Č.j.: ÚOHS-R0304/2016/VZ-04117/2017/321/Edo Brno 8. února 2017
V řízení o rozkladu ze dne 6. 12. 2016, doručeném dne 13. 12. 2016 Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže zadavatelem –
Česká republika – Ministerstvo pro místní rozvoj, IČO 66002222, se sídlem Staroměstské náměstí 932/6, 110 00 Praha – Staré Město, jehož dalšími účastníky je navrhovatel –
QCM, s.r.o., IČO 26262525, se sídlem Bellova 370/40, 623 00 Brno – Kohoutovice, a vybraný uchazeč –
DEZADATA GROUP spol. s r. o., IČO 26812428, se sídlem Vyskočilova 3/741, 140 00 Praha 4,
proti rozhodnutí Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže č. j. ÚOHS-S0453,S0658/2016/VZ-46586/2016/532/KSt ze dne 22. 11. 2016 ve věci návrhu na uložení zákazu plnění „Smlouvy o zajištění analýzy, aktualizace technické specifikace NEN a implementaci zákona o zadávání veřejných zakázek do IS NEN“ uzavřené dne 4. 5. 2016 mezi výše specifikovaným zadavatelem a výše specifikovaným vybraným uchazečem, jejímž předmětem je realizace veřejné zakázky „Analýza, aktualizace technické specifikace NEN a implementace zákona o zadávání veřejných zakázek do IS NEN – jednací řízení s uveřejněním dle § 22 odst. 2“ zadávané formou jednacího řízení s uveřejněním, jehož oznámení o zadání zakázky bylo odesláno k uveřejnění ve Věstníku veřejných zakázek dne 19. 5. 2016 a bylo uveřejněno dne 20. 5. 2016 pod ev. č. 638778 a v Úředním věstníku Evropské dne 25. 5. 2016 pod č. 2016/S 099-177823, a
ve věci možného spáchání správních deliktů podle § 120 odst. 1 písm. a) a písm. c) zákona č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, ve znění pozdějších předpisů, výše specifikovaným zadavatelem při zadávání výše specifikované veřejné zakázky,
jsem podle § 92 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů, na základě návrhu rozkladové komise, jmenované podle § 152 odst. 3 téhož zákona, rozhodl takto:
rozklad podaný zadavatelem – Česká republika – Ministerstvo pro místní rozvoj, IČO 66002222, se sídlem Staroměstské náměstí 932/6, 110 00 Praha – Staré Město – proti rozhodnutí Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže č. j. ÚOHS-S0453,S0658/2016/VZ-46586/2016/532/KSt ze dne 22. 11. 2016 jako opožděný
z a m í t á m.
Odůvodnění
I. Zadávací řízení a správní řízení vedené Úřadem pro ochranu hospodářské soutěže
1. Úřad pro ochranu hospodářské soutěže (dále jen „Úřad“), který je podle § 112 zákona č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon“)[1], obdržel dne 17. 6. 2016 návrh navrhovatele – QCM, s.r.o., IČO 26262525, se sídlem Bellova 370/40, 623 00 Brno – Kohoutovice (dále jen „navrhovatel“) – na uložení zákazu plnění „Smlouvy o zajištění analýzy, aktualizace technické specifikace NEN a implementaci zákona o zadávání veřejných zakázek do IS NEN“ uzavřené dne 4. 5. 2016 mezi zadavatelem – Česká republika – Ministerstvo pro místní rozvoj, IČO 66002222, se sídlem Staroměstské náměstí 932/6, 110 00 Praha – Staré Město (dále jen „zadavatel“) – a vybraným uchazečem – DEZADATA GROUP spol. s r. o., IČO 26812428, se sídlem Vyskočilova 3/741, 140 00 Praha 4 (dále jen „vybraný uchazeč“), jejímž předmětem je realizace veřejné zakázky „Analýza, aktualizace technické specifikace NEN a implementace zákona o zadávání veřejných zakázek do IS NEN – jednací řízení s uveřejněním dle § 22 odst. 2“ zadávané formou jednacího řízení s uveřejněním, jehož oznámení o zadání zakázky bylo odesláno k uveřejnění ve Věstníku veřejných zakázek dne 19. 5. 2016 a bylo uveřejněno dne 20. 5. 2016 pod ev. č. 638778 a v Úředním věstníku Evropské dne 25. 5. 2016 pod č. 2016/S 099-177823 (dále jen „veřejná zakázka“). Doručením uvedeného návrhu bylo zahájeno správní řízené vedené pod sp. zn. ÚOHS-S0453/2016/VZ.
2. Úřad dále dne 19. 10. 2016 zahájil z moci úřední správní řízení vedené pod sp. zn. ÚOHS-S0658/2016/VZ ve věci možného spáchání správních deliktů podle § 120 odst. 1 písm. a) a písm. c) zákona zadavatelem při zadávání předmětné veřejné zakázky.
3. Usnesením č. j. ÚOHS-S0453,S0658/2016/VZ-44353/2016/532/KSt ze dne 2. 11. 2016 Úřad spojil správní řízení vedené pod sp. zn. ÚOHS-S0453/2016/VZ na návrh ze dne 17. 6. 2016 se správním řízením vedeným pod sp. zn. ÚOHS-S0658/2016/VZ zahájeným z moci úřední dne 19. 10. 2016, neboť obě správní řízení se týkala posouzení zadávacích podmínek šetřené veřejné zakázky.
II. Napadené rozhodnutí
4. Dne 22. 11. 2016 vydal Úřad rozhodnutí č. j. ÚOHS-S0453,S0658/2016/VZ-46586/2016/532/KSt (dále jen „napadené rozhodnutí“), které bylo zadavateli doručeno téhož dne.
5. Úřad ve výroku I. napadeného rozhodnutí konstatoval, že se zadavatel dopustil správního deliktu podle § 120 odst. 1 písm. a) zákona tím, že zadávací podmínky veřejné zakázky stanovil v rozporu s ustanovením § 44 odst. 1 zákona a ustanovením § 6 odst. 1 zákona, neboť požadavky na předmět plnění nevymezil v podrobnostech nezbytných pro zpracování nabídky, když dodavatelům neposkytl dostatečné informace o zdrojových kódech, vývojovém prostředí a šablonách původního systému NEN, o službách podpory systému NEN a o nabídkovém prototypu specifikovaném v Příloze č. 6 zadávací dokumentace, v důsledku čehož byly zadávací podmínky předmětné veřejné zakázky nastaveny netransparentním způsobem a diskriminovaly potenciální dodavatele, kteří neměli znalost původního systému NEN, přičemž tento postup mohl podstatně ovlivnit výběr nejvhodnější nabídky a zadavatel uzavřel dne 4. 5. 2016 s vybraným uchazečem „Smlouvu o zajištění analýzy, aktualizace technické specifikace NEN a implementaci zákona o zadávání veřejných zakázek do IS NEN“.
6. Úřad ve výroku II. napadeného rozhodnutí konstatoval, že se zadavatel dopustil správního deliktu podle § 120 odst. 1 písm. a) zákona tím, že při zadávání veřejné zakázky postupoval v jednacím řízení s uveřejněním podle § 22 odst. 2 zákona, aniž by k použití tohoto druhu zadávacího řízení byl v návaznosti na § 6 odst. 1 zákona, zejména s ohledem na povinnost zachování zásady transparentnosti a zákazu diskriminace, oprávněn, když ke splnění podmínek pro použití tohoto druhu zadávacího řízení došlo pouze z důvodu předchozího nezákonného postup zadavatele, když zadavatel sám zapříčinil stav, kdy v původním otevřeném řízení mohlo být podáno omezené množství nabídek, přičemž zadavatel následně obdržel jedinou nabídku, která nesplnila zadávací podmínky a zadavateli tak vznikla možnost zadat předmětnou veřejnou zakázku v jednacím řízení s uveřejněním, a to postupem dle § 22 odst. 2 zákona, tedy i bez povinnosti uveřejnit oznámení jednacího řízení s uveřejněním, tedy předmětnou veřejnou zakázku zadal bez předchozího uveřejnění, přičemž takový postup není v souladu se zásadou transparentnosti a zásadou zákazu diskriminace a mohl mít vliv na výběr nevhodnější nabídky a zadavatel již uzavřel dne 4. 5. 2016 s vybraným uchazečem „Smlouvu o zajištění analýzy, aktualizace technické specifikace NEN a implementaci zákona o zadávání veřejných zakázek do IS NEN“.
7. Úřad ve výroku III. napadeného rozhodnutí konstatoval, že se zadavatel dopustil správního deliktu podle § 120 odst. 1 písm. c) zákona tím, že uzavřel dne 4. 5. 2016 s vybraným uchazečem „Smlouvu o zajištění analýzy, aktualizace technické specifikace NEN a implementaci zákona o zadávání veřejných zakázek do IS NEN“ na veřejnou zakázku zadávanou v jednacím řízení s uveřejněním, bez uveřejnění oznámení o zahájení zadávacího řízení podle § 146 odst. 1 zákona, ačkoli vzhledem k okolnostem šetřené veřejné zakázky byl podle citovaného zákona povinen toto oznámení uveřejnit.
8. Za výše uvedené správní delikty byla zadavateli výrokem IV. uložena pokuta ve výši 500 000 Kč.
9. Úřad dále ve výroku V. napadeného rozhodnutí uložil zadavateli podle § 118 odst. 2 písm. a) zákona zákaz plnění „Smlouvy o zajištění analýzy, aktualizace technické specifikace NEN a implementaci zákona o zadávání veřejných zakázek do IS NEN“ uzavřené dne 4. 5. 2016 s vybraným uchazečem na veřejnou zakázku.
10. Úřad výrok I. napadeného rozhodnutí odůvodnil v bodech 149 až 261 napadeného rozhodnutí, na které je možné v podrobnostech odkázat, a uzavřel, že na základě souhrnu veškerých podkladů, které jsou obsahem správního spisu, zadavatel nestanovil zadávací podmínky v podrobnostech nezbytných pro zpracování nabídky, přičemž Úřad současně shledal, že zadávací podmínky byly zadavatelem stanoveny netransparentním způsobem a zároveň byly diskriminační vůči dodavatelům, kteří neměli přístup k informacím stávajícího systému NEN. Uvedené skutečnosti bylo možné dovodit z obsahu zadávací dokumentace, dodatečných informací poskytnutých zadavatelem v průběhu otevřeného řízení (Úřad opětovně uvedl, že zadávací podmínky otevřeného řízení a jednacího řízení s uveřejněním byly totožné), vyjádření dodavatelů, navrhovatele a zadavatele, přičemž znaleckého posudku pořízeného za účelem posouzení zadávacích podmínek Úřad využil jako každého dalšího důkazu a nepřikládal mu vyšší důkazní sílu, než např. zadávací dokumentaci nebo zadavatelem poskytnutým dodatečným informacím, zadavatelem zpracovanému znaleckému posudku nebo jeho vyjádřením.
11. Úřad výrok II. napadeného rozhodnutí odůvodnil v bodech 262 až 305 napadeného rozhodnutí, na které je možné v podrobnostech odkázat, v nichž mimo jiné shrnul, že zadavatel při zadávání předmětné veřejné zakázky nedodržel zásadu transparentnosti a zásadu zákazu diskriminace, když předmět plnění zadával v jednacím řízení podle § 22 odst. 2 zákona, přičemž k takovému postupu nebyl zadavatel, právě s ohledem na dodržení základních zásad, zejména zásady transparentnosti a zásadu zákazu diskriminace oprávněn.
12. Úřad výrok III. napadeného rozhodnutí odůvodnil v bodech 306 až 324 napadeného rozhodnutí, na které je možné v podrobnostech odkázat, kde mimo jiné uvedl, že tím, že zadavatel neuveřejnil oznámení o zahájení předmětného zadávacího řízení, přestože k tomu byl povinen, když postup zadavatele v jednacím řízení podle § 22 odst. 2 zákona byl v rozporu se základními zásadami zadávacího řízení a v rozporu se smyslem a účelem daného ustanovení, byli potenciální uchazeči absolutně zbaveni možnosti účinně se bránit proti nezákonnému nastavení zadávacích podmínek. Jestliže reálně existovaly pochybnosti o zákonnosti zadávacích podmínek, byl zadavatel s ohledem na zásady zadávacího řízení, povinen zvolit takový druh zadávacího řízení, který by umožnil soutěž mezi uchazeči; použitím jednacího řízení s uveřejněním bez uveřejnění oznámení o jeho zahájení zadavatel zcela v rozporu se základními zásadami vyloučil jakoukoliv hospodářskou soutěž.
13. Co se týče výroku IV. napadeného rozhodnutí, jímž došlo k uložení sankce zadavateli, Úřad jej odůvodnil v bodech 325 až 363 napadeného rozhodnutí, na které dále v podrobnostech odkazuji. Úřad v zde uvedených bodech napadeného rozhodnutí mimo jiné uvedl, že v souladu se zásadou absorpce přistoupil k uložení pokuty za spáchání správního deliktu uvedeného ve výroku II. napadeného rozhodnutí, přičemž spáchání správních deliktů uvedených ve výrocích I. a III. napadeného rozhodnutí vzal Úřad v úvahu jako přitěžující okolnost. Úřad zde rovněž posoudil způsob spáchání správního deliktu, jeho závažnost i následek. Úřad rovněž vzal v potaz ekonomickou situaci zadavatele a preventivní i represivní charakter uložení sankce.
14. Uložení zákazu plnění řečené smlouvy výrokem V. napadeného rozhodnutí odůvodnil Úřad v bodech 364 až 397 napadeného rozhodnutí, v nichž kladně posoudil naplnění všech podmínek pro uplatnění tohoto institutu včetně ověření neexistence zákonných důvodů pro neuložení tohoto zákazu plnění smlouvy.
III. Námitky rozkladu
15. Dne 13. 12. 2016 obdržel Úřad rozklad zadavatele datovaný dnem 6. 12. 2016 proti napadenému rozhodnutí v celém jeho rozsahu. Zadavatel v rozkladu zejména rozporuje fakt, že se napadené rozhodnutí opírá o závěry uvedené ve znaleckém posudku, které shledává věcně nesprávné a vnitřně rozporné, pročež nemohou dle zadavatele dokládat porušení zákona z jeho strany.
Závěr rozkladu
16. Zadavatel navrhuje, aby předseda Úřadu napadené rozhodnutí zrušil a správní řízení zastavil.
IV. Podnět
17. K rozkladu doručenému Úřadu dne 13. 12. 2016 byl přiložen samostatný dopis zadavatele z téhož dne s žádostí, aby byl rozklad, nejspíše nenaplňující zákonné požadavky, posouzen jako podnět ve smyslu § 92 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „správní řád“). Dle názoru zadavatele existují předpoklady pro zahájení přezkumného řízení a vydání nového rozhodnutí, neboť z důvodů uvedených v rozkladu považuje zadavatel napadené rozhodnutí za nezákonné, když vychází z podkladů, které zadavatel považuje za chybné.
V. Řízení o rozkladu
18. Úřad po doručení rozkladu zadavatele neshledal podmínky pro postup podle § 87 správního řádu a podle § 88 odst. 1 správního řádu předal spis se svým stanoviskem předsedovi Úřadu k rozhodnutí o rozkladu.
Stanovisko předsedy Úřadu
19. Po projednání rozkladu zadavatele a veškerého spisového materiálu rozkladovou komisí jmenovanou podle ustanovení § 152 odst. 3 správního řádu a po posouzení případu ve všech jeho vzájemných souvislostech jsem napadené rozhodnutí přezkoumal a s přihlédnutím k návrhu rozkladové komise jsem dospěl k následujícímu závěru.
20. Dne 13. 12. 2016 doručil zadavatel do datové schránky Úřadu rozklad ze dne 6. 12. 2016 proti napadenému rozhodnutí. Ze správního spisu vyplývá, že napadené rozhodnutí bylo zadavateli doručeno dne 22. 11. 2016.
21. Rozklad doručený Úřadu dne 13. 12. 2016 byl podán opožděně, a proto jej ve smyslu § 92 odst. 1 správního řádu jako opožděný zamítám.
VI. K důvodu zamítnutí rozkladu a nezahájení přezkumného řízení
22. Podle § 68 odst. 1 správního řádu rozhodnutí obsahuje výrokovou část, odůvodnění a poučení účastníků. Napadené rozhodnutí obsahovalo v souladu s § 68 odst. 5 správního řádu poučení o možnosti podání příslušného opravného prostředku, v tomto případě rozkladu. Účastníci správního řízení tedy byli poučeni o patnáctidenní prekluzivní lhůtě pro podání rozkladu k předsedovi Úřadu, která je charakteristická zánikem práva jeho neuplatněním v propadné, neboli prekluzivní době (v předmětném případě odpovídá tato doba 15 dnům). Účastníci byli rovněž poučeni o skutečnosti, že rozklad proti napadenému rozhodnutí má odkladný účinek, a že se rozklad podává s potřebným počtem stejnopisů.
23. Na základě uvedeného nelze dospět k závěru, že by poučení v napadeném rozhodnutí bylo chybějící, neúplné či nesprávné.
24. Počátek běhu odvolací lhůty, resp. lhůty pro podání rozkladu, jak vyplývá z § 83 odst. 1 správního řádu a rovněž z poučení uvedeného v napadeném rozhodnutí, je určen dnem oznámení napadeného rozhodnutí. Oznámením rozhodnutí se pak podle § 72 odst. 1 správního řádu rozumí doručení stejnopisu písemného vyhotovení do vlastních rukou nebo ústním vyhlášením.
25. Rozhodným okamžikem pro posouzení včasnosti podání rozkladu je tedy okamžik, kdy je rozhodnutí účastníku řízení doručeno. Z průvodky elektronického podání, resp. z doručenky datové zprávy vztahující se k napadenému rozhodnutí je zřejmé, že zadavatel obdržel napadené rozhodnutí dne 22. 11. 2016. V souladu s pravidly o počítání času obsaženými v § 40 odst. 1 správního řádu je prvním dnem počátku běhu lhůty den následující po dni, kdy došlo ke skutečnosti určující počátek lhůty. V šetřeném případě je tedy tímto dnem 23. 11. 2016. Konec patnáctidenní lhůty pro podání rozkladu tak připadl na středu 7. 12. 2016.
26. Z průvodky elektronického podání, resp. z doručenky datové zprávy vztahující se k podanému rozkladu vyplývá, že zadavatel doručil Úřadu rozklad jako datovou zprávu dne 13. 12. 2016.
27. Přestože je samotný rozklad datován ke dni 6. 12. 2016, nemá toto datum z právního hlediska žádný význam a ve vztahu k posuzování včasnosti podání rozkladu je irelevantní. Rozhodujícím pro posouzení včasnosti podání rozkladu v podobě datové zprávy je totiž datum jejího dodání do datové schránky Úřadu. Nikoliv však datum uvedené na samotném podání.
28. Podle § 152 odst. 4 správního řádu pokud to nevylučuje povaha věci, platí pro řízení o rozkladu ustanovení o odvolání. Ustanovení § 152 správního řádu, jež obsahuje speciální úpravu řízení o rozkladu, však neobsahuje zákonnou úpravu postupu v případě podání opožděného rozkladu. Je tedy třeba vyjít z obecných ustanovení správního řádu ohledně řízení o odvolání, konkrétně pak z § 92 odst. 1 správního řádu, který stanoví, že opožděné nebo nepřípustné odvolání odvolací orgán zamítne.
29. Na základě výše uvedených skutečností konstatuji, že tím, že zadavatel neuplatnil své právo podat rozklad nejpozději dne 7. 12. 2016 a učinil tak až dne 13. 12. 2016, došlo k zániku práva na podání rozkladu jeho neuplatněním ve stanovené patnáctidenní lhůtě a podaný rozklad je proto třeba posoudit jako opožděný.
30. Jak je uvedeno výše, v daném případě byl rozklad podán zadavatelem opožděně, tj. po uplynutí lhůty pro podání odvolání (rozkladu) stanovené v § 83 odst. 1 správního řádu, a proto k tomuto rozkladu ani k námitkám v něm uvedeným nelze přihlížet. Orgán rozhodující o rozkladu v případě, že jej zamítá podle § 92 odst. 1 správního řádu, napadené rozhodnutí dále meritorně neposuzuje postupem podle § 89 odst. 2 správního řádu, ale zamítá jej z procesních důvodů. Vzhledem k tomu jsou v tomto rozhodnutí o rozkladu uvedeny pouze důvody opožděnosti rozkladu zadavatele, aniž by došlo k vypořádání námitek v něm uvedených.
31. Co se týče žádosti zadavatele ze dne 13. 12. 2016, aby byl případně jeho opožděný rozklad posouzen jako podnět ve smyslu § 92 správního řádu, jelikož dle zadavatele existují předpoklady pro zahájení přezkumného řízení a vydání nového rozhodnutí, konstatuji, že se s názorem zadavatele ohledně aplikace tohoto institutu neztotožňuji, neboť ji neshledávám za daných okolností případnou.
32. V § 92 odst. 1 správní řád stanoví, že odvolací správní orgán v případě, kdy napadené rozhodnutí již nabylo právní moci, přezkoumá, zda nejsou dány předpoklady pro přezkoumání rozhodnutí v přezkumném řízení, pro obnovu řízení nebo pro vydání nového rozhodnutí.
33. Jak vyplývá z § 94 odst. 1 správního řádu, v přezkumném řízení správní orgány z moci úřední přezkoumávají pravomocná rozhodnutí v případě, kdy lze důvodně pochybovat o tom, že rozhodnutí je v souladu s právními předpisy. Účastník může dát podnět k provedení přezkumného řízení; tento podnět není návrhem na zahájení řízení; jestliže správní orgán neshledá důvody k zahájení přezkumného řízení, sdělí tuto skutečnost s uvedením důvodů do 30 dnů podateli.
34. Zamítnutím podaného odvolání pro opožděnost a postupem správního orgánu podle § 92 odst. 1 správního řádu se zabýval i Nejvyšší správní soud, a to např. ve svém rozsudku č. j. 9 As 172/2012 – 32 ze dne 1. 3. 2013, kde mimo jiné konstatoval: „Ze samotné dikce citovaného ustanovení (tj. § 92 odst. 1 správního řádu, pozn. předsedy Úřadu) je patrné, že je-li odvolání podáno opožděně, odvolací správní orgán je z tohoto důvodu vždy zamítne, účastníku se tak dostane soudně přezkoumatelné rozhodnutí správního orgánu v otázce opožděnosti odvolání (k tomu srov. Nález Ústavního soudu ze dne 27. 4. 2010, sp. zn. III. ÚS 542/09, publikovaný jako N 93/57 SbNU 221, dostupný z http://nalus.usoud.cz). Jestliže rozhodnutí již nabylo právní moci, ust. § 92 odst. 1 správního řádu následně ukládá správnímu orgánu zkoumat, zda nejsou dány předpoklady pro přezkoumání odvoláním napadeného rozhodnutí v přezkumném řízení, pro obnovu řízení nebo pro vydání nového rozhodnutí. V první řadě je nutno poznamenat, že posouzení toho, zda nejsou dány uvedené předpoklady, nelze pojímat jako předmět posuzování v odvolacím řízení, který by měl odraz ve výroku rozhodnutí vydaném v odvolacím řízení. Opožděné odvolání totiž musí být ve smyslu § 92 odst. 1, věty první, správního řádu zamítnuto, ať je výsledek zkoumání zmíněných předpokladů kladný či záporný. Jejich posouzení tak nemá na výsledek řízení o odvolání žádný vliv, není tedy nutné, aby jejich posouzení bylo součástí řízení o odvolání. Pokud zde takové posouzení uvedeno není, zákonnost rozhodnutí o zamítnutí odvolání pro opožděnost tím nemůže být vůbec dotčena. … V případě, že odvolací orgán již v průběhu odvolacího řízení, které hodlá ukončit zamítnutím odvolání pro opožděnost, má předběžně jasno v tom, že nejsou dány předpoklady pro přezkoumání odvoláním napadeného rozhodnutí v přezkumném řízení, pro obnovu řízení nebo pro vydání nového rozhodnutí, nelze v zásadě nic namítat proti tomu, když to účastníkovi sdělí v odůvodnění rozhodnutí o odvolání (k tomu srov. Vedral, J. Správní řád. Komentář. 2. vyd. Praha: BOVA POLYGON, 2012, s. 795). Jde však o pouhou dodatečnou informaci účastníkovi, bez které by rozhodnutí o zamítnutí odvolání pro opožděnost zcela obstálo. V tom, že žalovaná nerozvedla důvody, proč má za to, že nejsou dány předpoklady pro přezkoumání odvoláním napadeného rozhodnutí v přezkumném řízení, pro obnovu řízení nebo pro vydání nového rozhodnutí, tak nelze spatřovat nepřezkoumatelnost jejího rozhodnutí. Tato úvaha totiž vůbec netvoří rozhodovací důvod, na němž by bylo postaveno rozhodnutí o zamítnutí odvolání pro opožděnost.“ V návaznosti na v tomto bodě citované závěry rozsudku Nejvyššího správního soudu podotýkám, že jsem z důvodu procesní ekonomie přistoupil v odůvodnění tohoto rozhodnutí k vylíčení nejen důvodů vedoucích k procesnímu zamítnutí podaného rozkladu pro opožděnost, kterou nezpochybňuje ani zadavatel ve své žádosti ze dne 13. 12. 2016, ale rovněž ke sdělení skutečnosti, že jsem neshledal předpoklady pro přezkoumání opožděným rozkladem napadeného rozhodnutí v přezkumném řízení. K řečenému zdůrazňuji, že toto mé sdělení, byť je součástí odůvodnění zamítavého rozhodnutí o rozkladu, má pro zadavatele toliko povahu informativní a jeho obsahem nemůže být dotčena zákonnost tohoto rozhodnutí zamítajícího rozklad zadavatele z ryze procesních důvodů.
35. V daném případě jsem neshledal podmínky pro zahájení některého z výše uvedených řízení, jelikož jsem nenabyl důvodnou pochybnost ohledně souladu napadeného rozhodnutí s právními předpisy. Napadené rozhodnutí shledávám naopak důkladným, má řádně a podrobně formulované všechny výroky, v nichž odkazuje nejen na příslušná ustanovení zákona, jejichž porušení byla shledána, ale v nich i dostatečně srozumitelně slovně formuluje nezákonný postup zadavatele. Odůvodnění napadeného rozhodnutí čítající 397 bodů obsahově zcela koresponduje s konstatovanými výroky, má přehlednou systematiku, kdy jednotlivé pasáže jsou vždy uvozeny vhodnými podnadpisy. V odůvodnění napadeného rozhodnutí jsou podrobně popsána veškerá skutková zjištění, z nichž zcela vychází i jejich právní posouzení, v rámci kterého byly správně aplikovány relevantní právní předpisy, jejichž příslušná ustanovení byla výslovně ocitována. Praktická aplikace citovaných ustanovení zákona je v odůvodnění napadeného rozhodnutí vhodně doplněna citací řady soudních rozhodnutí včetně evropské judikatury.
36. V podnětu zadavatele nejsou uvedeny žádné důvody, které by jakkoli osvědčovaly předpoklady pro zahájení přezkumného řízení, když zadavatel pouze zpochybňuje správnost podkladů, na nichž je napadené rozhodnutí postaveno, zejména pak závěry znaleckého posudku. Jak Úřad v bodě 38 napadeného rozhodnutí výslovně uvedl, vzhledem ke skutečnosti, že jeho rozhodnutí v předmětné věci záviselo na posouzení skutečností, k nimž je třeba odborných znalostí, kterými úřední osoby nedisponují, ustanovil Úřad podle § 56 správního řádu znalce k vypracování znaleckého posudku. V bodech 36 až 77 napadeného rozhodnutí je celý postup Úřadu ohledně znaleckého posudku (ustanovení znalce, formulované otázky, obsah znaleckého posudku) přehledně popsán, přičemž je prokazatelné, že účastníci správního řízení byli o všech relevantních skutečnostech ohledně ustanovení znalce i obsahu znaleckého posudku včetně jeho doplnění zavčas zpraveni. Znalecký posudek pak byl Úřadem v dalších bodech napadeného rozhodnutí podrobně aplikován (viz např. body 179 až 188 a následující) a tvořil tak podstatu skutkových zjištění, na základě kterých provedl Úřad důkladné právní posouzení přezkoumávaného postupu zadavatele, které v napadeném rozhodnutí podrobně odůvodnil. Jsem přesvědčen, že postup Úřadu ohledně zadání a aplikace znaleckého posudku v napadeném rozhodnutí nikterak nevykazuje znaky nezákonnosti a je zcela standardní.
37. Závěrem podotýkám, že na mimořádný přezkum napadeného rozhodnutí, proti němuž byl podán opožděný rozklad, na základě podnětu účastníka řízení, není právní nárok a je výhradně na správním orgánu, zda shledá důvodnost takového přezkumu, jak též vyplývá z rozsudku Nejvyššího správního soudu sp. zn. 10 As 61/2014 ze dne 24.4.2014: „(správní orgán) … zkoumá, zda lze podle obsahu nepřípustné odvolání eventuálně vyhodnotit jako podnět k zahájení některého z dalších opravných řízení podle správního řádu a postupuje v souladu s tím. Tato další řízení jsou ovšem oproti řízení o odvolání z pohledu účastníka nenároková, tzn. k jejich zahájení nepostačuje pouhé podání podnětu, čili aktivita účastníka, ale přistupuje k tomu dále autorita správního orgánu, který podnět vyhodnocuje“. V daném případě jsem však důvodnost přezkumu napadeného rozhodnutí dle § 92 správního řádu neshledal, jak je též odůvodněno výše.
VII. Závěr
38. Po zvážení všech aspektů dané věci a po zjištění, že nastaly skutečnosti odůvodňující zamítnutí rozkladu zadavatele pro opožděnost podle ustanovení § 92 odst. 1 správního řádu, jsem rozhodl tak, jak je ve výroku uvedeno.
Poučení
Proti tomuto rozhodnutí se podle § 91 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů, ve spojení s § 152 odst. 4 téhož zákona, nelze dále odvolat.
otisk úředního razítka
Ing. Petr Rafaj
předseda
Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže
Obdrží:
1. Česká republika – Ministerstvo pro místní rozvoj, Staroměstské náměstí 932/6, 110 00 Praha – Staré Město
2. QCM, s.r.o., Bellova 370/40, 623 00 Brno – Kohoutovice
3. DEZADATA GROUP spol. s r. o., Vyskočilova 3/741, 140 00 Praha 4
Vypraveno dne:
viz otisk razítka na poštovní obálce nebo časový údaj na obálce datové zprávy
[1]Pokud je v tomto rozhodnutí uveden odkaz na zákon, jedná se vždy o znění účinné ke dni zahájení šetřeného zadávacího řízení ve smyslu ustanovení § 26 zákona v návaznosti na ustanovení § 158 odst. 1 a 2 zákona, podle tohoto znění se posuzují úkony zadavatele a uchazečů v zadávacím řízení. Zákon č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek se nepoužije s ohledem na ustanovení § 273 odst. 1 tohoto zákona.
|
