Spisová značka:  ÚOHS-R0201/2020/VZ
                Číslo jednací:      ÚOHS-41992/2020/322/BVa                                                                                      
                 
                 
                
                
                 
                
                
                 
                       Brno 04.01.2021
                 
                                                
                
                
                
                
                 
                V řízení o rozkladu ze dne 3. 11. 2020 doručeném Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže téhož dne navrhovatelem –
                
                
                ICZ a.s., IČO 25145444, se sídlem Na Hřebenech II 1718/10, 140 00 Praha 4 - Nusle, ve správním řízení zastoupeným na základě plné moci ze dne 20. 11. 2016 Mgr. Petrou Koutnou, advokátkou ev. č. ČAK 11082, se sídlem Kostelní 875/6, 170 00 Praha,
                
                
                proti rozhodnutí Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže sp. zn. ÚOHS-S0295/2020/VZ, č. j. ÚOHS-32509/2020/512/JHé ze dne 19. 10. 2020, vydaném ve správním řízení zahájeném na návrh výše uvedeného navrhovatele ve věci přezkoumání úkonů zadavatele - 
                
                
                Česká republika - Ministerstvo vnitra, IČO 00007064, se sídlem Nad Štolou 936/3, 170 34 Praha,
                
                
                učiněných při uzavírání rámcové dohody s názvem „Vybudování informačního systému LZZ II - rámcová dohoda“, zadávané v otevřeném řízení, jehož oznámení bylo odesláno k uveřejnění dne 29. 1. 2020 a uveřejněno dne 3. 2. 2020 ve Věstníku veřejných zakázek pod ev.   č. zakázky Z2020-004106 a v Úředním věstníku Evropské unie pod ev. č. 2020/S023-051317, 
                jsem podle § 152 odst. 6 písm. b) zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů ve spojení s § 152 odst. 5 a § 90 odst. 5 téhož zákona, na základě návrhu rozkladové komise jmenované podle § 152 odst. 3 téhož zákona, rozhodl takto:
                Rozhodnutí Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže sp. zn. ÚOHS-S0295/2020/VZ, č. j. ÚOHS-32509/2020/512/JHé ze dne 19. 10. 2020
                 
                p o t v r z u j i
                 
                a podaný rozklad
                 
                z a m í t á m.
                 
                 Odůvodnění
                 
                I.               Průběh zadávacího řízení a správního řízení
                1.             Zadavatel – Česká republika- Ministerstvo vnitra, IČO 00007064, se sídlem Nad Štolou 936/3, 170 34 Praha (dále jen „zadavatel“) zahájil podle zákona č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon“[1]), otevřené řízení za účelem uzavření rámcové dohody s názvem „Vybudování informačního systému LZZ II - rámcová dohoda“, jehož oznámení bylo odesláno k uveřejnění dne 29. 1. 2020 a uveřejněno dne 3. 2. 2020 ve Věstníku veřejných zakázek pod ev. č. zakázky Z2020-004106 a v Úředním věstníku Evropské unie pod ev. č. 2020/S023-051317(dále jen „rámcová dohoda“).
                2.             Nedatovaným oznámením označeným jako Rozhodnutí zadavatele o vyloučení účastníka zadavatel vyloučil navrhovatele – ICZ a.s, IČO 25145444, se sídlem Na Hřebenech II 1718/10, 140 00 Praha 4 - Nusle, ve správním řízení zastoupeného na základě plné moci ze dne 20. 11. 2016 Mgr. Petrou Koutnou, advokátkou ev. č. ČAK 1082, se sídlem Kostelní 875/6, 170 00 Praha (dále jen „navrhovatel“), z účasti v zadávacím řízení na uzavření rámcové dohody. 
                3.             Dne 29. 6. 2020 navrhovatel doručil zadavateli námitky proti rozhodnutí o jeho vyloučení. Rozhodnutím ze dne 13. 7. 2020 (dále jen „rozhodnutí o námitkách“) zadavatel námitky navrhovatele odmítl. 
                4.             Dne 24. 7. 2020 obdržel Úřad pro ochranu hospodářské soutěže (dále jen „Úřad“), jako orgán příslušný podle § 248 zákona k dozoru nad dodržováním pravidel stanovených tímto zákonem a zadávacími podmínkami, od navrhovatele návrh na zahájení přezkoumání úkonů zadavatele (dále jen „návrh“). Návrh navrhovatele směřoval proti rozhodnutí o námitkách a proti vyloučení navrhovatele z účasti v zadávacím řízení.
                5.             Navrhovatel v návrhu uvedl, že jednotlivé důvody vymezené v rozhodnutí o jeho vyloučení  z účasti v zadávacím řízení považuje za nesprávné a nezákonné. Navrhovatel má za to, že nebyly splněny podmínky § 48 zákona a že zadavatel tak jednal v rozporu se zásadou rovného zacházení, zásadou přiměřenosti a zásadou zákazu diskriminace. Zároveň argumentoval tím, že postup zadavatele odporuje § 36 odst. 3 zákona, tedy že zadavatel na navrhovatele přenesl odpovědnost za vady zadávacích podmínek. 
                6.             Dne 31. 7. 2020 obdržel Úřad vyjádření zadavatele z téhož dne, v němž zadavatel sdělil, že nesouhlasí s podaným návrhem, neboť je přesvědčen, že dodržel veškerá pravidla pro zadání veřejné zakázky. 
                7.             Dne 11. 9. 2020 Úřad obdržel od navrhovatele vyjádření k podkladům rozhodnutí. V tomto vyjádření navrhovatel nejprve rozporoval tvrzení obsažená ve vyjádření zadavatele. Následně se pak vyjádřil k podkladům, se kterými se seznámil až v průběhu řízení a které dle jeho názoru osvědčují, že zadavatel v průběhu zadávacího řízení postupoval v rozporu se zásadou transparentnosti a v rozporu s pravidly týkajícími se střetu zájmů. Tento nesprávný postup dle navrhovatele vyplývá z komunikace člena hodnotící komise se třetí osobou, která je vůči navrhovateli v postavení soutěžního konkurenta. Podle navrhovatele tímto postupem došlo k porušení povinnosti k zamezení střetu zájmů a porušení povinnosti zachovávat mlčenlivost. 
                II.             Napadené rozhodnutí
                8.             Dne 19. 10. 2020 vydal Úřad rozhodnutí sp. zn. ÚOHS-S0295/2020/VZ, č. j. ÚOHS-32509/2020/512/JHé (dále jen „napadené rozhodnutí“). 
                9.             Výrokem napadeného rozhodnutí Úřad rozhodl tak, že návrh navrhovatele se podle § 265 písm. a) zákona zamítá, neboť nebyly zjištěny důvody pro uložení nápravného opatření. 
                10.         V odůvodnění výroku napadeného rozhodnutí Úřad uvedl, že návrh navrhovatele směřoval proti rozhodnutí zadavatele o vyloučení navrhovatele z účasti v zadávacím řízení, a proto se zabýval tím, zda zadavatel postupoval při vyloučení navrhovatele v souladu se zákonem. 
                11.         Z oznámení o vyloučení navrhovatele Úřad zjistil, že navrhovatel byl vyloučen celkem ze 4 důvodů. Tyto důvody zadavatel vymezil v rozhodnutí o vyloučení takto:
                a.      Navrhovatel nedoložil ani po opakovaných žádostech, že přístroj CarPC splňuje požadavek na provozní teplotu od -10 do 50 ˚C, přičemž požadavek na provozní teplotu nesplňuje jeho dílčí část – switch TP-Link TL-SF1005P, který má provozní teplotu pouze od 0 do 40 ˚C.
                b.      Navrhovatel po opakovaných žádostech uvedl řešení – pár peltierových článků, kterými zajistí, aby switch vyhovoval provozní teplotě od -10 do 50 ˚C, ale toto řešení považovala hodnotící komise za nezákonnou změnu nabídky dle § 46 odst. 2 zákona, neboť takové řešení nebylo v nabídce navrhovatele obsaženo. 
                c.       Podle hodnotící komise ani řešení navrhované navrhovatelem, tedy přidání peltierových článků, nezajistilo rozšíření provozních teplot v rozsahu -10 až 0 ˚C. 
                d.      Hodnotící komise ověřila věrohodnost vzorku poskytnutého navrhovatelem,  zda vyhovuje všem technickým požadavkům, a při tomto ověření zjistila, že nebyla splněna technická podmínka, stanovená v příloze 5b zadávací dokumentace, podle něhož „konektor v kameře musí být zajištěn proti samovolnému vypadnutí, resp. proti nechtěnému vysunutí. Ideální je přišroubování konektoru k tělu kamery, případně zajištění jiným mechanismem, který bude jistit konektor proti vysunutí“. Navrhovatel dodal jako vzorek kameru, která byla připojena k vnitřní elektronice využitím standardního USB konektoru, který nemá žádný mechanismus jištění proti samovolnému vypadnutí. 
                12.         Úřad se nejprve zabýval důvodem uvedeným pod bodem 4, tedy otázkou, zda funkční vzorek dodaný navrhovatelem pro „Test spolehlivosti rozpoznávání RZ“ splňuje technickou podmínku stanovenou zadavatelem v zadávací dokumentaci, konkrétně v příloze č. 5 označené jako „Zúžená technická specifikace“. Z této přílohy zadávací dokumentace Úřad zjistil, že pro provedení testu spolehlivosti zadavatel požadoval dodat funkční vzorek skládající se z 1 ks CarPC a 1 sady kamer, přičemž uvedl, že: „CarPC musí být totožné konfigurace jako v nabídce, kamery musí být totožné jako v nabídce v části D, carPC nemusí mít finální zapouzdření ani příslušenství". Dále z přílohy č. 5, konkrétně z části D této přílohy pak Úřad zjistil, že zadavatel pro přehledovou kameru stanovil technický požadavek takto: „konektor v kameře musí být zajištěn proti samovolnému vypadnutí, resp. proti nechtěnému vysunutí. Ideální je přišroubování konektoru k tělu kamery, případně zajištění jiným mechanismem, který bude jistit konektor proti vysunutí. (…) V případě, že je konektivita kamery zajištěna kratším kabelem, do kterého se připojuje další kabel (konektor není přímo na kameře), musí být tento spoj konektorů také mechanicky zajištěn proti samovolnému rozpojení a „závlačka“ standardního RJ45 konektoru není považována v tomto případě za dostatečné jištění“. 
                13.         Po přezkoumání technických požadavků stanovených zadavatelem Úřad uzavřel, že zadavatel pro provedení testu požadoval dodání nikoliv pouze stejného typu kamery, nýbrž požadoval totožnou kameru, jako je uvedeno v nabídce, a to dle technických požadavků stanovených v části D přílohy 5 zadávací dokumentace. Úřad tedy uvedl, že nelze souhlasit s argumentací navrhovatele obsaženou v návrhu, podle níž pro provedení testu nebyla zadavatelem vyžadována finální varianta instalace, což dle názoru navrhovatele znamená, že nebylo požadováno ani finální provedení propojovacího konektoru ke kameře. Úřad v napadeném rozhodnutí naopak dospěl k závěru, že zadavatel požadoval v zadávací dokumentaci předložení takové kamery, která bude splňovat požadavky stanovené  v zadávací dokumentaci. Takovou kameru však navrhovatel pro provedení testu nepředložil. 
                14.         Úřad tak s ohledem na výše uvedené uzavřel, že se zadavatel nedopustil porušení pravidel pro zadávání veřejných zakázek, když navrhovatele z účasti v zadávacím řízení vyloučil pro to, že vzorek dodaný navrhovatelem nesplňoval technické požadavky zadavatele, uvedené v zadávací dokumentaci, konkrétně pak v příloze č. 5 části D.
                15.         Dále Úřad uvedl, že za situace, kdy nesplněním požadavku zadavatele na technické podmínky vzorku byl dán dostatečný důvod pro vyloučení navrhovatele z účasti v zadávacím řízení, již se dále nezabýval dalšími důvody jeho vyloučení. Takové posouzení Úřad považoval  s ohledem na zásady správního řízení za nadbytečné. 
                16.         Úřad současně uvedl, že tvrzení navrhovatele, které bylo obsaženo v jeho vyjádření  k podkladům rozhodnutí, jímž navrhovatel poukazoval na možné porušení zásady transparentnosti při komunikaci člena hodnotící komise vůči třetímu subjektu, posoudil jako samostatný podnět, který zaevidoval pod sp. zn. ÚOHS-P0459/2020/VZ. Tento postup Úřad odůvodnil tím, že toto tvrzení navrhovatele nebylo obsaženo v návrhu, a není tak předmětem tohoto řízení, neboť v řízení zahájeném na návrh je Úřad vázán obsahem návrhu navrhovatele. 
                III.           Rozklad zadavatele
                17.         Dne 3. 11. 2020 obdržel Úřad proti napadenému rozhodnutí rozklad navrhovatele. Ze správního spisu vyplývá, že napadené rozhodnutí bylo zadavateli i navrhovateli doručeno dne 19. 10. 2020. Rozklad tedy byl podán v zákonné lhůtě.
                Námitky rozkladu
                18.         Zadavatel v rozkladu tvrdí, že napadené rozhodnutí je nezákonné a za nezákonný považuje  i postup Úřadu ve správním řízení. Důvody pro podání rozkladu člení navrhovatel v zásadě do tří kategorií. 
                19.         Prvně navrhovatel brojí proti závěru Úřadu, dle nějž vzorek předložený navrhovatelem nesplňuje technické podmínky stanovené v zadávací dokumentaci. Posouzení provedené Úřadem navrhovatel označuje za spekulativní a nepodložená. Naopak v rozporu se závěry Úřadu má za to, že zadavatel v zadávací dokumentaci nespecifikoval požadavek na konektivitu kamery již pro účely provedení testu a jím předložený vzorek tak zcela postačoval pro provedení testu, přičemž jeho konfigurace odpovídala testovacímu scénáři. Pokud tedy Úřad dospěl k závěru, že předložený vzorek neodpovídá požadavkům zadávací dokumentace, tak s tímto závěrem navrhovatel nesouhlasí. Dále navrhovatel rozvádí argumentaci ohledně požadavku zadavatele na předložení carPC a kamer, uvedeného v příloze 5 části D zadávací dokumentace, s tím, že výkladem jednotlivých pasáží podporuje již vznesenou argumentaci. Navrhovatel tak v této části rozkladu v zásadě opakuje a dále rozvádí tvrzení uvedená již v podaném návrhu na zahájení správního řízení. 
                20.         Dále navrhovatel uvádí, že v obecné rovině nerozporuje, že existence jednoho důvodu pro vyloučení účastníka ze zadávacího řízení může vést k závěru o oprávněnosti takového vyloučení a k uplatnění zásady procesní ekonomie. Popírá však, že by existoval byť jeden oprávněný důvod pro jeho vyloučení, a za takového stavu postup Úřadu považuje za nezákonný a porušující jeho právo na řádný správní přezkum rozhodnutí. 
                21.         Navrhovatel následně za nezákonný označuje postup Úřadu, kterým část zaslaného vyjádření k podkladům rozhodnutí vyhodnotil jako podnět k zahájení dalšího správního řízení.  S takovým postupem Úřadu navrhovatel zásadně nesouhlasí a upozorňuje na to, že neměl v úmyslu podat samostatný podnět. Dle jeho názoru byl jeho úkon učiněn v již probíhajícím správním řízení, a Úřad se jím tedy měl zabývat v rámci tohoto správního řízení. Současně navrhovatel uvedl, že tento úkon směřoval ke zpochybnění věrohodnosti a zákonnosti podkladů pro vydání napadeného rozhodnutí.   
                Závěr rozkladu
                22.         Navrhovatel navrhuje, aby předseda Úřadu zrušil napadené rozhodnutí a věc vrátil Úřadu k novému projednání.
                Vyjádření zadavatele k rozkladu
                23.         Zadavatel dne 10. 11. 2020 zaslal Úřadu své vyjádření k podanému rozkladu. V tomto uvedl, že s podaným rozkladem nesouhlasí. Má za to, že bylo jednoznačně prokázáno, že vzorek předložený navrhovatelem nesplňoval technické podmínky stanovené v zadávací dokumentaci a vyřazení navrhovatele z účasti v zadávacím řízení tak bylo zcela oprávněné. Zadavatel dále uvedl, že nerozumí požadavku navrhovatele na zrušení celého zadávacího řízení, když veškerá jeho argumentace v řízení směřuje toliko proti rozhodnutí o jeho vyloučení z účasti v zadávacím řízení, přičemž takový požadavek považuje ze strany navrhovatele za spekulativní.
                IV.          Řízení o rozkladu
                24.         Úřad po doručení rozkladu neshledal podmínky pro postup podle § 87 správního řádu a podle § 88 odst. 1 správního řádu předal spis se svým stanoviskem předsedovi Úřadu k rozhodnutí o rozkladu.
                Stanovisko předsedy Úřadu
                25.         Po posouzení případu ve všech jeho vzájemných souvislostech a poté, co byl ve smyslu  § 89 odst. 2 správního řádu přezkoumán soulad napadeného rozhodnutí a řízení, které jeho vydání předcházelo, s právními předpisy v plném rozsahu, jakož i jeho správnost v rozsahu námitek rozkladu, a po projednání věci rozkladovou komisí jmenovanou podle § 152 odst. 3 správního řádu dospěl předseda Úřadu s přihlédnutím k návrhu rozkladové komise k následujícímu závěru.
                26.         Úřad tím, že napadeným rozhodnutím rozhodl tak, jak je v něm uvedeno, rozhodl správně  a v souladu se zákonem. V další části odůvodnění tohoto rozhodnutí o rozkladu jsou v podrobnostech rozvedeny důvody, pro které jsem nepřistoupil ke zrušení nebo ke změně napadeného rozhodnutí.
                V.            K námitkám rozkladu
                27.         Předně je třeba uvést, že předmětem řízení vedeného u Úřadu, tak jak jej vymezil navrhovatel v podaném návrhu, je posouzení, zda zadavatel postupoval v souladu se zákonem, když navrhovatele vyloučil z účasti v zadávacím řízení. Z hlediska obsahu podaného návrhu a následně podaného rozkladu tak navrhovatel většinou pouze opakuje argumenty, které již byly vzneseny ve správním řízení předcházejícím vydání napadeného rozhodnutí. Navrhovatel dále v rozkladu vznášel námitky směřující ke zpochybnění věrohodnosti podkladů pro vydání rozhodnutí a námitky proti postupu Úřadu při vypořádání této námitky. 
                K vyloučení navrhovatele z účasti v zadávacím řízení
                28.         Podle § 48 odst. 1 zákona zadavatel může vyloučit účastníka zadávacího řízení pouze z důvodů stanovených tímto zákonem, a to kdykoliv v průběhu zadávacího řízení.
                29.         Podle § 48 odst. 2 zákona zadavatel může vyloučit účastníka zadávacího řízení, pokud údaje, doklady, vzorky nebo modely předložené účastníkem zadávacího řízení
                a) nesplňují zadávací podmínky nebo je účastník zadávacího řízení ve stanovené lhůtě nedoložil,
                b) nebyly účastníkem zadávacího řízení objasněny nebo doplněny na základě žádosti podle § 46, nebo
                c) neodpovídají skutečnosti a měly nebo mohou mít vliv na posouzení podmínek účasti nebo na naplnění kritérií hodnocení.
                30.         Zákon ve výše citovaných ustanoveních vymezuje některé důvody pro vyloučení účastníka zadávacího řízení. Je nutné uvést, že zákon umožňuje přistoupit k vyloučení účastníka  z účasti v zadávacím řízení pouze z taxativně vymezených důvodů. Konkrétně v § 48 odst. 2 obsahuje zákon výčet důvodů, pro které zadavatel může přistoupit k vyloučení účastníka ve vztahu k podkladům předloženým přímo účastníkem zadavateli, pokud tyto nesplňují zadávací podmínky nebo nebyly objasněny či doplněny anebo neodpovídají skutečnosti. Za jeden z možných důvodů pro vyloučení účastníka pak označuje situaci, kdy vzorek předložený účastníkem nesplňuje požadavky stanovené v zadávací dokumentaci. 
                31.         Z hlediska obsahu tohoto zákonného ustanovení tak lze uzavřít, že v případě, že vzorek předložený účastníkem zadávacího řízení nesplňuje podmínky zadávací dokumentace, pak zadavatel může využít svého oprávnění a účastníka z účasti v zadávacím řízení vyloučit.
                32.         V posuzovaném případě byl navrhovatel z účasti v zadávacím řízení vyloučen proto, že zadavatel jím předložený vzorek vyhodnotil jako vzorek nesplňující požadavky stanovené v zadávací dokumentaci. V rozhodnutí o vyloučení pak ve vztahu k tomu vymezil celkem 4 důvody. 
                33.         Úřad se v rámci vypořádání námitek návrhu rozhodl zaměřit nejprve na poslední z důvodů, který zadavatel v rozhodnutí o vyloučení vymezil tak, že vzorek předložený navrhovatelem nesplňuje podmínky zadávací dokumentace, konkrétně pak podmínku stanovenou v příloze č. 5b. V předmětné příloze zadavatel stanovil, že: „Konektor v kameře musí být zajištěn proti samovolnému vypadnutí, resp. proti nechtěnému vysunutí. Ideální je přišroubování konektoru k tělu kamery, případně zajištění jiným mechanismem, který bude jistit konektor proti vysunutí". Zadavatel pak důvod pro vyloučení navrhovatele v rozhodnutí specifikoval tak, že vzorek předložený navrhovatelem byl připojen standardním USB kabelem, který nemá žádný mechanismus jištění proti nechtěnému vysunutí a současně je při mechanickém namáhání namáhán i samotný konektor. 
                34.         Úřad nejprve posoudil podmínky stanovené zadavatelem v zadávací dokumentaci, přičemž dospěl k závěru, že zadavatel pro provedení „Testu spolehlivosti rozpoznávání RZ“ požadoval předložení carPC v konfiguraci totožné s nabídkou, která nemusela mít finální zapouzdření  a příslušenství a zároveň předložení sady kamer, která musí být totožná jako v nabídce v části D. Z požadavků stanovených v části D přílohy č. 5b pak Úřad uzavřel, že zadavatel požadoval předložení takové kamery, která je totožná jako v nabídce a která splňuje i požadavek na provedení konektoru na kameře tak, aby byl zajištěn proti samovolnému vypadnutí, resp. proti nechtěnému vysunutí. 
                35.         V podaném rozkladu navrhovatel označil tento závěr Úřadu za zcela zjednodušující s tím, že nemá oporu v zadávacích podmínkách. Navrhovatel má za to, že Úřad zcela opomíjí skutečnost, že podmínky stanovené zadavatelem pro prezentaci vzorku jsou stanoveny odlišně než podmínky pro samotnou dodávku. Úřad tedy dle jeho názoru nesprávně dovozuje, že zadavatel požadoval dodat totožnou kameru jako v nabídce, ačkoliv dle názoru navrhovatele se mělo jednat pouze o stejný typ kamery. Navrhovatel pak uvádí, že dodáním vzorku s jiným konektorem nedošlo ke změně ani k nesplnění zadávacích podmínek. Současně navrhovatel uvádí, že zadavatel nikde v zadávací dokumentaci nestanovil, že finální podoba konektoru měla být předložena pro účely posouzení splnění této zadávací podmínky. 
                36.         S ohledem na obsah námitek uvedených v rozkladu navrhovatele, bylo nutné nejprve posoudit, zda Úřad správným způsobem posoudil požadavky zadavatele stanovené  v zadávací dokumentaci pro předložení funkčního vzorku. 
                37.         Zadavatel v zadávací dokumentaci na str. 14 a 15 vymezil podmínky pro předložení vzorku  a popsal způsob provedení Testu spolehlivosti rozpoznávání RZ. Na str. 14 zadávací dokumentace je uvedeno: „Zadavatel požaduje, aby účastník nejpozději následující pracovní den po lhůtě pro podání nabídek (do 16:00 hod.) doručil Zadavateli funkční vzorek skládající se z 1 ks carPC + 1 sady kamer (přehledová kamera stačí 1 ks, pokud jsou v sadě 2 ks). CarPC musí být totožné konfigurace jako v nabídce, kamery musí být totožné jako v nabídce v části D, carPC nemusí mít finální zapouzdření ani příslušenství. (…) Součástí dodaného vzorku musí být sestava pro autonomní provoz po dobu minimálně 2h (UPS/baterie, kabeláž, přísavka s držákem pro umístění kamery na sklo vedle vnitřního zpětného zrcátka).“ Další text se pak týká provedení samotného testu a již neobsahuje jiné požadavky na kameru než ty, které jsou citovány výše. 
                38.         Pro posouzení správnosti závěru Úřadu ohledně požadavku zadavatele na předložení funkčního vzorku je tedy nutné vyjít z podmínek stanovených zadávací dokumentací. Jak vyplývá z textu uvedeného výše, zadavatel požadoval předložení 1 ks carPC a 1 sady kamer, přičemž tento požadavek následně konkretizoval, takto:
                a) CarPC musí být totožné konfigurace jako v nabídce,
                b) kamery musí být totožné jako v nabídce v části D,
                c) carPC nemusí mít finální zapouzdření ani příslušenství. 
                Provedením jazykového rozboru a výkladu daného souvětí lze tak dospět k závěru, že toto souvětí se v první a třetí části [označené pod písmeny a) a c)] vztahuje ke carPC  a v prostřední části [označené pod písmenem b)] se vztahuje ke kamerám. Současně pak nelze gramatickým výkladem dospět k závěru, že by tyto jednotlivé části měly nějaké společné návětí, jež by se dalo vztáhnout na všechny části nebo alespoň na dvě z nich současně. Je tak třeba toto souvětí hodnotit a posuzovat tak, že jednotlivé věty oddělené čárkami se vždy vztahují vždy buď výlučně ke carPC, nebo výlučně ke kamerám. Nutným a logickým závěrem tak je, že požadavek zadavatele na předložení funkčního vzorku pro provedení „Testu spolehlivosti rozpoznávání RZ“ stojí na předložení kamer, které musí být totožné jako v nabídce v části D. 
                39.         V příloze D – dodávka řešení do vozidel, konkrétně pak v části označené jako „Specifikace požadavků na videokamery“, dále rozvedené v části „Společné požadavky“, zadavatel uvádí: „Součástí dodávky kamer jsou kabely, pro její připojení ke carPC. Délka kabelu musí být dostatečná pro jeho podporovanou instalaci do vozidla Octavia III combi při carPC umístěném za zadními sedačkami v kufru vozidla. Kabely musí být dostatečně odolné a kvalitní pro použití ve vozidle, zejména s ohledem na rušení. Konektory těchto kabelů musí mít odpovídající vhodný tvar (pokud je pro konkrétní případ vhodnější použít konektor typu  L místo přímého, musí být použit typ L). (…) Konektor v kameře musí být zajištěn proti samovolnému vypadnutí, resp. proti nechtěnému vysunutí. Ideální je přišroubování konektoru k tělu kamery, případně zajištění jiným mechanismem, který bude jistit konektor proti vysunutí. V případě, že je konektivita kamery zajištěna kratším kabelem, do kterého se připojuje delší kabel (konektor není přímo na kameře), musí být tento spoj konektorů také mechanicky zajištěn proti samovolnému rozpojení a "závlačka" standardního RJ45 konektoru není považována v tomto případě za dostatečné zajištění.“
                40.         Z výše provedeného výkladu tak jednoznačně vyplývá, že zadavatel požadoval předložení vzorku, nikoliv typově stejné, nýbrž totožné kamery či kamer jako v nabídce v části D. Tato část pak obsahuje technické parametry, mezi něž patří i požadavek na konektor kamery. Pokud zadavatel uvedl, že součástí dodávky kamer jsou kabely, pro její připojení ke carPC, pak nelze dospět k jinému závěru, než že funkční vzorek měl být předložen společně s kabely pro připojení ke carPC. Současně pak z hlediska konektivity kamery nelze požadavek zadavatele chápat jinak, než že funkční vzorek, aby vyhověl požadavku na totožnost  s nabídkou, musí mít konektor, který bude zajištěn proti samovolnému vypadnutí, resp. proti nechtěnému vysunutí. 
                41.         Po provedení jazykového výkladu a jeho komparace s výkladem, který provedl Úřad  v napadeném rozhodnutí, tak lze uzavřít, že Úřad dospěl ke správnému závěru, pokud v bodu 71 uvedl, že zadavatel nepožadoval v rámci funkčního vzorku dodat pouze stejný typ kamery, jako je kamera v nabídce, ale požadoval dodat totožnou kameru jako v nabídce dle technických specifikací části D, tedy mj. včetně kabelů a konektoru zabezpečeného proti uvolnění. Takový závěr Úřadu tak zcela odpovídá požadavkům zadavatele stanoveným v zadávací dokumentaci.
                42.         Současně pak takový požadavek odpovídá i účelu, který má splňovat připojení kamery  v následném reálném provozu a kterého chtěl zadavatel dosáhnout. Je zřejmé, že zadavatel měl v úmyslu získat takovou kameru, která bude chráněna proti nechtěnému vysunutí. Pokud by totiž k vysunutí došlo při skutečném provozu, způsobilo by to faktickou nemožnost identifikace registrační značky vozu, a tedy i nefunkčnost celého systému. Smyslem požadavku na předvedení vzorku pak bylo v reálném provozu ověřit, že pořizovaná kamera výše popsanému účelu odpovídá, tedy že vše funguje jak má, a to včetně zapojení kabelů. Závěr Úřadu tak odpovídá i účelu, který je v zadávací dokumentaci vyjádřen právě požadavkem na konektivitu kamery. Nelze tedy přisvědčit námitce navrhovatele, že by Úřad provedl výklad nesprávný či jakkoliv spekulativní. Závěr Úřadu vychází z dostatečného odůvodnění stojícího na správně vyloženém textu zadávací dokumentace a současně respektuje i účel, pro nějž byl takový požadavek zadavatelem stanoven. Pokud tedy navrhovatel namítá nesprávnost závěru Úřadu ohledně splnění podmínek zadávací dokumentace pro předložený vzorek, pak tuto námitku nelze shledat důvodnou. 
                43.         Navrhovatel současně v námitkách rozkladu uvedl, že podmínky stanovené v zadávací dokumentaci pro provedení testu byly stanoveny odlišně od podmínek pro finální dodávku.  V této části argumentace je třeba dát navrhovateli částečně zapravdu. Nicméně odlišnost v požadavcích stanovených v zadávací dokumentaci se týkala pouze carPC a nikoliv kamer. Zadavatel pro provedení Testu spolehlivosti rozpoznávání RZ v zadávací dokumentaci stanovil, že carPC musí mít totožnou konfiguraci jako v nabídce a nemusí mít finální zapouzdření ani příslušenství. Navrhovatel však byl z účasti v zadávacím řízení vyloučen pro nesplnění požadavku na konektivitu kamery. Tato částečná odlišnost tak nemá žádný vliv na posouzení naplnění důvodu pro vyloučení navrhovatele ze zadávacího řízení. 
                44.         Dále pak nelze přijmout ani argumentaci navrhovatele, v níž uvádí, že pro účely provedení testu byl předložený funkční vzorek zcela dostačující, neboť pro posouzení jeho funkčnosti při testování nebyl způsob připojení konektoru rozhodující. Takový výklad navrhovatele, však s ohledem na výše uvedené neobstojí, neboť neodpovídá požadavku zadavatele stanovenému v zadávací dokumentaci, a to konkrétně požadavku na konektivitu kamery, v té podobě, jak byl výše interpretován, který je platný i pro prezentaci vzorku. V případě, že by Úřad na takovou argumentaci navrhovatele přistoupil, dopustil by se onoho spekulativního posouzení, které mu přičítá navrhovatel v podaném rozkladu. Je totiž nutné posuzovat podmínky stanovené zadavatelem v zadávací dokumentaci tak, jak nastaveny objektivně jsou, a nikoliv tak, jak si je subjektivně vykládá navrhovatel pro podporu své argumentace. 
                45.         Je tak nutné uzavřít, že posouzení, které provedl Úřad v napadeném rozhodnutí, a to, že zadavatel navrhovatele vyloučil z účasti v zadávacím řízení v souladu se zákonem, neboť vzorek předložený navrhovatelem nesplňoval podmínky stanovené zadávací dokumentací, je správné a zákonné. Současně je napadené rozhodnutí dostatečně odůvodněno a vyhoví  i požadavku na přezkoumatelnost a srozumitelnost, které plynou z § 68 odst. 3 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád (dále jen jako „správní řád“). 
                K námitce nevypořádání obsahu návrhu
                46.         Navrhovatel v podaném rozkladu uvedl, že nerozporuje obecné východisko, podle něhož pokud je naplněn byť jen jeden z důvodů pro vyloučení z účasti v zadávacím řízení, pak je zadavatel oprávněn účastníka vyloučit. Nicméně má za to, že v daném případě jsou nezákonné všechny důvody pro vyloučení, které ve svém rozhodnutí uvedl zadavatel. Navrhovatel je přesvědčen, že neposouzením dalších důvodů jeho vyloučení Úřad zasáhl do jeho práva na řádný správní přezkum a porušil požadavky stanovené v § 68 odst. 3 správního řádu a trvá na tom, aby v řízení o rozkladu byly všechny důvody vyloučení posouzeny. 
                47.         V daném případě Úřad v odůvodnění napadeného rozhodnutí, konkrétně v bodech 79 a 80, uvedl, že za situace, kdy byl dán dostatečný důvod pro vyloučení navrhovatele nesplněním technické podmínky stanovené zadávací dokumentací pro konektivitu kamery, pak  s ohledem na zásadu hospodárnosti a rychlosti správního řízení další šetření ostatních důvodů vyloučení navrhovatele již neprováděl, neboť je považoval za nadbytečné. 
                48.         Podle § 6 odst. 1 správního řádu, správní orgán vyřizuje věci bez zbytečných průtahů. Nečiní-li správní orgán úkony v zákonem stanovené lhůtě nebo ve lhůtě přiměřené, není-li zákonná lhůta stanovena, použije se ke zjednání nápravy ustanovení o ochraně před nečinností (§ 80).
                49.         Podle § 6 odst. 2 správního řádu správní orgán postupuje tak, aby nikomu nevznikaly zbytečné náklady, a dotčené osoby co možná nejméně zatěžuje. Správní orgán opatřuje podklady přednostně s využitím úřední evidence, do níž má přístup. Podklady od dotčené osoby vyžaduje jen tehdy, stanoví-li tak právní předpis.
                50.         Podle § 68 odst. 3 správního řádu se v odůvodnění uvedou důvody výroku nebo výroků rozhodnutí, podklady pro jeho vydání, úvahy, kterými se správní orgán řídil při jejich hodnocení a při výkladu právních předpisů, a informace o tom, jak se správní orgán vypořádal s návrhy a námitkami účastníků a s jejich vyjádřením k podkladům rozhodnutí. 
                51.         Správní řád v § 6 vymezuje některé ze zásad, na nichž stojí správní řízení. Konkrétně v tomto ustanovení zakotvuje zásadu rychlosti, zásadu hospodárnosti a zásadu procesní ekonomie správního řízení. Každá z uvedených zásad směřuje k mírně odlišnému výsledku. Zásada rychlosti vyjadřuje požadavek na vyřízení věci bez zbytečných průtahů. Zásada hospodárnosti pak směřuje k tomu, aby účastníkům ani správnímu orgánu při vyřizování věci nevznikaly zbytečné náklady. Zásada procesní ekonomie pak cílí na to, aby správní orgán prováděl jen takové úkony, které jsou nezbytné k tomu, aby došlo k naplnění jeho úkolu.
                52.         V řešeném případě Úřad dospěl k závěru, že došlo k naplnění jednoho z důvodů pro vyloučení navrhovatele z účasti v zadávacím řízení. Jak bylo uvedeno výše v tomto rozhodnutí, jedná se o závěr správný. Za takového stavu by pak vypořádání se s ostatními důvody vyloučení navrhovatele bylo v rozporu s výše uvedenými zásadami správního řízení. Pokud by se totiž Úřad zabýval i dalšími důvody vyloučení, prováděl by nadbytečné posouzení něčeho, co by pro konečné rozhodnutí ve věci nemělo žádný vliv. I kdyby Úřad při provedení takového posouzení dospěl k závěru, že ostatní důvody pro vyloučení navrhovatele důvodné nebyly, čímž se nijak nepředjímá případný výsledek takového postupu, stejně by to na závěru o oprávněnosti vyloučení navrhovatele nic nezměnilo, neboť alespoň jeden z důvodů pro vyloučení navrhovatele byl naplněn. Ani tuto námitku navrhovatele tak nelze považovat za důvodnou. 
                53.         Z hlediska další vznesené námitky navrhovatele, která směřovala k údajné rozpornosti napadeného rozhodnutí a postupu Úřadu s požadavky stanovenými v § 68 odst. 3 správního řádu, je třeba uvést, že navrhovatel tuto námitku vznáší pouze obecně, aniž by jasně vymezil, v čem onen rozpor konkrétně spočívá. V § 68 odst. 3 správní řád vymezuje požadavky na odůvodnění vydaného rozhodnutí z hlediska jeho přezkoumatelnosti, srozumitelnosti, vypořádání se s podklady rozhodnutí a vypořádání se s námitkami účastníků řízení.  S ohledem na obecné vymezení námitky je možné tuto vypořádat taky zcela obecným způsobem, neboť nelze jakkoliv dovozovat k čemu konkrétně námitka navrhovatele směřuje. V rámci řízení o rozkladu bylo napadené rozhodnutí přezkoumáno v rozsahu stanoveném § 89 odst. 2 správního řádu. Jak již bylo uvedeno výše, nebylo shledáno, že by rozhodnutí nevyhovělo požadavkům na přezkoumatelnost, srozumitelnost nebo dostatečnost odůvodnění. Z hlediska obsahu námitek navrhovatele proti postupu Úřadu a obsahu napadeného rozhodnutí tak nelze dospět k závěru, že by postupem Úřadu došlo k porušení práva navrhovatele na řádný správní přezkum. Naopak je třeba uvést, že Úřad v řízení o návrhu navrhovatele postupoval zcela v souladu se zásadami, které na jeho postup klade správní řád. 
                K námitce nezákonného postupu při posouzení obsahu vyjádření k podkladům rozhodnutí
                54.         Navrhovatel v podaném rozkladu uvedl, že za nezákonný postup považuje to, že Úřad se tvrzeními obsaženými ve vyjádření navrhovatele k podkladům rozhodnutí ze dne 11. 9. 2020 nezabýval a namísto toho je zaevidoval jako podnět pod sp. zn. ÚOHS-P0459/2020/VZ, přičemž pak následně po vydání rozhodnutí oznámil navrhovateli, že jej identifikoval jako osobu, která v dané věci mohla podat řádné námitky, a proto podnět dle § 258 odst. 2 nevyřizoval. Navrhovatel k tomu uvedl, že nebylo jeho záměrem podat podnět, nýbrž šlo  o podání v rámci již zahájeného návrhového řízení, kterým navrhovatel zpochybňoval věrohodnost a zákonnost podkladů pro vydání rozhodnutí ve smyslu § 251 odst. 5 zákona. 
                55.         Úřad v napadeném rozhodnutí v bodu 76 pro úplnost uvedl, že z obsahu vyjádření vyplývá, že dle navrhovatele se zadavatel dopustil porušení zásady transparentnosti a střetu zájmů. Úřad k tomu uvedl, že v řízení zahájeném na návrh je vázán obsahem návrhu, a protože uvedené tvrzení navrhovatele není uvedeno v návrhu, pak jeho posouzení není předmětem tohoto řízení. Dále Úřad dodal, že předmětné tvrzení bylo zaevidováno jako podnět  pod sp. zn. ÚOHS-P0459/2020/VZ.
                56.         Podle § 251 odst. 4 zákona náležitosti návrhu podle odstavce 1 věty první a druhé nemohou být dodatečně měněny ani doplňovány s výjimkou odstranění nedostatků návrhu ve lhůtě stanovené Úřadem; Úřad k takovým změnám a doplněním nepřihlíží. K novým skutečnostem uvedeným v návrhu oproti skutečnostem obsaženým v námitkách podaných zadavateli přihlédne Úřad jen tehdy, jde-li o takové skutečnosti, které navrhovatel nemohl tvrdit již vůči zadavateli; navrhovatel je povinen prokázat, že jde o takové nové skutečnosti, které nemohl tvrdit již vůči zadavateli.
                57.         Zákon v § 251 odst. 4 vymezuje zásadu koncentrace vztahující se k obsahu návrhu. Zákon  na navrhovatele tímto ustanovením klade větší odpovědnost za to, jaké skutečnosti uvedou v námitkách podaných zadavateli v zadávacím řízení, protože námitky, které neuplatní vůči zadavateli, pak následně již nemohou uplatnit v návrhu podaném k Úřadu, resp. k takovým Úřad nebude v návrhu přihlížet. Zákon však stanovuje jednu výjimku, podle níž Úřad přihlédne k novým skutečnostem jen tehdy, pokud jde o takové skutečnosti, které navrhovatel nemohl tvrdit již vůči zadavateli, což je ovšem navrhovatel povinen prokázat. Nicméně i takové skutečnosti musí navrhovatel tvrdit nejpozději k okamžiku podání návrhu, protože zákon nepřipouští žádné dodatečné doplňování tvrzení, která by směřovala k dalšímu porušení zákona zadavatele, a která by navrhovatel tvrdil až po podání návrhu. 
                58.         Zákon tedy nepřipouští situaci, kdy by navrhovatel až po podání návrhu tvrdil skutečnosti, které by směřovaly k jinému pochybení zadavatele, než které vymezil v samotném návrhu  a před tím v podaných námitkách. To platí bez ohledu na skutečnost, zda se o takovém domnělém pochybení dozvěděl až v průběhu správního řízení. To ovšem neznamená, že by navrhovateli bylo a priori upřeno právo na přezkum takového postupu zadavatele, o němž se domnívá, že je nezákonný. Navrhovatel je však v takovém případě povinen postupovat podle zákona, konkrétně dle § 241 a § 242 zákona, a ve lhůtě 15 dnů od okamžiku, kdy se o domnělém porušení zákona dozvěděl, podat námitky zadavateli.  Poté může v plné míře uplatnit právo na přezkoumání postupu zadavatele u Úřadu podáním návrhu. Smyslem těchto zákonných ustanovení je, aby navrhovatel v průběhu správního řízení jednak neuplatňoval nové skutečnosti směřující k dosud nenamítanému pochybení zadavatele, se kterým zadavatel neměl možnost se vypořádat sám v rámci postupu v zadávacím řízení, a jednak, aby nedocházelo k neúměrnému protahování správního řízení tím, že navrhovatelé budou průběžně doplňovat své návrhy. 
                59.         V daném případě navrhovatel v průběhu správního řízení zaslal Úřadu vyjádření  k podkladům rozhodnutí. V tomto vyjádření uvedl: „Současně Navrhovatel namítá skutečnost, jež mu nebyla ke dni podání návrhu známa, a která vyplývá z tohoto podkladu pro rozhodnutí (E-DOK 21: ÚOHS-23564/2020/500/RZa - UOHSX00DUNN3 - Komunikace  s výrobcem switche (provozní teplota) - 11. 5. 2020). (…) Kromě zjevného porušení povinnosti k zamezení střetu zájmů stanovenou v § 44 odst. 1 ZZVZ a povinnosti mlčenlivosti dle § 211 odst. 2 ZZVZ i porušení povinnosti mlčenlivosti člena hodnoticí komise převzaté na základě čestného prohlášení jednotlivých členů HK je tento postup hodnoticí komise/ Zadavatele netransparentní, v rozporu s ustanovením § 6 ZZVZ a způsobuje netransparentnost celého zadávacího řízení. (…) Navrhovatel žádá Úřad, aby tuto skutečnost, která již je součástí správního spisu a podkladů pro rozhodnutí, zohlednil v rámci svého rozhodování; Navrhovatel je přesvědčen, že tato skutečnost způsobuje vážnou vadu nejen napadeného Rozhodnutí,  ale celého zadávacího řízení, porušení zásady transparentnosti postupu v zadávacím řízení i pravidel pro střet zájmů a ovlivní výběr dodavatele k uzavření smlouvy v rámci Veřejné zakázky.“
                60.         Z obsahu podaného vyjádření vyplývá, že navrhovatel považoval za nezákonný ten postup zadavatele, kterým zadavatel, resp. člen hodnotící komise komunikoval ohledně posouzení parametrů switche s jeho výrobcem, přičemž tato komunikace byla vedena v kopii na třetí osobu. Tento postup zadavatele označil za rozporný s § 44 odst. 1 zákona, § 211 odst. 2 zákona a § 6 zákona. Z obsahu tohoto podání tak jednoznačně vyplývá, že navrhovatel zpochybňoval zákonnost postupu zadavatele v zadávacím řízení, přičemž z tohoto podání nelze vyčíst, že by navrhovatel zpochybňoval věrohodnost podkladů pro vydání rozhodnutí. Není v žádném případě úkolem Úřadu, aby jakkoliv za navrhovatele dovozoval, zda chtěl či nechtěl těmito tvrzeními směřovat ke zpochybnění podkladů pro rozhodnutí.  Úřad je povinen podání posoudit dle jeho skutečného obsahu, přičemž v daném případě nelze obsah vyjádření hodnotit jako zpochybnění podkladů pro vydání rozhodnutí. Naopak je třeba na skutečnosti, které tvrdí navrhovatel ve vyjádření, pohlížet dle jejich obsahu jako na tvrzení směřující k vymezení údajného pochybení zadavatele v průběhu zadávacího řízení. Toto však nebylo obsahem námitek vůči zadavateli ani obsahem návrhu podaného k Úřadu. Je tedy třeba postup Úřadu při vypořádání těchto tvrzení posoudit zde nastíněným pohledem.
                61.         Jak již bylo blíže vyloženo v tomto rozhodnutí, konkrétně u výkladu k § 251 odst. 4 zákona, vztahuje se zásada koncentrace řízení k okamžiku podání návrhu. Je tak zřejmé, že předmět návrhu současně vymezuje i předmět řízení o tomto návrhu, přičemž rozšíření předmětu řízení navrhovatelem není možné, respektive Úřad k němu nepřihlíží. Úřad tedy nebyl oprávněn v rámci tohoto řízení posoudit námitku navrhovatele, neboť by porušil postup stanovený v § 251 odst. 4 zákona, podle něhož Úřad k nově tvrzeným skutečnostem, než které byly obsahem návrhu, nepřihlíží. Pokud tedy Úřad v napadeném rozhodnutí uzavřel, že tato tvrzení navrhovatele nejsou předmětem tohoto správního řízení, pak je nutné takový závěr považovat za správný. 
                62.         Na tomto místě je současně třeba uvést, že Úřad, jako orgán dohledu nad zadáváním veřejných zakázek, není ve své pravomoci omezen při přezkumu postupu zadavatele pouze  skutečnostmi, které navrhovatel označí v návrhu, nýbrž je povolán k přezkumu všech pochybení zadavatele, o nichž se v rámci své činnosti dozví. Pokud tedy Úřad posoudil tvrzení navrhovatele, která nebyla předmětem správního řízení, jakožto podnět k zahájení řízení z moci úřední, pak takový postup nijak neodporuje obecným principům vedení správního řízení. Samotný způsob vyřízení podnětu pak ovšem nemůže být přezkoumán v rámci tohoto řízení o rozkladu, neboť nespadá do jeho předmětu. 
                K námitce zpochybnění podkladů rozhodnutí 
                63.         Podle § 251 odst. 5 zákona v řízení zahájeném na návrh mohou účastníci řízení navrhovat důkazy, uvádět skutečnosti a činit jiné návrhy nejpozději ve lhůtě 15 dnů ode dne doručení oznámení o zahájení řízení, nevztahuje-li se na ně omezení podle odstavce 4; k později uvedeným skutečnostem, návrhům důkazů a jiným návrhům Úřad nepřihlíží s výjimkou skutečností, návrhů důkazů a jiných návrhů, jimiž má být zpochybněna věrohodnost podkladů pro vydání rozhodnutí. 
                64.         Jak bylo uvedeno výše, z § 251 odst. 5 zákona vyplývá, že Úřad má povinnost v rámci správního řízení přihlédnout ke skutečnostem a důkazům, jimiž má být zpochybněna věrohodnost podkladů pro vydání rozhodnutí. Navrhovatel až teprve v podaném rozkladu na str. 7 výslovně uvedl, že: „Vyjádření navrhovatele k podkladům rozhodnutí směřovalo vůči shromážděným podkladům a informacím v nich uvedený a jako takovými se jimi měl Úřad zabývat v rámci tohoto řízení, ačkoliv tato skutečnost nebyla předmětem předchozích námitek Navrhovatele, neboť se jednalo o zpochybnění věrohodnosti a zákonnosti podkladů pro vydání rozhodnutí (§ 251 odst. 5 ZZVZ), které byly v rámci správního řízení předloženy.“ Za situace, kdy zákon nerozlišuje, zda jde o řízení v prvním stupni nebo řízení o rozkladu,  a současně nestanovuje koncentrační podmínky a lhůty pro řízení o rozkladu, pak je třeba, aby tato námitka byla vypořádána v rámci řízení o rozkladu. 
                65.         Navrhovatel v podaném rozkladu uvedl, že tvrzení, jež byla obsahem vyjádření k podkladům rozhodnutí, měla směřovat ke zpochybnění věrohodnosti a zákonnosti podkladů rozhodnutí. Navrhovatel ovšem dále nijak nekonkretizuje, jakým způsobem by měla být údajným nezákonným postupem zadavatele zpochybněna věrohodnost dokumentů týkajících se vnitřní komunikace zadavatele a komunikace s výrobcem switche. Jak již bylo uvedeno výše, pokud je námitka vznesena zcela obecným způsobem, lze se k ní vyjádřit rovněž pouze v obecné rovině, neboť nelze za navrhovatele dovozovat, čím přesně má být zpochybněna věrohodnost těchto dokumentů. Současně je třeba na tomto místě uvést, že zákon v § 251 odst. 1 hovoří pouze o zpochybnění věrohodnosti, a nikoliv zákonnosti, jak nesprávně vymezuje navrhovatel ve své námitce.
                66.         Předseda Úřadu tedy s ohledem na obsah vznesené námitky uvádí, že přezkoumal obsah správního spisu a zejména tedy obsahu vnitřní komunikace zadavatele, přičemž však nedospěl k závěru, že by existoval důvod k pochybnosti ohledně věrohodnosti dokumentů týkajících se vnitřní komunikace zadavatele a komunikace s výrobcem switche. Stěžejní je, že napadené rozhodnutí se o tyto dokumenty neopírá. Předmětné dokumenty totiž nejsou nikterak relevantní ve vztahu k tomu důvodu vyloučení, kterým se Úřad v napadeném rozhodnutí zabýval, nýbrž až k dalším důvodům vyloučení, které zadavatel uplatnil. Už proto nemůže být námitka navrhovatele vztahující se k věrohodnosti a zákonnosti dokumentů týkajících se vnitřní komunikace zadavatele a komunikace s výrobcem switche důvodná. Dále je třeba konstatovat, že to, v čem má spočívat nedůvěryhodnost předmětných dokumentů, je vymezeno jen velmi obecně. Pokud navrhovatel zpochybňuje věrohodnost předmětných dokumentů tím, že dle jeho názoru postup zadavatele nebyl v souladu se zákonem, a v důsledku toho má být jím vedená komunikace, která je zařazena do správního spisu, a priori nevěrohodná, pak v daném případě nelze takový závěr přijmout, neboť pouze skutečnost, že část komunikace zadavatele byla vedena na třetí osobu, byť třeba i v rozporu se zákonem, není způsobilá vyvolat pochybnosti o pravosti či věrohodnosti takového dokumentu. Současně pak takové tvrzení nelze ani považovat za důkaz, kterým by byla věrohodnost podkladu zpochybněna. Pokud bylo úmyslem navrhovatele poukázat na další důvod nezákonnosti postupu zadavatele, na který dosud neupozornil (např. střetu zájmů osob, které konaly úkony v zadávacím řízení jménem zadavatele, či netransparentnost postupu zadavatele při komunikaci se třetí osobou) musel by tak učinit v případných nových námitkách a v případném novém návrhu. Předmět tohoto správního řízení je striktně vymezen obsahem návrhu, kterým navrhovatel řízení zahájil. Za uvedeného stavu je tak nutné námitku navrhovatele odmítnout jako neopodstatněnou. 
                Shrnutí
                67.         Z obsahu podaného rozkladu vyplývá, že navrhovatel rozporoval správnost a zákonnost napadeného rozhodnutí a rovněž zákonnost postupu Úřadu ve správním řízení. Po přezkoumání napadeného rozhodnutí však nebylo shledáno, že by námitky navrhovatele byly důvodné a že by napadené rozhodnutí či postup Úřadu byly stiženy vadami způsobujícími jejich nezákonnost.
                Závěr
                68.         Po zvážení všech aspektů dané věci a po zjištění, že Úřad postupoval v souladu se zákonem a se správními předpisy, jsem dospěl k závěru, že nenastaly podmínky pro zrušení ani pro změnu napadeného rozhodnutí, a proto jsem rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto rozhodnutí.
                 
                Poučení
                Proti tomuto rozhodnutí se podle § 91 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů, ve spojení s § 152 odst. 5 téhož zákona, nelze dále odvolat.
                 
                otisk úředního razítka
                 
                 
                 
                 
                JUDr. PhDr. Petr Mlsna Ph.D.
                předseda Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže
                 
                Obdrží
                1. Mgr. Petra Koutná, advokátka, se sídlem Kostelní 875/6, 170 00 Praha
                2. Česká republika - Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 936/3, 170 34 Praha
                 
                Vypraveno dne
                viz otisk razítka na poštovní obálce nebo časový údaj na obálce datové zprávy
                
                
                [1]Pokud je v tomto rozhodnutí uveden odkaz na zákon, jedná se vždy o znění účinné ke dni zahájení šetřeného zadávacího řízení, v daném případě ve smyslu § 56 zákona.