Upozornění: Text přílohy byl získán strojově a nemusí přesně odpovídat originálu. Zejména u strojově nečitelných smluv, kde jsme použili OCR. originál dokumentu stáhnete odsud
Celý záznam RACK7H3EBTM1 najdete zde
Odůvodnění
Odůvodnění
I. Obecná část
V průběhu uplynulých více než dvanácti let od vydání vyhlášky Ministerstva dopravy č. 224/1995 Sb., o způsobilosti osob k vedení a obsluze plavidel došlo v praxi ke změně řady podmínek provozu na vnitrozemských vodních cestách v České republice a v zahraničí. Zároveň vůdcové plavidel a členové posádek plavidel plují v daleko větší míře na zahraničních vnitrozemských vodních cestách, a to jak při provozování koncesované vnitrozemské vodní dopravy, tak i rekreační plavby.
V rámci mezinárodní spolupráce v oblasti vnitrozemské plavby získala Česká republika v roce 2002 statut pozorovatele v Dunajské komisi, která má působnost od Ulmu, nacházejícím se ve Spolkové republice Německo, až do ústí vodního toku Dunaje do Černého moře, prostřednictvím sulinského ramene v Rumunské republice. Dále se od roku 2003 Česká republika jako pozorovatel pravidelně zúčastňuje prací v Ústřední komisi pro plavbu na Rýně, jejíž působnost je od Basileje až do ústí vodního toku Rýn do Severního moře v oblasti Rotterdamu. V této souvislosti je cílem České republiky co nejširší unifikace podmínek vydávání tuzemských plavebních dokladů s mezinárodní praxí, a to především ve státech, které jsou členy zmíněných plavebních komisí a na jejichž vodních cestách běžně působí česká plavidla a posádky plavidel.
V oblasti provozování koncesované vodní dopravy je právní úpravě Evropských společenství podrobeno vydávání a uznávání průkazu způsobilosti vůdce plavidla na vymezených vodní cestách Evropských společenství prostřednictvím Směrnice Rady 96/50/ES ze dne 23. července 1996 o harmonizaci podmínek pro získání národních osvědčení vůdců plavidel pro přepravu zboží a cestujících na vnitrozemských vodních cestách ve Společenství a směrnice Rady 91/672/EHS ze dne ze dne 16. prosince 1991 o vzájemném uznávání národních osvědčení vůdců plavidel pro přepravu zboží a cestujících po vnitrozemských vodních cestách.
V posledních letech je současně zaznamenáván značný rozvoj rekreační plavby na vnitrozemských vodních cestách. Počty vydaných plavebních dokladů pro rekreační plavbu plavebním úřadem - Státní plavební správou se neustále zvyšují. Občané ČR využívají možnosti aktivní rekreace v zahraničí s využitím plavidel na zahraničních vodních cestách. Zde je snahou vybavit české občany průkazy vůdců plavidel, které jsou v co nejširší míře uznávány na zahraničních vodních cestách. Podkladem pro vnitrostátní právní úpravu je v této souvislosti Rezoluce č. 40 EHK/OSN o mezinárodním průkazu způsobilosti vůdce rekreačního plavidla s tím, že průkazy vůdců plavidel, vydávané podle této rezoluce, jsou uznávány přibližně v 18 evropských státech (např. Rakousko, Chorvatsko, Německo, Nizozemsko či Slovensko).
Právě výše uvedená unifikace podmínek vydávání průkazů způsobilosti vůdců plavidel a členů posádek plavidel s mezinárodními standardy a naplnění některých požadavků praxe jsou hlavními důvody novelizace vyhlášky č. 224/1995 Sb.
Předkládaný návrh vyhlášky, kterou se mění vyhláška č. 224/1995 Sb., o způsobilosti osob k vedení a obsluze plavidel, ve znění vyhlášky č. 295/2005 Sb., je v souladu se zákonem č. 114/1995 Sb., o vnitrozemské plavbě, ve znění pozdějších předpisů, k jehož provedení je navržen, včetně zákonného zmocnění § 24 odst. 1 a 2 a § 25 odst. 1 a 5 a dále je návrh vyhlášky v souladu s Ústavou, ústavním pořádkem a právním řádem ČR a neodporuje mezinárodním smlouvám, jimiž je ČR vázána.
Předmět právní úpravy návrhu je v souladu s relevantním právem Evropských společenství
· směrnice Rady 91/672/EHS ze dne ze dne 16. prosince 1991 o vzájemném uznávání národních osvědčení vůdců plavidel pro přepravu zboží a cestujících po vnitrozemských vodních cestách,
· směrnice Rady 96/50/ES ze dne 23. července 1996 o harmonizaci podmínek pro získání národních osvědčení vůdců plavidel pro přepravu zboží a cestujících na vnitrozemských vodních cestách ve Společenství.
Předkládaný návrh nevyžaduje žádné nároky na státní rozpočet ani na další veřejné rozpočty.
Návrh nemá sociální dopady ani negativní dopady na životní prostředí České republiky.
II. Zvláštní část
K Čl. I
K bodům 1 a 6
Je použit věcně správnější termín „povolené zatížení“, v praxi používaný také v lodním osvědčení.
K bodům 2 až 5
Je opouštěno nadbytečné rozdělení malých plavidel na kategorie od 4 kW do 20 kW.
K bodu 7
Vkládá se legislativně technická úprava.
K bodu 8
Upravuje se vymezení osob způsobilých k vedení nebo k obsluze plavidla podle § 2 odst. 1.
K bodu 9
Legislativním zavedením plavecké služební knížky jako průkazu způsobilosti člena posádky plavidla se navazuje na stávající praxi, kdy plavební úřad tento doklad vydává již od roku 2001. Plavecká služební knížka je uznávána na všech zahraničních vodních cestách včetně Rýna.
K bodu 10
Příslušné ustanovení má pouze deklaratorní význam, nikoliv normativní, a proto je nadbytečné.
K bodu 11
Používání malého plavidla bez průkazu způsobilosti je rozšířeno o vymezený úsek Vltavy v Jihočeském kraji v souladu s požadavkem Jihočeského kraje.
K bodu 12
Předmětné ustanovení je určeno právě pro malá plavidla s vlastním strojním pohonem a plachetnic se netýká. Vztažení tohoto ustanovení k vymezeným vodním cestám uvedeným v odstavci 4 písm. b) je nadbytečné vzhledem k tomu, že příslušný úsek, kde může být vedeno plavidlo osobou bez průkazu způsobilosti, musí být zapsané plavebním úřadem v lodním osvědčení, a to po jeho posouzení z hlediska plavební bezpečnosti.
K bodu 13
Nově definované způsobilosti členů posádky plavidla „plavčík“ a „pomocný lodník“ ztotožňují jednotlivé členy posádek s posádkami plavidel v zemích v působnosti Centrální komise pro plavbu na Rýně (dále jen „ZKR“). Způsobilosti „plavčík“, „pomocný lodník“ a „lodní strojník“ se zavádějí pro zajištění větší flexibility provozovatelů plavidel při stanovení počtu a složení minimální posádky za účelem slučitelnosti s legislativou sousedních států (tedy uznávání počtu a složení posádky na zahraničních vodních cestách), na jejichž vodních cestách posádky našich plavidel plují (např. německý Leichtmatrose, Decksmann).
K bodům 14 až 17
Vypouští se číslování učebních oborů, protože tato klasifikace se s úpravou legislativy školství podle potřeby mění. Upravuje se oprávnění lodníka tím, že se mu legalizuje možnost obsluhy kormidla pod dohledem kapitána při zvyšování kvalifikace.
K bodu 18
Dosavadní způsobilost lodníka II. třídy se ruší jako nadbytečná.
K bodu 19
Opětovně se zavádí způsobilost lodního strojníka. Tato byla v roce 1995 zrušena, avšak složitost mechanizmů na moderních plavidlech si tuto způsobilost vyžaduje a provozovatelé ji bez ohledu na stávající legislativu využívají. Úleva ze vzdělání vyžaduje delší plavební praxi.
K bodu 20
Smysl způsobilosti „kormidelník“ se mění. Způsobilost kormidelníka jako vůdce vlečeného plavidla ztratila přechodem z vlečné na tlačnou plavbu před nejméně 10 lety smysl. Naopak se tento pojem v zemích ZKR používá pro člena posádky, který absolvoval předepsanou praxi. Rozdělení této praxe na vodní cesty dopravně významné a jiné je nadbytečné.
K bodu 21
Předepsání požadovaného věku je obvyklé v zemích ZKR. Požadavek plavební praxe kapitánů stanovený v hodinách u kormidla se ruší jako formální a nekontrolovatelný. Plně ho nahrazují výše uvedené nově definované způsobilosti. Doplněním odstavce 7 § 11 se umožňuje obsluhovat kapitánovi i plovoucí stroj při práci, pokud splňuje další podmínky v tomto odstavci obsažené. Vést (tedy řídit při plavbě) ho může jako každé jiné plavidlo.
Oprávnění kapitána III. třídy se rozšiřuje na všechny tyto vodních cest a současně zužuje jen na úsek, na kterém prokáže praxi je zapsán v jeho průkazu způsobilosti.
Způsobilost kapitána IV. třídy je nově koncipována podle potřeby rostoucího počtu provozovatelů zejména osobní lodní dopravy na omezených úsecích vodních cest, jezerech a plavebních kanálech s menšími plavidly, což bylo dosud řešeno ne zcela vyhovujícím způsobem jako přívozy. Omezení oprávnění vést plavidla jen na nákladní loď je tedy z hlediska potřeb praxe příliš omezující.
K bodu 22
Je-li požadováno vzdělání, pak je zřejmé, že se jedná o dokončené vzdělání. V ustanovení § 9 odst. 6 je rozšířeno oprávnění převozníka i ve vztahu k dopravně významným vodním cestám využitelným.
K bodům 23 až 27
Rozšiřuje se možnost získání praxe nejen na přívozu, ale i jiných plavidlech, což umožňuje vznik nových přívozů v péči místních orgánů samosprávy, kde dosud žádné přívozy nejsou. Současně je upřesněno, že se jedná o přívozy na území ČR.
K bodu 28
Úprava zohledňuje přívozy na vodních cestách nesledovaných, kde dosud převozník nesměl loď vést.
K bodu 29
Změnou znění § 10 bude dosaženo větší přehlednosti právní úpravy. Tato úprava směřuje k přiblížení podmínek vystavení průkazu v České republice požadavkům ostatních evropských států v duchu dokumentu, který řeší podmínky vzájemného uznávání průkazů vůdců malých (rekreačních) plavidel. – Rezoluce č. 40 EHK/OSN o mezinárodním průkazu způsobilosti vůdce rekreačního plavidla. U průkazu vůdce malého plavidla není praxe požadována, následně se o ní nehovoří, není důvod tento výraz uvádět. Stanovení věkové kategorie 16 let místo dosavadních 15 let a zrušení kategorie MJ a SJ je prostředkem k přiblížení se podmínkám stanoveným Rezolucí č. 40. Dokončení základního vzdělání se předpokládá u všech uchazečů. Formulace odstavce byla upravena pro definování oprávnění platného pouze v České republice, při němž držitel nemusí používat plavidlo pouze k rekreaci, ale i ke komerčním účelům – provozování vodní dopravy pro cizí potřeby (§ 33 zákona). Doplněním odstavce 4 bylo definováno „juniorské“ oprávnění a doplněním odstavce 3 bylo vymezeno oprávnění a oblast plavby bez omezení výkonu motoru a celkové plochy plachet u malého plavidla k zahraničním vodním cestám.
K bodu 30
Vypouští se číslování učebních oborů, protože toto se úpravou legislativy školství podle potřeby mění. Ruší se požadavek plavební praxe vyjádřený v hodinách jako formální a nekontrolovatelný. Doplnění potřeby předložení osvědčení o způsobilosti k práci s pozemním strojem zohledňuje dosavadní praxi. Zdůrazňuje se, že způsobilost je platná pouze na území ČR. Úleva ze vzdělání umožňuje získat tuto způsobilost osobám, které dlouhá léta pracují s pozemními stroji a nutnost údržby vodních cest vyžaduje umístění strojů na pontony a jiná plavidla. Úprava zohledňuje plovoucí stroje na vodních cestách nesledovaných, kde dosud strojmistr nesměl plovoucí stroj obsluhovat. Změnou postavení kormidelníka je úprava na vůdce plavidla nutná. Umožňuje se obsluhovat plovoucí stroj i kapitánovi. Dosavadní praxe, že na štěrkovně je kapitán, který strojmistrům jen „popojíždí“ a sám nesmí stroj obsluhovat, nebo že jedna osoba má dva průkazy není logická. Doplňující odstavec definuje situaci, kdy na pontonu nebo jiném plavidle je dočasně umístěn pozemní stroj (jeřáb, bagr apod.) např. pro údržbu vodní cesty.
K bodu 31
Ustanovení § 11a legislativně zohledňuje stávající praxi vydávání průkazů způsobilosti k vedení plavidla pomocí radaru, které vydává SPS již od vstupu ČR do EU v roce 2004 a které jsou zeměmi ZKR uznávány. Zavedení způsobilosti k vedení plavidla pomocí radaru si vyžádala právní úprava v zemích CKR. Naši kapitáni byly znevýhodněni tím, že si „radarové patenty“ museli dělat v zahraničí.
K bodu 32 až 34
Text úprav zpřesňuje pojmy užívané v legislativě.
K bodu 35 až 41
Zpřesňuje se doba, kdy musí uchazeč podstoupit pravidelnou lékařskou prohlídku před vypršením její platnosti. Termíny lékařských prohlídek byly sjednoceny s legislativou sousedních zemí, na jejichž vodních cestách se naše posádky plaví. Současné rozdíly způsobovaly problémy při kontrolách státního dozoru těchto zemí. Nadbytečné texty a odstavce byly vypuštěny. Naopak byly doplněny povinnosti dotčených osob informovat o změně své zdravotní způsobilosti plavební úřad i provozovatele, jakož i povinnost mít platný doklad o zdravotní způsobilosti za plavby u sebe a předložit ho ke kontrole. Upravuje se povinnost vydat lékařský posudek lékařem jen do rukou posuzované osoby a časově se omezuje doba, do kdy lékař vydá tento posudek. Výstupní prohlídky před ukončením činnosti člena posádky plavidla jsou pro bezpečnost plavby irelevantní. Stát je nepotřebuje. Nové znění zpřesňuje, kdy plavební úřad může nařídit mimořádnou zdravotní prohlídku. Ruší se povinnost plavebního úřadu i provozovatele sdělovat lékaři pracovní zařazení uchazeče, protože plavební úřad ho nezná a provozovateli to nepřísluší. Doplněk stanovuje povinnost dotčené osoby informovat zainteresované osoby o změnách, které mohou mít vliv na jejich způsobilost i povinnost mít doklad o zdravotní způsobilosti za plavby u sebe. Změnou je respektována ochrana osobnosti posuzované osoby a zároveň se zpřesňuje povinnost lékaře vydat posudek této osobě.
K bodu 42
Slova se vypouštějí, protože služební knížka je také průkazem způsobilosti.
K bodům 43 až 46
Zpřesňují se dokumenty, které je povinen plavební úřad o zkoušce vést. Rovněž se zpřesňuje, kdy je možné upustit od praktické části zkoušky.
K bodu 47
Zavádí se plavecká služební knížka jako povinný doklad člena posádky plavidla, obvyklý ve státech EU a plavebním úřadem u nás vydávaný od roku 2001.
K bodu 48
Doplňuje řízení plavidla pod vlivem alkoholu a jiných omamných látek jako důvod k zadržení průkazu způsobilosti.
K bodu 49
Zrušení § 19 umožnilo vydávání jednoho průkazu platného jako mezinárodní ve smyslu rezoluce č. 40 komise pro vnitrozemskou plavbu EHK/OSN.
K bodu 50
Doplněním se legalizují oblasti, které plavební úřad zkouší již od platnosti této vyhlášky pro různé kategorie vůdců a členů posádek plavidel.
K bodu 51
V tomto bodě se též legalizují oblasti, které se již zkouší; elektrická zařízení jsou nedílnou součástí konstrukce každého plavidla.
K bodu 52
Vzhledem k tomu, že ČR není vázána Dohodou ADN pro přepravu nebezpečných věcí a plavební úřad provádí zkoušky způsobilosti ADNR, je nezbytné tuto oblast blíže specifikovat a definovat podstatné části podle předpisů pro přepravu nebezpečných věcí v působnosti ZKR.
K bodu 53
V souladu s novelou znění zákona je zavedena legislativní zkratka i v jeho příloze.
