Č. j.: ÚOHS-R166/2013/VZ-2205/2014/310/MMl/IPs
                
                
                 
                
                
                31. ledna 2014
                
                
                
                
                 
                
                 
                Ve správním řízení o rozkladu ze dne 5. 6. 2013, doručeném téhož dne Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže, podaném navrhovatelem -
                 
                
                společností RUMPOLD-P s.r.o., IČ 61778516, se sídlem Úslavská 27, 301 44 Plzeň, ve správním řízení zastoupenou na základě plné moci ze dne 4. 6. 2013 advokátní kanceláří Havel, Holásek & Partners, s.r.o., advokátní kancelář, IČ 26454807, se sídlem Týn 1049/3, 110 00 Praha 1,
                
                 
                proti rozhodnutí Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže č. j. ÚOHS-S396/2012/VZ-9316/2013/513/KSt ze dne 20. 5. 2013, ve věci uložení zákazu plnění Smlouvy o svozu a odstraňování směsného komunálního odpadu č. S/12/95/Še uzavřené dne 17. 4. 2012 mezi zadavatelem –
                 
                
                městem Příbram, IČ 00243132, se sídlem Tyršova 108, 261 19 Příbram I, ve správním řízení zastoupeným na základě plné moci ze dne 20. 7. 2012 advokátem JUDr. Tomášem Samkem advokátem advokátní kanceláře HOLÁ & SAMEK, se sídlem Pražská 140, 261 01 Příbram,
                
                 
                a  vybraným uchazečem – 
                 
                
                Technickými službami města Příbrami, příspěvkovou organizací, IČ 00068047, se sídlem U Kasáren 6, 261 01 Příbram IV,
                
                 
                jsem podle ustanovení § 152 odst. 5 písm. b) zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů na základě návrhu rozkladové komise, jmenované podle ustanovení § 152 odst. 3 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů, rozhodl takto:
                 
                Rozhodnutí Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže č. j. ÚOHS-S396/2012/VZ-9316/2013/513/KSt ze dne 20. 5. 2013,
                 
                p o t v r z u j i
                 
                a podaný rozklad
                 
                z a m í t á m.
                 
                Odůvodnění
                 
                I. Zadávací řízení a správní řízení před Úřadem pro ochranu hospodářské soutěže
                1. Úřad pro ochranu hospodářské soutěže (dále jen „Úřad“) jako orgán příslušný podle ustanovení § 112 zákona č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon“)[1] k výkonu dohledu nad zadáváním veřejných zakázek, zahájil správní řízení na návrh navrhovatele - společnosti RUMPOLD-P s.r.o., IČ 61778516, se sídlem Úslavská 27, 301 44 Plzeň, ve správním řízení zastoupenou na základě plné moci ze dne 4. 6. 2013 advokátní kanceláří Havel, Holásek & Partners, s.r.o., advokátní kancelář, IČ 26454807, se sídlem Týn 1049/3, 110 00 Praha 1 (dále jen „navrhovatel“) ve věci uložení zákazu plnění Smlouvy o svozu a odstraňování směsného komunálního odpadu č. S/12/95/Še (dále jen „Smlouva“) uzavřené dne 17. 4. 2012 mezi zadavatelem - městem Příbram, IČ 00243132, se sídlem Tyršova 108, 261 19 Příbram I, ve správním řízení zastoupeným na základě plné moci ze dne 20. 7. 2012 advokátem JUDr. Tomášem Samkem advokátem advokátní kanceláře HOLÁ & SAMEK, se sídlem Pražská 140, 261 01 Příbram, (dále jen „zadavatel“), a vybraným uchazečem - Technickými službami města Příbrami, příspěvkovou organizací, IČ 00068047, se sídlem U Kasáren 6, 261 01 Příbram IV (dále jen „vybraný uchazeč“). Dnem 22. 6. 2012 bylo správní řízení zahájeno na návrh a za účastníka správního řízení Úřad označil zadavatele, navrhovatele a vybraného uchazeče.
                II. Napadené rozhodnutí
                2. Po přezkoumání všech rozhodných skutečností vydal Úřad dne 20. 5. 2013 rozhodnutí č. j. ÚOHS-S396/2012/VZ-9316/2013/513/KSt (dále jen „napadené rozhodnutí“), kterým návrh navrhovatele zamítl, neboť nebyly zjištěny důvody pro uložení nápravného opatření podle ustanovení § 118 odst. 1 nebo 2 zákona.
                3. V odůvodnění napadeného rozhodnutí Úřad uvedl, že zadavatel uzavřel Smlouvu na základě obecné výjimky ze zákona a to tzv. výjimky in-house (dále jen „in-house výjimka“). Zákonná úprava in-house výjimky je obsažena v § 18 odst. 1 písm. e) zákona. Podle citovaného ustanovení zákona není zadavatel povinen zadávat podle tohoto zákona veřejné zakázky, jestliže jejich předmětem je poskytnutí dodávek, služeb nebo stavebních prací veřejnému zadavateli osobou, která vykonává podstatnou část své činnosti ve prospěch tohoto veřejného zadavatele a ve které má veřejný zadavatel výlučná majetková práva; veřejný zadavatel má výlučná majetková práva v určité osobě, zejména pokud disponuje sám veškerými hlasovacími právy plynoucími z účasti v takové osobě, nebo pokud taková osoba má právo hospodařit s majetkem veřejného zadavatele, nemá vlastní majetek a výlučně veřejný zadavatel vykonává kontrolu nad hospodařením takové osoby. Z právě řečeného zřetelně plyne, že pro aplikaci in-house výjimky musí být kumulativně splněna celá řada podmínek. Otázkou, zda byly výše popsané podmínky pro použití in-house výjimky v šetřeném případě splněny, se Úřad zabýval odůvodnění napadeného rozhodnutí.
                4. První podmínkou je, aby osoba, v jejíž prospěch je vykonávána činnost, byla veřejným zadavatelem, přičemž je zřejmé, že zadavatel je veřejným zadavatelem podle ustanovení § 2 odst. 2 písm. c) zákona, neboť je územním samosprávným celkem. Druhou podmínkou je, že osoba, které zadavatel zadává veřejnou zakázku, je zadavatelem ovládána. Ze Zřizovací listiny vybraného uchazeče Úřad dovodil, že zadavatel vybraného uchazeče ovládá. Další podmínkou je, že vybraný uchazeč vykonává podstatnou část své činnosti ve prospěch zadavatele. Úřad zde dospěl k závěru, že vybraný uchazeč vykonává podstatnou část své hospodářské činnosti ve prospěch zadavatele, když zadavatel náklady spojené s touto činnosti hradí ze svého rozpočtu. Na základě výše uvedených skutečností lze dojít k závěru, že zákonné podmínky k tomu, aby zadavatel uzavřel Smlouvu s vybraným uchazečem na základě in-house výjimky podle § 18 odst. 1 písm. e) zákona, jsou ve výše uvedených aspektech splněny. K tomu, aby mohla být uvedená výjimka zákona uplatněna v souladu se zákonem, však musí být splněna ještě další podmínka a to, že předmětem veřejné zakázky je poskytnutí dodávek, služeb nebo stavebních prací veřejnému zadavateli. V šetřené veřejné zakázce je podle čl. II. „Předmět smlouvy“ Smlouvy předmětem poskytnutí služeb spočívající v činnosti přebírání odpadu vybraným uchazečem do svého vlastnictví, jeho odvážení a likvidování jednak ukládáním na skládce, jednak ostatními, zákonem stanovenými způsoby.
                5. Ze Statutu vybraného uchazeče, ve kterém je definován předmět činnosti vybraného uchazeče, plyne, že vybraný uchazeč nemá mezi svými činnostmi uvedenou činnost ukládání odpadu na skládce. Úřad se dále vypořádal s otázkou, do jaké míry musí osoba, která vykonává podstatnou část své činnosti ve prospěch veřejného zadavatele a ve které má veřejný zadavatel výlučná majetková práva, veřejnou zakázku plnit, aby mohlo dojít k aplikaci in-house výjimky. Jak vyplývá ze znění § 18 odst. 1 písm. e) zákona (viz bod 90 napadeného rozhodnutí), rozsah předmětu plnění není blíže specifikován. Jinými slovy řečeno, zákon nijak kvantitativně neurčuje limit, od kterého by rozsah plnění veřejné zakázky mohl být podřazen pod zákonnou in-house výjimku, či právě naopak by byl aplikaci in-house výjimky zapovězen. Tu Úřad odkazuje na zákon č. 199/1994 Sb., o zadávání veřejných zakázek, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „dřívější zákon o veřejných zakázkách“). Podle § 2 odst. 1 písm. d) dřívějšího zákona o veřejných zakázkách se tento zákon nevztahoval na plnění veřejné zakázky, které poskytuje v celém rozsahu právnická osoba zřízená za tím účelem zadávajícím ministerstvem, jiným správním úřadem nebo územním samosprávným celkem. Jinak řečeno, k tomu, aby podle dřívějšího zákona o veřejných zakázkách mohlo dojít k použití in-house výjimky, musela právnická osoba za tím účelem zřízená plnit pro svého zřizovatele předmět plnění veřejné zakázky v celém rozsahu, tedy stoprocentně. Právě řečené je potvrzeno i rozsudkem Krajského soudu v Brně č. j. 62 Ca 32/2008-58 ze dne 29. 9. 2009, který byl potvrzen rozsudkem Nejvyššího správního soudu č. j. 2 Afs 12/2010-88 ze dne 3. 2. 2011. Úřad však konstatuje, že ono „plnění v celém rozsahu“, vyžadované pro aplikaci in-house výjimky dřívějším zákonem o veřejných zakázkách, nebylo promítnuto do znění zákona platného a účinného v době uzavření Smlouvy. Jak Úřad opětovně opakuje, ustanovení § 18 odst. 1 písm. e) zákona nepředepisuje pro aplikaci in-house výjimky limit, co se týče rozsahu předmětu plnění, ani v minimální míře, natož aby vyžadoval plnění v celém rozsahu.
                6. V šetřeném případě vybraný uchazeč evidentně nebyl schopen část předmětu plnění veřejné zakázky, na kterou zadavatelem uzavřel smlouvu, a sice ukládání odpadu, plnit. Právě řečené je ostatně potvrzeno i faktem, že za účelem ukládání odpadu uzavřel vybraný uchazeč samostatnou smlouvu se společností SVZ Centrum s.r.o., IČ 26092212 se sídlem Aloise Jiráska 264, 261 01 Příbram IV (dále jen „SVZ Centrum“). Jak bylo konstatováno výše (viz předchozí bod odůvodnění tohoto rozhodnutí), zákon nikterak nepřikazuje, aby pro použití in-house výjimky musela osoba, která bude v rámci in-house výjimky pro zadavatele předmět plnění veřejné zakázky plnit, tento předmět plnit v celém rozsahu. Při aplikaci právě řečeného na šetřený případ Úřad uvedl, že zadavatel použil in-house výjimku zcela v souladu se zákonem, ačkoliv vybraný uchazeč nebyl schopen pro zadavatele předmět plnění veřejné zakázky, na nějž byla uzavřena Smlouva, plnit v celém rozsahu, a to konkrétně v části předmětu plnění spočívající v ukládání odpadu.
                7. Úřad dále pro úplnost doplnil, že posouzení vztahu mezi vybraným uchazečem a společností SVZ Centrum s.r.o. je předmětem samostatného správního řízení vedeného u Úřadu pod sp. zn. S395/2012/VZ, v němž vybraný uchazeč vystupuje v pozici zadavatele, který již měl povinnost zadat veřejnou zakázku ve formě zadávacího řízení. Úřad proto zdůraznil, že je třeba odlišit vztah mezi vybraným uchazečem a společností SVZ Centrum s.r.o., který je předmětem samostatného přezkumu, od vztahu mezi zadavatelem a vybraným uchazečem, který je řešen v tomto rozhodnutí a v němž Úřad dospěl k závěru, že zadavatel při aplikaci ustanovení § 18 odst. 1 písm. e) zákona nikterak nepochybil.
                III. Námitky rozkladu
                8. Uvedené rozhodnutí napadl zadavatel rozkladem ze dne 5. 6. 2013, doručeným v zákonné lhůtě Úřadu téhož dne, kterýmžto dnem bylo zahájeno správní řízení o rozkladu. Podle přesvědčení navrhovatele, Úřad dospěl k nesprávným závěrům z důvodu nesprávné aplikace konceptu in-house výjimky, když nezohlednil její účel a dále Úřad nezohlednil skutkové okolnosti, za kterých zadavatel přistoupil k posuzovanému postupu, přičemž je podle něj zjevné, že postup zadavatele je obcházením pravidel zadávání veřejných zakázek.
                9. Navrhovatel má za to, že zadavatel porušil podmínky in-house výjimky stanovené v § 18 odst. 1 písm. e) zákona. Podle navrhovatele nelze připustit výklad tohoto ustanovení tak, jak jej podal Úřad v napadeném rozhodnutí, poněvadž by jeho aplikace v širším rozsahu vedla ke zcela nepřípustným důsledkům. Navrhovatel vnímá zřejmý rozpor mezi jednáním zadavatele a smyslem in-house výjimky, resp. předvídanými podmínkami jejího použití, neboť vybraný uchazeč zadavateli neposkytuje jím poptávané plnění v podobě likvidace odpadu ukládáním na skládce, nýbrž pouze zprostředkovává zajištění těchto služeb.
                10. Podle názoru navrhovatele platí, že veškeré výjimky ze zákona je nutné vykládat restriktivně, přičemž odkázal na rozsudek SDEU C-385/02 ve věci Evropská komise vs. Itálie. Dle názoru navrhovatele je podstatné, aby poskytované plnění zůstalo uvnitř veřejného sektoru, k čemuž v posuzovaném případě nedošlo. Jestliže ovládaný subjekt není schopen požadované plnění poskytnout, je dle navrhovatele zásadním porušením účelu § 18 odst. 1 písm. e) zákona postoupení veřejné zakázky dalšímu subjektu. V případě Úřadem vyslovených závěrů by dle navrhovatele došlo k absurdní situaci, kdy by veřejní zadavatelé přes své dceřiné společnosti přeprodávali plnění 3. subjektům.
                11. Navrhovatel dále uvádí, že postoupením plnění 3. osobě došlo k podstatné změně smlouvy mezi zadavatelem a vybraným uchazečem.
                12. V další části rozkladu se navrhovatel věnuje rekapitulaci postupu zadavatele při zajištění služeb spočívajících v likvidaci odpadu na území města Příbram, přičemž závěrem této rekapitulace je konstatování, že zadavatel od začátku směřuje všechny své kroky k zadání zakázky na ukládání odpadů na skládku TKO Bytíz a Úřad tento postup svým rozhodnutím aprobuje. Dále pak navrhovatel poukazuje na údajnou snahu zadavatele obcházek zákon a nesouhlasí s postupem Úřadu, který konstatoval v napadeném rozhodnutí, že nemíní vstupovat do myšlenkových pochodů zadavatele. Tento postoj je dle navrhovatele v rozporu s principy správního řádu, zejména se zásadou dostatečného zjištění skutkového stavu. Úřad měl pečlivě zkoumat právě vzájemnou souvislost jednotlivých úkonů zadavatele a jednotlivých uzavřených smluv.
                13. Závěr rozkladu pak navrhovatel věnuje rekapitulaci ostatních správních řízení projednávaných v této souvislosti Úřadem (jde celkem o tři správní řízení – sp. zn. ÚOHS-S177/2012/VZ, ÚOHS-S395/2012/VZ a toto správní řízení) a poukazuje na délku těchto řízení.
                Závěr rozkladu
                14. Navrhovatel navrhuje, aby předseda Úřadu napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil Úřadu k novému projednání.
                IV. Řízení o rozkladu
                15. Úřad neshledal důvody pro zrušení nebo změnu svého rozhodnutí v rámci autoremedury a v souladu s ustanovením § 88 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“) věc postoupil odvolacímu správnímu orgánu.
                16. K podanému rozkladu se vyjádřil zadavatel podáním ze dne 30. 6. 2013, kde uvedl, že podaný rozklad považuje za zcela účelovou snahu prosadit své ekonomické zájmy navzdory smyslu a účelu zákona. Zadavatel považuje napadené rozhodnutí za správné, byť ne plně souhlasí s tím, že v daném případě jde o oprávněnou výjimku podle ustanovení § 18 zákona, neboť se i nadále domnívá, že se jedná o zajištění činnosti zadavatele prostřednictvím k tomu zřízené příspěvkové organizace hospodařící s majetkem zadavatele, která je sama o sobě veřejným zadavatelem.
                17. Zadavatel ohledně financování svozu a likvidace komunálního odpadu uvedl, že se děje prostřednictvím provozního příspěvku zadavatele, jakožto zřizovatele vybraného uchazeče. Provozní příspěvek je stanoven a schvalován vždy v rámci schvalování rozpočtu zadavatele jako jeho součást a nepředstavuje odměnu za služby, ale pouze finanční příspěvek ke krytí rozpočtových nákladů vybraného uchazeče, který je není schopen pokrýt z výsledků hospodářské činnosti. Kalkulace provozního příspěvku zadavatele nezahrnuje zisk, neboť vybraný uchazeč není zřízen za účelem vytváření zisku. Rozpočtový příspěvek tvoří i po jeho poskytnutí majetek zadavatele a ani z tohoto důvodu nelze hovořit o úplatě za služby. Vybraný uchazeč je pouze oprávněn s ním ve smyslu rozpočtového určení hospodařit.
                18. Zadavatel souhlasí se závěry obsaženými v odůvodnění napadeného rozhodnutí, že i kdyby se jednalo o veřejnou zakázku, postupoval v souladu s výjimkou podle ustanovení § 18 odst. 1 písm. e) zákona. Zadavatel zřídil vybraného uchazeče za účelem zajišťování veřejných potřeb, mimo jiné i k zajištění likvidace komunálního odpadu, což je obsahem jak zřizovací listiny, tak i Statutu vybraného uchazeče. K této činnosti má vybraný uchazeč oprávnění. Vybraný uchazeč zajišťuje veřejné potřeby i pro další územní samosprávné celky, případně i další subjekty, což je však činnost pouze doplňková, která není důvodem existence vybraného uchazeče a ani netvoří podstatný zdroj jeho financování. Proto není podle zadavatele podstatné, zda vybraný uchazeč má či nemá skládku. Rozhodné je to, že vybraný uchazeč je oprávněn provádět likvidaci komunálního odpadu jeho přebíráním od původce.
                19. Zadavatel závěrem zdůrazňuje, že zákon nezakládá pro žádného dodavatele nárok na přidělení veřejné zakázky ani nárok na to, aby zadavatel při zadávání veřejné zakázky nezohledňoval všechny objektivní okolnosti, které takovou veřejnou zakázku ekonomicky nebo jinak provázejí. Pro zadavatele je v daném případě důležité, aby vynakládal co nejméně veřejných prostředků při zajišťování stejného standardu služby, když oproti nákladům, které vynakládal v době, kdy ukládal komunální odpad na skládce provozované navrhovatele, nyní vynaloží na skládkování komunálního odpadu o několik miliónů korun ročně méně. Zadavatel navrhuje podaný rozklad zamítnout a napadené rozhodnutí potvrdit jako věcně správné.
                Stanovisko předsedy Úřadu
                20. Po projednání rozkladu a veškerého spisového materiálu rozkladovou komisí, jmenovanou podle ustanovení § 152 odst. 3 správního řádu a po posouzení případu ve všech jeho vzájemných souvislostech, jsem podle ustanovení § 89 odst. 2 správního řádu přezkoumal soulad napadeného rozhodnutí a řízení, které vydání rozhodnutí předcházelo s právními předpisy a jeho správnost v rozsahu námitek uvedených v rozkladu a s přihlédnutím k návrhu rozkladové komise jsem dospěl k následujícímu závěru.
                21. Úřad tím, že svým rozhodnutím č. j. ÚOHS-S396/2012/VZ-9316/2013/513/KSt ze dne 5. 6. 2013, rozhodl o zamítnutí návrhu navrhovatele, neboť nebyly zjištěny důvody pro uložení nápravného opatření podle ustanovení § 118 odst. 1 nebo 2 zákona, jak je shora uvedeno, rozhodl správně a v souladu se zákonem. Rovněž s odůvodněním napadeného rozhodnutí jsem se zcela ztotožnil. V další části odůvodnění tohoto rozhodnutí budou v podrobnostech rozvedeny důvody, proč jsem nepřistoupil ke zrušení nebo změně napadeného rozhodnutí.
                V. K námitkám rozkladu
                22. Úvodem konstatuji, že rozklad obsahuje pouze argumenty, které již byly vzneseny ve správním řízení, předcházejícím vydání napadeného rozhodnutí, přičemž Úřad se s nimi vyčerpávajícím způsobem vypořádal v napadeném rozhodnutí. Rozklad tedy nepřináší žádnou novou právní argumentaci, na základě níž by bylo možné dospět k odlišnému posouzení věci. 
                23. V úvodu je třeba konstatovat, že předmětem přezkumu je zde Smlouva o svozu a odstraňování směsného komunálního odpadu č. S/12/95/Še uzavřená dne 17. 4. 2012 mezi zadavatelem a vybraným uchazečem, jak již bylo uvedeno výše. Navrhovatel se pak svým návrhem ze dne 22. 6. 2012 domáhal uložení zákazu plnění z této smlouvy. Úřad tedy posuzoval splnění zákonných podmínek pro použití výjimky in-house zadávání zadavatelem pro předmětnou smlouvu a z ní vyplývajícího plnění.
                24. Základ argumentace navrhovatele, uvedené v rozkladu, stojí na tvrzení, že část plnění, spočívajícího v likvidaci odpadu ukládáním na skládku nevykonává vybraný uchazeč, nýbrž společnost SVZ Centrum s.r.o., čímž nejsou splněny podmínky pro použití výjimky in-house zadávání.
                25. Posouzením podmínek pro použití výjimky in-house se Úřad podrobně zabýval v napadeném rozhodnutí, přičemž navrhovatel v rozkladu nerozporuje, že by tato výjimka na vybraného uchazeče nedopadala, ale rozporuje, že vzhledem k tomu, že vybraný uchazeč část plnění zajistil prostřednictvím společnosti SVZ Centrum, byly podmínky pro výjimku in-house zadávání porušeny.
                26. S tímto tvrzením se nemohu ztotožnit. Úřad správně dovodil splnění všech podmínek pro použití in-house výjimky ve vztahu zadavatel – vybraný uchazeč. Jak vyplývá z rozsudku Nejvyššího správního soudu (dále jen „NSS“) sp. zn. 2 Afs 12/2010, „v nejobecnější rovině je veřejná zakázka definována osobou zadavatele a úplatností kontrahovaného plnění“. Tento rozsudek je v daném případě použitelný i přesto, že v něm posuzovaná veřejná zakázka byla zadávána za účinnosti zákona č. 199/1994 Sb., o zadávání veřejných zakázek, v tehdy platném znění. Ačkoliv zadavatel zpochybňuje úplatnost plnění, jelikož plnění, které plyne od zadavatele vybranému uchazeči, nepředstavuje odměnu za služby, nýbrž finanční příspěvek ke krytí rozpočtových nákladů příspěvkové organizace, není pochyb, že za plnění dané veřejné zakázky je poskytována úplata z veřejných rozpočtů, přičemž není podstatné, jak a prostřednictvím koho zadavatel za poskytnuté plnění platí. Zadavatel zde úplatu za poskytnuté služby hradí z veřejných rozpočtů. To, že vybraný uchazeč negeneruje za tuto činnost zisk, je sice zadavatelem tvrzeno, avšak nijak nepodloženo. Ze Smlouvy, z článku V. vyplývá pouze fakt, že za svoz, přebírání a ukládání odpadu dle této Smlouvy náleží vybranému uchazeči odměna, jež je zahrnuta v provozním příspěvku, poskytovaném zadavatelem vybranému uchazeči z rozpočtu zadavatele. Ve vztahu k posuzované Smlouvě je však podstatné, kdo je zadavatelem a komu je zadáváno a že za poskytnutí plnění je placeno veřejnými prostředky. Z právního posouzení Úřadu vyplynulo, že v tomto vztahu byly podmínky pro in-house zadávání splněny. Dalším faktem však zůstává, že vybraný uchazeč, pokud sám plnění veřejné zakázky již nerealizoval, nýbrž jej zadával k plnění dalšímu dodavateli, byl ve vztahu k takovému dodavateli sám veřejným zadavatelem. To však již není předmětem přezkumu v tomto správním řízení, neboť to je vymezeno návrhem navrhovatele, kterým navrhovatel požadoval zákaz plnění ze Smlouvy. Další vztahy jsou pak předmětem posouzení ve výše uvedených správních řízeních.
                27. Z výše citovaného rozsudku vyplývá, že takové zakázky je třeba posuzovat odděleně, což Úřad také udělal. Zákon obecně nezapovídá možnost splnit předmět veřejné zakázky prostřednictvím třetích osob, pokud to zákon nebo podmínky veřejné zakázky výslovně nevylučují. Tento závěr vyplývá z odstavce 107 napadeného rozhodnutí, kde Úřad dovozuje, že zákon již nevyžaduje, aby pro aplikaci in-house výjimky bylo plněno v celém rozsahu právnickou osobou, vůči níž jsou podmínky pro aplikaci in-house výjimky uplatňovány. Závěr Úřadu, že zadavatel použil in-house výjimku v souladu se zákonem, je tedy správný. 
                28. Musím tedy odmítnout všechny námitky navrhovatele, jimiž se odkazuje na skutečnost, že část plnění byla pak následně plněna prostřednictvím 3. osoby, neboť tento vztah již není předmětem přezkumu v napadeném rozhodnutí a nemůže být ani relevantními námitkami ve vztahu k napadenému rozhodnutí. Stejně tak nelze souhlasit s navrhovatelem, že takovýmto rozhodnutí dojde k absurdní situaci, kdy budou veřejní zadavatele prostřednictvím svých dceřiných společností přeprodávat plnění 3. subjektům. Takovéto závěry nemohou být na základě napadeného rozhodnutí dovozovány. 
                29. Dále nelze souhlasit s námitkou navrhovatele, že postupem vybraného uchazeče došlo k podstatné změně smlouvy, neboť došlo ke změně subdodavatele. Společnost SVZ Centrum zde není subdodavatelem. Je dodavatelem v jiné veřejné zakázce, v níž je zadavatelem vybraný uchazeč.
                30. V části II. rozkladu navrhovatel shrnuje postup zadavatele při zajištění služeb spočívajících v likvidaci odpadu na území města Příbram. Naprostá většina tvrzení, uvedených v této části nesplňují náležitosti odvolání podle ustanovení § 82 odst. 2 správního řádu (jež se použije na základě ustanovení § 152 odst. 4 správního řádu i v případě rozkladu), neboť z nich není zřejmé, v čem je spatřován rozpor s právními předpisy nebo nesprávnost rozhodnutí nebo řízení, jež mu předcházelo. Jedinou relevantní námitkou této části je tak tvrzení, že Úřad tím, že odmítl vstupovat do myšlenkových pochodů zadavatele a zabývat se otázkou, zda jednání zadavatele bylo vedeno účelovou snahou obejít kroky Úřadu vztahující se k předchozím návrhům navrhovatele a k dalším správním řízením vedeným souběžně, porušil Úřad principy správního řádu, konkrétně zásadu dostatečného zjištění skutkového stavu.
                31. Přezkoumal jsem tedy postup Úřadu a nezjistil jsem v tomto směru pochybení. Úřad totiž dostatečně zjistil skutkový stav věci, aby mohl posoudit, zda v daném případě jsou splněny podmínky pro použití výjimky pro in-house zadávání. Dostatečně tyto podklady označil a uvedl pak závěry, které z těchto podkladů zjistil a které ho vedly k závěru, že zadavatel byl oprávněn zadat předmětnou veřejnou zakázku za použití této výjimky. Zde tedy odkazuji na odstavce 87 až 108 napadeného rozhodnutí. Nelze tedy po přezkoumání napadeného rozhodnutí přisvědčit tvrzení navrhovatele, že Úřad nedostatečně zjistil skutkový stav věci. Je totiž třeba znovu připomenout, že Úřad byl s ohledem na návrh oprávněn a povinen posuzovat pouze zákonnost použití výjimky in-house zadávání v předmětné veřejné zakázce, na niž byla uzavřena Smlouva a k níž je vztažen návrh na zákaz plnění, nikoliv ve veřejné zakázce zadávané vybraným uchazečem společnosti SVZ Centrum, neboť jak již bylo uvedeno výše, s odkazem na rozsudek NSS, tuto veřejnou zakázku již nelze zaměňovat s posuzovanou veřejnou zakázkou. Vzájemná souvislost úkonů zadavatele je tedy nerozhodná pro posouzení věci. Předchozí postupy zadavatele případně vybraného uchazeče jako zadavatele, jsou předmětem přezkumu v jiných správních řízeních.
                32. V poslední části rozkladu se navrhovatel zabývá rekapitulací jím podaných návrhů ve věci a poukazuje na délku jednotlivých řízení. Ani tato část rozkladu neobsahuje tvrzení, z nichž by bylo patrno, v čem je spatřován rozpor napadeného rozhodnutí s právními předpisy nebo nesprávnost rozhodnutí. K ostatním zahájeným řízením se nemohu v rámci přezkumu napadeného rozhodnutí vyjadřovat. Pokud jde o napadené rozhodnutí a jemu předcházející řízení, pak je pravdou, že délka správního řízení překročila lhůty, stanovené zákonem. Nicméně ani tato skutečnost nemá vliv na zákonnost napadeného rozhodnutí a nemůže být důvodem pro jeho zrušení.
                33. Závěrem tedy shrnuji, že Úřad rozhodl správně a v souladu se zákonem, když zamítl návrh navrhovatele. Je totiž třeba posuzovat pouze tu veřejnou zakázku, k níž se vztahuje návrh, nikoliv zakázky související a Úřad správně a komplexně posoudil všechny potřebné podmínky pro oprávněnost použití in-house výjimky při uzavírání Smlouvy.
                VI. Závěr
                34. Po zvážení všech aspektů dané věci a po zjištění, že Úřad postupoval v souladu se zákonem a správním řádem, jsem dospěl k závěru, že nenastaly podmínky pro zrušení nebo změnu napadeného rozhodnutí z důvodů uváděných v rozkladu.
                35. Vzhledem k výše uvedenému, když jsem neshledal důvody, pro které by bylo nutno napadené rozhodnutí změnit nebo zrušit, rozhodl jsem tak, jak je ve výroku uvedeno.
                 
                Poučení
                 
                Proti tomuto rozhodnutí se nelze podle § 91 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů, ve spojení s § 152 odst. 4 téhož zákona dále odvolat.
                 
                 
                otisk úředního razítka
                 
                 
                Ing. Petr Rafaj
                předseda 
                Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže
                 
                 
                 
                Obdrží
                1. JUDr. Tomáš Samek, advokát advokátní kanceláře HOLÁ & SAMEK, Pražská 140, 261 01 Příbram,
                2. Havel, Holásek & Partners, s. r. o., advokátní kancelář, Týn 1049/3, 110 00 Praha 1,
                3. Technické služby města Příbrami, příspěvková organizace, U Kasáren 6, 261 01 Příbram IV
                 
                Vypraveno dne
                viz otisk razítka na poštovní obálce nebo časový údaj na obálce datové zprávy
                 
                
                
                [1] Pokud je v rozhodnutí uveden odkaz na zákon, jedná se vždy o znění účinné ke dni zahájení šetřeného zadávacího řízení ve smyslu ust. § 26 zákona v návaznosti na ust. § 158 odst. 1 a 2 zákona.