Upozornění: Text přílohy byl získán strojově a nemusí přesně odpovídat originálu. Zejména u strojově nečitelných smluv, kde jsme použili OCR. originál dokumentu stáhnete odsud
Celý záznam RACK7B5B8LNX najdete zde
II
PAGE
3
II.
P ř e d k l á d a c í z p r á v a
_________________________
Cílem předloženého návrhu novely zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon“), je podle předkladatele zúžit prostor pro korupci při rozhodování o žádostech o udělení víza nad 90 dnů tím, že se upřesní podmínky pohovoru se žadatelem o udělení víza, stanoví se obsah a míra právní závaznosti stanoviska zastupitelského úřadu pro cizineckou policii a zavede se mimořádný opravný prostředek proti rozhodnutí o neudělení víza.
O vyjádření k předloženému poslaneckému návrhu zákona bylo požádáno Ministerstvo vnitra, Ministerstvo zahraničních věcí a ministryně vlády pro lidská práva a národnostní menšiny.
Ministerstvo vnitra doporučilo předložený poslanecký návrh nepodporovat, a to zejména z toho důvodu, že stávající procesní úprava rozhodování o udělování víz se v praxi osvědčila a lze ji považovat za adekvátní charakteru přijímaného rozhodnutí, přičemž platná právní úprava zajišťuje i přiměřené procesní postavení žadatelů.
Ministerstvo vnitra v obecné rovině označilo předložený návrh zákona po formální stránce za nevydařený z důvodu nepřehlednosti jednotlivých ustanovení, na jedné straně opisujících ustanovení správního řádu a na druhé straně zavádějících nesystematicky odchylky od obecných procesních pravidel obsažených ve správním řádu. V jednotlivostech dále uvedlo, že nelze nesouhlasit s navrhovaným vypuštěním § 53 odst. 2 zákona, který stanoví, že zastupitelský úřad žádost o udělení víza odmítne v případě, že žádost není doložena náležitostmi stanovenými zákonem, dále nelze souhlasit ani s názorem předkladatelů, že na udělení víza má cizinec právní nárok, nelze souhlasit rovněž s navrhovaným novým zněním § 57 odst. 2 a 3, neboť vymezení obsahu stanoviska zastupitelského úřadu a zaměření pohovoru se žadatelem by mělo za následek omezení oprávnění zastupitelského úřadu sdělit cizinecké policii všechny jemu známé skutečnosti, které by mohly mít podstatný vliv na výsledek rozhodnutí, ministerstvo nesouhlasí ani s navrhovaným vypuštěním § 57 odst. 4 z důvodu hrozby pro bezpečnost České republiky, dále nedoporučilo, aby zákon řešil omezení subjektů, s nimiž by cizinec pobývající na území České republiky měl být povinen sjednat smlouvu o cestovním zdravotním pojištění pro účely vydání pobytového oprávnění, neboť taková případná úprava by měla být obsažena v zákoně o pojišťovnictví. Ministerstvo vnitra vyjádřilo nesouhlas rovněž s navrhovanou úpravou řízení o žádosti o udělení víza, na které s ohledem na jeho specifiku nelze vztahovat část druhou a třetí správního řádu, a proto ani nelze souhlasit s návrhem na vyhotovování písemného rozhodnutí v případě zamítnutí žádosti o vízum a jeho doručování výhradně veřejnou vyhláškou a nelze souhlasit ani s návrhem na přípustnost mimořádných opravných prostředků.
Ministerstvo zahraničních věcí vyslovilo s předloženým poslaneckým návrhem zásadní nesouhlas s odůvodněním, že návrh zákona v žádném případě nesměřuje k deklarovanému cíli, tj. k vytvoření legislativní překážky možnostem korupce a organizovanému zločinu při vydávání víz. Dále uvedlo, že návrh směřuje k byrokratizaci procesu udělování víza a zejména k tomu, že vízum jako nástroj realizace státní suverenity by podle návrhu mohl mít charakter nárokovatelného institutu, což představuje nebezpečnou anomálii vedoucí k ohrožení bezpečnosti státu, a zdůraznilo, že v mezinárodním právu je obecně uznávána zásada, podle které není na udělení víza právní nárok a důvody neudělení víza není stát povinen sdělovat; obdobným způsobem postupují i ostatní státy Evropské unie. Ministerstvo zahraničních věcí ve svém stanovisku, obdobně jako Ministerstvo vnitra, vyjádřilo nesouhlas se všemi navrhovanými změnami zákona.
Ministryně vlády pro lidská práva a národnostní menšiny uvedla, že pokud jde o rozhodování o udělení víz, má sice každý stát svrchované právo rozhodnout, zda cizince na území pustí či nikoli, nicméně určitá možnost přezkumu rozhodnutí o neudělení víza by měla být v právním řádu České republiky zakotvena, neboť neexistence kontrolního mechanismu při udělování víz neumožňuje kontrolu objektivnosti záznamu ve vztahu ke skutečnému obsahu pohovoru prováděného zastupitelským úřadem. Předložený návrh zákona v části týkající se úpravy problematiky vydávání dokladů cestovního zdravotního pojištění pojišťovnami oprávněnými k provozování pojištění označila ministryně za přínosný.
Návrh stanoviska vlády se opírá o stanoviska Ministerstva vnitra a Ministerstva zahraničních věcí.
