Rozhodnutí UOHS 14121


Číslo jednací ÚOHS-R37/2015/VZ-36735/2016/321/OHo
Instance II.
Věc
V 458 Krasíkov - H. Životice - výstavba nového vedení - Realizace
Účastníci ČEPS, a.s.
KLEMENT a.s.
SAG Elektrovod, a.s. organizační složka Brno
Typ řízení Veřejná zakázka
Typ rozhodnutí Veřejná zakázka
Nabytí právní moci 05.09.2016
Související řízení
Zdroj na UOHS http://www.uohs.cz/cs/verejne-zakazky/sbirky-rozhodnuti/detail-14121.html
Rozhodnutí
                
Č. j.: ÚOHS-R37/2015/VZ-36735/2016/321/OHo   5. září 2016     V řízení o rozkladu ze dne 28. 1. 2015, doručeném Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže téhož dne, podaném zadavatelem – společností ČEPS, a.s., IČO 25702556, se sídlem se sídlem Elektrárenská 774/2, 101 52 Praha 10, zastoupenou v řízení před správním orgánem na základě plné moci ze dne 22. 9. 2014 advokátní kanceláří Havel, Holásek & Partners s.r.o., IČO 26454807, se sídlem Na Florenci 2116/15, Nové Město, 110 00 Praha 1   proti rozhodnutí Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže č. j. ÚOHS-S789,899/2014/VZ-1110/2015/512/PMu ze dne 14. 1. 2015, vydanému ve spojeném správním řízení, zahájeném dne 25. 9. 2014 na základě návrhu navrhovatele –   společnosti KLEMENT a.s., IČO 25016695, se sídlem Hliňany 18, 400 02 Řehlovice, zastoupenou v řízení před správním orgánem na základě plné moci ze dne 19. 8. 2014 advokátní kanceláří MT Legal s.r.o., IČO 28305043, se sídlem Jakubská 121/1, 602 00 Brno,   a dne 11. 11. 2014 zahájeném z moci úřední, za účasti vybraného uchazeče –   společnosti SAG Elektrovod, a.s. organizační složka Brno, IČO 62161172, se sídlem Traťová 1, 619 00 Brno,   ve věci návrhu na uložení zákazu plnění smlouvy ze dne 15. 9. 2014 a možného spáchání správního deliktu podle ustanovení § 120 odst. 1 písm. d) zákona č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, ve znění pozdějších předpisů, při uzavírání smlouvy na veřejnou zakázku „V 458 Krasíkov - H. Životice - výstavba nového vedení - Realizace“, zadávanou v jednacím řízení s uveřejněním, jehož oznámení bylo do Věstníku veřejných zakázek odesláno dne 27. 2. 2014 a uveřejněno dne 28. 2. 2014 pod ev. č. 482342,   jsem podle ustanovení § 152 odst. 5 písm. a) zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů v návaznosti na ustanovení § 90 odst. 1 písm. b) citovaného zákona, na základě návrhu rozkladové komise, jmenované podle ustanovení § 152 odst. 3 téhož zákona, rozhodl takto:   Rozhodnutí Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže č. j. ÚOHS-S789,899/2014/VZ-1110/2015/512/PMu ze dne 14. 1. 2015   r u š í m a věc v r a c í m   Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže k novému projednání.   Odůvodnění I.               Postup zadavatele a správní řízení před Úřadem pro ochranu hospodářské soutěže 1.             Zadavatel – společnost ČEPS, a.s., IČO 25702556, se sídlem Elektrárenská 774/2, 101 52 Praha 10 (dále jen „zadavatel“) zahájil podle zákona č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon“)[1] zadávací řízení na veřejnou zakázku „V 458 Krasíkov - H. Životice - výstavba nového vedení - Realizace“ zadávanou v jednacím řízení s uveřejněním, jehož oznámení bylo do Věstníku veřejných zakázek odesláno dne 27. 2. 2014 a uveřejněno dne 28. 2. 2014 pod ev. č. 482342 (dále jen „veřejná zakázka“). 2.             Dne 8. 8. 2014 se účastnil navrhovatel – společnost KLEMENT a.s., IČO 25016695, se sídlem Hliňany 18, 400 02 Řehlovice (dále jen „navrhovatel“) jednání ve věci veřejné zakázky, na kterém byl informován o způsobu jednání o nabídkách. Navrhovatel zaslal dne 25. 8. 2014 zadavateli námitky proti způsobu jednání o nabídkách v jednacím řízení s uveřejněním, kterým zadavatel nevyhověl a toto vypořádání navrhovateli doručil dne 4. 9. 2014. 3.             Dne 19. 8. 2014 zadavatel rozhodl o výběru nejvhodnější nabídky dodavatele SAG Elektrovod, a.s. organizační složka Brno, IČO 62161172, se sídlem Traťová 1, 619 00 Brno (dále jen „vybraný uchazeč“). O tom informoval ostatní uchazeče v „Oznámení o výběru nejvhodnější nabídky“ ze dne 26. 8. 2014, přičemž toto oznámení bylo doručeno navrhovateli dne 28. 8. 2014. 4.             Navrhovatel podal proti výběru nejvhodnější nabídky, v zákonné lhůtě podle § 110 odst. 4 zákona, dne 10. 9. 2014 námitky proti rozhodnutí zadavatele o výběru nejvhodnější nabídky, které byly zadavateli doručeny téhož dne. „Vyrozumění o vypořádání námitek proti výběru nejvhodnější nabídky na veřejnou zakázku“ ze dne 18. 9. 2014 bylo navrhovateli doručeno zadavatelem dne 19. 9. 2014. Dne 15. 9. 2014 zadavatel uzavřel smlouvu na plnění předmětu veřejné zakázky s vybraným uchazečem. 5.             Úřad pro ochranu hospodářské soutěže (dále jen „Úřad“), jako orgán příslušný podle § 112 zákona obdržel dne 25. 9. 2014 návrh na uložení zákazu plnění smlouvy, při zadávání veřejné zakázky, čímž bylo zahájeno správní řízení vedené pod sp. zn. ÚOHS-S789/2014/VZ. Po posouzení předložené dokumentace získal Úřad pochybnosti, zda zadavatel při zadávání veřejné zakázky postupoval v souladu se zákonem, když uzavřel smlouvu dříve, než doručil navrhovateli rozhodnutí o jím podaných námitkách ze dne 10. 9. 2014, a proto zahájil dne 11. 11. 2014 z moci úřední správní řízení vedené pod sp. zn. ÚOHS-S899/2014/VZ. 6.             Usnesením č. j. ÚOHS-S789,S899/2014/VZ-25593/2014/512/PMu ze dne 3. 12. 2014 Úřad spojil správní řízení vedená pod sp. zn. ÚOHS-S789/2014/VZ a ÚOHS-S899/2014/VZ ve společné řízení vedené nadále pod sp. zn. ÚOHS-S789,S899/2014/VZ. II.             Napadené rozhodnutí 7.             Dne 14. 1. 2015 vydal Úřad rozhodnutí č. j. ÚOHS-S789,899/2014/VZ-1110/2015/512/PMu (dále jen „napadené rozhodnutí“), v němž ve výroku I. uvedl, že se zadavatel dopustil správního deliktu podle § 120 odst. 1 písm. d) zákona tím, že uzavřel dne 15. 9. 2014 smlouvu na veřejnou zakázku v rozporu s ustanovením § 110 odst. 6 zákona a uzavřel ji tak před uplynutím doby doručení rozhodnutí o námitkách podaných dne 10. 9. 2014 navrhovatelem. 8.             Ve výroku II. Úřad konstatoval, že se návrh navrhovatele na uložení zákazu plnění smlouvy zamítá. Konečně výrokem III. Úřad zadavateli uložil pokutu ve výši 700 000 Kč za spáchání správního deliktu uvedeného ve výroku I. 9.             V napadeném rozhodnutí Úřad v odůvodnění výroku I. konstatoval, že zadavatel není oprávněn vypořádat námitky navrhovatele způsobem, jakým to učinil, tedy s odkazem na překážku věci rozhodnuté se jimi vůbec nezabývat. Ust. § 111 odst. 4 zákona stanoví taxativní výčet případů, kdy je zadavatel oprávněn o námitkách nerozhodovat a do tohoto výčtu nepatří překážka věci rozhodnuté, přičemž podmínky stanovené zákonem nelze svévolně rozšiřovat či měnit. Úřad tak konstatoval, že měl zadavatel povinnost se s námitkami vypořádat, a proto zadavatel porušil ustanovení § 110 odst. 6 zákona, když uzavřel smlouvu dříve, než navrhovateli doručil rozhodnutí o námitkách. 10.         K výroku II. Úřad uvedl, že pro naplnění hypotézy § 118 odst. 2 písm. b) zákona je nutno konstatovat jak spáchání správního deliktu podle § 120 odst. 1 písm. a), tak podle § 120 odst. 1 písm. d) zákona. Úřad tedy posuzoval, zda byl zadavatelem spáchán správní delikt i podle § 120 odst. 1 písm. a) zákona v souvislosti s výběrem nejvhodnější nabídky a procesem, jenž jednání o nabídkách předcházel. Úřad neshledal, že by byl porušen zákon posunutím data jednání o nabídkách na žádost jednoho z uchazečů. Popis způsobu hodnocení nabídek, který zadavatel uvedl v protokolu o způsobu jednání o nabídkách ze dne 19. 8. 2014, Úřad shledal transparentním a zpětně přezkoumatelným a rovněž v souladu s § 6 zákona. Nebylo tak Úřadem dovozeno spáchání správního deliktu podle § 120 odst. 1 písm. a) zákona, a proto byl návrh na zákaz plnění smlouvy zamítnut. 11.         K uložené pokutě Úřad uvedl, že s ohledem na charakter správního deliktu se rozhodl uložit pokutu v dolní polovině maximální možné zákonné sazby. III.           Námitky rozkladu 12.         Dne 28. 1. 2015 obdržel Úřad rozklad zadavatele z téhož dne. Ze správního spisu vyplývá, že napadené rozhodnutí bylo zadavateli doručeno dne 15. 1. 2015. Rozklad byl tedy podán v zákonné lhůtě. 13.         Zadavatel namítá, že neměl jinou možnost, než námitky navrhovatele odmítnout pro překážku věci rozhodnuté, když argumentace v nich byla totožná s argumentací předchozích námitek. 14.         Zadavatel je přesvědčen, že § 111 odst. 3 zákona neobsahuje taxativní výčet situací, kdy lze námitky odmítnout, k čemuž zadavatel poukazuje na znění § 110 odst. 7 zákona. Procesní vadě uvedeného ustanovení pak odpovídá i překážka věc rozhodnuté, což je princip obecně aplikovatelný a musí se týkat kromě oblasti procesního práva jakýchkoliv právem upravených procedur. Zadavatel upozorňuje, že dle judikatury Nejvyššího správního soudu v sobě procesní předpis ani výslovně nemusí zásadu ne bis in idem zakotvovat. 15.         Dále zadavatel zdůrazňuje, že navrhovateli bylo pořadí nabídek známo již z průběhu jednání o nabídkách, přičemž rozhodnutí ze dne 26. 8. 2014 už jen formálně osvědčilo skutečnosti, které byly navrhovateli známy. Stěžovatelům tak dle zadavatele nevzniká právo podat námitky v nové objektivní lhůtě z pouhého faktu, že je označí jinak než námitky předchozí. Dle zadavatele je nelogický, čistě formalistický a účel zákona přesahující závěr, že by zadavatelé měli strpět nový běh blokační lhůty jen z důvodu jiného označení námitek, když takový postup nutí zadavatele akceptovat postupy stěžovatelů, které jsou v rozporu se základními zásadami jednání v obchodněprávních vztazích, zejména v rozporu se zásadou poctivého právního jednání v obchodním styku a s dobrými mravy, na což zadavatel poukazoval v předchozích podáních. Nové plynutí blokační lhůty, na jehož základě Úřad konstatoval spáchání správního deliktu, tak dle zadavatele vede k absurdnímu důsledku, kdy navrhovatel bez ospravedlnitelného důvodu zadavateli znemožnil po právu uzavřít smlouvu s vybraným uchazečem. 16.         Zadavatel uvádí, že postupoval v souladu s principem proporcionality, když nemohl opakovaně rozhodovat o tomtéž a tím jen zbytečně prodlužovat proces výběru nejvhodnější nabídky po podání předmětných námitek. Zároveň si byl zadavatel vědom, že námitky fakticky neměly a ani nemohly mít dopad na výsledek veřejné zakázky. Kdyby k podpisu smlouvy nepřistoupil, postupoval by zadavatel v rozporu s povinností řádného hospodáře. Závěrem ke správnímu deliktu zadavatel uvádí, že vynaložil veškeré úsilí, které na něm bylo možno spravedlivě požadovat, aby porušení právních povinností dle zákona zabránil, a žádá tak o posouzení liberačních důvodů. 17.         K výši pokuty zadavatel uvádí, že je nepřiměřená okolnostem případu, když nevypořádání námitek nemělo a nemohlo mít vliv na výběr nejvhodnějších nabídek a jedná se tak o naplnění skutkové podstaty správního deliktu ve formálním smyslu bez jakékoli společenské škodlivosti. Dále zadavatel porovnává některé další případy Úřadu, požaduje zastavení správního řízení pro bezpředmětnost a žádá o výrazné snížení udělené pokuty a o přihlédnutí k polehčujícím okolnostem spočívajícím v existenci veřejného a ekonomického zájmu na realizaci veřejné zakázky a k dobré víře zadavatele při průběhu zadávacího řízení. Závěr rozkladu 18.         Zadavatel navrhuje zrušit výroky I. a III. napadeného rozhodnutí, případně změnit výrok v části III. napadeného rozhodnutí tak, že se udělená pokuta podstatným způsobem snižuje, alternativně potom věc vrátit prvostupňovému orgánu k novému projednání. IV.          Řízení o rozkladu 19.         Úřad neshledal důvody pro postup podle § 87 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“), a v souladu s ustanovením § 88 odst. 1 téhož zákona postoupil věc orgánu rozhodujícímu o rozkladu. Stanovisko předsedy Úřadu 20.         Po projednání rozkladu a veškerého spisového materiálu rozkladovou komisí, jmenovanou podle § 152 odst. 3 správního řádu a po posouzení případu ve všech jeho vzájemných souvislostech jsem podle § 89 odst. 2 správního řádu přezkoumal soulad napadeného rozhodnutí a řízení, které jeho vydání předcházelo, s právními předpisy a jeho správnost v rozsahu námitek uvedených v rozkladu, a s přihlédnutím k návrhu rozkladové komise dospěl k následujícímu závěru. 21.         Úřad tím, že svým rozhodnutím č. j. ÚOHS-S789,899/2014/VZ-1110/2015/512/PMu ze dne 14. 1. 2015, rozhodl tak, jak je uvedeno v napadeném rozhodnutí, nerozhodl správně a v souladu se zákonem. V další části odůvodnění tohoto rozhodnutí budou v podrobnostech rozvedeny důvody, pro které jsem přistoupil ke zrušení napadeného rozhodnutí a vrácení věci Úřadu k novému projednání. Současně je v tomto rozhodnutí vysloven závazný právní názor, kterým je Úřad při dalším projednání věci vázán. 22.         Co se týče výroku II. napadeného rozhodnutí, nebyl tento rozkladem zadavatele napaden. V tomto ohledu je nutno poukázat na ustanovení § 82 odst. 3 správního řádu, podle kterého v případě, že odvolání, resp. rozklad směřuje jen proti některému výroku rozhodnutí nebo proti vedlejšímu ustanovení výroku, který netvoří nedílný celek s ostatními, pokud tím nemůže být způsobena újma některému z účastníků, nabývá zbytek výrokové části právní moci, umožňuje-li to povaha věci. Přestože v šetřeném případě lze konstatovat, že výrok II. a ostatní výroky napadeného rozhodnutí netvořily nedílný celek, o kterém by nebylo možno separátně rozhodovat a jehož výroky by spolu neoddělitelně souvisely, když se výrok II. zabýval otázkou naplnění požadavků zákona pro možnost uložení zákazu plnění smlouvy a další výroky napadeného rozhodnutí se týkaly správního deliktu podle § 120 odst. 1 písm. d) zákona, resp. uložení sankce, nelze již shledat za splněnou i další podmínku předpokládanou ustanovením § 82 odst. 3 správního řádu. Za situace, kdy byl výrokem II. zamítnut návrh navrhovatele na uložení zákazu plnění smlouvy, je důležité poukázat na skutečnost, vyplývající ze správního spisu, že jak na straně navrhovatele, tak na straně vybraného uchazeče v zadávacím řízení vystupovalo sdružení (společnost) zahrnující více subjektů, avšak ve správním řízení byl za účastníka řízení v obou případech označen jen subjekt jediný, přičemž u vybraného uchazeče chybí v podkladech správního řízení i v odůvodnění napadeného rozhodnutí jakákoli opora pro takovéto vymezení účastníků řízení. I přesto, že tedy rozkladem zadavatele nebyl výrok II. napadeného rozhodnutí napaden, konstatuji, že vzhledem k tomu, že nelze zjistit, zda bylo v řízení jednáno se všemi účastníky, není možné hovořit o splnění podmínek stanovených v ustanovení § 82 odst. 3 správního řádu, aby nabyl tento výrok samostatně právní moci. Podrobněji se k vymezení účastníků správního řízení vyjádřím dále. V.            K námitkám rozkladu a důvodům zrušení napadeného rozhodnutí 23.         Podle § 89 odst. 2 správního řádu odvolací správní orgán přezkoumává soulad napadeného rozhodnutí a řízení, které vydání rozhodnutí předcházelo, s právními předpisy. Správnost napadeného rozhodnutí přezkoumává jen v rozsahu námitek uvedených v odvolání, jinak jen tehdy, vyžaduje-li to veřejný zájem. K vadám řízení, o nichž nelze mít důvodně za to, že mohly mít vliv na soulad napadeného rozhodnutí s právními předpisy, popřípadě na jeho správnost, se nepřihlíží; tímto ustanovením není dotčeno právo na náhradu škody způsobené nesprávným úředním postupem. 24.         Podle § 90 odst. 2 správního řádu, jestliže odvolací správní orgán dojde k závěru, že napadené rozhodnutí je v rozporu s právními předpisy nebo že je nesprávné, napadené rozhodnutí nebo jeho část zruší a věc vrátí k novému projednání správnímu orgánu, který rozhodnutí vydal; v odůvodnění tohoto rozhodnutí vysloví odvolací správní orgán právní názor, jímž je správní orgán, který napadené rozhodnutí vydal, při novém projednání věci vázán; proti novému rozhodnutí lze podat odvolání. 25.         V rozhodovaném případě jsem ve smyslu § 89 odst. 2 správního řádu přezkoumal zákonnost a věcnou správnost napadeného rozhodnutí, přičemž na základě tohoto přezkoumání jsem dospěl k závěru, že bylo správní řízení zatíženo vadami při jeho vedení ve vztahu k vymezení jeho účastníků. Napadené rozhodnutí je založeno na nedostatečném zjištění skutkového stavu věci, což mohlo vést k nesprávnému právnímu posouzení. V části odůvodnění pokuty je pak napadené rozhodnutí nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů. 26.         Dle § 68 odst. 3 správního řádu se v odůvodnění uvedou důvody výroku nebo výroků rozhodnutí, podklady pro jeho vydání, úvahy, kterými se správní orgán řídil při jejich hodnocení a při výkladu právních předpisů, a informace o tom, jak se správní orgán vypořádal s návrhy a námitkami účastníků a s jejich vyjádřením k podkladům rozhodnutí. Zároveň podle § 3 správního řádu má správní orgán postupovat tak, aby byl zjištěn stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti. 27.         Dle § 118 odst. 2 písm. b) zákona Úřad svým rozhodnutím na základě návrhu podle § 114 odst. 2 uloží zákaz plnění smlouvy uzavřené na veřejnou zakázku, pokud se zadavatel dopustí správního deliktu podle § 120 odst. 1 písm. a) a současně správního deliktu podle § 120 odst. 1 písm. d) zákona. 28.         Nejprve nad rámec přezkumu případu v rozsahu námitek rozkladu zadavatele uvádím, že v daném případě Úřad obdržel návrh podle § 114 odst. 2 zákona na uložení zákazu plnění smlouvy na veřejnou zakázku a v této souvislosti Úřad zahájil správní řízení z moci úřední ve věci spáchání správního deliktu dle § 120 odst. 1 písm. d) zákona. Jak vyplývá z výše citované zákonné úpravy a jak i Úřad uváděl v napadeném rozhodnutí, pro uložení zákazu plnění smlouvy na základě návrhu podle ustanovení § 114 odst. 2 zákona je nezbytné, aby byly zadavatelem kumulativně spáchány dva správní delikty.  Neshledávám pak nijak závadným, pokud Úřad oznámením o zahájení správního řízení č. j. ÚOHS-S899/2014/VZ-23155/2014/512/PMu ze dne 10. 11. 2014, zahájil z moci úřední jen správní řízení o deliktu podle § 120 odst. 1 písm. d) zákona. Úřad nebyl v daném případě povinen zahajovat nebo vést správní řízení o deliktu podle § 120 odst. 1 písm. a) zákona, jelikož jak vyplývá kupříkladu z rozsudku Nejvyššího správního soudu č. j. 7 As 108/2015-95 ze dne 29. 1. 2016, „je pouze v dispozici správního orgánu I. stupně, zda zahájí správní řízení z moci úřední či nikoliv. Pokud v dané věci správnímu orgánu I. stupně nevzniklo důvodné podezření, že došlo k porušení zákona, pak neměl povinnost správní řízení z moci úřední zahájit. (…) Mezi tato [subjektivní veřejná; pozn. předsedy Úřadu] práva nepatří právo na zahájení řízení z moci úřední či na správní potrestání jiné osoby.“ V odst. 95 a 97 napadeného rozhodnutí však Úřad prezentuje závěr, že neshledal, že by byl zadavatelem spáchán správní delikt podle § 120 odst. 1 písm. a) zákona. Uvedený závěr však představuje řešení otázky, jež by měla být předmětem správního řízení o spáchání správního deliktu, o jehož zahájení by měl být účastník tohoto řízení informován oznámením, přičemž by Úřadem uváděný závěr měl být konstatován i ve výroku rozhodnutí o této otázce. Avšak vzhledem ke skutečnosti, že Úřad o spáchání správního deliktu podle § 120 odst. 1 písm. a) zákona ani správní řízení nezahájil, k čemuž nebyl dle citované judikatury povinen, je nutno předmětné závěry v odst. 95 a 97 napadeného rozhodnutí chápat jako závěry o tom, že v daném případě Úřad neměl ani důvodné a objektivizované podezření, že došlo k porušení zákona, a tedy nebylo důvodu pro zahájení správního řízení o možném spáchání správního deliktu dle § 120 odst. 1 písm. a) zákona. V tomto smyslu by pak měl Úřad při novém posouzení případu své závěry zpřesnit, jednoznačně naformulovat a řádně odůvodnit. 29.         Jak vyplývá z dokumentace o veřejné zakázce, účastníky zadávacího řízení byly společnosti podle § 2716 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „občanský zákoník“), a to mimo jiné společnost „KLEMENT – ROMELEKTRO, V458 Krasíkov – H. Životice“, u níž jako správce společnosti vystupoval navrhovatel a jako druhý společník obchodní společnost S.C. ROMELECTRO S.A, IČO 1557850, se sídlem 1-3 Lacul Tei Blvd., 020371 Bukurešť, Rumunsko. Další společností, jež se účastnila zadávacího řízení, je společnost „SAG Elektrovod, a.s., organizační složka Brno a EGEM s.r.o.“, jež sdružovala vybraného uchazeče a obchodní společnost EGEM s.r.o., IČO 63886464, se sídlem Novohradská 739/26, 370 08 České Budějovice. Úřad v napadeném rozhodnutí nikde neuvedl, z jakého důvodu jako „navrhovatel“ a „vybraný uchazeč“ vystupují pouze takto v napadeném rozhodnutí označené společnosti a nikoliv podavatelé celé společné nabídky, tedy společnosti podle § 2716 občanského zákoníku. Vzhledem k ust. § 2730 odst. 1 výše uvedeného zákona a plné moci doložené u návrhu navrhovatele lze konstatovat, že za celou společnost „KLEMENT – ROMELEKTRO, V458 Krasíkov – H. Životice“ jednal zplnomocněný právní zástupce, totéž již však neplatí u společnosti „SAG Elektrovod, a.s., organizační složka Brno a EGEM s.r.o.“. Vzhledem k tomu, že příslušná „Smlouva o společnosti společníků“ neupravuje vystupování společnosti ve správním řízení, považuji za nezbytné, aby při novém projednání věci Úřad jednal s oběma příslušnými smluvními stranami, pokud si nezvolí společného zástupce. Kromě toho, že Úřad při novém posouzení věci v konečném rozhodnutí uvede jako účastníky správního řízení ty společnosti, kterým takové postavení i s ohledem na ust. § 69 odst. 4 a § 116 zákona náleží, bude v dalším průběhu správního řízení těmto subjektům zajištěn rovný přístup k ochraně procesních práv a podání Úřadu budou náležitě doručována. 30.         Správní řád dále v § 37 odst. 1 stanoví, že podání, jež je úkonem směřujícím vůči správnímu orgánu, se posuzuje podle svého skutečného obsahu a bez ohledu na to, jak je označeno. Obdobně v tomto duchu i soukromoprávní úprava v § 555 občanského zákoníku stanoví, že se právní jednání posuzuje podle svého obsahu. Dle názoru Nejvyššího správního soudu uvedeného v rozsudku č. j. 1 Afs 2/2013-46 ze dne 24. 4. 2013 je totiž vztah mezi zadavatelem a dodavatelem primárně vztahem soukromoprávním [veřejnoprávní povahy je dle daného rozsudku až povinnost navrhovatele doručit stejnopis návrhu zadavateli, když přímým důsledkem nedodržení této povinnosti je zastavení správního řízení podle § 117a písm. c) zákona]. Při doručování námitek a rozhodnutí zadavatele o nich se tak uplatňují zásady doručovaní v soukromoprávních vztazích. 31.         V souvislosti s výše uvedeným připomínám, že dle § 110 odst. 2 zákona lze podat námitky proti všem úkonům zadavatele ve lhůtě 15 dnů ode dne, kdy se o domnělém porušení zákona úkonem zadavatele dozví. O řádně podaných námitkách je přitom zadavatel v souladu s § 111 odst. 1 zákona povinen v rozhodnutí rozhodnout, zda jim vyhovuje či nikoliv, přičemž však zadavatel nerozhoduje o námitkách, které byly podány opožděně nebo které vzal stěžovatel zpět, v souladu § 111 odst. 4 zákona. 32.         Z napadeného rozhodnutí přitom nijak nevyplývá, zda se Úřad vůbec zabýval samotnou obsahovou stránkou podaných námitek navrhovatele. V odst. 66 napadeného rozhodnutí Úřad pouze uvedl, jak podané námitky označil navrhovatel, ale dále již nijak nezkoumal, proti kterému úkonu námitky skutečně směřovaly. Jak přitom vyplývá z podání zadavatele, ten byl přesvědčen, že se jedná o námitky směřující proti úkonu, jímž byl stanoven způsob ukončení jednání s uchazeči. I přes to, že podané námitky v zadávacím řízení nejsou podáním správnímu orgánu, v souladu s civilněprávní zásadou uvedenou výše je při jejich posuzování rozhodný jejich skutečný obsah, nikoliv označení. Pokud je navíc správní orgán povinen zjistit skutkový stav věci tak, aby o něm nepanovaly důvodné pochybnosti, pak byl nejen z důvodu, aby dostál této povinnosti, ale také proto, že námitku opožděnosti vznášel na svou obranu i zadavatel, Úřad povinen posoudit obsah námitek ze dne 10. 9. 2014. Takovéto posouzení obsahu námitek je přitom pro posouzení, zda se zadavatel dopustil správního deliktu podle § 120 odst. 1 písm. d) zákona stěžejním, protože podle § 111 odst. 4 zákona zadavatel nerozhoduje o námitkách, které byly podány opožděně. Tuto skutečnost zadavatel pouze písemně oznamuje stěžovateli. Pokud však o opožděných námitkách zadavatel není povinen rozhodnout, pak nelze uzavřít, že se zadavatel dopustil správního deliktu podle § 120 odst. 1 písm. d) zákona, neboť dle § 110 odst. 6 zákona nesmí zadavatel uzavřít smlouvu před uplynutím lhůty pro podání námitek podle odst. 3 až 5 a do doby doručení rozhodnutí zadavatele o nich. Pokud by ale zadavatel nebyl povinen o námitkách rozhodnout, pak by bylo nutné korigovat závěr Úřadu, že zadavatel uzavřel smlouvu v rozporu se zákonem tak, jak to bylo dovozeno v napadeném rozhodnutí. 33.         Vzhledem k tomu, že Úřad neprováděl důkaz obsahem námitek navrhovatele a pouze formálně posuzoval, zda o nich byl zadavatel povinen rozhodnout, nepovažuji za vhodné doplňovat dokazování a rozhodovat o jejich obsahu namísto Úřadu v řízení o rozkladu. Z vyjádření účastníků správního řízení je dále zřejmé, že důvody, pro které navrhovatel brojí proti výběru nejvhodnější nabídky, jsou velmi podstatně spjaty s původní námitkou navrhovatele proti stanovení způsobu ukončení jednání s uchazeči. V takovém případě je namístě posoudit, proti kterému úkonu námitky navrhovatele skutečně směřovaly, a zda tak byly tyto námitky podány ve lhůtě stanovené zákonem, či zda navrhovatel namítá až skutečnosti, které mohl a měl namítat dříve. Jak totiž uvedl Nejvyšší správní soud v rozsudku č. j. 2 Afs 67/2010 - 105 ze dne 25. 1. 2011 úprava institutu námitek v zadávacím řízení: „(…) je totiž založena na souslednosti jednotlivých kroků a na různých prostředcích ochrany proti případným nezákonnostem v oblasti veřejných zakázek, které je třeba využít bezprostředně poté, co žadatel některá pochybení zadavatele zjistí. Jde o to, že celý tento proces musí být nejen maximálně transparentní a férový, nýbrž také efektivní a zamezující zbytečným obstrukcím a opakovanému přezkumu stejných námitek, které mohly být daleko smysluplněji uplatněny dříve.“ 34.         Z výše uvedených důvodů uzavírám, že Úřad nedostatečně zjistil skutkový stav věci ve světle námitek účastníků správního řízení, v důsledku čehož mohlo dojít k nesprávnému právnímu posouzení věci. Při novém projednání věci Úřad kromě formální stránky zákonného rámce námitkového řízení při zadávání veřejné zakázky přezkoumatelně posoudí i obsahovou stránku příslušných úkonů jak navrhovatele, tak zadavatele. Takto zjištěný stav věci Úřad zhodnotí ve světle argumentace účastníků řízení a přesvědčivě odůvodní své závěry. Na základě těchto zjištění pak Úřad vysloví svůj závěr ohledně toho, zda se zadavatel svým postupem dopustil či nedopustil spáchání správního deliktu podle§ 120 odst. 1 písm. d) zákona. 35.         K odůvodnění napadeného rozhodnutí pak jen pro úplnost uvádím, že obzvláště v případě, kdy je zadavatelem akciová společnost, která není kupříkladu již na první pohled ovládaná územním samosprávným celkem, považuji za vhodné, aby Úřad v napadeném rozhodnutí alespoň stručně uvedl, proč je tato společnost zadavatelem podle zákona. Nejde o pochybení, pro které by bylo důvodu napadené rozhodnutí rušit a ani zadavatel nenamítá, že by zadavatelem ve smyslu zákona nebyl, navíc předmětnou veřejnou zakázku zadával v jednacím řízení s uveřejněním podle zákona, avšak v rozhodnutí o spáchání správního deliktu považuji za důležité formulovat důvody, proč má být předmětný subjekt podřazen režimu zákona, zejména pokud se jedná o subjekt, jehož právní forma prima facie evokuje, že by podmínky § 2 zákona nemusely být naplněny. Je v souladu s principy zákonnosti postupu správního orgánu, ochrany práv nabytých v dobré víře a s principem dobré správy, aby v řízení o možném spáchání správního deliktu Úřad vyloučil veškeré pochyby o tom, že je předmětem přezkumu postup subjektu, na nějž příslušná právní úprava dopadá. 36.         Vzhledem k tomu, že z hlediska požadavků správního řádu nebyl Úřadem dostatečně zjištěn skutkový stav věci, neobstojí samostatně ani závěry Úřadu ohledně uložení sankce, jež je navázáno právě na klíčovou otázku, zda byl zadavatelem spáchán správní delikt. I přesto však považuji za nutné vyjádřit se k odůvodnění uložené sankce v napadeném rozhodnutí. Úřad se totiž omezuje na konstatování, že byla jednáním zadavatele uzavřena smlouva na veřejnou zakázku, aniž by byly splněny všechny zákonem stanovené podmínky, z čehož má vyplývat důvod pro uložení pokuty v dolní polovině maximální možné zákonné sazby. Takto odůvodněná sankce nenaplňuje ani minimalistické požadavky na individualizaci správního postihu a představuje postup v rozporu se správním řádem, stejně jako s konstantní rozhodovací praxí jak Úřadu, tak správních soudů. Napadené rozhodnutí tak předně postrádá jakékoli vyhodnocení závažnosti správního deliktu a dalších kritérií podle § 121 odst. 2 zákona, přičemž již rozsudkem Vrchního soudu v Praze č. j. 7 A 77/99-41 ze dne 27. 12. 2001 bylo ke správní praxi při ukládání pokut vysvětleno, že: „pokud zákon z řady možných a v úvahu přicházejících hledisek zmiňuje alespoň některá, pak takovouto právní úpravou váže správní orgán v tom směru, že právě těmito zákonnými hledisky se správní orgán musí zabývat vždy (avšak nikoli pouze jimi), když vedle toho správnímu orgánu ponechává na úvaze, zda přihlédne ještě k hlediskům dalším, v zákoně přímo neuvedeným, leč pro projednávaný případ významným.“ Napadené rozhodnutí však zákonná hlediska podle § 121 odst. 2 zákona nijak nereflektovalo, čímž se jeví úvaha Úřadu o výši sankce již na první pohled nedostatečná. 37.         K odůvodnění sankce se dále vyjádřil i Krajský soud v Brně v rozsudku sp. zn. 62 Ca 27/2009 ze dne 28. 4. 2011, kde konstatoval, že „správnímu orgánu je při ukládání pokuty dána volnost správního uvážení, avšak současně je vázán základními principy správního uvážení. Dle posledně uvedeného rozsudku Krajského soudu v Brně „(m)ezi tyto principy pak jistě patří i úplnost, resp. dostatečná odůvodněnost rozhodnutí správního orgánu, která v konečném důsledku vyvolá i jeho přesvědčivost podle § 3 odst. 4 správního řádu. Správní orgán tak při rozhodování o výši pokuty musí zohlednit všechny skutečnosti, které výši pokuty mohou v konkrétním případě ovlivnit, řádně se s nimi v odůvodnění svého rozhodnutí vypořádat a přesvědčivě odůvodnit, ke které okolnosti přihlédl, a jaký vliv měla na konečnou výši pokuty. Výše uložené pokuty tak musí být v každém rozhodnutí zdůvodněna způsobem, který nepřipouští rozumné pochyby o tom, že právě taková výše pokuty odpovídá konkrétním okolnostem individuálního případu“. 38.         Napadené rozhodnutí výše uvedené požadavky nesplňuje. Úřad neuvedl žádné úvahy, z nichž by vyplývalo, proč byla uložena pokuta právě v takové výši, jak je uvedeno ve výroku III. napadeného rozhodnutí. I odůvodnění výše uložené pokuty je tedy samo o sobě nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů. Za situace, kdy z napadeného rozhodnutí neplyne žádné hodnocení individuální povahy protiprávního jednání, ani hodnocení způsobu, následků a okolností, jež jednání zadavatele provázely, bylo by nutné výrok III. napadeného rozhodnutí zrušit již jen na základě takovéhoto odůvodnění uložené sankce, když by nebylo možné příslušné odůvodnění doplnit v rámci řízení o rozkladu, neboť by tak bylo výrazně omezeno právo zadavatele bránit se ve správním řízení proti stanovené pokutě. Vzhledem k tomu, že v daném případě musí dojít k novému posouzení samotné otázky spáchání správního deliktu, bude nutné zároveň znovu vyhodnotit a odůvodnit případně uloženou pokutu. Úvahy Úřadu v této části napadeného rozhodnutí byly nedostatečné, tudíž pokud Úřad opět dospěje k závěru, že byl správní delikt spáchán, bude při odůvodnění pokuty postupovat v mezích, vyplývajících z výše citové rozhodovací praxe správních soudů. Zohlední rovněž principy vztahující se k možné likvidačnosti sankce. 39.         Z důvodů, že jsem shledal napadené rozhodnutí v podstatných částech nepřezkoumatelným a postrádajícím úvahy vyplývající ze zjištěného stavu věci, o kterém nejsou důvodné pochybnosti, není na místě zabývat se jednotlivými rozkladovými námitkami zadavatele. Úřad je však vezme v potaz při novém posouzení věci a s těmi námitkami, které budou relevantní ve vztahu ke konečnému závěru Úřadu, se v novém rozhodnutí náležitě vypořádá. VI.          Závěr 40.         Po zvážení všech aspektů dané věci a po zjištění, že nastaly důvody pro zrušení napadeného rozhodnutí, jsem rozhodl tak, jak je ve výroku uvedeno. Úřad pro ochranu hospodářské soutěže je při svém novém rozhodování vázán právním názorem vysloveným v tomto rozhodnutí. 41.         Před vydáním nového rozhodnutí Úřad zjistí stav věci tak, aby o něm nebyly důvodné pochybnosti, a přezkoumá předložené důkazní prostředky v souladu se zásadou volného hodnocení důkazů, tudíž odstraní veškeré rozpory plynoucí z odůvodnění napadeného rozhodnutí a přezkoumatelně odůvodní hodnocení všech rozhodných skutečností. Zároveň se Úřad v souladu s § 68 odst. 3 správního řádu vypořádá s návrhy a námitkami účastníků řízení a s jejich vyjádřeními k podkladům rozhodnutí. 42.         Úřad v novém rozhodnutí přezkoumatelným způsobem odůvodní závěry, jež budou podloženy řádně zjištěným skutkovým stavem.    Poučení Proti tomuto rozhodnutí se nelze podle § 91 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů, ve spojení s § 152 odst. 4 téhož zákona dále odvolat. otisk úředního razítka       Ing. Petr Rafaj předseda Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže     Obdrží: 1.             Havel, Holásek & Partners s.r.o., Na Florenci 2116/15, Nové Město, 110 00 Praha 1 2.             MT Legal s.r.o., Jakubská 121/1, 602 00 Brno 3.             SAG Elektrovod, a.s. organizační složka Brno Traťová 1, 619 00 Brno   Vypraveno dne: viz otisk razítka na poštovní obálce nebo časový údaj na obálce datové zprávy [1] Pokud je v rozhodnutí uveden odkaz na zákon, jedná se vždy o znění účinné ke dni zahájení šetřeného zadávacího řízení ve smyslu ust. § 26 zákona v návaznosti na ust. § 158 odst. 1 a 2 zákona.

Záznam v JSON https://www.hlidacstatu.cz/api/v2/datasety/rozhodnuti-uohs/zaznamy/14121
Popis API

Databáze nově na Hlídači

Pokud máte tip na zajímavý zdroj dat, podělte se s ostatními. Anebo se koukněte na nápady ostatních.

Chybí vám zde nějaká data? Přidejte je a pomozte i ostatním, je to snadné.

Pomozte nám udržovat český stát transparentní

  • Kontrolujeme politiky a úředníky, zda s našimi penězi zacházejí správně.
  • Stali jsme se důležitým zdrojem informací pro novináře.
  • Zvyšujeme transparentnost českého státu.
  • Pomáháme státu zavádět moderní e-government.

Pomozte nám i vy