Č. j.: R174/2007/03-23813/2007/310-KK         V Brně dne 17. prosince 2007Ve správním řízení o rozkladu doručeném dne 14. 9. 2007 navrhovatelem – společností Autoklub Bohemia Assistance, a.s., IČ: 61859559, se sídlem Novodvorská 1010/14, 142 01 Praha 4, jejímž jménem jedná Ing. Josef Přibyl, předseda představenstva, a Ing. Jana Rudolfová, členka představenstva, právně zastoupena Mgr. Ľudovítem Pavelou, advokátem AK Mgr. Ľudovít Pavela, se sídlem Konviktská 291/24, 110 00 Praha 1, a společností Real-Treuhand Reality, a.s., se sídlem Přemysla Otakara II. 49/13, 370 63 České Budějovice, jehož jménem jedná Tomáš Jícha, které podaly společnou nabídku, proti rozhodnutí Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže ze dne 23. 8. 2007, č.j. S198/2007-00235/2007/550-IB, ve věci přezkoumání úkonů zadavatele – České republiky – Ministerstva vnitra, IČ: 00007064, se sídlem Nad Štolou 936/3, 170 34 Praha 7, za něhož jedná Ing. Josef Velíšek, vrchní ředitel sekce majetku a investic, učiněných při zadávání nadlimitní veřejné zakázky „Zajištění procesu zjišťování zájemců o koupi nepotřebného nemovitého majetku zadavatele“, jejíž oznámení bylo v informačním systému o veřejných zakázkách uveřejněno dne 16. 4. 2007 pod evidenčním číslem 60006551,jehož dalším účastníkem je společnost MEXX Reality, s.r.o., IČ: 48949485, se sídlem Václavské nám. 802/56, 110 00 Praha 1, za kterého jedná Lukáš Macháček, jednatel, které byla veřejná zakázka přidělena,jsem podle § 152 odst. 5 písm. b) zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění zákona č. 413/2005 Sb., na základě návrhu rozkladové komise, ustavené podle § 152 odst. 3 téhož zákona, rozhodl takto:  Rozhodnutí Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže ze dne 23. 8. 2007, č.j. S198/2007-00235/2007/550-IB,p o t v r z u j ia podaný rozkladz a m í t á m.  O d ů v o d n ě n íI.   Zadávací řízení a prvostupňové řízení před Úřadem pro ochranu hospodářské soutěže1.  Zadavatel - Česká republika – Ministerstvo vnitra, IČ: 00007064, se sídlem Nad Štolou 936/3, 170 34 Praha 7, za něhož jedná Ing. Josef Velíšek, vrchní ředitel sekce majetku a investic (dále jen „zadavatel“), uveřejnil dne 16. 4. 2007 v informačním systému o veřejných zakázkách pod evidenčním číslem 60006551 oznámení otevřeného řízení podle § 27 zákona č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách (dále jen „zákon“), na veřejnou zakázku s názvem „Zajištění procesu zjišťování zájemců o koupi nepotřebného nemovitého majetku zadavatele“. Pozn.: pokud je v textu uveden odkaz na zákon, jedná se vždy o znění platné v době provedení úkonu Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže (dále jen „Úřad“ nebo „orgán dohledu“) nebo v době provedení jednotlivých úkonů účastníků řízení. 2.  Zadavatel obdržel ve stanovené lhůtě 10 nabídek. Komise vyřadila osm nabídek a uchazeče – společnost MEXX Reality, s.r.o., IČ: 48949485, se sídlem Václavské nám. 802/56, 110 00 Praha 1, za kterého jedná Lukáš Macháček, jednatel (dále jen „vítězný uchazeč“) požádala o vysvětlení nabídky. Toto vysvětlení hodnotící komise akceptovala, a proto doporučila zadavateli s tímto uchazečem uzavřít smlouvu. 3.  Jedním z vyloučených uchazečů byla společnost Autoklub Bohemia Assistance, a.s., IČ: 61859559, se sídlem Novodvorská 1010/14, 142 01 Praha 4, jejímž jménem jedná Ing. Josef Přibyl, předseda představenstva, a Ing. Jana Rudolfová, členka představenstva, právně zastoupena Mgr. Ľudovítem Pavelou, advokátem AK Mgr. Ľudovít Pavela, se sídlem Konviktská 291/24, 110 00 Praha 1, a společnost Real-Treuhand Reality, a.s., se sídlem Přemysla Otakara II. 49/13, 370 63 České Budějovice, jehož jménem jedná Tomáš Jícha, které podaly společnou nabídku (dále jen „navrhovatel“). Proti svému vyloučení navrhovatel podal nejprve námitky, kterým však zadavatel nevyhověl. Z tohoto důvodu podal k Úřadu návrh na zahájení správního řízení o přezkoumání úkonů zadavatele. Dne 26. 7. 2007, kdy Úřad tento návrh obdržel, zahájil ve věci správní řízení, za jehož účastníky označil zadavatele, navrhovatele a vítězného uchazeče.4.  Podstatou podaného návrhu bylo tvrzení, že zadavatel nesprávně posoudil navrhovatelem předložené doklady, kterými prokazoval splnění základních kvalifikačních předpokladů, konkrétně splnění § 53 odst. 1 písm. f) zákona. Navrhovatel se odvolával na potvrzení Finančního úřadu v Říčanech, ve kterém je uvedeno, že navrhovateli bylo povoleno posečkání daně z převodu nemovitosti do 30. 6. 2008, a na potvrzení Finančního úřadu pro Prahu 4, že navrhovateli bylo povoleno posečkání daně za porušení rozpočtové kázně do 1. 10. 2007. Dle navrhovatele nelze v tomto případě hovořit o daňovém nedoplatku, ale pouze o vzniku daňové povinnosti. Svůj názor opírá jednak o čl. 45 odst. 2 písm. f) směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2004/18/ES, o koordinaci postupů při zadávání veřejných zakázek na stavební práce, dodávky a služby, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „směrnice“), jednak o výklad zákona podaný v odborné literatuře. Na podporu svých tvrzení ještě uvedl rozsudky Evropského soudního dvora č.j. C-226/04 a C228/04 a rozhodnutí Úřadu ze dne 3. 7. 2000, č.j. 3R 43/00-Ju. Dále navrhovatel uvedl, že zadavatel řádně neodůvodnil ani rozhodnutí o vyloučení uchazečů, ani rozhodnutí o námitkách.5.  Zadavatel odkázal na rozhodnutí o námitkách a dodává, že není oprávněn přezkoumávat úkony finančního úřadu a ověřovat, zda sdělení finančního úřadu o tom, že finanční úřad eviduje nedoplatky, odpovídá skutečnosti, a že částky uvedené ve sdělení jsou skutečnými daňovými nedoplatky. Zadavateli nezbývá, než vyjít z potvrzení finančního úřadu a informací obsažených ve sdělení, že není možné příslušné potvrzení vydat. K nedostatkům odůvodnění rozhodnutí o vyloučení a o námitkách uvedl zadavatel, že důvodem pro vyloučení je neprokázání základního kvalifikačního kritéria podle § 53 odst. 1 písm. f) zákona, neboť uchazeč nepředložil příslušné potvrzení finančního úřadu, že nemá v evidenci daní zachyceny daňové nedoplatky. Zadavatel má zato, že svá rozhodnutí odůvodnil dostatečně.Napadené rozhodnutí6.  Po přezkoumání všech rozhodných skutečností vydal Úřad dne 23. 8. 2007 rozhodnutí č.j. S198/2007-00235/2007/550-IB, kterým rozhodl, že se správní řízení podle § 118 zákona zastavuje.7.  Úřad konstatoval (s odkazem na § 53 odst. 1 písm. f) zákona a § 53 odst. 2 písm. b) zákona), že navrhovatel nesplnil podmínku prokázání základního kvalifikačního předpokladu, tj. nepředložil potvrzení příslušného finančního úřadu o tom, že nemá v evidenci daní zachyceny daňové nedoplatky. Tuto skutečnost nelze zhojit předložením rozhodnutí o posečkání daně, neboť toto rozhodnutí neruší existenci daňového nedoplatku, o kterém bylo finančním orgánem pravomocně rozhodnuto. Nelze jej tedy zaměňovat za vznik daňové povinnosti s běžící lhůtou k uhrazení daně. K odkazu na rozhodnutí Úřadu ze dne 3. 7. 2000, č.j. 3R 43/00-Ju, Úřad uvedl, že toto rozhodnutí bylo vydáno ještě za platnosti zákona č. 199/1994 Sb., o zadávání veřejných zakázek, ve znění pozdějších předpisů, který předložení splátkového kalendáře spolu s potvrzením finančního úřadu, že uchazeč dluh na daních průběžně hradí, jako splnění základního kvalifikačního předpokladu připouštěl.II.  Námitky rozkladu8.  Proti citovanému rozhodnutí podal navrhovatel rozklad, ve kterém nesouhlasí se závěrem Úřadu, že byl z další účasti v zadávacím řízení vyloučen oprávněně. Navrhovatel opětovně odkazuje na potvrzení Finančního úřadu v Říčanech a Finančního úřadu pro Prahu 4, že navrhovateli bylo povoleno posečkání daně. Má zato, že daňové nedoplatky ve smyslu § 53 odst. 1 písm. f) zákona nemá a že lze hovořit pouze o vzniku daňové povinnosti, jejíž zaplacení (datum splatnosti) bylo odloženo. Institut posečkání daně podle navrhovatele nemá sankční charakter, neboť dodrží-li navrhovatel podmínky správce daně, po dobu povolení neplatí úroky z prodlení ve smyslu § 63 zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění pozdějších přepisů (dále jen „zákon o správě daní a poplatků“). Navrhovatel tak není v prodlení se zaplacením daně, když mu bylo povoleno posečkání daně, a nemůže proto mít daňový nedoplatek.9.  Navrhovatel dále upozorňuje, že pojem „daňový nedoplatek“ není v právním řádu definován. Negativní legální definici navrhovatel nalézá v § 11 odst. 1 písm. c) zákona č. 95/1999 Sb., o podmínkách převodu zemědělských a lesních pozemků z vlastnictví státu na jiné osoby, ve znění pozdějších předpisů, a domnívá se, že by měla být uplatněna analogie legis. Za daňový nedoplatek toto ustanovení nepovažuje částku daňového nedoplatku, který byl rozhodnutím správce daně posečkán, nebo byla-li povolena jeho úhrada ve splátkách. Navrhovatel je přesvědčen, že smysl posledně zmíněného zákona je shodný se smyslem právní úpravy zadávání veřejných zakázek. Účelem obou zákonů je vyloučit subjekty, kteří neplní své povinnosti vůči státu, zejména pak povinnosti v oblasti daní a jiných veřejných dávek, z možnosti ucházet se o nabytí půdy ve vlastnictví státu či o získání veřejné zakázky. Dále smyslem zákonné úpravy zákona je eliminovat riziko, že vybraný uchazeč nebude schopen dostát svým závazkům a ohrozí tak plnění předmětu veřejné zakázky. Podle navrhovatele by však, v případě uznání výkladu podaného Úřadem v napadeném rozhodnutí, byl na roveň daňového dlužníka postaven i subjekt, kterému běží tříměsíční lhůta pro podání daňového přiznání k dani dědické, darovací a z převodu nemovitostí. To by připustilo nerovný přístup Úřadu k těmto uchazečům.10.  V další části podaného rozkladu odkazuje navrhovatel na čl. 45 odst. 2 písm. f) směrnice. Eurokonformním výkladem § 53 odst. 1 písm. f) zákona dospívá k závěru, že kvalifikační předpoklady nesplní pouze ten uchazeč, který má splatné a neuhrazené daňové závazky vůči příslušným finančním orgánům. Navrhovatel odkazuje na: JURČÍK, R.: Zákon o veřejných zakázkách. Komentář. Praha: C.H.Beck, 2006, s. 334. Podle rozsudků Evropského soudního dvora č.j. C-226/04 a C228/04, které navrhovatel dále cituje, pokud poskytovatel služeb, který nesplnil ve lhůtě pro předložení žádosti o účast v soutěži o veřejnou zakázku své povinnosti v oblasti příspěvků na sociální zabezpečení a daní a poplatků uskutečněním odpovídající platby v plném rozsahu, může splnit své povinnosti později na základě daňové amnestie nebo úlevách vyhlášených státem nebo na základě dohody se správním orgánem za účelem postupného zaplacení nebo zmírnění dluhu nebo podáním žaloby ke správnímu nebo soudnímu orgánu, za podmínky, že ve lhůtě prokáže, že takových opatření či dohody využil nebo podal žalobu. Úřad se však touto argumentací v napadeném rozhodnutí nevypořádal.11.  Závěrem navrhovatel opětovně odkázal na rozhodnutí předsedy Úřadu ze dne 3. 7. 2000, č.j. 3R 43/00-Ju, ve kterém byl vysloven názor, že uchazeč, jemuž příslušný finanční úřad povolil splátkový kalendář, nemá daňové nedoplatky ve smyslu zákona a splňuje tak kvalifikační předpoklady dle právní úpravy zadávání veřejných zakázek. Navrhovatel uzavírá, že není rozhodné, zda zákon hovoří o splatném nebo nesplatném nedoplatku, neboť v případě, kdy navrhovateli bylo správcem daně povoleno posečkání daně, nelze ve smyslu zákona hovořit o daňovém nedoplatku. Nedoplatek na daních či pojistném ve smyslu zákona je z podstaty věci vždy nedoplatkem splatným, ať již to je v zákoně uvedeno výslovně či nikoli.Závěr rozkladu12.  Navrhovatel ze shora uvedených důvodů požaduje změnu rozhodnutí tak, že Úřad zadavateli nařídí zrušit rozhodnutí o vyloučení navrhovatele ze soutěže a zrušit zadání přezkoumávané veřejné zakázky. Vyjádření zadavatele13.  K podanému rozkladu se vyjádřil zadavatel. Odkazuje na svá předchozí stanoviska a navrhuje potvrzení napadeného rozhodnutí.III.  Řízení o rozkladu14.  Správní orgán prvního stupně neshledal důvody pro postup podle § 87 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“) a v souladu s § 88 odst. 1 správního řádu postoupil věc orgánu rozhodujícímu o rozkladu.15.  Po projednání rozkladu a veškerého spisového materiálu rozkladovou komisí jmenovanou podle § 152 odst. 3 správního řádu a po posouzení případu ve všech jeho vzájemných souvislostech jsem podle § 89 odst. 2 správního řádu napadené rozhodnutí přezkoumal v rozsahu námitek uvedených v rozkladu a s přihlédnutím k návrhu rozkladové komise dospěl k následujícímu závěru:16.  Úřad tím, že svým rozhodnutím ze dne 23. 8. 2007, č.j. S198/2007-00235/2007/550-IB, rozhodl, že se správní řízení podle § 118 zákona zastavuje, rozhodl správně a v souladu se zákonem. Rovněž s odůvodněním napadeného rozhodnutí jsem se ztotožnil.IV.   K námitkám rozkladuK povaze rozhodnutí o povolení posečkání daně17.  Předně považuji za nutné zdůraznit, že podle platného ustanovení § 53 odst. 1 písm. f) zákona splňuje základní kvalifikační předpoklady ten dodavatel, který nemá v evidenci daní zachyceny daňové nedoplatky, a to jak v České republice, tak v zemi sídla, místa podnikání či bydliště dodavatele. Z dikce tohoto ustanovení tedy vyplývá, že základní kvalifikační předpoklad podle § 53 odst. 1 písm. f) zákona splní jedině ten uchazeč, který žádný daňový nedoplatek vůbec nemá evidován. Uchazeč, kterému bylo povoleno posečkání daně, přitom stále je evidován u správce daně jako daňový dlužník.18.  Při přezkumu dané veřejné zakázky jsem nemohl odhlédnout od sdělení Finančního úřadu pro Prahu 4 ze dne 6. 6. 2007, ve kterém tento úřad výslovně uvádí, že nemůže vyhovět žádosti navrhovatele o vydání potvrzení, neboť ke dni 30. 5. 2007 navrhovatel má daňové nedoplatky vůči územním finančním orgánům České republiky. Mám zato, že kdyby skutečně Finanční úřad pro Prahu 4 pojímal posečkání daně jako neexistenci daňového dluhu, neodmítl by žádost navrhovatele o vydání potvrzení o bezdlužnosti. Dluh totiž stále trvá, pouze má jiný režim úhrady v tom smyslu, že je pozastavena splatnost dlužné částky z důvodu posečkání s úhradou daně nebo  povolení splátek dle § 60 zákona o správě daní a poplatků. Tak tomu bylo i v šetřeném případě. Místně příslušný finanční úřad může pouze vystavit potvrzení o stavu „Osobního daňového účtu“ (zkratka ODÚ), ve kterém sice uvede, že aktuální stav účtu je k určitému datu roven nule, avšak současně uvede i konkrétní výši posečkané daňové povinnosti.19.  Lze polemizovat nad závěrem Finančního úřadu pro Prahu 4, který již ve svém sdělení není tak konkrétní jako Finanční Úřad pro Prahu 4, každopádně vždy je pro posouzení postupu zadavatele rozhodné pouze znění příslušných právních předpisů. Jak již bylo uvedeno v úvodu, smyslem právní úpravy, která nahradila zákon č. 199/1994 Sb., o zadávání veřejných zakázek, bylo zpřísnění kvalifikačních předpokladů. Cílem zákona je vyřadit ze soutěže o veřejnou zakázku ty subjekty, které mj. neplní své povinnosti vůči státu či vůči jiným fyzickým a právnickým osobám. Je lhostejné, zda se jedná o nezaplacené daně, zdravotní pojištění či odvody z oblasti sociálního zabezpečení nebo o nedodržení právních předpisů z oblasti konkurzního, správního či trestního práva. Jinak řečeno, neplní-li určitý subjekt své povinnost vůči státu, neměl by těžit ani výhody plynoucí ze získání veřejné zakázky.20.  Jestliže bylo navrhovateli povoleno posečkání daně, znamená to pouze, že se stát „vzdal“ svého práva tuto daň (alespoň po určitou dobu) vymáhat spolu s úroky z prodlení. Finanční úřady proto na takový subjekt pouze nahlíží, jako by vůči státu žádný daňový dluh po určitou dobu neměl. V souladu s tímto náhledem pak k daňovému subjektu, kterému bylo povoleno posečkání daně, přistupují tak, že daň nevymáhají a úroky z prodlení neúčtují. To však neznamená, že by dluh vůči státu přestal existovat. Tento dluh naopak finanční úřad stále eviduje. Uzavírám proto, že i v případech, kdy finanční úřad povolí uchazeči posečkání daně, není splněna podmínka vyžadovaná § 53 odst. 1 písm. f) zákona. Navrhovatel proto byl ze zadávacího řízení vyloučen v souladu se zákonem.K odkazu na dříve vydané rozhodnutí předsedy Úřadu21.  Nelze akceptovat odkaz na rozhodnutí Úřadu ze dne 3. 7. 2007, č.j. 3R 43/00-Ju. Prvním důvodem je skutečnost, že toto rozhodnutí se vůbec netýká splnění kvalifikace prokázáním bezdlužnosti vůči státnímu rozpočtu, pokud jde o daně či pojistné na sociální a zdravotní pojištění. Případ, na který navrhovatel odkázal, se týkal prokázání bezúhonnosti statutárních orgánů uchazeče. K problematice kvalifikačního předpokladu podle § 2b odst. 1 písm. c) nebo f) zákona č. 199/1994 Sb., o zadávání veřejných zakázek, ve znění pozdějších předpisů, se toto rozhodnutí nijak nevyjadřuje. 22.  Druhým důvodem je skutečnost, že toto rozhodnutí je vydáno v režimu zákona č. 199/1994 Sb., o zadávání veřejných zakázek, ve znění pozdějších předpisů. Oproti zákonu č. 199/1994 Sb., o zadávání veřejných zakázek, tak nyní platná právní úprava nepočítá pouze se splatným nedoplatkem na pojistném a na penále na veřejné zdravotní pojištění, ale obecně s nedoplatkem na pojistném a na penále na zdravotním pojištění. Stejné podmínky zakotvil dokonce již zákon č. 40/2004 Sb., o veřejných zakázkách, ve znění pozdějších předpisů, ve kterém vypadlo slovo „splatný“, a lze tedy shrnout, že zákonná úprava nahrazující zákon č. 199/1994 Sb., o zadávání veřejných zakázek, požadavky kladené na uchazeče zpřísnila. Uzavírám tedy, že pokud bylo možné za platnosti zákona č. 199/1994 Sb., o zadávání veřejných zakázek, uznat, že uchazeč, kterému bylo povoleno posečkání daně (eventuelně splátkový kalendář), nemá splatný nedoplatek na pojistném a penále na zdravotním pojištění, nebylo již možné k takovému uchazeči přistupovat za platnosti následujících zákonů. 23.  Závěrem musím uvést, že se splatným nedoplatkem zákon č. 199/1994 Sb., o zadávání veřejných zakázek, výslovně počítal jen v případech nedoplatků na pojistném a na penále na veřejném zdravotním pojištění, nikoli v případech nedoplatků na daních. 24.  Co se týče odkazů na odbornou literaturu, uvádím v prvé řadě, že jakýkoli komentář k zákonu nelze považovat za jeho závazný výklad. Dále také nelze přehlédnout, že komentář, na který navrhovatel odkazuje, nezohledňuje výše popsanou změnu právních předpisů, které již výslovně o splatných nedoplatcích nehovoří. Výklad podaný v citovaném komentáři tak nepřípustně překračuje dopad i smysl § 53 odst. 1 písm. f) zákona.K analogii legis25.  K odkazu na negativní definici daňového nedoplatku v § 11 odst. 1 písm. c) zákona č. 95/1999 Sb., o podmínkách převodu zemědělských a lesních pozemků z vlastnictví státu na jiné osoby, ve znění pozdějších předpisů, podle kterého se za daňový nedoplatek nepovažuje částka daňového nedoplatku, který byl rozhodnutím správce daně posečkán nebo byla povolena jeho úhrada ve splátkách, uvádím, že tato legální definice je omezena pouze na daný zákon a nelze ji proto aplikovat na jiné právní předpisy. O tom svědčí výslovná dikce v § 11 odst. 1 písm. c) zákona č. 95/1999 Sb., o podmínkách převodu zemědělských a lesních pozemků z vlastnictví státu na jiné osoby, když stanoví, že „ za daňový nedoplatek pro účely tohoto zákona se nepovažuje…“K eurokonformnímu výkladu26.  Čl. 45 odst. 2 písm. f) směrnice stanoví, že z účasti na zakázce může být vyloučen každý hospodářský subjekt, který nesplnil povinnost vztahující se k placení daní a poplatků podle právních předpisů země, v níž je usazen, nebo podle právních předpisů země veřejného zadavatele. Z této směrnice však nevyplývá konkrétní definice „nesplnění povinnosti vztahující se k placení daní a poplatků“ a samotný čl. 45 odst. 2 písm. f) směrnice pak dokonce odkazuje na vnitrostátní pravidla členských států.  S ohledem na část tohoto odůvodnění, která se týká povahy rozhodnutí o posečkání daně, jsem toho názoru, že daňový nedoplatek, který byl správcem daně posečkán, stále představuje nesplnění povinnost vztahující se k placení daní, pouze s tím rozdílem, že na plátce daně nedopadají po určenou dobu sankční nástroje finančně právních předpisů (s výjimkou speciálních úroků z prodlení podle § 60 odst. 6 zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění pozdějších předpisů, ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou, zvýšené o sedm procentních bodů, platné pro první den příslušného kalendářního pololetí).27.  K odkazu na rozsudky ESD č.j. C-226/04 a C-228/04 uvádím, že z citace, kterou navrhovatel uvedl v podaném rozkladu vyplývá, že čl. 29 odst. 1 písm. e) a f) směrnice Rady č. 92/50/EHS ze dne 18. 6. 1992, o koordinaci postupů při zadávání veřejných zakázek na služby (který je obsahově totožný s čl. 45 odst. 2 směrnice) taktéž vyplývá, že odkazuje na vnitrostátní právní úpravu povinnosti uchazeče (daňového subjektu) vztahující se k placení daní a poplatků. Jak bylo řečeno výše, podle vnitrostátních právních předpisů neznamená, že daňový subjekt, kterému bylo povoleno posečkání daně, nemá daňový dluh. Z tohoto důvodu je odkaz na judikaturu ESD irelevantní.V.   Závěr28.  Po zvážení všech aspektů dané věci a po zjištění, že Úřad postupoval ve věci v souladu se zákonem a správním řádem, když posoudil případ ve všech jeho vzájemných souvislostech a zhodnotil veškeré písemné podklady, jsem dospěl k závěru, že nenastaly podmínky pro zrušení nebo změnu napadeného rozhodnutí z důvodů uváděných v rozkladu.29.  Vzhledem k výše uvedenému, když jsem neshledal důvody, pro které by bylo nutno napadené rozhodnutí změnit nebo zrušit, rozhodl jsem tak, jak je ve výroku uvedeno.P o u č e n íProti tomuto rozhodnutí se nelze podle § 91 odst. 1 správního řádu dále odvolat.    Ing. Martin Pecina, MBA    předseda Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže     Obdrží:1.  Autoklub Bohemia Assistance, a.s., se sídlem Novodvorská 1010/14, 142 01 Praha 4, jejímž jménem jedná Ing. Josef Přibyl, předseda představenstva, a Ing. Jana Rudolfová, členka představenstva2.  Mgr. Ľudovít Pavela, advokát AK Mgr. Ľudovít Pavela, se sídlem Konviktská 291/24, 110 00 Praha 13.  Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 936/3, 170 34 Praha 7, za něhož jedná Ing. Josef Velíšek, vrchní ředitel sekce majetku a investic4.  MEXX Reality, s.r.o., se sídlem Václavské nám. 802/56, 110 00 Praha 1, za kterého jedná Lukáš Macháček, jednatel5.   Real-Treuhand Reality, a.s., se sídlem Přemysla Otakara II. 49/13, 370 63 České Budějovice, jehož jménem jedná Tomáš Jícha6.   spis. Vypraveno dne: viz otisk razítka na poštovní obálce