stráže, zákon však oproti potřebám praxe neumožňuje postup opačný. K bodu 2. k § 24a odst. 1 Změna zákona odpovídá změnám v ustanoveních o využití příslušníků vězeňské služby a justiční stráže pro plnění úkolů Policie České republiky v navrhovaném zákoně o Policii České republiky. Smyslem je odstranění omezení vyplývajícího ze současné úpravy. ČÁST DVACÁTÁ DEVÁTÁ OSMÁ - Změna zákona o péči o zdraví lidu K bodu 1. k § 9 odst. 2 Navržená změna dotčeného ustanovení si klade za cíl sjednotit všechny kategorie osob, u nichž je z praktických důvodů nutno omezit možnost volby lékaře, klinického psychologa a zdravotnického zařízení z důvodu jejího možného zneužití, časové nebo místní nedostupnosti apod. K bodu 2. k § 77 odst. 9 Vzhledem k tomu, že doposud není upraven mechanismus postupu při rozhodování o lékařském posudku vydaném v tomto ustanovení zmíněnými subjekty, je vhodné, z důvodu právní jistoty osob, jichž se řízení o lékařském posudku týká, upravit možnost podání odvolání ve smyslu správního řádu. ČÁST TŘICÁTÁ DVACÁTÁ DEVÁTÁ - Změna zákona o užívání státních symbolů České republiky k § 3 odst. 2 písm. e) Bezpečnostní sbory jsou spolu s ozbrojenými silami uvedeny jako oprávněné složky k užívání státních symbolů. Užívání velkého státního znaku na nově zaváděných vlajkáchpraporech Policie České republiky zde však není upraveno, zatímco v případě ozbrojených sil ano. Vzhledem k obdobnému charakteru a účelu těchto vnějších symbolů u Policie České republiky, tak i Armády České republiky je žádoucí příslušné ustanovené adekvátním způsobem doplnit. ČÁST TŘICÁTÁ PRVNÍ - Změna zákona o veřejném zdravotním pojištění k § 11 odst. 4 Vyloučení svobodné volby lékaře, klinického psychologa a zdravotnického zařízení je navrhováno zejména pro usnadnění poskytování zdravotní péče osobám umístěných v policejních celách a příp. osobám před jejich umístěním do těchto cel a pro snížení možných nákladů spojených se svobodnou volbou lékaře, klinického psychologa a zdravotnického zařízení (osoba v cele by mohla požadovat lékařské ošetření od lékaře ze vzdálenější lokality, opakovaně odmítat přivolaného lékaře atp.). ČÁST TŘICÁTÁ DRUHÁPRVNÍ - Změna zákona o evidenci obyvatel V souvislosti s navrhovaným postupným převodem některých správních činností z Policie České republiky na Ministerstvo vnitra je nezbytné provést změnu § 14, který stanoví výdejová místa pro předávání rodných čísel. Na tomto základě podle platné úpravy rodná čísla přiděluje policie cizincům s povoleným trvalým pobytem na území České republiky, cizincům s povoleným přechodným pobytem na území České republiky na dobu delší než 90 dnů a občanům Evropské unie, kteří na území České republiky hodlají přechodně pobývat po dobu delší než 3 měsíce – pro tyto případy je v § 1 zavedena legislativní zkratka "cizinci s povolením k pobytu na území České republiky". Ministerstvo vnitra dosud přiděluje rodná čísla cizincům, kterým byla na území České republiky udělena mezinárodní ochrana formou azylu nebo doplňkové ochrany. Filosofií návrhu tedy je, aby ten, kdo rozhoduje o povolení k pobytu na území České republiky (Policie České republiky, Ministerstvo vnitra), byl také výdejovým místem rodného čísla. Rozsah cizinců, kterým bude rodné číslo přidělováno, vymezený v § 1 odst. 1 písm. b), se nemění. ČÁST TŘICÁTÁ ČTVRTÁ - Změna trestního zákona Návrh změny nového trestního zákona souvisí se změnou pojetí institutu vykázání v návrhu nového zákona o Policii České republiky, kdy vykázání jako správní rozhodnutí má mít podle návrhu povahu faktického úkonu. V důsledku toho je třeba změnit skutkovou podstatu trestného činu maření výkonu úředního rozhodnutí a rozšířit ji i na tento faktický úkon. ČÁST TŘICÁTÁ PÁTÁTŘETÍ - Změna zákona o sociálních službách Návrh souvisí se změnou pojetí institutu vykázání v návrhu nového zákona o Policii České republiky, kdy vykázání jako správní rozhodnutí má mít podle návrhu povahu faktického úkonu. ČÁST TŘICÁTÁ ŠESTÁČTVRTÁ až ŠEDESPADESÁTÁÁTÁ SEDMÁ Jedná se o zrušení novel zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky. ČÁST PADESÁTÁ OSMÁ - Změna zákona o svobodném přístupu k informacím Z důvodu zamezení možných úniků informací z Policie České republiky se zakládá oprávnění tohoto bezpečnostního sboru neposkytnout informace o plnění úkolů Policie České republiky, pokud by tím došlo k ohrožení jejich plnění. ČÁST ŠEDESÁTÁ PRVNÍPADESÁTÁ DEVÁTÁ - Účinnost Účinnost změnového zákona odpovídá termínu nabytí účinnosti „hlavního zákona“, tj. návrhu zákona o Policii České republiky, a zároveň reflektuje fakt, že určité změny bude možné právně i fakticky aplikovatrealizovat až k pozdějšímu datu. V Praze dne 25. února 2008 předseda vlády v zastoupení místopředseda vlády pro evropské záležitosti RNDr. Alexandr Vondra, v.r. ministr vnitra MUDr. Mgr. Ivan Langer, v.r. Vypočteno na základě průměrného hodinového platu policisty včetně souvisejících platových náležitostí, protože údaje z minulých let nebylo možné využít s ohledem na účinnost zákona č. 361/2003 Sb. Vypočteno na základě údajů za obce III v roce 2006. Bez odvodů na zdravotní a sociální pojištění a odvodů FKSP PAGE PAGE 153 掬掮揄揆揖揘湄湆湜湞源溒疂疄疚疜痌痎篞篠篶篸簨簪罴罶羌ö ö ö ö ö ö í ä ä ö ö ö ö ࠀ萑 葠 摧堕Yࠀ萑Ȝ葠Ȝ摧挊Cࠀ萑 葠 摧挊Cᨀ收敊敜敞旮昬暂曂曄朊柖栊栌浰浲湆湖湘湜湞烐烒烢ퟥ쳥첾낾难裌背瓌瑫呟蠺 3脈栕䃝ù栖挊C栗缝ï䩏 䩑 䡣桤 桤 桤쯸⛂ᔔ�鹿ᘀ੨䍣伀J儀J ᔗ�鹿ᘀ੨䍣㔀脈䩏 䩑 ᘑ੨䍣㔀脈䩏 䩑 ᔗ絨ꡕᘀ੨䍣㔀脈䩏 䩑 ᘎ੨䍣伀J儀J ě脈䠄栅쯸⛂栖缝ï䩏 䩑 3脈栕啽¨栖挊C栗᯳䩏 䩑 䡣桤 桤 桤펟䛂ě脈䠄栅펠䛂栖剁þ䩏 䩑 ě脈䠄栅펟䛂栖᯳䩏 䩑 ᔔ絨ꡕᘀ੨䍣伀J儀J ě脈䠄栅펞䛂栖䔲䩏 䩑 3脈栕啽¨栖挊C栗䔲䩏 䩑 䡣桤 桤 桤펞䛂ᘀ烢烪烬烰烼烾焀疀疂疄疜痌痎瘎瘐盒盪眐穲箺箼篜篞篠篮篲篸�췛엵뒽ꦽ馡芡ꅴ暙宙俵侴 ᔗ卨攆ᘀ੨䍣㔀脈䩏 䩑 ᔔ�鹿ᘀ泌弴伀J儀J ě脈䠄栅펠䛂栖剁þ䩏 䩑 ě脈䠄栅펖䛂栖搩䩏 䩑 -脈栖㓹_栗搩䩏 䩑 䡣桤 桤 桤펖䛂ᘎ穨ⱕ伀J儀J ᘎ泌弴伀J儀J ᔔᕨ奘ᘀᕨ奘伀J儀J ᘑᕨ奘㔀脈䩏 䩑 ᘎᕨ奘伀J儀J ᘎ੨䍣伀J儀J ě脈䠄栅쯸⛂栖缝ï䩏 䩑 3脈栕䃝ù栖挊C栗缝ï䩏 䩑 䡣桤 桤 桤쯸⛂ᔔ�鹿ᘀ੨䍣伀J儀Jᨀ篸簪簬缎缐罶羄羆羈羌美舎舐荮荼荾莀莄葬葺葼葾蒂蒄蒢螺蠔蠖贪贬贼贾资込쿘쇡ꢶ鲶쿘뚜辔钊箂筰筦鱚鳏¶ ᔗ�鹿ᘀ੨䍣㔀脈䩏 䩑 ē脈䠄栅쯹⛂栖䞝ᔔ�鹿ᘀ੨䍣伀J儀J ᔌ�鹿ᘀ੨䍣 ᔏ�鹿ᘀ੨䍣㔀脈ᘉᕨ奘㔀脈ᘉ੨䍣㔀脈ᔏᕨ䜡ᘀ੨䍣㔀脈ᔗᕨ䜡ᘀ੨䍣㔀脈䩏 䩑 ě脈䠄栅쯹⛂栖䞝䩏 䩑 ᔔᕨ䜡ᘀ੨䍣伀J儀J ᘚ੨䍣㔀脈⩂伄J儀J瀀hÿ ᘑᕨ奘㔀脈䩏 䩑 ᘑ੨䍣㔀脈䩏 䩑 ᔗ卨攆ᘀ੨䍣㔀脈䩏 䩑 ᘎ੨䍣伀J儀J ᔔ卨攆ᘀ੨䍣伀J儀J℀羌美羾翀荬荮莄莆莶莸葪葬蒂蒄蒢蒤藀螺觶贪贬赂资赢ö ö ö ö í í å Ø � Ø 찀 Ì ö ö ␃ᄃ㞄怂㞄愂̤摧挊Cဍഀ׆Ā˄㔀Ĥ䠁Ĥ摧挊C܀ ␃愃̤摧挊Cࠀ萑Ȝ葠Ȝ摧挊Cࠀ萑 葠 摧挊Cᜀ赢赤遒酂酄酚酜酮酰鎀阂ꀒꍀꙔꙖꙴꙶꩺ곾관괖괘괶ö ñ ö ö è Ü 퀀 Ü ö ö ñ ö ö ␃ᄃ㞄怂㞄愂̤摧挊C ␃ᄃᲄ怂ᲄ愂̤摧挊Cࠀ옍쐁摧挊CЀ摧挊Cࠀ萑 葠 摧挊C᠀込达酄酔酖酚酜酮酰阀阂鲐ꀒꍀ꓆ꓦꙎꙐꙔꙖꛎꛢ꛲꜈ꡊꡚꡜꪨ퇚엚�얺겳ꖳꖡ貕얕犺犺枺멛 ᘗ੨䍣䈀Ъ䩏 䩑 桰 ᔔ葨絘ᘀ੨䍣伀J儀J 3脈栕䃝ù栖挊C栗㋫Ö䩏 䩑 䡣桤 桤 桤쮷⛂ᘑᕨ�㔀脈䩏 䩑 ᔗ葨絘ᘀ੨䍣㔀脈䩏 䩑 ᘆ੨䍣 ᔌ葨絘ᘀ੨䍣 ᔌᕨ䜡ᘀ੨䍣 ᔌ�鹿ᘀ੨䍣 ᔔ�鹿ᘀ੨䍣伀J儀J ᔗ�鹿ᘀ੨䍣㔀脈䩏 䩑 ᘑᕨ奘㔀脈䩏 䩑 ᔗᕨ䜡ᘀ੨䍣㔀脈䩏 䩑 ᔔᕨ䜡ᘀ੨䍣伀J儀J ě脈䠄栅쯺⛂栖縅l䩏 䩑 ᰀꪨꪪꪲꬆꬢꭐꭤꭴꮊꮌ걞걲겂겘관괐괒괘궔궪댒ퟥ믌蟌蟌篌筲䵧g 3脈栕墄}栖挊C栗㋫Ö䩏 䩑 䡣桤 桤 桤쮸⛂ᔔ葨絘ᘀ੨䍣伀J儀J ᘑᕨ�㔀脈䩏 䩑 ᔗ葨絘ᘀ੨䍣㔀脈䩏 䩑 3脈栕䃝ù栖挊C栗㋫Ö䩏 䩑 䡣桤 桤 桤쮸⛂3脈栕䃝ù栖挊C栗㋫Ö䩏 䩑 䡣桤 桤 桤쮷⛂ġ脈䠄栅쯻⛂栕䃝ù栖縅l䩏 䩑 ᔔ�鹿ᘀ੨䍣伀J儀J ě脈䠄栅쯻⛂栖縅l䩏 䩑 3脈栕䃝ù栖挊C栗縅l䩏 䩑 䡣桤 桤 桤쯻⛂ᔀ괶괸뎖뜢뜤뜺뜼띊띌멾몀몞몠빘빚빸빺싒싔쌢쌤쌺쌼썚썜얮얰얲었ö ñ ö ö ñ ö ñ ö ñ ñ ö ö ñ ö Ѐ摧挊Cࠀ萑 葠 摧挊Cᰀ댒댠덎듄듔뗰뗲뗴똠뜤뜴뜶뜺뜼멼멾뮬뮮뮰뱞뱠볆보빘싒싔쌤ퟥ뻌ퟌ龧鏌鎊獾獧獛齐齐獐玟 ᔔ쭨ᘀ੨䍣伀J儀J ᘗ੨䍣䈀Ъ䩏 䩑 桰 ᔗ�鹿ᘀ੨䍣㜀脈䩏 䩑 ᔔ�鹿ᘀ੨䍣伀J儀J ᔗ�鹿ᘀ੨䍣㔀脈䩏 䩑 ᘑᕨ�㔀脈䩏 䩑 ᔗ葨絘ᘀ੨䍣㔀脈䩏 䩑 ᘎ੨䍣伀J儀J -脈栖挊C栗ጅ(䩏 䩑 䡣桤 桤 桤쯻⛂ě脈䠄栅폮䛂栖摕q䩏 䩑 ᔔ葨絘ᘀ੨䍣伀J儀J ě脈䠄栅쯻⛂栖ጅ(䩏 䩑 3脈栕墄}栖挊C栗ጅ(䩏 䩑 䡣桤 桤 桤쯻⛂ᨀ쌤쌴쌶쌼얰엀엄엊엨여쯌쯎쯞쯦쯨쯬쯸쯺쯼쳚쳨촶촸촺촼촾쵌쵎쵐쵖쵢쵤턼턾틶�퓳볃鲦ꚼ벜ꚜ鲼颼誼��� ě脈䠄栅찁⛂栖᪇䩏 䩑 ᘑ੨䍣㔀脈䩏 䩑 ᔗ�鹿ᘀ੨䍣㔀脈䩏 䩑 ᔛ�鹿ᘀ੨䍣㔀脈䩏 䩑 䩡ᘆ੨䍣 ē脈䠄栅찀⛂栖㧎+脈栕䃝ù栖挊C栗㧎䡣桤 桤 桤찀⛂ᔌ�鹿ᘀ੨䍣 ᔠ�鹿ᘀ੨䍣䌀ᑊ伀Ɋ儀Ɋ帀Ɋ愀ᑊ ᔔ�鹿ᘀ੨䍣伀J儀J ᔔ쭨ᘀ੨䍣伀J儀J ᘑꁨ学㔀脈䩏 䩑 ᔗ쭨ᘀ੨䍣㔀脈䩏 䩑 ∀었엊엨엪여촺촼촾쵔쵖쵤쵨컨퉢혦혨혾홀ö ñ å ö ö 鐀 鐀 ö ö Ѐ摧挊C䬀萑 ⑃䔁胆 찁⛂ 葠 摧挊C ␃ᄃᲄ怂ᲄ愂̤摧挊CЀ 摧挊Cࠀ萑 葠 摧挊Cᄀ틶팎팴풰풲혦혶호혺혾홀홐홒횮훆훬��ퟥ샌듌ꊫ隴粊悊詐4 6脈栕䃝ù栖挊C栗૽õ䩏 䩑 掁ň搀h 搀h 搀鍨싓FĞ脈䠄栅펗䛂栖搩䩏 䩑 6脈栕䃝ù栖挊C栗搩䩏 䩑 掁ň搀h 搀h 搀靨싓Fᔚ�鹿ᘀ੨䍣㜀脈䩏 䩑 ᔗ�鹿ᘀ੨䍣伀J儀J尀脈ᔗ�鹿ᘀ੨䍣㔀脈䩏 䩑 ᘑꁨ学㔀脈䩏 䩑 ᘑ੨䍣㔀脈䩏 䩑 ᔗ쭨ᘀ੨䍣㔀脈䩏 䩑 ᔗ쭨ᘀ੨䍣伀J儀J尀脈ᔔ쭨ᘀ੨䍣伀J儀J ě脈䠄栅펗䛂栖搩䩏 䩑 3脈栕㓋á栖挊C栗搩䩏 䩑 䡣桤 桤 桤펗䛂ᄀ홀홒화��������靖羽郞侮ﯼö ñ ñ ö ñ è è è � Û ñ ö ñ ဍᄀ㔀Ĥ䠁Ĥ葠 摧挊Cဉ㔀Ĥ䠁Ĥ摧挊CЀ摧挊Cࠀ萑 葠 摧挊C᠀������������룈꿤鏤汷䑒⩬3脈栕䃝ù栖挊C栗᪇䩏 䩑 䡣桤 桤 桤찁⛂ě脈䠄栅펖䛂栖搩䩏 䩑 3脈栕䃝ù栖挊C栗搩䩏 䩑 䡣桤 桤 桤펖䛂ᔔ�鹿ᘀ੨䍣伀J儀J ᔗ�鹿ᘀ੨䍣㔀脈䩏 䩑 Ğ脈䠄栅펖䛂栖搩䩏 䩑 6脈栕䃝ù栖挊C栗搩䩏 䩑 掁ň搀h 搀h 搀陨싓Fᘑꁨ学伀J儀J尀脈Ğ脈䠄栅펗䛂栖搩䩏 䩑 6脈栕䃝ù栖挊C栗搩䩏 䩑 掁ň搀h 搀h 搀靨싓Fᔗ�鹿ᘀ੨䍣伀J儀J尀脈Ğ脈䠄栅펓䛂栖૽õ䩏 䩑 ႁ�쇵ꟵꞍꝳꝜ㑐 6脈栕䃝ù栖挊C栗૽õ䩏 䩑 掁ň搀h 搀h 搀鍨싓Fᔗ�鹿ᘀ੨䍣伀J儀J尀脈-脈栖挊C栗堾ü䩏 䩑 䡣桤 桤 桤펡䛂3脈栕䃝ù栖挊C栗搩䩏 䩑 䡣桤 桤 桤페䛂3脈栕䃝ù栖挊C栗搩䩏 䩑 䡣桤 桤 桤펖䛂3脈栕䃝ù栖挊C栗堾ü䩏 䩑 䡣桤 桤 桤펡䛂3脈栕䃝ù栖挊C栗唊Ü䩏 䩑 䡣桤 桤 桤찂⛂3脈栕䃝ù栖挊C栗᪇䩏 䩑 䡣桤 桤 桤찂⛂ᔔ�鹿ᘀ੨䍣伀J儀J鲬釤楷瞑酩酛酛酛A 3脈栕䃝ù栖挊C栗搩䩏 䩑 䡣桤 桤 桤페䛂ě脈䠄栅찂⛂栖唊Ü䩏 䩑 ě脈䠄栅펖䛂栖搩䩏 䩑 3脈栕䃝ù栖挊C栗搩䩏 䩑 䡣桤 桤 桤펖䛂ᔔ�鹿ᘀ੨䍣伀J儀J Ğ脈䠄栅펖䛂栖搩䩏 䩑 6脈栕䃝ù栖挊C栗搩䩏 䩑 掁ň搀h 搀h 搀陨싓F6脈栕䃝ù栖挊C栗ᨍ 䩏 䩑 掁ň搀h 搀h 搀ꉨ싓Fᔗ�鹿ᘀ੨䍣伀J儀J尀脈Ğ脈䠄栅펓䛂栖૽õ䩏 䩑 ᖁ靖郞ﯺﯼﰀﰬﱄﱪﴶﴸﶀﶂҎҐجؼیۚۜ۞ۢ냚����偛孅 ᘔꁨ学㔀脈䩏 䩑 ᘔ੨䍣㔀脈䩏 䩑 ᔚ홨攅ᘀ੨䍣㔀脈䩏 䩑 ᔔ홨攅ᘀ੨䍣伀J儀J ᔗ�鹿ᘀ੨䍣㔀脈䩏 䩑 Ğ脈䠄栅찃⛂栖ϕÒ䩏 䩑 Ğ脈䠄栅찃⛂栖唊Ü䩏 䩑 Ğ脈䠄栅펖䛂栖搩䩏 䩑 6脈栕䃝ù栖挊C栗搩䩏 䩑 掁ň搀h 搀h 搀陨싓Fě脈䠄栅찃⛂栖唊Ü䩏 䩑 ᔗ�鹿ᘀ੨䍣伀J儀J尀脈ᔔ�鹿ᘀ੨䍣伀J儀J ě脈䠄栅페䛂栖搩䩏 䩑 ᠀ﯼﰀҎҐҠҢۊیۢۤ۴۶࢚࢘ࢲࢴদনড়· 눀 © ꤀ © 눀 © ꤀ © ꤀ © 눀 ² ꤀ © 눀 © ꤀ ² ࠀ萑 葠 摧挊CЀ摧挊C䜀⑃䔁胆 찃⛂ 摧挊Cጀ࢚ۢۤࢪࢬࢮࢲࢴखञक़ड़তনবଊଌର짟瞝濟濟婣佣佇 ᘎ啨륔伀J儀J ᔔ䝨牂ᘀ੨䍣伀J儀J ᘑ੨䍣㔀脈䩏 䩑 ᔗ�鹿ᘀ੨䍣㔀脈䩏 䩑 ᘎꁨ学伀J儀J JĈ栕倵2栖挊C栗倵2࠵企J儀J尀Ĉ䡣桤 桤 桤펢䛂쪉ć펢䛂⪃愁ᡊ ŖĈ䠄栅펢䛂栕倵2栖倵2࠵䈁Ъ䩃(䩏 䩑 愁⡊瀀㍨暙褀ߊāꈀ싓荆Ī⩂䌀ᡊ愀ᡊ瀀h ÿᔫ㕨㉐ᘀ੨䍣㔀Ĉ䩏 䩑 褁ߊāꈀ싓荆Ī䩡ᘎ੨䍣伀J儀J ᔔ�鹿ᘀ੨䍣伀J儀J ᔚ�鹿ᘀ੨䍣㔀脈䩏 䩑 ᒁড়ૺૼଐᐜᐞᐲᐴᗺᗼᗾᘀᙪᙬᚎᚐᜌᜎᯂᯄᰖú ñ è � Û � è Û � Ï 케 Ê 쨀 Ê 쨀 ¾ 븀 ¶ ܀ ␃愁Ĥ摧挊C ␃ᄃᲄ怂ᲄ愂̤摧挊CЀ 摧挊C ␃ᄁᲄ怂ᲄ愂Ĥ摧挊Cဍᄀ㔀Ĥ䠁Ĥ葠 摧挊Cဉ㔀Ĥ䠁Ĥ摧挊Cࠀ萑 葠 摧挊CЀ摧挊Cᔀରୈ୮శసႌሔᏘᏰᐖᐘᐚᐞᐬᐰᐲᒪᓮᓼᔆᗸᗼᘀᘜᚐퟥ뻌돌쳗첫隟첟첫첫첫榇L 8Ĉ栕倵2栖挊C栗ϕÒ䡣桤 桤 桤찄⛂쪉ć펣䛂⪃;Ĉ栕倵2栖挊C栗ϕÒ࠵持ň搀h 搀h 搀Ѩ싌褦ߊāꌀ싓荆Īᔜ㕨㉐ᘀ੨䍣㔀Ĉ쪉ć펣䛂⪃ᘑ੨䍣㔀脈䩏 䩑 ᔗ䝨牂ᘀ੨䍣㔀脈䩏 䩑 ᘎ੨䍣伀J儀J ᔔ홨攅ᘀ੨䍣伀J儀J ě脈䠄栅찃⛂栖ϕÒ䩏 䩑 ᔔ䝨牂ᘀ੨䍣伀J儀J ě脈䠄栅펖䛂栖搩䩏 䩑 3脈栕䉇r栖挊C栗搩䩏 䩑 䡣桤 桤 桤펖䛂ᤀᤎᤪᯄᯜᰖ᱆᱈Ẁẞ⁊⁚ₘ∂∄⋖⋨⋸⌦⌨⎴⎺웣让畼慨慝慝慙慙慏䕙㩵 ᔔ䝨牂ᘀ੨䍣伀J儀J ᘒ੨䍣㔀脈⩂瀆ィ ē脈䠄栅ꉝ曂栖慈)ᘆ੨䍣 ᘆ큨渢 ᔌ䝨牂ᘀ੨䍣 ᔘ䍨孈ᘀ੨䍣㔀脈⩂瀆ィ ᔌ㽨쭁ᘀ੨䍣 ᔜ㕨㉐ᘀ੨䍣㔀Ĉ쪉ć펣䛂⪃;Ĉ栕倵2栖挊C栗ϕÒ࠵持ň搀h 搀h 搀Ѩ싌褦ߊāꌀ싓荆Ī8Ĉ栕倵2栖挊C栗ϕÒ䡣桤 桤 桤찄⛂쪉ć펣䛂⪃8Ĉ栕倵2栖⋐n栗㧘P䡣桤 桤 桤蛂쪉ć펣䛂⪃8Ĉ栕倵2栖⋐n栗ϕÒ䡣桤 桤 桤찄⛂쪉ć펣䛂⪃ᘁᰖ᱆᱈⎴⎶⎸⎺⒔⒖⒴Ⓐ➲➴⡚⡜⡲⡴⢒⢔ú 切 î á � Ì á ¿ 뜀 · ¦ ꘀ ¦ 切 î Ѐ摧挊C ␃ഃ׆ĀΟ愆̤摧挊C܀␃愁Ĥ摧挊Cဍᄀᲄ㔂Ĥ䠁Ĥ葠Ȝ摧挊C␃ᄁ怀愀Ĥ摧挊Cࠀ萑Ȝ葠Ȝ摧挊Cဍᄀ㔀Ĥ䠁Ĥ葠 摧挊C ␃ᄃᲄ怂ᲄ愂̤摧挊CЀ 摧挊Cጀ⎺⏄⏊⏐⏒⏔⒔⒖⒰⒲⒴▖▘▜■◮쟫잝粈晱晞䑱㱱/ ᔘ㉨琞ᘀ੨䍣伀J儀J愀ᡊ ᘎ੨䍣伀J儀J 3脈栕䉇r栖挊C栗֍䩏 䩑 䡣桤 桤 桤찅⛂ᘎ⭨椪伀J儀J ᔔ驨义ᘀ੨䍣伀J儀J ᔔ䝨牂ᘀ੨䍣伀J儀J ᔗ䝨牂ᘀ੨䍣㔀脈䩏 䩑 ᔨ㙨䡼ᘀ੨䍣㔀Ĉ䩏 䩑 䩡쪉ć챻⛂⪃œĈ䠄栅챻⛂栕簶H栖簶H࠵䈁Ъ䩃(䩏 䩑 䩡(桰餳f쪉ć챻⛂⪃䈁*䩃䩡桰 GĈ栕簶H栖挊C栗簶H࠵企J儀J愀ᡊ挀ň搀h 搀h 搀筨싌褦ߊā笀싌茦Īᔨ㙨䡼ᘀ੨䍣㔀Ĉ䩏 䩑 쪉ć챻⛂⪃愁ᡊༀ◮◸♎♦⚘⚮➲➾⟆⟎⟐⡚⡜⡴⢒⪺⫨⬔⭂⭄⭐⭖ⶊゆよ훡훮뇊颡释的歯歯䭕潕潃v ᔏ홨攅ᘀ੨䍣㔀脈ē脈䠄栅펣䛂栖ᚹ+脈栕זe栖挊C栗ᚹ䡣桤 桤 桤펣䛂ᘆ੨䍣 ᔌ홨攅ᘀ੨䍣 ᔛ홨攅ᘀ੨䍣㔀脈䩏 䩑 䩞 ᔘ䝨牂ᘀ੨䍣伀J儀J帀J ᔌ䝨牂ᘀ੨䍣 ᘑ੨䍣㔀脈䩏 䩑 Ğ脈䠄栅챻⛂栖簶H࠵侁J儀J 0脈栖挊C栗簶H࠵侁J儀J挀ň搀h 搀h 搀筨싌&ᔗ䝨牂ᘀ੨䍣㔀脈䩏 䩑 ᔔ䝨牂ᘀ੨䍣伀J儀J ᔘ㉨琞ᘀ੨䍣伀J儀J愀ᡊ ᘎ੨䍣伀J儀J ᘒ੨䍣伀J儀J愀ᡊᤀⶈⶊⶦⶨゆよ゜ゞブヘ㢾㵌㵎㵤㵦㶔㶖䇎䇐䇤䇦÷ ÷ ÷ æ æ ÷ � Ì 윀 Ç 윀 Ç 윀 ¾ 윀 Ç 윀 ࠀ萑ȷ葠ȷ摧挊CЀ摧挊Cఀ옍쐁萑ȷ葠ȷ摧挊Cဍഀ׆Ā˄㔀Ĥ䠁Ĥ摧挊CЀ摧挊C ␃ᄃᲄ怂ᲄ愂̤摧挊C܀ ␃愃̤摧挊Cᘀよ゜ゞブヘㄦㅌ㉒㉔㤮㥜㧄㧎㧐㨄㨆㨎㩀㩂㵎㵦䇐䇦䔂䔄䔜䖪䖾䘬䘮폚새새새ꛈ좘颦ꛈ賈貁犁坤坤L ᔔ䉨謿ᘀ੨䍣伀J儀J ᔘ�䝕ᘀ੨䍣伀J儀J愀ᡊ ᔛ�䝕ᘀ੨䍣㔀脈䩏 䩑 䩡ᔝ坨瀭ᘀ੨䍣䈀Ъ䩏 䩑 桰 ᔔ��ᘀ੨䍣伀J儀J ᔗ��ᘀ੨䍣㔀脈䩏 䩑 ě脈䠄栅찌⛂栖桬h䩏 䩑 3脈栕䉇r栖挊C栗桬h䩏 䩑 䡣桤 桤 桤찌⛂ᘎ੨䍣伀J儀J ᔔ䝨牂ᘀ੨䍣伀J儀J ᔌ䝨牂ᘀ੨䍣 ᔛ䝨牂ᘀ੨䍣㔀脈䩏 䩑 䩞 ᘕ੨䍣㔀脈䩏 䩑 䩞 ᔘ홨攅ᘀ੨䍣伀J儀J帀Jᴀ䇦䈂䈄䔂䔄䔚䔜䕖䕘䖨䖪䖾䗀䗜䗞䘬䘮䙒䙔䙢䙤䡮ú 切 ñ 切 ú 切 ú 切 è 切 ú 切 ú è 切 ú 切 ú 切 Ü ༌ഀӆ脁萑Ȝ葠Ȝ摧挊Cࠀ萑ȷ葠ȷ摧挊Cࠀ萑Ȝ葠Ȝ摧挊CЀ摧挊Cᔀ䘮䙒䙔䙤䛘䛚䛸䞰䞲䟬䠜䠤䡪䡬䡮䡰䴨䵖䷔丂仸仺傴僢凸刦券剠剢勪各合�쟔잽붲雇陽陽읭잽잽읟잽잽응응Q ᔛ䝨牂ᘀ੨䍣㔀脈䩏 䩑 䩡ᔛ䝨牂ᘀ੨䍣㘀脈䩃䩏 䩑 ğ脈䠄栅펥䛂栖䙘3䩏 䩑 䩡1脈栖挊C栗䙘3䩏 䩑 䩡䡣桤 桤 桤펥䛂7脈栕䉇r栖挊C栗䙘3䩏 䩑 䩡䡣桤 桤 桤펥䛂ᔔ票שׁᘀ੨䍣伀J儀J ᘒ੨䍣伀J儀J愀ᡊ ᔘ䝨牂ᘀ੨䍣伀J儀J愀ᡊ ᔔ䝨牂ᘀ੨䍣伀J儀J ᔗ䝨牂ᘀ੨䍣㔀脈䩏 䩑 ᔨ罨ؖᘀ੨䍣㔀Ĉ䩏 䩑 쪉ć퐌䛂⪃愁ᡊἀ䡮䡰䪞几嗂嗄嗘嗰嘈° ꐀ ¤ 鬀 茀 茀 ሀ ␖䤁Ŧ 最䍣氀 ÿ က Ѐ摧挊Cࠀ萑ț葠ț摧挊C༌ഀӆ脁萑Ȝ葠Ȝ摧挊Cཏഀӆ脁萑Ȝ⑃䔁胆 펥䛂 葠Ȝ摧挊Cࠀ合吴吸呎喠喼嗂嗄嘴噒嚂嚖嚼囘圈圜圞圠夞姦姨娚娶嬺嬼寲尠巐巾市忴忸뒿뒨뒨뒨뒨ꆿ釳췳苳췳췳ꇳl +脈栕䉇r栖挊C栗ކ䡣桤 桤 桤펦䛂̝+ᔀ䝨牂ᘀ੨䍣伀J儀J唀Ĉğ脈䠄栅찎⛂栖濉/䩏 䩑 䩡ᔌ䝨牂ᘀ੨䍣 ᔗ䝨牂ᘀ੨䍣㔀脈䩃䩡ᔔ䝨牂ᘀ੨䍣䌀ᙊ愀ᙊ ᔛ䝨牂ᘀ੨䍣㘀脈䩃䩏 䩑 ᘒ੨䍣伀J儀J愀ᡊ ᔛ䝨牂ᘀ੨䍣㔀脈䩏 䩑 䩡ᔛᙨ吀ᘀ੨䍣㔀脈䩏 䩑 䩡ᔘ䝨牂ᘀ੨䍣伀J儀J愀ᡊἀ嘈嘊嘴噄噒 缀 i 椀 ᔀ ␃ᘂĤ晉 ②朂䍣氀 ÿ က ሀ ␖䤁Ŧ 最䍣氀 ÿ က 氀 摫⥝ ␖ᜁĤ晉 吀阂F鐇ÿ혈F鐃퓿鴊䈐䀦 줦 ꔦ tꀀ᐀϶ឮ㘕ᜁ϶ ᨀೖ 혛 ÿ ÿ ೖ 혝 ÿ ÿ 㓿ۖĀ̅ 혴ਁ氃愀϶ 咊Ѐ噒噔嚂嚌嚖 缀 i 椀 ᔀ ␃ᘂĤ晉 ②朂䍣氀 ÿ က ሀ ␖䤁Ŧ 最䍣氀 ÿ က 氀 摫⧠ ␖ᜁĤ晉 吀阂F鐇ÿ혈F鐃퓿鴊䈐䀦 줦 ꔦ tꀀ᐀϶ឮ㘕ᜁ϶ ᨀೖ 혛 ÿ ÿ ೖ 혝 ÿ ÿ 㓿ۖĀ̅ 혴ਁ氃愀϶ 咊Ѐ嚖嚘嚼囊囘 缀 i 椀 ᔀ ␃ᘂĤ晉 ②朂䍣氀 ÿ က ሀ ␖䤁Ŧ 最䍣氀 ÿ က 氀 摫⩣ ␖ᜁĤ晉 吀阂F鐇ÿ혈F鐃퓿鴊䈐䀦 줦 ꔦ tꀀ᐀϶ឮ㘕ᜁ϶ ᨀೖ 혛 ÿ ÿ ೖ 혝 ÿ ÿ 㓿ۖĀ̅ 혴ਁ氃愀϶ 咊Ѐ囘囚圈園圜 缀 i 椀 ᔀ ␃ᘂĤ晉 ②朂䍣氀 ÿ က ሀ ␖䤁Ŧ 最䍣氀 ÿ က 氀 摫⫦ ␖ᜁĤ晉 吀阂F鐇ÿ혈F鐃퓿鴊䈐䀦 줦 ꔦ tꀀ᐀϶ឮ㘕ᜁ϶ ᨀೖ 혛 ÿ ÿ ೖ 혝 ÿ ÿ 㓿ۖĀ̅ 혴ਁ氃愀϶ 咊Ѐ圜圞圠夞嬸嬺嬾孀市常挀 贀 簀 | 簀 猀 d 堀 ␃ᄃᲄ怂ᲄ愂̤摧挊C ␃ᄃᲄሂā怀ᲄ愂̤摧挊Cࠀ萑Ȝ葠Ȝ摧挊Cࠀ萑˄葠˄摧挊C܀ ␃愃̤摧挊CЀ摧挊C氀 摫⭩ ␖ᜁĤ晉 吀阂F鐇ÿ혈F鐃퓿鴊䈐䀦 줦 ꔦ tꀀ᐀϶ឮ㘕ᜁ϶ ᨀೖ 혛 ÿ ÿ ೖ 혝 ÿ ÿ 㓿ۖĀ̅ 혴ਁ氃愀϶ 咊忸悖戴扴扶扺挀楔楢楮楰欚欜歔歖澾濬疬痚磼磾稾穬箞箤폚꧆욄海扷廓廓廓廓廓廓䣓 +脈栕䉇r栖挊C栗ǹ]䡣桤 桤 桤찕⛂ᘆ੨䍣 ᔔ䝨牂ᘀ੨䍣伀J儀J ᘒ੨䍣伀J儀J愀ᡊ ᔘ䝨牂ᘀ੨䍣伀J儀J愀ᡊ ňĈ䠄栅펦䛂栕௩Ý栖௩Ý⩂䌄⡊愀⡊瀀㍨暙褀ߊāꘀ싓荆Ī⩂䌀ᡊ愀ᡊ瀀h ÿ8Ĉ栕௩Ý栖挊C栗௩Ý䡣桤 桤 桤펦䛂쪉ć펦䛂⪃ᔙ�ᘀ੨䍣褀ߊāꘀ싓荆Īᔌ䝨牂ᘀ੨䍣 IĈ栕濉/栖挊C栗ކ䡣桤 桤 桤펦䛂쪉ć찎⛂⪃䈁Ъ䩃,䩡,桰餳f᠀挀楰瀒秦絠纸纺缰羦翮聘肒肔虮遮锊靨靪鞀鞂鞠鞢騶騸ö ê ê â â 툀 â ê ê ê 촀 Í 촀 Í Í Ѐ摧挊C̤̀搦ĄĀ왐 ӿā愀̤摧挊C܀ ␃愃̤摧挊C ␃ᄃᲄ怂ᲄ愂̤摧挊Cࠀ萑Ȝ葠Ȝ摧挊Cᜀ箤箬繒織肼胪膔膖萼葪蘐蘖蘚蘾虄蝜螊蠲衠裖褄褸襦諴謢谨豖錔錞鏦鏨鏪鐖锊靨靪鞂鞢颔颖餪餬騶騸驐鰞鰶鳆鳎鷺鸒퓮쫮ꫮ黮貓賊質麓麓肓麓 ᔗ䉨謿ᘀ੨䍣㨀脈䩏 䩑 ᔌ䉨謿ᘀ੨䍣 ᔔ䉨謿ᘀ੨䍣伀J儀J ᔗ䉨謿ᘀ੨䍣㔀脈䩏 䩑 ᔙ罨ؖᘀ੨䍣褀ߊāఀ싔荆Ī%脈栖挊C栗摴 䡣桤 桤 桤찗⛂ē脈䠄栅찗⛂栖摴 +脈栕䉇r栖挊C栗ǹ]䡣桤 桤 桤찕⛂ᘆ੨䍣 ᔌ䝨牂ᘀ੨䍣 ē脈䠄栅찕⛂栖ǹ]㈀騸驎驐驞驠鰜鰞鰴鰶鱔鱖鷸鷺鸐鸒鹐鹒鿆鿈鿞鿠ꀀꀂꑞꡊ꤆ú 切 ú 切 ñ 切 ú 切 ú 切 ñ 切 ú 切 ú 切 ñ 切 ú 切 ú è � è ␃ᄃᲄ怂ᲄ愂̤摧挊Cࠀ萑ȷ葠ȷ摧挊Cࠀ萑Ȝ葠Ȝ摧挊CЀ摧挊Cᤀ鸒鿈鿞鿠ꑞꡊ꤆꤈ꤞꪰꮞ갘갚갠갰갶깶껀껄훡뗏ꧏꦞ횒诏歵疋庋A 8Ĉ栕磨栖挊C栗磨䡣桤 桤 桤펨䛂쪉ć펩䛂⪃ᔙ顸ᘀ੨䍣褀ߊā꤀싓荆Īē脈䠄栅찚⛂栖戏+脈栕甍栖挊C栗戏䡣桤 桤 桤찚⛂ᔌ൨鉵ᘀ੨䍣 ᔗ䝨牂ᘀ੨䍣㔀脈䩏 䩑 ᔔ൨鉵ᘀ੨䍣伀J儀J ᔗ൨鉵ᘀ੨䍣㔀脈䩏 䩑 3脈栕䉇r栖挊C栗磨䩏 䩑 䡣桤 桤 桤펨䛂ᔌ䝨牂ᘀ੨䍣 ᔔ䝨牂ᘀ੨䍣伀J儀J ᘎ੨䍣伀J儀J ᔗ䉨謿ᘀ੨䍣㔀脈䩏 䩑 ᔔ䉨謿ᘀ੨䍣伀J儀Jᔀ꤆꤈ꤞꤠꤾꥀꪮꪰ녰뢀뭂뭄뭚뭜뭼뭾쀔쐌쐎ó å î å î à 퐀 È 저 À 쀀 À 쀀 À 퐀 Ô 쀀 ܀ ␃愃̤摧挊C ␃ഃ׆ĀȜ愀̤摧挊C ␃ᄃᲄ怂ᲄ愂̤摧挊CЀ 摧挊Cࠀ萑Ȝ葠Ȝ摧挊CЀ摧挊C ␃ഃ׆Āᆸ愁̤摧挊Cᘀ껄껊껨끺끼냆냊됤됬둤둦똸똺뙼뭄뭚뭜뱲뱴샜섊슬싚시쎾쏀쐌쐎쐦쑼쑾엞엠왢왺왼컛뷇맇맇뇇릪잪骢맇맇맇임잹碹敭敭硭e ᘎ੨䍣伀J儀J ᔔᥨ쐀ᘀ੨䍣伀J儀J ᔗᥨ쐀ᘀ੨䍣㔀脈䩏 䩑 +脈栕䉇r栖挊C栗檲,䡣桤 桤 桤찝⛂ᔏ䝨牂ᘀ੨䍣㔀脈ᔏᥨ쐀ᘀ੨䍣㔀脈ᔌ൨鉵ᘀ੨䍣 ᘏ੨䍣䈀Ъ桰 ᘆ੨䍣 ē脈䠄栅찚⛂栖戏ᔌ䝨牂ᘀ੨䍣 ᔙ顸ᘀ੨䍣褀ߊā꤀싓荆ĪňĈ䠄栅펨䛂栕磨栖磨⩂䌄⡊愀⡊瀀㍨暙褀ߊā꤀싓荆Ī⩂䌀ᡊ愀ᡊ瀀h ⏿쐎쐤쐦쑆쑈왢왤왺왼욎욐첔��ó ó ç ó ó Û � Û � Ö Ѐ 摧挊C ␃ᄃᲄ怂ᲄ愂̤摧挊Cဌഀӆ렁萑Ȝ葠Ȝ摧挊Cဌഀӆ렁萑 葠 摧挊Cༀ왼욐잊잌짪짬짮쨚쨜쨞쩆쩈쵮쵰츴츸칎켌켖헶헸휺휼����쟚귚쏮ꏮ跮쏮쏮쏮菮쏮쏮쏮篮쏮瓮î ᔌ驨义ᘀ੨䍣 ᔏ䝨牂ᘀ੨䍣㸀Īē脈䠄栅찦⛂栖£+脈栕䉇r栖挊C栗搷j䡣桤 桤 桤찤⛂ē脈䠄栅찤⛂栖搷j+脈栕䉇r栖挊C栗⇝Ñ䡣桤 桤 桤찣⛂ᘆ੨䍣 %脈栖挊C栗⇝Ñ䡣桤 桤 桤찣⛂ē脈䠄栅찣⛂栖⇝Ñē脈䠄栅찢⛂栖⇝Ñᔌ䝨牂ᘀ੨䍣 ᔔ䝨牂ᘀ੨䍣伀J儀J⬀² ꨀ ] ꨀ 䰀 ␃ਃ&䘋 왅ƀȀ崀슢Ŧ ЀȄЀȀ Ȁ ⸀ 愀̤摧挊C܀ ␃愃̤摧挊C䰀 ␃ਃ&䘋 왅ƀȀ崀슢Ŧ ЀȄЀĀ Ȁ ⸀ 愀̤摧挊CЀ² 관 ` 관 䰀 ␃ਃ&䘋 왅ƀȀ崀슢Ŧ ЀȄЀЀ Ȁ ⸀ 愀̤摧挊CЀ 摧挊C䰀 ␃ਃ&䘋 왅ƀȀ崀슢Ŧ ЀȄЀ̀ Ȁ ⸀ 愀̤摧挊CЀﴦ² ꨀ ] ꨀ Q ꨀ Q ꨀ Q ␃ᄃᲄ怂ᲄ愂̤摧挊C䰀 ␃ਃ&䘋 왅ƀȀ崀슢Ŧ ЀȄЀ Ȁ ⸀ 愀̤摧挊C܀ ␃愃̤摧挊C䰀 ␃ਃ&䘋 왅ƀȀ崀슢Ŧ ЀȄЀԀ Ȁ ⸀ 愀̤摧挊Cऀﴀﴂﴤﴦﷄﷶ︈︌ﻰNPnp¦ªŘŦŪŬŲǼǾȊȐ쇌ꚲ龲躕첇門閎碎毢R 1脈栖挊C栗簶H䩏 䩑 䩞 䡣桤 桤 桤챻⛂ᔘ䝨牂ᘀ੨䍣伀J儀J帀J ᔏ፨退ᘀ੨䍣尀脈ᔌ驨义ᘀ੨䍣 ᔌﭨ㐤ᘀ੨䍣 ᘌ੨䍣㔀脈ᔒᥨ쐀ᘀ੨䍣㔀脈ᔌᥨ쐀ᘀ੨䍣 ᘖ੨䍣伀J儀J渀ै琄ैᔜᥨ쐀ᘀ੨䍣伀J儀J渀ै琄ैᔔᥨ쐀ᘀ੨䍣伀J儀J ᘆ੨䍣 ᔏ轨ᘀ੨䍣㜀脈ē脈䠄栅착⛂栖䝎Dᔌ䝨牂ᘀ੨䍣 +脈栕䉇r栖挊C栗䝎D䡣桤 桤 桤차⛂ᬀﴦﴨ︊︌np¨ªŖŘŮŰǼǾȀɐɒɦɨʐʒ÷ ë ÷ � ÷ ÷ ë � Ý � ë 픀 Ð � Ý � È 저 ༈ഀӆ脁摧挊CЀ摧挊C܀␃愀$摧挊CЀ 摧挊Cࠀ萑Ȝ葠Ȝ摧挊C ␃ᄃᲄ怂ᲄ愂̤摧挊C܀ ␃愃̤摧挊CᘀȐȘȚɐɨʄʈӆӈܒܔߴ߸ࣰ࣮ࣚचजञठମରஎஜ컘믃귃鿃龔窔沔劔䒔뮔뮔믃 ě脈䠄栅펫䛂栖婘Â䩏 䩑 3脈栕Ä栖挊C栗婘Â䩏 䩑 䡣桤 桤 桤펫䛂ě脈䠄栅찪⛂栖㪹 䩏 䩑 3脈栕Ä栖挊C栗婘Â䩏 䩑 䡣桤 桤 桤펪䛂ᔔᥨ쐀ᘀ੨䍣伀J儀J ě脈䠄栅펪䛂栖婘Â䩏 䩑 ě脈䠄栅착⛂栖㪹 䩏 䩑 ᘎ੨䍣伀J儀J ᔔ䝨牂ᘀ੨䍣伀J儀J ᔒ䝨牂ᘀ੨䍣㔀脈ᔘ䝨牂ᘀ੨䍣伀J儀J帀J ᘒ੨䍣伀J儀J帀J ğ脈䠄栅챻⛂栖簶H䩏 䩑 䩞 ᨀʒܔମഘചമരൎቺቼነኒኺኼᛘó ꐀ 需 需 需 ó 需 需 需 ␃ᄃᲄ怂ᲄ愂̤摧挊C܀ ␃愃̤摧挊CЀ摧挊Cཏഀӆ脁萑ȷ⑃䔁胆 펪䛂 葠ȷ摧挊C༌ഀӆ脁萑ȷ葠ȷ摧挊CༀஜഘരൎቸቺኒጜጞፚᒼᒾᢸᢺᱰᱲᲴᲶ᳘᳚ ‴‶‸›‼⃘⃦┒��쳵엟얻얻얻얥얥얛양얇杽緅앧얇앝 ē脈䠄栅펬䛂栖狑6+脈栕劔w栖挊C栗㋲Ç䡣桤 桤 桤펫䛂ē脈䠄栅펫䛂栖㋲Çē脈䠄栅찭⛂栖砸ē脈䠄栅찬⛂栖砸ᔒ鑨睒ᘀ੨䍣ᜀ穨㑹 +脈栕劔w栖挊C栗䳰Ñ䡣桤 桤 桤찬⛂ē脈䠄栅찫⛂栖䳰Ñᔌ鑨睒ᘀ੨䍣 ᔗ䝨牂ᘀ੨䍣㔀脈䩏 䩑 ᔌ䝨牂ᘀ੨䍣 ᔏ䝨牂ᘀ੨䍣㔀脈ᔚ䝨牂ᘀ੨䍣ᜀ㍨酩伀J儀J ᔔ䝨牂ᘀ੨䍣伀J儀J␀ᛘᱴ␘ⱼ⺰㐼㖲㚆㚈㚦㚨㩂㵘㵚㶀㶂䂊䈐䈒䈔䈨䈪䉐䉒ó ç ç ç ß � Ú � ß � ß 턀 È � ß � ß � ß ࠀ萑Ȝ葠Ȝ摧挊Cࠀ萑Ȝ葠Ȝ摧繀Ѐ摧挊C܀ ␃愃̤摧挊C ␃ᄃᲄ怂ᲄ愂̤摧挊C ␃ᄃᲄ怂ᲄ愂̤摧δQᜀ┒┮⟞⟠ⲶⲸⳚⳜ㙄㙆㚦㚨㵘㵚㵶㵾㶀㶂㸞㹌䃠䃼䈐䈒䈢䈤䈪䈮䌴䌾䍀䍂䍄䍆䍊䘂䘄䘘䘞䘠䘤䘦룃뢰뢨뢛鏵鎎蟼芓躓芓睾鎂鎂o ᘎ੨䍣伀J儀J ᔌٰᘀٰ ᘆٰ ᘉٰ㔀脈ᔌ䝨牂ᘀ੨䍣 ᘉ੨䍣㔀脈ᔏ䝨牂ᘀ੨䍣㔀脈ᔘ剨頺ᘀ੨䍣伀J儀J愀ᡊ ᘎٰ伀J儀J ᔏ鑨睒ᘀ੨䍣尀脈ᔔ鑨睒ᘀ੨䍣伀J儀J ᔏ鑨睒ᘀ੨䍣㔀脈+脈栕劔w栖挊C栗羇7䡣桤 桤 桤찯⛂ē脈䠄栅찮⛂栖㸌Zē脈䠄栅찭⛂栖㸌Zᔌ鑨睒ᘀ੨䍣 ᘆ੨䍣⤀䉒䌲䌴䍈䍊䍨䍪䘄䘆䘤䘦䙢䙤䫶䲤侰啀圴娬崞彶柺棌棎ó ë ë ß ë 혀 Ö 혀 Í 촀 Í 저 È 저 ó 저 È 저 ó Ѐ摧挊Cࠀ萑Ȝ葠Ȝ摧挊Cࠀ萑 葠 摧挊C ␃ᄃᲄ怂ᲄ愂̤摧烨܀ ␃愃̤摧挊C ␃ᄃᲄ怂ᲄ愂̤摧挊Cᜀ䘦䜦䢠䣜䣢䣪䨲䨴䨸䪠䪦䪮䫞䫠䫤䱢䲠䶈䶶傎傐圂地圴娬婚媈嫜嬐峢崘崞從忌悄悲慰��췛�뾥ꗵ鷵鷵鷵諵羃羃榃 +脈栕䉇r栖挊C栗ሳN䡣桤 桤 桤펯䛂ᘆ੨䍣 ᔌ䝨牂ᘀ੨䍣 ᔥ㍨丒ᘀ੨䍣伀J儀J褀ߊā글싓荆Ī䩡ᘎ੨䍣伀J儀J 3脈栕䉇r栖挊C栗䦺÷䩏 䩑 䡣桤 桤 桤펮䛂ě脈䠄栅펮䛂栖䦺÷䩏 䩑 ě脈䠄栅펭䛂栖䦺÷䩏 䩑 3脈栕䉇r栖挊C栗䦺÷䩏 䩑 䡣桤 桤 桤펭䛂ᔔ䝨牂ᘀ੨䍣伀J儀J␀慰憄憐憒憔扈扠扢抔拂挰摐摞摠擊攤攦暊枼柸梚梜梞棌쳱쇦莑醃痦㽙æ 3脈栕䉇r栖挊C栗⊒d䩏 䩑 䡣桤 桤 桤찵⛂ě脈䠄栅찵⛂栖⊒d䩏 䩑 ě脈䠄栅펱䛂栖佁䩏 䩑 ě脈䠄栅펰䛂栖佁䩏 䩑 ě脈䠄栅펰䛂栖ᜠï䩏 䩑 3脈栕䉇r栖挊C栗ᜠï䩏 䩑 䡣桤 桤 桤펰䛂ᘎ੨䍣伀J儀J ᘚ੨䍣㔀脈⩂伆J儀J瀀ィ ᔔ剨頺ᘀ੨䍣伀J儀J 3脈栕䉇r栖挊C栗ሳN䩏 䩑 䡣桤 桤 桤펯䛂ᔔ䝨牂ᘀ੨䍣伀J儀J ě脈䠄栅펯䛂栖ሳN䩏 䩑 ᜀ棌棜棞棤椂樒樖樤樦樬橆橌檞檠櫨櫪櫬櫺櫾欂欦漼漾瀞瀶灜燲爊爰犞犠犢犬状犼�췔퓃뚻麻뮒銞蛠嵭 Ğ脈䠄栅챻⛂栖簶H࠵侁J儀J 0脈栖挊C栗簶H࠵侁J儀J挀ň搀h 搀h 搀筨싌&ᔗ䝨牂ᘀ੨䍣㔀脈䩏 䩑 Ė脈䠄栅펓䛂栖૽õ࠶.脈栕䉇r栖挊C栗૽õ࠶掁ň搀h 搀h 搀鍨싓Fᘉ੨䍣㘀脈ᔏ䝨牂ᘀ੨䍣㘀脈ᘒ੨䍣㔀脈⩂瀆ィ ᔌ聨퉆ᘀ੨䍣 ᘆ੨䍣 ᘎ੨䍣伀J儀J ᔔ䝨牂ᘀ੨䍣伀J儀J ᔌ䝨牂ᘀ੨䍣 ᘉٰ㔀脈ᔏ䝨牂ᘀ੨䍣㔀脈∀棎棢棤椂椄樔樖横樬橊橌櫪櫬欂欄欤欦瀞犞犠犢÷ ÷ ë ÷ ÷ Ù 퀀 ÷ ÷ 윀 º 먀 µ 뀀 Ѐ摧挊CЀ 摧挊Cᄍ̤̀萑ȷ态㞄愂̤摧挊Cᄉ̤̀愁̤摧挊Cࠀ萑 葠 摧挊C̤̀②會鉤搢漀߆ā㔀싌搦Ħ萑˄葠˄༌ഀӆ脁萑ȷ葠ȷ摧挊C܀ ␃愃̤摧挊C᐀犼狀狎狒狔狖狜狞猞猠獈玊玸異疞疾痬眒着硞碌磌磎祎祪禼秪稢竀籴綼縰膤죡ꖭꖭꖭꖭꖭ鞭ꖭꖭ训桾桓 ᔨ깨ἕᘀ੨䍣㔀䩏 䩑 䩞 쪉ć펲䛂⪃ᔫ깨ἕᘀ੨䍣㔀䩏 䩑 帀J褀ߊā눀싓荆Īᔙ깨ἕᘀ੨䍣褀ߊā눀싓荆Īᔗ䝨牂ᘀ੨䍣䌀ᡊ尀脈䩡ě脈䠄栅찶⛂栖羼䩃䩡ᘎ੨䍣䌀ᡊ愀ᡊ ᔔ䝨牂ᘀ੨䍣䌀ᡊ愀ᡊ Ğ脈䠄栅첀⛂栖簶H࠵侁J儀J 0脈栖烨栗簶H࠵侁J儀J挀ň搀h 搀h 搀聨싌&ᘑٰ㔀脈䩏 䩑 ᔗ䝨牂ᘀ੨䍣㔀脈䩏 䩑 ᘑ੨䍣㔀脈䩏 䩑 犢獆獈疢祮竀籴膤菀褨褪誦誨諦諨謈謊譄ó ä Õ 준 · 글 ® 준 É ꐀ ¤ ꐀ ¤ ꐀ ऀ옍Ąཱྀ$摧䋟~ऀ옍Ąཱྀ$摧挊Cࠀ萑Ȝ葠Ȝ摧挊Cᄀ萑Ȝ搒ð㔀Ĥ䠁Ĥ葠Ȝ摧挊C ␃ᄃᲄ怂ᲄ愂̤摧挊C␃ᄃᲄሂĀ怀ᲄ愂̤摧挊C␃ᄃ쒄ሂĀ怀쒄愂̤摧挊C␃ᄁᲄ怂ᲄ愂Ĥ摧挊Cᄀ膤芨苂苘茨菀褨褪誤誦誨誶諂諈論諚諢諤諦諨謀謄謊謸譂�웍ꖳꖳꖳꖳ釩酽䭬 @Ĉ栕䳤Å栖䋟~栗ޝý䩏 䩑 䡣桤 桤 桤펳䛂쪉ć퐁䛂⪃ᔡ알ᘀ�繂伀J儀J褀ߊāĀ싔荆Īᔧ알ᘀ�繂㔀Ĉ䩏 䩑 褁ߊāĀ싔荆Īᔧ알ᘀ੨䍣㔀Ĉ䩏 䩑 褁ߊāĀ싔荆Īᔚ䝨牂ᘀ੨䍣㔀脈䩏 䩑 ᘔ੨䍣㔀脈䩏 䩑 ᔏ୨뱵ᘀ੨䍣尀脈ᔌ୨뱵ᘀ੨䍣 ᔕ䝨牂ᘀ੨䍣䈀ت桰ÿ ᔡ鵨ﴇᘀ੨䍣伀J儀J褀ߊā대싓荆Īᔗ䝨牂ᘀ੨䍣伀J儀J尀脈ᔔ䝨牂ᘀ੨䍣伀J儀J᠀譂譄譆逺逼逾釬釰靈靊韊韌韘韢餌饚饨�볐킟溏湍湍湍バ 8Ĉ栕䳤Å栖䋟~栗椫䡣桤 桤 桤찹⛂쪉ć퐁䛂⪃@Ĉ栕䳤Å栖䋟~栗椫䩏 䩑 䡣桤 桤 桤참⛂쪉ć퐁䛂⪃@Ĉ栕䳤Å栖䋟~栗᭝䩏 䩑 䡣桤 桤 桤펴䛂쪉ć퐁䛂⪃ᔟ알ᘀ�繂㔀Ĉ褁ߊāĀ싔荆Ī8Ĉ栕䳤Å栖䋟~栗ሔ`䡣桤 桤 桤찷⛂쪉ć퐁䛂⪃ĦĈ䠄栅찷⛂栕䳤Å栖ሔ`쪉ć퐁䛂⪃ᔙ알ᘀ�繂褀ߊāĀ싔荆Īᔡ알ᘀ�繂伀J儀J褀ߊāĀ싔荆Īᔡ알ᘀ੨䍣伀J儀J褀ߊāĀ싔荆Īက譄譆釰餌餎餾饀ꋈꋊꋪꋬꌔꌖꒂꒄꒆꒈ꒴õ ä � Ð 퀀 Ø Æ 였 Æ 였 ¸ ꨀ ¡ 餀 Ѐ 摧挊C܀ ␃愃̤摧挊Cࠀ萑Ȝ葠Ȝ摧挊Cഀ옍Ąཱྀᄀᲄ$葠Ȝ摧挊Cഀ옍Ąཱྀᄀ쒄$葠˄摧挊Cऀ옍Ąཱྀ$摧挊C܀ ␃愃̤摧䋟~ ␃ᄃᲄ怂ᲄ愂̤摧䋟~Ѐ摧䋟~ ␃ᄃ쒄怂쒄愂̤摧䋟~ऀ옍Ąཱྀ$摧䋟~ᄀ饨饶ꋈꋊꋚꋜꋤꋦꋬꌔꌖꒀꒂꒄꒆꒈ꒖꒤꒨꒰꒲꒶꓆ꔢꕐ�뻎뺱뺱骣莏幸剗削削削削坊Fᘆ੨䍣 ᔏ䝨牂ᘀ੨䍣㔀脈ᘉ੨䍣㔀脈ᔌ䝨牂ᘀ੨䍣 3脈栕䉇r栖挊C栗瑄1䩏 䩑 䡣桤 桤 桤퐁䛂ᔔ䝨牂ᘀ੨䍣伀J儀J ᔗ襨괎ᘀ੨䍣伀J儀J尀脈ᔔ襨괎ᘀ੨䍣伀J儀J ᘑ੨䍣伀J儀J尀脈ᔛ襨괎ᘀ੨䍣伀J儀J尀脈䩡ᘘ�繂㔀脈䩏 䩑 憁ᡊ ᔞ襨괎ᘀ੨䍣㔀脈䩏 䩑 憁ᡊ ᔡ알ᘀ�繂伀J儀J褀ߊāĀ싔荆Īᔙ알ᘀ�繂褀ߊāĀ싔荆ĪĦĈ䠄栅찹⛂栕䳤Å栖椫쪉ć퐁䛂⪃ᬁ꒴꒶ꓪꓬꬎꬤꬦꮰꮲꮴ깚깜뚂쇼아앆얚얜ú ò ò ò ú � ò Õ 픀 À 글 À ò ᄀ ␃ᄃᲄ$㠀$⑈怀ᲄ愂̤摧挊C̤̀☊ଌFᄀᲄ㔂$㠀$⑈怀ᲄ愂̤摧挊C܀ ␃愁Ĥ摧挊Cࠀ 萑˄葠˄摧挊C ␃ᄃᲄ怂ᲄ愂̤摧挊C܀ ␃愃̤摧挊CЀ 摧挊C᐀ꕐꧺꨊꨐꨖꨚꨦꨪꨬꨲꩠꬎꬤꬦꮰꮴꮾꯌꯔꯘꯪ꯰꯶가간갆감갠갪慄헹탹쏈僚ꛈ閚ꚍ閚죐皅X ;Ĉ栕瑄1栖厊栗瑄1࠵持ň搀h 搀h 搀ɨ싔襆ߊāȀ싔荆Īᔜ䑨ㅴᘀ੨䍣㔀Ĉ쪉ć퐂䛂⪃ᔏᘀ੨䍣㔀脈ᔏ⽨땝ᘀ੨䍣㔀脈ᘉ詨ᡓ㔀脈Ė脈䠄栅첀⛂栖㑮<࠵(脈栖厊栗㑮<࠵掁ň搀h 搀h 搀聨싌&ᔏ፨退ᘀ੨䍣尀脈ᘉ੨䍣尀脈ᔏ䝨牂ᘀ੨䍣㔀脈ᘉ੨䍣㔀脈ᘆ੨䍣 +脈栕䉇r栖挊C栗秡!䡣桤 桤 桤찺⛂ē脈䠄栅찺⛂栖秡!ᔌ䝨牂ᘀ੨䍣ᴀ갪갴깚깜꺈꺶꿖뀄는늢늬닪담덾뎬돈돔똔뙂뙾뚀랞럌럨렖리묠묤뱞봺뵀빬뺼뿞삈살섞섨쇺퇙볃벸벸颢钼뢼钼뢼邼뢼袼禀犸牪遹聹번벐 ᔏ虨籘ᘀ੨䍣尀脈ᔌ虨籘ᘀ੨䍣 ᔌ剨䤹ᘀ੨䍣 ᔏ剨䤹ᘀ੨䍣尀脈ᔏ䝨牂ᘀ੨䍣尀脈ᘆ卨猷 ᘆ詨ᡓ ē脈䠄栅펵䛂栖E+脈栕䉇r栖挊C栗E䡣桤 桤 桤펵䛂ᘆ੨䍣 ᔌ䝨牂ᘀ੨䍣 ᘚ੨䍣㔀脈⩂䌂⡊愀⡊瀀h ᔏᘀ੨䍣㔀脈ŋĈ䠄栅퐂䛂栕瑄1栖瑄1࠵䈁Ъ䩃(䩡(桰餳f쪉ć퐂䛂⪃䈁*䩃䩡桰 ☀쇺쇼쌌쌪썮쎆쎬쎰앂아앆쬖쬚쬰쬲쯖칤카틴ퟺ원뿪뒸肓듪痪畛둎 ᔘᙨ%ᘀ੨䍣伀J儀J愀ᡊ 3脈栕ཱྀ¡栖挊C栗‧ 䩏 䩑 䡣桤 桤 桤챁⛂ᔔ腨ꄏᘀ੨䍣伀J儀J %脈栖㝓s栗⇋䡣桤 桤 桤펷䛂AĈ栕‧ 栖㝓s栗⇋䡣桤 桤 桤펷䛂쪉ć챀⛂⪃䈁Ъ桰餳fᘆ੨䍣 ᔌꍨ朻ᘀ੨䍣 ᔌ虨籘ᘀ੨䍣 ē脈䠄栅펓䛂栖૽õ+脈栕䉇r栖挊C栗૽õ䡣桤 桤 桤펓䛂ᘆ卨猷 ᔌ䝨牂ᘀ੨䍣 ᔛꙨ堏ᘀ੨䍣㔀脈⩂将脈桰ÿ ᐀얜쬖쬘쬚쯔쯖ퟺ���������ó ë Û 툀 Æ 였 µ ꀀ µ 딀 µ 였 謀 ̤̀☊ଌFᄀᲄ㔂$㠀$⑈怀ᲄ愂̤摧挊C̀Ĥ☊ଌFᄀᲄ㔂$㠀$⑈怀ᲄ愂Ĥ摧挊C̤̀☊ଌF㔀$㠀$⑈愀̤摧挊C ␃ᄃᲄ怂ᲄ愂̤摧挊Cࠀ萑Ȝ葠Ȝ摧挊Cༀ ␃༃뒄ᄀ䲄廿뒄怀䲄懿̤摧挊C܀ ␃愃̤摧挊C ␃ᄃ킄怂킄愂̤摧㝓sက�����������������������������폨폨폨뷨ꂵ辔綅灵幩博博博ꁋ辔Kᔏ앨ꩬᘀ੨䍣㔀脈ᔌ䝨牂ᘀ੨䍣 ᘆ੨䍣 ᔕ뉨ᔿᘀ੨䍣䈀ت桰ÿ ᔌ聨퉆ᘀ੨䍣 ᘉ੨䍣㔀脈ᔏ䝨牂ᘀ੨䍣㔀脈ᔏ器坳ᘀ੨䍣㔀脈ᘒ੨䍣㔀脈⩂瀆ィ ᘉ卨猷㔀脈Ė脈䠄栅첀⛂栖䖄Ä࠵(脈栖㝓s栗䖄Ä࠵掁ň搀h 搀h 搀聨싌&ᔏ⽨땝ᘀ੨䍣㔀脈+脈栕䉇r栖挊C栗煁Ñ䡣桤 桤 桤챁⛂(脈栖挊C栗煁Ñ࠶掁ň搀h 搀h 搀䅨싌&.脈栕㤗Ä栖挊C栗煁Ñ࠶掁ň搀h 搀h 搀䅨싌ᴦ�������폨싇낸ꖩꖩꖩꖩꖩꖩꖩꖩꖩꖩꖩꖩꖩꖛꖔꖩꖩꖩꖩ납ꖩꖩꖍꖍ ᔌ텨⭋ᘀ੨䍣 ᔌ婻ᘀ੨䍣 ē脈䠄栅챇⛂栖៵Fᘆ੨䍣 ᔌ䝨牂ᘀ੨䍣 ᔏ䝨牂ᘀ੨䍣㔀脈ᘒ੨䍣㔀脈⩂瀆ィ ᘉ卨猷㔀脈Ė脈䠄栅첁⛂栖䖄Ä࠵(脈栖㝓s栗䖄Ä࠵掁ň搀h 搀h 搀腨싌&.脈栕泅ª栖挊C栗䖄Ä࠵掁ň搀h 搀h 搀腨싌㜦���ﲪカ̞ؔઘഞ፨፪ᱲᱴỰỲê 픀 É 봀 ½ 봀 ± 넀 ± 넀 ¥ 넀 ± ꔀ ¥ 준 É 준 ␃ᄃᮄ怂ᮄ愂̤摧ࢁK ␃ᄃᲄ怂ᲄ愂̤摧㔿² ␃ᄃᲄ怂ᲄ愂̤摧ࢁK ␃ᄃᲄ怂ᲄ愂̤摧䑌>̤̀☊ଌFᄀᲄ㔂$㠀$⑈怀ᲄ愂̤摧挊C̀Ĥ☊ଌFᄀᲄ㔂$㠀$⑈怀ᲄ愂Ĥ摧挊Cሀ爛冷鷺祿謁頻ﭢﮂﰤﰨﰮﰴﹸﺈﺔﺖӀӂӄࡲࡴା쿼믅쿼ﲱ麻黼ﲻ뇏ﲔﲍ炃槼拼 ᔌ酨ݮᘀ੨䍣 ᔌ恨᭷ᘀ੨䍣 %脈栖挊C栗搩䡣桤 桤 桤펗䛂ē脈䠄栅펗䛂栖搩ᔌ�訿ᘀ੨䍣 ē脈䠄栅챉⛂栖攒;%脈栖挊C栗攒;䡣桤 桤 桤챈⛂ē脈䠄栅蛂栖ē脈䠄栅챈⛂栖攒;ē脈䠄栅蛂栖攒;%脈栖挊C栗䡣桤 桤 桤蛂ᔌ텨⭋ᘀ੨䍣 %脈栖挊C栗៵F䡣桤 桤 桤챇⛂ᘆ੨䍣☀ାౄ๊๐ཊხჰჲ፰ᎆᎪᎬᎮᬬᬮᬰᰌᱰᱲᱴᲈᲨᴤᴼᵈᶼḤﳑﳌ꿂ꟼꞢ疊疊] .脈栕Ý栖挊C栗䊑࠶掁ň搀h 搀h 搀䭨싌&(脈栖挊C栗䊑࠶掁ň搀h 搀h 搀䭨싌&.脈栕㤗Ä栖挊C栗䊑࠶掁ň搀h 搀h 搀䭨싌&ᘉ੨䍣㘀脈ᔏᝨ쐹ᘀ੨䍣㘀脈%脈栖挊C栗૽õ䡣桤 桤 桤펔䛂ē脈䠄栅펔䛂栖૽õᘉ੨䍣㔀脈%脈栖挊C栗䒇Û䡣桤 桤 桤챊⛂ē脈䠄栅챊⛂栖䒇Ûᔌ䝨牂ᘀ੨䍣 ᔌ酨ݮᘀ੨䍣 ᘆ੨䍣℀ḤḮỮỰỲỴἀἈἘἠὦὨᾖ〄レヮㆢㆤ㊮㋜㖆㖢㝸㞦㢊㢦㺜㺞㼦㼨㼪䇾䈀䑀䑂䓺䔠䘬䘮䞦ퟟ뎿꧗閟龍纆玆k ᔏ䝨牂ᘀ੨䍣尀脈ᔕ䝨牂ᘀ੨䍣㔀脈࠶岁脈ᔏ읨ﴮᘀ੨䍣尀脈ᔌ읨ﴮᘀ੨䍣 ᔏ읨ﴮᘀ੨䍣㸀Īᔒ읨ﴮᘀ੨䍣㸀Īᔒ䝨牂ᘀ੨䍣㔀脈ᘒ੨䍣㔀脈⩂瀆ィ Ė脈䠄栅첁⛂栖䖄Ä࠵.脈栕泅ª栖挊C栗䖄Ä࠵掁ň搀h 搀h 搀腨싌&ᔏ앨ꩬᘀ੨䍣㔀脈ᔏ䝨牂ᘀ੨䍣㔀脈ᔌ䝨牂ᘀ੨䍣 ᘆ੨䍣 ᘉ੨䍣㘀脈ᔏ�ᘀ੨䍣㘀脈⤀ỲỴὦὨ┾⨠㉨㤢㰪㳆㺜㺞㼨㼮䈂䘬䨠ó ó ç ç ç Ø � Ø 씀 ¶ 똀 ̤̀☊ଌFᄀᲄ怂ᲄ愂̤摧挊C̤̀☊ଌFഀ׆Ā ᄀᲄ怂ᲄ愂̤摧挊C̤̀☊ଌFഀ׆Ā 愀̤摧挊C ␃ᄃᲄ怂ᲄ愂̤摧挊C ␃ᄁ쒄怂쒄愂Ĥ摧挊Cက䞦䟔䟦䠆䤴䤶䥞䨞䨠䮊䮌䮎䮐䮪䮴䮶䰂䰄䰪䰬䱬䲌䳊䳬䳲�맊膗屦䵕 ᔘ뉨ᔿᘀ੨䍣䈀ت炁ィ ᔏ聨퉆ᘀ੨䍣尀脈ᘌ੨䍣㔀脈ᔒ䝨牂ᘀ੨䍣㔀脈4脈栖挊C栗䖄Ä࠵䊁ت掁ň搀h 搀h 搀腨싌瀦ィ +脈栖宺栗䖄Ä࠵岁脈䡣桤 桤 桤첁⛂ᔒ앨ꩬᘀ੨䍣㔀脈.脈栕䉇r栖䰳³栗ἁ2掁ň搀h 搀h 搀륨싓Fġ脈䠄栅펹䛂栕⬍'栖䔡Û䩏 䩑 ě脈䠄栅펹䛂栖䔡Û䩏 䩑 Ė脈䠄栅펹䛂栖挊Cᔌ䝨牂ᘀ੨䍣 ᔌ㱨썴ᘀ੨䍣 ᔏ䝨牂ᘀ੨䍣尀脈ᘉ੨䍣尀脈᠀䨠䮌䮎䮐䰂䰄䰪䰬³ 愀 R 䌀 R 刀 R ̀Ĥ☊ଌFഀ׆Ā 愀Ĥ摧挊C̤̀☊ଌFഀ׆Ā 愀̤摧挊CR̤̀☊ଌFᄀᲄ䌂Ĥ왅Ā뤀싓F 怀ᲄ愂̤摧挊C䬀萑ț⑃䔁胆 펹䛂 葠ț摧䔡Û܀䳲䵞䷬䷮乤互亖僎僐僒僬僶儀儂刘刚剌剎剐剠剢劀劰吠呎呾咀哀哘唒啀嘪嘬嘮噈噒噜噞囆훞뗁ꎫ铞郞粉郞郞郞磞郞훞땣ꎫ (脈栖ாT栗䖄Ä࠵掁ň搀h 搀h 搀腨싌&ᘆ빨吋 ᔘ뉨ᔿᘀ੨䍣㔀脈⩂瀆ィ ᔌ聨퉆ᘀ੨䍣 ᘆ੨䍣 Ĝ脈䠄栅퐄䛂栕峻栖㾔^࠵ᔏ䝨牂ᘀ੨䍣㔀脈ᘒ੨䍣㔀脈⩂瀆ィ Ė脈䠄栅첁⛂栖䖄Ä࠵(脈栖宺栗䖄Ä࠵掁ň搀h 搀h 搀腨싌&ᔏ앨ꩬᘀ੨䍣㔀脈ᔌ䝨牂ᘀ੨䍣 ᔙ䝨牂ᘀ੨䍣䈀ప䩃桰ᔏ䝨牂ᘀ੨䍣尀脈ᘉ੨䍣尀脈☀䰬僎僒剌剎剐剠剢嘪嘮囆囈囸固姰姲ð 销 è è 褀 è 销 è è 褀 è ␃ᄃᲄ怂ᲄ愂̤摧挊C܀ ␃愁Ĥ摧挊C䨀 ␃䌁Ĥ왅ĀЀ싔F 愀Ĥ摧㾔^܀ ␃愃̤摧挊C̤̀☊ଌFᄀᲄ怂ᲄ愂̤摧挊Cༀ囆囈囸固埖堄墴壄壬夜妼姪姰姴娎娚娤娨婪媊嫂嫄宬寚峖崄廄廴徐忀怚恊挬挮挰捚揾擰斦旖昂昆棾椀橺檊氆水沤沴涢淐湊湚漊漸瀤灔烰烲焤爈퇙낼��Ù ē脈䠄栅챑⛂栖洄[ᔒ䝨牂ᘀ੨䍣㔀脈⨾Ė脈䠄栅첁⛂栖䖄Ä࠵(脈栖ாT栗䖄Ä࠵掁ň搀h 搀h 搀腨싌&ᔏ셨ฃᘀ੨䍣㔀脈ᔏ䝨牂ᘀ੨䍣㔀脈ᔌ䝨牂ᘀ੨䍣 ᔘ졍ᘀ੨䍣㔀脈⩂瀆ィ ᔌ聨퉆ᘀ੨䍣 ᘆ੨䍣㴀姲姴婔婖婪婬媊媌嫄弞愎梸瓰瓲甆甈甬甮癦癨發百皞ê Ý 픀 Õ 픀 Õ 픀 É 준 É 준 Õ 픀 Õ 픀 Õ 봀 Õ 픀 Õ 픀 ␃ᄃᲄ怂ᲄ愂̤摧ாT ␃ᄃᲄ怂ᲄ愂̤摧挊C܀ ␃愃̤摧挊CЀ 摧挊C܀ ␃愁Ĥ摧挊C̤̀☊ଌFᄀᲄ㔂$㠀$⑈怀ᲄ愂̤摧挊Cᘀ爈瓰甆甈痢痦瘸瘼癄癢癤癦発皚皜皞皶眚睊矮砜碰磞笊笸筀箶箺簰籞綦綨綾締縄缆缴腈腦苪苮苾茂茈茌茐荘荚薐蚰蚲뷓낵낵낵낵例떥떰额额醝蛦ᔌ灨⼔ᘀ੨䍣 ᔕ灨⼔ᘀ੨䍣䈀Ī桰 ᔌ耉ᘀ੨䍣 ᘉ੨䍣㔀脈ᔏ耉ᘀ੨䍣㔀脈ᔕ䝨牂ᘀ੨䍣䈀Ȫ桰 ÿᘉ੨䍣尀脈ᔏ䝨牂ᘀ੨䍣尀脈+脈栕淤»栖挊C栗䐬 䡣桤 桤 桤폌䛂%脈栖挊C栗䐬 䡣桤 桤 桤폌䛂ᘆ੨䍣 ᔌ뭭ᘀ੨䍣 ᔏ䝨牂ᘀ੨䍣㔀脈ᔌ䝨牂ᘀ੨䍣㈀皞皠皶箺綦綨綾緀締緢縄苬苮茐茒荘荚觲觴訊訌訮訰谊谌谰÷ ë ÷ ÷ ÷ ë ÷ ÷ Ý ÷ ÷ ë ÷ ഀ ␃ᄃ쒄ᐂ怀쒄愂̤摧挊C ␃ᄃᲄ怂ᲄ愂̤摧挊C܀ ␃愃̤摧挊Cᤀ蚲觲觴訂訆訊訖訪訮谊谌谖谚谜谞谦谬谰豖貈賘賜逾遂预颈餂餄餆馰馲騆騊뒐렂옦왔쥦즔촨치캆켾튤틒��폵폋폋폵폃폵ꎭ쯓鯓쯓쯨釓폋폋폵õᔒ䝨牂ᘀ੨䍣㔀脈⨾ᔏ㹨ᘀ੨䍣㔀脈ē脈䠄栅챕⛂栖嫢t+脈栕䉇r栖挊C栗嫢t䡣桤 桤 桤챕⛂ᔏ䝨牂ᘀ੨䍣㘀脈ᔏ䝨牂ᘀ੨䍣㔀脈ᔌ䝨牂ᘀ੨䍣 ᔌ耉ᘀ੨䍣 ᔌݨ欨ᘀ੨䍣 ᘉ੨䍣㔀脈ᔏݨ欨ᘀ੨䍣㔀脈ᘆ੨䍣 ᔌ灨⼔ᘀ੨䍣㤀谰谲豖豘貈駰ꁆꦞ녶렂볊틘헾�÷ ÷ è è è Ü è è ÷ ÷ ÷ 퀀 ÷ ␃ᄃᲄ怂ᲄ愂̤摧挊Cᔌద䘋 萑Ȝ葠Ȝ摧挊C̤̀☊ଌFᄀᲄ怂ᲄ愂̤摧挊C܀ ␃愃̤摧挊C᠀﵄﵆ﶢﶤ< > ت ښ ۈ ߞ ߠ ਫ਼ ஞ Ⴠ Ⴢ ዦ ጔ ᐺ ᑨ ᜶ ᝆ ដ ថ ᷊ ᷔ ♒ ♖ ⚞ ⚺ 〤 て な ゐ ガ ヤ ユ ヲ ヶ ヺ ー ㄆ ㄈ ㄌ ㄼ ㅘ 㒪 㒬 㜞 훛훛率率率率淋淋淋率率淋率淋淋淋淋淋淋淋淋淋淋�����샏Ï ᔝ全䬫ᘀ੨䍣䈀Ȫ䩃$䩡$桰 ÿᔌᕨ䴽ᘀ੨䍣 ᘉ੨䍣㔀脈ᔏ䝨牂ᘀ੨䍣㔀脈ᔒ䝨牂ᘀ੨䍣㔀脈⨾ᔏ䝨牂ᘀ੨䍣㘀脈ᘆ੨䍣 ᔌ䝨牂ᘀ੨䍣䜀ﭬ ߠ Ⴢ ␐ ⩸ ⻪ ユ ヨ ㄌ ㄎ ㄼ ㄾ ㅘ 㜞 㜠 㝬 㝮 㫀 㫂 㫘 ÷ ÷ ë ë ë ë � ÷ ÷ ÷ ë ÷ ë ÷ ̤̀②會譤쉈漀߆ā怀싌搦Ħ萑Ȝ葠Ȝ ␃ᄃᲄ怂ᲄ愂̤摧挊C܀ ␃愃̤摧挊Cᤀ㜞 㜠 㝬 㪾 㫀 㫂 㫒 㫔 㫖 㫾 㬴 䄌 䄪 䈖 䈘 䈲 䈺 䉆 䉨 䉲 䉼 䊀 䊂 䋐 䋒 䋔 䌮 䌲 䍾 䎀 䎂 䏖 ��싊슽슶늶슶薣ꍟ待垣垽垽垽傽Âᔌ�ᘀ੨䍣 ᔏ�ᘀ੨䍣㔀脈ŋĈ䠄栅퐅䛂栕㾔^栖㾔^࠵䈁Ъ䩃(䩡(桰餳f쪉ć퐅䛂⪃䈁*䩃䩡桰 ;Ĉ栕㾔^栖思ÿ栗㾔^࠵持ň搀h 搀h 搀ը싔襆ߊāԀ싔荆Īᔜ鑨帿ᘀ੨䍣㔀Ĉ쪉ć퐅䛂⪃ᘆ੨䍣 ᔌ䝨牂ᘀ੨䍣 ᘉ੨䍣㔀脈ᔏ䝨牂ᘀ੨䍣㔀脈ᔔ깨ᘀ੨䍣䌀⑊愀⑊ ᔌ깨ᘀ੨䍣 ᔏ깨ᘀ੨䍣㸀Īᔵ蕨푯ᘀ੨䍣㸀Ī⩂䌂⑊愀⑊瀀h褀ߊāᄀ싔荆Ī䩃䩡ἀ㫘 㫚 㫾 㬀 㬴 䈖 䈘 䎂 䎄 䏖 䡨 䬲 勤 塚 姎 幔 幖 幚 廎 廢 廤 开 异 ÷ ÷ ë ã Ø 준 É 준 É 준 É Ä ÷ ÷ Ѐ 摧挊C̤̀☊ଌFᄀᲄ怂ᲄ愂̤摧挊C萑 ꐔx葠 摧挊C܀ ␃愁Ĥ摧挊C ␃ᄃᲄ怂ᲄ愂̤摧挊C܀ ␃愃̤摧挊Cᘀ䏖 䠴 䠸 䦨 䧤 䧦 䨤 䱄 䱲 䱶 䲤 䵞 ䷦ 俊 俸 先 兌 塚 奴 姊 姎 娼 婪 幒 幔 幖 幘 幚 年 幼 庆 庈 庌 廎 廢 짹ꦱꇉ肌潶彧 ᔏ虨籘ᘀ੨䍣㔀脈ᔏ詨ᵜᘀ੨䍣㔀脈ᔌ詨ᵜᘀ੨䍣 ᘒ੨䍣㔀脈⩂瀆ィ Ė脈䠄栅퐅䛂栖㾔^࠵(脈栖思ÿ栗㾔^࠵掁ň搀h 搀h 搀ը싔Fᔏ२恁ᘀ੨䍣㔀脈ᔏ㽨ĩᘀ੨䍣㜀脈.脈栕䉇r栖挊C栗澅Ô࠵掁ň搀h 搀h 搀ၨ싔Fᔏ䝨牂ᘀ੨䍣㔀脈+脈栕㦟ê栖挊C栗䳳¤䡣桤 桤 桤챥⛂ᔌ齨ᘀ੨䍣 ᔌ�ᘀ੨䍣 ᘆ੨䍣 ᔌ䝨牂ᘀ੨䍣∀异 懊 懌 懠 懢 戂 戄 搀 搂 撀 撂 撖 撘 撶 撸 曜 曰 朐 朒 楌 楎 ó ë ë ó ã � Þ Þ 퐀 Æ 퐀 ¸ 퐀 Æ ഀ ␃ഃ׆Ā᐀碤愀̤摧挊Cഀ ␃ᄃᲄᐂ碤怀ᲄ愂̤摧挊Cऀ ␃ᐃ碤愀̤摧挊CЀ 摧挊C܀ ␃愁Ĥ摧挊C܀ ␃愃̤摧挊C ␃ᄃᲄ怂ᲄ愂̤摧挊C᐀廢 懌 懠 懢 戂 戄 拰 挞 捎 掀 揾 搂 搌 搜 搨 搪 搬 搴 搶 搸 撘 撴 撶 撸 틙틭틭싊ꢽ瞏孫쩌䓒í ᔏ饨┐ᘀ੨䍣㜀脈Ĝ脈䠄栅퐆䛂栕䄉`栖㾔^࠵ğ脈䠄栅퐆䛂栖㾔^࠵䊁ت桰ÿ Ė脈䠄栅퐆䛂栖㾔^࠵.脈栕䄉`栖挊C栗㾔^࠵掁ň搀h 搀h 搀٨싔F1脈栖挊C栗㾔^࠵䊁ت䡣桤 桤 桤퐆䛂桰ÿ (脈栖思ÿ栗㾔^࠵掁ň搀h 搀h 搀٨싔Fᘉᵨ⦆㔀脈ᔏ२恁ᘀ੨䍣㔀脈ᔏ䝨牂ᘀ੨䍣㔀脈ᔌ䝨牂ᘀ੨䍣 ᔘ彨⸫ᘀ੨䍣㔀脈⩂瀆ィ ᔌ齨ᘀ੨䍣 ᘆ੨䍣 ᔏ虨籘ᘀ੨䍣㔀脈ᔌ虨籘ᘀ੨䍣ᜀ撸 曚 曜 曰 椆 椖 楌 楎 楘 楨 楪 榆 榈 榊 槾 樀 樮 樰 歮 歾 쿗麷莒歳復剙<