Č. j.: ÚOHS-R140/2014/VZ-8645/2015/323/LPt
Brno 7. dubna 2015
Ve správním řízení o rozkladu ze dne 24. 4. 2014, doručeném Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže dne 25. 4. 2014 a doplněném podáním ze dne 21. 5. 2014, jež podal navrhovatel –
ElectricMedical Service, s.r.o., IČO 49970267, se sídlem Ledce 74, 664 62, ve správním řízení zastoupen na základě plné moci ze dne 19. 11. 2013 Mgr. Matějem Váchou, advokátem, ev. č. ČAK 11248, PELIKÁN KROFTA KOHOUTEK advokátní kancelář s.r.o., IČO 27592936, se sídlem Újezd 450/40, 118 01 Praha 1 – Malá Strana,
proti usnesení Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže č. j. ÚOHS-S754/2013,S21/2014/VZ- 5948/2014/514/MPr ze dne 8. 4. 2014, vydanému ve věci přezkoumání úkonů zadavatele – Ústřední vojenská nemocnice – Vojenská fakultní nemocnice Praha, IČO 61383082, se sídlem U Vojenské nemocnice 1200, 169 02 Praha 6, učiněných při zadávání nadlimitní veřejné zakázky s názvem „CT stacionární pro RTG oddělení“, zadávané formou otevřeného zadávacího řízení, jehož oznámení bylo odesláno do Věstníku veřejných zakázek dne 3. 9. 2013 a uveřejněno dne 4. 9. 2013 pod ev. č. 365704 a v Úředním věstníku Evropské unie uveřejněno dne 5. 9. 2013 pod ev. č. 2013/S 172-297379, a ve věci návrhu výše uvedeného navrhovatele na uložení zákazu plnění smlouvy uzavřené dne 25. 11. 2013 mezi výše uvedeným zadavatelem a vybraným uchazečem – Medinet s.r.o., IČO 47538198, se sídlem Vrchlického 334, Kročehlavy, 272 01 Kladno a ve věci návrhu navrhovatele – Siemens, s.r.o., IČO 00268577, se sídlem Siemensova 1, 155 00 Praha 13, ve správním řízení zastoupeného na základě plné moci ze dne 20. 11. 2013 advokátní kanceláří Havel, Holásek & Partners s.r.o. advokátní kancelář, IČO 26454807, se sídlem Na Florenci 2116/15, Nové Město, 110 00 Praha 1, na uložení zákazu plnění smluv uzavřených dne 25. 11. 2013 mezi výše uvedeným zadavatelem a výše uvedeným vybraným uchazečem,
jsem na základě návrhu rozkladové komise, jmenované podle § 152 odst. 3 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů, rozhodl takto:
I.
Výrok I. usnesení Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže č. j. ÚOHS-S754/2013,S21/2014/VZ- 5948/2014/514/MPr ze dne 8. 4. 2014 podle ustanovení § 152 odst. 5 písm. b) zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů, ve spojení s § 90 odst. 5 téhož zákona
p o t v r z u j i
a podaný rozklad v části směřující proti výroku I. napadeného usnesení
z a m í t á m.
II.
Podaný rozklad v části, jež směřuje proti výroku II. usnesení č. j. ÚOHS-S754/2013,S21/2014/VZ- 5948/2014/514/MPr ze dne 8. 4. 2014 podle ustanovení § 152 odst. 5 písm. b) zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů, ve spojení s § 92 odst. 1 téhož zákona
jako nepřípustný
z a m í t á m.
ODŮVODNĚN
Í
I. Zadávací řízení a správní řízení před Úřadem pro ochranu hospodářské soutěže
1. Úřad pro ochranu hospodářské soutěže (dále jen „Úřad“) jako orgán příslušný podle § 112 zákona č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, ve znění pozdějších předpisů (dále jen
„zákon“)1, k výkonu dohledu nad zadáváním veřejných zakázek, zahájil dne 6. 12. 2013 na
návrh navrhovatele – Electric Medical Service, s.r.o., IČO 49970267, se sídlem Ledce 74, 664 62 (dále jen „navrhovatel1“) správní řízení vedené pod sp. zn. ÚOHS-S754/2013/VZ ve věci přezkoumání úkonů zadavatele – Ústřední vojenská nemocnice – Vojenská fakultní
1 Pokud je v rozhodnutí uveden odkaz na zákon, jedná se vždy o znění účinné ke dni zahájení šetřeného zadávacího řízení ve smyslu ust. § 26 zákona v návaznosti na ust. § 158 odst. 1 a 2 zákona.
nemocnice Praha, IČO 61383082, se sídlem U Vojenské nemocnice 1200, 169 02 Praha 6 (dále jen „zadavatel“) a uložení zákazu plnění smlouvy uzavřené dne 25. 11. 2013 mezi zadavatelem a vybraným uchazečem – Medinet s.r.o., IČO 47538198, se sídlem se sídlem Vrchlického 334, Kročehlavy, 272 01 Kladno (dále jen „vybranýuchazeč“) a dne 3. 1. 2014 na návrh navrhovatele – Siemens, s.r.o., IČO 00268577, se sídlem Siemensova 1, 155 00 Praha 13 (dále jen „navrhovatel2“) správní řízení vedené pod sp. zn. ÚOHS-S21/2014/VZ o návrhu na uložení zákazu plnění smluv uzavřených dne 25. 11. 2013 mezi zadavatelem a vybraným uchazečem. Obě správní řízení se týkala nadlimitní veřejné zakázky
„CT stacionární pro RTG oddělení“, zadávané formou otevřeného řízení, jehož oznámení bylo odesláno do Věstníku veřejných zakázek dne 3. 9. 2013 a uveřejněno dne 4. 9. 2013 pod ev. č. 365704 a uveřejněno v Úředním věstníku Evropské unie dne 5. 9. 2013 pod ev. č. 2013/S 172-297379 (dále jen „veřejná zakázka“).
2. Ve svém návrhu se navrhovatel 1 domáhal zrušení rozhodnutí zadavatele o vyloučení navrhovatele 1 z další účasti na zadávacím řízení a rozhodnutí zadavatele o odmítnutí námitek navrhovatele 1, eventuálně v případě, že by již došlo k uzavření smlouvy na plnění předmětné veřejné zakázky, uložení zákazu plnění smlouvy. Navrhovatel 2 se pak svým návrhem domáhal uložení zákazu plnění kupní smlouvy a smlouvy o poskytování pozáručního servisu uzavřených s vybraným uchazečem.
3. Dne 25. 11. 2013 uzavřel zadavatel s vybraným uchazečem kupní smlouvu, jejímž předmětem byla dodávka přístroje CT stacionárního na radiologické oddělení. Z vyjádření zadavatele ze dne 18. 2. 2014 dále vyplynulo, že vybraný uchazeč v souladu s kupní smlouvou předmětný přístroj dodal, nainstaloval a uvedl do provozu, přičemž již zadavatel uhradil kupní cenu.
4. Dne 25. 11. 2013 dále zadavatel uzavřel s vybraným uchazečem smlouvu o poskytování pozáručního servisu, jejímž předmětem byl pozáruční servis spočívající v provádění servisních služeb, oprav a dalších služeb vybraným uchazečem po uplynutí záruční doby uvedené v kupní smlouvě po dobu 72 měsíců. Zadavatel dne 12. 3. 2014 odeslal vybranému uchazeči v souladu s podmínkami smlouvy o poskytování pozáručního servisu výpověď této smlouvy, která byla vybranému uchazeči doručena dne 13. 3. 2014. Výpovědní doba dle smlouvy činila 3 měsíce počínající následujícím měsícem po doručení výpovědi druhé smluvní straně.
II. Napadené rozhodnutí
5. Po přezkoumání všech rozhodných skutečností relevantních pro posouzení věci vydal Úřad pro ochranu hospodářské soutěže (dále jen „Úřad“) dne 8. 4. 2014 usnesení č. j. ÚOHS- S754/2013,S21/2014/VZ-5948/2014/514/MPr (dále jen „napadenéusnesení“), jehož výrokem I. v souladu s ustanovením § 66 odst. 1 písm. g) zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správnířád“) zastavil správní řízení o návrhu navrhovatele 1, neboť jeho žádost se stala zjevně bezpředmětnou. Výrokem II. napadeného usnesení pak dle téhož ustanovení zastavil i správní řízení o návrhu navrhovatele 2, neboť i jeho žádost se stala zjevně bezpředmětnou.
6. V odůvodnění napadeného usnesení k výroku I. Úřad k části návrhu navrhovatele 1, kterou se domáhal přezkoumání úkonů zadavatele poznamenal, že byl podán v době, kdy již zadavatel uzavřel jak smlouvu kupní, tak i smlouvu na poskytování pozáručního servisu, přičemž s ohledem na tuto skutečnost již nebylo možné dosáhnout výsledku řízení, kterého se navrhovatel 1 touto částí návrhu domáhal, nezbylo Úřadu než správní řízení o této části jeho návrhu zastavit. Co se pak týče části návrhu, kterou se navrhovatel 1 domáhal uložení zákazu plnění smlouvy na realizaci předmětu veřejné zakázky, přičemž Úřad poukázal na to, že navrhovatel 1 ve svém návrhu nespecifikoval, ke které smlouvě tato žádost směřuje, dodávka přístroje CT stacionární, jež byla předmětem kupní smlouvy, byla již provedena a smlouva o poskytování pozáručního servisu byla zadavatelem vypovězena, ani v této části návrhu není nadále možné dosáhnout výsledku řízení požadovaného navrhovatelem 1 a tedy i tato část návrhu se stala bezpředmětnou. Totožný závěr pak Úřad zaujal i ve vztahu k návrhu navrhovatel 2 na uložení zákazu plnění obou uvedených smluv.
III. Námitky rozkladu
7. V zákonné lhůtě uplatnil navrhovatel 1 v zákonné lhůtě rozklad ze dne 24. 4. 2014, doručený Úřadu dne 25. 4. 2014 (předaný k poštovní přepravě dne 24. 4. 2014), kterým napadá usnesení Úřadu č. j. ÚOHS-S754/2013,S21/2014/VZ-5948/2014/514/MPr ze dne 8. 4. 2014 v celém jeho rozsahu, tedy všechny jeho výroky, z důvodu, že napadené usnesení považuje za věcně nesprávné a založené na nesprávném právním posouzení věci.
8. Navrhovatel 1 v odůvodnění svého rozkladu namítá předně věcně nesprávné posouzení kupní smlouvy a současně nesprávné právní posouzení otázky splnění smlouvy. Akceptuje sice, že dodávka přístroj byla realizována, nicméně upozorňuje na skutečnost, že předmět kupní smlouvy nebyl tvořen pouze samotnou dodávkou, ale tvořila jej dále i jeho instalace a zaškolení obsluhy přístroje a zejména bezplatná pravidelná údržba přístroje v době záruční lhůty, včetně spotřebního materiálu a náhradních dílů. Z uvedeného navrhovatel 1 vyvodil, že samotnou dodávkou přístroje nedošlo ke splnění kupní smlouvy, když dosud nedošlo ke splnění bezplatné údržby a dodávání náhradních dílů po dobu záruční lhůty.
Závěr rozkladu
9. Na základě v rozkladu uvedených skutečností navrhovatel 1 navrhl, aby předseda Úřadu napadené rozhodnutí změnil tak, že zadavateli uloží nápravné opatření spočívající v uložení zákazu plnění smlouvy, případně, že napadené rozhodnutí zruší a věc vrátí Úřadu k novému projednání, případně, že sám rozhodne ve věci tak, že uloží nápravné opatření spočívající ve zrušení rozhodnutí o námitkách a rozhodnutí o vyloučení navrhovatele ze zadávacího řízení a současně uloží zadavateli pokutu za spáchání správního deliktu dle ustanovení § 120 odst. 1 písm. a) a g) zákona.
Doplnění rozkladu
10. Navrhovatel 1 doplnil svůj rozklad ze dne 24. 4. 2014 podáním ze dne 21. 5. 2014, ve kterém konstatoval, že v důsledku nezákonného jednání zadavatele mu bylo upřeno právo bránit se vůči nedůvodnému vyloučení ze zadávacího řízení, čímž mu byla způsobena újma spočívající v nezískání předmětné veřejné zakázky.
11. Navrhovatel 1 pak vytkl Úřadu, že nepostupoval v souladu se zákonem, když nenařídil zákaz plnění smlouvy, jež byla uzavřena v rozporu se zákonem, nezjistil stav věci, když se odmítl zabývat jeho argumenty týkajícími se porušení zákona zadavatelem a vyčlenil tuto problematiku do samostatného řízení, ve kterém není navrhovatel 1 již účastníkem a není tedy oprávněn se jakkoliv vyjadřovat, zmařil právo navrhovatel 1 domáhat se uplatnění jeho práv spočívajících v účasti na zadávacím řízení tím, že nerozhodl o nařízení předběžného opatření a rozhodl o zastavení správního řízení pro bezpředmětnost. Dále podle jeho názoru Úřad porušil zákon tím, že o vydání předběžného opatření nerozhodl bez zbytečných průtahů.
IV. Řízení o rozkladu
12. Správní orgán prvního stupně neshledal důvody pro postup podle ustanovení § 87 správního řádu a v souladu s ustanovením § 88 odst. 1 správního řádu postoupil věc orgánu rozhodujícímu o rozkladu.
Stanovisko předsedy Úřadu
13. Po projednání rozkladu a veškerého spisového materiálu rozkladovou komisí, jmenovanou podle § 152 odst. 3 správního řádu a po posouzení případu ve všech jeho vzájemných souvislostech jsem podle § 89 odst. 2 správního řádu přezkoumal v rozsahu výroku I. soulad napadeného usnesení a řízení, které vydání tohoto výroku usnesení předcházelo, s právními předpisy, jakož i správnost výroku I. napadeného usnesení, tu však toliko v rozsahu námitek uplatněných v rozkladu a relevantních ve vztahu k předmětu řízení, popřípadě vyžadoval-li to veřejný zájem, přičemž jsem dospěl k následujícímu závěru.
14. Úřad tím, že ve výroku I. usnesení č. j. ÚOHS-S754/2013,S21/2014/VZ-5948/2014/514/MPr ze dne 8. 4. 2014, rozhodl tak, že správní řízení o návrhu navrhovatele 1 zastavil, neboť jeho žádost se stala zjevně bezpředmětnou, rozhodl správně a v souladu se zákonem. V následující části odůvodnění tohoto rozhodnutí budou v podrobnostech rozvedeny důvody, proč jsem nepřistoupil ke zrušení nebo změně výroku I. napadeného usnesení.
K výroku II. napadeného usnesení
15. Co se týče výroku II. napadeného usnesení, z obsahu rozkladu navrhovatele 1 vyplývá, že i tento byl jeho rozkladem napaden. V této souvislosti je vzhledem k okolnostem případu nicméně nutno nejprve vyřešit otázku účastenství ve společném správním řízení vedeném pod sp. zn. ÚOHS-S754/2013,S21/2014/VZ. Jak již bylo výše uvedeno, dne 6. 12. 2013 bylo na návrh navrhovatele 1 zahájeno správní řízení vedené pod sp. zn. ÚOHS-S754/2013/VZ ve věci přezkoumání úkonů zadavatele a uložení zákazu plnění smlouvy uzavřené mezi zadavatelem a vybraným uchazečem. Dne 3. 1. 2014 pak bylo na návrh navrhovatele 2 zahájeno správní řízení vedené pod sp. zn. ÚOHS-S21/2014/VZ o návrhu na uložení zákazu plnění smluv uzavřených mezi zadavatelem a vybraným uchazečem. Usnesením č. j. ÚOHS- S754/2013,S21/2014/VZ-4122/2014/514/MPr ze dne 25. 2. 2014 Úřad s ohledem na procesní ekonomii spojil obě správní řízení týkající se téže veřejné zakázky do společného správního řízení vedeného pod sp. zn. ÚOHS-S754/2013,S21/2014/VZ (dále jen „usnesenío spojení správních řízení“).
16. Podle ustanovení § 152 odst. 4 správního řádu nevylučuje-li to povaha věci, platí pro řízení
o rozkladu ustanovení o odvolání.
17. Podle ustanovení § 81 odst. 1 správního řádu může účastník proti rozhodnutí podat odvolání, pokud zákon nestanoví jinak.
18. Z výše uvedeného vyplývá, že odvolání proti rozhodnutí správního orgánu může podat toliko účastník správního řízení, ve kterém bylo předmětné rozhodnutí vydáno. Rozhodnutím v kontextu ustanovení § 81 je přitom myšleno jakékoliv prvoinstanční rozhodnutí správního orgánu přijaté ve správním řízení, tedy včetně usnesení, pokud zákon podání odvolání nevylučuje.
19. Podle ustanovení § 27 odst. 1 písm. a) správního řádu, které určuje obecný okruh účastníků řízení v řízení zahájeném na návrh, je za účastníka řízení považován v řízení o žádosti žadatel a další dotčené osoby, na které se pro společenství práv nebo povinností s žadatelem musí vztahovat rozhodnutí správního orgánu.
20. Ve vztahu speciality k tomuto ustanovení správního řádu se pak nalézá ustanovení § 116 zákona, podle kterého je účastníkem řízení zadavatel a v řízení zahájeném na návrh též navrhovatel. V případě, že je předmětem řízení přezkoumání rozhodnutí o výběru nejvhodnější nabídky nebo rozhodnutí o výběru nejvhodnějšího návrhu, je účastníkem řízení též vybraný uchazeč nebo vybraný účastník soutěže o návrh.
21. Z usnesení o spojení správních řízení vyplývá, že za účastníky správního řízení vedeného pod sp. zn. ÚOHS-S754/2013/VZ Úřad označil zadavatele, navrhovatele 1 a vybraného uchazeče. Za účastníky správního řízení vedeného pod sp. zn. ÚOHS-S21/2014/VZ pak Úřad označil zadavatele, navrhovatele 2 a vybraného uchazeče.
22. Podle ustanovení § 140 odst. 6 správního řádu se otázka, kdo je účastníkem pro účely uplatnění § 27 odst. 1 ve společném řízení posuzuje tak, jako kdyby řízení probíhala samostatně.
23. Uvedené ustanovení je třeba vykládat tak, že postavení účastníků řízení ve vztahu k předmětu každého jednotlivého řízení se v důsledku spojení několika řízení do jednoho nemění. Jejich práva a povinnosti jsou tak ve společném řízení zachována ve stejném rozsahu, jako by se řízení vedla odděleně. Podstatná je v této souvislosti skutečnost, že institut společného správního řízení je pojímán pouze jako procesní institut, jehož hlavním cílem je zjednodušení a zefektivnění procesních postupů správních orgánů, jehož uplatnění však v žádném případě nemůže vést ke změně právního postavení účastníků řízení oproti jejich postavení za situace, že by se správní řízení vedla odděleně. Spojením jednotlivých řízení do společného řízení tak nemůže mít za následek to, že by subjekty, které neměly dříve postavení účastníka řízení, pouhým procesním úkonem správního orgánu toto postavení získaly. Vzhledem k tomu, že rozsah procesních práv a povinností účastníků řízení se odvíjí od jejich vztahu k předmětu řízení, obdobně se bude i rozsah jejich procesních práv a povinností
ve spojeném správním řízení posuzovat tak, jako by byla řízení vedena odděleně. Takto se tedy jejich práva a povinnosti nemohou vztahovat k té části společného řízení, ve které jejich práva a povinnosti nemohou být dotčeny.
24. Z uvedeného vyplývá závěr, že procesní postavení účastníků společného řízení tedy zůstává ve stejném rozsahu, jako by ke spojení věcí nikdy nedošlo. Jak tedy navrhovatel 1 spojením řízení nenabyl procesní práva ani povinnosti ve vztahu k řízení sp. zn. ÚOHS-S21/2014/VZ, tak ani navrhovatel 2 není účastníkem společného správního řízení v části, která je vedena o návrhu navrhovatele 1. Pakliže tedy rozklad navrhovatele 1 směřuje do výroku
II. napadeného usnesení, kterým došlo k zastavení správního řízení v části návrhu navrhovatele 2, je nutno k takovéto části rozkladu přistupovat jako k nepřípustnému odvolání a v tomto smyslu jej s odkazem na ustanovení § 92 odst. 1 správního řádu zamítnout, neboť navrhovatel 1 v této části správního řízení nebyl jeho účastníkem a nebyl tedy ve vztahu k výroku II. napadeného usnesení osobou, jejíž procesní postavení by ji k podání rozkladu opravňovalo. Z uvedeného důvodu jsem tedy přistoupil k aplikaci ustanovení § 92 odst. 1 správního řádu a rozklad navrhovatele směřující proti výroku
II. napadeného usnesení jsem jako nepřípustný zamítl.
25. Na výrok II. napadeného usnesení je tedy v kontextu výše učiněného závěru třeba pohlížet jako na výrok, který rozkladem navrhovatele 1 napaden nebyl. V tomto ohledu je nutno poukázat na ustanovení § 82 odst. 3 správního řádu, podle kterého v případě, že odvolání, resp. rozklad směřuje jen proti některému výroku rozhodnutí nebo proti vedlejšímu ustanovení výroku, které netvoří nedílný celek s ostatními, pokud tím nemůže být způsobena újma některému z účastníků, nabývá zbytek výrokové části právní moci, umožňuje- li to povaha věci. V šetřeném případě lze konstatovat, že výrok I. a výrok II. napadeného usnesení netvořily nedílný celek, o kterém by nebylo možno separátně rozhodovat a jehož výroky by spolu neoddělitelně souvisely, když každým z uvedených výroků bylo rozhodnuto o návrhu jiného účastníka společného správního řízení. Mám dále rovněž za splněnou i další podmínku předpokládanou ustanovením § 82 odst. 3 správního řádu, když se právě za situace, kdy bylo výrokem II. rozhodnuto o zastavení správního řízení v části návrhu navrhovatele 2, neboť jeho žádost, kterou se domáhal uložení zákazu plnění kupní smlouvy a smlouvy o poskytování pozáručního servisu poté, co došlo ke splnění kupní smlouvy a vypovězení smlouvy o poskytování pozáručního servisu stala zjevně bezpředmětnou, nedá hovořit o případné újmě způsobené některému z účastníků správního řízení. Na základě uvedeného tedy konstatuji, že napadené usnesení č. j. ÚOHS-S754/2013,S21/2014/VZ- 5948/2014/514/MPr ze dne 8. 4. 2014 bylo doručeno účastníkům řízení a vzhledem k tomu, že výrok II. tohoto usnesení nebyl v zákonné lhůtě napaden rozkladem, za splnění podmínek stanovených v ustanovení § 82 odst. 3 správního řádu nabyl samostatně právní moci a přezkum napadeného usnesení v rámci tohoto správního řízení je tedy v části výroku
II. vyloučen.
V. K námitkám rozkladu
26. Na úvod zdůrazňuji, že jsem se plně ztotožnil s napadeným výrokem I. napadeného usnesení i jeho odůvodněním, které je plně srozumitelné a je z něj seznatelné, jakými úvahami se správní orgán při svém rozhodování řídil. Z hlediska posuzování zákonnosti napadeného
usnesení podotýkám, že netrpí nedostatky, které by zpochybňovaly jeho přezkoumatelnost, když jsou z jeho odůvodnění jednoznačně seznatelné důvody a okolnosti, které Úřad přivedly k závěrům odrážejícím se ve výroku I. napadeného usnesení.
27. Nad rámec uvedeného pak zdůrazňuji, že Úřad postupoval správně, když po zjištění, že smlouva na realizaci předmětu veřejné zakázky již byla uzavřena, správní řízení zahájené na návrh navrhovatele 1 na přezkoumání úkonů zadavatele, zastavil. Uzavřením této smlouvy byl ukončen proces zadávání veřejné zakázky. Z povahy věci plyne, že již nelze přezkoumat napadené rozhodnutí z pohledu správnosti postupu zadavatele, neboť již není materie, která by mohla být přezkoumávána. Nejprve musí existovat zadávací řízení, ve kterém může zadavatel provádět úkony, aby tyto úkony bylo možno přezkoumat a případně uložit opatření k nápravě ve smyslu ustanovení § 118 zákona. Tato podmínka však v nyní šetřené věci již není splněna, neboť zadávací řízení, ve kterém by zadavatel mohl činit úkony, bylo ukončeno právem předkládaným způsobem, tj. uzavřením smlouvy dle § 82 zákona. Ze strany Úřadu se tedy již nemůže jednat o přezkum postupu zadavatele při „zadávání“ předmětné veřejné zakázky. S ohledem na uzavření smlouvy na plnění předmětu veřejné zakázky s vybraným uchazečem konstatuji, že návrh navrhovatele 1 na přezkoumání úkonů zadavatele se stal bezpředmětným, neboť Úřad již z logiky věci nemůže věcně rozhodnout. Nastala tak skutečnost, která odůvodňuje zastavení správního řízení podle § 66 odst. 1 písm.
g) správního řádu.
28. Návrh na přezkoumání úkonů zadavatele se tak stal v průběhu vedení tohoto správního řízení zjevně bezpředmětnou žádostí ve smyslu § 66 odst. 1 písm. g) správního řádu, neboť již není zadávacího řízení, v rámci jehož průběhu by Úřad podle § 118 odst. 1 zákona mohl svým rozhodnutím zrušit jednotlivý úkon zadavatele, či zadávací řízení.
29. Dále konstatuji, že Úřad postupoval správně i při posouzení další části návrhu navrhovatele 1, když po zjištění, že předmět kupní smlouvy byl vybraným uchazečem splněn, resp. že smlouva o poskytování pozáručního servisu byla zadavatelem vypovězena, správní řízení zahájené na návrh navrhovatele na uložení zákazu plnění smlouvy i ohledně této části zastavil. Navrhovatelově požadavku, uvedenému v návrhu, tedy aby Úřad uložil zadavateli zákaz plnění smlouvy, lze již z logiky věci vyhovět pouze za podmínky, že ke splnění předmětu smlouvy doposud nedošlo. Pokud však již došlo ke splnění závazků vyplývajících z uzavřené smlouvy, žádost navrhovatele, aby bylo takovéto již uskutečněné plnění zakázáno, se jeví jako bezpředmětná, když o ní nelze účinně rozhodnout. Obdobný závěr je pak nutno učinit i ohledně vypovězené smlouvy o poskytování pozáručního servisu, neboť nelze uložit zákaz plnění vypovězené smlouvy. I zde je pak na místě odkázat na ustanovení
§ 66 odst. 1 správního řádu, kde jsou taxativně uvedeny zákonné důvody pro zastavení správního řízení, přičemž písm. g) tohoto ustanovení hovoří o bezpředmětnosti podané žádosti, resp. návrhu. Shodně také ve věci zastavení správního řízení judikoval např. Krajský soud v Brně v rozsudku sp. zn. 62 Af 50/2011 ze dne 15. 2. 2012, kdy pokud nastanou důvody předvídané v ustanovení § 66 správního řádu nebo důvody pro zastavení řízení podle zákona, pak je třeba správní řízení zastavit.
30. Po projednání případu za stávajícího skutkového stavu tedy konstatuji, že došlo-li ze strany zadavatele a vybraného uchazeče ke splnění uzavřené kupní smlouvy, resp. smlouva na poskytování pozáručního servisu byla vypovězena, správní řízení o žádosti podle ustanovení
§ 114 odst. 2 zákona je nutno zastavit, poněvadž podle § 66 odst. 1 písm. g) správního řádu se žádost stala zjevně bezpředmětnou. Ve správním řízení již nelze uložit zákaz plnění smlouvy podle § 118 odst. 2 zákona, jehož se navrhovatel ve smyslu § 114 odst. 3 zákona, resp. § 45 odst. 1 správního řádu domáhal.
31. Závěrem k tomuto tedy shrnuji, že předmět správního řízení odpadl a návrh navrhovatele se stal bezpředmětným, neboť již není více o čem jednat a požadavku navrhovatele nelze již ve správním řízení vyhovět. Na základě shora uvedených skutečností jsem dospěl k závěru, že napadené usnesení bylo vydáno v souladu se zákonem.
32. Co se týče samotných rozkladových námitek navrhovatele 1, ke stěžejní a v podstatě jediné námitce uvedené navrhovatelem 1 v jeho rozkladu ze dne 24. 4. 2014, tedy že předmět kupní smlouvy nezahrnuje pouze dodávku stacionárního CT, nýbrž i instalaci a zaškolení obsluhy přístroje a jeho bezplatnou pravidelnou údržbu v době záruční lhůty a smlouva tak nebyla doposud plně realizována, uvádím následující.
33. V článku 1 kupní smlouvy „Předmět plnění“ ze dne 25. 11. 2013 uzavřené mezi zadavatelem a vybraným uchazečem je uvedeno, že předmětem plnění kupní smlouvy je CT stacionární pro RTG oddělení. Z článku 2.1 kupní smlouvy pak vyplývá pro vybraného uchazeče jakožto prodávajícího zejména závazek dodat přístroj do 16. 12. 2013. V oznámení o zakázce uveřejněné ve Věstníku veřejných zakázek je pak v oddílu II. „Předmět zakázky“ pod bodem
II. 1. 5) uvedeno, že předmětem zakázky je dodání nového CT stacionární pro RTG oddělení. Z článku 6 bodu 6.3 kupní smlouvy pak vyplývá sjednaná záruční doba za jakost přístroje 24 měsíců, která počíná běžet dnem dodání přístroje, resp. jeho uvedením do provozu. Z článku 6 bodu 6.4 kupní smlouvy pak vyplývá závazek vybraného uchazeče bezplatně po celou záruční dobu provádět pravidelnou údržbu přístroje včetně potřebného spotřebního materiálu a náhradních dílů.
34. V kontextu těchto skutečností je potřeba vzít v potaz vyjádření zadavatele ze dne
18. 2. 2014, ze kterého vyplývá, že vybraný uchazeč již přístroj dodal, nainstaloval a uvedl do provozu, přičemž již byla zadavatelem uhrazena kupní cena. I za situace tedy, kdy lze dát v obecné rovině navrhovateli 1 za pravdu v tom směru, že předmět kupní smlouvy byl ve skutečnosti širší nežli pouze dodání předmětného přístroje, je nutno akcentovat skutečnost, že z listinných důkazů vyplývá, že podstatou plnění veřejné zakázky, resp. kupní smlouvy bylo právě dodání přístroje CT stacionárního na radiologické oddělení, jeho instalace, jakož i úhrada kupní ceny. Podstatu tohoto plnění vyjádřil sám zadavatel jak v kupní smlouvě, tak i v oznámení o zakázce uveřejněné ve Věstníku veřejných zakázek. Splněním této podstatné části předmětu kupní smlouvy došlo de facto ke splnění jejího účelu a ke splnění účelu zadání veřejné zakázky, kterou bylo bezesporu dodání nového CT stacionárního přístroje.
35. Skutečnost, že záruční doba za jakost přístroje, po kterou je vybraný uchazeč povinen
provádět záruční servis dosud zcela neuplynula, není z hlediska splnění smlouvy v kontextu
návrhu na uložení zákazu plnění této smlouvy rozhodujícím faktorem. Servis prováděný v záruční době za jakost přístroje, respektive servis prováděný v případě výskytu vady přístroje, která se vyskytne v záruční době a vztahuje se na ni záruka, je nutno chápat do jisté míry jako odpovědnostní vztah vzniknuvší mezi zadavatelem a vybraným uchazečem v souvislosti s dodáním předmětného přístroje, který nepředstavuje de facto další část plnění předmětu veřejné zakázky, ale pouze jakousi doplňkovou službu vyplývající právě z tohoto odpovědnostního vztahu. V tomto smyslu se tedy, jak již bylo uvedeno, nejedná o plnění, které by bylo bezprostředně navázáno na předmět plnění veřejné zakázky a s jehož splněním, resp. nesplněním by bylo možno spojovat otázku uložení zákazu plnění smlouvy. Jedná se totiž toliko o vztah vyplývající z odpovědnosti dodavatele přístroje za případné vady vzniknuvší v záruční době, jehož důsledky či práva a povinnosti z něj vyplývající, mohou, ale nemusí v průběhu této záruční doby nastat.
36. Co se pak týká bezplatné pravidelné údržby přístroje, tzn. pravidelných preventivních kontrol prováděných dle četnosti uvedené výrobcem přístroje, je třeba zejména poukázat na bod 3.4 kupní smlouvy, ze kterého vyplývá, že v rámci kupní ceny je zahrnuta právě i tato údržba přístroje. Z pohledu faktu, že k úhradě celé kupní ceny a tedy i její části připadající na úhradu tohoto preventivního servisu již došlo, se pak případné uložení zákazu plnění kupní smlouvy jeví jako přinejmenším neekonomické a odporující zásadám, na kterých je zákon o veřejných zakázkách vystavěn. Pakliže totiž jedinou marginální částí předmětu kupní smlouvy, která dosud nebyla splněna, jsou právě pravidelné preventivní kontroly dodaného přístroje, uložení zákazu jejich dalšího plnění by vedlo pouze k nehospodárnému vynakládání prostředků zadavatele, který by takto byl v rámci dodržování četnosti provádění pravidelné údržby přístroje nucen vynaložit jednou již za tuto službu uhrazené prostředky jinému poskytovateli servisních služeb. Takovýto výsledek správního řízení by pak jistě nevyhověl ani smyslu a účelu správního řízení, kterým jistě nebylo zabránit plnění kupní smlouvy ve fázi, kdy již prokazatelně došlo ke splnění její podstaty a její úplatné části. Právě v kontextu marginálnosti předmětné části plnění, tedy pravidelné preventivní údržby přístroje, se jeví námitka navrhovatele neopodstatněnou.
37. Právě na takovouto výše uvedenou alternativu dopadá ustanovení § 66 odst. 1 písm. g) správního řádu. Podstatou tohoto ustanovení, na základě kterého se řízení zastavuje pro bezpředmětnost je skutečnost, že v průběhu tohoto řízení dojde k takové změně skutkových nebo právních okolností, která zapříčiní, že návrh se bezpředmětným stane. Bezpředmětnost je v takovémto případě nutno chápat jako stav, kdy jakýmkoliv rozhodnutím o návrhu, ať již kladným či záporným, nedojde z povahy věci k žádné změně v právním postavení navrhovatele. V posuzovaném případě návrh navrhovatele 1 směřoval proti plnění uzavřené smlouvy, kdy se navrhovatel 1 domáhal uložení zákazu takovéhoto plnění. Za situace však, kdy v průběhu správního řízení bylo zjištěno, že došlo ke splnění předmětu smlouvy, resp. jeho podstatné části, kdy vyhovění návrhu by na právním postavení navrhovatele 1 nemohlo nic změnit a naopak by zapříčinilo nehospodárné nakládání s veřejnými prostředky, nelze o návrhu navrhovatele 1 účinně rozhodnout. Za takovéto situace tedy nezbývá než posoudit postup Úřadu jako správný a souladný se zákonem.
38. Pakliže Úřad, jakožto orgán dohledu nad zadáváním veřejných zakázek, který je v řízení o návrhu tímto návrhem vázán a pouze v intencích tohoto návrhu je oprávněn ve správním řízení rozhodnout, při přezkoumávání rozhodných skutečností dospěje k závěru, že návrhu navrhovatele nelze principiálně vyhovět, poněvadž plnění, kterému se svým návrhem pokoušel zabránit, bylo již provedeno, má tato skutečnost vliv na samotnou existenci správního řízení, když zákaz plnění smlouvy již nelze zadavateli účinně uložit a dosažení účelu návrhu nelze jinými zákonnými prostředky dosáhnout.
39. Co se týče námitek navrhovatele 1, uvedených v doplnění jeho rozkladu ze dne 21. 5. 2014, tyto navrhovatel 1 shrnul do několika bodů. K jeho tvrzení, že Úřad postupoval v rozporu se zákonem, když nenařídil zákaz plnění smlouvy, jsem se dostatečně vyjádřil již výše, když jsem postup Úřadu shledal správným a v souladu se zákonem.
40. Pokud navrhovatel 1 opakovaně poukazuje na nesprávný postup zadavatele při výběru nejvhodnější nabídky, přičemž tvrdí, že Úřad nezjistil stav věci, když se odmítl zabývat jeho argumenty v tomto směru, uvádím, že jde o konstatování, která nejsou způsobilá naplnit požadavky ustanovení § 82 odst. 2 kladené na náležitosti odvolání, v tomto případě rozkladu, když nesměřují k napadenému usnesení, resp. v nich navrhovatel 1 neuvádí, v čem spatřuje rozpor napadeného usnesení s právními předpisy nebo nesprávnost napadeného usnesení nebo řízení, jež mu předcházelo. Takovéto námitky tedy nedopadají na předmět správního řízení o rozkladu, kterým je v prvé řadě přezkum zákonnosti a správnosti napadeného usnesení a nemohou tedy být v tomto řízení vypořádány.
41. Nad rámec uvedeného nicméně poukazuji na skutečnost, že ani Úřad se nemohl relevantně zabývat věcnými námitkami, které navrhovatel 1 uvedl ve svém návrhu, neboť byl povinen se nejdříve vypořádat s tím, zda je naplněn procesní rámec pro věcný přezkum. To znamená, že nejdříve musel zkoumat, zda jsou splněny podmínky, za kterých lze vůbec řízení vést, kde je mimo jiné třeba, aby správní orgán mohl autoritativně rozhodnout o konkrétních právech a povinnostech účastníků správního řízení. V předmětné věci však tato podmínka odpadla, neboť uzavřením smlouvy na plnění veřejné zakázky nastaly důvody k zastavení správního řízení bez dalšího a vznikla tak překážka, díky které již Úřad nemůže ve věci rozhodnout, protože s ohledem na dikci § 118 odst. 1 zákona může Úřad uložit nápravné opatření (potažmo přezkoumat jeho uložení) pouze do okamžiku uzavření smlouvy v rámci existujícího zadávacího řízení. Totožný závěr je pak bez dalšího nutno učinit i v případě části návrhu směřujícího k uložení zákazu plnění smlouvy, kdy splněním smlouvy taktéž nastaly předpoklady pro zastavení řízení.
42. K námitce navrhovatele 1, že Úřad věcné posouzení vyčlenil do samostatného správního řízení, ve kterém již navrhovatel 1 není účastníkem a není tak oprávněn se k úkonům Úřadu jakkoliv vyjadřovat konstatuji, že Úřad v souladu s ustanovením § 113 zákona vykonává dohled nad postupem zadavatelů při zadávání veřejných zakázek jednak v souvislosti s podanými návrhy stěžovatelů, má nicméně i pravomoc zahájit správní řízení o přezkoumání úkonů zadavatele z moci úřední. Obecně lze k tomuto uvést, že řízení zahájené z moci úřední může být zahájeno v důsledku kontrolní činnosti Úřadu vyplývající z ustanovení § 112 a následujících ustanovení zákona, na základě podnětu jakékoliv fyzické či právnické osoby,
popřípadě jako důsledek podaného návrhu na přezkoumání úkonů zadavatele, který však nesplňuje zákonem stanovené náležitosti, či mu z nějakého důvodu, jako ostatně v šetřeném případě, nemohlo být vyhověno. Společným jmenovatelem pro zahájení správního řízení z moci úřední je však ve všech těchto případech vždy důvodné podezření, že ze strany zadavatele došlo k porušení zákona. Pokud tedy Úřad zastavil v posuzovaném případě správní řízení vedené o návrhu navrhovatele, neznamená tato skutečnost nutně nemožnost dalšího prošetření předmětného zadávacího řízení či úkonů zadavatele. Pokud tak Úřad získal pochybnosti o souladu postupu zadavatele při zadávání předmětné veřejné zakázky se zákonem, byl oprávněn zahájit správní řízení z moci úřední vedené pod sp zn. ÚOHS- S389/2014/VZ. V případě, že by pak v rámci tohoto řízení bylo prokázáno, že se zadavatel dopustil porušení některého ze zákonných ustanovení, byl by postižen postupem podle ustanovení § 120 zákona.
43. K výše uvedenému je nutno doplnit, že rámec pro vedení správního řízení o správním deliktu zadavatele je položen příslušnými ustanoveními zákona. Ustanovení § 116 zákona tak určuje okruh účastníků řízení, přičemž z něj mimo jiné vyplývá, že za účastníka správního řízení o spáchání správního deliktu je nutno považovat osobu podezřelou z jeho spáchání. Námitka navrhovatele 1 se tedy v tomto kontextu jeví jako bezpředmětná, když jak již bylo uvedeno, otázka účastenství je jednoznačně řešena zákonem a Úřad není oprávněn se od zákonných ustanovení jakkoliv odchýlit.
44. Ani námitka navrhovatele 1, týkající se vyřízení jeho žádosti o nařízení předběžného opatření nemůže být s ohledem na požadavky ustanovení § 82 odst. 2 správního řádu vypořádána, když posouzení její oprávněnosti či včasnosti jejího vyřízení není předmětem tohoto řízení o rozkladu navrhovatele 1.
45. Navrhovatel 1 dále v doplnění svého rozkladu konstatuje, že zadavatel zadal veřejnou zakázku vědomě v rozporu se zákonem a navíc její předmět realizoval v takové rychlosti, aby správní řízení mohlo být zastaveno z důvodu bezpředmětnosti. Úřad by dle mínění navrhovatele 1 měl důsledně vystoupit proti takovýmto praktikám zadavatelů a i v případě, že došlo k částečné realizaci smlouvy nařídit zákaz jejího plnění a udělit přiměřenou pokutu. K této argumentaci navrhovatele opětovně poukazuji na správní řízení zahájené Úřadem z moci úřední ve věci možného spáchání správního deliktu zadavatele dle ustanovení § 120 odst. 1 písm. g) zákona, které je Úřadem vedeno pod sp. zn. ÚOHS-S389/2014/VZ. Nad rámec uvedeného poukazuji na skutečnost, že uložení zákazu plnění smlouvy uzavřené na veřejnou zakázku nepředstavuje sankční opatření, které by mělo zadavatele primárně potrestat za porušení zákona, nýbrž se jedná o opatření svou povahou nápravné, jehož hlavní funkce spočívá v odstranění porušení zákona a nápravě vadného postupu tam, kde je tato náprava ještě možná. Důvodem proč po splnění smlouvy tento nápravný institut nelze použít je fakt, že zákazem plnit na předmět uzavřené smlouvy nelze odčinit či zvrátit skutečnost, že k plnění již došlo a tento prostředek je tedy neúčinný a bez způsobilosti vyvolat předpokládaný následek. Jde v podstatě o obdobný důvod, pro který nelze použít ostatní nápravná opatření ve smyslu § 118 odst. 1 zákona poté, co již došlo k uzavření smlouvy. Po uzavření smlouvy, resp. po jejím splnění, přichází za stejných podmínek v úvahu postup podle § 120 zákona, kdy Úřad konstatuje správní delikt spáchaný zadavatelem,
případně přistoupí k uložení pokuty. Navrhovatelovy úvahy jsou tedy v tomto smyslu bezpředmětné.
VI. Závěr
46. Po zvážení všech aspektů dané věci a po zjištění, že Úřad postupoval v souladu se zákonem a správním řádem, jsem dospěl k závěru, že nenastaly podmínky pro zrušení nebo změnu rozkladem napadeného výroku I. napadeného usnesení.
47. Po zjištění, že rozklad směřoval proti výroku, který nemohl být rozkladem navrhovatele 1 napaden, jsem podaný rozklad v části, směřující proti výroku II. napadeného usnesení pro nepřípustnost zamítnul.
POUČENÍ
Proti tomuto rozhodnutí se podle § 91 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů, ve spojení s § 152 odst. 4 téhož zákona dále nelze odvolat.
otisk úředního razítka
Ing. Petr Rafaj
předseda Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže
Obdrží:
1. Mgr. Matěj Vácha, PELIKÁN KROFTA KOHOUTEK advokátní kancelář s.r.o., se sídlem Újezd 450/40, 118 01 Praha 1 – Malá Strana
2. Ústřední vojenská nemocnice – Vojenská fakultní nemocnice Praha, se sídlem U Vojenské nemocnice 1200, 169 02 Praha 6
3. Medinet s.r.o., se sídlem Vrchlického 334, Kročehlavy, 272 01 Kladno
4. Havel, Holásek & Partners s.r.o. advokátní kancelář, se sídlem Na Florenci 2116/15, Nové Město, 110 00 Praha 1
Vypraveno dne:
viz otisk razítka na poštovní obálce nebo časový údaj na obálce datové zprávy
|
